Jana Nováčková: Nevzdělanost v otázkách vzdělávání je velká

úterý 24. listopadu 2015 · 0 komentářů

Že je s naším školstvím něco hodně v nepořádku, jsem si uvědomila brzo po nástupu do svého prvního zaměstnání – do pedagogicko psychologické poradny. Vlastně jsme v poradně převážně řešili problémy, které by nenastaly, nebýt školy. Zakázka byla vždy stejná: udělejte něco s tím dítětem nebo mu dejte papír, že ho můžeme nějak pardonovat.

Zdroj: Vystoupení na konferenci Svobodné vzdělávání 13. 11. 2015. Více o konferenci a další prezentace najdete ZDE.


Každoroční velkou prací v poradně byly předškolní prohlídky. Výsledky psychologického vyšetření, zda dítě školu zvládne nebo ne, bývaly docela přesné. Když jsem zavírala dveře za šestiletým dítětem, které mělo IQ kolem 95, nestabilní pozornost a k tomu bylo trochu neposedné, bylo to, jako když lékař diagnostikuje nemoc, kterou nejde vyléčit. Věděla jsem přesně, co takové dítě čeká – 9 let neúspěchu, tedy 9 let frustrace jedné ze základních lidských potřeb být úspěšný, mít uznání, a z toho neuspokojování dalších potřeb – být přijímán, cítit se v bezpečí. A pomoct jsem mu nemohla. Už tehdy jsem nechápala srozuměnost naprosté většiny dospělých s tím, že se bude dítě ve škole trápit. Nechápala jsem to přesvědčení, že škola je v pořádku, že to trápení je daň za vzdělání a že to jinak ani nemůže být.

Postupně jsem si uvědomovala, že za tímto názorem je především neznalost, nevědění, nedostatek informací. Ve značné míře chybí veřejnosti znalosti z psychologie – vývojové, kognitivní, sociální, psychologie osobnosti, znalosti o procesech učení. Neví se moc o tom, jaké poznatky už přinesly výzkumy mozku. Prostě nevzdělanost v otázkách vzdělávání je velká a zlepšuje se to jen velmi, velmi pomalu. Přesto všechno, že velká většina dospělých potřebám dětí vlastně nerozumí, mají pocit, že vědí lépe, co děti potřebují.


Stejnost versus odlišnost

Když hovořím o tradiční škole, mám na mysli základní schéma organizace výuky:
– děti jsou rozdělené do tříd podle věku
– děti nemají žádný vliv na to, co se ve škole děje
– všechny děti ve třídě se učí totéž
– všechny děti se to učí stejným způsobem
– všechny děti se to učí ve stejný čas
– všechny děti jsou hodnoceny, jak předepsané učivo zvládly
– hodnocení je současně používáno jako donucovací prostředek

Zřejmě se všichni shodneme na tom, že každé dítě je jiné. Je nám jasné, že každé dítě potřebuje k nasycení jiné množství jídla. Je nám jasné, že např. větší nebo menší boty, než dítě potřebuje, mu nutně přinesou problémy. Právě tak, jako když bude mít na horskou túru sandálky místo pohorek. Přesto stejnost školy stále většině lidí nevadí. Jakoby ta různost platila pro jiné oblasti života, nikoliv však pro vzdělávání. Dokonce to, že škola chce po každém dítěti bez rozdílu totéž, navozuje jakýsi pocit správnosti a spravedlnosti.

Jde tu o záměnu obecné a individuální roviny potřeb dítěte. Všechny lidské bytosti mají základní potřeby, které musí být u všech uspokojovány, jinak nastane různé strádání, nepohoda, u dětí deformace vývoje.

Ovšem způsoby, jakým se tato potřeba naplňuje, jsou již individuální. A neposkytnout dítěti možnost naplňovat potřebu učení podle jeho individuálních charakteristik, vede k nespravedlnosti…

Celý text prezentace najdete ZDE.