Radka Kvačková: Vzorci a definicemi žáky nezaujmeme

čtvrtek 18. listopadu 2010 · 3 komentářů

S tím problémem si láme hlavu prakticky celá Evropa: Rodí se snad děti se sklonem k technice a přírodním vědám jen v Asii? ptají se nejen ti, kdo si dělají starosti s budoucí konkurenceschopností starého kontinentu, ale i ti, kdo dostali ve svých zemích na starost vzdělávání všeobecně. Ukazuje se totiž, že předměty jako matematika, fyzika nebo chemie přitahují v našich zeměpisných šířkách méně žáků, než by odpovídalo jejich důležitosti. O obory, kde hrají podstatnou roli, je stále menší zájem.


Zdroj: Lidové noviny, příloha Akademie 2. 11. 2010


Nejde jen o nadané, ale o vědeckou gramotnost vůbec. Do určité míry je to, pravda, optický klam. Vzdělaných, zvláště vysokoškoláků, totiž přibývá v posledních desetiletích velmi rychle, ovšem s tím, že nárůst zaznamenávají především obory humanitní a ekonomické. Technické a přírodovědné jako by v tomto ohledu stagnovaly, čímž se jejich podíl na celkové vzdělanosti snižuje.

Důvodů může být několik: větší pohodlnost (technická a přírodovědná studia vyžadují poměrně značné úsilí), příliš velká nabídka jiných možností, malá motivovanost, ale také přirozené předpoklady.

Ačkoliv to dosud, pokud je nám známo, nikdo výslovně neprokázal, je docela možné, že v populaci je jen omezené procento lidí s určitými vlohami. A není pochyb, že například k náročnější fyzice, chemii, nebo třeba deskriptivní geometrii jsou vlohy potřeba.

Pokud by šlo jen o to podchytit je a vést dál, nebylo by to tak složité. Jenže moderní pedagogika si klade ještě další cíl: podpořit celkovou vědeckou gramotnost, tedy schopnost všech žáků přijímat s porozuměním základní poznatky vědy a uvědomovat si, jak ovlivňují život každého z nás. To ovšem v první řadě znamená učinit takzvané „science“ předměty, jako je matematika, fyzika, chemie či přírodověda, co nejstravitelnějšími. V Evropě vzniklo k tomu účelu dokonce několik projektů. Učitelé a didaktici se setkávají napříč kontinentem a hledají nejúčinnější metody. Z jednoho takového setkání, ve skotském Glasgow, se v polovině října vrátila profesorka z Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity a také členka Akreditační komise Iva Stuchlíková.

Na otázku, jestli přivezla recept, jak vnutit žákům přírodní a technické vědy, odpovídá záporně: „Vtip je v tom, nenutit je, ale ukázat užitečnost.“ Didaktici se podle ní shodují, že jediný způsob, jak žáky zaujmout, vede nikoliv přes vzorce a poučky, ale přes to, co děti a mladí lidé zažívají na vlastní kůži a vidí kolem sebe. „Těch podnětů je spousta, od jídla a odpadků přes povodně nebo další katastrofy, o nichž se dozvídáme z novin a televize. Jde o to ukázat dětem, že věda je nástrojem k řešení problémů života. Zatím je to většinou tak, že na obrazovkách pozorujeme večer vesnici zničenou červeným kalem z hliníkárny, ale ráno učíme děti v chemii protonová čísla a ve fyzice třeba výpočet elektrického odporu.“

Celý text si můžete přečíst ZDE.