Kristina Kadlas Blümelová: Otevřené vzdělávání – princip, díky kterému se děti učí a zároveň baví

úterý 15. prosince 2015 · 0 komentářů

Videokonference se zajímavými osobnostmi, elektronické učebnice, výuka pomocí vzdělávacích aplikací v tabletech či prostřednictvím videí na internetu patří mezi metody takzvaného otevřeného vzdělávání. Jde o nový směr v pedagogice, který se pomalu zabydluje i na základních a středních školách. K principu otevřeného vzdělávání patří i postup, kdy se žáci aktivně učí díky vytváření vlastního obsahu.

Děti ze Základní školy Dr. Edvarda Beneše v pražských Čakovicích provedly svými třídami a jejich okolím vrstevníky z Malty. Překvapením pro maltské žáky byl především sníh, i když to, jak studí, si vyzkoušet nemohli. Zahraniční návštěva se totiž uskutečnila virtuálně, pomocí programu Skype a tabletu.

Tato a podobné virtuální prohlídky jsou součástí takzvaného otevřeného vzdělávání. Jeho podstata tkví ve volném sdílení a šíření informací i jejich svobodném využívání pro všechny skupiny obyvatel. Ve školách, které se hlásí k otevřenému vzdělávání, stojí vyučování na aktivitě všech − pedagoga i jeho žáků. "Ti se doma třeba podívají na video s danými informacemi a ve škole je pak čas si o těchto informacích společně povídat a pracovat s nimi," říká Tamara Kováčová z neziskové organizace EDUin, která se zabývá trendy a inovacemi ve výuce.

K principu otevřeného vzdělávání patří i postup, kdy se žáci aktivně učí díky vytváření vlastního obsahu. Mohou třeba psát či upravovat hesla v internetové encyklopedii Wikipedie, která je také otevřeným zdrojem. "Děti z páté třídy vytvořily pro své spolužáky videomateriál na slovní zásobu s tématem My day a vyvěsily jej na server YouTube. Udělaly i druhé video, které neobsahuje titulky a může být využito jako test, kterým si děti ověří, zda se danou slovní zásobu naučily," vysvětluje otevřené vzdělávání v praxi Petra Boháčková, pedagožka na čakovické škole.


Prohlídka města ze školní lavice

Součástí tohoto způsobu vzdělávání jsou i zmíněné virtuální návštěvy tříd, kdy díky videokonferencím může například odborník žákům na dálku vysvětlit probíraná témata. Takový způsob výuky je u nás běžný hlavně na vysokých školách, spojují se tak studenti s výzkumnými centry, observatořemi a laboratořemi po celém světě. Postupně ale proniká i na nižší stupně škol.

"V komunitě Google EDU Group Česká republika, což je neformální společenství pro podporu využívání Google technologií ve vzdělávání, jsme si připravili prohlídku dvou měst v době běžné výuky. Jedním městem byl Tábor, druhým Poděbrady. Stačil k tomu mobilní telefon se zapnutou aplikací Hangouts a průvodce v terénu. Učitelé ve třídách pak se žáky prohlídku rozebrali a sepsali i zpětnou vazbu. Videoprohlídku si mohou kdykoliv pustit znovu," popisuje Bohuslav Hora, pedagog na základní škole v Plané nad Lužnicí.

Podle Hory děti tyto aktivity vítají jako zpestření hodin a mají možnost si například vyzkoušet, jak na tom jsou s cizím jazykem. Navíc si také mohou ověřit, jestli rozumí výkladu jiného člověka, který nemusí být zrovna učitelem. Videokonference přitom už nejsou technologicky nijak náročné, a tak se nabízí velká škála jejich využití. Kromě výuky to může být třeba pořádání třídních schůzek…


Nedostatečné IT znalosti učitelů

Zuzana Borovičková, učitelka pedagogiky a psychologie na Střední odborné škole pedagogické v Praze, se domnívá, že otevřené vzdělávání může pomoct s výběrem toho, co je dobré znát a umět. "Děti jsou dnes, jak já říkám, přepodnětované. Mají obrovské množství informací a vjemů. Kvůli tomu samozřejmě klesá motivace se vůbec něco učit," popisuje. Otevřené vzdělávání navíc u žáků rozvíjí například kritické myšlení, spolupráci, tvořivost, aktivitu či zodpovědnost. A to jsou dovednosti, které často požadují zaměstnavatelé…

Otevřené vzdělávání je v českém prostředí poměrně mladou záležitostí a podle Tomáše Feřtka, odborného konzultanta EDUinu, jsou velké limity v IT gramotnosti pedagogů: "Ta je v mnoha případech na dost nízké úrovni. Je třeba, aby byl učitel dál než většina dětí ve třídě, což se ne vždy daří."

A Bořivoj Brdička z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy k tomu dodává: "Za pozornost stojí i fakt, že schopnost využívat vzdělávací technologie zatím není povinnou součástí přípravy učitelů." Oslovení odborníci si uvědomují, že ne vše lze učit metodou virtuálních prohlídek či elektronických aplikací. "Samozřejmě jsou témata a vyučovací hodiny, kde je nutné zachovat intimnější prostředí, a v těchto případech není videoprohlídka vhodná," říká učitelka pedagogiky Borovičková.


Celý text článku najdete ZDE.