Tereza Mrzenová: Václav Klaus mladší o personalistice ve školství

úterý 3. května 2011 · 5 komentářů

Ve čtvrtek 21. dubna se již tradičně sešel pražský HR Klub. Tentokrát ale byl v něčem netradiční – přivítali jsme totiž vzácného hosta, kterým byl Václav Klaus ml., ředitel prestižního gymnázia PORG. Hlavním tématem setkání bylo „HR a školní personalistika – komu svěříme naše děti?“


Setkání, lépe řečeno besedu, s panem Klausem si nenechalo ujít mnoho členů HR Klubu společnosti Everesta, s. r. o. a účast byla opravdu vysoká. Kdo přišel, rozhodně nelitoval, protože beseda byla velice zajímavá a inspirativní. V úvodu pan Klaus hovořil o tom, jak mají na PORGu ošetřené personální otázky. Konstatoval, že PORG je firma jako každá jiná a personalista je pro řízení školy nepostradatelný – personalista byl první přijatý zaměstnanec. Rozdíly školní personalistiky oproti firemní jsou zejména v tom, že HR je ještě důležitější než jinde, neboť školu tvoří z 99,9 % lidé, tedy učitelé a žáci. Oproti firemnímu HR se snadněji ověřují schopnosti nového zaměstnance, který před přijetím musí předvést demonstrační hodinu, během které se většinou pozná, zda bude dobrý učitel. Nevýhodou je pak sezónnost, při výběru zaměstnance se nelze splést, protože šance vyměnit ho je až za rok.

Dále nás pan Klaus seznámil s požadavky, které jsou na učitele PORGu kladeny. Jsou to: důslednost, týmová spolupráce, přirozená autorita, odborné a pedagogické předpoklady, ale tím nejdůležitějším požadavkem je, že učitel musí mít rád svou práci, musí rád učit. „Přes to nejede vlak,“ dodal.

Pan Klaus se také dotkl srovnání českého školství a školství v USA. Čeští učitelé jsou podle něj často erudovanější, ale ve Spojených státech je pro změnu lepší kontrola vzdělávacího procesu. O tu se snaží i na PORGu, kde mají zavedený systém hodnocení a tzv. Senior Teacher dohlíží na kvalitu vzdělávání. Důraz je kladen také na udržování příjemného prostředí ve škole, na mimoškolní aktivity apod.

Inspirací pro posluchače byl například postup při výběru nových učitelů, kdy se začíná klasicky sběrem životopisů a rozhovorem s uchazečem. Kvality učitele se ale ukáží až při (již zmiňované) demonstrační hodině, kdy uchazeč dostane zadané pouze téma hodiny a sleduje se, jak si s ním poradí, jak působí na žáky, jaké jsou jeho znalosti atd. Když jsem se pak bavila s personalistkami, říkaly mi, že tohle je něco, co by nějakým způsobem rády aplikovaly i u nich ve firmě.

Ale vraťme se k besedě, která následovala po prezentaci. Posluchači měli na pana Klause celou řadu různorodých dotazů, od konkrétních, jako například kolik studentů se hlásí do 1. ročníku gymnázia a kolik jich je přijato, nebo jak probíhá přijímací řízení či jaká jsou kritéria pro výběr zahraničních učitelů apod., až po obecnější otázky. Zde jsme se dotkli státních maturit, ke kterým má pan Klaus řadu výhrad podložených pádnými argumenty. Jednou z výhrad je například to, že se se standardizací začíná v podstatě od konce, přitom stát by měl kontrolovat úroveň vzdělávání již od páté třídy. Dále hovořil o úrovni školství a jeho financování, situaci v legislativě, poměru žen a mužů ve školství apod. Názory pana Klause v těchto oblastech jsou velmi zajímavé a podnětné, a to zejména co se týče systémových změn. Alarmující je bezesporu to, že úroveň českého školství z hlediska mezinárodních měřítek stále více klesá, ačkoliv podle průzkumů velká většina veřejnosti je s českým školstvím spokojená. Tlak veřejnosti na kvalitu vzdělávání zkrátka chybí. Dalším problémem je například také narůstající byrokratizace nebo platové tabulky, které demotivují mladé učitele.

Čas vyhrazený besedě utekl až příliš rychle, řada témat by vydala na několik samostatných debat, ale z hlediska personalistiky jsme došli k závěru, že paralela mezi školní a „normální“ personalistikou tu určitě je. Navíc učitelé přeci vychovávají budoucí zaměstnance, takže personalistika by ve školství neměla chybět, stejně jako systém hodnocení kvality vzdělávání.