Problémy finského školství a cesty k jejich řešení

pátek 17. října 2014 · 0 komentářů

T. Laitio, ředitel Agentury pro záležitosti mládeže města Helsinek a bývalý prezident finské studentské unie, přibližuje deset problémů finského základního školství a deset možných cest k jejich řešení.

Zdroj: Scio 25. 9. 2014


Finské základní školství se potýká s následujícími problémy:

1. přechod ze šesté do sedmé třídy (přechod z nižšího stupně do vyššího, obdoba přechodu z páté do šesté třídy u nás),

2. mladí lidé nemají rádi školu/učení,

3. nejslabších 10 % zaostává ve vzdělávacích výsledcích,

4. mladí lidé nedůvěřují svým schopnostem,

5. mladí lidé považují školu za nepříjemné místo,

6. digitální prostředí je zastaralé,

7. škola se nerozvíjí jako komunita,

8. poměrně pevně stanovené genderové role,

9. většina dalšího vzdělávání učitelů je pedagogicky zastaralá,

10. učitelé jsou na práci sami.

Autor uvádí, že možné změny se týkají především změny myšlení a pedagogických přístupů, nikoli přidání více peněz.


Návrhy možných změn jsou následující:

1. dát žákům za úkol mentorovat mladší spolužáky – i slabší žáci se zlepší, zvýší se jejich sebevědomí a pozitivní obraz o sobě samých, naučí se jednat zodpovědně,

2. v dalším vzdělávání učitelů vést učitele ke skupinové spolupráci – interaktivní trénink a vzájemná diskuze pomáhá učitelům zvládat náročné situace ve třídě,

3. udržet strukturu rozdělení do tříd, kdy žáci mají jistotu, že znají své spolužáky a že existuje dospělý, který se o ně zajímá a stará,

4. zapojit žáky do spolurozhodování o prostředí školy, do projektů pomoci komunitě – posílit školy jako zdroj participativní demokracie,

5. více učení založeného na jevech – nerozdělovat učení do předmětů, ale propojovat v rámci studia jednotlivých jevů, námětů, témat, posílit spolupráci mezi učiteli při takovém studiu, budovat holistické pojetí světa,

6. každá třída by měla mít celoroční projekt – projekty umožní kombinaci předmětů, učí trpělivosti a spolupráci, dávají příležitost žákům k uplatnění různých dovedností,

7. sbírat a využívat zpětnou vazbu od žáků – s cílem zlepšení, nikoli soutěžení,

8. vnést do školy myšlenku služby a povinnosti prostřednictvím zapojení v komunitních projektech – žáci se v praxi učí empatii a odpovědnosti ke společnosti, škola je musí naučit rozpoznat rozdíl mezi občanem a konzumentem,

9. platit učitele měsíční mzdou nikoli hodinovou – pedagogové věnují své práci mnohem víc času než pouze hodiny výuky,

10. vytvořit programy, ve kterých jsou si učitelé navzájem rovnocennými mentory, nejen v rámci jedné školy – starší učitelé sdílejí s mladými zkušenosti, mladší seznamují starší s novinkami.


Původní text najdete ZDE.