Václav Cílek: Digitální demence 2 – člověk sám se svým přístrojem

pátek 11. července 2014 · 0 komentářů

Kniha prof. Manfreda Spitzera definuje digitální demenci jako postupnou degradaci mozku způsobenou přílišným využíváním nových médií zejména u mladých lidí.

Největší dopad na mozkové funkce má zejména „multitasking“, tedy současné řešení několika úkolů – např. hraní her, vyřizování mailů a čtení dalších zpráv. Spitzer je považuje za cílený trénink nejenom v povrchnosti, ale také v mrhání časem, které k ničemu pořádnému nevede a jenom rozmělňuje den.

Americký pediatrik D. Christakis již před deseti lety ukázal, že děti, které se od útlého věku dívají na televizi, mají častěji poruchy pozornosti. Trvalo to však dalších několik let, než studie časopisu Pediatrics z podzimu 2011 potvrdila úzkou vazbu mezi televizí a roztěkaností. Spitzer se pozastavuje nad tím, jak malá pozornost byla ze strany vědců věnována tomuto závažnému problému, přestože rodiče a vychovatelé si již dávno všimli, že děti po několikahodinovém sledování animovaných filmů „nestojí za nic“, jsou pasivní, nesoustředěné a znuděné, jakoby přišly o kreativní energii.


Nespavost, nadváha, bolesti

Digitalizace světa má nejenom dopad na mysl, ale také na tělo. Děti častěji trpí nespavostí. Probudí se v noci, sáhnou po chytrém telefonu a chvíli si vyměňují novinky, ráno mají ve škole problémy s udržením bdělého stavu. Tento jev dobře znají i čeští učitelé. Horší je, když se k nespavosti přidávají depresivní stavy a ty člověka ženou do nového kola svěřování se digitálním médiím a zvýšené závislosti na svých přístrojích.

Fyzický dopad je zjevný – mnoho mladých lidí trpí nadváhou, bolestmi zad a někdy očními problémy. Dokonce se objevují úvahy o tom, že průměrný věk člověka se následkem nadváhy může pro příští generace snižovat a že kvalitní, poměrně zdravé stáří se bude novým generacím zkracovat. Znovu musím upozornit čtenáře, že prof. Spitzer neútočí proti novým médiím, ale proti jejich přílišnému používání.

Výsledkem fungování digitálních sociálních sítí je ve skutečnosti velice časté sociální stahování se, protože rozhovor tváří v tvář je nahrazen posíláním zpráv a člověk přitom zůstává sám se svým přístrojem. Dochází pak často až k sociální izolaci. Snižuje se sociální inteligence a mladí lidé si ve vzájemném vztahu často nevědí rady. Nevědí, o čem by spolu měli hovořit. I u nás jsem viděl děti, které se sešly a nejenom si neměly co říct, ale ani jak se bavit s ostatními.

Celý text si můžete přečíst ZDE.

První díl najdete ZDE.