Petr Daniš: Jděte ven, naučíte se víc

úterý 4. prosince 2012 · 0 komentářů

Environmentální výchova u nás přestala být tématem odborné i veřejné debaty o vzdělávání. Má se za samozřejmé, že svým významem nemůže konkurovat matematice, češtině, cizím jazykům nebo ICT a že době jejího rozmachu ve školství odzvonilo, stejně jako odzvonilo Straně zelených ve vládě. Opravdu má dnes environmentální výchova tak málo co nabídnout?


Zdroj: Zpravodaj SKAV č. 4, listopad 2012, str. 10–11


Rostoucí řada zahraničních výzkumů naopak prokazuje, že výuka, hra a odpočinek dětí venku v přírodním prostředí představují důležitý lék na celou řadu neduhů dětí současné počítačové generace. Kvalitní programy environmentální výchovy mají zásadní vliv na celkový rozvoj osobnosti dítěte i na jeho vzdělávací úspěchy.


Problémy počítačové generace a nové hnutí návratu k přírodě

Podle studií publikovaných v roce 2010 tráví americké dítě ve věku 8 až 18 let v průměru 7 hodin a 38 minut denně někde uvnitř koukáním do obrazovky elektronických médií jako jsou televize nebo videohry. Čas strávený venku, a to nejlépe v přírodním prostředí, se scvrkl na několik minut denně. Široká paleta odborníků teď diskutuje nad tím, co všechno platíme jako daň za to, že jsme nechali dětství zavřít mezi čtyři stěny místnosti. Patří sem například zvýšený výskyt obezity, cukrovky a astmatu u dětí, jejich nižší schopnost koncentrace, agresivnější chování, méně realistická očekávání od života nebo vyšší pravděpodobnost osobní izolace. Formující se hnutí návratu dětí k přírodě dnes ve Spojených státech nevedou žádní hippies, ale vědci a univerzitní profesoři. Pomocí výzkumů objevují, jak nenahraditelný je pro komplexní rozvoj osobnosti dítěte pobyt v přírodě, aby ho ospravedlnili v očích odborné i širší veřejnosti. Co všechno zjistili?


Význam přírodního prostředí

Již výzkumy prováděné v 90. letech na sídlišti Robert Taylor Homes v Chicagu přinesly důkazy, že bydlení v domech více obklopených zelení má u lidí pozitivní vliv například na životní spokojenost, sílu řešit různé životní problémy nebo také vyšší koncentraci pozornosti. Děti z domů s větším množstvím okolní zeleně trávily více času hrou venku, měly více sociálních interakcí s vrstevníky i dospělými a jejich hra vykazovala prvky větší kreativity.

Pozdější výzkumy provedené například na 101 středních školách v Michiganu ukázaly, že ve školách s okny s větším výhledem na zeleň nebo ve školách, kde dovolují studentům jíst mimo budovu školy, získávají studenti vyšší počet bodů v národních srovnávacích testech a mají méně výchovných problémů. Jiná série výzkumů prokázala, že děti s poruchou pozornosti (ADHD) ve věku 7 až 12 let se lépe koncentrují po procházce v parku, než po srovnatelné procházce v centru města či v bytové zástavbě.


Význam hry a vzdělávání v přírodním prostředí

V posledních 20 letech se především ve skandinávských státech a v Německu staly rovnocennou alternativou ve vzdělávání předškolních dětí tzv. lesní mateřské školky. Přinesly zajímavou možnost srovnání dětí z lesních MŠ, které většinu času tráví venku v rozličném přírodním prostředí a pro svoji hru používají především nejrůznější přírodní materiály, s dětmi z klasických MŠ, které většinu času tráví hrou uvnitř s hračkami, případně venku na upraveném hřišti. Celá řada výzkumů z několika zemí dospěla téměř ke shodným výsledkům. Děti z lesních MŠ jsou šikovnější v hrubé motorice, méně často nemocné, emocionálně stabilnější, kreativnější (např. dokáží navrhnout více cest k dosažení cíle nebo hrají rozmanitější a na fantazii bohatší hry), dokážou se lépe koncentrovat, navzájem si více
pomáhají a mají méně konfliktů.


Celý text článku si můžete přečíst ZDE (strana 10–11).

Ve stejném čísle naleznete interview s Petrem Danišem, ředitelem sdružení TEREZA, a profil sdružení.