Dobro a zlo ve výchově

čtvrtek 21. listopadu 2013 · 0 komentářů

Monotematicky zaměřené dvojčíslo časopisu Studia paedagogica 2–3/2013 nese název Dobro a zlo ve výchově a je věnováno morálním otázkám výchovy a vzdělávání.

Obsahuje celkem osm statí, jednu studentskou práci a dvě recenze na aktuální pedagogické publikace. Text Martina Strouhala je věnován otázce, komu mají cíle výchovy sloužit, zda-li jedinci nebo společnosti. Článek nás nejen přivádí k zamyšlení nad neřešitelnými rozpory a nejednoznačností pedagogiky, ale pokouší se najít východisko skrze výchovu k autenticitě.

V druhém článku Radim Brázda s pomocí optiky naturalistické etiky (která nepátrá po absolutních hodnotách či kategorickém imperativu), biologie, empirického zkoumání a neurologie nabízí přirozené vysvětlení původu morálního myšlení skrze objasnění úlohy pocitů a emocí.
Třetí text je s nadsázkou nazván Konec pedagogiky. Roman Švaříček v textu poukazuje na způsoby, kterými se tři současné diskurzy domáhají části moci, která donedávna patřila toliko pedagogickým vědám.

Následující dva texty se věnují projevům morálně nesprávného chování žáků ve škole. Článek Larse Fonsecy ze Švédska je obdivuhodný abstraktním zdvihem, který autor činí při přechodu od empirických zjištění k jejich vysvětlení, přičemž využívá teorie sociologické, psychologické a filozofické. Článek Jany Vrbové je zaměřen na postoje českých žáků k nečestnému chování.

Šestý text v pořadí je teoretickou studií, ve které se Monika Punová zamýšlí nad příznivým vývojem jedince navzdory nepříznivému osudu. Autorka si klade otázku z trochu jiného úhlu pohledu, než bývá zvykem: jak může škola pozitivně působit na jedince s rizikovými faktory a vychovat ze zástupců ohrožených skupin zdravé jedince.

Sedmý článek Evy Machů je empirickou studií přání a trápení nadaných dětí. Autorka se zabývá tím, jak vidí sebe a svět „ti nejlepší“ žáci v 5. třídě základní školy. V posledním textu hlavního těla časopisu se přesouváme na Island v době po dramatickém dopadu ekonomické krize. Článek z pera islandské autorky Steinunn Helgy Lárusdóttir je svědectvím nikoliv o ekonomické krizi, ale zvláště o krizi společenských hodnot a norem.