Kateřina Trnková: Málotřídky a české strategické dokumenty ve školství

čtvrtek 10. listopadu 2011 · 0 komentářů

Klíčovým strategickým dokumentem pro střednědobý a dlouhodobý horizont rozvoje českého školství se stal Národní program rozvoje vzdělávání (Bílá kniha), schválený vládou České republiky v roce 2001. Vzhledem k tomu, že se jedná o strategický dokument, explicitních zmínek o málotřídkách v něm najdeme poskrovnu. Přesto Bílá kniha definuje některé klíčové principy vzdělávací politiky, které lze vnímat jako podstatné pro existenci a fungování těchto škol.


Zdroj: Kateřina Trnková, Dana Knotová, Lucie Chaloupková: Málotřídní školy v České republice, Paido Brno 2010. Kapitola 2.1 Vzdělávací politika vůči málotřídním školám na národní úrovni, str. 38–42.


Prvním z nich je princip spravedlivého přístupu ke vzdělávacím příležitostem, který znamená zajištění svobodné volby vzdělávací cesty i instituce bez ohledu na ekonomickou a sociokulturní úroveň jedince. Spravedlivost, i když to v Bílé knize není přímo řečeno, by se tedy měla také týkat regionální dostupnosti škol. V Bílé knize však takové spojení nenajdeme. Tento princip obecně není s tímto kontextem příliš často spojován ani v zahraničí, ale dokladem toho, že toto spojení má svůj význam, je Solstadova publikace Equity at Risk (1997), kde jsou regionální aspekty realizace vzdělávacích reforem vnímány jako jedna z velkých překážek (1) jeho naplnění.

Druhým principem je decentralizace řízení vzdělávací soustavy a participace sociálních partnerů na rozhodování, což pro málotřídní školy nese příslib větší autonomie a možnost spolupracovat, rozhodovat a jednat s nejbližšími partnery.

Jako určující limit pro realizaci těchto principů a návrhů dokumentu jako celku je vnímán demografický vývoj v zemi. Vzhledem ke stagnaci a předpokládanému poklesu porodnosti lze očekávat i změny ve struktuře sítě škol. Bílá kniha přímo říká, že „neodvratitelný pokles počtu žáků na 1. stupni ZŠ bude – vzhledem k „husté“ síti škol (především málotřídních) – rychlejší než pokles počtu škol a učitelů […] Je nepochybné, že tlumení dopadů dalšího „řídnutí“ sítě ZŠ na život v malých obcích a jeho souvislost například s dopravní dostupností budou vyžadovat velmi citlivý přístup, úzce propojený s vývojem sídelní i administrativní struktury České republiky“ (Národní, 2001, s. 27). Tato jediná explicitní zmínka o málotřídkách v Bílé knize dává najevo, že určujícími faktory pro podporu málotřídek ze strany státní vzdělávací politiky jsou vedle faktorů demografických, faktory ekonomické a faktory částečně svázané s rozvojem obcí a sídelní strukturou.


Celý text kapitoly si můžete stáhnout ZDE.


Knihu Málotřídní školy v České republice vydalo nakladatelství Paido, kde si ji můžete objednat. Na webu nakladatelství také najdete seznam prodejen, které jeho produkci prodávají.

Anotaci ke knize najdete ZDE.

Ukázku z kapitoly Demografické a geografické charakteristiky venkovských sídel a jejich vliv na existenci a fungování málotřídní školy si můžete stáhnout ZDE.

__________________

(1) U nás téma regionální dostupnosti základních škol není zmiňováno zřejmě proto, že jejich hustota a vzájemná vzdálenost není příliš velká. Je to dáno poměrně značnou hustotou osídlení. Odlehlé oblasti tak, jak o nich lze mluvit např. v Norsku, v podstatě nenajdeme.