Týdny vzdělávání dospělých letos pod trojí záštitou

pondělí 30. července 2012 · 0 komentářů

„Přestože Týdny vzdělávání dospělých organizujeme již téměř dvacet let, v ČR se dále vzdělává jen minimum obyvatel. Podle údaje z roku 2010 to je 7,5 %, kdežto v nejrozvinutějších zemích Evropy je to více než trojnásobek,“ tvrdí Zdeněk Palán, prezident AIVD ČR.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo práce a sociálních věcí a také Úřad práce České republiky – to jsou instituce, které převzaly záštitu nad letošním ročníkem tradiční celostátní i celosvětové akce s názvem „Týdny vzdělávání dospělých“.

Organizátorem Týdnů vzdělávání dospělých (TVD), které se v průběhu září uskuteční po celé České republice, je Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR (AIVD ČR) prostřednictvím svých krajských koordinátorů a ve spolupráci s jednotlivými kraji. Hlavním cílem této akce je motivace potenciálních účastníků celoživotního vzdělávání, vzdělavatelů a zaměstnanců k účasti na vzdělávání.

Asociace organizuje tuto kampaň na podporu vzdělávání dospělých již od roku 1993. Byla vytvořena pro oslovení jednotlivců a skupin, zejména však znevýhodněných dospělých. Není tedy v Česku žádnou novinkou, dlouholetou tradici má i jinde ve světě. Asociace si klade za cíl, aby se z akce nestala událost, kam se chodí sbírat reklamní materiály, ale aby si lidé mohli sami přímo vyzkoušet v příjemném prostředí cokoliv, co jim vzdělávací instituce nabídnou.

V loňském roce bylo na území ČR uspořádáno několik stovek akcí na podporu a propagaci vzdělávání dospělých a tyto akce se setkaly s obrovským zájmem obyvatel.

„Týdny vzdělávání dospělých jsme vloni zahájili netradičně – rozdáváním poukázek na 90% slevy na vzdělávací akce věnované členy naší asociace. O poukázky byl obrovský zájem svědčící o chuti dospělých se dále učit a vzdělávat,“ vysvětlil Tomáš Langer, výkonný ředitel AIVD ČR. Pro výhru přitom stačilo jen málo: zúčastnit se vzdělávací akce v centru Prahy a vyplnit dotazník. Takto slosováno bylo téměř 160 osob, z nichž 30 dostalo poukázku opravňující ke vstupu na kurz dle výběru výherce – v nabídce byly kurzy počítačových dovedností, komunikace, obchodních a prezentačních dovedností i řada dalších témat.

„Každoročně se lidem snažíme vysvětlit, že vzdělávání v dospělosti je každodenní nutností, ne-li povinností. Na druhé straně chceme lidem ukázat, že učení a vzdělávání může být nejen zajímavé i zábavné, ale především užitečné pro práci i osobní život každého z nás,“ doplnil Tomáš Langer.

Mezi aktivity TVD patří tradiční setkávání vzdělavatelů a personalistů, dny otevřených dveří či ukázkové vzdělávací akce. Základem TVD je maximální přístupnost občanům, proto jsou tyto aktivity bezplatné či jen za symbolický poplatek. Probíhají ve většině krajů, aby se dostaly zejména k těm, kteří vzdělávání nejvíce potřebují.

Genetická metoda chce vrátit děti ke čtení

pátek 27. července 2012 · 0 komentářů

Chcete, aby čtení děti více bavilo? Zkuste je to naučit jinak. Genetická metoda výuky čtení a psaní má i díky novým učebnicím Nakladatelství Fraus předpoklady, aby se už od září mnohem více rozšířila v českých školách. Nová metoda prvňáčky více motivuje, protože se od prvních dnů školní docházky učí číst s porozuměním. V zájmu obrácení negativního trendu vývoje čtenářské gramotnosti je třeba rozptýlit obavy z neznámého na straně některých rodičů i učitelů.

Vstupovat rychle a poutavým způsobem do světa čtení a psaní umožní žákům prvních tříd od září nový soubor učebnic a písanek vytvořených podle genetické metody. Autoři dětem slibují, že se jim jejich přání číst a psát splní hned po zahájení školní docházky.

„S genetickou metodou umožníme prvňáčkům číst a psát od prvních dnů. Nejprve začnou číst a zapisovat slova velkými tiskacími písmeny a porozumí jim. Po několika málo měsících objeví, že zvládnou číst i malá tiskací písmena. A kolem Vánoc se děti začnou těšit na písanky,“ shrnuje obvyklý průběh zasvěcování dětí do znaků abecedy učitelka Martina Grycová, která je spoluautorkou výukových materiálů. Nakladatelství Fraus nový soubor učebnic a písanek vydává v červnu, aby byl začínajícím školákům k dispozici od následujícího školního roku.


Příběh naší třídy – to nás baví nejvíc

Oproti klasické, tzv. analyticko-syntetické metodě výuky čtení a psaní je vynecháno čtení slabik a odlišný je i postup při výuce psaní. Použití velkých tiskacích písmen umožňuje dětem od samého počátku vlastní sebevyjádření, díky němuž je pak čtení a psaní opravdu baví. „Klasickou větu většiny slabikářů Ema má maso zde nenajdeme, jsou však samozřejmě použity jiné, velmi jednoduché věty se současným obsahem. Učebnice Začínáme číst a psát je unikátní tím, že první věty jsou tvořeny písmeny a symboly, které děti dokážou samy přečíst i samy napsat. Písmena jsou vyvozována z počátečních hlásek (písmen) jmen dětí a paní učitelky jedné fiktivní první třídy,“ představuje podstatu výuky redaktorka Alena Nosková. Vyprávěním a vymýšlením příběhů o nich vzniká autentický jazykový materiál, který žáci dále rozvíjejí.

Tím, že se u začínajících čtenářů propojuje příběh třídy s psaným a čteným textem, jsou děti od počátku schopny uchopovat hlásky více smysly. Učitelka Základní školy v Oslavanech Naděžda Nešpůrková po šesti letech výuky čtení a psaní genetickou metodou potvrzuje, že jednoznačným ziskem je zlepšení motivace. „Děti nepochybně čtou rády a více a tím, že se od počátku klade mnohem větší důraz na porozumění textu, informační zisk ze čtení se u nich dostavuje výrazně dříve,“ porovnává výsledek s analyticko-syntetickou metodou Naděžda Nešpůrková. Podle ní vede genetická metoda děti k přemýšlení v souvislostech a je vhodná pro většinu dětí. „Slovo, které dítě nezná, nepřečte. Technika a plynulost čtení, kterému naopak dává přednost tradiční metoda, se u genetické metody dostaví o něco později, zpravidla na jaře,“ dodává Martina Grycová, která učí na malotřídní škole v Řeznovicích, kde podle této metody učí děti číst a psát již deset let.


Staronová metoda z roku 1913 chce zastavit propad čtenářské gramotnosti

Výuka čtení a psaní podle genetické metody není novinkou: navazuje na bezmála sto let starou koncepci pedagogů Václava Příhody a Josefa Kožíška, který svou učebnici Poupata sestavil v roce 1913. Pedagog, autor básní a říkadel pro nejmenší (například Polámal se mraveneček) ve svých učebnicích aplikoval zásady, na něž v devadesátých letech navázala Jarmila Wágnerová. Její učebnice potvrdila, že genetická metoda má své výhody a je ji možné pro výuku čtení v prvním ročníku s úspěchem využít.

Učebnice českého jazyka – genetická metoda Začínáme číst a psát a Už čteme a píšeme sami navazují především na myšlenky Josefa Kožíška. Autorky vycházely rovněž z dalších dostupných materiálů a vlastních mnoholetých zkušeností. Při vytváření koncepce této učebnicové řady si Nakladatelství Fraus ověřilo, že výuka čtení a psaní vedená nejprve pomocí velké tiskací abecedy je známá i v zahraničí, například v Estonsku. „Vydáním tištěného kompletu výukových materiálů pro výuku čtení a psaní genetickou metodou nabízíme učitelům rovnocennou alternativu pro výuku českého jazyka a literatury v 1. ročníku. Elektronická verze učebnic, která bude v prodeji v průběhu školního roku, umožní spolu s připravovaným CD využívat při výuce moderní didaktickou techniku, zejména interaktivní tabuli,“ shrnuje redaktorka Alena Nosková. Návaznost na další ročníky je zajištěna již vydanými komplety Český jazyk a Čítanka pro 2.–5. ročník ZŠ.

Učitelé, kteří budou mít k dispozici nové učebnice, si již nemusí vytvářet všechny výukové materiály sami. Také autoři si od učebnic slibují, že se genetická metoda dostane více do povědomí učitelů a škol. „Učitelé, se kterými jsem se setkala a kteří začali učit genetickou metodou, jednohlasně říkají, že už by se k analyticko-syntetické metodě dobrovolně nevrátili,“ potvrzuje Martina Grycová, jež chce k seznámení s genetickou metodou povzbudit další kolegy. „Žádná metoda nezaručí, že se dítě naučí rychleji nebo lépe číst a psát. Každé dítě je osobnost s individuálními dispozicemi. Co však tato metoda rozhodně podpoří, je chuť učit se číst a psát, učiteli pak i možnost více diferencovat potřeby dětí,“ říká Martina Grycová.

Potíže se čtením s porozuměním a s menším zájmem o knihy, které vznikají mimo jiné ztrátou motivace při pomalejším a komplikovanějším postupu výuky, lze s pomocí genetické metody účinně řešit a tak podporovat rozvoj čtenářské gramotnosti, která podle všech dostupných mezinárodních i interních srovnání u českých dětí upadá.


Ukázky z výukových materiálů a další informace ke genetické metodě výuky čtení a psaní najdete ZDE.

Tomáš Feřtek: Taky nutíte děti trávit prázdniny s učebnicí?

středa 25. července 2012 · 0 komentářů

Možná taky patříte k těm rodičům, co nakupují příručky typu Veselá matematika, Učte se s námi o prázdninách nebo Úlohy k rybníku s pocitem, že tím posunujete své dítě po žebříčku vzdělanosti zase o šprušli výš.

Nic proti tomu, když necháte takovou knížku pohozenou na zahradě a vaše dítě si ji ukradne a stráví s ní letní odpoledne na půdě. Ale maminka, která ve stanu klepe významně na učebnici, to je strašná představa.

Prázdninové vzdělávání nezavrhuji, ale zkuste to, čemu se ve školách říká projektové vyučování. Když opravujete vrata, měření a počítání je u toho spousta, když šijete indiánský kostým, trénujete vyhledávání informací, historický kontext, výtvarnou výchovu i ruční práce najednou. Nemluvě třeba o tom, když je vám čtrnáct a prodáváte lístky na letním festivalu, kde musíte spoustu věcí zorganizovat a se spoustou lidí se domluvit.

České vzdělávání je pro děti otravné často proto, že jim nedává smysl, je nudné a vzdálené od reálného života. Prázdniny nejsou prázdné místo bez školy, ale naopak příležitost učit se tak, jak to škola neumí. A Úlohy k rybníku radši zapomeňte u rybníka.


Celý text najdete ZDE.

Zuzana Taušová: Delší školka se rodičům prodraží, zájem o pozdní nástup do školy klesá

pondělí 23. července 2012 · 0 komentářů

V době naprostého nedostatku míst v mateřských školách přinesly alespoň trochu povzbudivou zprávu čerstvé údaje ministerstva školství o budoucích prvňáčcích. Oproti minulým letům totiž znatelně ubylo žádostí o odklad školní docházky. Část dětí, které dosud zůstávaly ve školce o rok déle, tak uvolní místo menším dětem.


Zdroj: iDNES.cz 25. 6. 2012


Za prodlouženou školku si rodiče v budoucnu připlatí

Jedním z důvodů menšího zájmu o pozdější nástup do školy je novela školského zákona, která začne platit od ledna 2013. Za dítě s odkladem budou podle ní muset rodiče nově platit běžné školkovné ve výši několika stokorun měsíčně. Dosud byl přitom poslední ročník školky bezplatný bez ohledu na to, zda do něj dítě chodilo rok, nebo kvůli odkladu zůstalo déle.

Výrazný úbytek dětí s odkladem zaznamenali třeba v mateřské škole Trojlístek v Praze 4. „Předběžně jsme měli nahlášených minimálně 12 takových dětí, ale když se rodiče dozvěděli, že se bude platit, dostali jsme jen tři oficiální přihlášky," počítá ředitelka školky Irena Michalcová. Podobně se novinka projevila v Jihlavě. „Zatímco v minulých letech žádalo o odklad ve všech jihlavských školkách kolem 140 dětí, letos je to o šedesát méně," říká mluvčí tamní radnice Radek Tulis. A v celostátním měřítku situaci potvrzuje i ministerstvo školství.

„Nechceme spekulovat, zda za pokles žádostí o odklad opravdu může zpoplatnění školky. Je však pravda, že zatímco v posledních dvou letech žádalo o pozdější nástup do první třídy 14,5 procenta dětí z ročníku, letos je to o dvě procenta dětí méně," upřesnil Patrik Kubas z ministerstva školství.


V některých školkách nejsou změny patrné

Děti s odkladem tak ve srovnání s minulými lety zaberou ve školkách přibližně o dva tisíce míst méně. A v budoucnu může uvolněných míst ještě přibývat. „Novinka totiž bude platit až od ledna 2013, takže o ní řada rodičů zřejmě ještě neví," myslí si i Eliška Windová z břeclavské radnice, kde se změna v přístupu rodičů k odkladu ještě výrazněji neprojevila.

Žádné změny si zatím nevšimli ani v Brně, kde letos o každé volné místo ve školce bojovaly více než dvě děti. Ani dva tisíce míst, které se díky poklesům žádostí o odklad uvolní dohromady v celé zemi, by přitom nestačily k vyřešení přetlaku zájemců o brněnské školky. „Kapacitu školek proto musíme stále navyšovat. Už od září a října otevřeme třináct nových tříd a další budou přibývat v příštím roce," slíbila mluvčí brněnského magistrátu Soňa Haluzová.


Rodičům pomáhá i nultý školní ročník

Do rozhodování rodičů o tom, zda potomka nechat o rok déle ve školce, promlouvají čím dál více kromě nově zavedeného školkovného také takzvané nulté ročníky základních škol. Ty existují už řadu let. Teprve nyní ale pro zájemce o tyto přípravné třídy platí přesnější pravidla. A zájem o ně roste. Například v Praze tak od září v takových třídách přibudou stovky nových míst. Nulté ročníky základní školy jsou určeny dětem, které nejsou zralé na první třídu a zároveň pocházejí ze sociálně slabého prostředí.

„Nejde jen o děti z rodin, které pobírají sociální dávky či je některý z rodičů třeba ve výkonu trestu. Neúměrný stres by první třída bez přípravy znamenala také například pro děti z rodin azylantů, u nichž se doma nemluví česky," upřesnila Jarmila Bendová z brněnské pedagogicko-psychologické poradny, kde se o zařazení dětí do přípravných tříd rozhoduje.

Jana Hrubá: Ministr – hasič, nebo reformátor?

čtvrtek 19. července 2012 · 0 komentářů

Ministr Fiala oznámil včera změny ve státních maturitách pro období 2013 a 2014. Snaží se reagovat na nejhorší excesy, které se letos objevily.

Maturitní zkouška bude mít jen jednu úroveň, písemná práce a ústní zkouška z českého jazyka bude napříště hodnocena na školách, bude prodloužen čas před začátkem zkoušky z matematiky a vysvědčení by měli žáci obdržet hned po úspěšném vykonání poslední zkoušky. Žák, který prospěl v rámci přezkumného řízení, by měl dostat vysvědčení nejdéle před zápisem na vysokou školu.


Kdo změny navrhl?

Ministr v červnu sestavil skupinu pro revizi maturitní zkoušky a požádal její členy, aby první návrhy na úpravu maturitní zkoušky předložili během července. Návrh byl opravdu do měsíce hotov. Kdo jsou lidé, kteří se na něm podíleli?

Bc. Radek Cikl (předseda), Komise Rady asociace krajů ČR pro školství a sport
Tomáš Feřtek, EDUin o. p. s.
PhDr. Ondřej Hausenblas, PedF UK Praha
Mgr. Olga Hofmannová, ústřední školní inspektorka, ČŠI
PhDr. Marcel Chládek, MBA, senátor
Mgr. Miroslav Janeček, ředitel SOŠ stavební a zahradnické, Praha 9
Mgr. Václav Klaus, ředitel PORG – gymnázia a ZŠ, Praha
RNDr. Peter Krupka, Ph.D., ředitel Gymnázia Terezy Novákové, Brno
RNDr. Jiří Kuhn, předseda Asociace ředitelů gymnázií ČR
JUDr. Hana Poláková, vedoucí odboru školství, Krajský úřad Jihomoravského kraje
Mgr. Josef Slovák, rada Zlínského kraje pro školství, mládež a sport
Mgr. Josef Smutný, poslanec PSP ČR
Doc. PhDr. Michal Stehlík, Ph.D., děkan Filosofické fakulty UK Praha
Ing. Jiří Zajíček, předseda Unie školských asociací CZESHA

V pracovní skupině najdete přívržence státní maturity i její kritiky, nikoli však zásadní odpůrce. Podle Jiřího Khuna je „skupina schopná se dohodnout na definitivní podobě maturitní zkoušky. Už proto, že jsou v ní zastoupeni lidé ze všech proudů středních škol i politického spektra. Myslím, že ten tým má potenciál nastavit závěrečnou maturitní zkoušku tak, aby měla smysl jak pro žáky, tak pro školy i stát,“ odhaduje.

Zdá se tedy, že se přece jen něco napravuje. Podle ministra Fialy jde o kroky, které by mohly vést k zavedení systému. Koncept státní maturity považuje obecně za správný, protože zajišťuje dosažení minimálního standardu středoškolského vzdělání a vede ke srovnatelnosti studijních výsledků. „Několikrát jsem řekl, že princip mé práce ve vedení ministerstva je činit systematické a promyšlené kroky, rozhodovat se na základě odborných posouzení a získat pro svá rozhodnutí širší odbornou veřejnost. Pokládám proto za logické a správné respektovat doporučení expertů z pracovní skupiny a děkuji jim,“ dodal ministr Fiala. Navržené změny vyžadují změnu legislativy. Vzhledem k tomu, že se na návrzích podíleli reprezentanti stran, ministr doufá v podporu napříč politickým spektrem a v rychlé legislativní řešení.


A co budoucnost státní maturity?

Pracovní skupina bude v příštích měsících pokračovat a připravovat návrh dlouhodobých změn ve státní maturitě. Ministr chce, aby státní maturity byly jednodušší, levnější a lidštější. Jeho cílem je obnovit důvěru studentů i veřejnosti ke státní zkoušce. „Nemůžeme postupovat tak, že každý rok provedeme úplně komplexní změnu. Máme za sebou dva ročníky maturit, víme o chybách, máme již nějaké zkušenosti, které musíme vyhodnotit a navrhnout, co dál. Musíme přemýšlet nad tím, jestli maturita plní veškeré funkce, které jsme si od ní slibovali,“ řekl nedávno ministr Fiala v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Otázek ale zbývá ještě mnoho. Jaké budou cíle budoucí podoby státní maturity? Budou slučitelné? Co se stane s obsahem státní maturity? Odpovídají ještě katalogy požadavků z let 2007–2008 nejen současnosti, ale i budoucnosti středoškolského vzdělávání? Odpovídají zaměření jednotlivých typů středních škol? Jak bude napříště lépe zajištěna kvalita úloh? Čím nahradit nevyhovující metodiku hodnocení?

A v neposlední řadě: Ministr zadal procesní a finanční audit, který by měl být hotov koncem srpna. Bude pak veřejně vyvozena organizační, finanční a morální zodpovědnost za paskvil státní maturity? Bude se někdo zabývat příčinami neúspěšnosti téměř dvaceti tisíc studentů (21,2%)? Bylo odvolání sedmi a půl tisíce z nich skutečně nedůvodné? (Z 8098 odvolání uspělo jen 534, z toho drtivá většina se týkala slohových prací.) Nebo byli letošní maturanti opravdu pokusnými králíky? Kdo a podle čeho to v dosavadním zákonem daném systému přezkumného řízení může a hlavně chce posoudit? Pojmenuje někdo otevřeně riziková místa celého procesu a porovná negativa s přínosy? Převažují klady, nebo zápory takové plošné zkoušky? Nebo existují jiná řešení?


Hasič, nebo reformátor?

Ministrův manažerský postup se jeví jako uvážlivý, stejně jako jeho nečetné veřejné vystupování v médiích, tak rozdílné od mediálních smrští jeho předchůdce. Fialova pozice není jednoduchá, protože státní maturita je jen jedním z mnoha kráterů, které zbyly po ministru Dobešovi na poli vzdělávání. Bude ministr Fiala jen hasičem požárů, nebo i reformátorem? Požáry je třeba hasit hned a na reformy mnoho času nezbývá (kdo ví, jestli máme ještě vládu a do kdy ji budeme mít?). Přesto nadhled a uvážlivý a systémový přístup k reformám ve spolupráci s aktéry potřebuje naše vzdělávání čím dál naléhavěji, a to na mnoha frontách.

Čtení pomáhá prázdniny nemá

středa 18. července 2012 · 2 komentářů

Ačkoli prázdniny jsou tu, projekt Čtení pomáhá pokračuje bez přestávky dál. Během více jak jednoho roku jeho fungování se do něj zapojilo téměř 100 tisíc mladých čtenářů. Těm se podařilo rozdělit přes 13,8 milionů korun na pomoc potřebným. Podpořeno bylo díky dětem na 140 charitativních projektů. Absolutně nejoblíbenější knihou ve Čtení pomáhá je Harry Potter a Fénixův řád, který mezi dětmi vede od samého počátku fungování projektu.

Dětem začaly letní prázdniny, ale pomáhat mohou i nadále. „Projekt Čtení pomáhá žádné prázdniny nemá a pokračuje i přes léto. Děti si mohou zabalit knížku na dovolenou či k babičce a dědečkovi, a mohou tak zpříjemnit prázdniny nejen sobě, ale i ostatním, kteří potřebují pomoc,“ říká Martin Roman, iniciátor a donátor projektu.


Charitativní projekty

Od spuštění projektu bylo rozděleno celkem 13 899 150 korun na nejrůznější charitativní účely, z toho za tento školní rok 9 966 200 korun. Záběr projektů je velmi pestrý. Ve školním roce 2011/2012 děti pomáhaly nejen svým vrstevníkům a dospělým se zdravotním postižením, seniorům, ale také zvířatům v nouzi či asistenčním psům. Pomoc se netýkala pouze České republiky, často směřovala i do Afriky.

V tomto školním roce naplnily děti celkem 108 charitativních projektů, a to např.:
– Na zajištění dopravy do škol svým vrstevníkům se zdravotním postižením děti přispěly 100 tisíc korun.
– Dalších 100 tisíc korun načetli žáci a studenti na organizaci letních táborů pro děti ze sociálně slabších rodin.
– Částku 270 tisíc korun děti věnovaly seniorům na jejich vzdělání v oblasti moderních technologií.
– Veverkám v nouzi, nalezeným mláďatům a zraněným dospělákům, děti načetly 100 tisíc korun.
– Děti pomohly zajistit chod zdravotnického střediska v Keni částkou 150 tisíc korun.
– Celkem 80 tisíc korun žáci a studenti načetli na pomoc nevidomým v Etiopii.

Seznam všech uzavřených charit naleznete ZDE.


Soutěž čtenářů a tříd

Aktivitu mladých čtenářů podporují vlastní iniciativou školy, knihovny i samotné Čtení pomáhá. Na začátku školního roku, v září 2011, bylo pro deset nejaktivnějších čtenářů jako poděkování uspořádáno komorní setkání se Zdeňkem Svěrákem. Další motivací pro jednotlivé třídy byla soutěž o týdenní letecký zájezd na Mallorcu s Cestovní kancelář FISCHER, kterou odstartovalo Čtení pomáhá na podzim loňského roku. Nejlepší třídy odletěly v sobotu 23. 6. směr španělský ostrov, a prodloužily si tak prázdniny.

V první věkové kategorii, tedy mezi třídami prvního stupně ZŠ, zvítězila 5. třída Základní školy Ostrov nad Oslavou, okres Žďár nad Sázavou, příspěvková organizace. Mezi třídami druhého stupně vyhrála 8. B Základní školy Slavičín – Vlára, příspěvková organizace. A mezi nejstaršími, tedy mezi třídami středních škol, zvítězila Kvinta Gymnázia a Střední odborné školy, Hostinné, Horská 309.


Harry Potter – nejoblíbenější knížka

Nejoblíbenější knihou ze seznamu Čtení pomáhá je stále Harry Potter a Fénixův řád od J. K. Rowlingové. Tato kniha je nejčtenějším titulem ve věkové kategorii 6.–9. ZŠ, pro 1.– 5. třídu ZŠ je na prvním místě opět Harry Potter, tentokrát Kámen mudrců, a u středoškoláků zvítězil Hamlet od W. Shakespeara. Mezi českými tituly si své prvenství v oblíbenosti udržuje kniha Bylo nás pět od Karla Poláčka. Seznam knih, z kterých si děti mohou vybírat, je stále aktualizován. V současné chvíli mají děti k dispozici 292 různých titulů.

Seznam pro všechny věkové kategorie naleznete ZDE.


________________

Projekt Čtení pomáhá podporuje čtenářství a zároveň umožňuje dětem a mládeži podílet se na charitativní činnosti. Děti jsou k četbě motivovány finanční odměnou 50 korun, kterou však nezískávají pro sebe, ale věnují ji na charitu. Každý rok se tak různým nadacím rozdělí 10 miliónů korun. O tom, kdo pomoc obdrží, rozhodnou právě dětští čtenáři. Každý z čtenářů, který se zaregistruje na webových stránkách projektu, přečte některou z doporučených knih a správně zodpoví kontrolní otázky k dané knize, získává kredit 50 korun. Ten pak věnuje na některou z nabízených konkrétních charitativních akcí. Charity navrhují oslovené dobročinné organizace a partneři projektu. Knihy zařazené do projektu byly vybírány v celorepublikové anketě o nejlepší dětskou knihu. V odborné porotě, která knihy navrhovala, byly osobnosti, jako je Zdeněk Svěrák, Marek Eben, Alena Ježková, Jiří Dědeček a Martin Roman, který je iniciátorem a donátorem projektu. Jedním z ambasadorů Čtení pomáhá je také Vojta Dyk.

Webové stránky projektu: www.ctenipomaha.cz
Facebook: www.facebook.com/ctenipomaha

Martin Říha: Jakou bych chtěl mít svou zemi – Českou republiku?

pondělí 16. července 2012 · 0 komentářů

Článek z časopisu Envigogika, ve kterém autor podrobně a zcela nekonvenčně rozebírá, jakou by chtěl mít svou zemi, a to ve všech oblastech hospodářství, politiky – a mimo jiné také školství, výchovy a vzdělávání.


Zdroj: Envigogika 2012/VII/1


Ukázka

Školství

Vzdělání a dobrá fyzická kondice je nepochybně významný faktor, který jednotlivci zvyšuje jeho možnost uplatnění v životě a na trhu práce. Je proto samozřejmé, že do něj investují všichni odpovědní rodiče dětí. Co nejlepší (to neznamená automaticky „nejvyšší“) vzdělanost populace a zejména mladé generace je nesporně i veřejným zájmem. Ten je však již nutno odstupňovat. Stát nemá a nemůže mít zájem ani potřebné prostředky, aby všichni ekonomicky aktivní měli při vstupu do pracovního poměru nebo podnikání vysokoškolské vzdělání, ale měl by se snažit, aby diferenciace vzdělanostní úrovně odpovídala potřebám pracovního trhu a konkurenceschopnosti našeho hospodářství s jinými zeměmi EU a ostatního vyspělého světa. Podle toho by měl regulovat kapacitu různých vzdělávacích stupňů a „odměřovat“ státní finanční podporu školských zařízení. Základní vzdělání musí být nadále hrazeno pouze z veřejných rozpočtů, ale střední a vysoké školství by už mohlo a mělo být zčásti financováno se spoluúčastí rodičů či studentů samotných nebo budoucích zaměstnavatelů. Státní finanční příspěvek by měl být pružný a odpovídat aktuálně míře zájmu státu o zvýšení počtů studentů a učňů v nedostatkových oborech, zatímco v oborech s přetlakem přihlášených oproti předpokladu uplatnění na trhu práce by mohl být státní finanční příspěvek nižší nebo žádný. Všechny stupně a typy škol by navíc měly mít možnost ucházet se o účelové dary, příspěvky či dotace z podnikatelské i nevládní neziskové sféry, spojené s přípravou studentů či odborníků „šitých jim na míru“ nebo s řešením některých úloh v oblasti marketingu, různých průzkumů, výzkumů, vývoje ap. O ně by státní příspěvek neměl být snižován – měly by to být prostředky navíc na rozvoj vlastní školy, tzn. vybavení, platů pedagogů i možností studentů a učňů zúčastnit se např. zahraničních stáží a praxí.

Nadále by měla na celostátní úrovni fungovat na politice nezávislá odborná akreditační komise, posuzující počet a kvalifikaci pedagogů, vybavení vysokých škol a způsobilost garantovat úroveň výuky, a tím zajistit potřebnou kvalitu absolventů. Střední a základní školy by ve stejném smyslu měly hodnotit orgány školní inspekce. Zejména vysoké školy by si měly být jen při splnění předepsaných předpokladů jisté vysokou mírou akademické svobody, tzn. svobody myšlení, projevu, volby orientace výuky i výzkumu. Neměly by se už nikdy opakovat podvody, jaké provázely získávání nikoliv vzdělání, ale jen titulů po nereálně krátkém, nedostatečném nebo žádném studiu lidé z politiky a byznysu, jako tomu bylo na Právnické fakultě ZČU nebo dalších školách, vč. privátních, nebo uznávání pochybných diplomů ze zahraničí. Také by se již nikdy neměla opakovat šaškárna, jakou předvedl ministr školství Dobeš v březnu 2012, když v rozporu se závazným stanoviskem odborného a nezávislého orgánu, jakým nesporně díky statutu, proceduře posuzování a složení představuje současná Akreditační komise VŠ, prodloužil akreditaci právnického vzdělání na ZČU až do roku 2016. Tím dopustil v rozporu s veřejným zájmem „vypuštění do praxe“ dalších čtyř ročníků potencionálních právnických nedouků, jako by jich v našem soudnictví, na státních zastupitelstvích a v advokacii nepůsobilo už dost. Potřebná opatření k nápravě, která by umožnila, aby byla akreditace znovu vydána, měla být přijata na Právnické fakultě ZČU, nikoliv na MŠMT, aby „opravovala“ rozhodnutí Akreditační komise. Je to jen další příklad, jak si u nás exekutiva představuje fungování právního řádu, kde předpisy jsou jen Potěmkinova vesnice určená navenek a její dodržování se ve skutečnosti děje „jen jako“, jak to kdysi v 80. letech minulého století za vlády komunistů trefně nazval herec Miloš Kopecký na sjezdu dramatických umělců.

Přechodně slabší ročníky s méně žáky by neměly vést k bezhlavému redukování sítě mateřských školek a škol a k propouštění učitelů. Zejména proto, že tento trend se může zase obrátit a tato zařízení a pedagogové pak budou chybět, ale i proto, že nižší počty žáků ve třídách mohou přinést klady v možnosti individuálnější péče o jednotlivé jak zaostávající nebo tělesně handicapované, tak nadané žáky v žádoucím inkluzivním vzdělávání, v menších problémech s udržením kázně a ve snížení stresů pedagogů, což lze promítnout i do stagnace či snížení učitelských platů s nižšími sociálními a ekonomickými důsledky, než jejich propouštění. Stát navíc pod faktem dlouhodobého stárnutí populace a rostoucího nepříznivého poměru počtu ekonomicky aktivních přispívajících do důchodového systému k počtu starobních důchodců musí přistoupit k daleko aktivnější propopulační politice a nepříznivý trend se snažit obrátit. Nová prorodinná a propopulační politika musí však motivovat a umožnit mít děti v rodinách lidí vzdělaných, pracovitých, uvyklých k řádné péči o děti a o jejich přípravu na život, nikoliv lidí nevzdělaných, o výchovu a vzdělání dětí nepečujících, k práci téměř nepoužitelných, do sociálních fondů nepřispívajících, parazitujících na sociálních podporách, kteří si díky špatně nastavenému systému podpor udělali právě z plození dětí „živnost“.


Rodina, výchova a vzdělávání, veřejné sdělovací prostředky

Přestože to tak v posledních desetiletích nevypadá a čím dál více mladých lidí a dokonce i matek zůstává svobodných, přestože se už více manželství rozpadá, než uzavírá, přesto je právě rodina tvořená mužem, ženou a dětmi optimální základní jednotkou pro socializaci, výchovu a mimoškolní vzdělávání dětí i soužití dospělých a také ekonomického hospodaření. Jako taková musí být upřednostňována i v nástrojích sociální podpory státu, motivujících k zplození a přípravě na život nejméně dvou dětí pro zajištění alespoň prosté, když už ne žádoucí rozšířené reprodukce národa a dostatku pracovních sil. Život v harmonickém prostředí s oběma modely a vzory chování – mužského i ženského – a jejich vzájemného doplňování a prožitek jejich odpovědného soužití je nejlepší předpoklad pro rozvinutí bohaté a kreativní osobnosti a budoucí uplatnění dětí v práci i ve společnosti. Nesouhlasím s dnes prosazovaným principem úplného zákazu fyzických trestů. Ve věku, kdy nelze apelovat na rozum, ale funguje už „první signální soustava“ je plácnutí na zadek nebo přes ruku mnohem jednoznačnějším, účinnějším a srozumitelnějším nástrojem, než nějaké diskuse a sofistikované metody odvádění pozornosti od nevhodného chování. Navíc zůstane zážitek trestu vpečetěn v paměti a obvykle už není třeba v dalším životě fyzický trest v téže věci opakovat, zatímco promluvy a diskuse takovou trvalou stopu nejen nezanechají, ale vedou k opakování nevhodného chování a ve vyšším (obvykle pubertálním) věku pak dokonce k poměřování sil, které může rodičům „přerůst přes hlavu“. Stupňování tlaku od napomenutí až po fyzický trest při neuposlechnutí je přirozené a obnovuje autoritu spolehlivě a rychle. Následky na duševním zdraví a sebevědomí jsou dnešními pseudohumanisty přeceňovány – kdo jsme přiměřené fyzické tresty zažili, necítíme se poškození na sebevědomí ani ve vývoji, naopak jsme se naučili snáze ctít autority a dostalo se nám více předpokladů pro nekonfliktní socializaci při vstupu do společnosti, do práce a vůbec do světa dospělých, než mnozí dnešní frackové, které nechávají rodiče „růst jako dříví v lese“.

Za nesmírně pozitivní pro zdravý vývoj dětí i dospělých považuji potřebu nikoliv mentorování, ale žijících kladných vzorů chování. A to nejen v širší rodině, ale i ve škole, v občanské komunitě obce, města či státu, ve světě. Obrovskou roli by zde mohly sehrávat veřejné sdělovací prostředky, jako rozhlas, televize, noviny, Internet a sociální sítě, jenže bohužel nesehrávají, a to dokonce ani prostředky veřejné služby, placené z veřejných prostředků a kontrolované patrně neschopnými Radami pro rozhlasové a televizní vysílání, kde by to mohlo být součástí společenského zadání pro jejich působení ve veřejném prostoru.

Namísto kladných vzorů se těžiště pozornosti při výběru filmů i v prostředcích veřejné služby upíná ke zločinu a zločincům, senzacím, drogám, namísto správných vzorců chování, jako je střídmost, neplýtvání energií a surovinami či potravinami, empatie, vzájemný respekt a pomoc se masivně podporuje a reklamou přímo adoruje nadměrná spotřeba, móda, sobectví, požitkářství. Vzory nepředstavuje ani současná politická a kulturní „pseudoelita“, vystavovaná sdělovacími prostředky na odiv, ačkoliv jde o nepravé modly a celebrity namísto skutečně kvalitních lidí s největšími přínosy pro vědu, kulturu, pro společnost, pro náš národ a stát doma i v zahraničí. Národ je krmen podružnostmi, skutečnými i vymyšlenými aférami společenských nul, zatímco mnozí lidé slušní a seriózní se u nás neubrání narušování soukromí a smyšlenkám šířeným bulvárem k jejich diskreditaci ani u soudů.

Výchově dnešní populace a zejména mladé generace jistě neprospívá, když vidí veřejný prostor plný neřešené korupce, hádek a rivality lidí placených z našich peněz namísto spolupráce, neschopnosti nebo neochoty vykonávat to, k čemu tito lidé byli zvoleni nebo jmenováni, zneužívání postavení, neoprávněného a nepostihovaného obohacování. Nechápe-li předseda vlády, že za částku odměn své asistentce by mohl být placen policista 5 měsíců či průměrný důchodce dokonce 10 měsíců, a to v době od všech vyžadovaného „utahování opasků“, ztratil dávno kontakt s realitou života běžných občanů a mnohých pracujících, kteří také „dřou jako koně“, často v zaměstnáních, duševně i fyzicky náročnějších. Proč by běžní občané měli být lepší, když se zde ve vrcholných orgánech státu, bank a různých fondů krade beztrestně a ve velkém? Donekonečna se znovu a znovu v politice i kultuře přehodnocuje a „recykluje“ historie, zatímco přemýšlení o dalším vývoji lidstva při populační explozi a omezenosti zdrojů naší planety se bagatelizuje nebo je téměř nevyřčeným, ale tiše sdíleným „tabu“. Je smutné, že na tomto poli vykonává větší práci při odhalování nepravostí a nekoncepčnosti vládnutí pár investigativních novinářů, než orgány veřejné správy k tomu určené a než neustále oslabovaná, ochromená a rozvracená policie.

Jak se má správně orientovat mládež pro budoucí život v situaci, kdy je pro prohřešky pedagogů a vedení právnické fakulty v Plzni ve prospěch několika politiků a šíbrů v pozadí ohroženo dostudování stovek řádných studentů, aniž je potrestán kdokoliv z pachatelů, nebo kdy prezident omilostňuje korupčníky a zloděje, s absurdními a společensky nepřijatelnými vysvětleními svých pohnutek? Jak to, že se s tím nic nedělá, nemění se předpisy a nevyvozuje zodpovědnost, když je to do nebe volající? Jak to, že již desítku let trvající neschopnost tyto problémy řešit neodstraní od moci a do zapomnění hlavní politické strany a jejich exponenty ve vládních funkcích a nehledají se jiní, schopní to konečně změnit? Vždyť tu takoví lidé jsou, dokonce je někdy v noci nebo v málo sledovaných časech pustí do sdělovacích prostředků. Jenže tím to taky končí.


Celý text si můžete přečíst ZDE.

Zajímavý životopis autora najdete ZDE.

Kateřina Jančaříková, Magdalena Kapuciánová: Enviromentální výchova v předškolním vzdělávání – hledání optimální podoby

pátek 13. července 2012 · 0 komentářů

Příspěvek navazuje na předchozí publikace obou autorek (Jančaříková, 2008, Kapuciánová, 2010) a je zaměřen na environmentální výchovu v MŠ. Jeho cílem je poskytnout učitelkám MŠ oporu při realizaci EVVO.


Zdroj: Envigogika 2012/VII/1

Podnětem pro jeho vznik byly rozhovory s učitelkami z mateřských škol uskutečněné na přednáškách a seminářích. Učitelky na nich opakovaně upozorňovaly na nedostatek komplexně pojatých podkladů pro realizaci EVVO. Rešeršní část je věnována EV v MŠ v zahraničí i u nás; poukazuje na zjištěnou nedostatečnou pozornost výzkumných pracovníků environmentální výchově v předškolním věku (Davis, 2009) a zároveň popisuje jisté zlepšování situace v několika posledních letech. Výstupem zde prezentovaného kvalitativního šetření (využívajícího vybrané nástroje zakotvené teorie) jsou navržená kritéria realizace a autoevaluace environmentální výchovy v předškolním vzdělávání v Česku. Tento materiál mohou učitelky okamžitě použít v praxi (úprava ŠVP PV, vytvoření nástroje evaluace, resp. autoevaluace). Může sloužit také jako východisko pro odbornou diskusi cílů, obsahu, podmínek vyučování, prostředků, metod i kompetencí učitelek (učitelů).


Ukázka

Prostředí

Prostředí je pro environmentální výchovu velice důležité. Jeho význam pro rozvoj environmentální senzitivity není dosud vnímán dostatečně. Prostředí může rozvoj environmentální senzitivity podporovat, ale může ho také degradovat. Lidé jsou součástí prostředí, ve kterém žijí. Obvykle si uvědomujeme, že lidé formují krajinu. Málokdo si ale připouští, že krajina na oplátku formuje nás, lidi. Přírodní prostředí poskytuje přiměřené množství podnětů a nabízí ideální možnosti pro hru i relaxaci. Prostředí prosté na podněty, např. zahrada se zpevněnými povrchy, bez porostu, předškolní dítě deprivuje. Deprivovat může i nadbytek podnětů (např. z televizních pořadů). Je zodpovědností dospělých, aby koncipovali zahrady MŠ tak, aby byly pro rozvoj dětí co nejpřínosnější a aby objevovali, které prvky děti přitahují a podněcují je k aktivitám a které ne. V přírodní zahradě je nejméně navštěvovanou atrakcí klasická skluzavka. Děti nejčastěji navštěvují „blátoviště" a „vodní prvek". Dokonalá imitace Perníkové chaloupky děti nebaví tak dlouho jako „obyčejný" vrbový domeček (ten totiž poskytuje příležitost proměnit se v dětské fantazii ve stovky různých míst, předmětů a zvířat). Ve vnitřním prostředí, tedy třídě, by měly převládat přírodní a obnovitelné materiály (dřevěné hračky, látky), při zařizování by měli dospělí dbát na minimalizaci plastů. To pokud možno i na zahradě (Grundler, Schafer, 2010).


Doporučení pro školní zahradu (popř. pro nejbližší okolí MŠ, pokud je pravidelně využíváno)

Pro diverzifikaci, čili pestrost
– Zahrada poskytuje velké množství různých zákoutí, různých prostředí a herních prvků.
– Zahrada není omezena jen na anglický trávník a zpevněné povrchy.
– Na zahradě jsou stromy na lezení a klády na cvičení rovnováhy.
– Terén zahrady je svažitý. Děti mají možnost chodit do kopce a s kopce. A v létě či v zimě válet sudy.
– Učí se překonávat přirozené přírodní překážky (kořeny).
– Zahrada je dostatečně členitá a skrývá tajemná místa.

Pro seznámení se všemi živly
– Na zahradě nebo na místě ze zahrady patrném (na střeše MŠ) je umístěna větrná korouhvička nebo větrná zvonkohra. Děti mají možnost sledovat sílu větru podle zvuku a pozorováním rychlosti otáčení korouhvičky.
– Na zahradě je velké množství nádrží na vodu různých velikostí. Děti mají možnost se seznamovat s živlem voda a také s vodními živočichy.
– Na zahradě je ohniště, které slouží pro slavnostní příležitosti. Děti mají možnost se (při zachování bezpečnosti) seznámit s živlem „oheň".
– Zahrada poskytuje dostatek příležitostí zkoumat půdní typy. Děti si mohou hrát s blátem či jílem (mají nejen pískoviště, ale i „blátoviště" a "kameniště"). Děti pomáhají nosit zeminu z kompostu ke stromům a květinám. Děti mají možnost kopat a rozšiřovat jámy.

Pro seznámení se živočichy a rostlinami
– Děti mají možnost pozorovat zvířata (např. stínky, hlemýždě, motýly, sarančata, popř. i kočku,králíky či včely).
– Na zahradě je umístěno krmítko a budka pro ptáky. Na zahradě jsou „domečky" pro další druhy živočichů (např. čmeláky, ještěrky, ježky).
– V rohu zahrady je kompost.
– Na zahradě mohou děti nalézt množství různých přírodnin (oblázků, kamenů, šišek, klacíků, dřeva, kůry) a množství různých zajímavých rostlin (fazole a další popínavé rostliny, na dotek citlivou šalvěj či netykavku, žahavé kopřivy, atd.). Důležitá je různorodost a pestrost, jak barev, tak morfologie, tak strategií.
– Děti mají příležitost ochutnávat jedlé plody (rybízu, jahod, ostružin, jablek, moruše, oskeruše, kiwi). Děti sbírají zahradní plody.
– Děti se podílí na udržování záhonků květin, bylin či zeleniny. Děti sbírají bylinky a suší je.


Doporučení pro vnitřní prostředí MŠ (třídu, chodby a další vnitřní prostory)
– Ve třídě visí obrazové tabule (nástěnky) související s EVVO, které jsou vhodně obměňovány.
– Ve třídě nebo na chodbě vystavujeme sbírky přírodnin (kamenů, lastur, motýlů, herbář apod.).
– Ve třídě je možnost separace odpadu, a to minimálně do tří nádob (na papír, na plast, na bioodpad.). Na vhodném místě v MŠ nebo v jejím okolí jsou nádoby na sklo, tetrapack a vybraný nebezpečný odpad (monočlánky, baterie). Tyto nádoby slouží jako sběrné místo, které mohou využívat rodiny dětí.
– Do MŠ učitelky (učitel) nepořizují hračky „na jedno použití", tj. hračky s krátkou trvanlivostí. Učitelka (učitel) nepřijme každý sponzorský dar, který se jí nabízí. Učitelka (učitel) se snaží o omezení plastových hraček.
– Prostředí MŠ umožňuje dětem i dospělým učit se rozlišovat, co je a co není v souladu s pravidly udržitelného rozvoje, potažmo EVVO.

Chov a pěstění
– Ve třídě a na chodbách MŠ pěstujeme vhodně vybrané pokojové rostliny (volíme také druhy pro děti zajímavé, např. masožravé rostliny) a rostliny přenesené z přírody (např. mechy či sazeničky zeleniny nebo semenáčky stromů).
– Ve třídě chováme třídní mazlíčky, o které děti společně s učitelkou pečují.

Nástroje a předměty k řízené i neřízené nebo ke spontánní aktivitě dětí
– Ve třídě jsou dětem k dispozici lupy pro pozorování.
– Ve třídě jsou dětem k dispozici váhy a závaží pro porovnávání hmotnosti.
– Ve třídě jsou dětem k dispozici metry, provázky (bužírky) a další pomůcky určené k měření a porovnávání délky.
– Ve třídě jsou dětem k dispozici odměrky na vodu (popř. i písek a drobné předměty) pro porovnávání objemu a množství.
– Ve třídě shromažďujeme přírodniny (obiloviny, luštěniny, šišky, suché rostliny, kůra, lýko) na tvoření výtvarného nebo konstrukčního typu, porovnávání, třídění.


Celý text si můžete přečíst ZDE.

Do Matematiky s chutí se může zapojit více učitelů a tříd!

středa 11. července 2012 · 0 komentářů

Do projektu „Matematika s chutí“ dorazilo již k dnešnímu dni 28 přihlášek. Díky další podpoře několika společností, kterou v uplynulých týdnech přislíbily přímo pro navýšení počtu zúčastněných učitelů, budeme moci do projektu zařadit více tříd, ale především jsme jej mohli rozšířit i o druhý stupeň. Z tohoto důvodu jsme posunuli i termín podání přihlášek až na 31. července 2012.


Projekt je nyní nejen určen 3. až 5. ročníkům prvního stupně, ale nově i 6. až 8. ročníkům druhého stupně základních škol v ČR. Zájemci z Vaší školy mohou vyplnit přiloženou přihlášku, kterou odešlou poštou, nebo se přihlásit prostřednictvím elektronického formuláře.

Přihlášky musí být odeslány do 31. července 2012.

Učitelé, kteří budou do projektu vybráni, dostanou ve školním roce 2012/2013 metodickou a finanční podporu. V červnu 2013 vybere odborná komise nejlepší třídní projekty určené k publikaci a širší popularizaci.

Případné dotazy prosím zasílejte e-mailem na adresu info@matematikaschuti.info nebo v pracovních dnech volejte na číslo 734 11 22 33.

Simona Weidnerová, výkonná ředitelka ISEA
ISEA – Institut pro sociální a ekonomické analýzy, o. s. (think-tank)
José Martího 407/2, 162 00 Praha 6 – Veleslavín
Mobil: +420 602 685 788, tel./fax.: +420 220 612 342
simona.weidnerova@isea.cz
www.matematikaschuti.info
www.isea.cz

Vladimír Burjan: Využitie školských testov – kde sme a kde by sme mohli byť

pondělí 9. července 2012 · 0 komentářů

Prezentace z konference SCIO „Testováním ke kvalitě vzdělávání 2012“, v níž autor popisuje zkušenosti z testování na Slovensku.


Deformujú testy vzdelávanie?

Test môže byť kvalitný alebo nekvalitný.
Testy možno používať rozumným alebo hlúpym spôsobom.
Ak používame nekvalitné testy hlúpym spôsobom, môžu deformovať vzdelávanie.
Ak používame kvalitné testy rozumným spôsobom, môžu veľmi pomáhať zvyšovať kvalitu vzdelávania.


Jak vlastně funguje testování

Testovanie možno popísať schémou:
P →           P →          P →          P →               P
Podnet → Proces → Produkt → Posúdenie → Použitie
↑ Podvádzanie ↑ Politici

(Autor popisuje současnou praxi na Slovensku a možný prostor pro zlepšení v každé fázi.)


Nechcené rizika/pozitiva školského testovania

Testy zviditeľňujú kurikulum
Testy nás nútia precizovaťciele vzdelávania (štandardy)
Testy poskytujú veľmi bohatý materiál pre odborové didaktiky


Celou prezentaci si můžete stáhnout ZDE.

Na VŠTE se bude nově učit doprava a přeprava

pátek 6. července 2012 · 0 komentářů

Technologie dopravy a přepravy se stane od podzimu, kdy začíná akademický rok 2012 / 2013, novým bakalářským studijním oborem Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích.

„Akreditaci jsme získali na standardní období čtyř let pro prezenční i kombinované studium. Konstrukce oboru nám umožňuje vytvářet vlastní specializace podle požadavků podniků především z Jihočeského kraje,“ říká Marek Vochozka, pověřený rektor VŠTE. Ta využije ustanovení zákona a vyhlásí zkrácené přijímací řízení. V něm chce do obou forem studia přijmout 158 studentů. Na VŠTE jde o čtvrtý akreditovaný obor. Dosud to byly Ekonomika podniku, Konstrukce staveb a Stavební management.

„Nový program se připravoval dva roky a reaguje na poptávku podnikové praxe. Doprava představuje aktuální téma a v Jihočeském kraji se vyučuje i na středních školách. Pro nás jako pro polytechnickou školu je důležité umět reagovat na potřeby regionu. První bylo stavebnictví, teď doprava a věřím, že získáme i akreditaci strojírenství,“ říká Vochozka.

Dalším krokem, který by měl navazovat, je příprava vlastního magisterského oboru. V nejbližší době proto škola zahájí přípravy na jeho akreditaci. Letos mimo jiné významně personálně posílila řady akademiků dalšími docenty a profesory a výrazně zvyšuje tvůrčí, publikační a projektovou činnost.


_______________

VŠTE byla založena zákonem v roce 2006 a je nejmladší veřejnou vysokou školou v Česku. Letos na ní působilo 3000 studentů. Od podzimu jejich počet vzroste na 3500. Díky zaměření na praxi mají všichni nadstandardní semestr odborné praxe.


Jana Dlouhá: Úvodník Envigogiky 2012/VII/1

středa 4. července 2012 · 0 komentářů

Vážení přátelé, příznivci Envigogiky! Připomínáme se vám v době „přelomu věků“ – tedy co se týče dějů přírodních nebo toho, co s ní zamýšlíme my lidé. Slunovrat již překlopil letošní léto do fáze ubývání. A co se týče všeobecné porady o stavu světa, ta právě skončila v brazilském Riu.

Sluneční cykly mají vliv na nás, naše cítění, skrze ně prožíváme i vztah k přírodě a vlastně i kosmickým dějům. I této cykličnosti života se pokoušíme vymanit a tak si mnozí dopřávají dovolenou v jiném ročním období, než je právě u nich doma. Je ale otázkou, zda pocit domova není spjat i s jakousi základní naladěností na přírodní děje. Někdy může být osvěžující domov opustit, ale to, co je základem jeho prožívání, jakási prapůvodní konstelace já – zde (byť právě jinde), tyto souřadnice člověk potřebuje mít pořád při sobě. Je asi dobré umět spolu s přírodou procítit, co se právě děje (například se účastnit slunečního „přelomu“ právě teď), aby člověk byl připraven i na přelomy jiné, životní, také cyklické…

Na rozdíl od této velmi dobře předvídatelné a jisté změny (třebaže je postřehnutelná pouze v kontextu celého léta), se očekávaný přelom v Riu (ne)konal, a jak to dopadlo, teprve uvidíme, protože to celé je plně na nás. Jisté je, že to byl velký strategický zápas, jak si v té všeobecné snaze o jedno společné dobro uchovat možnost vlastního, soukromého individuálního prospěchu navzdory všem racionálním argumentům. My lidé v této dualitě žijeme, takže to tak asi být má – za podmínky, že se nevytratí ona idea a účinná snaha ji uskutečnit (což jak víme nejde, ale zrovna tak nejde se o to stále nepokoušet, protože pak by nic nemělo smysl). No a protože to vypadá, že takřka všichni vládci světa rezignovali (uskutečnit neuskutečnitelné v horizontu jednoho života nebo dokonce volebního období?), musíme se o to pokusit sami a příznivá zpráva je, že můžeme být slyšet.

Takže poslouchejte – nejen o Riu, třebaže se zde o něm píše a dokonce i tak docela aktivisticky cosi požaduje po vládcích našich. Především jsme tentokrát získali (a opečovali) několik pozoruhodných textů recenzovaných.

Marek Franěk diskutuje český překlad škály, která má testovat emocionální, kognitivní a zážitkové měřící spojení s přírodou – v anglosaském světě známe jako Nature Relatedness Scale, jejíž využití v našich kulturních podmínkách má své meze. Jan Činčera zkoumá, jak žáci čtvrtých tříd vnímají les, interpretují jeho systémovou podstatu a posuzují vlivy člověka na něj; používá při tom techniku mentálního mapování. Optimální podobu environmentální výchovy v předškolním vzdělávání hledají autorky Kateřina Jančaříková a Magdalena Kapuciánová – analyzují nedostatečnou pozornost věnovanou environmentální výchově v předškolním věku a navrhují, jak se s tím vypořádat: součástí textu je metodika poskytující učitelkám MŠ kritéria realizace a autoevaluace environmentální výchovy na této úrovni. Globální změně klimatu se věnuje Barbora Duží – uvádí možnosti didaktického zpracování tématu na úrovni středních škol a nabízí nástroj pro hodnocení různorodých informačních zdrojů pro potřeby výuky. Viera Chrenščová popisuje, do jaké míry jsou na slovenských základných školách využívané exkurze, a rozebírá názory učitelů na tuto organizační formu výuky.

V části Envigogiky, která by nás měla spíše inspirovat, najdeme opravdu vydatný text Martina Říhy – podrobně v něm rozebírá, jakou by chtěl mít svou zemi – Českou republiku, a to ve všech oblastech hospodářství, politiky… Nové cíle a indikátory pro environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu v České republice stanovuje dokument vytvořený expertním týmem pracujícím při dnes už neexistujícím Odboru nástrojů politiky životního prostředí MŽP ČR. A pro odlehčení starostí, které s rušením takovýchto podpůrných institucí EVVO souvisí, nás Jiří Nečas znovu uvádí do pohádkového lesa, kde Vědunka Rybníčková poučuje milou princeznu Alguelitu, tentokrát o rovnicích (ne)omezeného růstu. Nakonec se nám hlásí Josef Břečka z Nového Zélandu, města Hastingsu, kde se právě, tedy v únoru roku 2009, slaví svátek stylu Art Deco, který ovlivnil architekturu místa.

V textu Obrat k volání přírody se Jiří Olšovský zabývá Heideggerovými Příspěvky k filosofii, jak je ve své knize interpretuje Martin Nitsche. A ještě jednou z rubriky Recenze – Marie Petrová a další účastníci konference „Naše společná přítomnost” kriticky posuzují hodnoty spojené s udržitelným rozvojem, jak se projevují v české (nejen akademické) obci. Lenka Parkánová představuje soubor učebních textů nazvaný Úvod do environmentální výchovy a globálního rozvojového vzdělávání, jenž se snaží systematicky uchopit environmentální a globální rozvojové vzdělávání u nás. A nakonec zajímavý historický dokument: projev Josefa Vavrouška na konferenci v Riu de Janeiro v roce 1992, a také kritické ohlasy konference letošní, ale o tom jsme už přece psali…

…takže pro tentokrát je to asi vše, o co jsme se chtěli s vámi podělit. Přejeme sobě i vám, abychom si v našich krásných Čechách nemuseli povídat jen o tom, kdo, komu, co, jak – ukradl. Jsou problémy jiné, důležitější. Třeba jak je to s hvězdami či Sluncem na letní obloze, nebo s idealistickými, neuskutečnitelnými vizemi, o kterých se naštěstí ještě pořád vede dialog. A tak do něj také vstupte, nejen poslouchejte, ale také pište. Aby nás bylo slyšet, protože naděje, že budeme slyšeni nebo se alespoň uslyšíme navzájem, tu pořád ještě je.

A tak už jen krásné letní povídání (i s námi) přejí
Jana a Jirka Dlouzí, Lenka Parkánová a Jana Šauerová

Spolupráce univerzit a firem by měla být prioritou nejen při vzdělávání IT odborníků

pondělí 2. července 2012 · 0 komentářů

Nejen otázka spolupráce univerzit a firem, ale také problematika hodnocení vědy a výzkumu či úspěchy informatických pracovišť byly předmětem diskuse několika desítek informatických expertů (včetně mnoha vysokoškolských profesorů informatiky), kteří se zúčastnili brněnské konference Hovory s informatiky.

Počet vysokoškolsky vzdělaných lidí v České republice neustále roste, ale úroveň vzdělání klesá. Univerzity a firmy sledují své cíle spíše odděleně, přestože by se měly soustředit na vzájemnou spolupráci, která může oběma stranám přinést zvýšenou konkurenceschopnost, kvalitu i atraktivitu.

Informační technologie jsou významnou součástí ekonomiky České republiky a tento obor by mohl být jedním z tahounů zvýšení konkurenceschopnosti ČR. Důležité je soustředit se na výchovu kvalitních absolventů a spolupráci firem a univerzit. Zde ale narážíme na střet zájmu jednotlivých skupin. Z diskuse vyplynulo, že z hlediska potřeb firem nejsou absolventi dobře jazykově vybavení a mají nedostatečné sociální dovednosti, například v oblasti prezentace, time managementu či organizačních a komunikačních schopností.

Ing. Karel Obluk, Ph.D, který donedávna působil ve firmě AVG Technologies, apeloval na to, že univerzitní vzdělání musí připravit velmi kvalifikované a flexibilní lidi, univerzity však na druhé straně nemohou suplovat interní školení firem. Snahu a zájem musí projevit také sami absolventi. Ti však po nástupu do praxe často zapomínají, že musí na sobě neustále pracovat a vzdělávat se.

Fenoménem dnešní doby je, že většina studentů se především dívá na to, jak lehké je se na univerzitu dostat, a zároveň se tam udržet, ale už nepřemýšlejí nad budoucím uplatněním. Proto nejen v České republice ale i v celé Evropě je nedostatek IT i dalších technicky zaměřených odborníků, což vyplynulo i z průzkumu Vysoké školy ekonomické a Digitální agendy EU. Spolupráci nepomáhá ani otázka financování univerzit, které je odvozeno od počtu studentů a nikoliv od kvality poskytovaného vzdělávání.

Seminář Hovory s informatiky se také zaměřil na zajímavé projekty výzkumných informatických pracovišť. Své úspěchy na poli počítačové grafiky a vizualizace představila například prof. Dr. Ing. Ivana Kolingerová, z fakulty aplikovaných věd ZČU Plzeň. Získáváním dat z řeči, které slouží i bezpečnostním složkám státu, se zabývá tým doc. Dr. Ing. Jana Černockého, z fakulty informačních technologií VUT Brno. Profesor Ing. Josef Psutka, CSc. z fakulty aplikovaných věd ZČU Plzeň, slaví úspěchy s automatickým titulkováním „živých“ TV pořadů, a to díky využití systémů automatického rozpoznávání řeči.

„Máme za sebou již čtvrtý seminář z cyklu Hovory s informatiky, který byl posledním v rámci projektu Sociální síť informatiků v regionech České republiky. Smyslem seminářů bylo vytvořit prostor pro kvalifikovanou diskusi o palčivých problémech, jako např. hodnocení a financování informatického výzkumu, spolupráce vysokých škol a ICT firem nebo vzdělávání IT odborníků. Při organizaci semináře jsme vsadili na aktivní účast významných osobností české informatiky. Podle ohlasů účastníků se nám podařilo posílit komunikaci v rámci odborné komunity a otevřít rozhovor k mnoha důležitým otázkám,“ shrnuje za organizátory Hovorů s informatiky, doc. RNDr. Jiří Šíma DrSc.


____________

Seminář Hovory s informatiky, na kterém se sešli odborníci z akademické, firemní i státní sféry, aby hovořili o palčivých problémech v oblasti ICT, se konal v rámci projektu Sociální síť informatiků v regionech ČR. 4. cyklus Hovorů s informatiky se konal v Brně, v Sále Milosrdných bratří.

Projekt Sociální síť informatiků v regionech ČR vznikl v rámci Operačního programu Vzdělání pro konkurenceschopnost pod záštitou MŠMT. Je financován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR. Na projektu se podílí několik partnerů: MFF UK, VŠE, FEL ČVUT, Ústav informatiky Akademie věd a další instituce. Cílem projektu je zlepšit úroveň oboru ICT v ČR a jeho vnitřního fungování (sdílení informací, znalostí, trendů, komunikace uvnitř odborné komunity). V rámci projektu zároveň vzniká řada aktivit – např. průzkum VŠE, webový portál Síť IT, konají se různé konference či semináře (např.: Hovory s informatiky) apod.