Sylva Konečná: Výuka regionální vlastivědy v Praze z pohledu učitele

pondělí 25. března 2013 · 0 komentářů

Vlastivěda je předmět, který se vyučuje ve 4. a 5. ročníku základních škol. Regionální vlastivěda v samotném předmětu vlastivědy má velké zastoupení. Jedním z hlavním cílů vlastivědy je poznání místního regionu, místa bydliště, okolí školy, bližší poznání obce, míst s ní spojených, jejich památek, přírodních úkazů atd.

V souvislosti s jinou obsáhlejší prací jsme uskutečnili průzkum o současném stavu výuky regionální vlastivědy na několika pražských školách. Na základě dotazníku, který byl předložen učitelům vyučujících vlastivědu, jsme zjistili, že většina učitelů se tématice o regionu věnuje 1–2 hodiny za měsíc. Tento výsledek není nikterak špatný vzhledem k nízké hodinové dotaci vlastivědy, která činí v průměru 6 hodin za měsíc. Z praktického hlediska je více než jasné, že výuku o regionu nezařazují učitelé jen do výuky vlastivědy. Mezi další předměty, do kterých promítají učitelé výuku o regionu, patří český jazyk (nejčastěji ve čtení, ve slohových cvičeních), výtvarná výchova, prvouka či přírodověda.

To, že výuka regionální vlastivědy je náročná, potvrdili téměř všichni učitelé, přesto ale připustili, že je pro ně výuka příjemná a velmi rádi regionální témata vyučují. Výuka vlastivědy je podle pedagogů náročná nejen na čas, ale i obecně na náročnost učební látky. V pražském regionu se potvrdilo, že učitelé mají spíše dostatek učebního materiálu a žádný deficit nepociťují, na rozdíl od pozice malých vesnických škol. Samozřejmě město Praha je hlavním městem s bohatou kulturou, ať již se to týká historických památek, přírodního a výrobního prostředí, bohaté literatury o regionu a zajímavých lidí. Má nespočet možností, kam s dětmi vyrazit a co jim ukázat.

Podle názorů jednotlivých pedagogů má většina žáků spíše nedostatečné znalosti a vědomosti o svém regionu. Zdůvodňují to tím, že žáci znají jen regionální pojmy v bezprostřední blízkosti svého bydliště, školy, s rodiči příliš času při poznávání regionu netráví. Proto většinu informací, které děti na 1. stupni ZŠ mají, získávají především právě ve škole. Více než 90 procent učitelů se domnívá, že zájem a zvídavost žáků se zvyšuje, když probírají učivo o regionu. Jako nejčastější důvod uvádí to, že se při výuce o regionu vychází z toho, co je žákům nejblíže, co znají.

Pojďme se teď společně podívat na to, které formy, metody a prostředky učitelé používají při výuce. To, že by měla výuka o regionu probíhat především přímým nazíráním dané skutečnosti přímo v terénu, už prosazoval Komenský a současná škola tento princip prosazuje taktéž. Přesto musím podotknout, že v praxi je to úplně jinak. Většina učitelů totiž vyučuje o regionu ve třídě a ne v terénu a v reálu, jak je doporučováno. Nejčastěji při výuce využívají hromadné a skupinové formy. Z výukových metod práce převažuje vyprávění, rozhovor a práce s učebnicí či jinými literárními prameny. Občas využívají vysvětlování, práce s počítačem, internetem nebo projektovou výuku.

Všichni, kteří se účastnili tohoto dotazníkového šetření, se domnívají, že výuka regionální vlastivědy může mít vliv na postoje žáků a to především ve smyslu vlastenectví, získání nových zkušeností, citové vazby na rodné město, pozitivního vztahu a chování k prostředí a okolí, k místu bydliště, městu a také národní hrdosti.

Výuka regionální vlastivědy vyžaduje učitelovu výbornou znalost regionu, místní krajiny a prostředí, ve kterém jeho žáci žijí. Musí se umět v místní krajině orientovat a znát celkový vývoj a průběh života v daném prostředí, nejen z hlediska geografického, přírodovědného, ale i historického, znalosti tradic a místních zvyků nevyjímaje. A. Vavrdová uvádí: „Žáci musí být přesvědčeni a učitel to musí podle potřeby prokázat, že sám celé vlastivědné učivo dokonale ovládá. A nejen to, ale že ho dokáže přiměřeně a srozumitelně žákům vysvětlit.“ (1)



_______________

(1) Vavrdová, A.: Didaktika vlastivědy. Olomouc: PdF UP, 2009. s. 50.