Jana Hrubá: DOKUMENTY 7. Pedagogická unie jako první reprezentace iniciativ

pondělí 18. listopadu 2013 · 0 komentářů

Když jsem připravovala tento díl našeho seriálu, uvědomila jsem si, že se ve způsobu komunikace ministerstva školství s učitelskými iniciativami zase tak moc nezměnilo. Dnes už víme, že záleží na osobě a ochotě konkrétního ministra, konkrétních úředníků. Je to jako jízda na lochnesce – někdy jsme dole, někdy nahoře. Systému spolupráce jsme se bohužel nedobrali ani po tolika letech.

V minulém dílu jsme zachytili dvě souběžně probíhající tendence – drobení a sdružování. Již na jaře 1990 se objevila myšlenka vzniku Pedagogické unie jako volného sdružení jednotlivých iniciativ, asociací a svazů.

„…Představitelé 12 pedagogických iniciativ se dne 28. 5. 1990 dohodli společně ustavit přípravný výbor Pedagogické unie…“ Začalo zpracovávání stanov a příprava registrace.

„PU by měla mít významné zastoupení ve všech poradních skupinách při MŠMT ČR, v kolegiu ministra, při přípravách zákonů, vyhlášek a všech zásadních materiálů, které budou vznikat v souvislosti s reformou našeho výchovně-vzdělávacího systému. Je samozřejmě nutné vytvořit v Unii (resp. ve všech sdruženích, která jsou jejími členy) takový systém aby pedagogové ze škol mohli co nejúčelněji prostřednictvím svých iniciativ zmíněnou reformu ovlivňovat a vyjadřovat své názory jak směrem ke státní správě, tak i směrem k obecním zastupitelstvím. Nepočítáme s masovým členstvím, protože není zárukou žádné kvality, ba spíše naopak. Počítáme s nejschopnějšími pedagogy, kteří budou ochotni věnovat úsilí nad rámec svých pracovních povinností…“

Zdroj: Kitzberger, Jindřich: Zpráva o stavu Unie. Učitelské noviny, roč. 93, č. 30/1990, 14. 9. 1990, str. 1


Pedagogická unie je na světě


„…Tyto stanovy nemohou a ani nechtějí předepisovat vývoj situace v budoucnosti; nemohou předvídat cestu, kterou se učitelská organizace u nás bude dále ubírat, ani potřeby, které jí během této cesty vzniknou. Po uplynulých desetiletích nucené a zbytečné organizovanosti jsou dnes všichni ve střehu a přísně posuzují účelnost a významnost zřizování nových struktur. Pro PU to znamená, že každé z členských sdružení přirozeně hájí svoji maximální samostatnost a suverenitu, zvažuje výhody, které mu členství v PU přinese a především však má své zcela přesné představy, jak by měla unie vypadat. Představy o výhodách někdy nebývají zcela vyvážené představami o odpovědnosti a určitém omezení volnosti…

Dnes je důležité především to, že učitelé a další pedagogové různých zájmů a z různých typů škola zařízení se rozhodují spojit své síly, koordinovat svoji činnost a vzájemně se o ní informovat. Spojení v Pedagogickou unii také otevírá cestu k obdobným organizacím v zahraničí.“ …

Součástí článku byl Návrh stanov pedagogické unie. Můžete si ho stáhnout ZDE.

Zdroj: Kitzberger, Jindřich: Pedagogická unie registrována. Učitelské noviny, roč. 93, č. 34/1990, 12. 10. 1990, str. 2

Pedagogická unie (PU) byla zaregistrována 2. října 1990, sídlo zůstalo na pražské pedagogické fakultě UK.

Učitelské noviny uspořádaly mezi členy PU anketu: „Pedagogickou unii považujeme za platformu pro střetávání, tříbení a sjednocování názorů rozličných pedagogických iniciativ, které své právo mluvit do školství, výchovy a vzdělávání začaly většinou od loňského listopadu, nebo postupně, různou měrou uplatňovat. Proto, abychom tyto iniciativy širší pedagogické veřejnosti představili nebo znovu připomněli, požádali jsme jejich zástupce o odpovědi na tři anketní otázky: Koho sdružujete? Jaký je váš program? Co se za ten rok (od 17. listopadu) ve vašem oboru změnilo?

Odpovědělo 20 zástupců iniciativ:
AGAPE – Asociace pro rehabilitaci, socializaci a seberealizaci postižených – Jana Vášová
Asociace náhradní výchovy – dr. Jiří Pilař
Asociace pedagogů základních škol – Jindřich Kitzberger
Asociace pracovníků pedagogicko-psychologických poraden – dr. Václav Mertin
Asociace vychovatelů školních družin a školních klubů – Alena Šindelářová
Asociace výtvarných pedagogů – Dagmar Vondráčková, Markéta Pastorová
Domovy mládeže – dr. Klementina Kubičíková
Koordinační rada pracovníků domů dětí a mládeže – Petr Pajkrt
Kruh přátel bratrských škol – dr. Petr Heřman
Kruh přátel svobodných waldorfských škol – Jana Mildeová
Moravský svaz předškolní výchovy – Helena Palátová
NEMES – Nezávislá mezioborová skupina pro reformu vzdělávací politiky, školy a výchovy – PhDr. Hana Hudcová
Odborné fórum učňovského školství Čech a Moravy – Miroslav Štrobich, ing. Zajíček
Pedagogický odbor Historického klubu – PhDr. Eliška Kunstová
Pedagogický svaz – Miloš Knetl
Sdružení učitelů francouzštiny – PhDr. Milada Krbcová
Skupina katolického církevního školství – Adolf Špaček
Společnost středoškolských pedagogů – ing. Václav Zíka, dr. Vladimíra Ratayová
Svaz učitelů a školských pracovníků postižených z politických důvodů – Jaroslav Nosál
Základní umělecké školy ČR – Miroslav Sekáč

Zdroj: Co se za rok změnilo? Anketa UN s iniciativami hlásícími se k Pedagogické unii. Učitelské noviny, roč. 93, č. 39/1990, 9. 11. 1990, str. 5–7


A po roce existence…

Za další rok tehdejší předseda Pedagogické unie RNDr. Jiří Kocourek bilancoval. Článek přinášíme v plném znění.

"V době, kdy byla založena Pedagogická unie jako následník Občanského fóra, tj. asi před rokem, doznívala ještě revoluční doba a mnozí z těch, kdo stáli u zrodu této organizace, byli v oblasti pohybu „ve vyšších sférách“ školství téměř začátečníky.Když jsme po listopadu 1989 začínali organizovat vznik občanských fór jednotlivých typů škol, neměli jsme prakticky žádné zkušenosti s tím, jak vést dialog a bohužel často i boj za dosažení svých cílů, o nichž jsme byli přesvědčeni, že jsou správné. Jediné, co nám pomáhalo, bylo nadšení a možná i právě naše nezatíženost z dob minulých.

Zpočátku šlo všechno hladce a byli jsme mnohdy sami překvapeni, jak snadno otevírá dveře i těch nejvyšších míst příslušnost k Občanskému fóru. Důvod byl zřejmý. Většina úředníků přetrvala z minulé doby a měla nyní strach o svá místa. Navíc měli stále v povědomí existenci nějaké „vládnoucí strany“, jíž bylo třeba se podřídit.

Po schválení novely školského zákona byla činnost občanských fór na školách zakázána. Upřímně řečeno, tato změna nám byla spíše příjemná, neboť OF se do té doby přeměnilo v politickou sílu a naším zájmem byly vždy zejména otázky profesní, odborné, pedagogické. Nicméně někdejší občanská fóra byla již natolik dobře organizována a shromáždili se v nich právě ti nejlepší odborníci a nadšenci, že nám bylo líto nechat naši původní myšlenku zaniknout. Vznikla tedy idea profesní organizace, jejímž prvořadým cílem by bylo zprostředkovat široké pedagogické veřejnosti možnost vlivu na všechny zásadní otázky školské politiky na všech úrovních. Tak vznikla Pedagogická unie.

Po poměrně obsáhlé diskusi o jejím formálním uspořádání byla nakonec zvolena varianta volného sdružení již existujících a pevně organizovaných asociací pedagogů jednotlivých typů škol nebo obdobného profesního zaměření. Jediný orgán – rada PU, do níž každé členské sdružení delegovalo dva své zástupce, se tedy stala pouze orgánem koordinačním bez přímých kompetencí vůči jednotlivým asociacím.

Tento princip volnosti a nezávaznosti, na první pohled velmi demokratický, se pak po dlouhé příští období stal radě osudným. Rada a tím i unie jako celek byla ve svém rozhodování velmi nepružná a nečinila konkrétní osoby odpovědnými za konkrétní činnost. Schůze rady byly velmi dlouhé a nekonstruktivní, jen málokdy se nám podařilo projevit se jako akceschopná organizace, atraktivní svým významem pro své členy. Jednotlivá členská sdružení dosáhla sice dílčích úspěchů v omezených sférách zájmu, neustále však všichni cítili nechuť ministerstva jako celku spolupracovat s nimi jako s reprezentanty té části pedagogů, která má o spolupráci zájem. Zde ovšem leží značná část viny na pracovnících ministerstva, pro něž se tak práce stávala pohodlnější a kteří se tím vyhnuli eventuální kritice. Chybou PU však bylo, že svou vůli, o jejímž obecném prospěchu byla přesvědčena, často nedokázala proti uzamčeným dveřím na ministerstvu prosadit.

Velké naděje jsme vkládali do členství našich zástupců v komoře kolegia ministra pro základní a střední školy. Bohužel ani tato forma spolupráce se příslušným náměstkům (pánům Kozlovi a Krásenskému) zřejmě nezdála být vhodná, a tak se jednání kolegia odkládala, a když se uskutečnila, šlo většinou o monolog ze strany ministerstva bez jakékoli možnosti členů kolegia do problematiky zasáhnout. Nedostávali jsme (a nedostáváme dosud) téměř žádné materiály a jsme tedy poradním orgánem, který v podstatě neví, co se na ministerstvu děje.

Čeho jsme tedy za ten rok dosáhli? Vždyť i dnes, v době zásadních transformací vzdělávací soustavy, jsme ministerstvem odháněni, naše nabídky bezplatné spolupráce jsou odmítány, některé materiály dotýkající se bezprostředně našich zájmů jsou před námi dokonce utajovány. Nebylo tedy počáteční nadšení jen naivní představou o demokracii ve školství, o možnosti pedagogů zasahovat konečně do samotných principů té školské politiky, kterou potom na svých školách realizují? Představou, která je v reálné praxi odsouzena k nezdaru?

Nevím, možná ano, ale musím konstatovat, že přes obrovské úsilí a mnoho hodin, které mě všechna ta práce (skládající se z 90 % z boje a jen z 10 % tvořivosti) již stála, mám alespoň já osobně ještě kus toho počátečního elánu stále v sobě. V poslední době jsme v radě PU provedli některé organizační změny, které by měly přinést tu kýženou akceschopnost, operativnost a doufejme i příslušnou sílu. Budeme dál usilovat v zásadě o totéž, ale, jak doufáme, lepšími prostředky. Chceme navázat přímý kontakt se špičkami ministerstva, s výborem pro vzdělání a vědu ČNR, s odbory i s partnerskými organizacemi v zahraničí. Chceme dosáhnout písemné dohody o spolupráci Pedagogické unie s ministerstvem, v níž by se obě strany k této spolupráci zavázaly. Už se nemíníme nechat odbývat sliby a stát víceméně stále v pozadí. Jací jsme tedy po roce existence Pedagogické unie? Jsme unavenější, mnohdy skeptičtější, často s odhodláním všeho nechat a zůstat pouze u normálního učení, které teď jistě trpí spoustou práce, kterou děláme navíc mimo školu. Jsme ale také zkušenější. Mnohé jsme prošli, mnohému jsme se naučili. Doufejme, že svůj slib, který jsme pedagogům ve stanovách našich asociací i unie samé dali, dokážeme splnit. A co je rovněž důležité – jsme stále otevřeni – novým členům uvnitř našich sdružení i novým asociacím, jejichž sféra zájmu je v oblasti školství. Přijďte mezi nás a pomozte nám s tím nelehkým úkolem, který před námi stojí."

Zdroj: Kocourek, Jiří: Pedagogická unie po jednom roce. Učitelský list – měsíčník Pedagogického svazu ČR 3/91, prosinec 1991, str. 2


Tento díl vznikl ve spolupráci s Pedagogickou knihovnou J. A. Komenského v Praze.



Další díly seriálu najdete ZDE.