Maurice Berger, Isabele Gravillon: Když se rodiče rozvádějí

pátek 15. dubna 2011 · 0 komentářů

V situaci, kdy rozchod či rozvod rodičů je neodvratný, se svět dítěte hroutí. Dítě je v zajetí protikladných citů, nechápe, co se děje. S takovou situací se u svých žáků učitelé setkávají velmi často. Porozumět jim může pomoci kniha z nakladatelství Portál.


Jak pochopit cítění dítěte a jak mu pomoci

Rodiče, kteří jsou v krizi, si často nevědí rady, co dělat, jak si poradit s různými příznaky jeho obtíží, které se situací třeba zdánlivě nesouvisí. Autoři vysvětlují pocity, myšlení a reakce dětí a výklad doplňují konkrétními příklady z poradenské praxe. Poskytují rodičům podněty a rady, jak se zachovat, jak co nejlépe zorganizovat soužití dětí s rodiči po rozchodu, aby nepřerušili pouto dětí s jedním nebo druhým rodičem a umožnili dětem co možná nenarušený rozvoj. Východiskem k napsání knihy byly výzkumy vedené po 23 let a analýzy tří stovek situací, v nichž se ocitly děti při rozchodu rodičů. Knížka pomáhá rodičům, aby i přes rozchod a starosti s novou situací zůstali dětem oporou a vyhnuli se chybám a omylům při jednání s nimi.

Prof. Maurice Berger je dětský psycholog a psychiatr, působil jako profesor psychologie na univerzitě v Lyonu, vede oddělení dětské psychiatrie na klinice v Saint-Étienne, je autorem desítky knižních titulů, rádcovských pro rodiče i odborných z oblasti dětské psychologie a terapie.

Isabelle Gravillon je žurnalistka, spoluautorka a autorka knih s psychologickou tematikou, poskytujících rady rodičům při výchově dětí. V nakladatelství Portál vyšla její kniha Spánek malých dětí (2008).


Je to moje chyba (ukázka z knihy)

Dítě může v konfrontaci s rozchodem rodičů reagovat tak, že má pocity viny. Nemůže s tím téměř nic dělat. Jeho nevědomí se o to postará. Nevědomky přebírá odpovědnost za tuto událost podobně jako za jiné, které si nedokáže přesvědčivě vysvětlit. Ale mimo nevědomí může dítě často pouze konstatovat fakta: Ano, jeho narození je příčinou odhalení trhlin ve vztahu rodičů, které zůstávaly do té doby skryté.

„Já to nebyl, já to nebyl!“ Obyčejně se dítě snaží spíše vyhnout odpovědnosti, když dojde na nějakou lumpárnu. Jiné to je, když čelí vážné události, která se ho přímo dotýká, jako je rozvod rodičů. Za těchto okolností naopak často cítí vinu, v každém případě se cítí odpovědné za rozpad rodičovského vztahu. Proč si to dítě myslí? Mnoho rodičů si přitom dává obzvlášť záležet na tom, aby mu ve chvíli, kdy mu oznamují, že se budou rozvádět, vysvětlili, že ono za to vůbec nemůže. Proč jim tedy nevěří?

Jsme zde konfrontováni s dalším psychickým pravidlem. Dítě spíše uvažuje tak, jako by bylo původcem událostí, než aby mělo pocit, že nemůže nijak ovlivnit svůj osud; to by ho uvrhlo do tísnivé bezmoci. Studie zabývající se dětmi nemocnými leukemií ukazují, co se v důsledku této nemoci děje skoro pravidelně: Když je dětem položena otázka, co považují za příčinu své nemoci, odpovídají, že trpí, protože byly zlobivé, zlé nebo měly ošklivé myšlenky. Svým způsobem za to byly potrestány.

Sebeobviňováním si dítě prostě připravuje únikovou cestu. Protože ono je původcem katastrofy, může bezpochyby všechno urovnat. Tím, že bylo „zlé“, katastrofu vyprovokovalo. Jestliže bude „hodné“, dokáže snad situaci zvládnout. Pocity viny, které dítě zakouší ve chvíli rozvodu rodičů, jsou ovšem zjevně nebezpečné. Nejenže dítě zatěžují, zvláště když prožívá spolu s rodiči jejich utrpení, ale navíc mu pocity viny dávají iluzorní nápravnou moc, kterou samozřejmě nemá.

Bohužel je velmi obtížné tento nevědomý mechanismus pocitu viny odstranit. Vždyť pocit viny často pronásleduje až do dospělosti. Chodec, který jde poklidně po chodníku a jehož srazí šílený řidič, se nemůže smířit s absurdností situace, nemůže se zaručit, že to byla náhoda. Dříve nebo později mu nevědomí našeptá, že v tom prostě jeho osoba musela hrát nějakou roli, že se tam neměl v daném okamžiku vyskytovat. Tento druh magických představ nás nikdy neopouští. Jakou sílu pak musí mít u dítěte!




Knihu si můžete prolistovat ZDE. Knihu si múžete objednat také ZDE.