Petr Matějů, Jana Straková, Arnošt Veselý: Nerovnosti ve vzdělávání

úterý 21. června 2011 · 0 komentářů

Dosažené vzdělání zásadním způsobem formuje životy lidí, aniž si to vždy uvědomují. Otevírá cestu k povoláním s vyšší prestiží a příjmem, ovlivňuje výběr životního partnera, vede k vyšší životní úrovni a k celkové vyšší kvalitě života.


Zdroj: Matějů Petr, Straková Jana, Veselý Arnošt.: Nerovnosti ve vzdělávání. Od měření k řešení. Praha: SLON 2010. Str. 13–20. ISBN 978-80-7419-032-2


„…V roce 2006 vyšla v nakladatelství Academia publikace (Ne)rovné šance na vzdělání, Vzdělanostní nerovnosti v České republice. Byla to první česká publikace, která se systematicky zabývala problematikou vzdělanostních nerovností…

Publikace Nerovnosti ve vzdělávání: Od měření k řešení navazuje na (Ne)rovné šance. V této publikaci si autorský tým klade dva hlavní cíle. Zaprvé se snaží aktualizovat empirické poznatky z (Ne)rovných šancí a doplnit důležitá témata, která v (Ne)rovných šancích chyběla… Druhým a hlavním cílem publikace je reflektovat současnou situaci v České republice z pohledu vzdělávací politiky a předložit alternativy řešení identifikovaných problémů… Zatímco přínos první publikace spočíval v popisu vzdělanostních nerovností v českém vzdělávacím systému a v české společnosti, přínos druhé publikace spatřujeme ve formulaci doporučení, jak na popsanou situaci reagovat.

Publikace je členěna do 3 částí. První část Koncepty, teorie a měření vzdělanostních nerovností obsahuje 3 kapitoly.

Úvodní kapitola Nerovnosti ve vzdělávání: Od konceptů k měření se zabývá problematikou monitoringu vzdělanostních nerovností. Jedním z charakteristických rysů české vzdělávací politiky v polistopadovém období je absence práce s empirickými podklady. Ta se projevuje jak ve fázi rozhodování: rozhodnutí jsou založena na přesvědčeních vlivných aktérů, nikoli na empirických zjištěních, tak ve fázi implementační: není empiricky ověřován a vyhodnocován dopad realizovaných opatření. V oblasti spravedlivosti ve vzdělávání je absence empirických dokladů ještě více alarmující než v jiných oblastech. Přestože například Národní program rozvoje vzdělávání (Bílá kniha) identifikuje zvyšovaní spravedlivosti ve vzdělávání jako první z šesti priorit vzdělávací politiky, stav a vývoj systému v této oblasti není systematicky sledován. Abychom ukázali, jak může být stav a vývoj vzdělanostních nerovností monitorován, přinášíme v úvodní části publikace vybrané příklady indikátorů míry vzdělanostních nerovností, které jsou používány k monitoringu ve vyspělých zemích.

Druhá kapitola Vzdělávací systémy a jejich role v (re)produkci nerovností shrnuje dosavadní teoretické poznatky a zaměřuje se na úlohu vzdělávacích systémů při jejich formování a reprodukci.

Třetí kapitola Historie zkoumání vzdělanostních nerovností v ČR rekapituluje výzkum vzdělanostních nerovností v České republice od poloviny 20. století. Vývoj bádání v ČR zasazuje do kontextu mezinárodního teoretického a metodologického vývoje, shrnuje dosažené poznatky a upozorňuje na otázky, na které dosud nemáme uspokojivé odpovědi.

Druhá část publikace Nerovnosti ve vzdělávání v ČR – doplnění empirické evidence obsahuje 13 analytických statí, které přinášejí empirické poznatky týkající se dílčích témat souvisejících s nerovnostmi ve vzdělávání. Vzhledem k tomu, že v ČR nedochází k žádnému monitorování výsledků vzdělávání, jsou téměř všechny analýzy, které pracují se vzdělávacími výsledky, založeny na datech z mezinárodních výzkumů vědomostí a dovedností (TIMSS, PISA). Jedinou výjimku v této oblasti tvoří kapitola zabývající se mechanismem přijímání k vysokoškolskému studiu, která pracuje s daty z pilotáže národní maturitní zkoušky.

Úvodní dvě kapitoly druhé části se zaměřují na zkoumání vlivu rodiny. Kapitola Proměny v determinaci vzdělanostních aspirací mezi roky 1989 a 2003 odpovídá na otázku, k jakým změnám došlo v období transformace v mechanismech formování vzdělanostních aspirací adolescentů. Věnuje se vlivu růstu ekonomické návratnosti vyššího vzdělání a tudíž i růstu významu vzdělání pro životní úspěch na formování vzdělanostních aspirací za existence poměrně silně stratifikovaného vzdělávacího systému. Těžištěm kapitoly je interpretace výsledků analýzy změn, ke kterým došlo od roku 1989 do roku 2003 ve vztazích mezi sociálně-ekonomickým původem, naměřenými schopnostmi, představami o významu vzdělání pro životní úspěch na jedné straně a vzdělanostními aspiracemi na straně druhé. Analýza je založena na datech z výzkumů adolescentů provedených v roce 1989 (Rodina 1989) a 2003 (PISA 2003-L).

Další kapitola Závislost informační gramotnosti na rodinném zázemí se zabývá úlohou informačních technologií v posilování, respektive eliminaci vzdělanostních nerovností. Porovnává počítačovou gramotnost patnáctiletých v ČR, Finsku a na Slovensku na základě datových souborů z PISA 2003 a PISA 2006. Zabývá se otázkou, do jaké míry je počítačová gramotnost ovlivněna rodinným zázemí žáka a do jaké míry může k jejímu rozvoji přispívat škola.

Na kapitoly o vlivu rodiny navazují texty zabývající se různými aspekty základního a středního vzdělávání. Kapitola Vývoj diferenciace systému na úrovni povinného vzdělávání analyzuje vývoj vzdělávacích výsledků českých žáků v základním a středním vzdělávání a jejich diferenciace v posledním desetiletí. Klade si otázku, do jaké míry je diferenciace výsledků na různých stupních vzdělávacího systému ovlivněna rostoucí diferenciací vzdělávacího systému a jak se liší vzdělávací podmínky pro žáky jednotlivých typů studia. Analýza je založena na datech z výzkumů PISA a TIMSS.

Kapitola Romské děti v českém vzdělávacím systému se zaměřuje na problematiku vzdělávání romských dětí, které byla v českém výzkumu dosud věnována jen malá pozornost. Kapitola přináší výsledky unikátních šetření, která mapovala vzdělávací dráhy romských žáků a zkoumala příčiny předčasných odchodů ze vzdělání a přechodu žáků do zvláštních (praktických) škol.

Kapitola Jakou funkci plní ve vzdělávacím systému víceletá gymnázia? zkoumá s využitím dat z výzkumu PISA, do jaké míry víceletá gymnázia skutečně naplňují předpoklady, které jsou s jejich existencí spojovány. Klade si otázku, zda platí, že na víceletých gymnáziích skutečně studují nejlepší žáci, že víceletá gymnázia umožňují nadaným dětem efektivnější rozvoj než ostatní typy studia a že absolventi víceletých gymnázií dosahují vyšší úspěšnosti v dalším studiu než jiní absolventi.

Kapitola Předčasné odchody ze vzdělávání se zabývá specifickou rizikovou skupinou mladých lidí, kteří opustili vzdělání již po základní škole a jsou dlouhodobě, to znamená více než šest měsíců, evidovaní jako nezaměstnaní na úřadech práce. Ukazuje důvody předčasných odchodů ze vzdělávání a dlouhodobé nezaměstnanosti jak z pohledu samotných mladistvých, tak i z hlediska širšího sociálního kontextu. Sleduje vliv úrovně vzdělání rodičů, jejich zaměstnanosti, podpory, kterou rodiče vzdělávání dítěte věnují, a vzdělanostních aspirací na předčasné odchody ze vzdělávání. Poznatky prezentované v této kapitole byly získány v rámci šetření Národního ústavu odborného vzdělávání.

Výsledky dalšího zajímavého výzkumu Národního ústavu odborného vzdělávání přináší i kapitola Specifika vzdělávací cesty a pracovního uplatnění absolventů učebních oborů zaměřená na skupinu středoškoláků, kteří jsou na trhu práce nejvíce ohroženi nezaměstnaností. Kapitola uvádí zajímavé poznatky o vývoji názorů a postojů absolventů nematuritních učebních oborů v průběhu 6 let od ukončení studia, mapuje jejich další vzdělávací dráhu i uplatnění na trhu práce.

Následující 3 kapitoly se zaměřují na studium nerovností na přechodu se sekundárního do terciárního vzdělávání a ve vysokoškolském studiu.

Cílem kapitoly Financování studia a rovnost v přístupu k vysokoškolskému vzdělávání v České republice a Nizozemsku je posoudit vliv systému finanční pomoci studentům vysokých škol na vývoj nerovností v přístupu k terciárnímu vzdělávání. Kapitola si klade otázku, zda výrazně odlišné systémy financování studia na vysoké škole mohly být jednou z příčin odlišného vývoje nerovností v šancích na dosažení vysokoškolského vzdělání mezi jedinci rozdílného sociálně-ekonomického původu se zvláštním zřetelem ke skupinám s nejnižším sociálně ekonomickým statusem. V centru pozornosti analýzy stojí systémy finanční pomoci studentům.

Kapitola Aspirace na dosažení vysokoškolského vzdělání: Česká republika v mezinárodním srovnání ukazuje na mezinárodních datech získaných v rámci šetření OECD, do jaké míry spolu souvisí základní strukturní charakteristiky systému středního a terciárního vzdělávání a jak si z hlediska otevřenosti a prostupnosti těchto dvou segmentů vzdělávacích systémů vede Česká republika. Dále ukazuje, jak strukturní charakteristiky systémů středního a terciárního vzdělávání působí na formování vzdělanostních aspirací.

Kapitola Přechod mezi střední a vysokou školou a role různých modelů přijímacích řízení si klade za cíl zhodnotit možné efekty využití testů obecných studijních předpokladů v přijímacím řízení na vysoké školy v ČR na relativní šance uchazečů s různým socioekonomickým statusem. Hlavním předmětem zájmu autorů je srovnání existujícího modelu přijímacího řízení založeném především na zjišťování znalostí s alternativním modelem založeným na testování obecných studijních předpokladů ve vzdělávacím systému charakteristickým silnou stratifikací středního vzdělávání a velkým převisem poptávky po vysokoškolském studiu nad nabídkou studijních míst. Analýza využívá dat z pilotáže národní maturitní zkoušky Maturant 98 a statistické údaje o uchazečích ke studiu na vysokých školách.

Poslední dvě kapitoly analytické části se věnují problematice dalšího vzdělávání, což je další téma, kterému byla ve výzkumu nerovností dosud věnována minimální pozornost.

Kapitola Nerovnosti účasti v dalším vzdělávání se zabývá identifikací základních faktorů, které ovlivňují míru účasti v dalším vzdělávání. Nerovnosti v účasti na vzdělávání v ČR jsou zde srovnávány se situací ve vybraných zemích EU. Analyzována je účast na formálním a neformálním vzdělávání a celková účast na dalším vzdělávání. Pro analýzu jsou použita data z Výběrového šetření pracovních sil a data z Ad-hoc modulu VŠPS 2003 o celoživotním učení.

Kapitola Bariéry účasti na dalším vzdělávání analyzuje bariéry, které brání různým sociálním skupinám v přístupu k dalšímu vzdělávání. Za hlavní zdroj dat slouží dvě dotazníková výběrová šetření uskutečněná Národním vzdělávacím fondem v letech 2005 a 2007. Analýza bariér se zaměřuje zejména na neformální vzdělávání, které je v ČR naprosto převažující formou dalšího vzdělávání.

Poslední třetí část publikace s názvem Důsledky pro vzdělávací politiku obsahuje 3 kapitoly.

Kapitola Identifikace problémů provádí výčet problémů v oblasti nerovností ve vzdělávání, které byly empiricky doloženy ve druhé části.

Kapitola Nerovnosti v pohledu aktérů podává zevrubnou informaci o postojích jednotlivých aktérů založenou na aktuálně provedených výzkumech názorů a postojů různých skupin široké i odborné veřejnosti a analyzuje příčiny těchto postojů.

Poslední závěrečná kapitola Výzvy pro vzdělávací politiku: co dál navrhuje alternativy řešení identifikovaných problémů a pojednává podmínky, které musejí být splněny k tomu, aby tato řešení měla reálnou šanci na úspěch. Navrhovaná řešení jsou bohatě dokumentována příklady ze vzdělávacích systémů vyspělých zemí, které dobře ukazují nejen možnosti těchto řešení, ale i problémy, které s sebou přinášejí.

Publikace Nerovnosti ve vzdělávání: od měření k řešení je určena primárně tvůrcům vzdělávacích politik na národních i regionálních úrovních. Věříme, že jim pomůže získat lepší vhled do problematiky vzdělanostních nerovností a nalézat efektivní řešení problémů, se kterými se potýkají.

 

Knihu si můžete objednat ZDE nebo ZDE.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger