Bakalářské
práce už nebudou muset psát studenti ekonomicko-správní fakulty brněnské
Masarykovy univerzity. Přesněji ti, kteří na škole studují od tohoto
akademického roku. K podobnému kroku dříve přistoupila podnikohospodářská
fakulta VŠ
Bakalářské
práce už nebudou muset psát studenti ekonomicko-správní fakulty brněnské
Masarykovy univerzity. Přesněji ti, kteří na škole studují od tohoto
akademického roku. K podobnému kroku dříve přistoupila podnikohospodářská
fakulta VŠ
Příští rok na podzim proběhnou nové volby do Poslanecké sněmovny. Nyní vládne pětikoalice ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a Pirátů, která deklarovala jako jednu ze svých priorit školství. Ostatně jako každá předchozí vláda prakticky od začátku samostatné České republiky. Školství stejně jako jiné resorty ale potřebuje peníze, oproti jiným je ale podfinancované dlouhodobě.
Pětina mladých lidí v Ústeckém kraji přemýšlela o sebevraždě, ukazují data výzkumu o duševním zdraví. „Mě osobně to šokovalo. Když jsme ale výsledky konzultovali s psychology a s psychiatry, tak oni zas tak šokovaní nebyli,“ říká sociolog a ředitel výzkumné agentury Anreva Solution Roman Petrenko. Podle něj je zásadní problém to, že dospělí nenaučili děti zvládat stresové situace.
Na běžné střední škole potřebuje psychologickou pomoc v průměru jedenáct až dvacet studentů. Nejčastěji trpí pocity úzkosti, sebepoškozováním, panickými atakami či depresivními stavy. Mezi studenty jsou časté i sebevražedné myšlenky. Vyplynulo to z průzkumu společnosti GTS Alive, která oslovila 41 psychologů ze středních škol. Vidí problém hlavně v nedostatku financí a systému psychiatrické péče.
V dnešní době máme my rodiče zpravidla víc možností než dát dítě do spádové školy. Mnozí hledáme něco jiného, než jsme zažili sami – chceme pro své děti zábavnější výuku, individuální přístup nebo víc kritického myšlení. Podvědomě tíhneme k tomu, co by ve výuce vyhovovalo nám. Proto psycholožka Šárka Miková doporučuje položit si otázku: „Hledáme školu pro sebe, nebo pro naše dítě?“
Počet alternativních škol rok od roku roste. Dřív šlo převážně o školy základní, od loňského roku ale přibývají i ty střední. „Stát si uvědomil, že má obrovský průšvih, protože na střední školy se začaly ze základek přelévat populačně silné ročníky,“ říká Pavel Kraemer, zakladatel Institutu pro podporu inovativního vzdělávání a učitel.
Už před šestnácti lety vytkl Evropský soud pro lidská práva Česku, že stále diskriminuje romské děti ve školách a že je přeřazuje do speciálních škol. Ministerstvo školství teď slibuje, že má plán, jak situaci řešit. „Náš problém je, že když děti integrujete, tak výnosy přijdou za desítky let. Zatímco náklady jsou okamžité a vyžadují velké úsilí v celé lokalitě,“ vysvětluje sociolog Daniel Prokop z PAQ Research v rozhovoru pro Radiožurnál.
Je to šestnáct let, co Česko prohrálo u Evropského soudu pro lidská práva kvůli diskriminaci romských žáků. Dodnes je ale v zemi 130 segregovaných škol. Podle náměstka ministra školství Jiřího Nantla (ODS) tím česká společnost vyrábí klienty sociálního státu. Pokud se situace nezlepší, mohlo by podle něj dojít k rušení škol.
Nadace České spořitelny za více jak 20 let svého fungování investovala 866 milionů korun do vzdělávacích a sociálních aktivit. V posledních letech se zaměřuje na podporu projektů ve školách, kde se vyučuje tak, aby mladá generace obstála ve svém profesním i osobním životě. Projekty zacílené zejména na rozvoj dovedností a postojů zažívají žáci a studenti na 1900 základních a středních (tj. na 36 %) školách v celé republice.
České školství je na tom ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi průměrně – ani nejlépe, ale ani nejhůře. Pokud vezmeme srovnání mezinárodních výsledků vzdělávání dětí v rámci zemí OECD prostřednictvím testů PISA, i tam je Česko zhruba ve středu. A to i přesto, že je vzdělávání jednoznačnou prioritou prakticky každé vlády od vzniku samostatné České republiky. Za více než 30 let jednoznačné vládní priority bez ohledu na to, která partaj je momentálně u moci, by na tom tedy mohlo být české školství lépe.
Ušetří to peníze a zefektivní i ulehčí práci ředitelů, kterým se zmenšuje prostor na výuku a drtí je stále hutnější administrativa. Na ministerstvu školství čím dál častěji skloňují návrh slučovat malé školy do větších celků pod jedno vedení. Budí to rozporuplné reakce. Část ředitelů by úlevu uvítala, druhá ale namítá, že o škole, kterou formovali desítky let, začnou rozhodovat cizí lidé bez vazeb na místní komunity.
Vést školu plnou dětí z vyloučených lokalit nebo s hodně žáky nemluvícími dobře česky je náročné a žádá si více odborníků, kteří s výukou pomohou. Ministerstvo školství proto předložilo novelu zákona, která by umožnila poslat do takových škol více peněz. Jestli by kvůli tomu jiné školy o finance přišly, se ale zatím neví.
K debatě přišel zcela náhodou přes kamarády, kteří ho do ní navedli. Už u ní zůstal a nyní byl s českým národním týmem na historicky prvním mistrovství Evropy, kde se umístili na 10. místě. Přípravy jim zabírají hodiny, přesto ale někdy mění celou obhajobu i pár minut před začátkem. „Občas zjistíme, že jsou naše argumenty slabé, potřebujeme je vylepšit, a tak děláme poznámky na poslední chvíli,” popisuje v rozhovoru pro EDUzín debatér Kryštof Olša.
Dvacet let pracovala v softwarové firmě, pak se rozhodla zbořit mýtus o ajťácích jako o nerdech, kteří jen o samotě vysedávají u počítače. A uprostřed covidu otevřela soukromé 1. IT Gymnázium v pražských Satalicích. Markéta Fibigerová staví na lidech z praxe, které zaměstnává jako učitele. Další si do školy pravidelně zve jako hosty na workshopy. Mladé lidi učí nejen programování a AI, ale i všeobecný rozvoj včetně toho, jak by se měli „prodávat“ na trhu práce. Hodně se věnují také péči o psychiku.
EDUin na půdě Senátu představil letošní Audit vzdělávání, kde se programový ředitel Miroslav Hřebecký v analýze věnuje naplňování Strategie 2030+. Výsledky nejsou příliš uspokojivé, protože v první fázi se naplnila zhruba čtvrtina. „A aby nedošlo k mýlce, zdůrazňuji, že jde o 20 až 30 procent v prvním období. To vůbec neznamená, že jsme naplnili 20 až 30 procent celé Strategie,” říká expert na vzdělávací politiku.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zahájilo z pokynu ministra Mikuláše Beka práce na další fázi implementace Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ prostřednictvím implementace příslušných opatření Dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky pro období let 2023–2027.
„Cítit se někde dobře“ ještě pořád nepovažujeme za úplně důležitý parametr spokojeného života. To už mnohem spíš (a často právě dětem) říkáme, co je třeba vydržet nebo překonat. Přesto dnes vrcholí projekt Týden wellbeingu ve školách, který téma spokojenosti vytahuje na světlo. Ať už ve vztahu ke vzdělávání, nebo v souvislostech se zráním dětské osobnosti a celoživotního nastavení. V čem nejvíce pokulháváme a kde můžeme pomoct my rodiče?