Výuka proti perfekcionismu

Mít vysoké cíle je dobré, touha být dokonalý nás ale dělá nešťastnými a brzdí náš rozvoj. Školy by proto měly učit žáky, jaký je rozdíl mezi cílevědomostí a perfekcionismem, píše deník The Guardian. Perfekcionistické sklony vykazují spolu s vysokou mírou stresu a úzkosti nejčastěji studentky s dobrými známkami, i když se mohou týkat i spolužáků.

Zdroj: Scio 21. 10. 2016

Touha po dokonalosti přináší strach z neúspěchu a neochotu riskovat, chyby nejsou viděny jako příležitost se něco naučit, ale jako něco, co je potřeba skrýt a za co se má stydět. Oproti nereálnému perfekcionismu mají vysoké cíle směřovat k tomu, aby studenti zdokonalili své dovednosti nejvíc, jak mohou.

Rozvoj dovedností jde zakusit při dlouhodobých projektech, ve kterých jsou studenti podporování k několikerému přepracování svých návrhů, mají kvalitní zpětnou vazbu a mohou být na svou práci pyšní. Hledání dokonalosti je spojeno spíše s tzv. fixním myšlením (naše dovednosti jsou dané, je třeba je dokazovat), naopak touha po zdokonalování se souvisí s růstovým myšlením (dovednosti lze rozvíjet).

Se studenty je proto třeba mluvit o jejich sebevnímání a podporovat v nich snahu se zlepšit namísto strachu z nedostatečnosti. Vhodné je opakovat, že nikdo není dokonalý, i když se tak může třeba ze sociálních sítí zdát. Důležitou roli v sebehodnocení studentů hraje sám učitel. Množství pozitivních vyjádření pedagogů má podle studie přímý vliv na množství pozitivních vyjádření studentů o sobě a na jejich vnímání procesu učení. Výsledky zlepšuje také důvěra k tomu, kdo předává instrukce.

Původní zdroj.