Josef Soukal: Jsme pozitivní aneb Oceán nápadů a činů

středa 10. června 2020 · 0 komentářů

Ve svých příspěvcích zde bývám spíše kritický, tentokrát se ale soustředím na to pozitivní, co dnešek přináší – a naštěstí i ve zlých časech je toho dobrého požehnaně. Můj výběr ze záplavy zpráv, nápadů, tipů a souhrnů je zaměřen hlavně na oblast kulturní a vzdělávací a neomezuje se na jednu věkovou skupinu.

Zdroj: Pedagogické info 2. 4. 2020

Nejprve ale musím připomenout dobrovolné, spontánní aktivity reagující na nové problémy. Daniel Pitek, „sedlák pod Milešovkou“ (jak se představuje na facebookovém profilu), mne svými moudrými a povzbudivými příspěvky zaujal už dříve. Už před pár dny nabídl bezplatný pobyt na hájovně zdravotníkům a všem, kdo nyní bojují s epidemií, aby si po zvládnutí největší krize mohli „odpočinout, srovnat myšlenky, setřást ze sebe stres“. „Věřím, že v přírodě to jde nejlépe, a protože mají moji velkou úctu, tak jim tímto za sebe chci splatit dluh, který vůči nim v dnešních dnech máme,“ napsal v odpovědi na moji zprávu. Doufá, že ve své nabídce nezůstane osamocen.

Ozdravnou kúrou pro mysl a srdce je on-line plejáda iniciativ z oblasti občanské svépomoci, ať už se týkají roušek, vývoje a výroby respirátorů a dalších ochranných pomůcek, organizování pomoci nejzranitelnějším či osamělým aj. Řada zpráv se týká vietnamské komunity. (Jen už prosím nehovořme o jejích příslušnících jako o „imigrantech“ – vždyť velká část zejména mladší generace slyší na typicky česká jména a čistě podle sluchu byste je od „pravých“ českých týnejdžrů nerozeznali… A to tykání v prodejnách si příště rozhodně odpusťme…). Spolek Milion chvilek spustil Mapu pomoci; kromě jiného je možné pomoci rodinám, kterým chybí základní technika tak potřebná ke vzdělávání bez docházky do školy. Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v ČR nabídla rodičům zprostředkování kontaktu s pedagogy či dalším ochotnými lidmi se zkušenostmi s komunikací s dětmi: „V případě zájmu by si mohli s Vašimi dětmi (telefonicky) povídat, případně zazpívat nebo (…) zahrát na hudební nástroj.“ Doplněk: Bližší poznání světa nevidomých zájemcům zprostředkuje třeba próza Jána Rakytky či komentované názvosloví Pavly Kovaříkové.

Na děti se vzděláváním myslí nejen veřejnoprávní Česká televize, ale i Český rozhlas. Nemalá část učitelů se bleskurychle – až to zavilým kritikům tuzemského školství na chvíli vzalo dech – dokázala adaptovat na jiné formy výuky a také se vyvarovat nerozumného zatěžování žáků. Školské stránky a weby jsou zaplaveny spoustou nových materiálů (samozřejmě nejen od učitelů), některým z nich nechybí přesah mimo sféru školní výuky: viz např. videa Petra Pochopa, herce a pedagoga, který ve spolupráci s Marií Hodinářovou vzal podnět na vytvoření jednoduchých nahrávek využitelných k žákovské hlasové a recitační průpravě opravdu z gruntu. Softballová trenérka Helena Novotná se svými syny natáčí Clash of Skills HOME. Originálně pojala domácí vzdělávání páťačka Adélka Podholová, která nejenže začala vytvářet vlastní výuková videa – Učení s plyšáky, ale po dohodě se spisovatelkou Martinou Drijverovou dokonce pro jiné děti načítá Domov pro Marťany. Přidám drobnůstku: „U nás si holky hrají na lidi ve věžáku, co si při karanténě čtou," napsala mi v reakci na mé pozitivní příklady bývalá kolegyně Zuzana Holá, a poslala dokumentační foto: je dostupné v převzatém příspěvku Pavly Nejedlé 24 důvodů, proč dětem čtu. Výborně se osvědčuje Hravouka, interaktivní encyklopedie pro děti a rodiče; viz např. doporučení Víta Dvořáka: „Pro mě coby knihomila, přírodomila, a výtvarnomila plus nečekaně domácího učitele prvňáčka úplné zjevení. Ohromně povedené, kombinujeme knížku s aplikací a baví moc.“ Hrát si s češtinou a současně se vzdělávat lze např. na webu Pro češtinu, jehož duší je František Brož.

Na vyjadřovací schopnosti dospívajících se dnes spíš žehrá, úplně jiné příklady iniciované výukou najdete ZDE. Z toho, co jsme již dříve zaznamenali na stránkách Asociace češtinářů, přidám neakademické vylíčení působení učitele češtiny Jiřího Kostečky u protinožců, týmž autorem spravovanou jazykovou poradnu či fejetony Vladimíra Stanzla, necimrmanovské verše i prózy Miloně Čepelky nebo poláčkovsky laděné vzpomínkové vyprávění ekonoma Václava Petříčka.

Na Facebooku si můžete zahrát při Koronovečerech s kytarou (či jiným nástrojem), pořádaných Jeronýmem Lešnerem, zajít si pro povzbuzení do skupiny dobrých zpráv Dobromysl, inspiraci nabízejí Dobré koronápady. Nebo i pomyslet na průvodce člověka, často ovšem kvůli němu nesmyslně trpící – Sjednoťme se za práva zvířat.

Ještě se vrátím k rozhlasu, jehož potenciál – věřím – mnozí znova objevují: stačí kliknout na výběr z pořadů. „Co číst, poslouchat a sledovat v době karantény?“ shrnují (a aktualizují) na stránkách www.iliteratura.cz: najdete zde namátkou E-knihy ke stažení na stránkách Městské knihovny v Praze, záznamy světových operních inscenací, dokumenty České televize, „otevřené“ světové galerie…

Víc než sedm set doposud užitých slov oceán nápadů a aktivit nezměří, ale také snad žádného čtenáře nestáhlo ke dnu. Děkuji všem přátelům a známým, kteří zareagovali na původní facebookový příspěvek, a pokud svůj tip v tomto přehledu nenašli, určitě ho objeví v pokračování, jež by mělo vzniknout během několika dní. Rád do něj zařadím i další pozitivní náměty, ať už se objeví zde v komentářích, či ke mně doputují jinou cestou.

Převzato z blogu autora na Aktuálně.cz.