EDUin: Zavádět nové uzlové body je krok do minulosti

středa 9. září 2020 · 0 komentářů

Na konci června představovalo ministerstvo školství takzvané implementační karty ke Strategii vzdělávací politiky ČR 2030+, které popisují priority pro školství pro příští dekádu. Jedním z bodů, kolem kterých se při prezentaci ministerského návrhu právem strhla bouřlivá diskuse, bylo zavedení tzv. uzlových bodů ve 3., 5., 7. a 9. ročníku a s nimi spojené ověřování “znalostí a dovedností” žáků.

Zdroj: tisková zpráva 9. 9. 2020

Nyní končí připomínkové řízení a ministerstvo připravuje finální verzi, kterou předloží ke schválení vládě. Pokud v ní uzlové body zůstanou, nebude to krok do budoucnosti, ale do minulosti. Proč?

Z návrhu není jasné, jaké znalosti a dovednosti chce ministerstvo ověřovat, ani jak má toto ověřování vypadat. I když má mít ověřování v nově zamýšlených uzlových bodech ve 3. a 7. ročníku autoevaluační charakter, už jen definování “obsahu” testování v uzlových bodech omezí svobodu nejen pedagogicky progresivních škol, ale všech škol hlavního proudu, které si na základě svých školních vzdělávacích plánů vytvořily vlastní kurikulum. “Jakmile budou uzlové body definovány, s dalším ministrem bude velmi jednoduché pouze změnit způsob ověřování na jednotné testování a jsme tam, odkud bude jen těžko návratu,” upozorňuje programový ředitel EDUinu Miroslav Hřebecký.

Efekt může být podobný jako po zavedení jednotné přijímací zkoušky, kdy se školy v 9. třídě místo svého školního vzdělávacího programu řídí tím, co se u nich testuje, a kurikulum se zužuje na obsah testů. “Učitelé se stejně jako u přijímacích testů mohou bát, že podle výsledků budou hodnoceni ředitelem, ředitelé se budou bát žebříčků škol a srovnávání zřizovatelem,” upozorňuje Miroslav Hřebecký.

Vedlejším efektem bude snaha některých škol zbavit se žáků, kteří jim “kazí průměr”, protože testování uzlových bodů povede k sumativnímu srovnávání a “žebříčkování”, které nezohlední výchozí stav, osobní podmínky dítěte ani přidanou hodnotu školy. S tím je spojené riziko, že nadále porostou nerovnosti, které jsou v českém vzdělávacím systému již tak vysoké. Přitom jedním z cílů Strategie 2030+ je tyto nerovnosti snižovat.

Argument, že zavedení uzlových bodů zajistí, aby děti, které se přestěhovaly, byly na srovnatelné úrovni jako jejich noví spolužáci, je mylný. “Předpokládat, že nové nastavení kurikula automaticky zaručí, že se děti naučí totéž, je naivní. Rozdíly mezi dětmi s odlišným rodinným zázemím a osobními podmínkami v jedné třídě mohou být větší než u dítěte, které se přistěhovalo. Individualizace výuky jim přinese více než glajchšaltování všech do jedné řady,” dodává Miroslav Hřebecký.

Petra Boháčková: Možná se někdo z žáků stane drtičem digitálních dat

· 0 komentářů

Jak dnešní děti obstojí na trhu práce? Co jim při hledání zaměstnání v rychle se měnícím světě pomůže? Nejen o tom jsme si povídali s Petrou Boháčkovou ze ZŠ Dr. Edvarda Beneše v Čakovicích.

Zdroj: tisková zpráva Nadace O2 1. 9. 2020

Digitální gramotnost, analytické a kritické myšlení jsou pro dnešní žáky klíčové. O prohloubení znalostí v těchto disciplínách se snaží v Čakovicích díky grantovým programům O2 Chytrá škola. Do nich se zapojili hned dvakrát – v letech 2019 a 2020.

Jak jste se dostali ke spolupráci s Nadací O2?

Už před pár lety jsme se s IT nadšenci ze sdružení Slow Tech Institute dohodli, že by bylo skvělé připravit geolokační hru přímo pro naši školu. Vytvořili jsme tehdy hru „Duch Čakovic“. Její hlavní hrdinkou byla malá holčička, která chodila po Čakovicích – například po místním náměstí 25. března. Naši žáci spolu s ní zjišťovali, co se tehdy na místě událo. Vypátrali, že náměstí se tak jmenuje kvůli datu bombardování z konce druhé světové války.

To muselo žáky moc bavit. Ale to ještě nebyl grant od Nadace O2…

To ne, ale když se objevila možnost grantu v rámci programu O2 Chytrá škola, neváhali jsme. Domluvili jsme se, že by se tentokrát mělo jednat o téma bezpečnosti na internetu. Tomu byl věnován první grant O2 Chytré školy, se kterým nám kromě lidí z Nadace O2 pomáhali i IT odborníci ze Slow Tech Institute.

O co konkrétně v grantu z roku 2019 šlo?

Každá škola měla dvouhodinový seminář, který byl vedený zážitkovou formou. Část byla věnována například multitaskingu. Pokládali jsme dětem otázky tipu: „Víš, co je multitasking?“ nebo „Jsi schopný ho dělat?“, „Proč ho děláš?“. Poté následovalo praktické cvičení.

Ten multitasking mě zajímá. Jak to vypadalo v praxi?

Žáci si sedli do dvojic. Jeden z nich měl stopky a druhý nahlas říkal čísla o jedné do deseti. Pak se vyměnili. Druhý žák ale stopoval, za jak dlouho ten první vysloví deset prvních písmen abecedy. Následně měl jeden z nich vyslovovat čísla a zároveň písmena – 1a, 2b atd. A to ve výsledku samozřejmě trvá mnohem déle. Děti si tak uvědomily, že je dobré se věnovat jedné činnosti a až ji dokončím, začít s další. Vychází z toho, že pokud budou dvě věci dělat zároveň, žádný čas si rozhodně neušetří.

Co následovalo?

Žáci měli například týden, kdy dostávali každý den e-mailem krátký úkol. Například měli jet MHD bez jakéhokoliv sledování chytrého telefonu. Měli si naistalovat aplikaci, která jim měřila čas strávený před displejem mobilu. To vše rodiče kvitovali s povděkem. Celou druhou část zaměřenou mimo jiné na digitální závislosti, chronický multitasking či deprese a úzkosti, jsme museli kvůli koronavirové krizi přesunout do e-learningu.

Jak přesunutí do e-learningu vypadalo?

Natočili jsme krátká informační videa, připravili různé online dotazníky a kvízy, kde si žáci mohli ověřit, jak sledovanou problematiku zvládli.

Jak jste si na tuto formu výuky zvykli? Co vám přinesla?

Spíš bych řekla, že jsme se prostě museli s nastalou situací (zavření škol) nějak vypořádat, a proto jsme využili tuto formu e-learningu. Přinesla rozhodně mnoho výzev. Například ve formě prostředí, kam e-learningový kurz umístit. Některá videa nám dala dost zabrat. Jejich natočení probíhalo na mnoho pokusů. Klobouk dolů před těmi, kdo se natáčením živí. Raději bychom si na tuhle formu úplně nezvykali.

Letos jste ale v rámci grantu O2 Chytré školy oprášili téma geolokačních her…

Ano. Shodli jsme se na tom, že když už děti tráví tolik času na mobilu, bylo by fajn, pokud by se u toho začaly trochu hýbat. Geolokační hra byla jasná volba. Nechceme využít služeb externího programátora, ale celé si to vytvořit sami. Existují totiž různé platformy, které můžete naplnit vlastním obsahem a geolokační hra se v podstatě vytvoří sama.

V čem je to pro žáky dobré?

Tvorba geolokačních her je ukázkou projektové práce. Děti musí vymyslet téma hry. Musí si také rozdělit role. Když jedna skupina neudělá svou práci, tak ta druhá nemá na čem pracovat. Je to výuka dovedností pro jednadvacáté století jak vyšitá.

V podstatě dnes nikdo neví, jaká povolání budou v jejich dospělosti existovat a jak se promění ta stávající. Kdo by před pár lety tušil, že bude nějaký vývojář mobilních aplikací…

Myslím si, že děti, které projdou tímto způsobem práce, nebudou mít potíž pracovat právě v zaměstnáních, kde se postupuje projektovým způsobem. Pomůže jim to v rozvoji analytického myšlení. Vývoj je překotný. Děláme si s dětmi legraci, že někdo už nebude chtít být jen lékařem či právníkem, ale třeba drtičem digitálních dat.

S tím souvisí i téma celoživotního vzdělávání…

Všichni se musíme připravit na to, že to nebude jako u našich otců a dědečků. Ti celý život vykonávali jedno zaměstnání a stačily jim znalosti získané ve škole. Ten, kdo si bude umět zorganizovat život a pracovat v týmu, se neztratí.

Hodně jste se toho o schopnostech žáků museli dozvědět během online výuky v rámci karantény…

Ano, během koronavirové krize se ukázalo hodně problémů. Děti si neumí zorganizovat čas, nechávají všechno na poslední chvíli. Nerozvrhnou si úkoly, cítí se přehlcené. S tím vším jim může právě geolokační hra pomoct…

V jakých předmětech se geolokační hra bude využívat?

Částečně to budou třídnické hodiny, ale i předměty, jako je informatika, zeměpis, dějepis. Vyberou si téma, vytvoří obsah hry a vše následně „nalijí“ do systému. Částečně to bude i fyzika. Před použitím musí nejprve pochopit, jak taková mobilní aplikace funguje.

Je vidět, že na digitální gramotnost žáků kladete velký důraz…

Jsme velmi dobře vybaveni. Máme desítky tabletů, které si učitelé půjčují do hodin. Máme tu i různé druhy robotů, které využíváme v hodinách informatiky a dalších předmětech. Musím říct, že spolupráce s lidmi z Nadace O2 je skvělá a grantové výzvy nám pomáhají k dalšímu rozšiřování povědomí o digitální gramotnosti mezi našimi žáky.


Více zajímavých informací: portál pro školy a učitele Učíme se na dálku