Šárka Portešová: Rozumově nadané děti s dyslexií

úterý 10. ledna 2012 · 0 komentářů

Nesprávná identifikace dvojí výjimečnosti je pro většinu těchto dětí neobyčejně riziková. V důsledku nerozpoznané poruchy může například i velmi chytré dítě rychle klesat v pomyslném žebříčku školní úspěšnosti a může být trvale zařazeno mezi průměrné, či dokonce podprůměrné žáky.

Autorka vysvětluje, jak je vhodné tyto děti, jež bývají označovány jako tzv. „paradoxní žáci“, rozpoznat, jakým způsobem obvykle kompenzují svůj handicap, jaký je častý profil jejich schopností a handicapů při psychologickém vyšetření, jaký je obvykle jejich styl učení, paměť, motivace, tvořivost, jaké mají sociální a emocionální problémy a zejména jaké jsou možnosti jejich dalšího vzdělávání tak, aby byly skutečně rozvíjeny jejich schopnosti, nejen kompenzovány nápadné handicapy. Publikace se opírá o zahraniční poznatky, ale vychází z českého výzkumu a úzkého kontaktu s konkrétními nadanými žáky a studenty s dyslexií. Pro lepší názornost je text doplněn citáty rozhovorů a ukázkami výtvorů a školních prací dětí, komentáři jejich učitelů a rodičů a kazuistikami vybraných dětí.

Mgr. Šárka Portešová, Ph.D., je vývojová psycholožka, dlouhodobě se zabývá psychologií rozumově nadaných dětí. V této oblasti provádí výzkum a poskytuje poradenství nadaným dětem i jejich rodičům a učitelům. Přednáší na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.


Ukázka z knihy: Identifikace nadaných dětí s dyslexií a její význam

Rozpoznání schopností, ale i handicapů těchto dětí je klíčem k jejich rozvoji, a tím i k pozdějšímu úspěchu. Je východiskem pro vytvoření vhodného způsobu vzdělávání, základem pro tvorbu speciálních vzdělávacích programů i prostředkem ke zformování odpovídající psychologické podpory, jež společně povedou k rozvoji schopností i ke snižování vlivu a významu handicapu.

Naopak, nesprávná identifikace dvojí výjimečnosti je pro většinu těchto dětí neobyčejně riziková. V důsledku nerozpoznané poruchy může například i velmi chytré dítě rychle klesat v pomyslném žebříčku školní úspěšnosti a může být trvale zařazeno mezi průměrné, či dokonce podprůměrné žáky. Je také pravděpodobné, že v některých školních předmětech získá postupem času i skutečnou a jen obtížně překonatelnou mezeru ve vědomostech. Čím déle totiž trvá období, kdy není správně identifikováno, a tedy ani vzděláváno, tím více zasahuje jeho porucha učení do dalších poznávacích a mimointelektových funkcí, tím hlouběji proniká i do širšího okruhu školních předmětů. Současně však postupem času výrazně klesá možnost a zejména motivace dítěte rozvíjet své schopnosti v těch oblastech, které nejsou tak výrazně poruchou učení zasaženy, nebo jež přímo souvisejí s jeho nadáním. A právě to je hlavní důvod, proč býváme u mnohých dětí s dvojí výjimečností svědky tak nebezpečného poklesu zájmu o školu a vzdělávání.

Jakékoli oddalování záměrné odborné identifikace, nejčastěji hned na počátku školní docházky, ale i později, vyjadřované obvykle slovy „ještě nějaký čas počkáme a pak se uvidí“, je tedy zejména pro tuto skupinu dětí velmi nevhodné. Nesprávně nebo vůbec neidentifikované talentované děti s poruchou učení se vlastně dostávají ve srovnání se svými běžnými i nadanými vrstevníky bez handicapu do obrovské vzdělávací nevýhody. Mají totiž dlouhodobě výrazně sníženou možnost rozvíjet své schopnosti a vyniknout.

Identifikaci dvojí výjimečnosti je proto třeba chápat jako proces velmi důležitý, klíčový, nikoli nepodstatný nebo jen okrajový. Nesmí to být ovšem proces samoúčelný. Nejde jen o to dojít k oficiálnímu potvrzení, nebo vyvrácení „diagnózy“. Postup vyhledávání musí být vždy záměrný, v určitých intervalech opakovaný, s přímou návazností na odpovídající vzdělávací program nebo na speciální vzdělávací nabídku. Jinak by identifikace ztratila svůj smysl. Každá větší škola by proto měla mít vytvořen otevřený, pružný systém identifikace, který poslouží k včasnému rozpoznání nadaných dětí a na nějž naváže koncept odpovídajícího vzdělávání.


Více ZDE. Objednat si knihu můžete také ZDE.