Jan Sláma: Strasti s EU

úterý 4. dubna 2017 · 0 komentářů

Žijeme v Evropské unii. Dokonce se nám dostalo i výsady se ke vstupu do EU vyjádřit v referendu. Většina se vyjádřila kladně a stali jsme se členy.

S povděkem jsme přijímali řadu výhod ze členství plynoucích. Zejména volnost cestování a peníze k nám plynoucí, které mnohým obcím přinesly možnost vytvořit něco potřebného, na co by si samy nemohly troufnout.

Pak jsme na EU začali nadávat. Nelíbilo se nám, že nám přináší různá omezení a nařízení a zároveň nedokáže řešit problémy zásadní, které nás zejména poslední dobou začínají trápit. Nespokojenost podporuje řada medií, ale prapůvod je patrně někde úplně jinde. Sílící EU se pochopitelně nehodí ambicím jiných, ať už velmocem nebo jen různým finančním a obchodním společenstvím.

Je zajímavé sledovat, jak se lidé nechají snadno ovlivnit. Od nadávání až po Brexit. Jak drobné a snadno odstranitelné nedostatky jsou ochotni vyměnit za návrat ke starým pořádkům. Značnou vinu nesou ale i byrokraté, kteří za svůj skvělý plat neodvádějí stejně skvělou práci. Podobně také ti, které si jednotlivé státy jako své zástupce zvolily.

Stávalo se mi v době po rozpadu Československa, že jsem se styděl v zahraničí odpovědět na otázku, odkud že to jsem. To Česko mi nešlo zrovna lehce přes ústa. Po vstupu do EU se mi ulevilo. Jsem z EU. Jsem na to hrdý. Tak jsem argumentoval i v článku Výchova k vlastenectví.

K evropanství a k pochopení vztahu občanů k EU vedou žáky a studenty Rámcové vzdělávací programy. Jak je učitelé využijí, záleží na každém jednotlivci. Zda formálně nebo s přesvědčením.

Před několika měsíci jsem na toto téma diskutoval s jedním středoškolským učitelem. „Je to předepsáno, tak to učím, ale vůbec s tím nesouhlasím.” Nemám právo ho odsuzovat. Jistě má své důvody. Ale učit něco, s čím nesouhlasí, musí člověka určitě velmi trápit. A nemyslím, že žáci jeho postoj nevnímají. Naopak, děti faleš rychle rozpoznají. Neznamená to, že se s ním ztotožní, ale takový učitel, který hlásá něco, s čím nesouhlasí, nemůže mít jejich vážnost.

Je to téma zásadní důležitosti. Myslím, že by se jím učitelská veřejnost měla zabývat. Každý pedagog, i ten, který postoj k EU využívá jen v průřezových tématech, by se nad tímto problémem měl zamyslet.