Lucie Betáková, Eva Homolová, Milena Štulrajterová: Moderní didaktika anglického jazyka v otázkách a odpovědích

sobota 11. března 2017 · 0 komentářů

Jak na didaktiku anglického jazyka? Vybrali jsme nejčastější otázky, které si učitelé anglického jazyka potřebují ve své každodenní praxi zodpovědět.

Odpověď na každou otázku je podložena odbornou literaturou a za každou odpovědí následuje seznam doporučené literatury, jejíž přečtení by učitelům pomohlo se v dané problematice zorientovat.

Kniha může výrazně pomoci jak učitelům anglického jazyka přímo v praxi, tak budoucím učitelům anglického jazyka, kteří se vzdělávají v pregraduálních kurzech na pedagogických fakultách a dalších fakultách vzdělávajících učitele.

Lucie Betáková, Eva Homolová, Milena Štulrajterová: Moderní didaktika anglického jazyka v otázkách a odpovědích. Praha: Wolters Kluwer ČR 2016. 120 s.


Ukázka

Jak zajistit, aby se do diskuse zapojil každý žák?

Možností je víc, můžeme vyzkoušet všechny a potom vybrat ty, které se nám nejlépe osvědčily. Na začátku hodiny můžeme jako zahřívací aktivitu použít diskusi s celou třídou, potom žáky rozdělíme do skupin. Skupiny by neměly být příliš velké, ideální jsou tří- až pětičlenné. Rozdělení žáků do skupin také není náhodné a je dobré skupiny měnit, aby si žáci nezafixovali v konkrétní skupině předem dané role – například toho, kdo bude mluvit, kdo bude poslouchat, zapisovat či řídit práci skupiny.

Jednou z možností, jak zajistit, aby se ke slovu dostali všichni, je zavedení pravidla, které říká: Každý žák může promluvit znovu teprve poté, co promluví každý žák ze skupiny jednou. Žáky naučíme také fráze, které se používají, když chtějí vyzvat jiného mluvčího k vyjádření, chtějí vstoupit do hovoru, nebo naopak svůj vstup ukončit, např.: What do you think of it? What do you make out of it? What is your opinion? I would like to add… It reminds me of…

Další možností je používání vstupních kartiček, tzv. talking chips. Pro každou skupinu si připravíme soubor barevných kartiček z tvrdého papíru. Měly by být z takového materiálu, abychom je mohli použít víckrát. Kartičky se mohou lišit i tvarem. Každý žák ve skupině dostane soubor kartiček jedné barvy. Budeme tedy potřebovat kartičky ve třech až pěti barvách, abychom mohli podle aktuálního počtu žáků třídu rozdělit do tří- až pětičlenných skupin. Po každém vstupu do diskuse odloží žák, který mluvil, kartičku na lavici. Kartičky se odkládají na jednu hromádku.

Když žák vyčerpá všechny svoje kartičky, poslouchá ty, kteří ještě mluví. Když se použijí všechny kartičky, mohou se rozdat znovu. Diskuse ve skupinkách průběžně sledujeme a přerušíme je podle plánu hodiny nebo aktuální situace. Pro odhození kartičky je možné stanovit si i specifická kritéria – např. minimálním vstupem jsou dvě oznamovací věty nebo jedna otázka.

V zájmu plynulosti a přirozenosti rozhovoru může být v každé skupince určený vedoucí skupiny, který diskusi sleduje a odebírá žákům, kteří mluvili, jejich kartičky. Vedoucího v jednotlivých kolech diskuse měníme. Za vedoucí skupiny je dobré zvolit žáky, kteří mají tendenci mluvit příliš, rádi přerušují, anebo je pro ně těžké poslouchat ostatní.

Na diskusi se může třída připravit dopředu promyšlením otázek, problémů, které s tématem souvisejí, a přípravou slovní zásoby. Neměli bychom se věnovat jen tématům, která jsou předepsaná učebnicí či školním vzdělávacím programem, ale měli bychom dát žákům možnost navrhnout taková témata, která je skutečně zajímají. Před samotnou mluvní aktivitou je dobré zopakovat či probrat výrazy a fráze, které budou žáci v aktivitě na dané téma s největší pravděpodobností potřebovat. Kromě jiného se to týká také frází, kterými žáci mohou vyjádřit souhlas či nesouhlas s tvrzením spolužáka – např.: Yes, it’s a good idea, I agree, You are right, I fully agree with you, I don’t think so at all, I don’t agree, I am not sure atd.

Základní slovní zásoba a důležité fráze mohou být po celou dobu mluvní aktivity na tabuli nebo je může dostat každá skupina na papíře. Slabším žákům můžeme pomoci napovídáním výrazů, které potřebují použít a neznají je nebo si v dané chvíli nemohou vzpomenout. Jestliže mají žáci s učitelem dobrý vztah, nebudou se ho bát v případě potřeby na chybějící výraz zeptat. Tím se všichni žáci naučí buď novou slovní zásobu, nebo si osvěží již známá slova, která se jim ale kvůli menšímu použití nevybavila.

Když z diskuse vyplyne změna tématu, která se zdá pro skupinu přínosná, může v ní skupina pokračovat.

Celou ukázku si můžete stáhnout ZDE.


Doporučená literatura

Perclová R. a Wisniewska I.: Speak out in English! Hry rozvíjející ústní projev a znalosti reálií. Plzeň: Fraus, 1997. ISBN 80-85784-97-1.
Puchta H. a Schratz M.: Teaching Teenagers. Pilgrims Longman Resource Books, 1993. ISBN 0-582-03763-8.
Ur P.: Discussions that work. Cambridge: Cambridge University Press, 1993. ISBN 0-521-28169-5.