Jiří Chábera, Olga Štěpánková: Vládne v Česku digitální klam?

úterý 22. listopadu 2016 · 0 komentářů

Česko není jedinou zemí v Evropě, jejíž mladí lidé jsou přesvědčeni, že rozumí digitálním technologiím a bez problémů je umí efektivně, účelně a bezpečně používat.

Dnešní mladá generace bývá označována různými přívlastky, jako „Digital Native“ nebo třeba „Google Kids“, které ji v této představě utvrzují. Vždyť přece není možné, aby digitálním technologiím nerozuměli, když se do nich v podstatě narodili, všichni mají notebooky, tablety nebo chytré mobily a všichni jsou na internetu jako doma.

Všeobecně prezentovaná představa, že dnešní mladá generace, tzv. „Digital Native“ nebo „Google Kids“, je díky svému mládí a snadnému přístupu k technologiím počítačově gramotnější, než jsou jejich rodiče, je mýtus. Je to úplně jinak. Děti se jeví jako znalé a velmi rychlé, ale ony jsou znalé a rychlé jen v takových věcech, které dělají každý den.” (Dr. Dan Russell, Google Research Scientist)


Podívejme se pravdě do očí…

Informatické společnosti Rakouska, Dánska, Finska, Německa a Švýcarska v nedávné době realizovaly studie týkající se stavu digitální gramotnosti obyvatel svých zemí. Tyto studie se skládaly ze dvou klíčových částí, a sice ze sebehodnocení úrovně digitálních dovedností samotnými účastníky studie a z praktického hodnocení digitálních dovedností účastníků pomocí nezávislých testů.

Výsledky studií odhalily, že lidé mají sklony své vlastní schopnosti významně přeceňovat a že i v těchto zemích, jejichž úroveň je z pohledu digitální gramotnosti obyvatel Evropy považována za nadprůměrnou, existují významné rozdíly mezi sebehodnocením a skutečností. Navíc byly zaznamenány velké nedostatky v naprosto základních digitálních dovednostech jak u mladých lidí, tak u zbytku populace.

– Mladá generace podléhá sebeklamu, že je digitálně gramotná, protože „zná“ internet, „umí“ pracovat s počítačem, tabletem a chytrým telefonem, umí se pohybovat na sociálních sítích či stahovat hry, hudbu nebo filmy. Převážná část starší generace přitom na ně pohlíží s respektem, a především díky svým často omezeným digitálním dovednostem nemůže odhalit skutečný stav věcí. To platí nejvíce ve vztazích rodič a dítě, učitel a žák, ale také nadřízený a podřízený.

– Situace ve školství je na pováženou, dlouhodobě podhodnocené financování je příčinou nedostatku kvalifikovaných učitelů a řady dalších problémů. Podle objektivních a nezávislých ECDL zkoušek provedených v letech 2012 až 2015 na vybraných českých středních školách má jen 14 % učitelů takové digitální dovednosti, které snesou srovnání s mezinárodními standardy.

– Školy se snaží nabízet atraktivní IT obory, aby upoutaly zájem žáků a rodičů (všichni víme proč) a výsledkem vzdělávání pak jsou absolventi škol (pochopitelně, že nikoli všichni), kteří sice umí něco naprogramovat nebo zapojit, ale často netuší, k čemu je dobrá správa souborů, neumí posoudit, co to vlastně na webu našli nebo proč, jak a kam bezpečně zálohovat vlastní dokumenty.

– „Počítačové“ předměty (IKT, informatika) jsou na školách vyučovány s naprosto odlišnou úrovní nejen co do hloubky, ale hlavně co do rozsahu, a nic na tom nemění ani rámcové vzdělávací programy (RVP), které jsou navíc často pojaty maximalisticky a jsou příliš daleko od reálných životních nebo profesních potřeb.

– U celé řady českých středních škol, zejména odborných, není v rovnováze výuka přenositelných digitálních kompetencí a specifických (profesních) digitálních kompetencí. Nemalá část učitelů českých středních škol hodnotí digitální dovednosti žáků subjektivně a nevyváženě (měřeno u více než 400 učitelů SŠ).

– Zaměstnavatelé přirozeně očekávají, že absolventi škol budou nejen umět řešit odborné problémy, ale že budou vybaveni celou škálou základních digitálních dovedností spojených s používáním počítačů a běžného programového vybavení, že budou mít dobré návyky v oblasti efektivity práce i bezpečnosti, že budou vědět, k čemu jsou digitální technologie dobré a s pomocí kterých technologií lze vyřešit ten či onen problém. S prvním zaměstnáním pak dochází na obou stranách k rozčarování.

Odborníci po celém světě se zabývají obecně rozšířeným fenoménem nazývaným „Digital Native Fallacy“, který poukazuje na mylnou představu veřejnosti o digitální gramotnosti mladé generace a na rychle se zvětšující rozdíl mezi digitálními dovednostmi potřebnými pro každodenní život a dovednostmi, které jsou očekávané trhem práce. Jen Češi tomu nevěří…, vždyť nedávno naši žáci vyhráli celosvětovou soutěž v digitální gramotnosti! Potíž je v tom, co se vlastně skrývá pod pojmem „digitální gramotnost“.

Pro někoho to bude možná překvapivé, ale laická ani odborná veřejnost velmi často nerozlišuje mezi základními digitálními dovednostmi spojenými především s užíváním digitálních technologií a mezi tzv. specifickými a profesními digitálními dovednostmi, které především souvisí s konkrétní profesí, pozicí nebo specializací. Lidé mají klamný pocit, že pokud dobře zvládají nějakou profesní či specifickou dovednost (navrhovat databáze, zapojit počítače do počítačové sítě, programovat, modelovat nebo tisknout na 3D tiskárnách…), pak základní digitální dovednosti již v podstatě mají nebo je vlastně ani nepotřebují. Pak se nemůžeme divit, že se setkáme například se středoškolským absolventem IT oboru, který má problém napsat strukturovaný text nebo připravit přehlednou a účinnou prezentaci.

Existují dva mylné názory ohledně digitální gramotnosti. První, že mladí lidé jsou již ze školy vybaveni dostatečnými digitálními dovednostmi souvisejícími s používáním „tradičních” aplikací jako jsou textové editory, tabulkové procesory či poštovní programy; a druhý, že specifické a profesní digitální dovednosti jsou pro zaměstnatelnost důležitější než digitální gramotnost.“ (prof. RNDr. Olga Štěpánková, CSc., ČSKI)


Jak na to?

– Pedagogické fakulty vysokých škol by měly být první, kdo si uvědomí, že fenomén „Digital Native Fallacy“ se týká i jejich absolventů – budoucích učitelů a že by neměly systémově pomíjet potřebu vzdělávat je také v oblasti IKT s odkazem na to, že to mají přece umět ze střední školy.

– Vedení škol i samotní učitelé by si měli uvědomit, že nestačí, aby digitální technologie uměli používat jen učitelé „počítačových“ předmětů. Je nanejvýš žádoucí, aby také učitelé ostatních předmětů uměli tyto technologie využívat, a to nejen pro zkvalitnění a zefektivnění výuky samotné, ale také pro komunikaci s vedením školy, kolegy, žáky či jejich rodiči. Obvyklá výmluva, že mě se to jako češtináře netýká, by neměla uspět.

– IKT předměty by měly být zaměřeny především na praktické znalosti a dovednosti, tzv. přenositelné digitální kompetence, které jsou použitelné jak v běžném životě, tak v mnoha profesích, a to zejména na všeobecně vzdělávacích, resp. netechnických školách. Tyto znalosti a dovednosti by neměly by být podceňovány nebo nahrazovány informatikou či programováním, jakkoli je to módní.

– Informatika by měla být vyučována na rovnocenné úrovni jako jiné vědní obory, jako např. matematika, fyzika, ale i český jazyk či dějepis a jen na takových školách a oborech, kde to má smysl s ohledem na zaměření budoucích absolventů.

– IKT předměty a informaticky zaměřené předměty by měly být vyučovány vyváženě s ohledem na zaměření škol či oborů. Až bude mít české školství dostatečně kvalifikované pedagogy, kteří bez ohledu na svoji aprobaci budou schopni smysluplně a správně, prakticky, efektivně, účelně a bezpečně používat digitální technologie v rámci procesu výuky, pak nebude nutné vyučovat IKT jako samostatný předmět. Základní přenositelné digitální dovednosti se pak stanou integrální součástí procesu výuky, a to nejen v odborných předmětech.

– Profesní a specifické digitální dovednosti by měly být vyučovány především v IT a technologicky zaměřených oborech a žáci ostatních oborů by neměli být požadavky na tyto znalosti a dovednosti nepřiměřeně zatěžováni. Vždyť většina z nich nebude digitální technologie ani vyrábět, ani vyvíjet, spravovat či udržovat a nebude se pravděpodobně ani živit programováním.

– Nebojme se věci pojmenovat pravým jménem. Nebojme se zjistit, jak jsme na tom s digitálními dovednostmi my samotní, jak jsou na tom naši kolegové a jak jsou na tom naši žáci na začátku a na konci studia. Využívejme méně statistické průzkumy toho, co si lidé o svých dovednostech myslí, ale snažme se opírat o reálná zjištění. Není rozumné přikládat velkou váhu lichotivým zjištěním z principu omezeným nebo orientačním internetovým testům a spolehněme se více na léty prověřené, objektivní, nezávislé a praktické nástroje, které nám nejen poskytnou pravdivý obraz, ale které nás především mohou motivovat k dalšímu cílenému vzdělávání.


Několik čísel z pohledu mezinárodního konceptu ECDL v ČR podle údajů ČSKI

– Koncept ECDL doposud ve světě využilo téměř 15 000 000 osob. Zájem v Evropě roste průměrně o 12 až 18 % ročně, například ve Velké Británii aktuálně o více než 30 % ročně. Přitom v ČR a na Slovensku je vývoj opačný, cca –5 až –10 % ročně.

– V ČR je dlouhodobě registrováno průměrně 140 organizací, firem a institucí, které mají mezinárodní akreditaci pro systematické využívání konceptu ECDL. Z toho cca 60 % jsou školy, převážně střední všeho druhu, cca 30 % komerční vzdělávací organizace a cca 10 % ostatní organizace (státní správa, podniky).

– Pouze 31 % absolventů českých SŠ odcházejících na trh práce nebo na VŠ je vybaveno dostatečnými přenositelnými digitálními dovednostmi (měření u akreditovaných SŠ). Až 41 % absolventů českých SŠ odchází na trh práce nebo na VŠ s vysloveně nedostatečnými přenositelnými digitálními dovednostmi (měření u akreditovaných SŠ).

– Pouze 14 % učitelů českých SŠ je vybaveno dostatečnými přenositelnými digitálními dovednostmi potřebnými pro výuku, ale i používání IKT. Je šokující, že 18 % učitelů je podle mezinárodních měřítek konceptu ECDL možné považovat za digitálně negramotné (měření u vybraných akreditovaných SŠ).

– V ČR absolvují ECDL zkoušky z cca 55 % žáci a studenti především SŠ, ale i ZŠ a VŠ, z cca 45 % klienti Úřadu práce a zaměstnanci z nejrůznějších sektorů trhu práce. K říjnu 2016 skládalo zkoušky ECDL v různém rozsahu 77 176 zájemců. Úspěšným absolventům zkoušek bylo vydáno 29 706 certifikátů ECDL Core, které dokládají dosažení úrovně digitálních dovedností potřebných pro úspěšný vstup na trh práce.

– Češi při zkouškách nejvíce chybují v oblasti IT bezpečnosti (24 %) a při práci s kancelářskými programy, zejména s tabulkami (23 %). Více něž 20 % Čechů má překvapivě značné potíže v tak základní problematice, jako je práce se soubory, téměř 18 % pak neumí pracovat s textem. Naopak „nejmenší“ potíže mají Češi v oblasti využívání služeb internetu, sdílení informací a při elektronické komunikaci, zde chybují v 10 %.

Ing. Jiří Chábera, prof. RNDr. Olga Štěpánková, CSc.
Česká společnost pro kybernetiku a informatiku



________________

Nadace ECDL Foundation je mezinárodní nezisková organizace, jejímž hlavním cílem je zvyšování digitálních znalostí a dovedností veřejnosti zejména na trhu práce, ve školství a státní správě. Garantem kvality projektu, který vznikl před více než 20 lety v Evropě za podpory Evropské komise a od roku 1999 je také dostupný v České republice, je Česká společnost pro kybernetiku a informatiku (ČSKI). Tato organizace je zároveň členem CEPIS (Council of European Professional Informatics Societie).


Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger