Kateřina Lánská, Martin Kovalčík: Strategie 2020 pojmenovává slabiny našeho školství

pondělí 21. července 2014 · 0 komentářů

Na konci května uveřejnilo MŠMT dlouho připravovaný dokument Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020. Na jeho přípravě se začalo pracovat již v době minulé vlády. Strategie se tak stává prvním dokumentem, který předjímá nový trend české vzdělávací politiky.

Zdroj: Časopis Zvoní č. 3/2014

Řeč je o politice založené na dlouhodobém plánování; politice, která si zachovává alespoň minimální kontinuum a nebude se měnit s každým nově příchozím ministrem. Nebo v to alespoň můžeme doufat.

Strategie by měla především určovat základní rámec směřování našeho školství v příštích šesti letech. Má odrážet dlouhodobé záměry a přinášet vizi vzdělávací politiky společnou pro politiky napříč celým politickým spektrem. Tento dokument by měl být schválen v druhé polovině června. Co v něm najdeme?


Co Strategie nabízí...

Už jen proto, že na jejím znění pracovalo ministerstvo pod vedení dvou stran, které k sobě mají v rámci politického spektra poměrně daleko, ODS a ČSSD, zaslouží si Strategie respekt. A i když se dají v dokumentu po nástupu současného vedení ministerstva najít určité změny, celkové vyznění a popsané slabiny našeho systému v něm zůstávají tak, jak je definovalo předchozí vedení. Snad jen návrhy řešení se v některých případech trochu přizpůsobily záměrům současné vlády.

Strategie stanovuje tři průřezové priority, kterým se chce v následujících letech ministerstvo věnovat. Dokument říká, že se vzdělávací politika v nadcházejících šesti letech bude zaměřovat na „snižování nerovností ve vzdělávání“, pozornost ministerských úředníků se zaměří na zvýšení kvality výuky a na podporu učitelů. Celkově se ministerstvo školství zavazuje „odpovědně a efektivně“ řídit vzdělávací systém. Velká pozornost je věnována posílení předškolního vzdělávání, otázkám předefinovaní podpory pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, problémům selektivnosti vzdělávacího systému a podílu jak speciálních škol, tak víceletých gymnázií na tomto stavu. V otázce podpory učitelů ministerstvo preferuje brzké zavedení kariérního řádu a systému evaluace řízeného shora.


...a co v ní naopak chybí?

V dokumentu se bohužel nedočteme vysvětlení, proč právě tyto priority úřad zvolil jako klíčové pro nadcházející období. Nedá se také říct, že by dokument skutečně strategicky plánoval opatření, která by měla vést k odstranění popsaných problémů, pouze naznačuje směr a záměr, kudy by se měla cesta k jejich řešení ubírat.

Také se zde nedozvíme, zda si tvůrci Strategie uvědomují, že škola přestává stačit proměnám dnešní společnosti a dětí. Nevěnuje se zde ani dostatek pozornosti podpoře motivace dětí k učení a otázkám hodnocení, které má na udržení zájmu o učení velký vliv. Nedostatečně jsou také řešeny otázky uznávání neformálního vzdělávání, byť se dnes děti naučí řadu věcí právě mimo školu. Obecně se dá říct, že Strategie téměř vůbec nehovoří o proměňující se roli školy a nárocích, které přináší dnešní doba.


Podpora předškolního vzdělání

„V dokumentu vítáme především podporu předškolní výchovy, kterou považujeme za klíčovou pro úspěšné nastartování vzdělávací kariéry u každého dítěte,“ říká Zuzana Ramajzlová z organizace Člověk v tísni. V současnosti se však předškolní příprava mnoha dětem v České republice nedostává. A to často těm, které by ji potřebovaly nejvíce. Žijeme totiž v zemi, kde ke kvalitnímu vzdělávání nemají všichni stejný přístup. Výuka je značně nevyrovnaná, učitelům se nedostává dostatečné podpory ani finančního ohodnocení. Decentralizovaný systém se nedokáže bránit ‚lidskému faktoru‘, kdy volba ředitele školy mnohde podléhá politickým tlakům.

Mezi nejsilnější tvrzení, které se v oblasti rovných příležitostí ve vzdělání můžeme v současné Strategii dočíst, patří, že „ačkoliv účelem poradenských služeb je mimo jiné přispívat ke kompenzaci znevýhodnění (i podporovat talenty), za současného nastavení se paradoxně podílí na udržování selektivních prvků ve vzdělávacím systému.“ To souvisí i s faktem, že ¬finanční ¬prostředky jsou vázány, místo přímo na daného žáka, na školu. A nesmíme zapomenout ani na nesmyslné, ale bohužel často slýchané tvrzení, že každému je lépe „mezi svými“. Máme si myslet, že člověk s hendikepem může být úspěšný pouze mezi hendikepovanými?


Inspektor: pomocník, nikoli dráb

Přestože dokument překračuje zájmy a názory jedné politické strany nebo vládní koalice, můžeme v něm najít řadu míst, která odrážejí priority současného vedení. Kromě zavedení povinného roku předškolní výchovy, který má své oprávnění, také kariérní řád, pojatý jako nástroj vnější motivace. K němu současný ministr Chládek na květnové konferenci Úspěch pro každého žáka prohlásil, že „musíme vytvořit systém odměňování tak, aby vrcholem systému byl inspektor.“ Inspektor má být osobou, která bude hodnotit práci ostatních učitelů a zároveň jim půjde příkladem. Nikoli dráb, ale pomocník. Pomoci má také zřízení Národní rady pro vzdělávání.

Hana Košťálová, vedoucí expertní rady projektu Pomáháme školám k úspěchu, vidí smysl podpory učitelů v tom, jaký efekt má tato podpora pro žáky a jejich učení. „Když chceme podporovat individuální přístup k žákům, měli bychom být také schopni dávat individuální podporu učitelům. Nikoli je rovnat všechny podle jednotného mustru,“ říká. Takovou úvahu ale v celé Strategii nenajdete. Z dokumentu je zjevné, že rozdělování dětí do škol podle toho, jak se nám zdají být chytré, nebo hloupé, úspěšné, či neúspěšné, je dlouhodobě neúnosné. Ministerstvo si to uvědomuje a chce situaci měnit, snahu o komplexnější proměnu vzdělávacího systému a přístupu k žákům tam ale budete hledat marně. Ostatně řekl to ve svém projevu na zmíněné konferenci i Marcel Chládek: „Revoluci udělat nemůžeme.“

Článek vyšel v třetím čísle časopisu ZVONÍ!, který vznikl v rámci projektu Pojďte do školky!