Tomáš Janík: O praxi nevzdělanosti s K. P. Liessmannem

Článek s podtitulem „Domácí úkol z pilnosti pro paní ministryni vypracoval Tomáš Janík“ k nám doputoval v materiálech k pozvánce na LXV. Akademické fórum – veřejný seminář Odborné skupiny Organizace výzkumu České fyzikální společnosti Jednoty českých matematiků a fyziků, který se koná 15. 10. 2015. Rozhodně stojí za přečtení a za zamyšlení.

Liessmann, K. P. (2014): Geisterstunde. Die Praxis der Unbildung. Eine Streitschrift [Hodina duchů. Praxe nevzdělanosti. Polemika]. Wien: Paul Zsolnay Verlag.

Konrád Paul Liessmann – rakouský filosof a esejista, držitel ocenění Vize 97 – je českým čtenářům znám zejména díky překladům knih Filosofie moderního umění (Olomouc: Votiba, 2000), Univerzum věcí (Praha: Academia, 2012), Filosofie zakázaného vědění: Friedrich Nietzsche a černé stránky myšlení (Praha: Academia, 2013), Chvála hranic: Kritika politické rozlišovací schopnosti (Praha: Academia, 2014) (1) a Teorie nevzdělanosti: Omyly společnosti vědění (Praha: Academia, 2008). Publikace, jež je v tomto textu představena, navazuje na posledně jmenovaný titul. Právě díky němu se autor dobře známý mezi filosofy a estetiky dostal do zorného pole pedagogů i představitelů dalších oborů týkajících se vzdělávání – zejména vysokoškolského.

Obě publikace věnované teorii a praxi nevzdělanosti se vyznačují ostrou, a přesto noblesní kritikou současného redukcionistického a managerialistického přístupu ke vzdělávání. Rozšiřují tím okruh knižních publikací, které u nás reprezentují konzervativní postoj k současným proměnám vzdělávání na jeho různých úrovních.(2)

Liessmannova kniha má bezesporu potenciál podněcovat k diskusi, vyvolávat polemiku. Nejspíše proto, že místy až vyhroceně problematizuje přístupy ke vzdělávání, které se na první pohled jeví jako samozřejmé a správné. Z tohoto důvodu se jeví jako vhodné předestřít našim čtenářům jednotlivé Liessmannovy postřehy a závěry a mít je k tomu, aby na ně reagovali – souhlasem či nesouhlasem, nabídnutím analogie z našeho prostředí, rozvinutím naznačených myšlenek, zdůvodněnou kritikou apod.

Úvodem několik slov k metaforice použité v názvu Liessmannových publikací. Jakkoliv by se mohlo zdát, že v názvech obou knih se operuje „jen“ dobře znějícími slogany, opak je pravdou. Problém, k němuž je z názvů knih odkazováno, je hlubší a závažnější a jeho uchopení je konceptuální záležitostí. Autor tím, že rozehrává napětí mezi vzdělaností, polovzdělaností a nevzdělaností, cílí na jednu ze základních kategorií pedagogiky. Činí‐li tak ve své první knize k této problematice více v rovině teorie, v druhé se přednostně zaměřuje na praxi. Praxe nevzdělanosti – co si představit pod tímto pojmem? Přivolejme na pomoc autora a dejme mu slovo:

Nikdo už neví, co to je vzdělávání, ale všichni požadují jeho reformu. Etabloval se solidní trh, na němž vzdělávací experti, výzkumníci, agentury, testovací instituce, lobbystické skupiny a v neposlední řadě politici všech frakcí provozují své bytí i svůj neřád. […] Tam, kde se zprostředkovávají kompetence, vyplňují testy, vyučuje v týmu, mezinárodně porovnává a modulárně studuje, tam je praxe nevzdělanosti nejefektivnější. (přebal publikace)

Jak autor k praxi nevzdělanosti přistupuje? Chce předložit ostrou a vypointovanou kritiku toho, co se aktuálně odehrává ve školních třídách a přednáškových sálech, v seminárních místnostech a redakčních kancelářích, ve virtuálním světě i v reálné politice. Jakkoliv je v pozadí chuť vést polemiku, poslání knihy je závažnější: dát vzdělávání a vědění opět šanci.

Celý text si můžete stáhnout ZDE.

Pozvánku na zmíněný seminář najdete ZDE.



______________________

(1) Některé z kapitol zařazených v této knize vyšly v českém překladu již dříve, a to ve sborníku K. P. Liessmann (2010). Hodnota člověka: Filosoficko‐politické eseje. Praha: Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.
(2) Např. Kaščák, O. & Pupala, B. (2012). Škola zlatých golierov: vzdelávanie v ére neoliberalizmu. Praha: Slon. Jirsa, J. et al. (2015). Idea univerzity. Praha: Academia.