Den pro dětskou knihu 2012

čtvrtek 29. listopadu 2012 · 0 komentářů

1. prosince 2012 se uskuteční ve stovce veřejných knihoven Den pro dětskou knihu. Je věnován nejen propagaci knih pro děti a čtení. Jeho hlavní atrakcí je předvánoční prodej knih a také doporučení rodičům, jaké knihy darovat dětem pod stromeček. Kdy jindy, než v předvánoční náladě, je vhodné myslet na knihu jako dárek.

Webová stránka: www.dendetskeknihy.cz

Přehled všech akcí řazený podle kraje: www.dendetskeknihy.cz/prehled-akci


Vybrané akce knihoven

Městská knihovna Nová Včelnice: vánoční výstava Zima podle Josefa Lady, prodej dětských knih vydavatelství Fragment, Mikulášská besídka pro děti, výtvarné dílny.

Městská knihovna Petřvald: společné vystoupení dětí ZŠ ze spřátelených polských měst, beseda se Zuzanou Pospíšilovou, Ježíškova pošta, vánoční koncert Jiřího Koběrského.

Krajská knihovna Vysočiny: klaunské vystoupení pro děti, malování na obličej, vánoční kuchyně pro děti, strašidlová stezka knihovnou, kvízy pro děti, hraní stolních her, testy.

Sylva Konečná: Vyučovací metody používané v předmětu vlastivěda na 1. stupni ZŠ

· 0 komentářů

V dnešní době české školství prosazuje do výuky používání co nejvíce moderních metod vyučování. Ty doby, ve kterých žák základní školy jen mlčky seděl v lavici a poslouchal výklad učitele, tudíž byl pouze pasivním účastníkem výuky, jsou snad již dávno pryč!

Současná výuka na základní škole nabízí mnoho možností, jak žáka zapojit do vyučovacího procesu, aby byl aktivním článkem, jak ho motivovat, aby vyjádřil a prosazoval svůj názor, uměl argumentovat, diskutovat o různých problémech, uměl vyhledávat a třídit informace apod. K tomu všemu je zapotřebí nového přístupu učitele a inovativních změn ve vyučování. Současná informační společnost, pro niž je charakteristický obrovský nárůst informací, vyžaduje novou úroveň gramotnosti i vyšší kulturu vzdělávání…

… Jedním ze způsobů, které podporují vlastní činnost dětí ve vyučování, je praktické pozorování v krajině neboli terénní pozorování. Jak popisuje Vavrdová (2003): „Při vlastivědných pozorováních žáci zkoumají jevy a děje v jejich přirozeném prostředí, všímají si různých zvláštností a vztahů. Většina pozorování by se měla konat v okolí školy nebo bydliště žáků, což umožňuje v plné míře uplatňovat regionální princip, který vede žáky k soustavnému a komplexnímu poznávání zvláštností vlastního regionu.“(1) U této metody se můžeme setkat s určitými výhodami, které se při pozorování uplatňují. Jde například o to, že pozorování rozšiřuje vizuální zkušenosti žáků, podporuje aktivitu a samostatnost žáků, žák má určitou úlohu, stává se z něho aktivní člen výuky, z představ a vědomostí žáků se vylučuje formalismus, zúčastnění žáci získávají citové zážitky, motivaci apod.

Pojem praktické pozorování v krajině můžeme označit jako způsob práce učitele a žáků, kde žáci pod vedením zkušeného pedagoga pozorují dané jevy ve skutečné podobě a v konkrétním prostředí. Hlavním cílem tohoto snažení je vytvoření správné představy o pozorovaných jevech a skutečnostech. S touto metodou se nejčastěji můžeme setkat při výuce o regionu, ve kterém žáci žijí a vyrůstají. Nejčastější formou výuky, při které je tato metoda uplatňována, je vlastivědná vycházka či exkurze.

Jak jistě víme, i pozorování se dá rozčlenit podle několika kritérií např. podle obsahu pozorování, časového kritéria, organizace pozorování atd. Samotná metoda pozorování klade vysoké nároky na přípravu, průběh, ale i na získané výsledky.

V každém takovém pozorování má svou úlohu jak učitel, tak i žáci. V první fázi by měl učitel informovat žáky o daném tématu, setřídit dostupné informace, aby tyto mohl později v praxi využít. V další části by se měl pedagog zaměřit na postupnou prezentaci textů, usměrňování diskuze, výklad dané problematiky a pozorování. V konečné fázi by se měla ze strany učitele objevit pomoc a uspokojující hodnocení pro jednotlivce či skupiny. Žák nejprve hledá a shromažďuje dokumenty, vybírá je a třídí, sepisuje poznámky a náčrty. V další části předčítá text a komentář autorů, třídí a uspořádává své myšlenky. V závěrečné fázi nejprve vytváří koncepty a později konkrétně tvoří makety, různé názorné předměty, výtvarné panely, audiovizuální montáže apod.

Terénní pozorování je nejčastěji zaměřeno na aktuální probírané téma. Vzhledem k tomu, že při výuce pracujeme s dětmi v rozmezí věku 10–12 let, musíme pro terénní pozorování vybrat vhodné objekty a jevy, na kterých si žáci osvojí prostorové představy. Nejčastěji se pozorují jevy jako velikost předmětů (objektů), vzdálenost mezi nimi, vzájemná poloha, určování světových stran, ať již podle přírodních úkazů, či podle buzoly. Pozorování v terénu nemusí být zaměřeno jen na neživé objekty, ale může se jím stát i rostlinstvo, živočišstvo, život a hospodářská činnost obyvatelstva.


Celý text článku si můžete přečíst ZDE.


_________________

(1) Vavrdová A.: Kapitoly z didaktiky vlastivědy. Olomouc, PdF UP, 2003, s. 40.