Bill Moyer: DOKUMENTY 51. Osm stádií procesu, který vede k úspěchu společenského hnutí

pondělí 22. prosince 2014 · 0 komentářů

Kdysi poslala Miluše Havlínová členům NEMES originální PFko, aby nás povzbudila, že naše snažení bude mít smysl, když vytrváme. Zjistila jsem na internetu, že toto schéma se dodnes aktualizuje.

Výchozí stav:

Kritický společenský problém existuje:
– ničí obecně uznávané hodnoty
– závazky držitelů moci neodpovídají skutečným činům
– veřejnost si není vědoma problému; podporuje držitele moci
– to, že problém existuje, a politika vůbec nejsou veřejnou záležitostí.

Další vývoj procesu můžete sledovat v originálním podání schématu (překlad Miluše Havlínová):


























O digitalizovanou podobu se pokusila Kateřina Brožová ZDE.



Další díly seriálu:
DOKUMENTY 1. Mozaika pedagogického hnutí
DOKUMENTY 2. První forma aktivit – Občanská fóra
DOKUMENTY 3. Občanská fóra pedagogických pracovníků
DOKUMENTY 4. Zahájení diskuse oborníků a vznik NEMES
DOKUMENTY 5. Pedagogický svaz – myšlenka profesní komory?
DOKUMENTY 6. Pedagogické iniciativy jako „angažované sardinky“
DOKUMENTY 7. Pedagogická unie jako první reprezentace iniciativ
DOKUMENTY 8. Podaří se ovlivnit „rychlonovelu“ školského zákona?
DOKUMENTY 9. Lze zbavit naše školství šedivé uniformity?
DOKUMENTY 10. Pojetí žáka a jeho postavení ve škole
DOKUMENTY 11. V NEMES se pracovalo týmově
DOKUMENTY 12. Šíře problémů zachycená v tezích pracovních skupin NEMES
DOKUMENTY 13. NEMES diskutuje v Brně o reformě vzdělávání
DOKUMENTY 14. Jak nedělat reformu. K metodologii projektu školské reformy z roku 1976
DOKUMENTY 15. Odlišnosti v základu. Náměty k metodologii současných vzdělávacích projektů
DOKUMENTY 16. Reforma školské reformy 1
DOKUMENTY 17. Reforma školské reformy 2
DOKUMENTY 18. Nedorozumění ministra Vopěnky s učiteli
DOKUMENTY 19. Drama vztahů na školách – výměna ředitelů
DOKUMENTY 20. Kdo bude spravovat školy? Boj o odvětvové řízení
DOKUMENTY 21. Demonstrující učitelé
DOKUMENTY 22. Dozvuky demonstrace
DOKUMENTY 23. Studie NEMES „Svoboda ve vzdělání a česká škola“
DOKUMENTY 24. Návrhy transformace vzdělávání
DOKUMENTY 25. Stavební kameny programu IDEA pro české školství
DOKUMENTY 26. Jak si autorské týmy představovaly transformaci 1
DOKUMENTY 27. Jak si autorské týmy představovaly transformaci 2
DOKUMENTY 28. Mají se podílet na přípravě reformy především učitelé?
DOKUMENTY 29. První časopis učitelů – Učitelský list
DOKUMENTY 30. Jak vedl ministr Vopěnka diskusi nad návrhy transformace
DOKUMENTY 31. Vopěnkův První krok – ale kam?
DOKUMENTY 32. Dost bylo Vopěnky!
DOKUMENTY 33. Vyčistit Augiášův chlív se nepodařilo
DOKUMENTY 34. Standa Červenka neznámkuje
DOKUMENTY 35. NEMES se orientuje na transformaci přímo ve školách
DOKUMENTY 36. Vznikl klub Přátel angažovaného učení (PAU)
DOKUMENTY 37. Jak učí (tedy učil) Standa Červenka
DOKUMENTY 38. Jak vypadá naše dnešní škola: jako dříve nebo se mění? Výsledky práce dílny NEMES
DOKUMENTY 39. Pojmy transformace
DOKUMENTY 40. Odlišné představy o transformaci vzdělávání
DOKUMENTY 41. Spor o realizaci transformace a představa NEMES
DOKUMENTY 42. Členové NEMES a PAU se učí a pracují na projektech
DOKUMENTY 43. Klub přátel alternativního školství Olomoucko
DOKUMENTY 44. Standa, Zdeněk a Ondra o minulosti, ale i o současnosti
DOKUMENTY 45. Založení Učitelských listů
DOKUMENTY 46. Angažované učení v praxi
DOKUMENTY 47. Jak si členové PAU představovali standardy?
DOKUMENTY 48. Najít svou cestu. O filozofii otevřeného partnerství, o filozofii NEMES
DOKUMENTY 49. Spor o Obecnou školu
DOKUMENTY 50. Promarněná příležitost
DOKUMENTY 51. Osm stádií procesu, který vede k úspěchu společenského hnutí

Novinky Pedagogické knihovny J. A. Komenského za listopad 2014

sobota 20. prosince 2014 · 0 komentářů

V zimním čase nám obvykle zbývá více času na čtení. Co nového najdeme v nabídce Pedagogické knihovny J. A. Komenského?


Novinky Pedagogické knihovny J. A. Komenského za listopad 2014


Knihy (hlavní fond)
pedagogika
psychologie
ostatní společenskovědní obory


Sukova studijní knihovna (literatura pro děti a mládež):
první čtení
první stupeň ZŠ
druhý stupeň ZŠ
naučná literatura
přečtěte si s dětmi


Články:
z českých časopisů
ze zahraničních časopisů


Z anotací zajímavých knih

Význam domácí přípravy pro začínajícího školáka / Lenka Šulová a kolektiv -- Vyd. 1.
Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2014 -- 248 s. -- cze
ISBN 978-80-7478-542-9 (brož.)
Sign.: II 112373V1
domácí příprava ; mladší školní věk ; pedopsychologie ; psychický vývoj ; přechod z mateřské na základní školu ; školní zralost ; školní úspěšnost ; vztah rodiče-škola ; Česko ; Francie ; Québec ; příprava na školu
Anotace:
Publikace se snaží komplexně uchopit téma nástupu do školy a s tím spojených školních povinností (domácí příprava na školu), a to s respektem ke třem hlavním aktérům, jichž se to týká – tedy k začínajícím školákům, jejich rodičům a učitelům. Obsah publikace je však jednoznačně zaměřen na dítě a jeho zdravý psychický vývoj během nástupu do školy a prvních let školní docházky.

Základní učebnice pedagogiky / Markéta Dvořáková [et al. ; ilustrace Eliška Kubínová] – Vyd. 1.
Praha: Grada Publishing, 2015 – 246 s. – cze
ISBN 978-80-247-5039-2 (brož.)
Sign.: II 112385V1
pedagogika ; výchova ; systém výchovy a vzdělávání ; didaktika ; výuka ; dějiny pedagogiky
Anotace:
Vzhledem k odlišnému charakteru uvedených pedagogických věd se jednotlivé části učebnice od sebe poněkud liší způsobem zpracování. Ve všech se ale autoři snažili o navázání dialogu se čtenářem. V učebnici vedle základního textu najdete i poznámky, odkazy na odbornou literaturu, zajímavosti, a především řadu rozmanitých úkolů.

Vzkvétání: nové poznatky o podstatě štěstí a duševní pohody / Martin Seligman ; [překlad Eva Nevrlá] – Vyd. 1.
Brno: Jan Melvil, 2014 – 407 s. – cze
ISBN 978-80-87270-95-0 (váz.)
Sign.: II 112374V1
psychologie osobnosti ; pozitivní psychologie ; sebevýchova ; interpersonální vztahy ; terapie ; duševní zdraví ; psychická odolnost
Anotace:
Autor v knize vypráví podnětné příběhy o uplatnění pozitivní psychologie v praxi, a to v oblastech vzdělávání, ekonomiky, psychoterapie, lékařství a státní politiky.
Popisuje, jak se dnes celá americká armáda školí v psychické odolnosti, jak se v pokrokových školách děti učí nejen dovednostem nutným pro pracovní úspěch, ale také dovednostem pro dosažení životní spokojenosti, nebo jak mohou podniky zlepšit své ekonomické výsledky a současně zvýšit osobní pohodu svých zaměstnanců. Pomocí interaktivních cvičení mohou čtenáři prozkoumat své vlastní postoje a cíle.


Z českých článků

Jak rozvíjet grafomotoriku dětí – problém nejen českých škol / [How to develop children's graphomotorics – problem of (not only) Czech schools] / Olga Široká ; [Autor interview] Kubiková, Simona – cze
In: Týdeník školství – ISSN 1210-8316 – Roč. 22, č. 32 (2014), s. 10.
Rozhovor se speciální pedagožkou věnující se problematice rozvíjení grafomotoriky (GFM) u dětí. Důležitost rozvíjení GFM již v předškolním věku. Zhoršující se grafický projev a zručnost současných dětí. Co nejvíce ovlivňuje a formuje GFM. Význam rodinného zázemí. Kritický názor na písmo Comenia Script. Význam ručního psaní v dnešní přetechnizované době.
speciální pedagog ; názor ; grafomotorika ; rozvíjení schopností ; působení ; rodinné prostředí ; písemný projev ; písmo ; Comenia Script

Co změnit na práci asistentů pedagoga? / [What Needs to Be Changed in the Work of Teaching Assistants?] / Zbyněk Němec, Klára Šimáčková-Laurenčíková, Vanda Hájková – cze – Obsahuje bibliografické odkazy
In: Pedagogika: časopis pro vědy o vzdělávání a výchově – ISSN 0031-3815 – Roč. 64, č. 2 (2014), s. 200–211.
S příklonem k inkluzivnímu modelu ve vzdělávání roste i počet pedagogických asistentů v běžných školách. Ve vymezení kompetencí asistentů stále přetrvávají četné nejasnosti. Autoři článku se soustřeďují na preferované změny v práci asistentů z pohledu několika skupin aktérů vzdělávacího procesu. Větší prostor v práci asistenta by měl být věnován společným přípravám s učiteli, komunikaci s rodinami žáků nebo doprovodu žáků na akce odehrávající se v rámci vyučování mimo prostředí školy.
asistent ; stupeň vzdělání ; učitel ; vyučující personál ; speciální vzdělávací potřeby ; žák ; základní škola ; pracovní požadavky ; inkluzivní vzdělávání

A k čemu jsou vlastně ty tablety ve školách dobré? / [And what are the tablets in schools good for?] / Nakladatelství Fraus – cze
In: Rodina a škola: časopis pro všechny rodiče a učitele – ISSN 0035-7766 – Roč. 61, č. 8 (2014), s. 21.
Tablet se může stát pro žáky smysluplným nástrojem jejich vzdělávání teprve pod vedením učitele a používáním didakticky zpracovaného vzdělávacího obsahu. Proto ministerstvo školství nabízí školám projekt Výzva 51, jehož smyslem je vzdělávání pedagogů pro využívání moderních technologií ve výuce. Nakladatelství Fraus poskytuje školám profesionálně zpracovaný výukový materiál – digitálně zpracované učebnice v tabletu (i-učebnice, systém FlexiLearn, Flexibooks a mobilní aplikace Fraus Media). Díky používání interaktivních materiálů se výuka stává zajímavější a atraktivnější pro žáky i učitele.
základní škola ; pomůcky žáka ; informační technologie ; přenosný počítač ; didaktické využití počítače ; Internet ; aktivní metoda ; výukový software ; vyučovací metoda ; vzdělávací technologie ; tablet ; elektronická učebnice

Vztah k technice hrou

pátek 19. prosince 2014 · 0 komentářů

Na prvním stupni pittsburghských veřejných škol už pátým rokem probíhá realizace projektu Children’s Innovation Project, který je určen pro seznamování dětí od posledního roku školky po pátou třídu s koncepty technologie a inovace.

Zdroj: Scio 10. 11. 2014

Technologie jsou zde představovány např. v podobě součástek strojků, kousků dřev, hadiček a kabelů, pružinek a šroubků, dveřního pantu, části plastů a elektrického obvodu. Děti součástky probírají a dohadují se, k čemu asi sloužily nebo mohly sloužit. Každé dítě si vybere jeden předmět a pečlivě jej nakreslí, pak jej vrátí na hromadu. V dalším kroku mají děti poznat, který předmět je na výkresu, a poukazují na detaily a rozdíly. Poznávají perspektivu, učí se pečlivému pozorování, kladení otázek a vytrvalosti.

Inovace jsou chápány jako hledání nových prvků nebo souvislostí v předmětech a jevech již známých. Děti se učí, že technologie nejsou jen tablety nebo aplikace, a poznávají jednoduché principy a fyzikální zákony. Prostřednictvím důkladného zkoumání si vytvářejí vztah k technice a technologiím v nejširším slova smyslu (více k podpoře osobní tvořivosti a hnutí tvůrců zde).

Původní zdroj.

Firmy potřebují, aby školy nesnižovaly svá kritéria

čtvrtek 18. prosince 2014 · 0 komentářů

Teoretické odborné znalosti absolventů technických vysokých škol vesměs nejsou špatné. Shodují se na tom představitelé firem i škol. Tím ale pozitivní informace končí. Kvalita absolventů začíná klesat.

Zdroj: Ivana Gračková, Hospodářské noviny, příloha Technické vysoké školství 25. 11. 2014, str. 2–4


Firmy nemohou sehnat potřebné specialisty, což velmi limituje jejich růst i možnosti rozvoje vlastního výzkumu a vývoje. Demografické vlna se láme. Počty absolventů v oborech, jako je strojírenství, elektrotechnika, telekomunikační a výpočetní technika budou podle odhadů v roce 2016 bezmála poloviční v porovnání s rokem 2009.

"Jako nejprůmyslovější evropská země budeme mít nedostatek odborníků pro strategická odvětví. V dalších letech dostupnost lidí s technickým vzděláním poklesne, naopak poptávka dále poroste. Už dnes jsou místa strojních inženýrů a elektroinženýrů až ze dvou třetin dlouhodobě neobsazena," prohlásila ředitelka Národního vzdělávacího fondu Miroslava Kopicová.


Přesun výroby do zahraničí

Jedním z důsledků může být i to, že firmy přesunou výrobu do Indie, Číny a dalších zemí, kde najdou dostatek odborníků. "Částečným řešením může být migrace zahraničních pracovníků daných specializací, ani ta však vznikající mezeru nezaplní," předpověděl prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslav Hanák.

Nedávný výzkum Národního strojírenského klastru ukázal, že ve firmách aktuálně chybí zhruba 10 procent vyučených, 10 procent středoškoláků a 15 procent vysokoškoláků technických oborů. Predikce je neradostná, přestože počty absolventů vysokých škol technického i přírodovědného zaměření jsou poměrně vysoké. "Více než zvyšování počtu absolventů technických směrů studia je potřeba řešit kvalitu a relevanci vzdělávacích programů vzhledem k potřebám zaměstnavatelů, a to hlavně ve dlouhodobých výhledech," doplnila ředitelka Kopicová.

Chybí jí predikce vývoje trhu práce, které se v České republice nedělají. "Starší analýzy, které jsme v Národním vzdělávacím fondu dělali, ukazují například na velký podíl specialistů v energetice v důchodovém věku. Už před lety to bylo podstatně více, než činí průměr ostatních odvětví, a trendy se spíše zhoršují. Vzdělávací systém je nedokáže nahradit. Obdobný problém mají i ostatní země, takže není možné odborníky ani nakoupit," upozornila Kopicová.

Zaměstnavatelé shánějící zdatné techniky se shodují, že absolventi vysokých škol bývají odborně způsobilí, ale pokulhávají v takzvaných měkkých dovednostech a hlavně nedostatečně ovládají cizí jazyk. Bídnou znalost zejména angličtiny zmiňují jako problém také personální agentury.

"Kvalita českých technických škol je obecně dobrá. Zlepšit by měly výuku cizích jazyků," uvedl Tomáš Surka z personálněporadenské společnosti McRoy Czech. Někdy podle něj zaměstnavatele trápí také skutečnost, že studenti jsou nedostatečně připraveni na praktické problémy. Mnoho firem se proto výrazně podílí na výchově vlastních odborníků…


…Nižší nároky na studenty

Nedostatek kvalitních mladých techniků přičítají představitelé průmyslu především špatnému systému, který nutí školy přijímat co nejvíce studentů. Peníze od státu totiž dostávají "na hlavu". Zatímco škol přibylo, dětí ubývá. Školy proto často rezignují na kvalitu, aby si zachovaly kvantitu a tím i finance.

"Přemíra studijních míst zejména na nově vzniklých středních a vysokých školách všeho typu vytvořila prostředí, ve kterém není třeba se snažit mít dobré výsledky, protože nakonec i ten nejslabší žák si své místečko na nějaké škole najde," uvedl generální manažer Národního strojírenského klastru Ladislav Mravec. Podle něj si většina dětí raději vybírá snazší obory, bez matematiky, hlavně ekonomické nebo humanitní. "Navíc si mnozí myslí, že tyto obory jsou pro ně perspektivnější, což se později při hledání zaměstnání ukáže jako omyl. Výsledkem je velký počet nezaměstnatelných absolventů v profesích, o které není na trhu práce zájem, a nedostatek tam, kde by byli zapotřebí," dodává.

"Úroveň znalostí a dovedností absolventů vysokých škol odpovídá tomu, že za uplynulých patnáct let se počet zapsaných studentů na vysokých školách více než zdvojnásobil, ze 45 tisíc vzrostl na téměř 100 tisíc. Přitom gaussovské rozložení schopností a dovedností se nezměnilo. Dnešní absolventi tedy zákonitě svými výsledky odpovídají spíše úrovni maturantů z druhé poloviny 90. let," je přesvědčen prezident svazu průmyslu Hanák.

Prestižní vysoké školy si riziko uvědomují. Například na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy se na jedné straně snaží udržet vysoké počty studentů hlavně větší otevřeností a aktivní náborovou politikou, na druhé ale zachovávají obtížnost vstupních i výstupních kritérií. "Cílem fakulty je, aby studium kladlo na studenty jasně definované nároky neměnné úrovně. A studenti by měli vysoké nároky sami požadovat, protože nenáročné studium mohou vnímat jako promrhanou časovou investici," prohlásil mluvčí Univerzity Karlovy Václav Hájek.


Celý text si můžete přečíst ZDE.

Zuzana Košutová: Aplikace pomáhá dětem číst, Češi s ní uspěli v Londýně

· 0 komentářů

Mezi patnáct nejlepších start-upů světa podle prestižní soutěže TechCrunch Disrupt Battlefield patří i Češi. S aplikací, která pomáhá dětem číst, zabodoval v Londýně osmadvacetiletý absolvent VŠE Michal Zwinger.

Zdroj: Hospodářské noviny 17. 12. 2014, str. 8

Ze sedmi stovek přihlášených se jeho tým na konci října probil mezi patnáctku finalistů, a mohl tak předním novinářům a technologickým odborníkům prezentovat svůj nejnovější projekt. Mobilní aplikace se jmenuje Včelka a je určena jak běžným školákům, tak i dětem, které mají s písmenky problém a pro jejich zvládnutí potřebují dohled speciálních pedagogů.

Pro Zwingera to přitom není první úspěch. Před dvěma lety se svými kolegy a aplikací Rozečti.se vyhrál soutěž Nápad roku, kterou pro začínající podnikatele organizuje operátor Vodafone. Program pomáhá lidem zdokonalit se ve čtení. "Protože Rozečti.se fungovalo dobře a uchytilo se i na školách, přemýšleli jsme, kam se posunout dál," vysvětluje rodák z Opavy. Včelka začala vznikat letos v srpnu a nejen v češtině – do Londýna ji Zwinger vezl pod názvem Levebee.

"Rozečti.se jsme dělali, jak nejrychleji to šlo, pak jsme ho rozšiřovali. Tady jsme věděli, že má aplikace potenciál pro více jazyků už od začátku," vysvětluje.

A jak to funguje? Dítě přečte za dohledu rodiče nebo pedagoga zkušební text a program pořídí zvukový záznam. Dospělí pak při jeho poslechu vyhodnotí, kde se dítě zadrhávalo a s čím mělo největší potíže. Aplikace pomocí toho určí čtenářovy nedostatky a navrhne, jak je vyřešit. Používá systém interaktivních on-line her a cvičení. "Pro mě to znamená ucelený soubor cvičení pro celou šířku problémů, se kterými se setkávám," říká speciální pedagožka Renata Wolfová, která se na vývoji Včelky podílela a používá ji i v ordinaci.

Právě rodičům a expertům, kteří se chybujícím dětským čtenářům věnují, by měl program usnadnit práci. "Pro děti je to zábavnější, pro rodiče strukturovanější. Vytvoří se přímý plán na míru, podle kterého mohou rodiče pracovat i doma," uvádí Wolfová. V aplikaci se lze vracet k historii cvičení, umí graficky znázornit úspěšnost, dá se rozšiřovat databáze pracovních úloh. Dyslexií, tedy poruchou čtení, trpí podle odhadů až dvě procenta dětí.

Pro veřejnost má být Včelka k dispozici v únoru, aktuálně už běží v prvních pedagogicko-psychologických poradnách. "Od pedagogů sbíráme zpětnou vazbu a aplikaci podle ní upravujeme," říká Zwinger s tím, že celý rok 2015 bude Včelka zdarma pro odborníky v poradnách. Rodiče budou za její využívání platit do sta korun měsíčně, aby se zaplatily náklady na rozvoj aplikace a její údržbu. "Pedagogicko-psychologické poradny ji budou mít zadarmo po celý příští rok. Potom to bude na bázi nějakého registračního poplatku, který bude menší než tisíc korun za rok," vysvětluje Zwinger.

Máme efektivní programy odborného vzdělávání?

středa 17. prosince 2014 · 0 komentářů

OECD zveřejnila v uplynulých dnech studii, která vychází z případových studií 20 zemí a zaměřuje se na stav postsekundárního odborného studia a výcviku. Zpráva uvádí, že ve vyspělých zemích programy odborného postsekundárního vzdělávání neprodukují dostatek vhodně připravených absolventů pro střední technické a administrativní pozice, jako jsou např. zdravotní technici nebo nižší management.

Zdroj: Scio


Předpokládá se přitom, že dvě třetiny růstu zaměstnanosti v zemích EU bude spadat právě do kategorie techniků a kvalifikovaných pracovníků na střední úrovni. V USA bude jedna třetina nových zaměstnání po roce 2018 vyžadovat nějakou formu postsekundárního vzdělávání, ale nikoli čtyřleté vysokoškolské studium.

Na základě analýzy zkoumaných systémů formuluje zpráva klíčové charakteristiky efektivních systémů odborného postsekundárního vzdělávání:

1. existují mechanismy k zajištění toho, aby studované programy odpovídaly požadavkům pracovního trhu,

2. v rámci odborných programů se vyučují základní dovednosti, zejména čtenářská a matematická gramotnost,

3. široká nabídka programů pro každého s cílem minimalizovat vypadnutí z programu,

4. flexibilní možnosti studia vhodné pro pracující,

5. možnosti vyšší odborné kvalifikace a postupu do dalšího stupně odborného i akademického vzdělávání,

6. existence vysoce kvalitního systému učňovského vzdělávání,

7. začlenění praktické výuky do všech odborných programů,

8. odborní učitelé, kteří mají pedagogické vzdělání i hluboké znalosti a zkušenosti z oboru,

9. kvalifikační nároky stanoveny v součinnosti se zástupci zaměstnavatelů,

10. kvalifikace odrážejí potřeby pracovního trhu, ale poskytují určitou flexibilitu,

11. systém a rámec kvalifikací, který je zvládnutelný co do rozsahu,

12. kvalitní hodnocení jako součást kvalifikací,

13. efektivní postupy učení založeného na kompetencích včetně zkoušek a uznávání předchozího učení,

14. odborné programy vytvořené ve spolupráci s vládou, zaměstnavateli a odbory,

15. systém efektivního, nezávislého, dostupného a informovaného poradenství,

16. soubory dat o odborném vzdělávání včetně mezinárodního srovnání a výstupů pracovního trhu,

17. konsistentní financování, které zajišťuje možnost širokého výběru.

Odborníci se shodují v tom, že je třeba se soustředit na obsah postsekundárních odborných programů.


Původní zdroj.

TOPIČŮV SALON: aktuální výstavy a další program – AKTUALISOVÁNO

· 0 komentářů

Dovolujeme si vás pozvat na výstavy a další akce.


Výstava 120 let Topičova salonu

do 23. 1. 2015

Výstava k výročí vzniku Topičova salonu.

V roce 1894 vznikl první Topičův salon, nejstarší soukromá výstavní síň v Praze, který byl pojmem v pražském a českém kulturním životě a po celou dobu svého trvání spoluvytvářel vrcholnou českou kulturu. Výstava se zaměří na jeho počátky a představí zejména plakáty a ilustrace Viktora Olivy, Arnošta Hofbauera nebo Alfonse Muchy.

Kurátor: Pavel Vašíček. Rozhovor o výstavě si můžete poslechnout ZDE. Fotografie z výstavy najdete ZDE.


Výstava Jan Koblasa, Sonia Jakuschewa: Rozhovory

do 30. 1. 2015

Sochař, malíř a grafik Jan Koblasa patří mezi výrazné osobnosti evropského umění 2. poloviny 20. století. Výstava v Topičově Klubu představí průřez Koblasovou tvorbou od 60. let po nejnovější práce v konfrontaci s malířskými plátny Koblasovy ženy Sonii Jakuschewy.

Zaměří se jednak na konfrontaci sochařských děl Koblasy a obrazů Jakuschewy, ale také na výběr z jejich společného díla. Malířská plátna Jakuschewy budou v českém prostředí k vidění vůbec poprvé.

Kurátor: Ilona Víchová.  Fotografie z výstavy najdete ZDE.


Přednášky a besedy

Přehled přednášek a besed najdete ZDE.


Společnost Topičova salonu

Současný program se orientuje na výrazné osobnosti české výtvarné a vyzvedá do popředí zejména autory nesporných kvalit, kteří jsou z různých důvodů nezaslouženě opomíjení nebo zapomínáni. Stejně tak nabízí prostor nastupující umělecké generaci.

Dalším aspektem, uplatňujícím se v činnosti je sběratelství a jeho význam pro umění mimo veřejnou výstavní síť. Společnost na toto téma pořádá ve spolupráci s AaA i přednášky (moderuje Jan Skřivánek). Jejím záměrem je ukázat, že kvalitu umění a umělců neurčují jen kulturní instituce – přirozené ocenění přináší autorům zejména kulturní veřejnost a pro umělce samé jsou nejdůležitější jejich sběratelé.

Výročí 4. Topičova salonu inspirovalo, a rozšíření o nové prostory Topičova klubu umožnily, že kulturní nabídka byla rozšířena i o besedy, přednášky, literární večery, divadelní i hudební představení. Topičův salon se tak postupně stává kulturním centrem se širokou nabídkou aktivit.

Další informace a podrobnosti: www.topicuvsalon.cz

Můžete nás sledovat též na facebooku: www.facebook.com/TopicuvSalon

Kontakty:
Topičův salon
Národní 9, Praha 1, 1. patro
e-mail: info@topicuvsalon.cz, topicuvsalon@volny.cz
tel.: +420 603 495 520

Otevřeno:
pondělí, čtvrtek, pátek: 10–17 hodin
úterý, středa: 10–18 hodin

Školní skupinová vstupenka (školní výpravy vedené pedagogem – platí pro oba výstavní prostory): 100 Kč

Filip Mejzlík: Jak zvýšit zájem studentů o technické obory: podpořme nejprve učitele

úterý 16. prosince 2014 · 0 komentářů

Nad otázkou, jak vytvořit z technických oborů "love brand" pro studenty, si lámou hlavu pedagogové i zaměstnavatelé už hezkých pár let. Technicky vzdělaných vysokoškoláků je nedostatek a vyvolat ve středoškolácích zájem o studium techniky se zdá být nadlidský úkol.

Zdroj: Hospodářské noviny, příloha Technické vysoké školství 25. 11. 2014, str. 4


Technicky vzdělaný absolvent vysoké školy aspiruje už několik let na umístění v seznamu ohrožených druhů. Proč tomu tak je? Vždyť průmysl vytváří více než třetinu hrubého domácího produktu a má v českých zemích bohatou tradici a historii.

Jedním ze zástupných problémů je možná špatně nastavený systém vzdělávání – ten produkuje absolventy, které trh (praxe) není schopný pojmout. Postupně se také podle OECD snižuje celková vzdělanost studentů. To znamená, že nastupující generace mírně hloupne, ale to se jistě nedá paušalizovat. Studenti také nemají příliš zájem o technické obory a studium techniky celkově "nefrčí", ale v posledních letech se tento trend pokouší změnit mnoho zainteresovaných organizací. Jsou to ty, které pochopily, že pokud není stát schopný koncepčně zasáhnout, musí přiložit ruku k dílu samy.

V mnoha případech se to daří a tento trend, i když zatím nepříliš patrný, se postupně prosazuje. Velmi oceňuji aktivity, které samotné firmy nebo sdružující organizace vykonávají, jsou jich desítky a fungují, ale nikde na veřejnosti o nich často není slyšet.

Velkou změnu očekávám v roce 2015, který je vyhlášen Rokem průmyslu a technického vzdělávání. Snad se podaří ve společnosti otevřít toto klíčové téma, protože nedostatek vzdělaných a kvalifikovaných pracovních sil může firmy postupně paralyzovat, a tím snížit jejich konkurenceschopnost na trhu.

Problém je na samém počátku, začíná už na základních školách, posunuje se přes střední školy a graduje na školách vysokých. Společným jmenovatelem je osobnost učitele, která výrazným způsobem ovlivňuje přístup studenta k výuce. Podpořme proto učitele! Umožněme jim osobní rozvoj, vytvořme jim prostor pro realizaci – umožněme jim průběžně si doplňovat studium, poskytujme jim další vzdělání, podpořme je více v profesním rozvoji, snižme jim počet hodin výuky ve prospěch osobního rozvoje.

Zaveďme flexibilní systém odměňování – pokud je někdo aktivní a má výsledky, také má být podle toho ohodnocen. Rozšiřme fungující systém hospitace a umožněme učitelům poznat rozdílné přístupy k výuce. Vytvořme podmínky pro absolvování učitelských stáží v zahraničí. Motivovaní učitelé možná přinesou nový vítr do škol, a tím možná strhnou i samotné studenty.

No a co s těmi, o kterých celý problém vlastně je? Se studenty na všech úrovních vzdělávání? Zkusme v nich vyvolat zájem – není to jednoduché, ale půjde to. Zvyšme povědomí a zlepšeme image technických disciplín, a především jasně vysvětleme a přibližme, co se skrývá pod pojmem technika, průmysl a jak se za poslední dekádu změnila práce v těchto oborech.

Již to není "černá" práce v nevzhledných šedivých fabrikách, ale je to zajímavá a perspektivní práce v místech, která se spíše podobají laboratořím. Studium technických oborů v sobě přináší možnost realizovat se, je to dynamický obor, kde není tolik prostoru pro tvrdou konkurenci na pracovním trhu jako v některých jiných odvětvích.

Jana Hrubá: DOKUMENTY 50. Promarněná příležitost

pondělí 15. prosince 2014 · 0 komentářů

Rok 1993 byl ve znamení sporů o pojetí vzdělávání. Proto si dnes uděláme odbočku, abychom si připomněli politické pozadí, na kterém se odehrávalo učitelské hnutí. Vyhrocený spor mezi liberálním a konzervativním názorem zkomplikoval tvorbu základních dokumentů, jak jsme už mohli sledovat ve 40. dílu.

Využijeme popisu událostí, jak je prezentován v diplomové práci Soni Krejčové „Debata o reformě českého školství v letech 1989–2004“.

„Spor mezi ministrem a poslanci školského výboru vycházel z odlišné představy průběhu transformace. Liberální vize poslanců o rychlé transformaci se střetla s konzervativním postojem ministra prosazujícím postupnou přeměnu.

Druhé projednávání ministrova návrhu transformace ve výboru se konalo v únoru 1993, kde došlo k jeho výraznějšímu rozdělení na podporovatele (KDU-ČSL, KDS) a odpůrce. Spor vyústil až k dohodě o vzniku Komise pro otázky transformace školství v rámci školského výboru. Cílem komise byla jasná formulace nového legislativního rámce. Předsedou komise byl zvolen František Kozel (ODS).(1)

Návrh MŠMT byl sice vzat na vědomí, ale vytvořením komise dal výbor najevo, že se jím už nebude zabývat. Na práci komise se ministerstvo nepodílelo. Tímto krokem vznikl spor mezi poslanci školského výboru a ministerstvem ohledně dalšího postupu v návrhu MŠMT na transformaci školství. Ministerstvo tedy na svém návrhu přestalo pracovat.

Po jednání výboru ministr Piťha v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes uvedl, že jako dva základní rozdíly v přístupu školského výboru a ministerstva vidí míru liberalismu a zavedení tržních vztahů do školství. „První otázka je, zda škola má reprezentovat určitý řád nutný pro vznik společnosti a státu, anebo zda má být rozdrobena do naprosto individuálních svobod. Za druhé – zda školství je řešitelné mechanismy tržního hospodářství beze zbytku, anebo zda je to oblast, ve které tržní mechanismy mají platnost nějak limitovanou. (…) Školství je jednou z klasických oblastí, kde tržní mechanismy beze zbytku neplatí a musí být – podle mne – limitovány.“(2)

Míra liberalizace se dotýkala otázek používání osnov. Dalším sporným bodem byla rychlost transformace. Někteří poslanci se domnívali, že má proběhnout rychlá transformace prostřednictvím legislativních zásahů. Ministr soudil, že je důležité nejprve získat podporu učitelů. V případě rychlých legislativních změn by totiž podle něj mohlo dojít k „tomu, že by se lidé zase nahonem přizpůsobovali a změny by byly povrchní a formální.“(3)

Problematika financování školství a koncepce jeho rozvoje byla zařazena iniciativou poslanců školského výboru na jednání Poslanecké sněmovny v dubnu 1993. Jako podklad k jednání byl dodán dokument Hlavní zásady transformace českého školství. Ve svém projevu ministr Piťha zdůrazňoval nutnost reformy školství „zdola“ a upozorňoval na přirozenost dlouhodobé transformace školství. Dále kritizoval tržní přístup ke školství, který povede k „podbízení a snížení kvality škol“.(4)

Opoziční poslanci kritizovali zhoršování podmínek vzdělávání a nekoncepčnost ministerstva. Ministr Piťha měl podporu pouze křesťanských stran. Spor se týkal především míry liberalismu ve školství, Ministr Piťha byl zastáncem konzervativního postupného vývoje a řádu ve školství.“(5)

Debata nepřinesla žádný výsledek, Poslanecké sněmovna nepřijala žádné usnesení, ani nic nevzala na vědomí.(6) Do neshod mezi MŠMT a výborem zasáhl i premiér V. Klaus, který vyzval obě strany ke komunikaci v televizním pořadu. Zde se zástupci obou stran v základu shodli. Podle předsedy výboru F. Kozla došlo k vyjasnění postojů obou stran v otázce liberalizace školství a stanovení nevyhnutelného jádra vzdělání.(7)

Zdroj: Soňa Krejčová: Debata o reformě českého školství v letech 1989–2004. (Diplomová práce.) Brno, Masarykova univerzita 2012. Str. 37–38.


Oldřich Botlík a David Souček, členové Skupiny pro alternativní vzdělávání IDEA, tehdy vysvětlovali názorové rozdíly v tisku.


Spor o pojetí školství

Školský výbor Parlamentu nedávno vyjádřil nespokojenost s programovým dokumentem ministerstva školství, který předložil ministr Petr Piťha. Podle zpravodajů (poslanci J. Koucký, S. Volák, E. Zeman, J. Soural) ministerstvo není schopno (či ochotno) vytvořit koncepční materiál, který by mohl nasměrovat vývoj našeho školství alespoň do konce tisíciletí. Výbor proto ustavil vlastní komisi a pověřil ji přípravou legislativních základů transformace naší vzdělávací soustavy. Poslanci se postavili proti jednotnému, státně paternalistickému pojetí českého školství. Zásadní rozpor mezi jeho zastánci a odpůrci se tím dostal na půdu Parlamentu a konečně tak získal i politický rozměr. Hranice mezi oběma tábory však ani zdaleka nekopíruje rozdělení politické scény na vládní koalici a opozici. Čeho se tedy týkají hlavní názorové rozdíly?


(Ne)důvěra v občana

Ministr Piťha opakovaně vyjádřil své přesvědčení, že lidé chtějí a musejí být vedeni. Samotní občané prý nemají dostatečný zájem na kvalitě vlastního vzdělání. Ministerstvo a státní správa proto musejí hrát vedoucí úlohu a „vzdělanost společnosti před lidmi ochránit“. Voliči však dali přednost politice, která občanům důvěřuje. Programové prohlášení vlády se výslovně hlásí k principu občanskému a odpovědnosti jednotlivce za vlastní osud. Právo nést odpovědnost za vlastní život nelze lidem upírat ani v oblasti vzdělání, i když to dnes někteří neumějí. Jinak se to totiž nenaučí nikdy.


(Bez)moc zákona

Podle stále platného školského zákona z roku 1984 jsou školy ve věcech výchovy a vzdělávání přímo řízeny ministerstvem. Několik státních úředníků, které zákon nijak neomezuje, tedy i nadále rozhoduje o tom, co se budou učit děti v celé republice. Je jistě vhodné, aby stát určil například rozsah povinného vzdělávání, minimální nároky na školu a jejího ředitele nebo třeba výši školného na vysokých školách. Podle nové ústavy smějí takto do práv občanů zasahovat jen poslanci Parlamentu, a to zákonem. Ministr školství zatím ani nenaznačil, jak si nové vymezení kompetencí představuje. Že by mu současný stav vyhovoval?


„Správné“ pojetí výchovy

Atmosféra vztahů v rodině a výchovné prostředky rodičů mají mnoho podob. Výchovná nabídka školství demokratického státu by měla být obdobně rozmanitá. Své místo ve vzdělávací soustavě proto mají i školy „přísné“, školy s uvolněnou atmosférou a kamarádskými vztahy mezi učiteli a dětmi, pokládané v normálních zemích za normální, a samozřejmě rovněž školy, jež se rodičům do výchovy programově „nepletou“. Ministr školství má jistě právo se hlásit k výchově založené na strachu před trestem a na slepé poslušnosti vůči nadřízeným, která v jeho chápání ztělesňuje pokoru před řádem. I když poslední větší konjunkturu zažila v první polovině minulého století, není ani zdaleka jejím jediným příznivcem. Hluboce se však mýlí, pokud se domnívá, že dostal mandát vnucovat toto pojetí výchovy prostřednictvím státní správy ve školství také všem ostatním.


Jediné „nejlepší“ řešení

Prosazováním jednoho pojetí školy, prý vhodného pro všechny, je obdobou vnucování „celospolečenských cílů“ lidem, kteří mají rozmanité cíle osobní. Jde o hrubý koncepční omyl architektů státního školství a jednu z hlavních příčin jeho dnešní celosvětové krize. Školské reformy, i když se jim říká transformace, všichni důvěrně známe. V dobře zorganizované diskusi vždy zvítězí názor ministra. Rozběhne se příprava nových dobrovolně závazných osnov a učebních plánů, s obrovskými náklady se přepisují a vydávají nové učebnice, probíhá přeškolování učitelů. Za čas všichni uznají, že došlo k závažným chybám, a ministr školství zmizí v propadlišti dějin. Jeho nástupce se z chyb poučí tak, že stanoví jiné „celospolečenské vzdělávací cíle“. Jsou zase stejné pro všechny… Žádný z našich ministrů školství ještě nepochopil, že nejlepší podoba školy prostě neexistuje. Jednotné řešení násobí každou chybu svých autorů (a udělají jich vždycky dost) celkovým počtem škol , tříd a žáků.


Rozpor mezi nabídkou a poptávkou

Současná nabídka státního školství je v příkrém rozporu s potřebami občanů. Svědčí o tom nedostatečná kapacita a nevyhovující skladba středních a vysokých škol, značný zájem o soukromé školy i nepolevující snahy státních škol o získání pedagogické autonomie. Bez ní totiž nemohou soukromým školám konkurovat. Ministerstvo zatím nedalo najevo ani to, zda zmíněnou skutečnost vnímá – o hledání cesty k nápravě nemluvě. Rozhodně však nepřipouští, že k ní může vést radikální omezení direktivních zásahů státu ve prospěch autonomie škol a posílení vlivu nižších samosprávných celků a občanů.


Jaké vzdělání je kvalitní?

Zastánci státního paternalismu se domnívají, že stát je a bude schopen zabezpečit vysokou úroveň vzdělanosti direktivně. Není a nebude. Vždyť za socialismu používal mocenské prostředky, o jakých se dnes ministru školství doufejme nezdá. Přesto se například většina z nás po deseti letech povinné ruštiny bez pomoci rukou rusky nedomluví. Úspěšnost výuky ostatních předmětů není o mnoho vyšší. Neúspěch státu byl a je, stejně jako v případě centrálně řízené ekonomiky, zaručen předem. Jednotné školství totiž vždy mnoha občanům vnucuje takový cíl, obsah či způsob vzdělávání, který nerespektuje jejich osobní záměry, potřeby a nadání. Protože odpovídají za vlastní osud, musejí také sami rozhodovat o tom, jaké vzdělání potřebují. Jeho kvalitu budou měřit tím, zda se jim v budoucnu osvědčí jako potřebné. Jistě, některé jedince usvědčí ze špatného odhadu život. Co když se ale mýlí stát?


Otevřenost vzdělávacího systému

Ministr si přisvojil postavení arbitra elegantiae ve věcech výchovy a vzdělávání (v poslední době také v otázkách dobra a zla) a roli hlavního hybatele. Netypizovanou skladbu předmětů nebo vlastní osnovy hodlá považovat za výjimku, jejíž povolení budou ministerští úředníci zvažovat (a nakonec raději zamítnou). Odpůrci jeho koncepce to považují za zásadní překážku přirozeného vývoje naší vzdělávací soustavy. Veškerá omezení výchovných a vzdělávacích aktivit škol musí stanovit zákon. Ať v jeho rámci školy svobodně volí z existujících vzdělávacích směrů, přejímají zkušenosti našich i zahraničních škol a přizpůsobují je jak svým představám a možnostem, ta potřebám své spádové oblasti a schopnostem a zájmům svých žáků! Názor ministerstva na vhodnost obsahů, metod a cílů výuky bude jistě důležitý, konečné rozhodnutí však musí patřit školám a veřejnosti.


Financování vzdělávání

Zastánci direktivního řízení školství našli následující chybný argument: jestliže stát vzdělávání financuje, má také právo o něm rozhodovat. Už si však nekladou otázku, kdo prostředky státního rozpočtu vytvořil. Právě ona ovšem v jejich úvaze odhaluje chybu. Totalitní stát skutečně ignoruje jak vůli občanů, tak jejich potřeby. Občanská společnost však vytváří mnoho mechanismů, i ekonomických, které takové vyloučení občanů z rozhodování znemožňují. V moderních systémech financování je státní pokladna jen jedním ze zdrojů, další prostředky vydávají občané, obce a zaměstnavatelé přímo. Získávají tím na školství bezprostřední vliv, který uplatňují s lepšími výsledky než státní úředníci. Školy nejsou tolik zranitelné restriktivními opatřeními vlády – jejich celkové finanční zdroje jsou stabilnější. Pro rozpis státních prostředků platí jasná pravidla, podle nichž převážná většina státních dotací následuje žáky do té školy, kterou si sami zvolili. Školy se dostávají do těsnější ekonomické závislosti na spokojenosti občanů. Má to na uspokojování poptávky příznivější vliv než osnovy, školní inspekce a atestace učitelů dohromady.


Rychlost a povaha změn

Na využívání ekonomických mechanismů a vztahů klade vládní prohlášení velký důraz, ministerstvo však v této oblasti nepostoupilo ani o krok. Zato však ministr Piťha připravuje výměnu osnov na jednotlivých stupních vzdělávací soustavy – vládnímu prohlášení navzdory. Hájí se tím, že ve srovnání s jinými možnými zásahy nejde o radikální změny. Pravdu nemá, vždyť radikálnější zásah do organismu školství si lze jen těžko představit. Všichni učitelé z roku na rok opustí to, co dnes na určité úrovni ovládají, a povinně se vydají – a pokolikáté už? – konečně „správnou“ cestou, určenou shora. Včetně těch, kteří z vlastní iniciativy zamířili jinam. Odpůrci ministerské koncepce chtějí, aby se o změnách vzdělávací nabídky rozhodovalo na školách. Chtějí, aby vývoj neprobíhal ve skocích, ale přirozeně, v závislosti na místních podmínkách. Tam, kde jsou s dnešním stavem spokojeni, se ve shodě s principy občanské společnosti nemusí okamžitě změnit vůbec nic.


Postavení učitelů

Hodlá ministr získat učitele kázáním moralit a sliby, jejichž nereálnost se ukáže hned po schválení státního rozpočtu? Anebo jim nabídne stejnou cestu z nedůstojného postavení, jakou se vydávají ostatní kategorie zaměstnanců? Pokud se podaří svázat ekonomickou situaci škol se zájmem o jejich vzdělávací nabídku, budou postaveny před nutnost konkurovat si navzájem a vycházet vzdělávacím potřebám a cílům obyvatelstva vstříc. Vícezdrojové financování umožní ředitelům škol opustit dnešní nivelizaci v odměňování a ocenit ty učitele, kteří nejvíce přispívají k dobré úrovni a pověsti školy (tak je tomu například ve všech soukromých školách). Osud transformace školství samozřejmě závisí na učitelích, nesmí však záviset jen na jejich dobré vůli.


Totalita, nebo pluralita?

Dosavadní diskuse přinesly jeden cenný výsledek. Existující představy o budoucí podobě našich škol jsou neslučitelné. Liší se jak názory na školu, tak na to, co si z ní žáci mají odnášet. Za každým stojí velká část voličů. Odpůrci ministerského pojetí proto na rozdíl od ministra nehledají jedinou konkrétní normu, ale obecný právní a ekonomický rámec školství. Ten umožní soužití všech výchovných a vzdělávacích kultur, jež se do něj vejdou, a zajistí jejich přirozený vývoj. Kultura ministerská, koncipovaná původně jako jediná, se velmi brzy stane jen jednou z mnoha. Ani uvnitř státního školství přece není nutné, aby se všichni podřizovali jediné představě.

Zdroj: Botlík, Oldřich, Souček, David: Spor o pojetí vzdělávání. Český deník 17. 4. 1993


Návrh změn v Listině základních práv a svobod

„Poté co se Poslanecká sněmovna nevyjádřila k podobě transformace školství, došlo k pozastavení diskuse o této otázce. MŠMT i školský výbor, respektive jeho Komise pro transformaci školství se nadále věnovaly otázce charakteru základního zákona. Oba dva orgány vypracovaly vlastní verzi návrhu změny ústavního zákona v oblasti vzdělávání. Komise pro otázky transformace školství vypracovala dokument s názvem Zásady ústavního zákona, který navrhoval změny v Listině základních práv a svobod.

Předložený text měl šest částí: 1. Svobodná nabídka vzdělávání, která stanovila právo jednotlivce nabízet a poskytovat vzdělávací služby, 2. Svobodná volba vzdělávací cesty, tedy zaručení rovných příležitostí, 3. Rovnost vzdělávacích služeb před zákonem, pojednávající o postavení soukromých škol, 4. Přístup k informacím o vzdělávání, který měl zajistit lepší orientaci jedince ve vzdělávací nabídce, 5. Státní podpora občanů při vzdělávání, 6. Povinné vzdělávání. (8)

Tato změna Listiny základních práv a svobod by znamenala výraznou liberalizaci, např. možnost dítěte absolvovat povinné vzdělávání jinými formami než ve státech stanovených institucích (domácím vzděláváním). Diskuse se rozpoutaly o navrhovaném zrušení výrazu povinná docházka, který byl nahrazen termínem povinné vzdělávání. Oldřich Botlík, odborný poradce komise, se domníval, že termín docházka je zavádějící, protože mohl být vyložen tak, že jedinec dosáhne povinného vzdělání pouze docházkou do školy. Podle něj bylo důležité, aby „ústava nehovořila o povinné školní docházce, ale o povinném školním vzdělávání.“ (9)

Ministerský návrh byl na rozdíl od návrhu Komise méně liberální a podrobný. Deklaroval právo občana na vzdělání v souladu s vlastními schopnostmi a potřebami a právo si svobodně vybírat z nabízených forem vzdělávání, jehož rozsah a obsah stanoví stát. Dále měl stát podporovat vzdělání i nad tento povinný rozsah. Na rozdíl od návrhu, který předložili členové školského výboru, ministerský návrh neobsahoval právo občanů na informace o vzdělávání.

Do diskuse opět zasáhl premiér Klaus, který pozval na společné jednání zástupce školského výboru a MŠMT. Jeho výsledkem byla shoda, že není nutná změna Listiny základních práv a svobod na zásadách transformace školství a že další aktivity měly směřovat opět k problematice jeho transformace. (10)

Po schůzce s premiérem se tedy další postup soustředil na vypracování dílčích zákonů.“

Zdroj: Krejčová, str. 38–39


Z důvodové zprávy Návrhu změn v Listině základních práv a svobod

1. Vzdělávání v občanské společnosti

Občanská společnost je charakterizována takovými formami organizace a takovými strukturami a vazbami, jež stavějí na osobní odpovědnosti jednotlivců za vlastní osud a na svobodném jednání rovnoprávných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku. Budovanému českému státu dala tyto zásady do vínku i nová ústava, hlásí se k nim tedy nejen strany vládní koalice, ale většina politického spektra. Principy občanské společnosti se samozřejmě týkají i školství a vzdělávání.

Probíhající společenské změny tentokrát nespočívají v náhradě jedné státní ideologie jinou, ale konečně směřují k odstranění veškerých ideologických příchutí státní moci. Proto je například zcela nepřijatelné, aby stát nějaký etický systém znovu naočkovával prostřednictvím vzdělávací soustavy všem dětem bez rozdílu. S rozmanitostí občanské společnosti a s mnohostí nadání, potřeb a osobních cílů žáků a studentů je v rozporu i uniformita vzdělávacích prostředků a postupů a samozřejmě také uniformita obsahů vzdělávání a jeho výsledků. Bohatství a rozdílnost požadavků veřejnosti na vzdělávací soustavu nepochybně povedou nejen k rozvoji nestátního školství, ale začínají vyvolávat i silné tlaky na zásadní rozrůznění vzdělávací nabídky státních škol.

Dnes už nelze zákonem preferovat jediné pojetí výchovy a vzdělávání ani ve státních školách. Prostě nemůžeme prohlásit jednu podobu školy za správnou a všechny ostatní za více či méně trpěné výjimky. I zběžný pohled do Evropy (o zámoří nemluvě) napovídá, že nejlepší obsah, pojetí výuky, její atmosféra, délka hodin nebo způsob hodnocení dětí neexistují – natolik se od sebe v jednotlivých zemích liší podoby dokonce i prvního stupně (státních) základních škol.

V naší společnosti probíhá přirozený proces vytváření nových struktur. Ztrátě její dosavadní uniformity, která se projeví zárukami práv, osobní odpovědností a samostatností občana při rozhodování o vlastním životě, bohatším sociálním rozvrstvením, větší vyhraněností kulturní orientace obyvatelstva, zásadním posílením pravomocí místní správy a samosprávy, odstraněním diskriminace z důvodů víry či odlišného světonázorového přesvědčení a mnoha dalšími změnami společenského života, musí odpovídat i nové legislativní základy vzdělávací soustavy.

Dnes platná právní úprava vznikala v době, kdy byla porušována základní lidská a občanská práva. Vágnost některých aspektů právního stavu v oblasti vzdělávání odporuje požadavkům, kladeným na legislativu právního státu. Jak bude vysvětleno dále, nevyhnula se ani právním normám přijímaným po roce 1989. Návrh zásad nového znění Listiny základních práv a svobod (výchova a vzdělávání) směřuje k překonání těchto nedostatků a předkládá koncepci, která respektuje principy občanské společnosti.

Zdroj: Návrh „Zásady ústavního zákona, kterým se mění Listina základních práv a svobod (výchova a vzdělávání)”. Komise pro otázky transformace školství Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky, Praha 21. května 1993. Str. 3–4.


Celý návrh, který pro Komisi pro otázky transformace školství připravili členové skupiny IDEA Oldřich Botlík a David Souček, si můžete stáhnout ZDE.


________________

(1) Z parlamentu. UN, roč. 96, č. 8, 23. 2. 1993, s. 1.
(2) Náročnost školních osnov se sníží. MF Dnes, 15. 2. 1993, s. 7
(3) Řád je řád. Reflex, roč. 4, č. 18, 26. 4. 1993, s. 38.
(4) Zápis 8. schůze PSP, 20. 4. 1993. http://www.psp.cz/eknih/1993ps/stenprot/008schuz/s008004.htm
(5) Poslanci znovu odmítli záměry ministerstva školství. Respekt, č. 16, 26. 4. – 2. 5. 1993, s. 3.
(6) Promarněná školská příležitost. MF Dnes, 22. 4. 1993, s. 6.
(7) O shodách a neshodách. UN, roč. 96, č. 24, 15. 6. 1993, s. 1 – 2.
(8) Zásady ústavního zákona. UN, roč. 96, 32 – 33, 14. 9. 1993, s. 14 – 16.
(9) Školní docházka asi nebude povinná, vzdělávání ano, MF Dnes, 15. 7. 1993, s. 2.
(10) Premiérova metoda zabrala. MF Dnes, 1. 10. 1993, s. 6.





Další díly seriálu:
DOKUMENTY 1. Mozaika pedagogického hnutí
DOKUMENTY 2. První forma aktivit – Občanská fóra
DOKUMENTY 3. Občanská fóra pedagogických pracovníků
DOKUMENTY 4. Zahájení diskuse oborníků a vznik NEMES
DOKUMENTY 5. Pedagogický svaz – myšlenka profesní komory?
DOKUMENTY 6. Pedagogické iniciativy jako „angažované sardinky“
DOKUMENTY 7. Pedagogická unie jako první reprezentace iniciativ
DOKUMENTY 8. Podaří se ovlivnit „rychlonovelu“ školského zákona?
DOKUMENTY 9. Lze zbavit naše školství šedivé uniformity?
DOKUMENTY 10. Pojetí žáka a jeho postavení ve škole
DOKUMENTY 11. V NEMES se pracovalo týmově
DOKUMENTY 12. Šíře problémů zachycená v tezích pracovních skupin NEMES
DOKUMENTY 13. NEMES diskutuje v Brně o reformě vzdělávání
DOKUMENTY 14. Jak nedělat reformu. K metodologii projektu školské reformy z roku 1976
DOKUMENTY 15. Odlišnosti v základu. Náměty k metodologii současných vzdělávacích projektů
DOKUMENTY 16. Reforma školské reformy 1
DOKUMENTY 17. Reforma školské reformy 2
DOKUMENTY 18. Nedorozumění ministra Vopěnky s učiteli
DOKUMENTY 19. Drama vztahů na školách – výměna ředitelů
DOKUMENTY 20. Kdo bude spravovat školy? Boj o odvětvové řízení
DOKUMENTY 21. Demonstrující učitelé
DOKUMENTY 22. Dozvuky demonstrace
DOKUMENTY 23. Studie NEMES „Svoboda ve vzdělání a česká škola“
DOKUMENTY 24. Návrhy transformace vzdělávání
DOKUMENTY 25. Stavební kameny programu IDEA pro české školství
DOKUMENTY 26. Jak si autorské týmy představovaly transformaci 1
DOKUMENTY 27. Jak si autorské týmy představovaly transformaci 2
DOKUMENTY 28. Mají se podílet na přípravě reformy především učitelé?
DOKUMENTY 29. První časopis učitelů – Učitelský list
DOKUMENTY 30. Jak vedl ministr Vopěnka diskusi nad návrhy transformace
DOKUMENTY 31. Vopěnkův První krok – ale kam?
DOKUMENTY 32. Dost bylo Vopěnky!
DOKUMENTY 33. Vyčistit Augiášův chlív se nepodařilo
DOKUMENTY 34. Standa Červenka neznámkuje
DOKUMENTY 35. NEMES se orientuje na transformaci přímo ve školách
DOKUMENTY 36. Vznikl klub Přátel angažovaného učení (PAU)
DOKUMENTY 37. Jak učí (tedy učil) Standa Červenka
DOKUMENTY 38. Jak vypadá naše dnešní škola: jako dříve nebo se mění? Výsledky práce dílny NEMES
DOKUMENTY 39. Pojmy transformace
DOKUMENTY 40. Odlišné představy o transformaci vzdělávání
DOKUMENTY 41. Spor o realizaci transformace a představa NEMES
DOKUMENTY 42. Členové NEMES a PAU se učí a pracují na projektech
DOKUMENTY 43. Klub přátel alternativního školství Olomoucko
DOKUMENTY 44. Standa, Zdeněk a Ondra o minulosti, ale i o současnosti
DOKUMENTY 45. Založení Učitelských listů
DOKUMENTY 46. Angažované učení v praxi
DOKUMENTY 47. Jak si členové PAU představovali standardy?
DOKUMENTY 48. Najít svou cestu. O filozofii otevřeného partnerství, o filozofii NEMES
DOKUMENTY 49. Spor o Obecnou školu
DOKUMENTY 50. Promarněná příležitost
DOKUMENTY 51. Osm stádií procesu, který vede k úspěchu společenského hnutí

Olga Černá: Čtení není žádná nuda. Náměty k rozvíjení čtenářské gramotnosti a radosti ze čtení

sobota 13. prosince 2014 · 0 komentářů

Říká se, že české děti nečtou. Podle knihovnice Olgy Černé to není úplně pravda. Jenom možná nečtou to, co bychom si my představovali, že by číst měly. Děti ke knihám a čtení můžeme motivovat různými testy a cvičeními. Nejsou to ale texty na známky.

Knížka přináší ukázky testů a úkolů, které autorka používá při práci v knihovně, zejména s mladšími školními dětmi; využijí je především knihovnice a knihovníci a učitelky i učitelé.
Děti odpovídají na otázky související s přečteným příběhem, vymýšlejí různé varianty zakončení příběhu, snaží se uhodnout, v kterém příběhu by měla být ježibaba a kde třeba kouzelník, apod.

Olga Černá vede knihovnu v obci Nadějkov a pořádá bohatý osvětový program pro děti i dospělé. V roce 2008 byla za svou práci oceněna v soutěži Knihovna roku pořádané Ministerstvem kultury ČR. Její titul Kouzelná baterka inspiroval k dramatizaci projekt Listování, který pořádá pravidelná představení pro děti v knihovnách a divadlech, a také dětský soubor při ZUŠ v Olomouci. Dále napsala knihy Z domu a zahrady, Jitka a kytka a Poklad starého brouka, které získaly řadu prestižních ocenění.

Více informací a ukázky z knihy najdete ZDE. Knihu si můžete objednat též ZDE.

Miroslava Federičová, Daniel Münich: Rozdíly v matematické a čtenářské gramotnosti chlapců a dívek a raná selekce. Trendy v obou zemích po rozdělení Československa

pátek 12. prosince 2014 · 0 komentářů

S využitím mezinárodních šetření TIMSS, PIRLS a PISA mapujeme trendy vývoje genderových rozdílů ve čtenářské a matematické gramotnosti žáků v České a Slovenské re¬publice v posledních více než deseti letech. Sledujeme vývoj jak průřezově na úrovni 4. a 8. až 9. ročníků, tak podle prostupu žákovských kohort vzdělávacím systémem.

Zdroj: Orbis scholae, 2014, 8 (1), str. 27−45


Ze závěrů

…Naše analýza odhaluje velmi podobné trendy v obou zemích. Poměrně malá pozitivní mezera v matematice (ve prospěch chlapců) ve 4. ročnících (tedy ještě před selekcí na víceletá gymnázia) se během poslední dekády jen mírně zvyšovala (ve prospěch chlapců). Avšak poměrně vysoká mezera matematické gramotnosti v 9. ročnících se během stejného období téměř vytratila. K ještě zásadnějším změnám došlo u gramotnosti čtenářské. Negativní mezera (ve prospěch dívek) ve 4. ročnících se postupem času mírně snižovala, ale v 9. ročníku výrazně rostla, takže v roce 2009 dosáhla až čtyřnásobku genderové mezery pozorované ve 4. ročníku. Může to mít spojitost se změnami způsobů výuky a obliby učení, ale i se změnami vnějšího prostředí. Značné rozdíly v oblibě čtení mezi chlapci a dívkami a její rozdílný vývoj v čase dokládá mezinárodní šetření PISA. Zatímco v roce 2000 38 % českých chlapců v 9. ročníku odpovědělo, že čtení pro zábavu nevěnují během dne žádný čas, v roce 2009 tak odpovědělo již 57 % chlapců. V roce 2000 odpovědělo podobně jen 13 % dívek a v roce 2009 to bylo již 28 %.

Za trendy v genderových mezerách však mohou být i jevy mimo vzdělávací systém, jako je například rozšíření přístupu k informačním technologiím a nárůst jejich využívání na úkor klasického čtení právě u chlapců. Například chlapci v porovnání s dívkami projevují větší zájem o novější fenomény, jako jsou počítače a informační techno¬logie (Volman, van Eck, Heemskerk, & Kuiper, 2005). Naše analýzy ukazují, že s formováním genderové mezery interaguje raná selek¬ce, při které hrají gramotnostní rozdíly významnou roli. Zatímco mezinárodní em¬pirická literatura věnuje mnohem větší pozornost gramotnosti matematické, která více koreluje s budoucí úspěšností na trhu práce, naše analýzy ukazují na velký význam čtenářské gramotnosti v selektivních vzdělávacích systémech, kde výrazněji než matematická gramotnost determinuje přechod žáka na výběrové typy škol.

Srovnání gramotnostních mezer celé žákovské populace a uvnitř typů škol ukazu¬je, že při přechodu na víceletá gymnázia hraje čtenářská gramotnost významnější roli než gramotnost matematická. Zřejmě se i proto na víceletá gymnázia dostává o něco více dívek, které mají v průměru výrazně vyšší čtenářskou gramotnost. Menší podíl chlapců tam představují ti, kteří mají v rámci chlapecké populace obzvláště vy¬sokou čtenářskou gramotnost, srovnatelnou se čtenářskou gramotností dívek, které se dostávají na gymnázia. Pouze mírné změny gramotnostních mezer ve 4. ročnících nezměnily poměry přijímaných chlapců a dívek na víceletá gymnázia. Avšak výrazné gramotnostní mezery v 9. ročnících se do poměru přijímaných dívek a chlapců na čtyřletá gymnázia promítají již výrazně. Zároveň se ukazuje, že víceletá gymnázia, na rozdíl od základních škol, pro chlapce představují příležitost, jak ve čtenářské gramotnosti za dívkami s postupujícím věkem tolik nezaostávat.

Je samozřejmé, že naše empirická analýza genderových gramotnostních mezer je omezena na ty kognitivní charakteristiky, které zachycují použitá data z mezi¬národních šetření. Analýza případných dalších kognitivních charakteristik dnes není možná, protože nejsou k dispozici potřebná data…


Celou studii si můžete přečíst ZDE.

Jan Sláma: Malá poznámka o výchově

čtvrtek 11. prosince 2014 · 0 komentářů

“Nebudete tomu možná věřit a divili byste se, kolik nápadů a poučení načerpá člověk při obyčejné jízdě vlakem“, píše jeden z našich kolegů ve své glose.

Tak nedávno jsem zase jel a přes uličku seděl mladík naproti starší ženě. Ten chlapec seděl sesut v sedadle s nohou opřenou o koleno tak, že se botou nebezpečně přibližoval k hlavě oné paní. Z konverzace, kterou vedli, jsem pochopil, že se jedná o studenta učitelství. Žena byla patrně bývalá učitelka, teď asi již v důchodu nebo nedlouho před ním. Mládenec s ní diskutoval o formě, kterou se chystá zadat otázky dětem pro nějakou anketu ke své, snad závěrečné, práci.

Byl bych mu rád řekl, že kdyby se takto posadil v Izraeli, byl by důrazně napomenut. Ukazovat někomu podrážky bot se tam nevyplácí, jak jsme si všimli, když při podobném prohřešku bylo dotyčnému, či tenkrát dotyčné, nejprve gestem pohrozeno a pak už důrazněji, hlavní samopalu.

V našich zeměpisných šířkách často vidíme zejména mladé ženy moderující pořady v televizi, které zaujímají elegantní posed s nohou přes nohu. Je s podivem, jak v něm dlouho vydrží. Ovšem, že by svůj střevíček protisedícímu strkaly pod nos, nevídám. I řekl jsem si: „Jaký to asi bude učitel, jak bude na své žáky působit?“ Nebo už předem si jakýkoli výchovný prvek eliminuje? Zřejmě ho vůbec nenapadlo, že se chová neslušně. Jak jsou tedy asi studenti na pedagogických fakultách vedeni k působení na žáky?

Ovšem, z toho jednoho příkladu nelze vyvodit všeobecný názor. Doba je velmi složitá a chování lidí se velmi a rychle zhoršuje. Negativní působení můžeme vidět téměř na každém kroku. Bohužel i sdělovací prostředky a lidé v nich učitelům práci neusnadňují. Ve společnosti postrádáme vzory. Těmito vzory bývali učitelé. Už jen svým oblečením a chováním působili výchovně. Vzpomenu-li si na své učitele, a tenkrát to bývali většinou muži, tak na základní, střední i vysoké škole chodívali společensky oblečeni. V obleku a s kravatou.

Dnes se společenský oděv často omezí jen na ne příliš čisté džíny. Syn si ze střední školy odnesl vzpomínku na zapáchajícího učitele v plášti, kdysi bílém, se žlutými propocenými skvrnami v podpaží. O oblečení žen učitelek nemluvím. Jistě hledí alespoň na čistotu jinak než mnozí muži. Ti se snad tak chtějí přiblížit svým žákům.

Mělo by to být ale spíše obráceně. Žáci by ve svém učiteli měli vidět vzor. Ne jen ve slušném oblečení, ale zejména v chování, v kultivovaném jazyku, v osobitém přístupu ke každodenním problémům. Děti se přece na učitele obracejí, aby se dozvěděly, co si o tom či onom myslí. Když jim dovede svůj postoj vysvětlit, získává tím na vážnosti. Ze zkušenosti vím, že častěji takto dovedli vystupovat mistři odborné výchovy a učitelé praxe. Mnohdy dovedli poradit i v životně choulostivých otázkách tam, kde chyběla rada rodičů. Je pravda, že povaha jejich práce jim tento přístup usnadňovala.

Často nám televize ukazuje záběry ze školních tříd. Téměř vždy je v čele třídy vidět ušmudlaná, špatně smazaná tabule. Čistá tabule spolu s pozdravem bylo vždy to první, co jsem po vstupu do třídy vyžadoval. A je to zároveň první zpráva o učiteli, když se na jeho činnost podíváme. Záleží mu na pořádku, nebo nezáleží? Záleží řediteli školy na pořádku, nebo ne?

Jedinec totiž hlavou zeď neprorazí. Když je vedení školy jedno, jak se žáci chovají, pak je jakékoli výchovné působení ne-li nemožné, pak určitě obtížné.

O znacích, které o škole, žácích a učitelích vypovídají, by se dalo psát dlouho. Už ale jen o tak základním projevu slušného chování, o pozdravu. Bývalo dobrým zvykem, že žáci učitele pozdravili povstáním a učitel jim za pozdrav poděkoval. Mnozí učitelé, a žáci vědí kteří, už ani pozdrav nevyžadují, ani ho neočekávají. Předstírají, že spěchají, už aby se začalo učit. Přitom mnohdy přicházejí do třídy pozdě. Tolerují lajdáctví, protože jsou sami lajdáci. I zde je poznat práci ředitele. V tom, jak výchovu ve své škole sjednocuje.

Pozdrav vždy byl a měl by i dnes být prvním kontaktem člověka s člověkem. Nejen ve třídě, ale i na školním dvoře nebo chodbě. Často jsem pozoroval, že děti cizího člověka v prostorách školy spíše pozdravily na venkově než ve velkém městě.

Maminky v minulosti vedly děti ke slušnosti právě od toho pozdravu. Rodinné působení poslední dobou ale upadá. Tak bych byl rád, kdyby si děti ze školy odnesly alespoň tento základní návyk slušného chování. Třeba jej pak přenesou i na své děti a život se nám časem stane zase příjemnější.

Eva Halfarová, Ivana Chramostová: Žákovský parlament ZŠ Opava Šrámkova byl oceněn v Senátu

středa 10. prosince 2014 · 0 komentářů

Dne 24. 11. 2014 se zástupci Horní a Dolní komory školního parlamentu Základní školy Opava Šrámkova zúčastnili spolu se zástupci dalších 16 základních a středních škol 4. ročníku udělování titulů „Škola pro demokracii“.

CEDU uděluje titul „Škola pro demokracii“ školám, které podporují žáky v jejich samostatné aktivitě. Naši zástupci převzali toto významné ocenění během slavnostního vyhlášení nově certifikovaných škol v prostorách Senátu ČR.

Tento projekt probíhal v naší škole minulý školní rok. Svou školu žáci samostatně hodnotí v 8 oblastech a během celého procesu svou školu poznávají a zlepšují (např. se vyjadřují k dokumentům školy, spoluúčastní se na tvorbě pravidel školy, ve škole funguje žákovská samospráva, škola se prezentuje na veřejnosti). Titul je udělován s dobou platnosti 2 roky, poté by měla opět skupina žáků prověřit, že jsou všechna kritéria naplňována.

Setkání se žáky a studenty se zúčastnili zástupci CEDU a politici Mgr. Helena Langšádlová, poslankyně Parlamentu ČR, Mgr. Jiří Mihola, Ph.D., poslanec Parlamentu ČR, Mgr. Nina Nováková, poslankyně Parlamentu ČR, JUDr. Jiří Pospíšil, poslanec Evropského parlamentu, Ing. Petr Šilar, senátor Parlamentu ČR.

Po slavnostním zahájení proběhla prezentace škol, veletrh žákovských projektů a diskuse s politiky. Naše škola získala 1. místo v soutěži o nejhezčí tablo, které představilo průřez celým školním projektem a na kterém se nejvíce podílela žákyně 5. třídy Jana Hopjanová.




Projekt Mapy učebního pokroku vám pomůže změnit systém hodnocení žáků

úterý 9. prosince 2014 · 0 komentářů

Před třemi lety se společnost Scio za podpory ESF pustila do rozsáhlého projektu Mapy učebního pokroku (MUP). Cílem projektu bylo podpořit na školách používání formativního hodnocení a poskytnout nástroj, který by cestu k němu usnadnil.

S pomocí více než třiceti pilotních škol jsme připravili webové rozhraní s žákovskými profily, sdíleným i soukromým prostorem pro učitele, metodiky i nástroje, které pomáhají sledovat individuální pokrok každého žáka.

Díky podpoře ESF je projekt k dispozici všem školám zdarma. Jejich ochota se do projektu zapojit odráží i potřebu škol přistoupit nově k hodnocení žáků.

Pro mnohé školy je MUP praktický účelný nástroj, který využijí v každodenní praxi, a má vliv na vnímání hodnocení učiteli, žáky i rodiči, jak uvádí Helena Zamazalová, učitelka ze Sportovní soukromé ZŠ v Litvínově: „Systém hodnocení v MUP může mít vliv na zkvalitnění sebehodnocení žáků podle daných kritérií. Učitelům dává prostor k přesnému vyjádření názoru směrem k schopnostem a dovednostem žáků.“

Potřebu nového uchopení hodnocení shrnuje i Jaroslava Matějíčková, zástupkyně ZŠ Františkovy Lázně: „Hodnocení je nejobtížnější část pedagogického procesu. Pokud chceme vzdělávat moderně, musíme také zcela radikálně změnit pohled na celý hodnotící proces. Základem hodnocení na naší škole je posuzování individuálního pokroku žáka. Rádi proto využíváme nabídku MUP, neboť právě mupinka nám umožňuje nesrovnávat děti nejrůznějším škálováním mezi sebou, ale sledovat skutečný pokrok dítěte.“ A dodává: „Aby se tento způsob hodnocení ujal, je třeba nejprve v dílčích krocích na tento systém připravit učitele, žáky i rodiče. Je to běh na dlouhou trať, ale určitě se vyplatí. Hodnocení totiž akcentuje posun daného žáka, nenálepkuje ho, nesrovnává s ostatními. Každý žák má šanci a je jen na něm, jak ji využije. Žák se cítí ve škole dobře, nestresuje se a vzdělává se pro sebe, pro radost z vlastního pokroku. A o to nám jde především.“

MUP není jediným projektem, který svou pozornost upírá k hodnocení. Na podobných projektech pracují další instituce a skupiny, své vzdělávací programy na nich staví nejedna škola a slovní spojení formativní hodnocení se stále častěji objevuje ve strategických dokumentech i metodických materiálech.


_________________

Společnost Scio se zabývá hodnocením výsledků vzdělávání a dlouhodobě se zaměřuje na ověřování dovedností, které jsou důležité pro úspěšný osobní a pracovní život. Scio postupně rozšiřuje okruh svého zájmu, věnuje se mj. cílům vzdělávání, a to nejen vzdělávání ve školách, ale zejména vzdělávání mimo školy – paralelnímu vzdělávání, vzdělávání pro budoucnost.

Projekt MUP je pro školy dostupný na https://mup.scio.cz, aktuálně je zaregistrováno více než 150 škol. Přístup k aplikaci a ke správě žákovských a učitelských profilů získá každá škola zdarma, stačí se registrovat na adrese mup@scio.cz.

Formativní hodnocení poskytuje žákům jasné informace v průběhu celého vzdělávacího procesu, tedy nejen v závěrečném hodnotícím období. Základními kameny formativního hodnocení je stanovení cíle a v průběhu učení pak dílčích kroků, které k němu vedou. Hodnotíme tedy proto, abychom podpořili a zkvalitnili učení. Samotné hodnocení se tak vlastně stává učením.

Jana Hrubá: DOKUMENTY 49. Spor o Obecnou školu

pondělí 8. prosince 2014 · 0 komentářů

V roce 1993 se vyostřily spory mezi poslanci a ministrem Piťhou. Ministrův Program transformace nebyl přijat, ministerstvo práci na něm přerušilo a ministr se osobně věnoval tvorbě vzdělávacího programu pro 1. stupeň ZŠ „Obecná škola“.

Ministr k tomu v tisku řekl: „…Nyní je dokončován program pro obecnou školu. Chtěli bychom první stupeň školy oddělit jako samostatný článek, protože školy s malými dětmi potřebují svoji zvláštní atmosféru. Chceme, aby škola prvního stupně byla klidnější, aby se v ní postupovalo trochu pomaleji, aby děti nebyly tak zatíženy jako doposud… Program jsme zpracovávali s učiteli z praxe, což je velmi cenné. Týmy, které na tom pracovaly, byly vždycky složeny tak, že tam byli zkušení učitelé a teoretici z univerzit, chvilku trvalo, než se domluvili, ale pak to bývaly skvělé pracovní hovory. Práce šla nepředstavitelně rychle kupředu, celý ten obrovský kus práce jsme zvládli za pár měsíců.

Pracovali jste na zejména na otázce základního školství, které se v minulosti hodně vymklo z rozumných mezí. V čem Poslanecká sněmovna vidí problém, v čem se neshodujete?
Neshoduji se s poslaneckým sborem ve dvou nebo ve třech věcech. Je to zejména pojetí práce. Poslanci mě pečlivě úkolují a žádají ode mne, abych předkládal programové dokumenty. Nás to nepředstavitelně zdržuje, protože koncepce musí vyrůstat a nejde to dělat způsobem, že máme vládní prohlášení, to se rozpracuje, udělá se program typu plánu a ten se začne naplňovat. To je v podstatě ten starý způsob generální linie strany. Rád bych vážně pracoval a jsem nucen k těmto zvláštním cvičením…“

Zdroj: Pavla Grüntálová: Poslanci mě pečlivě úkolují. Telegraf 12. 2. 1993


Obavy z plošného zavedení Obecné školy

„Diskusní kulaté stoly Ústavu rozvoje školství mívají jiskřivou atmosféru. Ten poslední 11. 5. nebyl výjimkou. Šlo o projekt obecné školy. Nebylo příliš šťastné, že reprezentantem zatím bezejmenného týmu autorů byl právě ministr školství prof. Piťha. Těžko se mu přijímaly kritické připomínky zástupců PedF UK, NEMES, PAU a dalších přítomných.

Pan ministr uvedl, že projekt je cenným impulsem pro debatu o školství. Protože se od něčeho musí začít, začíná I. stupněm. Návrh je jedním z možných a bude soutěžit s ostatními. Ostatní se mohou přihlásit do grantů nebo do programu EXTRA.

Oponenti označili projekt za nesourodý celek názorů od nejprogresivnějších k tradičním. Osnovy jsou příliš detailní a obsáhlé – moderní kurikulum vymezuje jen základní principy a klíčové oblasti. Jsou obavy ze zamýšleného celoplošného zavedení od 1. 9. 1998. Učitelé by je mohli přijmout jako normu, která by mohla omezit tvořivé hledání na školách. Žádoucí je, aby reforma mohla vyrůst zdola – ze škol, aby umožňovala pluralitu názorů a forem.

Citelně chybí solidní analýza současného stavu. Z ní by měla vyjít základní představa o směřování našeho školství a jeho struktuře. Obecný rámec vymezený v zákonu by měl umožňovat existenci různých přístupů. Sled kroků musí být logický a návazný. Obecná škola je řešením dílčího problému bez vazby na celek komplexní transformace. Dává návod těm učitelům, kteří nevědí, co mají dělat, ale chybí podpora těch tvořivých. MŠMT by mělo pečovat o reformátory a vytvářet jim srovnatelné podmínky. Doposud zpracované projekty nebyly využity. Chybí také vyjasnění ekonomických podmínek reformy. Podceněna je role rodičů a obcí. Objevila se i kritika věcných chyb v osnovách přírodovědy a zastaralého pojetí neživé přírody, které neodpovídá současnému stavu poznání. A tak dále a tak podobně.

Domnívám se, že celá situace nemusela nastat. Účast ministra školství posunula celou věc do jiné roviny. Úsilí autorského týmu, kde byli i mnozí učitelé – pokusníci, je jistě hodno ocenění. Zvláště je třeba vyzdvihnout pasáž „Dítě jako východisko transformace obecné školy“ – proti tomuto pojetí nemůže být námitek. Ale situace ukázala, že není rolí ministra osobně vytvářet osnovy (i když to jistě dělal rád a se zaujetím). Jeho rolí je řídit rezort, dát mu směr a vytvářet podmínky pro pluralitní tvořivou aktivitu těch dole. Jejich projekty nechť pak svobodně soutěží, aby si ti pasivnější učitelé, ale hlavně rodiče a děti mohli vybrat.“

Zdroj: Jana Hrubá: Spor o Obecnou školu. Učitelský list 5/1993, str. 1

Výbor NEMES již na své schůzi 29. 4. 1993 vyjádřil obavu z plošného zavádění obecné školy a z omezení tvůrčí aktivity jednotlivých škol. Předseda Jan Kovařovic shrnul: „Můžeme akceptovat otevřenost projektu obecné školy, je však třeba sledovat a zaujmout stanovisko ke kvalitě projektu, k jeho chybějícímu začlenění do obecného rámce transformace a k jeho vlastní realizaci.“

Zdroj: Zápis z výborové schůze NEMES, kopie, archiv autorky.

Stanovisko k začlenění projektu Obecná škola do obecného rámce transformace zpracovala členka NEMES PhDr. Vladimíra Spilková z PedF UK Praha. Článek vycházel na pokračování v Učitelských listech.


Projekt „Obecná škola“ v kontextu transformace celého školství

„…Od roku 1989 do současnosti vzniklo několik více či méně ucelených projektů transformace školství. Navzdory mnoha rozdílům a protikladným přístupům lze najít shodu v jedné zcela klíčové věci: Transformace musí být komplexní, od zásadní změny celkového paradigmatu, filozofie školy, vzdělávací politiky přes legislativní změny (nový školský zákon a pod.) k řešení konkrétnějších otázek (obsah vzdělání – kurikulární reforma, způsob řízení, kontroly apod.).

Realita je však taková, že dosud neexistuje nová vzdělávací politika, není jasno o cílech a celkové koncepci změn (chybí nový školský zákon a představa o základních liniích a směru, jímž se má školství ubírat a jakými prostředky a mechanismy žádoucí změny zajistit), o celkové struktuře školského systému. Neznáme tedy základní východiska, nevíme, budujeme-li moderní horizontální školskou soustavu (jednoznačná vývojová tendence v západoevropských zemích) nebo vertikální systém s ranou selekcí intelektuálně nejschopnějších dětí. Nevíme, budeme-li usilovat o moderní pojetí vzdělání a vyučování, to znamená o překonání tradiční orientace především na poznatky a jejich předávání. A přesto se přistupuje ke konkrétnímu a detailnímu řešení jednoho dílčího problému bez vazby na problémy další…

…Uvažujme nyní o dokumentu ve vazbě na školní realitu posledních 3 let. Vedle škol, které chtějí být vedeny (jak je často zdůrazňováno), existuje také velké množství škol, které na cestě postupné proměny ušly už pořádný kus cesty a realizují nejrůznější vlastní řešení strukturální, obsahová, organizační, metodická. Vysoce aktuální je tedy otázka, jak budou tyto věci slučitelné, zda realizace projektu Obecná škola neuzavře prostor pro tyto iniciativy zdola, zda nebude ohrožena sama existence různých projektů, programů, experimentů konkrétních škol.

V projektu je uvedeno, že aspiruje na to, „aby představoval hlavní proud transformačních proměn vyhovující většině dětí, rodičů a učitelů…“, jindy bývá prezentován jako doporučený, alternativní ke stávajícímu, jako jedna z možností. Nahlédneme-li však do materiálů týkajících se strategie a postupu MŠMT v procesu transformace školství (zejména časové termíny), které jsou nyní projednávány ve vládě a v parlamentu (Hlavní zásady transformace českého školství. MŠMT 1993, 25 s.), nestačíme se divit. Uvedená data 1. 9. 1993 jako zahájení ověřování programu obecné školy a 1. 9. 1998 „doporučit osnovy jako všeobecný vzorový model“ vyvolávají jednoznačně představu další „nové koncepce“, jednotně, celoplošně, k určitému datu, seshora zavedené.

Právě k „metodologii reformy“ lze vyjádřit nejzávažnější výhrady – centrálně řízený experiment (s předem vybranými problémy a otázkami k řešení) příliš připomíná minulé praktiky při zavádění tzv. nové koncepce. Skrývá v sobě také značné nebezpečí neobjektivity při jeho hodnocení. V současné situaci, kdy je třeba především rozbít uniformitu škol, je těžko přijatelná představa, že tým odborníků (byť sebefundovanějších) vymyslí novou koncepci, která bude po ověření realizována na všech školách. Navíc po tak dlouhé době devastace našeho školství nemůže v tak krátké době (několik měsíců) úzká skupina lidí nalézt uspokojivé řešení.

Uvažujme o postupu zcela opačném – při existenci společného rámce (hlavní zásady a principy vzdělávací politiky) nechat vyrůstat reformu ze škol, umožnit pluralitu cest. Přenést úsilí, energii a finance z centrálního experimentování na podporu transformačního hnutí, experimentaci a vytváření projektů přímo na školách. Jejich hledání podporovat vytvářením podmínek – informační tok, monitorování vývoje, financování apod. Podpora „reformy zdola“, přímo na školách je ověřená zahraniční zkušeností.

Inspirujme se také naší vlastní tradicí, bohatými zkušenostmi z reformního hnutí 20.–30. let našeho století, celospolečenským zájmem a „celonárodní debatou“ o školství, do níž se zapojil sám prezident T. G. Masaryk a další významné osobnosti vědeckého a kulturního života, procesem společného hledání a skutečného tvůrčího kvasu na školách a mezi učiteli. Inspirujme se myšlenkami T. G. Masaryka ke školské reformě (Kantová, A., Zinmeister, R.: Pokusné školy v demokracii. Praha, SPN 1938, s. 33, 4.): „Zatím jsou školy jako velké nemocnice, ve kterých se všem pacientům podává v tutéž hodinu tatáž medicína… Dobrá výchova a dobré učení má být co nejindividuálnější, v tom děláme řadu pokusů, ale já bych jich dělal ještě víc.“

Závěrem se vraťme k projektu Obecná škola v širších souvislostech transformace celého školství. Tento projekt jako první konkrétní krok transformačního procesu je důkazem, že v zásadním sporu o pojetí změn ve školství se jednoznačně prosadil přístup centralistický, etatistický. Nemáme obecný rámec (novou vzdělávací politiku vyjádřenou ve školském zákoně) umožňující různé cesta, alternativy a varianty řešení, ale máme jednu konkrétní normu (připravují se další konkrétní normy pro zbývající stupně škol). Ve společnosti, která jednoznačně směřuje od silného vlivu státu k liberalismu (v ekonomii od plánovaného hospodářství k volnému trhu), jde tedy školství v podstatě v protisměru.

Zdroj: Vladimíra Spilková: Projekt „Obecná škola“ v kontextu transformace celého školství. Učitelské listy 1–5/1993 (článek vycházel na pokračování)

Celý text si můžete stáhnout ZDE.



Další díly seriálu:
DOKUMENTY 1. Mozaika pedagogického hnutí
DOKUMENTY 2. První forma aktivit – Občanská fóra
DOKUMENTY 3. Občanská fóra pedagogických pracovníků
DOKUMENTY 4. Zahájení diskuse oborníků a vznik NEMES
DOKUMENTY 5. Pedagogický svaz – myšlenka profesní komory?
DOKUMENTY 6. Pedagogické iniciativy jako „angažované sardinky“
DOKUMENTY 7. Pedagogická unie jako první reprezentace iniciativ
DOKUMENTY 8. Podaří se ovlivnit „rychlonovelu“ školského zákona?
DOKUMENTY 9. Lze zbavit naše školství šedivé uniformity?
DOKUMENTY 10. Pojetí žáka a jeho postavení ve škole
DOKUMENTY 11. V NEMES se pracovalo týmově
DOKUMENTY 12. Šíře problémů zachycená v tezích pracovních skupin NEMES
DOKUMENTY 13. NEMES diskutuje v Brně o reformě vzdělávání
DOKUMENTY 14. Jak nedělat reformu. K metodologii projektu školské reformy z roku 1976
DOKUMENTY 15. Odlišnosti v základu. Náměty k metodologii současných vzdělávacích projektů
DOKUMENTY 16. Reforma školské reformy 1
DOKUMENTY 17. Reforma školské reformy 2
DOKUMENTY 18. Nedorozumění ministra Vopěnky s učiteli
DOKUMENTY 19. Drama vztahů na školách – výměna ředitelů
DOKUMENTY 20. Kdo bude spravovat školy? Boj o odvětvové řízení
DOKUMENTY 21. Demonstrující učitelé
DOKUMENTY 22. Dozvuky demonstrace
DOKUMENTY 23. Studie NEMES „Svoboda ve vzdělání a česká škola“
DOKUMENTY 24. Návrhy transformace vzdělávání
DOKUMENTY 25. Stavební kameny programu IDEA pro české školství
DOKUMENTY 26. Jak si autorské týmy představovaly transformaci 1
DOKUMENTY 27. Jak si autorské týmy představovaly transformaci 2
DOKUMENTY 28. Mají se podílet na přípravě reformy především učitelé?
DOKUMENTY 29. První časopis učitelů – Učitelský list
DOKUMENTY 30. Jak vedl ministr Vopěnka diskusi nad návrhy transformace
DOKUMENTY 31. Vopěnkův První krok – ale kam?
DOKUMENTY 32. Dost bylo Vopěnky!
DOKUMENTY 33. Vyčistit Augiášův chlív se nepodařilo
DOKUMENTY 34. Standa Červenka neznámkuje
DOKUMENTY 35. NEMES se orientuje na transformaci přímo ve školách
DOKUMENTY 36. Vznikl klub Přátel angažovaného učení (PAU)
DOKUMENTY 37. Jak učí (tedy učil) Standa Červenka
DOKUMENTY 38. Jak vypadá naše dnešní škola: jako dříve nebo se mění? Výsledky práce dílny NEMES
DOKUMENTY 39. Pojmy transformace
DOKUMENTY 40. Odlišné představy o transformaci vzdělávání
DOKUMENTY 41. Spor o realizaci transformace a představa NEMES
DOKUMENTY 42. Členové NEMES a PAU se učí a pracují na projektech
DOKUMENTY 43. Klub přátel alternativního školství Olomoucko
DOKUMENTY 44. Standa, Zdeněk a Ondra o minulosti, ale i o současnosti
DOKUMENTY 45. Založení Učitelských listů
DOKUMENTY 46. Angažované učení v praxi
DOKUMENTY 47. Jak si členové PAU představovali standardy?
DOKUMENTY 48. Najít svou cestu. O filozofii otevřeného partnerství, o filozofii NEMES
DOKUMENTY 49. Spor o Obecnou školu
DOKUMENTY 50. Promarněná příležitost
DOKUMENTY 51. Osm stádií procesu, který vede k úspěchu společenského hnutí

Pozvánky

Archiv

Česká škola