Anna Třešňáková: Je prvňák taky člověk?

pátek 3. července 2015 · 1 komentářů

Navštívila jsem červnový Kulatý stůl SKAV a EDUin s názvem Co bude potřebovat dnešní prvňák jako budoucí uchazeč o práci?, kde panelisty byli lidé z vršků veřejné sféry – tedy generální ředitel a spolumajitel úspěšné strojírenské firmy, členka představenstva IBM pro ČR i SR, spoluzakladatel významné české poradenské společnosti, dále viceprezident Svazu průmyslu a dopravy a zároveň i výkonný ředitel velké mezinárodní neziskovky, nebo předseda představenstva nejnavštěvova¬nějšího českého internetového portálu.

A ti, jako možní zaměstnavatelé, po absolventech škol, potažmo budoucích uchazečích o práci, požadují především znalosti a schopnost jejich projektového uplatnění, či zdravé sebevědomí a vědomí odpovědnosti. Někoho z nich přitom zajímá plošně povinná účast škol na inovativních projektech (ať už Pospolu, či SOLE), jiný zas, jako vylepšení aktuálních vzdělávacích rámců, navrhuje pozvat do školek a škol firmy a lidi z praxe, ještě jiný třeba znovuzřídit dílny, pro další je řešením současné nedostatečnosti českého školství digitální strategie, nebo naopak více kontaktu s uměním, popřípadě algoritmizace matematiky. Nápady na vylepšení zde jsou, v zásadě se však všichni shodnou, že škola je nenahraditelná (a, koneckonců, vojna zřejmě vskutku školou života). Je také samozřejmě zmíněn i nežádoucí egoismus. Děti musí chápat, že celek, tedy společnost, je za všech okolností nadřazena zájmům jednotlivce.

S dovolením, ptám se: kde v celé této debatě o správném vzdělávání dětí, o výhradách a připomínkách k němu a hlavně pak o návrzích změn pomocí všemožných systémových opatření, najdeme toho samotného prvňáka? Kde ten dnešní prvňák, o kterém tu byla bezmála tři hodiny řeč, aniž by ho kdokoli skutečně vzal na vědomí jako živoucí bytost mající vlastní práva a integritu, má vzít tohle vědomí vlastní odpovědnosti, které je od něj vyžadováno?

Jak přijde k odpovědnosti ať už za sebe, nebo za společnost, které je součástí, v uspořádání, kde je v rozhodovacím procesu o něm samém, jeho potřebách a jeho životě pouhým objektem, určeným ke zkoumání, pokusům a naplňování předem určeným obsahem, usměrňování a přesouvání zleva doprava a zpět? Není zřejmé, že až mu teprve snad na konci takovéhoto procesu zase jakási autorita oznámí, aby byl zdravě sebevědomým a především vědomě odpovědným, nebude už dávno ničeho takového schopen? Navyklý odevzdaně plnit požadavky direktivně nastolených autorit? Být pouhou uniformní figurou bez vlastní vůle?

Celý text najdete ZDE.

Pozitivní podporou proti stresu dětí

středa 1. července 2015 · 0 komentářů

Profesorka psychologie Lea Waters z University of Melbourne se ve své studii zabývá tím, jak mohou rodiče pomoci dětem vyrovnávat se stresem a jak jej zaměřovat pozitivním směrem.

Zdroj: Scio 4. 6. 2015

Autorka pracuje s pojmem „strength-based parenting“ (SBP), což je styl rodičovského vedení, které se snaží cíleně identifikovat a rozvíjet pozitivní stavy, pozitivní procesy a pozitivní kvality u dětí.

Studie pracovala se vzorkem 103 australských dětí ve věku 10–12 let a ukázala, že rodičovský přístup založený na podpoře a posilování silných stránek dětí pomáhá dětem vyrovnávat se stresem a přetvářet jej do pozitivní energie.

Rodičovství založené na silných stránkách učí děti spoléhat na vlastní síly a dále rozvíjet své přednosti.

Zdroj.

Za špatnými známkami mohou stát vážnější důvody, než se na první pohled zdá

úterý 30. června 2015 · 0 komentářů

První polovina roku končí a spolu s ní i školní rok. Spousta dětí se těší, až své rodiče překvapí vysvědčením se samými dobrými známkami, ne všechny ale mají to štěstí a vedou si ve škole dobře. Mnohdy jsou jejich špatné studijní výsledky způsobeny daleko závažnějšími problémy, než je nepozornost, neukázněnost nebo nechuť k učení.

Dvojnásob to platí v případech, kdy dojde k rapidnímu zhoršení známek nečekaně a zdánlivě bez příčiny. „Nejdůležitější ze všeho je včas objevit skutečný důvod všech problémů a začít situaci řešit. Příčinou můžou být třeba problémy s přijetím mezi vrstevníky, nefunkční rodinné prostředí nebo rizikové trávení volného času. Také je potřeba uvědomit si, že poprosit o pomoc někoho druhého – obzvláště jde-li o odborníka – není projev slabosti,“ říká ředitelka Laty Markéta Ježková.

Stres spojený s vysvědčením, ale také problémy, které vedou ke zhoršení školního prospěchu, řeší nezisková organizace Lata prostřednictvím speciálních programů zaměřených na pomoc ohrožené mládeži i rodinám klientů.

„Základní program Laty ‘Ve dvou se to lépe táhne‘ je určen pro všechny mladé lidi, kteří se ocitnou v kritickém životním období. Každému klientovi je přidělen o něco málo starší dobrovolník, který jej podporuje a pomáhá mu vyrovnat se s nastalou situací. Vzhledem k tomu, že se jedná o vrstevníka, může nabídnout nejen ‚naučená‘ pravidla, ale také vlastní zkušenost. Druhým projektem, který má pomoci nejen mladým lidem, ale i jejich rodinám, jsou ‚rodinné skupinové konference‘, kdy naši vyškolení pracovníci navážou spojení se všemi členy širší rodiny, kteří by se rádi zapojili. Na samotné konferenci pak rozdají úkoly pro nejbližší období. Ty se týkají většinou pozvolné změny režimu, trávení volného času a přístupu k povinnostem i k sobě navzájem. Jedním z hlavních cílů je, aby se rodina místo vytváření dalších konfliktů naučila spolupracovat,“ uzavírá Ježková.

Každý, kdo by se chtěl na Latu obrátit se žádostí o pomoc nebo se naopak zapojit jako dárce nebo dobrovolník najde další informace na www.lata.cz.


________________

O organizaci Lata

Organizace Lata – Programy pro mládež a rodinu pomáhá od roku 1994 sociálně ohroženým dětem a mladým lidem ve věku 13–26 let. Hlavní projekt „Ve dvou se to lépe táhne“ je založen na vrstevnické podpoře od vyškolených dobrovolníků, od nichž se klienti učí, jak se vypořádat s obtížnými životními situacemi a kvalitně trávit volný čas. Pomoc dobrovolníků je doplněna o odbornou péči sociálních pracovníků a další doplňkové služby.

V roce 2012 rozšířila organizace své služby o program podpůrné individuální práce s rodinou. Jeho cílem je provázení rodičů v náročných momentech výchovy dětí, nalezení prostoru pro komunikaci mezi členy rodiny a posílení zdravých vazeb mezi nimi. Za svou práci získala Lata v roce 2013 mezinárodní Cenu Nadace ERSTE za přínos sociální integraci, v roce 2014 byla oceněna jako Neziskovka roku.

Více informací naleznete na www.lata.cz.

Krásné prázdniny!

· 0 komentářů

Hodně odpočinku a času na rodinu, přátele, zájmy a cestování přeje všem čtenářům redakce Učitelských listů.

O prázdninách se budeme setkávat vždy v pondělí, ve středu a v pátek, tipy na čtení najdete jako obvykle v sobotu.

Ondřej Hausenblas: DOKUMENTY 77. Co dělá vaše PAU ve školství

pondělí 29. června 2015 · 0 komentářů

Jak už jste si mohli povšimnout, Přátelé angažovaného učení začali vydávat svůj Informační list, takže díky tomu se zachovala řada zpráv, které by jinak (možná) byly uchovány jen v paměti členů. Před 8. setkáním PAU v Kroměříži (v listopadu 1995) v něm podával výkonný předseda PAU Ondřej Hausenblas zprávu o tehdejší činnosti organizace.

Ve školství se jednak učí, jednak úřaduje, jednak dělá politika. My v PAU hlavně učíme a taky se snažíme o vývoj programů a nápadů.

1. Aby se něco vyvíjelo, snažíme se v současnosti, jak mnozí víte, dotáhnout do druhé fáze experiment se slovním hodnocením: chceme vyjednat, aby ty školy, které mají povoleno aspoň v některých předmětech nedávat známky vůbec i nad rámec povolených prvních tří ročníků, směly další dva roky pokračovat, a aby se k nim mohli přidat další zájemci. Zprávy z Ministerstva, kde se experiment má schválit, jsou však málo nadějné – prozatím se prý uvažuje jen s povolením pro ty školy, které vydržely i po šokujícím pokusu MŠMT o zrušení experimentu – a ty se dají spočítat na prstech jedné ruky. Navazujeme však kontakt se Zdravou školou, abychom našli více zájemců – nepřihlásíte se taky? Pište do Schránky PAU.

2. Na jaře 1995 jsme se někteří zúčastnili týmové práce na vývoji alternativního „Standardu vzdělávání v základní škole“ (F. Tomášek, A. Znorovská, O. Hausenblas, V. Spilková jako posuzovatelka a další tvůrci vně PAU). Koncipovali jsme ho tak, aby co nejméně omezoval učitele a školy tvořivé, a přitom stanovoval jisté hranice pro učitele rutinní. Základní rozdíl proti dosavadním představám byl ten, že náš Standard byl určen nikoli k tomu, aby diktoval učiteli, co učit, ale aby zavazoval tvůrce vzdělávacích programů nezapomenout na závažné cíle vzdělávání, teprve tak regulovat kvalitu programů, podle kterých by si školy měly vytvářet své kurikulum (tj. detailní vyučovací program pro všechny předměty nebo jiné celky).

Náš Standard by reguloval kvalitu výuky tím, že vytváří co nejlepší prostředí pro dobré učitele, a kontrola nad výsledky by se svěřila propracovanému souboru hodnotících kritérií – ta se ovšem budou nejprve vytvářet, protože dneska se na nich ještě nikdo neshodne. Standard obsahuje velmi obecně formulované rámce učiva, ale především vymezuje, ke kterým dovednostem a vyšším kompetencím má škola poskytovat žákům cestu. (Témata učiva by pak bylo možné brát jako doporučení.) K Standardu jsme vypracovali i postup zavádění: nikoli zavedení nových „osnov“, ale začátek skutečného programu reformy ve vyučování, včetně podpory dalšího vzdělávání učitelů, povinného podávání informací pro veřejnost a také včetně pravidelných oprav nedostatků, na které se přijde „cestou“.


Jak jsme dopadli?

Vedení Ministerstva nejdřív neporozumělo podstatě změny v pojetí standardu – očekávalo, že opravíme chyby, které měl jejich loňský zářijový návrh. Potom to vypadalo, že svítá naděje – nakonec však převážily důvody provozní a politické: pro většinu úředníků i učitelů samých by takový Standard byl šokem, muselo by se opravdu začít reformovat školství zevnitř, a to vše rok před volbami.

Schválen byl jiný návrh, připravený na VÚP – jak vypadá a co poskytne učitelům, uvidíme, až bude zveřejněn, prý se právě tiskne (16. 9.). Měl by mluvit o oblastech vzdělávání, a ne postaru rovnou o předmětech, měl by také obsahovat vymezení cílových dovedností, a „kmenové“ učivo by nemělo být detailní („brzdění a zastavování na lyžích“ jako vloni).

Pokusíme se všichni, aby se při jeho interpretaci kladl důraz hlavně na cílové dovednosti, protože pouhými paměťovými znalostmi by naše děti ve světě 21. století neobstály. Nenechte si to ujít – vyžádejte si Standard u svých ředitelů a promyslete připomínky, diskuse prý ještě bude.


Z činnosti výboru PAU

Scházel se pravidelně jednou v měsíci, kromě toho se členové výkonného výboru účastnili dalších jednání.

Pracovní setkání:
– s MŠMT (s B. Šumským) o slovním hodnocení a standardu vzdělávání, o novelách školských zákonů
– se sponzory (příprava společného grantu s VUZORT o výzkumu ve školách)

Kontaktní setkání:
– s Evropským úřadem WHO – Health Promoting Schools na konferenci o Zdravé škole
– s novináři (členství v redakční radě Učitelských novin a Učitelských listů)
– s nakladateli (Gaudeamus, IUVENTA, Portál, Agentura Strom)

Setkání (organizace nebo spoluorganizace):
– Dílna o málotřídkách ve Šlapanicích
– Regionální setkání ve Vamberku
– Lektorská činnost (Kašová, Tomášek, Polechová, Hausenblas, Dvořáková)
– Příprava dílny o kooperaci nad výukovými programy
– Příprava celorepublikového setkání v Kroměříži 4.–5. 11. 1995

Edice:
– Dosud 3 čísla Informačního listu
– Dotisk sborníku Měníme vyučování v agentuře Strom
– Náborový leták (připravujeme nový), vizitka a logo PAU (dostanete v Kroměříži)

Organizace:
– Žádost o dotaci z MŠMT
– Kartotéka členů v PC
– Dotazy ve Schránce PAU
– Výměna na předsednickém místě (na žádost S. Červenky O. Hausenblas)

Zdroj: Hausenblas Ondřej: Co dělá vaše PAU ve školství. Informační list PAU 4/95. Kroměříž: Gaudeamus 7–8/95, příloha str. 7–8


V roce 1995 se členové PAU, NEMES a dalších učitelských organizací snažili ovlivnit kroky ministerstva ve vzdělávací politice. Něco prosadit se dařilo jen velmi pomalu a zdlouhavě a dodnes se neshodli na některých názorech a přístupech ani učitelé mezi sebou, jak o tom svědčí (bohužel často nevybíravě vedené) internetové diskuse.
Z čeho ta nekonsensuálnost profese pramení, zdůvodnil Ondřej Šteffl ve svém vystoupení na letošní květnové konferenci „Testováním ke kvalitě vzdělávání?“ – z liberálního či konzervativního myšlení. Návrat k jednotné škole nemůže být proto dnes řešením, jen respekt ke svobodné volbě vzdělávacích cest a podpora slabých.

Podívejte se na jeho prezentaci ZDE.


Milí čtenáři! Dospěli jsme v naší „mozaice pedagogických iniciativ“ k úctyhodnému počtu kamínků: 77! Přes prázdniny vás necháme odpočinout (a možná i něco dočíst, na co ve školním roce nebyl čas). V září u našeho seriálu na shledanou!

Jana Hrubá



Další díly seriálu najdete ZDE.

Čmuchám, čmuchám prázdniny…!

sobota 27. června 2015 · 0 komentářů

Audiokniha Bertík a Čmuchadlo za vysvědčení s až 40% slevou!

Prázdniny se kvapem blíží, tak už jenom donést domů to vysvědčení (některé děti už ho dokonce donesly). Když bude dobré, zaslouží si školáci odměnu. A dokonce, i když to nebude zrovna ono, může být dárek motivací do příště. (Věděli jste, že děti, které poslouchají audioknihy, se lépe učí a dávají ve škole větší pozor? Jsou totiž zvyklé soustředěně vnímat informace ušima!)

Audioknihu Bertík a Čmuchadlo podle chytré a zábavné knížky spisovatelky Petry Soukupové vypráví Matouš Ruml, jemuž přizvukuje Veronika Kubařová v roli tajemného zvířátka. Příběh devítiletého Bertíka, jehož před zkaženými prázdninami zachrání podivuhodný tvoreček zvaný čmuchadlo, pobaví nejen děti, ale i rodiče. Společný poslech audioknihy Bertík a čmuchadlo vám tak zpříjemní dlouhou cestu na prázdniny nebo třeba deštivý letní večer.

Do 30. června ji na portálu digitálního downloadu Audiolibrix.com, v e-shopu Bux.cz a v knihkupectví Neoluxor můžete získat se speciální slevou 30 %. A kdo ukáže v Neoluxoru vysvědčení se samými jedničkami (nebo jej pošle vyfocené na e-mail office@audiolibrix.com), získá dokonce slevu 40 %.

Poslech prázdninové pohádky tak může být odměnou za krásné vysvědčení, zábavnou přípravou na další školní rok, ale hlavně chvílemi, které strávíte pohromadě a na něž budete rádi vzpomínat.

Krásný den a samé jedničky!

Partnerský přístup ve výchově a vzdělávání. Výchova Nevýchovou přichází do škol

pátek 26. června 2015 · 0 komentářů

Prožitkový kurz Výchova Nevýchovou učí zcela novým způsobem principům partnerské komunikace mezi dospělými a dětmi. V letošním roce získal akreditaci MŠMT ČR a stal se uznaným dalším vzděláváním pro učitele mateřských a základních škol.


Jak vypadá praxe

Celý kurz je sestavený tak, aby účastníci získali nejen informace a nové techniky a postupy, ale především vlastní prožitek a praktické dovednosti. Díky tomu už v průběhu kurzu mění svůj způsob komunikace a přístup k dětem, přestávají být teoretiky respektujícího přístupu a stávají se z nich skuteční partneři. V praxi to především znamená, že si vědí rady v každé výchovné situaci a umí s dětmi vyřešit libovolný problém, aniž by museli sáhnout k sankcím.

Hlavním efektem kurzu však je, že s novým přístupem složitých výchovných situací v jejich praxi ubývá. Děti s učiteli – partnery začínají spolupracovat a stávají se spoluzodpovědnými za společný prostor, a platí to i o tzv. problémových žácích.


Zásadní rozdíly

V průběhu kurzu učitelé mj. porozumí rozdílu mezi skutečným partnerstvím, které je založené na rovnováze, zodpovědnosti a vzájemné úctě, a liberální výchovou, kde si laicky řečeno „každý dělá, co chce”. Co je však ještě důležitější: Poznají rozdíl mezi skutečným partnerstvím a pseudopartnerstvím.

Pseudopartnerský přístup, kde jsou dospělí s dětmi partnery jen „napůl”, ať už vědomě či z neznalosti, totiž nefunguje. Rodiče nebo učitelé pak snadno dojdou k závěru: „Kdepak partneři, na děti musí být tvrdá ruka,” ve skutečnosti ale stačí jen porozumět souvislostem a změnit způsob, jakým s dětmi komunikujeme.


O kurzu

Kurz probíhá online a je rozdělen do 5 výukových modulů, resp. 5 týdnů. Každý týden se věnuje jednomu tématu a zahrnuje teoretickou a praktickou část: Vzdělávací videa, zážitková audia, principová videa a vedený workshop, včetně praktických pdf listů. Jedním z hlavních témat jsou například hranice ve výchově.

Kurz vede Mgr. et. Mgr. Katka Králová, někdejší šéfka zlínské pobočky Fondu ohrožených dětí, speciální pedagožka s praxí s nadanými dětmi i s dětmi s diagnózami jako ADHD nebo poruchy autistického spektra.

Kurz lze jako akreditovanou vzdělávací akci hradit z prostředků DVPP, učitelé mohou získat osvědčení o absolvování.

Pokud vás kurz zajímá, více se o něm dozvíte ZDE.

Roman Liška: Kariérový systém pedagogických pracovníků na Slovensku

čtvrtek 25. června 2015 · 0 komentářů

Provedené šetření v jednotlivých případech ukázalo, že ředitelé škol kariérový systém vnímají spíše negativně a jeho užitečnost pro ředitele je hodnocena jako nízká. Ve všech sledovaných případech je kritizován formalismus systému a jeho administrativní náročnost, nízká přínosnost a malá užitečnost.

Kariérový systém učitelů má do našich škol vstoupit již od nového školního roku. Jeho cílem je umožnit kvalifikovaným učitelům všech typů a stupňů škol (s výjimkou vysokoškolských učitelů) zvyšovat si profesní kompetence po dobu celé profesní kariéry a volit si různé cesty k dosažení kariérových pozic. To vše s návazností na motivující systém odměňování podle transparentních pravidel.

Projekt, který v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost od roku 2012 připravuje Národní institut pro další vzdělávání, má řadu zastánců, kteří tvrdí, že jeho zavedení umožní motivovaným pedagogům rozvíjet a prohlubovat svoji kvalifikaci a osobnostní rozvoj. Odpůrci systému poukazují na jeho finanční náročnost při omezených zdrojích, absenci koncepce učitelského profesního růstu, přílišnou orientaci na učitelovo působení mimo třídu místo koncentrace na učitelovo působení ve třídě či extrémní formalismus.

Naším nejbližším sousedem, který s implementací kariérového systému má již téměř šest let zkušenosti, je Slovensko. Slovenský kariérový systém zde byl zřízen zákonem č. 317/2009 Z. Z., o pedagogických a odborných pracovnících a o změnách některých zákonů, v platnost vstoupil 1. listopadu 2009. Aktuální model kariérového a profesního rozvoje na Slovensku vytvořil nové prostředí, se kterým se učitelé a ředitelé škol museli vyrovnat, což nebylo vždy jednoduché. Systém přinesl řadu pozitiv, vyžádal si však i dílčí úpravy, poslední účinnou k 1. 1. 2015.

Autor tohoto článku v rámci svého dalšího studia zjišťoval na pěti základních a středních školách v regionu východního a západního Slovenska postoje ředitelů škol ke kariérovému systému. Sledoval, jak se v systému pohybují, jak nové legislativní prostředí ovlivnilo jejich personální práci, co konkrétního jim systém přinesl a jak na kariérový systém reagují učitelé. Zkušenosti ze zavádění slovenského kariérového systému přinesly zajímavé impulzy použitelné pro implementaci v českém vzdělávacím kontextu.

Kariérový postup podle modelu kariérového systému je pro učitele na Slovensku nepovinný. Existují ale dvě výjimky: každý učitel musí absolvovat adaptační vzdělávání po nástupu na první pracoviště do praxe, druhým povinným prvkem je funkční vzdělávání ředitelů škol. Učitelé nemusí absolvovat atestace ani využít žádnou z nabízených možností profesního rozvoje. Kariérový systém platí plošně, je adresovaný všem učitelům, vychovatelům všech kategorií a pozic, které v resortu existují, což vytváří komplikované podmínky pro jeho realizaci. Systém je navržen tak, aby pedagogický pracovník prostřednictvím kontinuálního vzdělávání, sebevzdělávání, ale i samotnou praxí získal nové schopnosti a dovednosti nebo rozvinul již nabyté kompetence, které by mohl uplatnit v praxi a které by zároveň zvýšily jeho společenský status.

Kariérový systém umožňuje učiteli po adaptaci během celoživotní dráhy ve škole a ve školském zařízení volit si flexibilně tři kariérové cesty, které se vzájemně doplňují a prolínají. První kariérová cesta vede k celoživotnímu zachování standardních pedagogických kompetencí v souladu s požadavky a potřebami školy či školského zařízení. Za absolvované akreditované vzdělávací programy kontinuálního vzdělávání a za další tvůrčí aktivity prezentující výsledky jeho neformálního vzdělávání a informálního učení získává učitel stanovený počet kreditů, za který mu zaměstnavatel přiznává kariérový příplatek.

Druhá kariérová cesta vede k získání expertních pedagogických kompetencí (pedagog s první a druhou atestací). Podmínkou pro přihlášení na atestaci je získání stanoveného počtu kreditů. Atestace se koná před atestační komisí v organizacích zajišťujících kontinuální vzdělávání (např. ústřední orgány státní správy, vysoké školy a další organizace, které určí zákon).

Třetí kariérová cesta vede k získání specializovaných nebo řídících kompetencí pedagogických pracovníků prostřednictvím specializačního nebo funkčního vzdělávání. Ukončení vzdělávání se uskuteční stejně jako u druhé kariérové cesty prokázáním požadovaných kompetencí před zkušební komisí organizací zajišťujících kontinuální vzdělávání.

Samotné zjišťování názorů ředitelů škol probíhalo ve třech etapách v období od října 2014 do února roku 2015. Byli vybíráni zkušení ředitelé, kteří byli ve funkci déle než doba, po kterou je kariérový systém na Slovensku zaveden. Výběr zohledňoval otázku diverzity, ředitelé škol byli ze škol různých typů, velikostí a zřizovatelů. Data byla sbírána metodou individuálních rozhovorů, studiem dokumentů a pozorováním interakcí ředitelů.

Výsledkem šetření bylo zjištění, že zákonem nastavený proces adaptačního vzdělávání ředitelé škol vnímají jako formální, administrativě náročný, zbytečný a práci ředitele ztěžující. Na druhou stranu tento proces hodnotí jako potřebný a smysluplný. Jedna z oslovených ředitelek uvedla, že nutnost povinného adaptačního období způsobuje, že při výběru zaměstnanců upřednostňuje zkušené učitele, kteří adaptačním vzděláváním již úspěšně prošli.

V činnosti řízení pracovního výkonu a hodnocení zaměstnanců se ukázalo, že zákonem definovaný systém periodického hodnocení učitelů je v jednotlivých případech vnímán jako užitečný nástroj pro identifikaci konkrétních vzdělávacích potřeb učitelů, který má reálný dopad na vybavení škol, zejména prostředky ICT. Zároveň je vítaným nástrojem pro standardizaci hodnocení a může přispět k větší transparentnosti při odměňování. Současně však přináší nárůst administrativy a v jednom případě byl dokonce označen za formalitu, která se na výplatních páskách učitelů neprojeví.

V oblasti rozvoje profesních kompetencí kariérový systém působí na učitele motivačně, plány kariérových pozic a kontinuálního vzdělávání jsou však řediteli škol v jednotlivých případech považovány za formální, nepromyšlené a administrativně náročné. Hlavní motivací pedagogů, kteří se ke vzdělávání hlásí, je dle ředitelů především zájem zvýšit si plat. V jednom případě bylo konstatováno, že účast učitelů na vzdělávání ředitelům způsobuje problémy při zajištění suplování za vzdělávající se zaměstnance.

Ve všech případech šetření byl řediteli škol negativně hodnocen kreditový systém. Systém byl vyhodnocen jako chybně nastavený, nepromyšlený, nenabízející vhodné vzdělávací aktivity a přinášející nesmyslná omezení pro učitele, kteří nejsou cílovou vzdělávající se skupinou. Kvalita vzdělávacích programů a akreditovaných institucí je hodnocena jako nízká až nevyhovující. Dle názoru ředitelů škol je cílem kreditového systému vyčerpat evropské peníze, přičemž hlavní motivací vzdělávání učitelů je honba za kredity.

V oblasti mzdové diferenciace, odměňování a dopadů na ekonomiku školy ředitelé škol v jednotlivých případech upozorňují na nedostatek zdrojů v systému, destabilizaci školských rozpočtů v důsledku zpožděného dokrývání kreditových příplatků ze státního rozpočtu, absenci transparentních kritérií pro financování a stoupající náklady škol v souvislosti s pokrýváním cestovních náhrad a úhrad za suplování vzdělávajících se zaměstnanců.

V jednom případě paní ředitelka uvedla, že napjatost školských rozpočtů bezprostředně ovlivňuje klima na školách. Specifickým důsledkem zavedení kariérního systému v oblastech ekonomiky škol je v jednom případě efektivnější finanční plánování a přijímání učitelů s maximem kreditů. Ve více případech je poukazováno na nízkou úroveň platů ve školství.

Ukázalo se, že všichni účastníci šetření se shodli na skutečnosti, že kariérový postup učitele nekoreluje se zvyšující se kvalitou výuky učitele ve třídě v reálném prostředí. Ve specifickém případě paní ředitelka navrhuje legislativně upravit pravomoc ředitele odebrat učiteli kredity v situaci, kdy jeho kariérový stupeň neodpovídá reálnému výkonu ve třídě.

Provedené šetření v jednotlivých případech ukázalo, že ředitelé škol kariérový systém vnímají spíše negativně a jeho užitečnost pro ředitele je hodnocena jako nízká. Ve všech sledovaných případech je kritizován formalismus systému a jeho administrativní náročnost, nízká přínosnost a malá užitečnost. Ve specifických případech je systému vyčítána špatná propagace a nespravedlnost v zohlednění zásluh učitelů a jejich kvalifikace. Ukázalo se, že ředitelům škol schází metodická podpora při implementaci systému ze strany zřizovatele, školského úřadu nebo inspekce.


Cílem kariérového systému na Slovensku bylo nastartovat systematický profesní rozvoj učitelů, definovat jednotlivé kariérové stupně, pozice, atestace a k nim profesní standardy pro jednotlivé subprofese v návaznosti na systém kontinuálního vzdělávání. Samotná koncepce a realizace kariérového systému však do slovenských škol vnesla řadu otázek, pochybností a problémů. Část těchto otázek a problémů byla zkoumána výše uvedeným šetřením, které zjišťovalo názory, zkušenosti a postoje několika ředitelů vybraných škol.

Slovenské školství je finančně velmi poddimenzované. V rámci OECD má Slovensko nejnižší průměr platu učitelů po patnácti letech praxe vzhledem k příjmům pracovníků na plný úvazek, s terciárním vzděláním, ve věku 26–64 let. Platy slovenských pedagogických pracovníků tak zaostávají nejen v porovnání s rozvinutými zeměmi, ale i ve vztahu k ostatním platům na Slovensku. Slovensko se v tomto ukazateli nachází na samém konci zemí OECD.

S nedostatkem finančních zdrojů v systému souvisí kreditový systém, kteří všichni ředitelů označili za mimořádně špatný. Model kariérového a kreditového postupu vyvolal enormní zájem učitelů o vzdělávací nabídku (velkoryse dotovanou projekty ESF), protože učitelé kompenzují nízké platy „honbou za kredity" a následně získáním jistého kreditového příplatku a zvýšením svého příjmu. Tato skutečnost ředitelům škol způsobuje organizační problémy při zastupování za vzdělávajícího se učitele a má též finanční dopady na napjaté rozpočty škol. Respondenti zpochybňují osvědčení získaná v programech kontinuálního vzdělávání, které nerozvíjejí potřebné profesní kompetence učitele, ale díky nimž učitelé získají finanční benefity.

Na základě deseti případů v této sondě nelze závěry šetření považovat za obecně platné. Cílem případové studie je rozvinout a generalizovat teorie, nikoli zjistit četnost. Závěry šetření však poskytují plastičtější pohled na problematiku kariérového systému a podporují tak hodnocení pedagogických teoretiků, kteří slovenský systém popisují shodně jako respondenti v tomto šetření.

Přestože koncepce českého a slovenského kariérového systému vychází ze stejných premis, s nejkritizovanějším místem systému – kredity, česká koncepce nepočítá. Lze proto předpokládat, že implementace systému v České republice bude plynulejší a ředitelům škol přinese méně starostí než na Slovensku. Přesto bude nutné věnovat náležitou pozornost objasňování smyslu a podstaty navrhovaných změn v kariéře učitele, aby se i u nás systém nestal předmětem nepochopení, kritiky a polemik.

Mgr. et Mgr. Roman Liška, ředitel Střední odborné školy pro administrativu EU

Grafy si můžete stáhnout ZDE.

Jan Goll, Lukáš Hájek: Studenti vytvořili výukový web o československé emigraci a exilu po roce 1948

středa 24. června 2015 · 0 komentářů

Multimediální výuková pomůcka Neviditelné oběti komunismu pro žáky základních a středních škol je výtvorem studentů, učitelů a absolventů Gymnázia F. X. Šaldy v Liberci. Produkt vychází z již více než desetileté zkušenosti hlavních členů týmu, který se danou problematikou na půdě gymnázia úspěšně zabývá již od roku 2003.

Velkou devízu počinu představuje blízká věková hranice tvůrců a cílové skupiny oslovených. Mladí hovoří k mladým, mladí vyučují mladé. Myšlenková struktura produktu, scénáře k rozhovorům, které jsou ve výukovém webu použity, vedení samotných dialogů, tvorba dokumentárního snímku, výběr písemných a obrazových archiválií i volba termínů do rejstříku je dílem studentů. Nejen obsah výukového materiálu, ale rovněž i jeho realizace vznikla většinově ve školních lavicích a do lavic se zase za svým obecenstvem vrací.

Smyslem projektu je moderními pedagogickými metodami přiblížit žákům jedno z méně probádaných témat našich dějin – československou emigraci a exil po roce 1948 se zaměřením na kanadské zámoří – a zároveň motivovat mladé lidi k raně badatelským a výzkumným pokusům.

Obsah výukového webu čítá šest plus jednu kapitolu:

Důvody útěku – rozbor příčin a pohnutek, které vedly po roce 1948 některé občany Československa k opuštění vlasti.

Útěk z vlasti – popis mnohdy velmi dramatického přechodu státní hranice a poukázání na různé způsoby jeho realizace.

Uprchlické tábory – vykreslení dramatických podmínek života v utečeneckých táborech v Německu, Rakousku či Itálii. Detailní analýza táborového režimu s poukazem na bariéry, které museli Čechoslováci v německém prostředí zdolávat.

Začátky v Kanadě – výčet procedur, jimiž námi sledovaní aktéři prošli, aby vůbec mohli pomýšlet na zisk azylu v některé z vysněných zemí. Pozorování způsobů vypořádání se s kulturně i jazykově odlišným prostředím za oceánem.

Krajanská činnost – analýza zapojování krajanů do pracovního procesu a organizace ve společných spolcích.

Návraty domů – přiblížení emocionálních momentů návratů do rodné vlasti.

Vzkazy – zprostředkované doručení sdělení exulantů v podobě vybraných vzkazů mladým lidem zpět do České republiky.

Každá kapitola obsahuje výňatky z rozhovorů s přímými aktéry československé emigrace a exilu v Kanadě, které studenti natočili za pomocí audiovizuální techniky velmi vysoké kvality v prostředí jejich nového domova. Nezůstalo však jenom u filmových ukázek. Nedílnou součástí jsou dobové fotografie, další obrazový materiál a dokumenty písemné provenience pocházející od samotných krajanů, ze sbírek exilových spolků, tuzemských a zahraničních archivů.

Součástí webu je rovněž dokumentární film, který poutavou formou představuje sledovanou problematiku jako celek. Zpracování se opírá zejména o interview, která byla studenty a pedagogy během badatelských cest napříč Kanadou s krajany natočena. Tvůrci v průběhu své filmařské práce mohli využít profesionálního zázemí Dětské televize v Liberci, které studentům poskytlo techniku, odborné rady a prostředky pro kompletaci a finální dotvoření dokumentárního snímku.

Pro snazší orientaci v tematice československé emigrace a exilu po roce 1948 a poválečných dějinách našeho státu je uživatelům nabídnut slovníček pojmů a jmen, jež se na výukovém webu vyskytují.

Pedagogové ocení testové úlohy, které mají prověřit znalosti žáků základních a středních škol z představovaného multimediálního webu. Okamžité vyhodnocení s nabídkou správných odpovědí výukový proces zefektivňuje.

V rámci hodin dějepisu nalézáme mnoho opomíjených témat, která jsou zejména z nedostatku studijního a výukového materiálu učiteli představena jen okrajově či vůbec. Mezi ně řadíme i problematiku zločinů poválečného komunistického režimu a hlavně s ním související emigraci a exil.

Studenti a pedagogové Gymnázia F. X. Šaldy v Liberci si pomocí metody orální historie a klasické historické metody kritického vyhodnocení dobového písemného pramene připravili podpůrný materiál pro vznik výukového webu, který se ona bílá místa naší historie a výuky dějepisu pokouší alespoň částečně zacelit.

Zdroj.

Náš trh čím dál více pociťuje nedostatek školených a vzdělaných lidí

úterý 23. června 2015 · 0 komentářů

Více než 60 odborníků z řad vrcholného managementu českých i nadnárodních společností se sešlo při příležitosti Dne rozvoje a vzdělávání dospělých, aby diskutovali nad významem edukace dospělých.

Jak rozpoznat kvalitu rozvojových programů v přesycené nabídce vzdělávacích společností, jak správně změřit jejich efektivitu či jak rozpoznat talenty na vysokých školách a mnoho dalších témat se probíralo ve čtvrtek 4. června 2015 v pražském PentaHotelu na prvním ročníku konference nazvané "Zaostřeno na kvalitu". Pořádala ji společnost MgC Group, která se dlouhodobě zabývá vzděláváním a rozvojem zaměstnanců nejen v České republice, ale také na Slovensku, v Polsku, Maďarsku, Rakousku či Německu.

"Z průzkumu Stanton Chase mezi řediteli významných společností v České republice CEO Survey 2015 vyplynulo, že náš trh čím dál více pociťuje nedostatek školených a vzdělaných lidí. Až 67 % respondentů uvedlo jako hlavní problém na trhu práce nedostatek vůdců, dalším problémem se pak ukázala absence podnikatelského myšlení a kreativity, tu pociťuje 66 % dotazovaných,“ poukázal na jeden z klíčových problémů na trhu práce Jozef Papp, Managing Partner ze společnosti Stanton Chas.

"Čím dál tím víc společností začíná pociťovat nezájem rodičů a dětí o technické profese. Podporu znovuzavedení Duálního vzdělávání považujeme za základní předpoklad k řešení nedostatku vysoce kvalifikovaného personálu pro náš průmysl," uvedl Peter Chudoba, ředitel ze společnosti MIBA Steeltec.

"Vyhledávání studentů s předpoklady pro konkrétní pozice se stává pro vysoké školy důležitým tématem. Programy pracovních workshopů, nabídky stáží a pracovních pozic jsou pro univerzitu nezbytností, stejně tak následná spolupráce s absolventy a zaměstnavateli. Vyhledávání talentovaných studentů je v tomto procesu kritickým prvkem," komentoval důležitost Talent Managementu proděkan ČZU Roman Kvasnička.

Konference byla rozdělena do tří na sobě nezávislých sekcí s prezentacemi, workshopy, otevřenou diskuzí a společným obědem.

Mezi přednášejícími byli zástupci společností LIDL, MIBA Steeltec, Philip Morris, Vienna Intenational, Mandarin Oriental či Stanton Chase. Zastoupeny zde byly také univerzity jako Vysoká škola ekonomická či Česká zemědělská univerzita.

Nejčastěji diskutovaná témata v průběhu celého dne byly talent management, diverzita či spoluzodpovědnost manažerů za rozvoj svého týmu.

Konference se stala prvním podnětem pro otevření diskuze mezi zaměstnavateli a vzdělávacími institucemi na téma "Kvalita vzdělávání dospělých v ČR". Dalším krokem, který podpoří tento nastartovaný proces jsou plánované diskuze se zástupci AIVD (Asociace vzdělávání dospělých), AHK (Česko-německá obchodní komora) a AMCHAM (Americká obchodní komora). Celý proces bude podpořen pravidelným setkáním vždy v červnu v souvislosti s Dnem rozvoje a vzděláváním dospělých.

Jana Hrubá: DOKUMENTY 76. Susan Kovaliková: Integrovaná tematická výuka

pondělí 22. června 2015 · 0 komentářů

„Tato pedagogická publikace je učebnicí, která nabízí ucelený vyučovací systém: má svá teoretická východiska i jejich praktickou aplikaci, model je moderní, ale současně dostatečně ozkoušený, je úplný a přitom otevřený pro kreativitu učitele,“ píše Jarmila Rejlová ve své recenzi v roce 1995. Kniha se tehdy stala pro mnoho českých učitelů velkou inspirací při tvorbě vzdělávacích programů.

„Model integrované tematické výuky (ITV) sestává ze tří částí: první jsou závěry z výzkumu mozku, druhá je návodem, jak vytvářet kurikulum na základě celoročního tématu a třetí část je věnovaná výukovým strategiím, postupům ve shodě s předchozími dvěma částmi.

Z poznatků, „jak se učí lidský mozek“, vyvodila Kovaliková osm podmínek efektivní výuky. Nazývá je mozkově kompatibilní složky učebního prostředí a procesů. Jsou to:
– nepřítomnost ohrožení
– smysluplný obsah
– možnost výběru
– přiměřený čas
– obohacené prostředí
– spolupráce
– okamžitá zpětná vazba
– dokonalé zvládnutí

Cílem vzdělávání je pro Kovalikovou osvojení si znalostí a dovedností až na úroveň jejich použití ve skutečném životě.“

Zdroj: Rejlová Jarmila: Susan Kovaliková: Integrovaná tematická výuka – Model. Informační list PAU. Kroměříž: Gaudeamus 6/95, příloha str. 2

Tyto složky podrobněji vysvětlila v rozhovoru nad svým překladem knihy Jana Nováčková: „Prvním je nepřítomnost ohrožení. Jestliže se člověk cítí ohrožen (skutečně nebo domněle), zaktivizují se automaticky vývojově nižší části mozku, které však nejsou sídlem učení (tím je mozková kůra). Takže, jestliže se dítě ve škole cítí čímkoliv ohroženo, nemůže dostatečně přijímat nové poznatky a dovednosti.

Druhým je smysluplný obsah. Mozek neustále vyhledává ve svém okolí význam, smysl. Dokáže se orientovat právě v bohatém prostředí, v okleštěném kontextu, jakým často výuka je, hledá význam obtížně. Mozek odměňuje přes neurotransmitery sám sebe i celý organismus příjemnými pocity, jakmile se dosáhne nového významu nebo porozumění. Pokud je tedy učení přiměřené věku a je pro žáka významné, nepotřebuje ani odměny, ani tresty.

Třetím prvkem je možnost výběru. Tradiční výuka učí všechny děti stejným způsobem. Požadavek Susan Kovalikové zní: co je třeba učit, to je na učiteli, ale jakým způsobem se to dítě bude učit, by mělo být ponecháno na něm samém.

Přiměřený čas je zase v rozporu s tradičním rozvrhem, kdy se obsah podřizuje času, místo, aby se čas podřídil obsahu. Obohacené prostředí a spolupráce jsou dalšími prvky.

V knize se uvádí, že učení je vlastně vytváření mentálních programů, které dále v životě používáme. Aby se nezačaly vytvářet chybně, je velmi důležitá okamžitá zpětná vazba. Jenže té se při frontálním vyučování dostává jednotlivému žákovi velmi málo.

Velice se mi líbí poslední prvek – dokonalé zvládnutí. Je to požadavek tak velmi odlišný od klasické školy, která žákovi neznalost vyjádří horší známkou, ale neklade si za cíl látku naučit až na úroveň použití, ačkoliv jen tato úroveň má význam pro skutečný život.“

Zdroj: Hrubá, Jana: Jak se učí zdravý lidský mozek? Praha: Agentura STROM, Učitelské listy, II. roč., 1994/95, str. 12

„…Respektováním všech osmi položek (každá představuje pro nás nové poznatky, anebo nové postoje, takže vyžadují pozorné studium) se vytváří mozkově kompatibilní učební prostředí, ve kterém se pak odehrává výuka podle jednoho celoročního sjednocujícího tématu a podle jeho rozepsání do měsíčních podtémat a týdenních tematických částí. Model ITV úplně opouští výuku po jednotlivých předmětech. Celoroční téma si volí učitel sám. Učitele považuje Kovaliková za stále se vzdělávajícího odborníka, jehož úspěšnost závisí na podmínce bezpečného prostředí školy a úrovni týmové práce s kolegy. Pokud jde o ředitele, v USA požadují jeho zájem, či indiferentnost. (U nás je tak velká samostatnost učitele ještě frází, realita je limitována stále ještě vysokou direktivitou na všech úrovních.) To, co by z učiva měly zvládnout všechny děti, tvoří tzv. klíčové učivo. To se pak rozpracovává do aplikačních úkolů, tj. činností, jimiž děti realizují své pochopení látky a současně se jejich prostřednictvím aktivně učí. Aplikační úkoly zároveň svou variabilitou dětem zaručují nabídku činností, které odpovídají rozmanitosti učebních (intelektových) typů dětí. Na nich dítě i učitel poznají, zda dítě látku dokonale zvládlo nebo ne. Model ITV se nespokojuje s polovičatostí, učitel nepřevezme od dítěte práci, dokud není dokonalá. Klasické známkování a hodnocení zde tak vlastně ztrácí svůj smysl…

Pojetí celého modelu ITV prozrazuje, že Kovaliková učinila východiskem své práce ne školu, ne učitele, ale dítě. Komplexitu přístupu dokládá nejen důraz na poznatky o neurofyziologických podmínkách učení, ale též na sociální charakter učící se lidské bytosti. Protože se žák učí pro život, musí škola vyučovat i sociálním dovednostem, které teprve umožní efektivně a ekonomicky uplatňovat to, co získal naukově.

Závěr knihy je věnován učitelům, a to těm, kteří se vydali na tuto nelehkou cestu. Jednak upozorňuje, že aplikace modelu ITV představuje tří až pětiletou práci, jednak upozorňuje, že nejtěžší je změna u sebe sama, neboť nejde o situační změnu, ale o přerod…“

Zdroj: Rejlová tamtéž


Další díly seriálu najdete ZDE.

Eva Horáková: Pohádky pro všední den

sobota 20. června 2015 · 0 komentářů

Nová knížka pohádek psaná podle pravidel genetické metody výuky čtení.

Pohádky jsou psány velkými tiskacími písmeny a jsou řazeny od pohádek složených jen z jednoduchých jednoslabičných slov přes další z dvouslabičných až po pohádky se čtyřslabičnými slovy, které jsou již náročnější. Pohádky jsou přiměřeně krátké, aby je děti stihly během vyučovací hodiny nebo za domácí úkol přečíst celé, případně aby délkou vyhovovaly i dětem předškolního věku. Jsou stylisticky jednoduché, aby děti pochopily pointu.

Ve škole je možné pohádky používat i v rámci jiných předmětů, např. při výtvarné výchově. V neposlední řadě mohou pohádky pomoci řešit emočně volní vlastnosti a vztahy i předkládat dětem vzory chování.

Eva Horáková je učitelka s dlouholetou praxí, matka dvou dětí a autorka knih psaných genetickou metodou. V nakladatelství Portál vyšly její populární knížky Zvířátka, Pohádkový svět, Svět hraček.

Ukázky a více informací najdete ZDE.

TOPIČŮV SALON: aktuální výstavy a další program

· 0 komentářů

AKTUALISOVÁNO.

Dovolujeme si vás pozvat na výstavy a další akce.


Pražské Quadriennale 2015

Do  28. 6. 2015

Jedna z nejvýznamnějších událostí české i světové kultury přichází opět po 4 letech. 13. ročník mezinárodní přehlídky Pražského Quadriennale scénografie a divadelního prostoru proběhne od 18. do 28. června. Program se bude poprvé odehrávat na mnoha místech převážně v centru Prahy. Vedle expozic zemí a regionů, výstavy performativní architektury, studentské sekce a programu pro rodiny „PQ dětem“ nabídne akce bohatý program v podobě živých akcí ve veřejném prostoru, přednášek a workshopů.

V prostorách Topičova salonu se během Pražského Quadriennale představí národní expozice z celého světa.

Kompletní informace o Pražském Quadriennale 2015: www.pq.cz


Připravované výstavy

Výstava Konkret-ism 1967/2015

14. 7.–21. 8. 2015 

Výstava KK3 Klubu konkretistů – Topičův salon i klub

Nic není konkrétnějšího, nic čitelnějšího, než linie, barvy, plocha. Málo co se dá tak přesně definovat jako čtverce, kruhy, elipsy, ovoidy…

Před 48 lety se u ateliéru M. Vystrčila na pražské Kampě sešli Tomáš Rajlich, Jiří Hilmar, Arsen Pohribný a Radoslav Kratina​ a založili Klub konkretistů… Kam se během těch let posunula tvorba autorů, jež „hovoří jazykem geometrie“?

Vystavující autoři: Jiří Hilmar, Radoslav Kratina i.m., Tomáš Rajlich, dedikováno Arsenu Pohribnému

zahraniční host: Milan Dobeš

Nikos Armutidis, Vladana Hajnová, Pavel Hayek, Jaroslav Jebavý, Ladislav Jezbera, Zbyněk Janáček, Jiří Krtička, Zdeněk Kučera, Štěpán Málek, Václav Malina, Luděk Míšek, Eduard Ovčáček, Tomáš Polcar, Lubomír Přibyl, Vladimíra Sedláková, Jan Stolín, Aleš Svoboda, Pavel Štýbr, Jiří Valoch

hosté: Alena Foustková, Mikuláš Zipper


Míla Preslová & Michaela Maupicová: Mezičas

27. 8. 2015–25. 9. 2015

Výstava je uměleckým setkáním dvou autorek dvou odlišných generací, vyjadřujících se odlišnými médií a jinými způsoby zobrazení. Někde „mezi nimi“ můžeme nalézat stanoviště k nezaujatému vhledu na jedno i druhé pojetí obrazu: předmětného a abstraktního. Pozastavený čas ve fotografii nebo osobní čas transformovaný do abstraktní obrazové plochy je v přítomnosti aktualizován zcela odlišně a tato odlišnost je patrná právě z pozice „mezi“. Ale paradoxně je tato pozice, toto místo odstupu, pro obě různá umělecká pojetí obsahově konvergentní v tom nejhlubším smyslu slova.

Název výstavy implikuje toto místo zastavení, možnost odstoupení od jednoho ke druhému a opačně. Poukazuje sice k rozdílné zkušenosti mezi dvěma časy jejich momentální aktualizací (jestliže čas vnímáme jako cosi nedefinitivního v „prostoru dějinného“ nebo lépe „dějícího se světa“), ale současně je v „mezi-prostoru“ tato zkušenost společně tematizována. Role reprezentace – mimésis – je u fotografií a abstraktních obrazů odlišná, ale v oblasti „mezi“ není primárně akcentována a není ani poselstvím nebo obsahem této výstavy.

Kontrapunkt mezi realitou abstrakce a přepisem reality pozastavené v čase je důvodem takového pojetí výstavy, jakým je představena. Konfrontace dvou generací, odlišných vizuálních přístupů, které by měly otevřít diskurz o aktuálnosti jednoho či druhého je pro obě umělkyně zcela marginální.

Důležité nebo přinejmenším zajímavé je odkrývání proměnlivosti těchto uměleckých děl – jejich vnímání -, pakliže nejsou v předstihu teoreticky svázána definicí nebo odkázána k ideovému horizontu. Předpokladem aktuálnosti jakékoliv podoby umění – konkrétního uměleckého díla – je tedy odstup, který nabývá své platnosti v mezičase všech různých časů. Příjemné zážitky „mezi“ obrazy jsou pak tím prioritním a nejvyšším.

Kurátor výstavy: Petr Vaňous


Výstava Crash Test 5: Transmise

3. 9.– 25. 9. 2015

Název Crash Test vyplývá z podstaty projektu. Je metaforou zátěžové zkoušky studujících umělců a kurátorů, kteří se prvně setkávají při tvorbě výstavy.

Letos se projekt zaměří na 3D tisk, studenti připraví výstavu z výběru sochařských děl studentů, absolventů a vyučujících Ateliéru sochařství I FaVU v Brně.

Koordinátor projektu: Milan Pech


Přednášky a besedy

Přehled přednášek a besed najdete ZDE.


Společnost Topičova salonu

Současný program se orientuje na výrazné osobnosti české výtvarné a vyzvedá do popředí zejména autory nesporných kvalit, kteří jsou z různých důvodů nezaslouženě opomíjení nebo zapomínáni. Stejně tak nabízí prostor nastupující umělecké generaci.

Dalším aspektem, uplatňujícím se v činnosti je sběratelství a jeho význam pro umění mimo veřejnou výstavní síť. Společnost na toto téma pořádá ve spolupráci s AaA i přednášky (moderuje Jan Skřivánek). Jejím záměrem je ukázat, že kvalitu umění a umělců neurčují jen kulturní instituce – přirozené ocenění přináší autorům zejména kulturní veřejnost a pro umělce samé jsou nejdůležitější jejich sběratelé.

Výročí 4. Topičova salonu inspirovalo, a rozšíření o nové prostory Topičova klubu umožnily, že kulturní nabídka byla rozšířena i o besedy, přednášky, literární večery, divadelní i hudební představení. Topičův salon se tak postupně stává kulturním centrem se širokou nabídkou aktivit.

Další informace a podrobnosti: www.topicuvsalon.cz

Můžete nás sledovat též na facebooku: www.facebook.com/TopicuvSalon

Kontakty:
Topičův salon
Národní 9, Praha 1, 1. patro
e-mail: info@topicuvsalon.cz, topicuvsalon@volny.cz
tel.: +420 603 495 520

Otevřeno:
pondělí, čtvrtek, pátek: 10–17 hodin
úterý, středa: 10–18 hodin

Školní skupinová vstupenka (školní výpravy vedené pedagogem – platí pro oba výstavní prostory): 100 Kč

Nekognitivní dovednosti pro život

pátek 19. června 2015 · 0 komentářů

Profesorka Mandy Savitz-Romer z Harvard Graduate School of Education a profesorka Heather Rowan-Kenyon z Boston College uveřejnily zprávu z výzkumného projektu zaměřeného na identifikaci nekognitivních dovedností, které jsou důležité pro studium a pracovní uplatnění.

Zdroj: Scio 12. 5. 2015

Na základě prostudované literatury autorky vymezily tři skupiny dovedností potřebných pro úspěch ve studiu a v práci:

1. Přístup k učení nebo k práci – např. udržování pozornosti, směřování k cíli, vyhledávání a využívání podpůrných služeb, zvládání časového rozvrhu, analýza úkolů a vývoj strategií.

2. Intrapersonální dovednosti – např. přizpůsobivost, svědomitost, zvládání emocí, vlastní hodnocení a vědomí vlastních kvalit, sebeřízení, zvládání stresu.

3. Sociální dovednosti – např. aktivní naslouchání, vědomí přináležitosti, kolaborativní dovednosti, povědomí o kultuře, empatie, porozumění potřebám ostatních.


Ze zjištění studie vyplývá, že nekognitivní dovednosti jsou definovány, hodnoceny a podporovány odlišně v prostředí vysokých škol a na pracovním trhu:

1. Vysoké školy kladou větší důraz na dovednosti ze sféry přístupu k učení, zatímco zaměstnavatelé cení nejvýše dovednosti sociální.

2. Nekognitivní dovednosti rozvíjené ve školách jsou úzce zaměřeny pouze na vysokoškolský život, nikoliv na akademický úspěch nebo celoživotní úspěch.

3. Neexistuje žádná sdílená odpovědnost při rozvíjení dovedností pro úspěch ve studiu a v práci.

4. Zaměstnavatelé předpokládají u absolventů určité dovednosti, které však škola nerozvíjela nebo rozvíjela jiné.

Zpráva doporučuje soustředit se na nekognitivní dovednosti potřebné pro studium i práci a vyvinout metody pro jejich rozvíjení a měření (o možnostech měření nekognitivních dovedností viz ZDE).

Původní zdroj.

Marcela Burešová: K tématu inkluze v českých školách – prakticky

čtvrtek 18. června 2015 · 0 komentářů

Pojďme se podívat pod pokličku tématu inkluze, jak se může také jevit v našem českém prostředí. Prozatím jsme spíš ve fázi částečné integrace.

Dosavadní stav v mnoha školách, zvláště např. v menších městech a obcích, může vypadat tak, že děti lze snáz integrovat nejčastěji na 1. stupni základní školy, kde je jim přidělen asistent, který ve spolupráci s učitelem je průvodcem žákova vzdělávání. Mnohdy však chybí informace, schopnosti a dovednosti, které by v podstatě již zčásti v terapeutickém smyslu umožnily žákovo těsnější začlenění do procesu vzdělávání, stejně jako do emočního a sociokulturního klimatu třídy. To vše ve smyslu přijetí a spolupráce, tedy cestou inkluze.

Situace je často taková, že dítě chodící do mateřské školy pro děti s hendikepem či do klasické (nebo pobývající v předškolním věku především v rodině) může nastoupit jako integrované do 1.–5. třídy, ale už nebývá přijato jako integrované ke vzdělávání na 2. stupeň základní školy, nýbrž se vzdělává v nějakém typu speciálních škol.

Míra zdaru integrace se obvykle těsně odvíjí od osobnostní zralosti učitele a asistenta a od jejich spolupráce, místo aby byla záměrným výsledkem volby postupů a odborného vzdělání spojeného se supervizí, nebo koučinkem. Asistentovi není přesně dáno, do jaké míry má být aktivní, či pasivní v práci s dítětem a v jakém přesně směru, jakých nástrojů (kromě těch nabízených většině žáků ve třídě) má použít – existují samozřejmě výjimky. Individuální plán dítěte sic navrhuje některé postupy, obvykle jsou však obecné, málo komplexní, málo vyčerpávající a nedostatečně dítěti šité na míru.

Protože respektující přístup učitele k žákům a jeho „nadstandardní“ (měly by být však běžné) učitelské nástroje vyvěrají často z osobního učitelova zájmu, nebo také z účasti celé školy v nějakém vzdělávacím projektu pro učitele (někdy na úkor vnitřní motivace a přesvědčení učitelů), nelze se v Česku příliš spoléhat na to, že odbornost a informovanost potřebná ke kvalitní inkluzi u všech dospěláckých zúčastněných stran spadne na dotyčné jaksi shůry a samovolně, samostudiem apod. A proč by také měla, když u našich některých evropských sousedů stát obvykle je schopen zajistit potřebné zázemí inkluzi i její přípravě.

Jestliže tedy chceme, aby se inkluze v Česku v dohledné době podařila, je třeba se podívat na ni „zevnitř“. Zatímco úspěšná inkluze by měla sloužit k prevenci sociopatologických jevů, tak ta neúspěšná by je naopak mohla vyvolávat (např. šikanu, konzumaci drog apod.). Jestliže se nepovede začlenit konkrétního jedince do skupiny dlouhodobě konstruktivní cestou, může to ve skupině vyvolat procesy, které ho vyobcují a zároveň začlení způsobem negativním.

Řešit takové na vícero frontách problematické situace nás může stát o mnoho víc financí, času a energie, než samotný záměr inkluze, navíc mnohdy bez dlouhodobě a komplexně fungujícího řešení.

K odborné i laické diskuzi k tématu mohu doporučit terapii Montessori Lore Anderlik (česky Cesta k inkluzi, nakladatelství Triton, Praha 2014; informace také ZDE), která umožňuje inkluzi dětí a dospělých s hendikepem, a metodu Marianne Franke-Gricksch (česky Patříš k nám!, vydavatelství Shambhala, Praha 2006); informace také ZDE), kterou lze použít při inkluzi dětí z různých sociokulturních prostředí.

Jsem přesvědčená, že dobré postupy užívané při práci s inkludovanými jednotlivci a ve skupině mohou podržet důležité momenty a stát se velmi účinnými nástroji učitele i asistenta v procesu inkluze. Zároveň je s narůstající zkušeností žáci sami přebírají do rukou a zvládají použít, takže inkluze se stává realitou, neboť není jen výsledkem součinnosti rodiče, učitele, žáka a asistenta, ale všech těchto čtyř a celé skupiny žáků zároveň.

Pokud problém kvalitní přípravy inkluze v ČR zanedbáme, můžeme se snadno dobrat závěru, že inkludovat vlastně nelze, a stav, ve kterém se nacházíme nyní, bude obtížnější v dobrém směru změnit.

Marcela Burešová, lektorka Montessori
marci.b@seznam.cz; www.montessori-jicin.cz

Brněnský Spolek Pelican bojuje proti šikaně ve školách

středa 17. června 2015 · 0 komentářů

Šikana je v České republice zejména ve školách rozšířena mnohem víc, než bychom si troufali odhadnout, a její četnost stále narůstá. Statistiky uváděné Linkou bezpečí říkají, že 18 % chlapců a 15 % dívek ve věku 11 až 12 let bylo někdy obětí šikanování. Podle průzkumu již šikana v současné době není výhradně záležitostí věkového období puberty a adolescence, ale zásadně se posunuje už do období mladšího školního věku.

O zlepšení situace nejen v rámci České republiky, ale také v dalších zemích EU, se projektem Stronger Children – less violence 2 snaží nezisková organizace Spolek Pelican ve spolupráci s předními vzdělávacími centry a univerzitami z Německa, Polska nebo Dánska.

Projekt nabídne učitelům mateřských a základních škol učební materiály, jež svou koncepcí a pravidly předchází šikaně a násilí ve školních zařízeních. Učitelé po ukončení projektu dostanou k dispozici Soubor cvičení určených pro práci s dětmi a Příručku pro učitele s metodickým návodem, jak používat cvičení ve výuce. Součástí těchto výstupů bude i Koncepce odborné přípravy s instrukcemi o řízení školení know-how projektu Stronger Children – less violence 2 pro partnerské organizace.

Stronger Children – less violence 2 navazuje v rozmezí let 2014–2016 na úspěšné aktivity projektu Stronger Children – less violence, jehož původním záměrem byly podpora a rozvoj sociální kompetence u dětí předškolního věku.

Koordinátorem tohoto mezinárodního projektu je německé vzdělávací centrum Thüringer Volkshochschulverband e.V., které zastřešovalo i projekt předchozí. Na projektu se dále podílí zkušený tým lektorů a školitelů z Jazykové školy Pelican v České republice, jedna z hlavních polských univerzit Społeczna akademia nauk, soukromá a nezávislá vývojová organizace Mhtconsult z Dánska, španělská nezisková organizace Baobab Association a britská vzdělávací organizace The Mosaic Art And Sound Ltd.

Nezisková organizace Spolek Pelican, která patří pod českou zastřešující vzdělávací organizaci Pelican, se soustředí na realizaci sociálních projektů týkajících se kultury a výchovy všech věkových kategorií. “Aktivity Spolku Pelican vedou ke zlepšení kvality vzdělávání v České republice i v zahraničí. Snažíme se o zvýšení obecného povědomí o současných trendech v oblasti vzdělávání a o jejich následnou implementaci do vzdělávacích aktivit v různých typech škol,” prozrazuje Václav Štěbra, koordinátor evropských projektů, a zdůrazňuje: “Každý člen sdružení musí disponovat zkušenostmi se vzdělávacími systémy v zahraničí a inovativními metodami a nástroji výuky.”

Zkušený tým pracovníků Spolku Pelican má ve svém portfoliu řadu úspěšných mezinárodních projektů jako například Video for all, které představuje učitelům možnosti a výhody využití videí ve výuce cizích jazyků, nebo POOLS 3, jež podporuje využití digitální technologie a počítačů pro tvorbu sdílených výukových materiálů v digitální podobě.


Jana Hrubá: Co přinesla konference Škola All Inclusive

úterý 16. června 2015 · 1 komentářů

Přijatá novela školského zákona stanoví s platností od 1. 9. 2016 pět stupňů podpory pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a formuluje podpůrná opatření, která by měla být žákům poskytována bezplatně v běžné i speciální škole. Ředitele i učitele bude jistě zajímat, co je připraveno.

10. 6. 2015 proběhla v Lichtenštejnském paláci v Praze závěrečná konference projektu Systémová podpora inkluzivního vzdělávání v ČR. Zadavatelem projektu bylo MŠMT, nositelem Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, hlavním partnerem Člověk v tísni, o. p. s., partnery Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání, o. s. a Asociace pracovníků speciálních pedagogických center, o. s. Spolupracovaly i pedagogické fakulty univerzit v Hradci Králové, Ústí nad Labem a v Českých Budějovicích.


Co je připraveno?

V rámci projektu byly vytvořeny důležité analýzy, návrhy, dokumenty a publikace.


Publikace Podpůrná opatření ve vzdělávání

Velmi přehledná publikace vysvětlující, co přináší novela školského zákona, pro koho jsou podpůrná opatření určena, kdo je stanoví, jednotlivé oblasti podpory a role rodičů, ředitele, pedagogů a výchovného poradce při vzdělávání žáka se speciálními vzdělávacími potřebami, desatero asistenta pedagoga a individuálního vzdělávacího plánu.


Katalogy podpůrných opatření

1 obecná část a 7 dílčích pro jednotlivé druhy znevýhodnění (1600 stran textu). Podílelo se 90 autorů, ověřovalo je 140 učitelů jednotlivých typů škol, bylo zpracováno 17 oponentských posudků, vypořádáno 4800 připomínek. Katalogy jsou v tisku (500 ks), elektronicky budou zveřejněny na webu projektu od července 2015.

Chybí katalogy pro specifické poruchy učení a chování a pro mimořádně nadané žáky (ministerstvo je nezadalo – budou dopracovány do data účinnosti zákona v gesci NÚV).

Dva soubory pracovních listů Práce s třídním kolektivem ve společném vzdělávání I a II (ZDE a ZDE), které by měly poskytnou učitelům metodickou podporu.

Šest čísel newsletteru „Škola All Inclusive“ s mnoha zajímavými články

Publikace pro rodiče, pedagogy, asistenty pedagoga a pracovníky školských poradenských zařízení.


Ostatní moduly

V rámci projektu se dále pracovalo na modulech Asistent pedagoga (standardy, metodika práce a její ověření, systém vzdělávání a financování) a Další vzdělávání pedagogických pracovníků (tvorba a ověření modulů DVPP, kurzy a workshopy).

Bližší informace k těmto modulům a vzdělávací materiály najdete zde: www.inkluze.upol.cz


Kolik dětí bude mít narok na bezplatnou podporu?

Velmi zajímavý a zcela zásadní je odhad Očekávané rozložení četnosti SVP podle stupňů podpůrných opatření. Vychází ze stavu v roce 2014 a odhaduje stav po roce 2016, kdy zákon vstoupí v platnost.

Nejproblematičtěji se jeví nárůst počtu žáků, kterým ze zákona vzniká nárok na podpůrná opatření v důsledku sociálního znevýhodnění. Po roce 2016 se odhad pohybuje od dolní hranice 17 % (140 872 žáků) až k horní hranici 28 % žáků (231 742 žáků), a to pouze v základním školství (dnes je to přibližně 30 000 žáků). Ještě v roce 2007 Česká republika vykazovala v mezinárodním srovnání 0,07 % těchto žáků, zatímco Nizozemí 22 %.

Celý odhad najdete ZDE.

Podle informací na konferenci jsou také připraveny odhady, kolik to všechno bude stát, různé modely návrhů systémových změn ve financování inkluzivního vzdělávání, návrh prováděcího předpisu, několik modelů metodického vedení pedagogů nebo návrh zřízení krajských půjčoven nákladnějších pomůcek (podle zkušeností kraje Vysočina). Důležité bude, jak se tato doporučení promítnou do chystané vyhlášky k novele školského zákona.


Finance, finance, finance!

„Jak se odborníci na konferenci shodli, v obecné rovině novela systém podpory žáků se SVP nastavuje progresivně, spravedlivě a s ohledem na skutečné potřeby dětí. Podpora žákům má být odstupňovaná, co nejvíce konkrétní a zároveň v podobě jednotlivých podpůrných opatření vzájemně kombinovatelná. Tak bude možné připravit každému dítěti vzdělávací plán na míru a přizpůsobit mu výuku podle jeho individuálních potřeb. Takto koncipovaný zákon umožní lépe cílit podporu žákovi a zpřesní i financování této podpory, čímž se stane systém spravedlivějším. Zákon by tím měl zamezit současné praxi, kdy na některé děti dostanou školy zvýšené finance, aniž je třeba po celou dobu vzdělávání v plné míře potřebují, a zároveň na jiné skupiny dětí školy žádné finance neobdrží (např. na děti zdravotně či sociálně znevýhodněné),“ praví se v tiskové zprávě.

Lze konstatovat, že v rámci projektu „Systémová podpora inkluzivního vzdělávání v ČR“ vznikla celá řada potřebných a zajímavých materiálů a doporučení, které ale pozbudou své hodnoty, pokud nebude realizace finančně zajištěna. Udržitelnost výstupů projektu tak bude velmi problematická. Bylo by to již po několikáté, kdy ministerstvo vyprojektovalo, vyhlásilo a uzákonilo (nebo také zase zrušilo) potřebná opatření ve vzdělávání, ale skončilo to formalisticky u slovních proklamací a u dalších požadavků na školy a učitele bez vytvoření základních podmínek. Nemělo by se to opakovat.

Bez finančního zajištění se kvalita vzdělávání pro opravdu každého žáka nezlepší.

Pozvánky

Archiv

Česká škola