David Fontana: Stres v práci a v životě. Jak ho pochopit a zvládat

sobota 28. května 2016 · 0 komentářů

Stručná a velmi praktická příručka na zvládání stresu v práci i v životě úspěšného autora, psychologa a pedagoga. Autor se nezaměřuje tolik na vnější zdroje stresu, jako na jeho vnitřní prožívání a zvládání.

Zvládněte stres jako zenový mistr z úvodu knihy, který je tváří v tvář jisté smrti schopen najít potěšení z maličkosti, a tak stres zvládnout. Inspirací a posilou budou i příběhy z autorovy praxe, které ilustrují jeho základní myšlenku: „Stres není dán tím, co se děje kolem nás, ale co máme v sobě.“

Kromě fyziologických, psychologických a emočních důsledků stresu rozebírá podrobněji stres na pracovišti – jeho obecné i konkrétní příčiny, příčiny související s plněním úkolů, ale i stres, který si do práce přinášíme z domova. Nabízí způsob, jak nakládat s příčinami stresu, jak rozpoznat mylná přesvědčení a osobní zdroje stresu a jak cestou osobního rozvoje, meditace a relaxace nad stresem zvítězit.

David Fontana
je pedagogický psycholog s rozsáhlou zkušeností s technikami zvládání stresu získanou na workshopech a seminářích.

Více informací a ukázky najdete ZDE.


Hejného matematika chce být pro školáky i na tabletech

pátek 27. května 2016 · 0 komentářů

Hejného metoda výuky matematiky, která se pro svou progresivitu prosadila již na každé páté základní škole v ČR a rozšiřuje se i do zahraničí, má za cíl vhodně zapojit do svého konceptu vzdělávání moderní technologie. Tabletová hra Matemág vtáhne nejmladší školáky do spontánního objevování matematiky podle principů Hejného metody. Její vývoj podpoří crowdfundingová kampaň.

„Se společností TechSophia jsme připravili projekt, který prostřednictvím aplikací pro tablety a další mobilní počítačová zařízení udělá radost učitelům a dětem a do hry vtáhne i jejich rodiče či prarodiče,“ představuje nový projekt Tomáš Rychecký, ředitel obecně prospěšné společnosti H-Mat, jež zastřešuje aktivity kolem Hejného metody výuky matematiky.

Prvním krokem má být herně výuková aplikace matematiky pro děti 1. a 2. tříd základních škol, která propojuje pohádkový příběh a pedagogické principy Hejného matematiky. Při vývoji hry s názvem Matemág společnost H-Mat spolupracuje s partnerem, společností TechSophia, která se zabývá zapojením moderních technologií do vzdělávání.

Pedagogové by vznik takové inspirativní hry uvítali. „Tabletovou aplikaci, která by povzbuzovala nejmladší školáky k odhalování matematiky, jsem ve své praxi nezaznamenala. Naproti tomu jsou dostupné výkonnostně orientované aplikace, které rutinně procvičují základní početní operace. To ovšem není v souladu s principy Hejného metody výuky matematiky, která klade důraz na hravé objevování matematických principů,“ uvádí učitelka prvního stupně Lenka Bořánková ze Základní školy v Janovicích nad Úhlavou, která současně působí jako lektorka H-Mat.


Matemág si lze předplatit v crowdfundingové kampani

Vznik tabletové aplikace podpoří crowdfundingová kampaň, která od 17. května do konce školního roku (30. června) poběží na portálu HITHIT.cz. Již za částku 213 tisíc Kč budou moci tvůrci vytvořit plně funkční aplikace podle jednotlivých prostředí Hejného matematiky, ke kompletní hře Matemág se tak chtějí dobrat postupnými kroky. „Nejdříve chceme představit aplikace pro Pavučiny a Součtové trojúhelníky, jako další v pořadí vzniknou Hadi a Výstaviště,“ vysvětluje princip podpory Jan Šedo, který má projekt ve společnosti H-mat na starosti.

Všichni dárci od určité úrovně příspěvku si mohou touto formou aplikaci předplatit a po jejím vzniku začít s její pomocí budovat matematické základy svých potomků či žáků. „Předpokládáme, že kampaň má šanci oslovit okruh rodičů a pedagogů, kteří často s velkým nadšením šíří principy Hejného metody už nejen na prvním stupni, ale i na druhém stupni základních škol a odpovídajících ročnících víceletých gymnázií či v mateřských školách,“ dodává Tomáš Rychecký. Finanční prostředky shromážděné crowdfundingem podstatně navýší Nadace Karla Janečka znásobením vybrané částky zlatým řezem, tj. ke každé vložené stokoruně přispěje šedesáti dvěma korunami.

„Hejného metodu výuky matematiky podporujeme již třetím rokem a propojení této metody s moderními technologiemi považujeme za logické vyústění dnešní doby. Díky Matemágu si budou děti hrát a zároveň se učit. Radost, kterou děti při učení prožívají, je důležitým předpokladem kvalitního a trvalého učení se. Aplikaci považujeme za důležitý doplněk klasické výuky Hejného matematiky, která u dětí rozvíjí komunikaci, argumentační schopnosti, kreativitu a vnitřní motivaci. Tyto principy jsou z našeho pohledu zásadní, a proto se snažíme podporovat projekty, které je rozvíjí a posilují,“ říká Tomáš Řemínek, ředitel Nadace Karla Janečka.


Do labyrintu za virtuálními kamarády. Rodiče budou mít přehled

Za klíčové považují tvůrci zakomponování nástroje zpětné vazby pro rodiče. Díky němu rodiče průběžně uvidí, jaký pokrok učinily jejich potomci ve hře, a tím pádem také v jednotlivých okruzích znalostí, které matematicko-logické problémy rozvíjejí. Pokud se snad v něčem nedaří, jsou tu ihned rodičům k dispozici typy, jak nezdary hravě procvičit.

Tvůrci prezentují hru Matemág jako nástroj, který nejmladším školákům umožní spontánně objevovat základy matematiky. Děti coby hráči pomáhají hrdinům interaktivního animovaného příběhu Jakubovi a Terezce prostupovat spletitým labyrintem. Virtuální kamarádi Kuba a Terka hráčům vysvětlí jednotlivé úkoly a podpoří je při řešení. „Ale Hejného matematika není jen o číslech. Hrou, která je založena na moderních pedagogických a psychologických principech, chceme nabídnout užitečný doplňující nástroj, který bude respektovat individuální tempo rozvoje dítěte a dítě s jeho pomocí prožije zaslouženou radost z poznávání,“ říká Tomáš Rychecký.


Ať děti tráví čas u počítači chytrými hrami ke svému prospěchu a vzdělání

Tablety, chytré telefony a další moderní technologie jsou většinově považovány za médium zábavy, které děti spíše odcizuje od skutečného života a izoluje od svých vrstevníků. Domníváme se, že na vině je spíše nedostatek kvalitního obsahu, který by děti kultivovaně inspiroval ke hře a přemýšlení. Náš projekt zapojení moderních technologií do vzdělávání má ambici interakci a komunikaci v rodině rozvíjet prostřednictvím kooperativních prvků, které vedou rodiče k větší účasti a zájmu o hraní jejich dítěte. Aplikace má v rodinách vést k další komunikaci, k vzájemnému povídání si, což odpovídá základním potřebám pro zdravý psychický rozvoj dětí.

Čas společně strávený nad touto hrou bude zdravý, ujišťují její tvůrci, navíc chtějí klást důraz na režim dítěte. „Za účelné považujeme, pokud dítě ve věku šesti až osmi let stráví hrou na tabletu denně maximálně dvacet minut, což je v souladu s doporučeními vývojových psychologů,“ říká Petr Zavadil ze společnosti TechSophia, který řídí vývoj aplikace a podílí se na jejím konceptu.

Společnost TechSophia stojí za respektovanou edukativní hrou Jdu do školy určenou dětem ve věku 5 až 7 let. U této aplikace je čas limitován obdobně. V souladu s tím je uspořádání úkolů a cvičení do časově krátkých úseků, na které se děti mohou lépe koncentrovat. Tento koncept vychází z obecných poznatků o fluktuaci pozornosti.


Na rozumových schopnostech se dá pracovat od raného dětství. Klíčová je vnitřní motivace dítěte

Dobré matematické dovednosti jsou velmi komplexní systém rozumových schopností, které se rozvíjejí již od raného dětství. Podle dětské psycholožky a speciální pedagožky Simony Pekárkové lze jak rozumové, tak i matematické dovednosti zlepšovat za předpokladu včasné péče a s použitím kvalitních a k tomu určených metod a nástrojů.

„Využívá se zde ve velké míře „propojování zkušeností“ – dítě propojuje nové matematické poznatky s předchozími vědomostmi. Rozeznává matematické principy a zpřesňuje své poznání. Nezastupitelná je „vizualizace“ – děti i dospělí si pamatují informace lépe, pokud je dostávají současně dvěma různými způsoby – slovem a obrázkem. Pokud je úkol doprovázen vizualizací (obrázky, příběh, animace) je dětmi přijímán s mnohem větším zájmem,“ říká psycholožka a speciální pedagožka Simona Pekárková, která má nad vývojem aplikace dohled, tak aby splňovala všechna potřebná kritéria a posilovala a rozvíjela vnitřní motivaci dítěte

Klíčové je probouzení „vlastního zájmu“ dítěte. Pokud má dítě pocit, že je zapojené do příběhu, je jeho součástí, uvažuje a pracuje na mnohem vyšší mentální úrovni, než když toto „vtáhnutí“ chybí. Emocionální zainteresovanost a zájem urychluje porozumění a vyřešení úkolu.

„Abstraktní“ matematické principy dávají dětem smysl skrze konkrétní příklady a zkušenosti z reálného světa. „Taková zkušenost musí být jednoduchá, známá a smysluplně spojená s matematikou, kterou děti učíme. Propojení s příběhem, kde má dítě „moc“ věci měnit, přináší pocit vlastního zapojení a důležitosti. Dítě je aktivní tvořitel, nikoli pouze pasivní příjemce.„Vlastní zapojení“ do příběhu bezesporu zlepšuje i paměť. Emocionální vtažení do hry velmi napomáhá si danou věc zapamatovat,“ vysvětluje psycholožka Pekárková.

K procesu objevování patří i nezdary a chyby. Dítě může chybu objevovat ve známém prostředí tak dlouho, jak bude samo potřebovat. Aplikace umožňuje dítěti postupovat vlastní rychlostí, tempem, pohyb napříč úkoly a návraty ke známým situacím. Dítěti se dostává hlasové i vizuální zpětné vazby, které ho vedou ke změně strategií při řešení.

Cílem je, aby dítě zažilo „pocit, že vím“ (feeling ofknowing). Tento pocit je spojen s vlastním objevováním a odhalováním vztahů v matematických situacích. Dítě se učí rozlišovat vztahy a predikovat na základě svých vlastních zkušeností možnosti řešení. Hledá tak schémata „obecných pravidel“. „Pocit, že vím“ je spojen nejen s radostí, že řešení bylo objeveno, ale roste tím i sebedůvěra ve vlastní schopnosti a poznání, že se snaha vyplácí.


Ukázka hry Matemág

Ukázka je dostupná prostřednictvím odkazu www.h-mat.cz/doruky

Kontakt pro další informace:
Mgr. Jan Šedo, jan.sedo@h-mat.cz, 777 129 639
H-mat, o. p. s., Štěpánská 539/9, 120 00 Praha 2
www.h-mat.cz


_______________

O společnosti H-mat

Neziskovou organizaci H-mat, o. p. s. založil prof. Milan Hejný společně se svými spolupracovníky na konci roku 2013. Cílem společnosti je, aby co nejvíc žáků zažívalo radost z matematiky. Snaží se toho dosáhnout šířením a rozvojem Hejného metody – výuky, která je založená na budování mentálních schémat.

Principy metody jsou blíže popsány na http://www.h-mat.cz/principy. Společnost H-Mat o.p.s je podporována Nadací Depositum Bonum jako svým hlavním a dlouhodobým partnerem a Nadací Karla Janečka.


O společnosti TechSophia

Společnost TechSophia se zabývá efektivním a přiměřeným využíváním technologií ve vzdělávání doma i ve škole. Za tímto účelem vytváří edukativní nástroje, které cíleně posilují dovedností dětí již od předškolního věku. Výukové materiály z dílny TechSophia vznikají na základě spolupráce s dětmi, rodiči, učiteli MŠ i ZŠ a pod dohledem pedagogicko-psychologické poradny STEP.

Pro rodiče předškoláků provozuje portál uceni-v-pohode.cz, který je zaměřen na důležité oblasti rozvoje dětí a další rodičovská témata.

Simona Hoskovcová, Lenka Krejčová: Tranzitorní momenty v životě dítěte

čtvrtek 26. května 2016 · 1 komentářů

Tranzitorní momenty v životě dítěte souvisejí v našem kulturním prostředí převážně s přechody z jednoho vzdělávacího stupně na druhý. Pozitivním zjištěním je, že děti a adolescenti vnímají změny v zásadě jako pozitivní a většina dětí je na zvládnutí změny připravena i osobnostně.

Zdroj: Hoskovcová, Simona, Krejčová, Lenka: Tranzitorní momenty v životě dítěte. Sborník konference Škola jako místo setkávání 2016, str. 19–27

Popisujeme, jak podpořit iniciativu a sebekontrolu dítěte při vstupu do mateřské školy. Dále se věnujeme důležitosti sebekontroly při přechodu na první stupeň základní školy. Pro období přestupu z páté třídy na druhý stupeň ZŠ nebo gymnázia zdůrazňujeme potřebu podpořit děti s nižší akademickou účinností. Totéž platí pro přestup ze základní na střední školu.

Pozn. Používáme termín akademická self-efficacy — jde o individuální přesvědčení o vlastní schopnosti zvládnout úkoly a nároky spojené se vzděláváním (Doll, Zucker, Brehm, 2004; Zimmerman, 1995).


Doporučení

V závěru našeho příspěvku bychom rádi shrnuli principy zacházení s dětmi a později dospívajícími v tranzitorních obdobích tak, aby byl přechod dobře zvládnutý a posilovala se odolnost dítěte. Inspirujeme se doporučeními Franka Pajarese (Pajares, 2006).

Připomínáme čtyři zdroje přesvědčení o vlastní účinnosti, které můžeme velmi dobře uplatnit:
1. zážitek ovládnutí nebo zvládnutí nějaké dovednosti (mastery experience),
2. zástupná zkušenost (vicarious experience),
3. sociální přesvědčování,
4. kontrola vlastního fyzického stavu zvláště ve stresu.

Nejsilnějším zdrojem vlastní účinnosti (self-efficacy) je zvládnutí dovednosti nebo obtížné situace. Neměli bychom rezignovat na rozvoj dovedností dětí a dospívajících a stavět jejich sebevědomí na tom, co se skutečně podařilo. Dlouhodobě se nevyplácí budování sebevědomí, které nemá základ v kompetenci.

Studium by mělo být dostatečně náročné, aby motivovalo, ale ne tolik, aby paralyzovalo.


1. Poskytujte spíše pomoc nepřímou než přímou

Když děti nebo dospívající požádají o pomoc, dospělí by se samozřejmě měli snažit ji poskytnout. Ale je velký rozdíl mezi instrumentální a exekutivní pomocí. Instrumentální pomoc, která je vlastně nepřímá, spočívá v poskytnutí dostatečného množství informací, aby mladý člověk mohl uspět vlastními silami. Exekutivní pomoc, která je přímá, spočívá v poskytnutí přímého řešení problému.

Ve škole musí učitelé také naučit žáky, jak pomáhat spolužákům. Žáci musí žádat pomoc jeden od druhého mnohem častěji než od učitele. Jako mnozí z nás, žáci často vnímají žádost o pomoc jako výzvu k předložení řešení daného problému. Pro vytváření dobré atmosféry ve třídě je třeba naučit žáky, jak poskytovat instrumentální pomoc spíše než exekutivní. Naučte žáky, že exekutivní pomoc vytváří závislost. Učitel může naučit žáky, jak poskytovat nepřímou instrumentální pomoc, z velké míry také vlastním příkladem.


2. Podporujte adaptivní interpretace výsledků

Tento bod je důležitý, zvláště pokud dítě nebo dospívající nezažívá úspěch. Jedním z důležitých rysů úspěšných jedinců je to, že prohra a selhání nepodlomí jejich víru ve vlastní kvalitu. Je to proto, že v konceptu self-efficacy nejde tolik o to, jak uspět, ale spíš jak vydržet, když úspěch nepřichází.

Neúspěchy můžeme vnímat jako milníky na cestě, která nakonec vede k úspěchu. Lepší je soustředit úsilí, aby se žáci naučili, jak zpracovat neúspěch, když už se neúspěchu nemohou vyhnout. Dobří učitelé a rodiče zacházejí s chybami, přehmaty a špatnými odpověďmi jako s prostředkem dalšího vývoje. Říká se, že poté, co Thomas Edison podnikl 1000 neúspěšných pokusů navrhnout žárovku, jeden reportér se ho zeptal: „Jak jste se cítil po tolika neúspěších?“ Edison odpověděl: „Nebylo to tisíc neúspěchů, jen bylo potřeba 1000 kroků, abych vynalezl žárovku.“


3. Používejte učení pomocí modelů

Pro předškolní dítě jsou vzorem především dospělí. S vyšším věkem jsou stále silnější vrstevnické vzory. Používat můžeme i symbolické vzory — hrdiny filmů, postavy literárních příběhů nebo kreslených seriálů. Na modelu může dítě či dospívající vidět, jak se vypořádat s vlastní chybou (coping model). Učitel může coby vzor přiznat vlastní chybu, když na ni někdo upozorní („Tady jsem se spletl, díky, že jsi mě opravil.“). Mladým lidem to pomáhá pochopit, že omyly jsou nevyhnutelné, že se dají překonat a dělají je i autority.

Jako model působí také vrstevníci žáků. Proto je důležité velmi opatrně vybrat ty z nich, kteří budou fungovat jako vzor pro třídu, aby se s nimi ostatní vůbec mohli srovnávat. Existuje několik pravidel, na která je třeba dát pozor. Když model selže, tento neúspěch má větší negativní vliv na self-efficacy pozorovatele, pokud tento považuje jeho schopnosti za víceméně srovnatelné.

Je zřejmé, že když selže někdo, koho vnímáme na zhruba stejné úrovni, jako jsme my, snáze uvěříme, že také neuspějeme („Když to nedokáže ona, tak já taky ne.“) Pokud ale pozorovatelé vnímají vlastní schopnosti na vyšší úrovni než schopnosti modelu, pozorovaný neúspěch má minimální účinek („Ona to nezvládne, ale já ano.“). Když model z řad vrstevníků udělá chybu a začne se s ní vypořádávat před ostatními žáky a současně hovoří o svých pocitech, žáci se špatnými výsledky vnímají tento model jako více podobný jim samotným a následně mají lepší výsledky a vyšší self-efficacy. Stejně jako učitelé, i úspěšní žáci mohou „nakazit“ ostatní žáky vírou, že také mohou mít úspěch.


4. Regulujte účinek známkování

Srovnávání vlastního úsilí a výsledků s vrstevníky mladým lidem v mnoha směrech vůbec nepomáhá. Týká se to především těch, kteří nejsou ve školním prostředí úspěšní. Většina dětí a adolescentů samozřejmě srovnává své schopnosti se svými kamarády a vrstevníky, protože je to vývojově typické (patří sem i soutěže mimo školní prostředí — kdo udělá lepší trik na koloběžce, překousne víc žížal atp.).

I přesto by se dětem mělo pomáhat vytvořit si vlastní vnitřní standardy hodnocení výsledků. Nejobtížnější je zajistit, aby tyto vnitřní nároky byly dostatečně vysoké, aniž by ale člověka přetížily. Měly by být realistické, ale ne příliš při zemi; dostatečně pružné, ale ne přelétavé; stálé, ale ne statické.


5. Sestavujte skupiny s rozmyslem

Skupinová dynamika je silná. Když si učitel nedá pozor, snadno se vytvoří skupina, ve které jeden nebo dva žáci budou mít monopol na aktivitu, nebo ve které se někteří žáci budou cítit sociálně či akademicky znevýhodněni. Zkušení učitelé spravují skupiny opatrněji a pracují na tom, aby všichni žáci dostali příležitost uspět ve skupinových aktivitách. Zde můžeme doporučit i techniku skupinové práce „Jigsaw classroom“.


6. Povzbuzujte

Vnímaná osobní účinnost (self-efficacy) je ovlivněna slovy (a akcemi) druhých, ať už jsou vyřčena s rozmyslem nebo náhodně. Tato sdělení mohou dodat energii potřebnou pro větší úsilí a vytrvalost. Jedinec pak pokračuje ve svém rozvoji a získávání nových dovedností a osobní zdatnosti, což v důsledku vede k úspěchu.

Sdělení ho ale také mohou od aktivity odradit. Jak jednou poznamenala známá pedagožka Maria Montessori: „Dospělý člověk musí pečlivě vážit vše, co před dětmi řekne, protože jsou tak ochotné učit se, tak zapálené pro věc.“ Ovšem chvalte, co si zaslouží chválu. Pokud se nedaří konkrétní výkon, zvažte, zda můžete pochválit snahu nebo vytrvalost. Verbalizujte respekt k dítěti či adolescentovi.


7. Učte základy psychohygieny

Fyziologické a emocionální stavy, jako jsou úzkost a stres, spolu s náladou dodávají informaci o přesvědčení o vlastní účinnosti. Už v mateřské škole můžeme pomoci dětem „číst“ vlastní pocity.

Postačí pojmenovávat, co vidíme, aniž bychom emoci hodnotili. Pro práci s emocemi u předškoláků a mladších školáků můžeme doporučit metodu Flip-it. V dalších krocích je možné s dítětem promyslet, jak nežádoucí emoce převést jinam, nebo je regulovat. Pokud dítě nemá nápady, můžeme nabídnout různá řešení (vzpomenout si na něco pěkného, rozdýchat to, vyběhat to, vybouchat to do polštáře atd.) Tento proces je také úzce provázaný se schopností seberegulace. Např. pokud pocítím úzkost, když mám otevřít učebnici dějepisu, můžu se této emoci podvolit a učebnici odložit nebo se rozdýchám, učebnici otevřu a začnu se učit.


8. Stanovujte cíle spíše blízké než vzdálené

Pracovat pro dlouhodobé cíle je nezbytná část života, ale může přinášet problémy při motivování mladých lidí. Blízké (krátkodobé) cíle jsou lépe představitelné než vzdálené (dlouhodobé) cíle. Čím je dítě menší, tím bližší musí být cíle — u předškoláků v horizontu minut nebo hodin. U mladších školních dětí pak v horizontu dnů až týdnů.

S dlouhodobějšími cíli můžeme začít od dospívání („Když si zlepšíš prospěch do konce roku, dostaneš nový telefon.“). Blízké cíle mají navíc tu výhodu, že zvyšují self-efficacy. Nejenže díky nim vypadá celý úkol zvládnutelnější, ale častá zpětná vazba může také zprostředkovat pocit ovládnutí dovednosti (mastery experience). Pokud žáci dostávají častou a okamžitou zpětnou vazbu v průběhu práce na studijním úkolu, jejich self-efficacy se zvyšuje.


9. Podporujte iniciativu

Iniciativa je vyjádřením vůle, energie a odhodlání. Potřebu ovlivňovat své okolí děti nebo zvláště dospívající někdy realizují způsobem, který dospělé provokuje. Učitelé můžou regulovat formu, ale nikoliv iniciativu samotnou.


Celý text studie najdete ZDE.

Jana Hrubá: Klíčem k úspěchu je spolupráce

středa 25. května 2016 · 0 komentářů

V dubnu se konala již čtvrtá konference iniciativy Úspěch pro každého žáka. Jejími pořadateli byly organizace Stálá konference asociací ve vzdělávání (SKAV), projekt Pomáháme školám k úspěchu, o. s. EDUin, Centrum současného umění DOX a MŠMT.


Co je iniciativa Úspěch pro každého žáka?

Je to otevřená neformální síť organizací, které se učí společně rozvíjet v České republice kulturu vzdělávání zaměřenou na úspěch pro každého žáka v každé škole.

Její vizi najdete ZDE.

Co iniciativa dělá, vám trochu napoví názvy jednotlivých konferencí, jejichž materiály najdete na zmíněném webu:

2013 Kvalitní výuka pro každé dítě v každé škole
2014 Vzájemně se učíme podporovat učitele, aby každý žák zažíval úspěch
2015 Jak společně vytvářet kulturu vzdělávání zaměřenou na úspěch pro každého žáka
2016 Spolupráce jako klíč k úspěchu

Zájem stoupá, letos byla konference obsazena během 22 hodin po rozeslání pozvánek. Inspirativní prostředí pro konferenci v Centru současného umění DOX má bohužel omezenou kapacitu 200 lidí, takže pořadatelé budou uvažovat o větších prostorách.


Jak chápeme pojem „úspěch“?

Předesílám, že nejde ani o známky, ani o výsledek v testech. Každý má pojem úspěch definován trochu jinak, ale v zásadě se shodujeme, jak dokládají výroky letošních řečníků, např.:

Hana Košťálová: „Úspěch je, když pedagog opustí jistoty a zkouší, jak jinak postupovat, aby se učilo každé dítě.“

Martin Lána: „Úspěch je hřejivý a podporující pocit, který chci, aby zažívali žáci i učitelé co nejčastěji. Nechávejme ho prožít i v drobnostech.“

Martin Kozel: „Úspěch je, když máte radost z toho, jaký jste, když jste obklopeni lidmi, pro které můžete něco udělat, a když to, co děláte, dává smysl a naplňuje vás to.“

Kateřina Vlachová: „Úspěch je, dokážeme-li žáky a studenty vybavit nejen informacemi, ale také je připravit na život – pak jsou úspěšní nejen oni, ale i celá společnost.“

Ross Hall: „Úspěch je celoživotní proces; má-li se nám dařit, musíme stále překonávat řadu překážek.“

Jana Pluhařová: „Úspěch je důležitý střípek barevné mozaiky spokojenosti. Chceme-li zažít úspěch, seberme touhu, odvahu, sny a lásku k životu a odveďme kus poctivé práce.“

Další osobní definice najdete ZDE.


Program konference

Dopoledne jsme mohli zažít velmi zajímavá vystoupení v plénu. Moderovali Silvie Pýchová a Bob Kartous.

O rolích v magickém trojúhelníku učitel – žák – rodič hovořila v úvodu ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Vlachová.

„Ekosystém vzdělávání“ nám představil ředitel o. s. EDUin Zdeněk Slejška. Potěšil přítomné metaforou, že pouhých 16% ryb je schopno obrátit hejno.

Zkušenosti, jak a s kým se učí ZŠ Staňkov, předaly za projekt Pomáháme školám k úspěchu Hana Košťálová a Jana Pluhařová.

Spolupráci mezi školami a vytváření networku „Trvalá obnova školy“ s nadšením popsali za AISIS Milan Kotík a Karel Derfl.

Shodu mezi desaterem SKAV a budováním kompetencí pro 21. století prezentovali za Jednotu školských informatiků Bořivoj Brdička, Miloslav Khas a Martin Lána.

Mezinárodní rozměr dodal našemu jednání Ross Hall (Ashoka) ve svém vystoupení „Každý mladý člověk může ovlivňovat věci kolem sebe“.

Odpoledne se konala čtyři EDUfóra, kde bylo systémem 5 + 5 + 5 (5 minut prezentace, 5 minut otázek a 5 minut diskuse) představeno 20 zajímavých programů. Následoval veletrh, kde na posterech představilo svou činnost realizující myšlenku úspěchu pro každého žáka 20 organizací.

Videa ze všech vystoupení můžete zhlédnout ZDE.


Zpětná vazba od účastníků

Byla vesměs pozitivní, účastníci vysoce oceňovali atmosféru otevřenosti a spolupráce, sdílení a inspirace. Přáli by si více času na interaktivní formy – na hlubší diskusi a worshopy s přednášejícími. Trochu odlišné pohledy pochopitelně měli nováčci a zasvěcenější účastníci. Tým iniciativy se již nad jejich připomínkami hluboce zamyslel.

Práce organizačního týmu včetně zpracování výstupů si zaslouží skutečné ocenění. Věříme, že do přípravy konference 2017 a ostatních forem práce iniciativy se zapojí další sympatizanti vize „Úspěch pro každého žáka“.


Jak se k iniciativě připojit, najdete ZDE.


Baví vás práce ve škole? Máte příležitost

úterý 24. května 2016 · 0 komentářů

Pokud jste z Prahy, možná vás zaujme nabídka volných míst v ZŠ Kunratice.


učitelka / učitel a vychovatelka / vychovatel

ZŠ Kunratice, Praha – Fakultní škola a pilotní škola projektu "Pomáháme školám k úspěchu" zahajuje výběrové řízení na obsazení pozic:
učitelka / učitel s aprobací I. stupeň se znalostí matematiky profesora Hejného a
vychovatelka / vychovatel pro ŠD s nástupem od srpna 2016.

Životopis s fotografií zašlete: vit.beran@zskunratice.cz nebo volejte na telefon: 724 370 813.

Hledáme motivované kolegy, které práce s dětmi baví.


pracovník úklidu a pracovníka na recepci školy

ZŠ Kunratice, Praha – Fakultní škola a pilotní škola projektu "Pomáháme školám k úspěchu" přijme s nástupem od června až srpna 2016:
pracovníka úklidu na hlavní pracovní poměr a
pracovníka na recepci školy na částečný úvazek.

Životopisy zasílejte na: vit.beran@zskunratice.cz nebo volejte na telefon 724 370 813.

Hledáme motivované kolegy, které práce ve škole baví.

Ludmila Němcová: Změní se mateřské školy na školkojesle? Před blížícími se volbami je možné vše…

· 0 komentářů

Senát 20. dubna 2016 schválil novelu školského zákona, která od roku 2020 zavádí nárok dvouletých dětí na přijetí do mateřské školy. Každé dítě, které dosáhne věku dvou let před zahájením školního roku a přijde k zápisu, musí být přijato k předškolnímu vzdělávání. (Novelu poté vetoval prezident a vrací se do Poslanecké sněmovny.)

Co to fakticky znamená? Že přijato musí být dítě bez ohledu na jeho vyspělost, tedy s plenkami, dudlíkem, nezvyklé dlouho chodit, s jiným spánkovým režimem i stravovacími návyky, nemluvící.

Pro zřizovatele to znamená několik věcí:

1. Přizpůsobení vybavení této věkové skupině. Jiné hračky, jiné sociální zařízení, místo pro spánek, jiné stravování, jiný režim = náklady zřizovatele.

2. Snížení počtu dětí ve třídě a je jedno, jestli půjde o promíchané třídy nebo třídy podle věku = zřízení nových tříd = náklady zřizovatele.

3. Někde bude znamenat povinné zvýšení kapacity MŠ, případně zřízení nové MŠ = náklady zřizovatele.

4. Personální zajištění = náklady zřizovatele.


MŠMT na plénu argumentovalo mimo jiné tím, že již nyní je v MŠ kolem 40 000 dětí od dvou let do tří a že se tím pouze legislativně zakotví to, co se nyní děje bez výslovného právního základu. Ano, takové děti v MŠ jsou, ale vždy za určitých okolností a jistá míra sebeobsluhy je podmínkou.

Dalším argumentem MŠMT byl poukaz na demografický vývoj, kdy by prý měla podle údajů z matriky být volná místa v mateřských školách i pro dvouleté. Přitom ti dvouletí se zatím ani nenarodili., takže nelze takhle zevšeobecňovat. Ano, je pravda, že na většině území ČR již nyní jsou a budou volné kapacity MŠ, ale neplatí to všude a existují tak obce, které stěží umístí všechny tříleté, natož dvouleté. Vzhledem k tomu, že všechny děti od dvou do pěti let budou mít nárok na přijetí, budou muset tyto obce zvýšit kapacitu „ber kde ber“.

Kapacitu MŠ také obsadí povinní předškoláci a odklady, které v době zápisu do MŠ budou velkou neznámou, protože se posunuly termíny zápisů u ZŠ. Budou ředitelé muset držet skutečné volné místo pro zapsaného předškoláka, který se vzdělává individuálně, kdyby si ti rodiče v průběhu školního roku rozmysleli, nebo nedej bože přišli na ověření znalostí a dítě by povinně nastoupilo MŠ? To zákon nijak výslovně neřeší, ale podle Svazu znamená další, byť drobný úbytek kapacit ve školkách.

Přesvědčení MŠMT, že u dvouletých dětí nepůjde o masovou záležitost (uvádělo údaje z MPSV, kdy prý v současnosti dvouletou mateřskou dovolenou čerpá cca 15% rodičů), však neobstojí. Pokud stát zavede zákonný nárok na přijetí dvouletých dětí, významně se zvedne procento rodičů čerpajících rodičovskou dvouletou dovolenou, protože budou mít nárok umístit dítě vždy, zatímco dosud tomu brání kapacita nebo kritéria jednotlivých MŠ. Navíc pro přijetí dvouletého dítěte není vůbec směrodatné, jak dlouhou rodičovskou dovolenou čerpá rodič. Pro některé takové rodiče to bude signál (a nebude jich málo), aby si od péče o dítě ulevili a starost o něj přesunuli na instituci.

Asi nejdůležitějším argumentem MŠMT bylo odkazování na IROP, kde jsou právě na zvyšování kapacit a na zajištění vybavení alokovány nemalé prostředky. Ano, jsou, ale pouze na rozšiřování kapacit, nikoliv na výstavbu nových tam, kde předtím nebyly žádné. Co mají dělat obce, které mají jednotřídní nebo dvoutřídní mateřskou školu a chtěly by zvyšovat kapacitu, ale nemají kde – patro jim nedovolí požárníci, do strany buď není pozemek obecní, nebo to není technicky možné a do školní zahrady to nejde z důvodů hygienických předpisů. Čerpání evropských dotací navíc s sebou nese kofinancování v minimální výši 10%, což zejména pro menší obce může být vážný problém. Navíc podle současné výzvy lze podpořit pouze takové projekty, jež řeší prokazatelný nedostatek kapacit.

Zvláštní personální zajištění, které vyžaduje péče o děti mladší tří let, vyřešilo MŠMT odkazem na šablony v OP VVV, který je ovšem pouze do roku 2020, protože tento personál není a nebude placen z kapitoly MŠMT. MŠMT totiž jen lakonicky vysvětlilo, že po roce 2020 ubydou děti, tudíž není potřeba tolik kvalifikovaných učitelek mateřských škol, a proto se ještě rády stanou chůvami.

Co nás také pálí, je povinnost stanovení školských spádových obvodů MŠ. Byť MŠMT říká, že historicky nikdy krajské úřady žádný spádový obvod nestanovily vrchnostensky, neznamená to, že v boji o zajištění míst v MŠ tak pro obce, které jsou sice ze zákona povinny zajistit předškolní vzdělávání, ale školku nemají, konečně neučiní. Ve Středočeském kraji, kde je situace alarmující a dlouhé roky ještě bude, je mnoho obcí s nabitými školkami obklopeno obcemi bez školek, jejichž děti tak nějak historicky chodily do té střediskové, a nyní budou mít povinnost předškolní vzdělávání od dvou do šesti let nějak zajistit. Co má pak dělat obec, která se má ze zákona starat o blaho svých občanů, má krásně zrekonstruovanou a zateplenou MŠ, zvýšila kapacitu, aby vyhověla vlastním dětem, a najednou bude muset povinně zajistit místa v MŠ pro děti z vedlejší obce, kterou jí do spádového obvodu přičlení krajský úřad, i kdyby nakrásně s povinnými finančními příspěvky?

Na všechny tyto věci Svaz při projednávání v Parlamentu upozorňoval, ale byl oslyšen. Dvouleté děti schválila Poslanecká sněmovna až ve třetí čtení pozměňovacím návrhem o pár hlasů. V Senátu prošel návrh také pouhými 39 hlasy. Svaz sice do Senátu zaslal návrh pozměňovacího návrhu, který v mírně pozměněné podobě podpořily tři výbory, ale na plénu se ukázalo, že pro původní znění pod vlivem účelové a jednostranné argumentace MŠMT nakonec hlasovali i ti senátoři, kteří ve výborech schválili pozměňovací návrh.

Co dodat? Že v rámci gesta vůči voličům zákonodárci zase jednou obětovali obce. Nebyl by konečně čas na komunální stížnost?

Mgr. Ludmila Němcová, legislativně právní odd. Kanceláře Svazu měst a obcí ČR

Zdroj: Informační list Svazu měst a obcí ČR 5/2016, str. 7

Jana Hrubá: DOKUMENTY 117. Důkaz o kvalitativní změně PAU

pondělí 23. května 2016 · 0 komentářů

Na podzim 1996 se členové i nečlenové PAU opět sjeli v Kroměříži. Nabídka dílen byla opravdu pestrá, bylo z čeho vybírat. Ale odehrálo se tam mnohem víc.

Tím, že uvádím lektory a názvy dílen, chci dokumentovat šíři témat i to, že šlo opravdu o vzájemné učení. Lektory byli převážně učitelé na všech stupních škol včetně vysokých. Nabízeli svým kolegům to, co prostudovali, promysleli, co se naučili, co uměli, co se jim osvědčilo. Mnoho jmen je mezi pedagogy známo dodnes.

1. Ivan Bauer: Na šachovnici světa (aneb Co s dějinami novověku) – pro 2. stupeň ZŠ
2. Božena Blažková: Co mi vypráví řeka – spolupráce mladších a starších žáků – pro 2. stupeň
3. Vladimíra Čuhajová: Matematika nejen v lavicích aneb Pojďte si se mnou hrát – pro 2. stupeň
4. Ivana Brožová, Pavla Sádecká: Netradiční metody práce třídního učitele při přechodu žáků z 1. na 2. stupeň ZŠ – pro 2. stupeň
5. Jiří Hruška: Úvod do teorie a praxe globální výchovy – pro 2. stupeň
6. Lenka Jandová: Představení knihy „Pětkrát hurá demokracii“ – pro všechny
7. Věra a Ivan Janíkovi: Výchova ke zdravému životnímu stylu – pro všechny.
8. Iveta Jiráková, Aleš Jinoch: První pražská defenestrace – pro 2. stupeň a nižší třídy gymnázia
9. Jitka Kmentová: Hodiny literatury není nutno přežít, lze je i prožít (náměty k práci v 3. ročníku gymnázia) – pro 3. stupeň
10. Marie Kobzová: Zas a znovu hurá na vyjmenovaná slova – pro 1. stupeň
11. Ivo Mayer: Klasifikace jako výrazná brzda transformace školy, slovní hodnocení – jedna z alternativ – pro všechny stupně
12. Hana Kasíková: Kooperace – tvořivost – efektivita ve výuce – pro všechny stupně
13. Miluše Kubíčková: Své tělo v úctě měj! – relaxace
14. Vladimíra Neužilová: věci a lidé kolem nás – popis předmětů a lidí – pro 2. stupeň
15. Karel Rýdl: Týmové vyučování jako metoda i organizační forma – pro 2. stupeň
16. Jan Slavík: Radosti a strasti slovního hodnocení aneb Hodnocení jako informace – pro všechny stupně
17. Alena Rybičková, Vlasta Karásková: Výuka fyziky inspirovaná projektem Heuréka – pro 2. stupeň
18. Květa Taubenhanslová: Výukou k lidskosti – pro 1. i 2. stupeň
19. David Souček: K čemu se dá využít projekt KALIBRO – pro 2. stupeň
20. Marie Toncrová: Cestovní kancelář - pro 2. stupeň
21. Petr Šrůta: Výuka literatury ve 3. a 4. ročníku gymnázia podle stylu Internationale Baccalaureate – pro 2. a 3. stupeň
22. František Tomášek: Transformace a integrace školy, právní subjektivita
23. Anna Tomková: Tvůrčí přístupy v práci s literárním uměleckým textem na 1. stupni ZŠ
24. Lenka Vnoučková: Ráj učení – pro 1. stupeň
25. Vladimír Václavík: Co je otevřené vyučování – pro 1. stupeň
26. Pavla Polechová: Týmová spolupráce
27. Jana Havlová: Může MŠ ovlivnit způsob, jak se dítě učí na 2. stupni ZŠ? – pro MŠ, ale i další stupně
28. V. Ruban, L.Gajza, I. Dvořáková: Estetickovýchovné projekty ve spolupráci ZŠ, ZUŠ, DDM, MKS

„Názory budou různé – od nadšení, které dosud zažívají ti, kdo jsou na setkání PAU buď poprvé, nebo kdo vydrželi a jezdí po mnohokráté, právě proto, že tam najdou kamarády se stejnou náladou a snahou, až po zklamání těch, kteří si vybrali dílny, jež jim nesedly. Předpokládáme, že se některým účastníkům mohly zdát dílny málo přínosné – jsou to ti účastníci, kteří by už pomalu měli sami dílny vést, nikoli do nich chodit a říkat „vždyť to všechno znám“...

Ono udělat dílnu tak, aby vyhovovala dospělým a přitom byla o práci s dětmi, nebo aby byla praktická, a přitom nebyla jen primitivní kuchařkou, to není snadné. A navíc máte v dílně před sebou nikoli mládež dychtící po poznání, ale často se mezi zvídavými učiteli najdou i ti, kdo potřebují ostatním ukázat, že oni se přece nepotřebují nechávat někým poučovat. Prostě to s těmi dospěláky není lehké, milé děti...“

Zdroj: Jaká byla Kroměříž´96. Informační list PAU 2/96, str.2


„...Možná se pletu, ale co když na tom něco je? Bojím se toho, že si sem mnozí přijedou jen naplnit svý sešity nápady a hrami, ale jejich myšlení se zase tak moc nezmění. Neprojdou si tu naši cestu pochyb a váhání, a přemýšlení a trápení. Jako ta kolegyně z loňska. Přijela a zapsala si. Moc se jí to tu líbilo.

Vrátila se a učí úplně stejně. Dobře a postaru. A prý nač víc projektů a všelijakých učebnic. Dyť by nám stačily jen ty jednotný osnovy a jedny knížky stejný pro všechny, myslí si a říká to i nahlas. Všim sis, Ondro, že tam byla letos skoro půlka poprvé? Díkybohu za ně! Ale – co se za těch pět nebo sedm let změnilo? Ve školství myslím. Nejsme zase na začátku? A nejsou ti noví jako my předtím? Nepotřebují taky oni debatovat a diskutovat a třeba se i hádat? A pak se možná i oni hnou z místa a humanizace a transformace školy pro ně nebudou prázdný slova a nějaká ta hra v hodině češtiny...

...Vzpomínáš na dávný slova Standy Červenky, zakladatele PAU? Řekl nám tenkrát: Na vás záleží, jaké to dnes bude. No, možná to řek trochu jinak, ale já to pochopila takhle: PAU – to není film, který někdo natočil a já se jdu kouknout. PAU – to není knížka, kterou někdo napsal a mně se buď líbí, nebo ne. PAU – to jsme my. A záleží na každým z nás, jaký to bude a co s tím uděláme,“ napsala tehdy Hana Vaverková v dopise předsedovi otištěném v témž Informačním listu na str. 4. Velmi moudrý a předvídavý postřeh!


Důkaz o kvalitativní změně

9. setkání PAU v Kroměříži – listopad 1996

Škoda, že nebyl přítomen nikdo z MŠMT. Musel by všemi smysly vnímat, že PAU už dávno není nějaká skupinka vizionářů se zraky upřenými do mlhavé budoucnosti. Ale PAU přece není pro ministerstvo. PAU je pro nás a jsme to my sami.


PAU se profesionalizuje

– Získalo grant Open Society Fund a tím základní prostředky na organizační agendu kolem pořádání setkání, tisk a propagaci. Poděkování za to patří Marii Kopecké, ředitelce OSF, a Daně Hradcové, ředitelce vzdělávacích programů.

– Má novou profesionální manažerku Hanu Košťálovou, která jako křest dobře zvládla nelehký úkol organizační přípravy setkání.

– Má novou adresu: AGM – přihrádka PAU, Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1, tel. (02) 24 102 246.

– Rozšiřuje dále nabídku akreditovaných kursů – získat jejich přehled a objednat si je přímo „do domu" mohou školy, školské úřady či vzdělávací centra na uvedené adrese.


PAU roste

Kroměřížského „sněmu" se zúčastnilo přes 500 lidí. Uvážíme-li, že každý z nich musel překonat vlastní pohodlnost, únavu či nedostatek času, odjet o víkendu od své rodiny do (více či méně) vzdálené Kroměříže a ještě na to vynaložit jistý finanční obnos, pak je jasné, že nabídka téměř třiceti dílen stála za to. Tentokrát bylo více pamatováno i na učitele II. stupně.


PAU prochází sebereflexí

Podkladem se stala anketa účastníků, ve které se vyjadřovali k přínosu jednotlivých dílen, mnohé diskuse v kuloárech i v rozšířeném výboru. Ačkoli v této chvíli ještě nejsou známy oficiální výsledky ankety, je již jasné, že nastanou mnohé organizační změny: méně „masových" akcí, které se už stávají organizačně těžko zvládnutelné tak, aby byl spokojen úplně každý, zato více menších tematických regionálních setkání, časově i dopravně lépe dostupných.

Je také jasné, že akce budou muset být obsahově rozrůzněny – pro „začátečníky" (studenty, čerstvé absolventy pedagogických fakult nebo nováčky z řad učitelů) a pro „pokročilé" (zkušené členy PAU, kteří více než recepty pro výuku potřebují vzájemnou výměnu zkušeností a vyjádření názorů k aktuálním školským problémům formou diskuse, ale také důkladnější teoretické sebevzdělávání). Na tahle setkání by měli být zváni skuteční odborníci a to nejen pedagogičtí – psychologové, lékaři, ekonomové, politologové, filosofové, odborníci na systémy a na řízení změny, na vzdělávání dospělých a kdovíco ještě. Je nejvyšší čas vyjít z dobrovolného „pedagogického ghetta"!


PAU prokazuje kvalitativní posun

Na letošním setkání se více méně spontánně odehrál „kulatý stůl k otázkám transformace školství". Už to, že se ho zúčastnilo na sto lidí, ochotných diskutovat mnoho hodin i na úkor odpočinkového času, mluví samo za sebe. Mě jako pamětnici všech setkání PAU od jeho skromných začátků však potěšila, ba přímo nadchla kvalita diskuse. Skvělý brainstorming skvěle moderovaný Petrem Roupcem a Františkem Tomáškem ukázal, s jakým nadhledem a na jaké úrovni jsou už schopni členové PAU posuzovat situaci ve školství, formulovat, co od transformace očekávali a co se ve skutečnosti odehrálo, vyhmátnout jádro potíží a příčiny jevů a nacházet schůdná východiska. To už nebyl uzoučký pohled učitele omezený mantinely jednoho předmětu, jedné školy a obce, to byl poučený a kvalifikovaný kolektivní rozbor problémů celého resortu.

Domnívám se, že tenhle kulatý stůl byl maturitou dosavadní práce PAU. Tady se sečetla všechna ta mravenčí práce v dílnách, přednáškách a setkáních, zkušenosti z organizační práce i zkušenosti z řízení a uskutečňování ZMĚNY. Všechny ty roky hledání, debat, sporů, malých vítězství i proher nebyly zbytečné a najednou se zhodnotily skokem. To všechno bylo možné proto, že se to odehrálo ve společenství.

PAU společenstvím je – proměnlivým, dynamickým, otevřeným. Jsou v něm lidé, kteří zůstávají, i lidé, kteří jím jen procházejí. Myslím, že je to správné. Každý má přece svobodnou volbu, jakým chce být učitelem a pro jakou dobu. Ti, kteří uměli takhle diskutovat v Kroměříži, ti, kteří se opakovaně vracejí na setkání PAU – to jsou učitelé, kteří pochopili výzvy 21. století.

Zdroj: Hrubá, Jana: Důkaz o kvalitativní změně. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 4, 1996/1997, leden 1997, č. 5, str. 12. ISSN 1210-6313


Závěr z kulatého stolu PAU

V rámci 9. celostátního setkání občanského sdružení „Přátelé angažovaného učení" v Kroměříži ve dnech 8.–10. 11. 1996 se uskutečnil kulatý stůl na téma "Transformace a aktuální problémy našeho školství".

Jednání se účastnili učitelé a ředitelé státních i soukromých škol všech typů a stupňů, učitelé a vychovatelé předškolních a školských zařízení, inspektoři ČŠI, zástupci školských úřadů, rodičovské veřejnosti i Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

Hlavním tématem a obsahem debaty byly názory účastníků na průběh transformace školství.

Výsledkem několikahodinové diskuse byl zcela jednoznačný závěr, že řešení všech diskutovaných problémů je obsaženo v materiálu „Kvalita a odpovědnost. Program rozvoje vzdělávací soustavy ČR", projednaném vedením MŠMT v říjnu 1994, který svým obsahem vnesl do školství jistoty a perspektivy a je v souladu se světovými trendy, jak dokládá zpráva expertů OECD.

Účastníci kulatého stolu s politováním konstatují, že se tento dokument nestal programovým prohlášením resortu školství a navrhují, aby se v nezměněné podobě stal oficiálním a závazným programem rozvoje vzdělávací soustavy České republiky.

K naplnění tohoto programu směřují i aktivity účastníků kulatého stolu. Za stěžejní přitom, vedle autonomie školy, považují ještě i participaci rodičů, zástupců zaměstnavatelů i zřizovatelů na životě a rozvoji školy.

Účastníci „kulatého stolu" PAU v Kroměříži

Zdroj: Závěr z kulatého stolu PAU. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 4, 1996/1997, leden 1997, č. 5, str. 12. ISSN 1210-6313


Další díly seriálu najdete ZDE.

NÁRODNÍ GALERIE: aktuální výstavy a kompletní program

sobota 21. května 2016 · 0 komentářů

AKTUALISOVÁNO.

Dovolujeme si vás pozvat na výstavy, doprovodné programy, programy pro děti a rodiny s dětmi a další akce.


Kompletní program: květen a červen 2016

Kompletní program (včetně programů lektorského oddělení a programů pro školy a zájmové skupiny) na květen si můžete stáhnout ZDE, na červen ZDE.

Přehled všech probíhajících výstav najdete ZDE.

Připravované výstavy najdete ZDE.

Předběžný přehled připravovaných výstav na celý rok 2015 najdete ZDE.

Nabídku všech programů pro školy najdete ZDE.


Velkorysost. Umění obdarovat. 220. výročí Národní galerie v Praze

Palác Kinských, do 3. července

Řada muzeí odvozuje svůj původ od daru či aktu štědrosti a šlechetnosti a nejinak je tomu i v případě Národní galerie v Praze. Její základy byly položeny roku 1796 velkorysým gestem Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách, jejíž členové z řad vlastenecké aristokracie a osvícených intelektuálů si vytkli za cíl pozvednout »pokleslý umělecký vkus« místního obyvatelstva. Také v následujících obdobích hrály v historii Národní galerie zásadní roli štědrost a velkorysost, jež byly vlastní i dalším zakladatelským osobnostem, jako byli Vojtěch Lanna, Vincenc Kramář nebo Lubor Hájek.

5. února 2016 uplyne 220 let od založení Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách, jejíž nástupkyní se po několika dalších proměnách roku 1949 stala Národní galerie v Praze. Na rozdíl od spíše historicky a retrospektivně zaměřených aktivit běžně pořádaných k připomenutí podobných výročí oslaví Národní galerie jubileum výstavou věnovanou tématu sdílení duchovních a uměleckých hodnot, velkorysosti a mecenášství.

Výstava ve své obecné rovině představí osobnosti, které se podílely na vzniku a rozvoji instituce během uplynulých dvou staletí. Zároveň zde však narazíme na otisk ideálů a vizí aktérů současných, včetně autorů a tvůrců výstavy, kteří tu zanechali nesmazatelnou stopu v podobě konceptu celého projektu. Vedle mistrovských děl z vlastních sbírek, ilustrujících ideál donátorství, štědrosti a vzájemnosti, jejichž jedinečný výběr bude k vidění ve druhém patře paláce Kinských, představí Národní galerie srovnávací materiál z jiných institucí.

Hlavní část výstavy se bude skládat ze šesti kapitol:
1. Šlechetnost otců zakladatelů
2. Institucionální štědrost jako princip vzniku sbírek
3. Velkorysost dárců a benefaktorů
4. Štědrost světa jakožto pramen života
5. Láska a soucit ve filosofii a náboženství a
6. Láska a přátelství jako součást a přesah lidské existence.

Narativní strukturu těchto šesti témat, prorůstající tělem celé instituce, podpoří práce vztahující se ke zmíněným myšlenkám umístěná ve stálých expozicích všech šesti budov Národní galerie, stejně jako díla živého umění vytvořená přímo pro tento projekt jako přesah a kontext zcela soudobý. Mezi současné umělce, kteří speciálně pro tuto příležitost vytvoří dílo reflektující danou problematiku, patří například Jiří Kovanda, Klára Kristalová, Matts Leiderstam, Yoshihiro Suda, Prinz Gholam, Edmund de Waal, Jaromír Novotný, Hiroshi Sugimoto a řada dalších.

Více informací a doprovodné programy ZDE.


Císař Karel IV. 1316–2016

Valdštejnská jízdárna, do 25. září

Česko-bavorská zemská výstava Císař Karel IV. 1316–2016 pořádaná při příležitosti 700. výročí narození tohoto výjimečného panovníka představí v Praze i v Norimberku mimořádný výběr památek kultury a umění jeho doby.

Výstava představí Karla IV. jako mimořádnou osobnost evropských politických a kulturních dějin, jako zbožného, vzdělaného, cílevědomého a prozíravého panovníka, který k prosazení vlastních cílů neváhal použít širokou paletu diplomatických prostředků, lest a taktizování nevyjímaje. Jedním z nezaměnitelných rysů Karlovy vladařské koncepce bylo programatické využívání výtvarného umění a architektury k propagaci císařského majestátu. Karel IV. se zapsal do historie jako jeden z nejvelkorysejších uměleckých mecenášů a zakladatelů, současně také jako jeden z nejčastěji zobrazovaných panovníků v dějinách středověké Evropy.

Cílem výstavy je ukázat portrét Karla IV. oproštěný od zkreslujících nánosů ideologických předsudků a nabídnout veřejnosti plastickou podobiznu historické osobnosti s jejími pozitivními i stinnými stránkami. Osobnost Karla IV. bude promítnuta na kaleidoskopické pozadí širokých dobových kulturně-historických souvislostí, k nimž ve 14. století patřily např. sucha i povodně, neúrody, hladomory, morové epidemie, židovské pogromy anebo finanční krize. A právě do tohoto historického kontextu s nápadnými aktuálními přesahy bude zasazen obdivuhodný rozkvět karlovského umění a architektury.

Byl tedy život na císařském dvoře natolik odtržen od ne vždy uspokojivé reality všedního dne v podhradí? Jakým způsobem byl vlastně současníky vnímán Karel IV.? Odkud přicházely finanční prostředky na velkolepou a nákladnou císařskou reprezentaci? Jak si lze představit shromažďování svatých ostatků a jaká byla role umění ve službách Karlovy říšské politiky? Kdo byli ti, kteří jménem císaře konali a zajišťovali mu tolik potřebnou podporu?

Na takovéto a další otázky hledá výstava odpovědi prostřednictvím 170 exponátů všech uměleckých a uměleckořemeslných oborů, kulturně-historických a archivních dokumentů, vypůjčených z více jak stovky nejprestižnějších evropských a amerických muzeí, církevních i soukromých sbírek. Umělecké počiny Karla IV. a příslušníků jeho císařského dvora, ať již místem jejich vzniku byly Praha, Norimberk, Cáchy, Frankfurt nad Mohanem či jiná umělecká centra Svaté Říše římské, budou vystaveny společně s inspiračními předlohami byzantského, italského nebo francouzského původu.

K výstavě bude připraven pestrý a obsáhlý mezinárodní program doprovodných aktivit, které budou výstavní projekt provázet po dobu konání obou částí výstavy v Praze i Norimberku. Návštěvníci budou moci navštívit řadu výstavních projektů v partnerských muzejních institucích v Čechách i Bavorsku, vydat se po stopách Karla IV. lokalitami spojenými s jeho životem a obdivovat památky karlovské architektury a umění v původním prostředí. Součástí doprovodného programu budou vědecká sympozia, workshopy, divadelní a hudební představení na obou stranách zemské hranice.

Více informací a doprovodné programy najdete ZDE. Fotografie z výstavy ZDE.


Alfons Mucha: Slovanská epopej

Velká dvorana Veletržního paláce, do 31. 12. 2016

Alfons Mucha (1860–1939), světově nejproslulejší český moderní umělec, získal mezinárodní slávu v Paříži na přelomu 19. a 20. století díky své originální secesní dekorativní tvorbě.

Smysl vlastního života ale spatřoval v jiném díle, jež považoval za mnohem závažnější – v souboru dvaceti monumentálních obrazů Slovanská epopej, na němž pracoval v letech 1912–1926. Dokončený cyklus byl jako celek poprvé představen pražské veřejnosti na podzim roku 1928 u příležitosti oslav deseti let samostatnosti československého státu ve Velké dvoraně tehdy právě dobudovaného Veletržního paláce. Do téhož prostoru se nyní vrátil.

Současná instalace vychází z Muchova původního obsahového rozvržení Slovanské epopeje, z časového sledu jednotlivých témat. Odkrývá vnitřní vazby mezi obrazy, podtrhuje rytmus cyklu a vyzdvihuje hlavní záměr rozsáhlého díla, do něhož Mucha po léta vkládal své nejlepší schopnosti.

Podrobnější informace ZDE a ZDE.


Doprovodné programy k výstavám a studijní materiály

Přehled všech doprovodných programů k výstavám v Národní galerii naleznete ZDE.

Studijní materiály (ve formátu pdf) k výstavám (včetně již proběhlých výstav) najdete ZDE.


Bezplatné vstupné do Národní galerie v Praze pro mladé

Národní galerie v Praze otevírá zcela zdarma svoje stálé expozice pro děti a mládež do 18 let a studenty do 26 let.

Dlouhodobý záměr bezplatného vstupného pro mladou generaci se podařilo naplnit ve spolupráci s Komerční bankou, která vstupenky za tuto část návštěvníků uhradí. Nulové vstupné se vztahuje jak na české, tak zahraniční návštěvníky.


Programy pro děti a rodiny s dětmi

Cílem programů a služeb pro děti a rodiny s dětmi je otevřít prostor galerie pro vzdělávání v oblasti umění pro děti od nejmladšího věku a zároveň nabídnout galerii jako místo pro podnětné a zábavné trávení společného času pro celou rodinu. Na dětské návštěvníky a rodiny s dětmi je zaměřena široká nabídka výtvarných heren a dílen (ateliérů) a cílená propagace.

Pro návštěvu kdykoli během otevírací doby galerie jsou k dispozici pracovní listy a výtvarné pracovny ve vybraných objektech NG.

Přehled programů najdete ZDE (menu vpravo).


Ostatní akce

Kurzy dějin umění – informace ZDE.


Otevřené výtvarné herny ve Veletržním paláci

Pozvánky na Otevřené výtvarné herny a fotodokumentaci z heren můžete sledovat také na Facebooku ZDE.


KONTAKT:

Lektorské oddělení / Education Department

Sbírka umění 19. století / Collection of 19th Century Art
Klášter sv. Jiří / St George's Convent
Jiřské náměstí 33 / Jirske namesti 33
119 00 Praha 1 / 119 00 Prague 1, Czech Republic

Sbírka moderního a současného umění / Collection of Modern and Contemporary Art
Národní galerie v Praze / National Gallery in Prague
Veletržní palác / Veletrzni palac
Dukelských hrdinů 47 / Dukelskych hrdinu 47
170 00 Praha 7 / 170 00 Prague 7, Czech Republic

tel: +420 224 301 003, fax: +420 233 376 243
e-mail: vzdelavani@ngprague.cz
www.facebook.com/NGvPraze
twitter.com/narodnigalerie
www.ngprague.cz

TOPIČŮV SALON: aktuální výstavy a další program

· 0 komentářů

AKTUALISOVÁNO.

Dovolujeme si vás pozvat na výstavy a další akce.


Rudolf Němec: Vše může souviset se vším

Do 10. června.

„Mohu malovat vším možným, ale převážně se maluje hlavou.“ R. N.

Výstava Rudolfa Němce v klubu Topičova salonu se uskutečňuje k osmdesátému výročí autorova narození. Bohužel již nedožitému. Představí výběr z Němcovy tvorby zejména z období šedesátých až devadesátých let.

Malíř, grafik a básník Rudolf Němec patří k nepřehlédnutelným představitelům Nové figurace, v jejímž rámci zastupuje originální pendant k dílu Jiřího Načeradského, Otakara Slavíka či Jiřího Sopka. Němcovy antropometrické malby měly od počátku charakter psychofyzické akce. Vznikaly přímým otiskem lidského těla – vlastního i umělcových přátel – do emailové vrstvy na plátně. Tyto rané obrazy umělec představil na první samostatné výstavě v Galerii Václava Špály (1968) a po okupaci ještě ve francouzském Caen (1969). S fenoménem tělesnosti úzce souvisí i Němcovy happeningy, často konané s Eugenem Brikciusem v souvislosti s činností Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu, jíž byl členem.

Potemnělost a monochromie raných obrazů od 70. let paradoxně ustupovala výraznějším a zářivějším tónům, otisk těla byl zaměněn přístupem dekalku a prací s šablonami, vyrobenými i nalezenými, a technologií stříkání barvy nejdříve fixírkou, poté pistolí a spreji.

Tvorbou Rudolfa Němce se jako červená nit táhne symbolika počátku – vejce a těla schouleného do prenatální pozice (Schoulená, 1974), od 80. let pak rozšířena o totemický znak, kdy se figura stává archetypem (stříkané kresby z 90. let). Zarputilé úsilí dotknout se nejzákladnějších hodnot a principů, které utvářejí naše životy, zakódovat je do řeči svých obrazů, grafik, kreseb, objektů, asambláží, reliéfů, fotografií a filmových záznamů, ale i literárních úvah, básní a sentencí, zkrátka formulovat jádro věci, bylo hybnou silou umělcovy tvůrčí cesty, která slučuje vizuální projev s uměním slova.

Kurátorka: Ilona Víchová. Více ZDE.


Připravované výstavy

Přednášky a besedy

Přehled přednášek a besed najdete ZDE.


Společnost Topičova salonu

Současný program se orientuje na výrazné osobnosti české výtvarné a vyzvedá do popředí zejména autory nesporných kvalit, kteří jsou z různých důvodů nezaslouženě opomíjení nebo zapomínáni. Stejně tak nabízí prostor nastupující umělecké generaci.

Dalším aspektem, uplatňujícím se v činnosti je sběratelství a jeho význam pro umění mimo veřejnou výstavní síť. Společnost na toto téma pořádá ve spolupráci s AaA i přednášky (moderuje Jan Skřivánek). Jejím záměrem je ukázat, že kvalitu umění a umělců neurčují jen kulturní instituce – přirozené ocenění přináší autorům zejména kulturní veřejnost a pro umělce samé jsou nejdůležitější jejich sběratelé.

Výročí 4. Topičova salonu inspirovalo, a rozšíření o nové prostory Topičova klubu umožnily, že kulturní nabídka byla rozšířena i o besedy, přednášky, literární večery, divadelní i hudební představení. Topičův salon se tak postupně stává kulturním centrem se širokou nabídkou aktivit.

Další informace a podrobnosti: www.topicuvsalon.cz

Můžete nás sledovat též na facebooku: www.facebook.com/TopicuvSalon

Kontakty:
Topičův salon
Národní 9, Praha 1, 1. patro
e-mail: info@topicuvsalon.cz, topicuvsalon@volny.cz
tel.: +420 603 495 520

Otevřeno:
pondělí, čtvrtek, pátek: 10–17 hodin
úterý, středa: 10–18 hodin

Školní skupinová vstupenka (školní výpravy vedené pedagogem – platí pro oba výstavní prostory): 100 Kč

Novinky v Pedagogické knihovně J. A. Komenského za duben 2016

· 0 komentářů

Pedagogická knihovna J. A. Komenského pro vás připravila v čase stěhování alespoň přehled zajímavých článků za diben.


Novinky za duben 2016


Články:
z českých časopisů


Ukázky:

Co nabídnout budoucím školákům? / Václav Mertin ; [Redaktor] Marie Těthalová – cze
In: Informatorium 3–8: časopis pro výchovu dětí od 3–8 let v mateřských školách a školních družinách – ISSN 1210-7506 – Roč. 23, č. 3 (2016), s. 12–14.

Pokračování v rozhovoru s psychologem Václavem Mertinem z minulého čísla časopisu, tentokrát o schopnostech a dovednostech, které je potřeba rozvíjet u budoucích školáků. Nutnost posilovat schopnost i dovednost koncentrace již v mateřské škole. Schopnost učit se číst a psát může být rozvíjena i v předškolním věku, jen nesmíme přeskakovat určité etapy vývoje, kterými dítě prochází. Sociální nezávislost – samostatnost by měla být rozvíjena v trvale bezpečném a přátelském prostředí. Řečové schopnosti je výhodné dovést k maximu dovedností v této oblasti. Jaký cíl má odklad školní docházky a přípravná třída. Co přinese povinná školka.

Povinný poslední rok nikoho nespasí: neziskovky pomáhají mateřinkám a dětem mnohem dřív / Jaroslava Štefflová – cze
In: Učitelské noviny: týdeník pro učitele a přátele školy – ISSN 0139-5718 – Roč. 118, č. 43–44 (2015), s. 4–6.

Nesouhlas odborníků na předškolní výchovu se zavedením povinného posledního ročníku mateřské školy (novela zákona), argumenty. Práce neziskových organizací s rodinami s dětmi předškolního věku z vyloučených lokalit. Projekty na pomoc těmto dětem, Předškolním vzděláváním k úspěchu a Pojďte do školy, hlavní cíl – MŠ je pro děti důležitá a prospěšná. Činnost předškolních klubů pro děti ze zanedbaného, sociálně znevýhodněného prostředí ve věku od tří do šesti let, spolupráce s MŠ, zkušenosti z Čelkovic.

Přehled akreditovaných studijních programů a studijních oborů na vysokých školách, fakultách a jiných součástech vysokých škol v ČR pro akademický rok 2016/2017 – cze
In: Učitelské noviny: týdeník pro učitele a přátele školy – ISSN 0139-5718 – Roč. 118, č. 41–42 (2015), s. 13–139.

Studijní programy a obory otevírané v r. 2016–2017.

Za pět minut zvoní: 5 P – Praktická pohotovostní příloha pro pedagogy / Lenka Pecharová, Roger Rougier, British Council – cze
In: Rodina a škola [cze] – ISSN 0035-7766 – Roč. 63, č. 2 (2016), s. 15–18.
První část praktické přílohy pro pedagogy obsahuje test logického myšlení, který je určen pro 2.–5. třídu. Úkoly jsou převzaty z knihy Rogera Rougiera Rozvíjíme logické myšlení.

British Council se opět zaměřuje na speciální výukové potřeby v jazykových hodinách, tentokrát na výukové postupy a aktivity pro žáky s poruchou autistického spektra. Další část je zaměřena na tipy, jak udělat testování a hodnocení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami přesnější a efektivnější. Závěrem úlohy z matematiky pro žáky 2.–5. třídy převzaté z knihy Lenky Pecharové Počítáme s vitaminy.


ze zahraničních časopisů 


Upozorňujeme, že z důvodu stěhování knihovny budou knižní a časopisecké novinky aktualizovány až po obnovení běžného provozu knihovny, předběžně v září 2016. Děkujeme za pochopení.

GHMP: aktuální výstavy a kompletní program

· 0 komentářů

AKTUALISOVÁNO.

Dovolujeme si vás pozvat na výstavy, doprovodné programy pro školy a další akce.


Aktuální výstavy

Přehled všech probíhajících i připravovaných výstav najdete ZDE.


Tematické prohlídky pro školy

Více informací a přehled doprovodných akcí pro školy najdete ZDE.


David Cronenberg: Evolution

Dům U Kamenného zvonu, do 17. 7. 2016

Významný kanadský režisér patří k tvůrcům s bohatou výtvarnou fantazií a z toho těží i výstavní projekt věnovaný jeho celoživotnímu filmovému dílu. Cronenbergovy surrealistické vize doprovázející akční příběhy jeho filmů s atmosférou science-fiction budou představeny prostřednictvím skutečných artefaktů a modelů vzniklých pro jednotlivé snímky spolu s dynamickými audiovizuálními prvky.

Cronenbergova filmařská historie je spjata s interpretací evolučních myšlenek a jejich vlivu na lidskou populaci. Výstava se nevyhýbá ani takovým tématům jako lidská sexualita a její konsekvence či zachování osobní identity a zblízka sleduje režisérův důvěrný vztah k vědě a vědecké fikci.

Více informací a doprovodné programy najdete ZDE. Fotografie z výstavy ZDE.


Pražský fantastický realismus 1960–1967

Colloredo-Mansfeldský palác, do 4. září

Fantastický realismus je v Česku málo známý malířský směr fantaskně a groteskně založené tvorby druhé poloviny 20. století, odkazující se k celé řadě historických fází dějin umění, a zároveň k aktuálním pop-kulturním tématům. Přestože jeho hlavním centrem byla Vídeň, jeho specifická odnož vyrašila i u nás.

Výstava v Colloredo-Mansfeldském paláci představí tento fenomén v rané tvorbě trojice umělců, kteří se na počátku 60. let potkali na pražské Akademii výtvarných umění: Jana Jedličky, Mikuláše Rachlíka a Vladivoje Kotyzy. Estetiku jejich děl formoval během jejich studií bizarní a místy absurdní génius loci tehdejší Prahy, ve kterém se mísila magie minulosti s ošuntělostí reálného socialismu, nostalgie po vysoké měšťanské kultuře se surreálnou poetikou periferií, ruin a smetišť.

Více informací a doprovodné programy najdete ZDE. Fotografie z výstavy ZDE a ZDE.


Neklidná figura. Exprese v českém sochařství 1880–1914

Městská knihovna, 2. patro, do 25. září

V období od 80. let 19. století až do 1. světové války dosáhlo české figurální sochařství vysoké umělecké úrovně, zcela srovnatelné s moderní evropskou tvorbou. Připravovaná výstava sleduje toto historické dění v charakteristických ukázkách z díla jeho předních představitelů. Dynamický umělecký vývoj otevřel Josef Václav Myslbek a rozvinul se díky příslušníkům mladších generací – Františku Bílkovi, Stanislavu Suchardovi, Josefu Mařatkovi, Quidu Kociánovi, Bohumilu Kafkovi, Ladislavu Šalounovi, Janu Štursovi a mnoha dalším.

Jejich tvorba bude konfrontována s charakteristickými díly světových sochařů, kteří zasáhli do českého vývoje svými pražskými výstavami (Auguste Rodin, Constantin Meunier, Antoine Bourdelle). Tyto ukázky jako výpůjčky ze světových muzeí významně obohatí profil výstavy, a učiní tak z tohoto výstavního projektu v českém kontextu mimořádnou událost. Výstava hodlá obnovit zájem našeho publika o kvalitní část české kulturní tradice a poukázat na příklady, jež mohou být podnětné i pro současnost.

Více informací a doprovodné programy najdete ZDE. Fotografie z výstavy ZDE.


Alfons Mucha: Slovanská epopej

Velká dvorana Veletržního paláce, do 31. 12. 2016

Alfons Mucha (1860–1939), světově nejproslulejší český moderní umělec, získal mezinárodní slávu v Paříži na přelomu 19. a 20. století díky své originální secesní dekorativní tvorbě.

Smysl vlastního života ale spatřoval v jiném díle, jež považoval za mnohem závažnější – v souboru dvaceti monumentálních obrazů Slovanská epopej, na němž pracoval v letech 1912–1926. Dokončený cyklus byl jako celek poprvé představen pražské veřejnosti na podzim roku 1928 u příležitosti oslav deseti let samostatnosti československého státu ve Velké dvoraně tehdy právě dobudovaného Veletržního paláce. Do téhož prostoru se nyní vrátil.

Současná instalace vychází z Muchova původního obsahového rozvržení Slovanské epopeje, z časového sledu jednotlivých témat. Odkrývá vnitřní vazby mezi obrazy, podtrhuje rytmus cyklu a vyzdvihuje hlavní záměr rozsáhlého díla, do něhož Mucha po léta vkládal své nejlepší schopnosti.

Více informací a doprovodné programy ZDE.


Edukační aktivity (nejen) pro školy

GHMP organizuje pro všechny typy škol (od MŠ až po VŠ) z celé ČR i pro další skupiny ostatních věkových kategorií včetně znevýhodněných a seniorů několik typů výtvarných edukačních aktivit ve všech svých objektech, prioritou je intenzivní spolupráce se školami.

Hlavní aktivitou jsou interaktivní prohlídky výstav spojené s následnou výtvarnou reakcí, dále sem patří výtvarný kroužek v ateliéru a sobotní workshopy Tvořivé dialogy s uměním v různých objektech GHMP a workshopy ve spolupráci s dalšími institucemi.

Vše je maximálně formálně i obsahově provázáno s aktuálními výstavami i stálými expozicemi.

Podrobné informace najdete ZDE.


Spolupráce se školami a studenty

Pro zájemce existuje několik způsobů, jak se částečně zapojit do provozu galerie. Studentům poskytujeme možnost zrealizovat si zde odbornou praxi nebo stáž, institucím nabízíme příležitost spolupráce s GHMP na speciálních projektech a workshopech, případným dobrovolníkům umožníme dle uvážení spolupodílet se na činnosti galerie prostřednictvím realizovatelných, smysluplných a přínosných aktivit.

Více ZDE.


Výtvarný ateliér

Stěžejní edukační aktivity GHMP pro školy, děti, rodiny, dospělé, znevýhodněné, seniory i členy Klubu přátel GHMP probíhají nejen přímo v expozicích, ale i ve výtvarném ateliéru GHMP.

Zájemci si zde mohou vyzkoušet tradiční i netradiční výtvarné techniky z oblasti kresby, malby, prostorové tvorby, experimentální fotografie, intermediální, akční a konceptuální tvorby.

Významnou aktivitou v ateliéru je výtvarný kroužek, pravidelný cyklus tvůrčích dílen pro všechny věkové kategorie, který probíhá každou středu po celý školní rok od 16.00 do 22.00 hodin.

V případě zájmu je jednotlivým členům uděleno potvrzení o absolvování výtvarného kroužku v GHMP (což jim může prospět při dalším umělecky zaměřeném studiu). Už jsme zaznamenali řadu úspěchů přijetí pravidelných členů výtvarného kroužku na střední i vysoké umělecké školy, na které se zde také připravovali. Na přijímací zkoušky na odborné školy se zde připravují i další žáci a studenti.

Podrobné informace najdete ZDE.


Ostatní doprovodné akce

Kompletní přehled doprovodných akcí najdete ZDE.



KONTAKTY:

Galerie hlavního města Prahy
Staroměstské náměstí 605/13, 110 00 Praha 1

programy pro školy a veřejnost:
tel.: 606 612 987, e-mail: lucie.haskovcova@ghmp.cz

https://www.facebook.com/GHMP.cz
www.ghmp.cz

Národní galerie přináší nový pohled na Karla IV.

pátek 20. května 2016 · 0 komentářů

Karel IV. patří k nejčastěji zobrazovaným středověkým vladařům. Nebyl ale pouze moudrým a zbožným panovníkem či úspěšným sběratelem královských korun. Rád se oblékal podle pařížské módy a holdoval rytířským turnajům. Jeden z nich se mu stal bezmála osudným a navždy poznamenal jeho podobu tak, jak ji známe z řady vyobrazení.

První česko-bavorská zemská výstava Císař Karel IV. 1316–2016 ve Valdštejnské jízdárně Národní galerie v Praze proniká pod povrch nejen tradičním „karlovským“ tématům, ale věnuje se i těm méně popularizovaným. Na 200 vzácných exponátů představí císařovu osobnost, pohled na něj očima příznivců a odpůrců, umění i židovské pogromy.

„Národní galerie, spolu s Domem bavorských dějin a Vědeckým centrem pro dějiny a kulturu východní a střední Evropy při univerzitě v Lipsku, představuje k sedmistému výročí narození Karla IV. mimořádný výběr kulturních a uměleckých památek jeho doby. Většina z nich bude u nás k vidění vůbec poprvé. Zcela výjimečně a na pouhý týden bude vystavena Zlatá bula císaře Karla IV. z roku 1356, hlavní zákoník platný až do konce říše v roce 1806. Z Prahy se pak výstava na podzim přesune do norimberského Národního germánského muzea,“ uvádí autor výstavy a generální ředitel Národní galerie v Praze Jiří Fajt.

K základním rysům Karlovy panovnické reprezentace patřila nejen nová ikonografická témata a uvážlivá volba malířů, sochařů a stavitelů, ale také promyšlená „portrétní“ strategie. Návštěvníci budou mít možnost srovnat nejznámější Karlovo vyobrazení z Votivního obrazu Jana Očka z Vlašimi s karlštejnskou nástěnnou malbou, sochou ze Staroměstské mostecké věže či vzácným Morganovým diptychem zapůjčeným z New Yorku. V roce 1350 byl Karel IV. zasažen protivníkovým dřevcem, který mu zlomil dolní čelist, rozdrtil krční obratle a poškodil míchu. Ochrnutý na všechny končetiny byl dlouhé měsíce připoután na lůžko. Jeho čelist byla vytahována mezi zuby protaženými zlatými a stříbrnými dráty, páteř narovnávána po prastarém způsobu vyvěšováním za vlasy. Trvalé důsledky zranění lze pozorovat na řadě Karlových portrétů.

Nepočítáme-li sbírku svatých ostatků, umělecké předměty či spisy, mnoho osobních předmětů Karla IV. se do dnešní doby nezachovalo. K vidění budou fragmenty císařova pohřebního roucha, jež odpovídají popisu v Augsburské kronice, nebo rukavice, která byla podle legendy zanechána hornofalckému městu Neustadt an der Waldnaab samotným Karlem IV. S ohledem na drobné rozměry ale pravděpodobně přímo jemu patřit nemohla. Slavný spis Vita Caroli quarti na výstavě reprezentuje nejstarší latinský opis, který byl v letech 1385–1390 sestaven pravděpodobně pro Karlova syn Václava IV. Po 667 letech se na území Čech vrací koruna, kterou se Karel IV. nechal korunovat v Cáchách římským králem.

„Cílem výstavy je Karla IV. představit nejen jako ‚největšího Čecha‘, ale jako mnohovrstevnatou historickou osobnost s jejími pozitivními i stinnými stránkami. Neméně důležitou roli hraje dobový kontext, představený na široké paletě témat jako jsou klimatické změny, hladomory, židovské pogromy, morové epidemie, finanční krize a v neposlední řadě samozřejmě rozkvět umění a architektury,“ popisuje Jiří Fajt.

Jednou z dominant expozice ve Valdštejnské jízdárně je monumentální Waldstromerovo okno ze špitálního kostela sv. Marty v Norimberku. Ze sochařských památek byly z Janova dovezeny vzácné mramorové fragmenty náhrobku římské královny Markéty Brabantské, babičky Karla IV. Luxusní vyšívačské řemeslo reprezentuje Antependium s Korunováním Panny Marie z mariánského kostela v Pirně, knižní umění třeba pařížská Modlitební kniha Bony Lucemburské, sestry Karla IV. Klimatické změny doby Karla IV. připomíná mimo jiné kamenná Pamětní stéla obětem hladomoru z roku 1316, roku Karlova narození, expozice představuje ale také fragmenty pražského Juditina mostu.

Výstava poukazuje na bouřlivé diskuse nad novou „zvrhlou“ módou, která s Karlem a Blankou z Valois do Prahy zavítala z Paříže, věnuje se i revoluci v měření času, kterou Karlova doba přinesla. Židovské pogromy připomíná Tržní privilegium Karla IV. pro město Norimberk, v němž Karel povolil strhnout židovské domy a které de facto stálo za rozsáhlým pogromem, nebo část židovského pokladu ze Staré synagogy v Erfurtu. Návštěvníci se budou moci seznámit s logisticky nebývale náročnou smuteční ceremonií a pohřbem Karla IV., stejně jako s jeho dramatickým a protikladným druhým životem. Tato část výstavy bude představena v historických prostorách Univerzity Karlovy v Karolinu. Mimořádný výběr „karlovských“ památek bude ve Valdštejnské jízdárně k vidění denně od 15. května do 25. září 2016, v Karolinu od 14. května do 31. srpna 2016.

Výstavu v celém jejím průběhu doplní bohatý doprovodný program pro dospělé, rodiny s dětmi a školy – večerní komentované prohlídky s autorem výstavy Jiřím Fajtem nebo dílny zaměřené na zlatnické řemeslo, módu či malbu. Nejen pro odbornou veřejnost proběhne cyklus přednášek zahraničních odborníků na široké spektrum témat souvisejících s osobností a dobou Karla IV. Na Den dětí 1. června bude spuštěna mobilní aplikace ve verzi pro děti i dospělé, která bude fungovat zároveň jako audio průvodce expozicí. Konat se budou koncerty, knižní křty, soutěže a řada dalších aktivit. K výstavě vznikl také film – obrazová báseň Z Toskánska do polabského Braniborska, kterou bude možné zhlédnout přímo v expozici.

Více informací a možnost rezervací najdete ZDE.

Vyřeší plánované změny alarmující nedostatek sester?

čtvrtek 19. května 2016 · 0 komentářů

Nedostatek pracovníků ve zdravotnictví, a to jak v lékařských, tak tzv. nelékařských oborech, je v současnosti žhavým a bolavým tématem. Nedostatek sester je ale záležitost, která se neustále stupňuje již mnoho let. V českém zdravotnictví jich v současné době pracuje odhadem 100 000, řádově tisíce jich ale chybějí.

„Podle našich údajů i zde platí podobné schéma jako v jiných oborech – poptávka po zdravotních sestrách, zejména všeobecných, poměrně strmě stoupá. Výrazný nástup zájmu jsme zaznamenali od poloviny roku 2014. Počet reakcí na nabídky ale od konce roku 2013 setrvale klesá,“ říká Zuzana Lincová, ředitelka Profesia.cz. „Nedostatek sester je ve všech krajích, nejvíce nabídek práce evidujeme ve Středočeském a Moravskoslezském kraji, největší počet reakcí na nabídky máme v Praze a v Jihomoravském kraji.“

Jako jedna z cest k řešení nedostatku sester je často uváděna změna legislativy, která by do jisté míry snížila nároky na přípravu plně aprobovaných sester. Dosud se pro získání odbornosti všeobecná sestra studuje až sedm let, na specializaci dětská sestra až devět let, podmínkou je totiž bakalářské studium na vysoké škole. Ministerstvo v novele počítá s modelem 4+1, po čtyřech letech na střední zdravotnické škole by následoval rok na vyšší odborné škole. Ze zdravotnických škol nyní vycházejí zdravotničtí asistenti, ti by si mohli rok studia doplnit a získat titul všeobecná sestra.

„Příčin nedostatku sester je mnoho. Osobně se domnívám, že jsou to především špatné pracovní podmínky a nízké morální ohodnocení práce sester,“ uvádí Mgr. Eva Hlaváčková, Ph.D., proděkanka pro vnější a vnitřní vztahy Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice. „Sestry jsou přetěžovány, pracují přesčas, často se potýkají s porušováním zákoníku práce, kompetencí, jejich postavení v hierarchickém systému nemocnic je neuspokojivé. Jsou kladeny vysoké nároky na jejich výkon, preciznost, bezchybnost, často jsou kontrolovány, sankcionovány, ale mají málo možností věci ovlivňovat. Jejich náročná a zodpovědná práce je navíc špatně finančně hodnocená,“ říká dále Eva Hlaváčková a upřesňuje: „Kromě toho vidím další příčiny v demografické situaci u nás a v ministerstvem limitovaných počtech financovaných studentů na vysokých školách, které všeobecné sestry vzdělávají. Nedomnívám se, že příčinou nedostatku sester je délka vzdělání. Vzdělání všeobecné sestry trvá v současné době tři roky, ne sedm, jak je opakovaně chybně uváděno.“

Alarmující nedostatek pracovníků ve zdravotnictví by měl zvrátit výrazný platový posun u nelékařských profesí, zejména aprobovaných sester. „V současné době je podle údajů serveru Platy.cz průměrný výdělek všeobecné sestry 20 173 Kč, hlavní sestry 26 077 Kč. Pokud porovnáme situaci všeobecných sester v regionech, nejvyšší průměrný výdělek evidujeme v Praze (21 712 Kč), následují Moravskoslezský, Plzeňský a Jihočeský kraj (mezi 20 720 a 20 730 Kč),“ uvádí údaje ze sesterského portálu Zuzana Lincová.

Pravidla pro využívání technologií

středa 18. května 2016 · 0 komentářů

Novozélandská Online Safety Advisory Group uveřejnila soubor pravidel, který má pomoci školám řešit problémy spojené s využitím digitálních technologií v souladu s právními předpisy.

Zdroj: Scio 12. 5. 2015

V současné době, kdy se digitální zařízení stávají součástí výuky a žáci mnohde přinášejí do školy vlastní zařízení (model BYOT/D – bring your own technology/device), nemohou už školy omezovat přístup žáků na internet a kontrolovat veškerý přístupný online obsah.

Předkládaná pravidla vycházejí z toho, že odpovědností školy je vést žáky k odpovědnému přístupu k využívání technologií a seznámit je i se zápornými stránkami digitálního prostoru.

Pravidla popisují situace, které lze chápat jako ohrožení bezpečnosti žáka nebo žáků, a nabízejí odpovídající reakci učitele. Velká pozornost je věnována žákovu právu na soukromí, škola například nesmí prohlížet obsah žákova digitálního zařízení a v případě nutnosti musí zavolat policii.

Pravidla uvádějí výčet kroků, které mohou být podniknuty pedagogem:
1. požádat žáka, aby ukázal závadný obsah na svém zařízení,
2. požádat žáka, aby jej vymazal,
3. požádat žáka, aby odevzdal zařízení,
4. zadržet zařízení na přiměřenou dobu – je třeba pořídit záznam.

Naopak pedagog nemůže:
1. požádat žáka, aby ukázal libovolný obsah, pokud učitel není přesvědčen o jeho škodlivosti,
2. prohlížet obsah žákova zařízení,
3. žádat po žákovi jeho heslo,
4. žádat žáka, aby stáhl obsah, který má uložen na jiném zařízení.

Pravidla vycházejí z toho, že důležitá je prevence případného škodlivého jednání.

Mezi doporučení školám patří:
1. připravit bezpečnou strategii a věnovat se prevenci,
2. komunikovat dostatečně o bezpečném využití technologií ve škole,
3. v případě problému snažit se minimalizovat stres a věnovat se víc problému a méně technologii,
4. připravit plán pro případ porušení pravidel a nevhodného užití technologií
(o problémech spojených s modelem BYOT viz ZDE).


Původní zdroj.

Výsledky národní soutěže digitální gramotnosti žáků

úterý 17. května 2016 · 0 komentářů

Česká společnost pro kybernetiku a informatiku (ČSKI) vyhlásila v lednu 2016 soutěž pro české školy, které využívají mezinárodní koncept ECDL, s cílem podpořit rozvoj digitální gramotnosti žáků a objektivní přístup pedagogů k hodnocení výsledků ICT vzdělávání.

V období od 1. února do 30. dubna 2016 bylo hodnoceno téměř 50 českých škol a 1500 jejich žáků. Kritériem úspěšnosti nebyl jen celkový počet realizovaných zkoušek ECDL a jejich výsledky v daném období, ale také struktura ECDL modulů a zaměření se na aktuální témata, jako je například bezpečné používání informačních technologií, spolupráce a výměna informací na internetu, úpravy digitálních obrázků či tvorba webových stránek.

Soutěž o nejaktivnější školu a její pedagogy vyhrála pardubická škola DELTA-SŠIE, ZŠ a MŠ. Na druhém místě se umístila OA, VOŠ cestovního ruchu a JŠ s právem státní jazykové zkoušky Karlovy Vary a bezprostředně za ní pak SPŠ elektrotechnická Praha 10 a SPŠ a VOŠ Chomutov. Všem školám gratulujeme k velmi dobrému výsledku a dodáváme, že si práce pedagogů a vedení škol, které dělají pro své žáky více, než musí, rozhodně velmi vážíme.

Nejlepších výsledků ze všech hodnocených škol v rozhodném období však „mimo soutěž“ dosáhla SPŠ, OA a JŠ s právem státní jazykové zkoušky Frýdek-Místek. Přesto, že se tato střední škola do soutěže formálně nepřihlásila, rozhodla se hodnotící komise ČSKI a ECDL-CZ ocenit také tuto školu a vyjádřit tak poděkování za příkladné a systematické využívání mezinárodního vzdělávacího a certifikačního konceptu ECDL při vzdělávání svých žáků v oblasti digitálních dovedností.

V soutěži o nejvšestrannějšího žáka pak zvítězila Thanh Hai Le Thi z OA a JŠ s právem státní jazykové zkoušky v Ústí nad Labem. Samozřejmě nejen této žákyni, ale i této škole patří poděkování, neboť dobré výsledky žáků jsou odrazem dobré práce školy. Gratulujeme.

Cenu pro vítěznou školu, ceny pro její pedagogy a cenu pro vítěznou žákyni společně věnovaly ČSKI, národní autorita mezinárodního konceptu ECDL pro ČR, a společnost CertiCon a.s., která dlouhodobě, v rámci své společenské odpovědnosti, podporuje rozvoj digitální gramotnosti obyvatel ČR.


O konceptu ECDL

ECDL/ICDL – European/International Computer Driving Licence je celosvětově rozšířený vzdělávací koncept v oblasti počítačové (digitální) gramotnosti a digitálních znalostí a dovedností, který vznikl na základě závěrů vědeckovýzkumného projetu ESPRIT zadaného Evropskou komisí v polovině 90. let minulého století.

Koncept ECDL definuje mezinárodní standardy, resp. minimální vzdělávací obsah, v podobě tzv. ECDL Sylabů. Tyto Sylaby pokrývají celou škálu oblastí, ve kterých jsou informační a komunikační technologie (ICT) využívány, a jsou průběžně na mezinárodní úrovni aktualizovány. Koncept ECDL zároveň určuje metodu, jakou jsou digitální znalosti a dovednosti objektivně a nezávisle ověřovány. Tato metoda je založena na praktických zkouškách prováděných s využitím běžné výpočetní techniky a v reálném programovém prostředí.

Ověřování digitálních znalostí a dovedností dle konceptu ECDL je mezinárodně uznávané, celosvětově procesně standardizované, objektivní a nezávislé na výpočetní technice a programovém prostředí, na kterém jsou zkoušky prováděny. V celém světě využívá jednotné a pravidelně aktualizované databáze testovacích otázek a úkolů. Ověřování počítačové (digitální) gramotnosti dle konceptu ECDL mohou provádět pouze akreditovaná testovací střediska a za tímto účelem odborně připravení testeři akreditovaní dle mezinárodních pravidel. Úspěšní absolventi zkoušek ECDL mohou získat některý z ECDL Certifikátů, které mají mezinárodní platnost.

Odpověď na otevřený dopis děkance PedF UK

pondělí 16. května 2016 · 4 komentářů

Otevřený dopis ředitelů fakultních škol jsme uveřejnili ZDE. Redakce obdržela žádost Pedagogické fakulty UK o uveřejnění odpovědi, což tímto činíme.


Praha 13. květen 2016

Vážené paní ředitelky, vážení páni ředitelé,

odpovídám na otevřený dopis, který jste mi 11. 5. 2016 adresovali a ve kterém vyjadřujete svou nespokojenost se stavem věcí ohledně akreditace oboru Učitelství pro první stupeň základní školy na naší fakultě. Předně se musím pozastavit nad otázkou, odkud jste čerpali informace o této záležitosti, neboť jsou neúplné. Je škoda, že jste se neinformovali před sepsáním otevřeného dopisu přímo u mě, předešlo by se tím nejednomu nedorozumění.

Než nastíním genezi problému, ráda bych Vás ujistila, že obor Učitelství pro první stupeň základní školy považuji pro naši fakultu za nepostradatelný, cením si jeho odborné úrovně i úspěchů, které jsou založeny spoluprací s fakultními školami. Perspektiva oboru ani samotné katedry primární pedagogiky není současnou situací nijak ohrožena. Pokud někdo o takovém ohrožení hovoří, vyvolává tak zbytečné obavy studentů i akademických pracovníků. Tomu musím jako děkanka ze všech sil čelit a jsem připravena zveřejnit veškeré relevantní informace, které umožní všem dotčeným porozumět nastalé situaci.

Naše fakulta více než rok připravovala reakreditace většiny svých oborů, čemuž předcházela mj. rozsáhlá anketa mezi studenty a několikaměsíční práce koncepční skupiny složené z předních odborníků fakulty i jiných pracovišť. Výsledkem byla rámcová koncepce a pravidla, která musely jednotlivé katedry v nových akreditacích dodržet. Důraz na praktickou složku učitelské přípravy byl ostatně jedním z těchto konsenzuálně přijatých principů platných pro všechny nově připravované akreditace. Například odlehčení studijního plánu v oblasti teoretické přípravy by situaci vysoké hodinové zátěže, a tím i ekonomické náročnosti učitelství pro první stupeň, pomohlo vyřešit. Vedení fakulty v žádném případě nepožadovalo redukci výuky v oblasti reflektované praxe. Obor Učitelství pro první stupeň základní školy má určitá specifika, kterých jsme si byli od počátku dobře vědomi. Je třeba zdůraznit, že již nyní je tento obor ekonomicky náročnější než většina ostatních oborů vyučovaných na fakultě. Další zvyšování ekonomické náročnosti na úkor ostatních oborů však vedení fakulty nemohlo připustit, a to ani ve jménu zkvalitňování přípravy učitelů. Naším cílem je dosažení maximální kvality všech oborů, a to v rámci spravedlivých ekonomických a organizačních podmínek.

Vedení fakulty opakovaně nabízelo garantce studijního oboru Učitelství pro první stupeň pomoc s úpravou studijního plánu, aby vyhověl všem stanoveným pravidlům a mohl být postoupen k dalšímu projednávání. Akreditační procedura je poměrně složitá a má svá neopomenutelná pravidla – i přes časovou tíseň způsobenou ukončením činnosti Akreditační komise hledalo vedení fakulty do poslední chvíle cesty, jak spis finalizovat a postoupit k dalšímu projednávání. Bohužel, bez součinnosti katedry primární pedagogiky to nebylo možné. Garantka oboru finální verzi spisu neodevzdala. Skutečnosti, které zabránily postoupení akreditačního spisu Akreditační komisi, dostatečně a podrobně dokumentují zápisy Akademického senátu PedF UK, které vám již byly poskytnuty.

Vedení fakulty přesto na osud oboru a jeho reakreditaci ani v nejmenším nerezignovalo. Okamžitě byla jmenována koordinátorka, která byla pověřena spis ve spolupráci se zúčastněnými katedrami dopracovat do všeobecně akceptovatelné podoby. Upravený spis bude předložen v nejbližším možném termínu v rámci institucionální akreditace. Pro studenty a zaměstnance katedry primární pedagogiky, stejně jako pro uchazeče o tento obor, se oproti současnému stavu nic nemění. Platnost akreditace současné podoby oboru končí 31. 12. 2017. V souladu s novelou vysokoškolského zákona bude však od 1. 9. 2016 akreditace tohoto programu automaticky prodloužena o další tři roky. Do oboru budou standardně přijímáni noví studenti. V podobném režimu pokračují i některé další obory na fakultě, nejde tedy o nic mimořádného.

Osobně bych chtěla zdůraznit, že na mém dlouhodobém úsilí o zkvalitňování učitelské přípravy se nezměnilo nic. Nadále prosazuji nejlepší možné podmínky pro všechny obory vyučované na naší fakultě, učitelství pro první stupeň nevyjímajíc. To ovšem nemění nic na tom, že mám jako děkanka fakulty také obecnou zodpovědnost za organizaci práce na fakultě a za hospodaření s veřejnými finančními prostředky. Právě proto, že podporuji kvalitu a inovativní přístupy v učitelské přípravě, musím zároveň dbát na to, aby se srovnatelné podpory dostávalo všem oborům naší fakulty. Za svá rozhodnutí nesu plnou odpovědnost a proti dezinterpretacím svých kroků jsem připravena se ohradit.

Jsem přesvědčena o tom, že za vaším znepokojením stojí právě nedostatečné informace a že na naší dosavadní úspěšné spolupráci se ani do budoucna nic nezmění.

S pozdravem

prof. PaedDr. Radka Wildová, CSc.

Jana Hrubá: DOKUMENTY 115. Otevřený dopis poslancům a ministrovi školství

· 0 komentářů

Minulý díl našeho seriálu uvedl analýzu stavu našeho školství, která se stala podkladem pro zprávu OECD o vzdělávání v ČR z roku 1996. Ministerstvo na doporučení OECD příliš nereagovalo, ministr Pilip naopak vyhlásil, že transformace skončila. Proto se důrazně ozvaly pedagogické asociace.


Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,
Vážený pane ministře,

vědomi si poměrného dílu odpovědnosti za osud transformace vzdělávací soustavy, vyslovujeme znepokojení nad narůstajícím rozdílem mezi proklamovanými strategickými záměry a současným vývojem v resortu. Naše vážné znepokojení vyvěrá ze zkušeností a poznatků vývoje nejen posledního období, neboť vývoj a probíhající procesy monitorujeme minimálně uplynulé dva roky. Důraz na novou kvalitu, odpovědnost a efektivitu vzdělávání byl motorem slibně nastartované transformace našeho školství. Možnost dosahovat proklamovaných cílů se však s postupujícím časem stále více vytrácí. Naopak zjišťujeme postupný návrat k centralistickému stylu řízení. Zužuje se prostor pro autonomní rozhodování na úrovni školy, které je podmínkou efektivity vzdělávání. Významně se snižuje komunikace orgánů státní správy s pedagogickou veřejností. Zvyšuje se podíl operativních rozhodovacích pravomocí úředníků státní správy ve školství a jejich nežádoucí a nekontrolovaná autonomie. Jejich dnešní pracovní pověření jim navíc paradoxně umožňuje vnímat pedagogické aspekty jen okrajově, jen jako méně podstatné.

Uvedené jevy souvisí se závažnými systémovými chybami odvětvového řízení, které tento, jistě žádoucí a potřebný model vlivu státu v oblasti vzdělávání, zcela zpochybňují. Na klíčová kritická místa transformace, nebezpečí a chyby upozornila již „Zpráva examinátorů OECD o vzdělávacím systému v České republice – Paříž 1996". Na uvedený dokument, ani na analogická upozornění z praxe nebylo účinně reagováno. Neochota nebo neschopnost ministerstva transformovat vlastní úřad, aplikovat na sebe sama deklarované principy a dostát funkcím, které podle nich musí centrum (stát – MŠMT) především zajistit, se stává stále zřejmější. Zdá se, že potence ministerstva koncepčně pracovat byla vyčerpána vypracováním dokumentu „Kvalita a odpovědnost" z října 1994. V roce 1996 byl reálný stav naplnění koncepčních záměrů vnímán examinátory OECD takto: „Činnost MŠMT je stále příliš koncentrována na krátkodobé operativní úkoly. Proto nelze věnovat dostatečný čas a energii strategickým otázkám. Proto MŠMT stále neplní žádoucí úlohu strategického koordinátora. …nová úloha státu, tj. MŠMT, je stále prakticky nejasná, ačkoli je v oficiálních dokumentech pečlivě stanovena."

Od té doby se stav podstatněji nezměnil. Reorganizace ministerstva v posledním období, personální změny ve vlastním úřadu i přímo řízených organizacích se dějí zřetelně ve prospěch loajálních úředníků, bez ambicí a snad i schopností myslet globálně, se strategickou perspektivou a v dimenzích principů demokratické společnosti. Snad proto nekriticky zahleděných do dávných i méně dávných tradic absolutní moci státu a jeho úřednictva. Před takovými mechanickými návraty jako o riziku transformace varuje výše citovaná zpráva examinátorů OECD:

„Existuje pokušení navrátit se k pojetím a přístupům, které převládaly před více než 50 lety, což je důsledek dlouholeté izolace země od vývoje v demokratickém světě. Tendence k návratu zastiňují pak nová pojetí, která překonávají předválečné názory na školství a která byla vypracována v OECD, zejména pak v západoevropských zemích, během poválečného období."

Systémové neduhy centra jsou přenášeny na úroveň ŠÚ, které disponují rozsáhlou autonomií a kompetencemi v oblasti správy škol a vytváření vhodných podmínek pro jejich činnost. Nenesou však faktickou a kontrolovanou zodpovědnost za kvalitu a efektivitu vzdělávání. Zodpovědnost za výsledky výchovy a vzdělávání spočívá především na řediteli, učitelích a přeneseně na zřizovateli škol. Záleží tedy jen na „ochotě" ředitele ŠÚ vnímat i pedagogické aspekty vlastního rozhodování a na jeho „odolnosti" čelit úzce ekonomickým „úsporně neefektivním" zájmům ministerstva. Takový stav jen zdánlivě vyhovuje principům subsidiarity. Ve skutečnosti ŠÚ plní nevděčnou úlohu mouřenína, jehož kompetence jsou takřka neomezené, avšak stejně neohraničená je i jeho zodpovědnost „strefit se" do představ a veřejně nevyslovených přání „pánů nahoře".

Reálně praktikovaný systém odvětvového řízení není založen na deklarovaných principech participace, subsidiarity a nepodporuje efektivní autonomii škol. Nebyly vytvořeny moderní nástroje řízení, bez kterých nemůže decentralizovaný systém fungovat, a proto není podporován ani vznik a kultivace podpůrných a monitorovacích systémů. Proto je preferován styl řízení založený na direktivně vydávaných příkazech, pokynech a na formální kontrole jejich plnění. Stylu řízení odpovídá i praktikovaný pseudoinformační systém. V neposlední řadě je řízení založeno na osobních vztazích. Jen proto je možné, že v každém z obvodů působnosti ŠÚ platí jiná pravidla. Dokonce i zákonné normy jsou v různých místech různě vykládány. Řídící kompetence ŠÚ jmenovat ředitele není doprovázena zodpovědností za správnost volby. Výsledkem kolektivní konkurzní neodpovědnosti potom může být i výběr poslušných nebo kamarádů někoho. Není možno očekávat, že individuální a účinně nepodporované iniciativní pokusy o demokratické řízení na úrovni škol může situaci zásadně změnit.

Charakter práce centra, nesystémovost a nectění deklarovaných principů, absence jednotících pravidel, to všechno se samozřejmě promítá i do oblasti ekonomické (klíčové podmínky efektivního vzdělávání). Především pak na úrovni ŠÚ. Složitost, časté operativní změny, nerovný přístup státní správy k různým zřizovatelům i právním formám hospodaření škol, neprůhlednost, rozsáhlá vůle pro subjektivní rozhodování, úsporná opatření namísto požadavků efektivity, chyby lidského faktoru podporované neúčinnou kontrolou – to všechno znemožňuje koncepční plánování škol v nezbytných časových horizontech a ve svém důsledku vede ke zbytečnému mrhání prostředky.

Negativní důsledky uvedeného stavu jsou samozřejmě nejvíce patrné na úrovni škol, jejich ředitelů a učitelů, neboť oni se nacházejí v průsečíku vzájemně protisměrných tlaků. Na jedné straně je prosazován veřejně deklarovaný a nepochybně správný zájem „poskytnout každému jedinci vzdělání, které rozvine jeho schopnosti a kultivuje jeho charakter a postoje. Vybavit jej znalostmi a dovednostmi tak, aby se v životě co nejlépe uplatnil, dokázal užívat svých práv a plnit povinnosti svobodného občana v demokratické společnosti. Cílem vzdělání je přispět k utváření osobnosti, spojující v sobě svobodu se zodpovědností."

Na straně druhé sílí praktický tlak na nevybočování z řady, tradiční přístup, průměrnost, loajalitu, plnění příkazů shora, vykazování toho či onoho… Je kladen důraz na preferenci krátkodobých efektů, mechanické srovnávání nesrovnatelného, jednotnost, plošnost a frontálnost v zájmu úředníkova přehledu a okamžitých úspor…

Výslednicí těchto reálně působících sil je nepodpora zmíněných principů participace a autonomie škol, byť by jejich uplatnění v mezích zákonných norem bylo pedagogické i ekonomicky efektivní. V průsečíku těchto protichůdných požadavků je „klid jak v oku uragánu" a stejně minimální manévrovací prostor. Loďky škol se točí v bludném kruhu. Jen opravdu silné osobnosti, věřící zarputilci a apatici smíření s čímkoliv ještě neskočili přes palubu. Bez vnější pomoci je jen otázkou času, kdy fyzikální zákony vykonají své.

Nelichotivým, jistě vědomě nechtěným, ale nutným důsledkem uvedených příčin byl stav, vnímaný examinátory OECD takto: „Na úrovni škol je demokratické řízení spíše mýtem než skutečností a ostatní „zainteresované subjekty" jsou do něj velmi málo účinně zapojeny."

„Podle některých odhadů poskytnutých examinátorskému týmu nebylo schopno více než 10% všech škol uskutečnit zásadní obnovu vzdělávacích programů. Zdá se tudíž, že většina škol způsob své výuky nezměnila, snad pro nedostatek času, externích zdrojů a odborného vedení. Značná část výuky zůstala frontální a knižní, žákům se přisuzuje pasivní úloha a očekává se, že učební výsledky budou věrně odpovídat tomu, co se takto předkládá."

Od zprávy examinátorů uplynul jistý čas.

Zdá se, že v průsečíku dvou dříve působících sil dnes působí i síla třetí. Síla mechanické konzervativní gravitace, pokusů o slepé návraty do dob tradiční kvality českých encyklopedických vědomostí a výchovy k loajální poslušnosti. Školy jdou pod vodu. Ti „rozumní" jsou už dávno na břehu. Ti, co dnes opouštějí paluby, jsou až do poslední chvíle vedeni „nerozumnou" touhou plout, byť v bouřích a v nepohodě, ale pod plachtami. Na ponorkách sloužit odmítají…

Rýsovalo se, pravda, několik nadějí. Neutuchající aktivity věčných hledačů cest k dítěti a vždy relativních kantorských pravd. Přes nerozum a nepřízeň centra se jim, byť omezeně, dařilo nacházet spojence mezi přirozenými sociálními partnery škol. Přes nepřízeň centra se dařilo aktivitou zdola navazovat (byť ještě nepevné) nitky vzájemně se posilujících vztahů. Přes nerozum a nepřízeň centra se do řídce spřádané sítě dařilo vplétat i jeden z klíčových podpůrných systémů – školní inspekci, která měla nově místo výkonu školdozorství fungovat jako nástroj objektivní evaluace škol a vzdělávací soustavy na základě známých, obecně platných, svépomocí a v součinnosti s pedagogickým „terénem" vytvořených, a proto akceptovaných kritérií.

Nerozum, nevůle a nezájem centra mohou již v krátké době zvrátit i to, co bylo na poli zodpovědného vzdělávání dosaženo. Není vůle, zájem a zřejmě ani schopnost centra stanovit cíle vzdělávání v zákonné podobě, použitelné pro praxi škol (kurikulum, standardy, evaluační standardy, kritéria kvality a efektivity práce škol a jejich ředitelů). Úlitbou této nedostatečnosti jsou pravidelně nekompetentní úřední zásahy do schvalování vzdělávacích programů a jejich omezování. Neschopnost, nevůle a nezájem iniciovat tvorbu moderních demokratických nástrojů řízení je nahrazována uplatněním metody osvíceného despotismu. Ten bývá krátkodobě úspěšný. Vzdělávání však není hodnota, jejíž společenské efekty je možno podřídit horizontu jednoho volebního období a měřit jen metrem a penězi.

O skutečných výsledcích a efektech vzdělávání může vypovídat jen pravidelně prováděná, objektivní, a proto na výkonné moci nezávislá evaluace. Na tomto poli bylo v teorii i praxi demokraticky se rozvíjejících zemí učiněno mnohé, co bylo možno využít. Přes slibné výsledky dosažené v posledním období, které si v odborné veřejnosti získaly jistý kredit, byla taková činnost blokována nedostatečností podpory a podmínek. O významu evaluace a podmínkách pro její praktickou realizaci se vyslovil tým examinátorů OECD takto:

„…dále se doporučuje, aby školní inspekce byla pověřena dvojí odpovědností, a to za hodnocení vzdělávacího systému a za hodnocení škol. Z prvního úkolu vyplývá, že školní inspekce by měla být řádně vybavena k provádění hloubkové analýzy vzdělávacího systému podle požadavků MŠMT. Druhý úkol školní inspekce vyplývá z toho, že autonomie škol je základním principem organizace školské správy. Pravidelné hodnocení škol je pro účely účinného monitorování vzdělávacího systému nepostradatelné. Školní inspekce má sice určitou strategii, ale nemá ani finanční, ani institucionální prostředky k její realizaci."

Účelové blokování evaluačních aktivit, protože výsledky evaluace ukazovaly, že vlastní příčinou chyb je ve svém důsledku významně četně špatná práce ministerstva, spolu s jen ojedinělou ochotou centra diskutovat s angažovanou pedagogickou veřejností, neschopnost vytvořit účinný informační systém alespoň o kvantitativních ukazatelích vzdělávací soustavy, rekonkurzy ředitelů, které v žádném případě neměly nic společného s proklamovaným periodickým hodnocením a jejichž výsledek je tristní – tyto a mnohé další jevy jen dokreslují obraz o skutečné úrovni a směřování transformace.

Vážným varováním je, že za okolností, které jsme se snažili stručně popsat, odešlo nebo uvažuje o odchodu ze školství celá řada vynikajících pedagogů i dobrých ředitelů. A právě takových se jistě netýkají údaje o nadbytku pedagogů ve školách.

Nejhorší však je, že ani za těchto okolností nemohou ze škol odejít žáci a studenti. Možná variabilita jejich vzdělávací cesty, přes zákonnou možnost volby školy, je stále více iluzorní. V praxi stejně iluzorní je domněnka, že v daných podmínkách může škola běžně vyhovět individuálním vzdělávacím potřebám.

Proces vzdělávání je odborně složitý, mnohovrstevný a komplexní společenský jev. Pokusy zodpovědných laiků o dobré výsledky a efekty s využitím jednoduchých rutinních a schematických postupů mohou být úspěšné snad ve výrobní hale. Mladý člověk však není polotovar určený k obrábění. Vzdělávání a výchova je především dlouhodobý a nelineární proces kultivace individuálních dispozic. Takové vzdělávání však nemůže být realizováno v nesvobodném a uniformním prostředí, které je školám znovu vnucováno.

Proto již poněkolikáté nabízíme své síly a jsme připraveni k aktivní pozitivní a konstruktivní činnosti ve prospěch skutečné transformace vzdělávací soustavy. Stejně tak opakovaně prohlašujeme, že nejsme a nechceme být připraveni vrátit se do neosvědčených kolejí pasivní uniformity a pokorně nezodpovědné poslušnosti.

V Praze dne 23. září 1996

Mgr. František Tomášek v. r., za Asociaci ředitelů základních škol ČR
Mgr. Aleš Vondráček v. r., za Asociaci ředitelů gymnázií ČR

Zdroj: Otevřený dopis poslancům a ministrovi školství. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 4, 1996/1997, říjen 1996, č. 2, str. 4–5. ISSN 1210-6313


Na tento dopis reagovaly i další asociace.


Stanovisko výboru NEMES k otevřenému dopisu představitelů AŘZŠ a AŘG

Vzhledem k současnému ohrožení transformace školství pociťuje NEMES nutnost veřejně se vyjádřit. Občanské sdružení NEMES je nezávislá mezioborová skupina pro transformaci vzdělávání, která se ustavila již v únoru 1990. Sdružuje odborníky různých zaměření a různých resortů, kteří jak ze svých profesionálních, tak i občanských postojů cítí potřebu přispět k dlouhodobému rozvoji školství. Zpracovali jeden z prvních návrhů transformace vzdělávání pod názvem „Svoboda ve vzdělání a česká škola" (1991). Tato občanská iniciativa stále pracuje, sleduje dění ve školství, zpracovává a vydává vlastní publikace k řešení transformačních problémů, angažuje se v dalším vzdělávání učitelů. Počáteční spolupráce mezi NEMES a MŠMT však v posledních dvou letech téměř ustala. Stejnou zkušenost mají i pedagogické iniciativy.

V odborném tisku byl začátkem října publikován otevřený dopis ministrovi školství a poslancům parlamentního „školského" výboru, podepsaný představiteli Asociace ředitelů ZŠ ČR a Asociace ředitelů gymnázií ČR. NEMES se přihlašuje k obsahu tohoto dopisu, neboť rovněž cítí naléhavost uvedených problémů.

Sdílíme s autory „znepokojení nad narůstajícím rozdílem mezi proklamovanými strategickými záměry a současným vývojem v resortu". Zveřejnění tohoto znepokojení považujeme za projev občanské odpovědnosti. Podle programového dokumentu MŠMT „Kvalita a odpovědnost" z r. 1994 měla transformace českého školství směřovat k demokracii, humanitě, otevřenosti a pluralitě. Skutečné kroky MŠMT však vedou obnovou principů silného centralismu a direktivního řízení k jejich omezování.

Je to tím, že dosud chybí dlouhodobá koncepce vzdělávací politiky. Projevilo se to např. ve zpochybnění koncepce inspekce, v narůstajících problémech odvětvového řízení, ve zvyšující se neprůhlednosti financování, ve vytváření nerovných podmínek plurality vzdělávacích programů. Další nesoulad existuje v poměru tří složek autonomie škol: Zákonem umožněná právní a ekonomická autonomie školy je přínosem pro zkvalitnění vzdělávání jedině ve službách autonomie pedagogické, která je dosud nerozpracována a chybně vnímána jako zdroj chaosu.

Otevřený dopis zmiňuje ještě další skutečnosti, které jsou v podstatě důsledky a průvodními jevy těchto zásadních nedostatků. V podobném duchu vyzněla i doporučení expertů OECD, jejichž respektování podporujeme.

Domníváme se, že oblast vzdělávání je stejně důležitá pro rozvoj společnosti jako sféra ekonomická. V ekonomické oblasti byla transformace postavena na úloze jednotlivce, zatímco v oblasti vzdělávání se preferují opačné přístupy, což problematizuje připravenost lidských zdrojů a ohrožuje provázanost obou sfér. Jinak by nemohlo ujít širší pozornosti, že se zde chce v novém obalu zakonzervovat zastaralý systém vzdělávání, který omezuje naše děti v získávání řady dovedností, nutných pro uspění v profesionálním i osobním životě, a který učí (nezáměrně, celým svým pojetím) řadě postojů i strategií, které jsou pro rozvoj demokratické společnosti rizikem.

Jménem výboru PhDr. Miluše Havlínová, CSc., předsedkyně NEMES

Zdroj: Stanovisko výboru NEMES k otevřenému dopisu představitelů AŘZŠ a AŘG. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 4, 1996/1997, listopad 1996, č. 3, str. 3. ISSN 1210-6313


Přátelé angažovaného učení k diskusi o otevřeném dopisu ministrovi

Členové PAU znají současnou školskou praxi velmi konkrétně a problémy naznačené dopisem F. Tomáška a A. Vondráčka znají v podrobnostech, zejména proto, že nekoncepčnost v řízení školství, nedotaženost legislativy i přílišný vliv osobních neodborných názorů v rozhodovací sféře způsobují učiteli angažovanému v transformaci školství zbytečné obtíže, ba často ho stavějí takřka mimo zákon.

VV PAU vítá, že i ostatní asociace a sdružení souhlasí s nutností přikročit konečně ke společnému a koncepčnímu řešení dlouhodobě hromaděných nedostatků.

VV PAU je znepokojen tím, kolik nadaných a obětavých učitelů, jejichž výsledky v práci s dětmi byly až dosud kladné, uvažuje o odchodu ze školství. Pro budoucnost národa jsou varovné především jejich důvody: vzrůstající nesvoboda ve výběru vzdělávacích cest, daná vynucovaným zaváděním pouhých dvojích osnov v základní škole nebo ve školství uměleckém, vzrůstající obstrukce ze strany některých školských úřadů a inspektorů, a to i v otázkách drobných až podružných, nedostatečný tok informací z Ministerstva školství o jeho záměrech, neodborné rozhodování MŠMT založené často jen na osobních názorech úředníka.

Členové VV PAU jsou znepokojeni, že se Ministerstvo v debatě dosud snažilo odvést pozornost od podstatných problémů, které otevřený dopis pojmenoval, a že se věnovalo spíše vedlejším stránkám formálním.

Zkušenosti VV PAU ve spolupráci s Ministerstvem nepotvrzují, že by Ministerstvo umělo vést s asociacemi plodnou diskusi nebo spolupráci – jak zástupci PAU, tak jiných asociací se účastnili jednání, která končila patem nebo byla zmařena nepromyšlenými kroky úředníků MŠMT (slovní hodnocení, Standard základního vzdělávání, veřejná diskuse o osnovách, práce v poradních sborech ap.). Naše zkušenosti naopak svědčí o tom, že na Ministerstvu se pracuje nárazově, málo koncepčně, řešení problémů se odsouvá a v poslední chvíli se přijímá řešení nouzové (novely zákonů, Standard vzdělávání na ZŠ, evaluační kritéria).

VV PAU se obává, že současné postupy Ministerstva školství vůči „neposlušným" asociacím nebo jedincům povedou nejen k vypuzení posledních obětavých a iniciativních zastánců transformace školství, ale dlouhodobě i k poklesu zájmu veřejnosti o učitelskou problematiku a také zájmu o studium učitelství. Mladá generace vychovaná ve svobodě se sotva uváže k práci v resortu, kde se vynucuje úřední loajalita i ve věcech, které jsou v kompetenci rozumného občana, rodiče, učitele, ředitele.

VV PAU doporučuje, aby návrhem řešení vzniklých problémů Ministerstvo pověřilo schopné a výkonné organizátory, kteří by byli zbaveni formálních procedurálních povinností a ohledů a jejichž úkolem by bylo ve spolupráci s asociacemi, občanskými sdruženími, zástupci VŠ i dalšími odborníky podat veřejnosti i Ministerstvu přehlednou mapu problémů a koordinovaný plán kroků k jejich odstranění. Teprve pak bude možné kvalifikovaně rozhodnout o prioritách resortu, o financování nápravných akcí a o dlouhodobém zaměření státní vzdělávací politiky. Zároveň doporučujeme vypracovat a uskutečnit fungující projekt „public relations" MŠMT, v němž by Ministerstvo systematicky, srozumitelně a s předstihem podávalo odborné i laické veřejnosti zprávy o svých záměrech a krocích a jenž by zaručoval, že reakce veřejnosti bude kvalifikovaně vyhodnocována a pozitivně integrována do práce Ministerstva.

Členové PAU jsou i přese všechny organizační i komunikační obtíže stále ještě ochotni s MŠMT spolupracovat, avšak vždy za regulérních podmínek: na dobře připravených a profesionálně řízených plánech a projektech, v nichž jsou účastníci v rovnoprávných, demokratických vztazích.

Za Výkonný výbor o. s. Přátelé angažovaného učení Ondřej Hausenblas, předseda

Zdroj: Přátelé angažovaného učení k diskusi o otevřeném dopisu ministrovi. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 4, 1996/1997, listopad 1996, č. 4, str. 3. ISSN 1210-6313


Že byly připomínky asociací k práci ministerstva školství opodstatněné, dokazují dvě další části seriálu z podkladové zprávy pro OECD „Proměny vzdělávacího systému v ČR“.


Řízení a správa školství
(ke stažení ZDE)


„Nelze nevidět, že současný stále ještě centralistický systém v sobě skrývá permanentní tendence k direktivnímu řízení, administrativním metodám a byrokratizaci nejen řízení, ale celého školství. Za druhou klíčovou podmínku úspěchu lze považovat, zda, v jakém měřítku a jakými prostředky a mechanismy se podaří aktivizovat učitele a školy k trvalému úsilí o jejich vnitřní transformaci. Z vnějších faktorů (kromě celkové ekonomické a politické stability a společenského klimatu příznivého pro vzdělání) mohou hrát významnou roli finanční prostředky, které budou pro oblast vzdělávání uvolněny,“ píše zde věštecky Středisko vzdělávací politiky.


Rozvoj lidských zdrojů v transformaci ČR
(ke stažení ZDE)

„Na rozdíl od většiny západoevropských zemí se odborné vzdělávání těší v ČR vysokému uznání, což je cenné aktivum, které by mělo zůstat zachováno. Je však potřeba změnit jeho systém podle požadavků tržního hospodářství. Mělo by pomáhat mladým lidem zvládat přizpůsobování rychlým technologickým změnám, připravit je na meziprofesní přesuny a naučit je využívat nově vznikající pracovní příležitosti v soukromých podnicích… Především to vyžaduje, aby se existující kapacity přeskupily podle potřeb, aby se odstranily úzce specializované studijní a učební obory a posilovaly se účelné vztahy mezi vzdělávacími zařízeními a zaměstnavateli.“


Přečteme-li si tyto dokumenty, možná se nám trochu více objasní současná situace – poznáme, co bylo už před 20 lety navrhováno, co z toho realizováno a co ignorováno. V řadě přetrvávajících problémů dnes bohužel sklízíme promeškaný čas a příležitosti k nápravě.



Další díly seriálu najdete ZDE.

Pozvánky

Pozvánky na výstavy

Archiv