Co je dobré vědět o generaci Y, pokud ji chcete vzdělávat

úterý 9. února 2016 · 0 komentářů

Říká se jí různě. Generace Y, Net Gen, yuppie nebo Millennials, v každém případě se však jedná o všechny, jimž je nyní 15–35 let. Není proto divu, že se toto téma rychle dostalo do popředí pozornosti internetu – ať už je vaším zájmem cokoliv, s velkou pravděpodobností je tato generace i ve vašem hledáčku. Pokud chcete generaci Y vzdělávat, určitě to nemůžete dělat bez dostatečného množství znalostí.

Mezigenerační rozdíly tu byly vždy, netřeba však brát nové rozdělení generací na X, Y, Z nikterak fatálně. Těžko také soudit, zda se jedná o vlastnostech generace, nebo je to ve své holé pravdě o vlastnostech doby, kterým se snažíme nějak přizpůsobit, abychom v ní uspěli. Tak či onak, představme si jeden typický exemplář.

Petr se narodil v roce 1988 a už když jej maminka vyzvedávala mezi posledními ve školce, pochopil, že život nebude tak jednoduchý. Do první třídy se těšil a první stupeň základní školy, prokládaný hraním Prince of Persia, prožil vlastně docela v pohodě. Během druhého stupně, a zvláště střední školy, si ale začínal postupně uvědomovat, že škola neplní jeho potřeby a začal se v ní rychle nudit. S příchodem touhy po svobodě se začaly věci skutečně komplikovat a najednou bylo všechno špatně.

Tedy na našem Petrovi bylo všechno špatně, nebo všichni se alespoň tak tvářili. Jemu však připadalo, že škola je nejenom docela autoritářská a nabízí většinou vždy jen jedno správné řešení, ale že jej neumí ani připravit na budoucí život – naučit jej řešit problémy, rozhodovat se nebo diskutovat. K tomu všemu škola bohužel promeškala i šanci využití jeho zapálení do technologií a místo nových přístupů stále jen oprašovala staré.

Otázka, zda po střední jít na vysokou školu, byla okolím zodpovězena dřív, než si ji sám Petr stačil položit. Na vysoké škole objevil, že má vlastně spoustu možností, až jimi byl trochu paralyzován. A díky internetu zjistil, že se už nemusí tolik učit do zásoby, ale spíše to, co zrovna potřebuje. V neposlední řadě v této době začal fungovat na Facebooku a žít taky v online světě. Ke konci vysoké však toto nadšení ze sociálních sítí opadlo, ale i nadále Petr na Facebooku ze setrvačnosti zůstal.

Po škole, tedy v roce 2013, konečně získal pocit, že může věci doopravdy vzít do svých rukou a začal hledat zaměstnavatele, který mu umožní pracovat kdekoliv a kdykoliv. Poučen z vlastní věčně přepracované rodiny došel k závěru, že je důležitý určitý balanc mezi prací a osobním životem a že vlastně nechce, aby práce byla to nejdůležitější v jeho životě.

Díky tomu, že firmy měly nedostatek kvalitních zaměstnanců, mohl si Petr díky své roční praxi během školy a půlročnímu Erasmu na poměry absolventa docela vybírat. Ve své budoucí práci hledal především smysl a svobodu, přívětivé prostředí ke své touze po seberozvoji, transparetnosti procesů a s férovým přístupem nejen dovnitř firmy ale i navenek…

Celý text najdete ZDE.

Vít Beran: DOKUMENTY 102. Jak si udělat školu na míru

pondělí 8. února 2016 · 0 komentářů

V současnosti vzniká řada nových škol. Možná může nový ředitel najít některé informace i v této naší knížce. Svého času byla velmi oblíbenou inspirací, jak profilovat svoji školu.

Agentura STROM získala v roce1995 grant od nadace Open Society Fund na edici Škola 21. Díky tomu jsme mohli aktuálně publikovat zkušenosti škol a učitelů. Rozdělili jsme ji na několik edičních řad: Nové trendy, Diskuse, Praxe ředitele a Náměty pro učitele. Nevelké knížky skromného vzhledu, ale inspirujícího obsahu putovaly s námi na akce pedagogických asociací po celé republice a dostávaly se do rukou mnoha učitelů i ředitelů.

Vít Beran byl tehdy ředitelem Základní školy Táborská v Praze 4. Píše: „Knížka, která je vám předkládána, nemůže z prostorových důvodů obsáhnout všechny změny, které na škole proběhly. Přibližuje školní kurikulum – program školy a stručně seznamuje s východisky pro další období. Charakterizuje klima školy, realizované a plánované programy, výchovně vzdělávací proces i jeho nadstavbu.“


Proč se ředitel školy musí zabývat kurikulem vlastní školy?

Zdroj: Beran, Vít: Jak si udělat školu na míru. Praha: Agentura STROM, 1996. Edice Škola 21, ediční řada Praxe ředitele, svazek 1. ISBN 80-901954-0-7

Postavení školy velmi úzce souvisí s tradičním konzervativním postojem rodičů i s jejich nedůvěrou v realizovaný výchovně vzdělávací proces. Tento postoj je zcela přirozený. Každý má svou školní zkušenost a není vždy schopen vnímat vnitřní transformaci dnešní školy. Je na každé škole, aby prokázala, zda tento postoj je oprávněný či nikoli. Změna kurikula je však proces relativně dlouhodobý, vyžaduje systémový přístup a dobré organizační schopnosti managementu školy.

Postoje okolí ke škole a k těm, kdo v ní pracují, souvisí i se společenskou prestiží a ekonomickou úrovní lidí pracujících ve školství. Nová prestiž české školy u rodičů se buduje pozvolna. Rodiče si více začínají všímat těch momentů z pedagogické praxe, které jednotná škola neměla. Zajímá je vzdělávací program, podle kterého škola pracuje, vnitřní klima školy, přístup pracovníků školy k dětem a k rodičovské veřejnosti. Preferují školy s viditelnou péčí o žáka (talentovaného i handicapovaného), líbí se jim pestrá nabídka programů pro volný čas i kvalita dalších služeb školy nebo například školní jídelny a podobně.

Rodiče vnímají „image” školy, úspěchy či neúspěchy školy a jejích žáků. Chtějí pro své děti školu, jejíž absolventi se dobře realizují v dalším životě. Jak prezentovat práci školy? Významnou se stává oblast „public relations”. Management současné české školy má o čem přemýšlet. Jedno je však jisté – česká základní škola se nemá za co stydět! (str. 6)

Co vede rodiče k tomu, že hledají pro své děti novou základní školu? Proč učitelé přestupují ze školy na školu nebo odcházejí mimo školství? Bude mít státní základní škola dostatek kvalitních kvalifikovaných pracovníků? Tyto a další podobné problémy trápí státní základní školství a jednotlivé týmy vedení škol. V případě, že na škole k takovýmto situacím začne docházet, je tu hlavní otázka k zamyšlení. Je chyba v řízení – managementu školy, nebo někde jinde?


Čemu by se měl management školy věnovat v pedagogické oblasti? Jak řídit?

Čemu by se měl management školy věnovat v pedagogické oblasti? Jak řídit? Řízení pracovníků ve státním školství musí v současném období ekonomické transformace společnosti mít svou prioritní specifiku. Aby byl uspokojen zákazník – žák, musí mít škola kvalitní personální zajištění. Prudké změny ve vedení státních škol a nekvalifikovanost některých nových ředitelů, zesílená jejich ambicemi řídit, přináší u jejich podřízených – pedagogických pracovníků s sebou velkou fluktuaci mimo školství a migraci v rámci školství. V některých regionech je s tím spojena vysoká nekvalifikovanost pedagogických sborů. Mzdové zajištění pracovníků ve školství nemá stabilizující význam. Před školami stále ještě nestojí, a dlouho nebudou, fronty kvalitních čekatelů na učitelské povolání. Bývalí učitelé však pracují v bankách, pojišťovnictví, jako překladatelé a programátoři nebo soukromí podnikatelé a podobně. Absolventi vysokých pedagogických škol se jen sporadicky rozhodují pro školství. Toto jsou známá fakta současného státního základního školství, potvrzená ČŠI (Beran, 1995).

Jak dosáhnout toho, aby při současné neexistenci trhu práce, ve kterém by školství konkurovalo, měla státní základní škola kvalifikované a schopné pracovníky? Může management školy stabilizovat své pracovníky a přitáhnout k pedagogické profesi nové odborníky? Budou to zejména osobnosti s odpovídajícím vztahem k dětem, odbornými kvalitami a velkou mírou pedagogické invence? Splnění těchto úkolů je předpokladem k zvládnutí veškerých nároků kladených na školství. Realizace nezávisí na školách samých, ale na celkové koncepci rozvoje trhu práce, financování školství a školské politice. Je celá řada objektivních příčin, které mohou v různých regionech republiky znemožnit splnění uvedených předpokladů. Ve výhodě pravděpodobně budou větší města s určitým procentem nezaměstnanosti, nebo demograficky dobře položené školy.

Určité kroky však může management školy provést v oblasti stabilizace stávajících pracovníků již nyní. Nejdůležitějším zůstává zejména citlivý přístup při vytváření pracovních podmínek na škole, objektivita v oceňování lidí, v orientaci programů školy, sociální program managementu školy ve směru k pracovníkům a podobně.

Pro image školy je prvořadě důležité plnit základní poslání školy – realizaci výchovně vzdělávacího procesu. Pro splnění uvedených cílů potřebuje management škol stabilizovaný tým profesionálů.

Náročné pracovní podmínky a spokojenost pracovníka musí mít k sobě úzký vztah a působí na image školy. Působí také na spokojenost žáka a jeho rodiče, na okolí školy. To je to, co může ovlivnit ředitel – manažer – u stávajícího týmu pracovníků školy.

Posláním základní školy je vychovávat vzdělané osobnosti schopné se zařadit do systému dalšího odborného studia, do života. Avšak osobnosti mohou vychovávat opět pouze osobnosti.

Ředitel školy může podpořit rozvoj osobnosti pracovníka. Pro tento úkol je prvořadě důležité zajistit dostatečně velký a svobodný prostor pro seberealizaci pedagogických pracovníků. Vytvořit podmínky pro jejich další odborný i pracovní rozvoj a spokojenost na pracovišti. V tomto všem může pomoci zejména právní subjektivita školy a koncepční řídící práce managementu školy. Management školy například umožní za podmínek přijatelných pro pracovníka účast na dalším vzdělávání, odborných exkurzích, přednáškách, seminářích a podobně. Pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, a to i v oblasti studia managementu chybí dosud potřebná legislativa. Významnou podporou dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků je účelová dotace do rozpočtů škol od MŠMT ČR. Důležitým zůstává také včasné poděkování pracovníkům za dobře odvedenou práci – objektivnost a úplnost v tomto druhu ocenění. (str. 21–23.)


Obsah publikace

I. Proč se ředitel školy musí zabývat kurikulem vlastní školy?

II. Upřesněme si základní pojmy
1. Projektování ve škole
2. Kurikulum
3. Vzdělávání
4. Výuka
5. Vzdělávací standardy
6. Učivo
7. Hodnocení vzdělávacích výsledků
8. Klima
9. Kurikulum – kompletní problém
10. Proměny kurikula české školy
11. Kurikulum české školy do r. 1989
12. Kurikulum české základní školy v prvním období transformace
13. Jak ovlivňuje management současné školy vývoj školního kurikula
14. Čemu by se měl management školy věnovat v pedagogické oblasti? Jak řídit?
15. Škola je profesionální servis

III. Reflexemi začínají změny

IV. Analýza současného kurikula a současné organizace základní školy (Základní škola, Táborská 45, Praha 4)
1. Představte se, prosím!
2. Z čeho vychází kurikulum naší školy?
3. Základem je výchovně vzdělávací program
4. Model koncepce vzdělávacího programu
5. Jak na prevencí asociálních jevů?
6. Problematický rok ve škole – „O školním provozu”
7. Hlavní úkoly školního roku
8. Tradice a public relations

V. Jak dál?
1. Proč hledat nové proinovační programy?
2. Umíte si odpovědět? Jsou nutné změny ve stávajícím kurikula a organizace vaší základní školy?
3. Učební plán pro nový školní rok
4. Na okraj

VI. Stále „mít něco v kapse”

Co dodat?


Celý text knihy si můžete stáhnout ZDE. Digitalizovala Kateřina Brožová. Texty převedené z archivních materiálů nebyly redakčně korigovány.

Knížka byla napsána ještě v době před Rámcovým vzdělávacím programem. Už tehdy bylo nutné při profilaci školy myslet na její kurikulum a celkovou vizi. Je to dokument, jak se tehdy o těchto otázkách přemýšlelo.

Dnes už jsou úspěšní ředitelé a školy samozřejmě mnohem dál. Dál o dvacet let. Vítek je ředitelem velmi úspěšné školy v Kunraticích a nepřestává pracovat se svým týmem na rozvoji školy, která se stala inspirací pro mnoho dalších. Můžete se o tom přesvědčit ZDE.


Další díly seriálu najdete ZDE.

Vlastivědné muzeum v Šumperku myslí i na nejmenší. Přichystalo pro ně Muzejíčko

neděle 7. února 2016 · 0 komentářů

Vlastivědné muzeum v Šumperku odstartovalo v pátek 5. února svůj nový program pro děti i jejich rodiče s názvem Muzejíčko. To bude prostřednictvím výstav a interaktivních projektů nabízet zábavně-vzdělávací aktivity pro všechny hravé návštěvníky.

Muzejíčko našlo své místo v přízemních prostorách muzea, aby byl zajištěn bezbariérový vstup i pro maminky s kočárky. Na rodiče muzeum myslelo i v dalších záležitostech, vybudovalo pro ně například speciální místnost pro přebalování, krmení i kojení dětí. „Pořídili jsme do ní přebalovací pult, ohřívací lahve i mikrovlnnou troubu. Programem Muzejíčka chceme zaujmout všechny hravé dospělé i děti, včetně těch nejmenších. Naše výstavy, instalace i další projekty proto budou interaktivní. Z toho důvodu jsme zakoupili i speciální techniku, která naše malé návštěvníky pomůže vtáhnout do dění,“ uvedla ředitelka Vlastivědného muzea v Šumperku Marie Gronychová. Návštěvníkům muzea je k dispozici i příjemné odpočinkové zázemí s možností občerstvení a Wi-Fi připojením.

Prvním projektem, kterým Muzejíčko odstartovalo, je Zimní herna plná originálních hlavolamů, hádanek, kvízů i hraček. „Herna navazuje na její letní variantu, která byla otevřena přes loňské prázdniny. Díky pozitivním ohlasům jsme na únor, tedy tentokrát na období jarních prázdnin, spustili její pokračování v zimní verzi,“ dodala Marie Gronychová, která srdečně zve všechny zájemce, aby si interaktivní exponáty přišli prohlédnout. V dohledné době Muzejíčko zaplaví například ještě Svět kostiček lego, výstava Autíčka nebo Krysáci. Na start nového programu Vlastivědné muzeum vynaložilo zhruba 120 tisíc korun, 90 tisíci mu přispěla Nadace ČEZ.

Vybavení Muzejíčka a jeho zázemí pomohla Nadace ČEZ financovat prostřednictvím grantového řízení Podpora regionů, které je zaměřeno na rozvoj veřejně prospěšných projektů. „Oceňujeme snahu šumperského muzea navazovat aktivní spolupráci s malými dětmi, školami i školkami a prostřednictvím svých programů jim ukazovat, že učit se něčemu novému jde i zábavně. O totéž se snažíme i v našem Informačním centru Dlouhých strání a víme, že to není lehké,“ uvedl Vítězslav Chmelař, šéf vodní elektrárny Dlouhé stráně.



„Naše škola“ hledá nadšeného ředitele/-ku školy a třídní učitele (průvodce)

sobota 6. února 2016 · 0 komentářů

„Naše škola“ - nově zakládaná komunitní ZŠ otevřená novým směrům – v Litni u Berouna a Karlštejna s akreditací MŠMT hledá od září 2016 ředitele a učitele.


Ředitel/-ka

Očekáváme od Vás:
– Nadšení do vzdělávání
– Znalost školských právních předpisů a školské problematiky
– Odbornou kvalifikaci dle zákona o pedagogických pracovnících
– Respektující a partnerský přístup k dětem, kolegům a rodičům
– Koncepční a ekonomické myšlení a schopnost vést druhé
– Kreativitu a otevřenost ke změnám
– Práci na sobě a podporu druhých

Uvítáme:
– Zkušenosti s vedením lidí a řešením problémů (i mimo školní prostředí)
– Komunikační schopnosti na odpovídající úrovni
– Absolvování některého z kurzů alternativního školství (Waldorf, Montessori, Začít spolu, Lesní pedagogika, Intuitivní pedagogika, R+R,…)
– Zkušenosti s alternativní pedagogikou a věkově smíšenými skupinami dětí školního věku

Čeká Vás:
– Možnost podílet se na podobě nově vznikající školy
– Svoboda pro vytváření a uskutečňování vlastních projektů
– Neformální, podporující a tvůrčí prostředí
– Pozitivní a přátelská atmosféra
– Prostor pro osobní i profesní rozvoj
– Získání široké „rodiny“ podobně orientovaných lidí
– Odvahu pouštět se do nových věcí, zodpovědnost, empatii, férové jednání, umění naslouchat, trpělivost a nadšení pro věc

Jste tím, koho hledáme?

Kontaktujte do 15. 2. 2016 koordinátorku projektu Ing. Janu Havlíčkovou (tel.: 607 068 228) nebo rovnou zašlete Vaše CV, motivační dopis a úvahu v rozsahu jedné A4, obsahující tato témata:
– „3 nejdůležitější hodnoty ve Vašem životě“
– „Jakou největší změnu jsem za poslední rok zažil/-a“
– „Kdo a čím mě za poslední rok inspiroval“
– „Kdy jsem se při práci s dětmi cítil/-a spokojený/-á“

na e-mail: info@naseskola.eu. Více o Naší škole se dozvíte na www.naseskola.eu.

Těšíme se na Vás!


Třídní učitel/-ka (průvodce) pro 1. a 2. stupeň ZŠ

Očekáváme od Vás:
– Kreativitu a otevřenost ke změnám
– Ochotu zapojit se do budování školy
– Respektující a partnerský přístup k dětem, kolegům i rodičům
– Koncepční myšlení – společnou tvorbu a realizaci vzdělávacích plánů
– Odpovídající pedagogické vzdělání pro 1. nebo 2. stupeň ZŠ (nebo ochotu si jej doplnit studiem VŠ)
– Práci na sobě a podporu druhých

Uvítáme:
– Absolvování některého z kurzů alternativního školství (Waldorf, Montessori, Začít spolu, Lesní pedagogika, Intuitivní pedagogika, R+R,…)
– Zkušenost s alternativní pedagogikou a věkově smíšenými skupinami dětí školního věku
– Nadšení pro věc, empatii, zodpovědnost, umění naslouchat, komunikativnost, trpělivost
– Znalost angličtiny

Čeká Vás:
– Tvůrčí, podporující a neformální prostředí
– Pozitivní a přátelská atmosféra
– Příležitost podílet se na podobě nově vznikající školy
– Možnost realizovat své nápady a používat netradiční vzdělávací metody
– Prostor pro osobní i profesní rozvoj
– Možnost trávit s dětmi více času v přírodě
– Získání široké „rodiny“ podobně orientovaných lidí

Jste tím, koho hledáme?

Kontaktujte do 15. 2. 2016 koordinátorku projektu Ing. Janu Havlíčkovou (tel.: 607 068 228) nebo rovnou zašlete Vaše CV, motivační dopis a úvahu v rozsahu jedné A4, obsahující tato následující témata:
– „Zlomový okamžik v mém životě“
– „Jakou největší změnu jsem za poslední rok zažil/-a“
– „Kdo a čím mě za poslední rok inspiroval“
– „Kdy jsem se při práci s dětmi cítil/-a spokojený/-á“

na e-mail: info@naseskola.eu. Více o Naší škole se dozvíte na www.naseskola.eu.

Těšíme se na Vás!

25. 2. 2016 Seminář pro pedagogy a asistenty pedagoga

· 0 komentářů

Potřebujete podpořit komunikaci a spolupráci v týmu pedagog a asistent pedagoga?

Nadační fond Rytmus Vás zve na jednodenní seminář do Prahy (9–17 hod., místo bude upřesněno)
– Jaké jsou kompetence asistenta pedagoga? Jaká je jeho role ve třídě?
– Kdo žáka s postižením hodnotí a kdo mu vysvětluje učivo?
– Jak spolu budeme ve třídě komunikovat?
– Kdo jedná s rodiči?

Na všechny tyto otázky a ještě mnoho dalších, týkajících se týmu pedagog–asistent, budeme společně hledat odpověď. Dobře fungující tým pedagog a jeho asistent je základem pro začlenění dítěte s postižením. Kurz je prožitkový.

Více informací o semináři a přihlášku naleznete ZDE.

Kompletní nabídka kurzů ZDE.

NÁRODNÍ GALERIE: aktuální výstavy a kompletní program

· 0 komentářů

AKTUALISOVÁNO.

Dovolujeme si vás pozvat na výstavy, doprovodné programy, programy pro děti a rodiny s dětmi a další akce.


Kompletní program: únor 2016

Kompletní program (včetně programů lektorského oddělení a programů pro školy a zájmové skupiny) na únor si můžete stáhnout ZDE.

Přehled všech probíhajících výstav najdete ZDE.

Připravované výstavy najdete ZDE.

Předběžný přehled připravovaných výstav na celý rok 2015 najdete ZDE.

Nabídku všech programů pro školy najdete ZDE.


Bez hranic. Umění v Krušnohoří mezi gotikou a renesancí

Valdštejnská jízdárna, do 13. 3. 2016

Krušné hory a přiléhající vnitrozemí byly v období vrcholného a pozdního středověku velmi výraznou oblastí určenou ekonomicky a kulturně silnými královskými a poddanskými městy, jejichž život silně ovlivňovala horní činnost rozvíjející se na české i saské straně.

Přes města, tvořící hospodářské zázemí pro život na horách (konkrétně královské Litoměřice, Ústí nad Labem, Louny, Žatec, Most, Teplice, dále poddanský Chomutov, Děčín, Kadaň) vedly z Prahy – z centra Českého království – dvě obchodní komunikace spojující Čechy a Sasko. Jednou z cest byla tzv. Labská cesta do Drážďan, druhým směrem byla tzv. saská cesta přes Louny a Most do Freiberku, která měla i řadu dalších návazných komunikací přes Krušné hory, např. Poohřím přes Žatec a Kadaň směrem na Annaberg. Na půdorysu těchto dvou spojnic mezi Čechami a Saskem představí dotyčná výstava unikátní předměty výtvarné kultury gotického období z uvedených měst a celé krušnohorské oblasti. Těžba kovů a její společenské zázemí budou uvedeny v samostatných oddílech kultury horních měst – Jáchymova, Krupky a horní činnosti cisterciáckého kláštera v Oseku.

Nebývalé bohatství uvedených městských center v závěru středověku – tj. v 15. a na počátku 16. století – se projevilo silnou potřebou umělecké reprezentace měst, šlechty, klášterů i jednotlivců, jejíž podoba snese nejvyšší kritéria uměleckohistorického hodnocení. V jednotlivých oddílech věnovaných kultuře dotyčných měst představí výstava památky sochařské i malířské (oltáře i jejich dochované součásti), předměty z ušlechtilých kovů určených k liturgii (kalichy, monstrance, relikviáře), liturgické knihy či díla, jež byla dekorativní součástí architektury (portály). Krušnohorské hornictví přiblíží nejen předměty související se samotným dolováním (motyky, kladívka, kahance), ale i mince (jáchymovské tolary) či medaile vzniklé v jáchymovské mincovně.

Umělecká díla (na 200 ks) představená na výstavě Bez hranic zprostředkují divákovi nevšední umělecký zážitek pět set let staré historické skutečnosti, která velice silně určila i současnou podobu severočeských měst (urbanismus, komunikace apod.). Estetický zážitek ze středověkého umění umocní členění výstavy do oddílů věnovaných jednotlivým městům severočeského regionu, jejichž historická paměť je dnes mnohde takřka vymazána (vesnice zaniklé důlní těžbou, přestavby měst od doby technické revoluce 19. stol., vysídlení obyvatel po druhé světové válce apod.).

Výstava Bez hranic. Umění v Krušnohoří mezi gotikou a renesancí je výsledkem mnohaletého výzkumu severočeských a pražských historiků a historiků umění z FF UJEP v Ústí nad Labem a FF UK v Praze. Výsledky výzkumu více než dvou desítek badatelů budou publikovány v doprovodných textech k výstavě – v tištěném, bilingvním, popularizační formou zpracovaném průvodci (ČJ–AJ) a ve vědeckém katalogu výstavy (ČJ s anglickým resumé).

Více ZDE. Fotografie z výstavy najdete ZDE.


UMPRUM Attack!

Veletržní palác, do 13. 3. 2016

Výroční výstava Vysoké školy uměleckoprůmyslové představuje výběr studentských prací, které zde vznikly v průběhu předchozího školního roku.

Kromě samotných exponátů se výstava pokouší prostřednictvím komentářů odborné veřejnosti přinést i kritický pohled na problematiku uměleckého školství či samotné instituce. Umprum Attack! by rád vytvořil kritickou platformu, která by pomohla přinést škole zpětnou vazbu, a veřejnosti zároveň tuto instituci představila jako prostředí tvořivého chaosu, otevřených experimentů, profesionální disciplíny, hrdé tradice i nutkání vymezit se proti ní.

Kurátoři: Lukáš Fišárek, Petr Krejzek, Iva Knobloch a Pavla Pauknerová

Více ZDE. Fotografie z výstavy najdete ZDE.


Rakouské a německé umění 2. poloviny 19. století – 2. díl

Šternberský palác, do 3. 4. 2016

Výstava představuje veřejnosti další vynikající soubor obrazů německého a rakouského malířství ze Sbírky umění 19. století. V prezentaci jsou mimo jiné zastoupena díla takových umělců, jako byli Friedrich von Amerling, Hans Makart, Mihály Munkácsy, Hans Canon, Franz von Lenbach, Adolph von Menzel, Gabriel Max, Wilhelm Leibl a řada dalších.

Otevřená, kosmopolitní společnost druhé poloviny 19. století v zemích Rakouského císařství (od roku 1867 Rakouska-Uherska) a Německa vytvářela příznivé podmínky pro rozvoj výtvarného umění. Umělci hojně cestovali nejen za studiemi na Akademie ve Vídni, v Mnichově, Berlíně či Düsseldorfu, ale do velkých uměleckých center se stěhovali i za pracovními příležitostmi. Umění se postupně osvobozovalo od zažitých stereotypů a stalo se otevřenou platformou, kde byla vedle již tradičních námětových okruhů hledána nová témata i nové způsoby vyjadřování.

Více ZDE.


Velkorysost. Umění obdarovat. 220. výročí Národní galerie v Praze

Palác Kinských, do 3. července

Řada muzeí odvozuje svůj původ od daru či aktu štědrosti a šlechetnosti a nejinak je tomu i v případě Národní galerie v Praze. Její základy byly položeny roku 1796 velkorysým gestem Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách, jejíž členové z řad vlastenecké aristokracie a osvícených intelektuálů si vytkli za cíl pozvednout »pokleslý umělecký vkus« místního obyvatelstva. Také v následujících obdobích hrály v historii Národní galerie zásadní roli štědrost a velkorysost, jež byly vlastní i dalším zakladatelským osobnostem, jako byli Vojtěch Lanna, Vincenc Kramář nebo Lubor Hájek.

5. února 2016 uplyne 220 let od založení Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách, jejíž nástupkyní se po několika dalších proměnách roku 1949 stala Národní galerie v Praze. Na rozdíl od spíše historicky a retrospektivně zaměřených aktivit běžně pořádaných k připomenutí podobných výročí oslaví Národní galerie jubileum výstavou věnovanou tématu sdílení duchovních a uměleckých hodnot, velkorysosti a mecenášství.

Výstava ve své obecné rovině představí osobnosti, které se podílely na vzniku a rozvoji instituce během uplynulých dvou staletí. Zároveň zde však narazíme na otisk ideálů a vizí aktérů současných, včetně autorů a tvůrců výstavy, kteří tu zanechali nesmazatelnou stopu v podobě konceptu celého projektu. Vedle mistrovských děl z vlastních sbírek, ilustrujících ideál donátorství, štědrosti a vzájemnosti, jejichž jedinečný výběr bude k vidění ve druhém patře paláce Kinských, představí Národní galerie srovnávací materiál z jiných institucí.

Hlavní část výstavy se bude skládat ze šesti kapitol:
1. Šlechetnost otců zakladatelů
2. Institucionální štědrost jako princip vzniku sbírek
3. Velkorysost dárců a benefaktorů
4. Štědrost světa jakožto pramen života
5. Láska a soucit ve filosofii a náboženství a
6. Láska a přátelství jako součást a přesah lidské existence.

Narativní strukturu těchto šesti témat, prorůstající tělem celé instituce, podpoří práce vztahující se ke zmíněným myšlenkám umístěná ve stálých expozicích všech šesti budov Národní galerie, stejně jako díla živého umění vytvořená přímo pro tento projekt jako přesah a kontext zcela soudobý. Mezi současné umělce, kteří speciálně pro tuto příležitost vytvoří dílo reflektující danou problematiku, patří například Jiří Kovanda, Klára Kristalová, Matts Leiderstam, Yoshihiro Suda, Prinz Gholam, Edmund de Waal, Jaromír Novotný, Hiroshi Sugimoto a řada dalších.

Více informací a doprovodné programy ZDE.


Alfons Mucha: Slovanská epopej

Velká dvorana Veletržního paláce, do 31. 12. 2016

Alfons Mucha (1860–1939), světově nejproslulejší český moderní umělec, získal mezinárodní slávu v Paříži na přelomu 19. a 20. století díky své originální secesní dekorativní tvorbě.

Smysl vlastního života ale spatřoval v jiném díle, jež považoval za mnohem závažnější – v souboru dvaceti monumentálních obrazů Slovanská epopej, na němž pracoval v letech 1912–1926. Dokončený cyklus byl jako celek poprvé představen pražské veřejnosti na podzim roku 1928 u příležitosti oslav deseti let samostatnosti československého státu ve Velké dvoraně tehdy právě dobudovaného Veletržního paláce. Do téhož prostoru se nyní vrátil.

Současná instalace vychází z Muchova původního obsahového rozvržení Slovanské epopeje, z časového sledu jednotlivých témat. Odkrývá vnitřní vazby mezi obrazy, podtrhuje rytmus cyklu a vyzdvihuje hlavní záměr rozsáhlého díla, do něhož Mucha po léta vkládal své nejlepší schopnosti.

Podrobnější informace ZDE a ZDE.


Doprovodné programy k výstavám a studijní materiály

Přehled všech doprovodných programů k výstavám v Národní galerii naleznete ZDE.

Studijní materiály (ve formátu pdf) k výstavám (včetně již proběhlých výstav) najdete ZDE.


Bezplatné vstupné do Národní galerie v Praze pro mladé

Národní galerie v Praze otevírá zcela zdarma svoje stálé expozice pro děti a mládež do 18 let a studenty do 26 let.

Dlouhodobý záměr bezplatného vstupného pro mladou generaci se podařilo naplnit ve spolupráci s Komerční bankou, která vstupenky za tuto část návštěvníků uhradí. Nulové vstupné se vztahuje jak na české, tak zahraniční návštěvníky.


Programy pro děti a rodiny s dětmi

Cílem programů a služeb pro děti a rodiny s dětmi je otevřít prostor galerie pro vzdělávání v oblasti umění pro děti od nejmladšího věku a zároveň nabídnout galerii jako místo pro podnětné a zábavné trávení společného času pro celou rodinu. Na dětské návštěvníky a rodiny s dětmi je zaměřena široká nabídka výtvarných heren a dílen (ateliérů) a cílená propagace.

Pro návštěvu kdykoli během otevírací doby galerie jsou k dispozici pracovní listy a výtvarné pracovny ve vybraných objektech NG.

Přehled programů najdete ZDE (menu vpravo).


Ostatní akce

Kurzy dějin umění – informace ZDE.        


Otevřené výtvarné herny ve Veletržním paláci

Pozvánky na Otevřené výtvarné herny a fotodokumentaci z heren můžete sledovat také na Facebooku ZDE.


KONTAKT:

Lektorské oddělení / Education Department

Sbírka umění 19. století / Collection of 19th Century Art
Klášter sv. Jiří / St George's Convent
Jiřské náměstí 33 / Jirske namesti 33
119 00 Praha 1 / 119 00 Prague 1, Czech Republic

Sbírka moderního a současného umění / Collection of Modern and Contemporary Art
Národní galerie v Praze / National Gallery in Prague
Veletržní palác / Veletrzni palac
Dukelských hrdinů 47 / Dukelskych hrdinu 47
170 00 Praha 7 / 170 00 Prague 7, Czech Republic

tel: +420 224 301 003, fax: +420 233 376 243
e-mail: vzdelavani@ngprague.cz
www.facebook.com/NGvPraze
twitter.com/narodnigalerie
www.ngprague.cz

TOPIČŮV SALON: aktuální výstavy a další program

· 0 komentářů

AKTUALISOVÁNO.

Dovolujeme si vás pozvat na výstavy a další akce.


Materiálový experiment

Do 3. 3. 2016

Výstava Materiálový experiment zohledňuje aktuální materiálové, procesuální a technologické přístupy v převážně prostorové tvorbě ateliéru Přírodní materiály na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem.

Vystavují: Anna Musilová, Markéta Oplistilová, Veronika Palmová, Jaroslav Prášil, Jana Skálová, Vojtěch Starosta, Anna Symonová, Jan Vítek, Robert Vlasák, Romana Zborovjanová

Kurátorka: Adéla Machová


Připravované výstavy

Jindra Viková: Prchavé okamžiky

Od 15. 3. do 15. 4. 2016

Výstava Jindry Vikové „Prchavé okamžiky“, jejímž hostem je fotograf Pavel Baňka, probíhá k autorčině 70. výročí narození. Mnohotvárné dílo zahrnující kresbu, drátěné objekty, práce z keramiky i porcelánu, obrazy, asambláže, koláže a fotogramy je ponorem do aktuálních témat mezilidských vztahů v celé jejich šíři a složitosti. Viková je transformuje do známých komunikačních schémat a zaběhlých vzorců interakcí, kterým však dodává emocionální rozměr. V její výtvarné citlivosti se totiž pozitivně střetává hledisko racionálního průzkumníka s čistě smyslovým prožitkem a intuicí lyrika.

Tvůrčí cesta Jindry Vikové je na jedné straně systematickým mapováním sociální struktury, jejich charakteristik, odlišností, proměn a konstant, na straně druhé hlubokým sdělením o člověku jako individuální bytosti, o lidské vášni, lásce a touze, o prchavosti okamžiku a pomíjivosti života.

Jindra Viková pracuje v obsáhlých cyklech a své dílo sama „třídí“ do jednotlivých kategorií: doteky a gesta, tváře a masky, ikony a symboly, příběhy a záznamy, hry a triky, intimnosti a tajnosti. Při volbě výtvarného média vychází z vizuálních a obsahových kvalit daného materiálu, které spolu se zvolenou formou spoluurčují finální sdělení. Nehledě na zvolenou techniku, nehledě na to zda je konkrétní dílo rozvedeno do složitých vrstev nebo zda je „vyřčeno“ úsporným výtvarným jazykem, utváří tvorba Jindry Vikové sourodou výpověď o světě člověka a jeho trvalé duchovní energii.

»„Na mne vždy nejvíc působily tváře lidí, které potkávám, z nichž mnohé mizí v nenávratnu. Zůstává jen zvědavost, přemýšlím, co za nimi bylo skryto.“ (Jindra Viková, 2008)


Jan Kovářík: Konfrontace forem

Od 24. 3. do 6. 5. 2016

Jan Kovářík je sochař vycházející z konceptuálního uvažování. Pracuje jak s klasickými materiály, tak s materiály na bázi syntetiky, tedy neklasickými a vnímanými spíše jako neušlechtilé. I v případě takzvaně neušlechtilých hmot důsledně usiluje o dokonalý výraz formy.

Vtip svých hravých, poetických objektů zakládá na psychologickém působení tvaru a barvy a nezatěžkává přílišným intelektualizmem, obecně hrozícím konceptu. Promýšlené, smyslné spojení barvy a tvaru v případě Kováříkových primárně vizuálních objektů překvapivě zasahuje téměř všechny smysly a vyvolává v divákovi téměř gurmánské zážitky.

Výstava představí nejnovější autorovu tvorbu.

Kurátorka: Lucie Šiklová


Přednášky a besedy

Přehled přednášek a besed najdete ZDE.


Společnost Topičova salonu

Současný program se orientuje na výrazné osobnosti české výtvarné a vyzvedá do popředí zejména autory nesporných kvalit, kteří jsou z různých důvodů nezaslouženě opomíjení nebo zapomínáni. Stejně tak nabízí prostor nastupující umělecké generaci.

Dalším aspektem, uplatňujícím se v činnosti je sběratelství a jeho význam pro umění mimo veřejnou výstavní síť. Společnost na toto téma pořádá ve spolupráci s AaA i přednášky (moderuje Jan Skřivánek). Jejím záměrem je ukázat, že kvalitu umění a umělců neurčují jen kulturní instituce – přirozené ocenění přináší autorům zejména kulturní veřejnost a pro umělce samé jsou nejdůležitější jejich sběratelé.

Výročí 4. Topičova salonu inspirovalo, a rozšíření o nové prostory Topičova klubu umožnily, že kulturní nabídka byla rozšířena i o besedy, přednášky, literární večery, divadelní i hudební představení. Topičův salon se tak postupně stává kulturním centrem se širokou nabídkou aktivit.

Další informace a podrobnosti: www.topicuvsalon.cz

Můžete nás sledovat též na facebooku: www.facebook.com/TopicuvSalon

Kontakty:
Topičův salon
Národní 9, Praha 1, 1. patro
e-mail: info@topicuvsalon.cz, topicuvsalon@volny.cz
tel.: +420 603 495 520

Otevřeno:
pondělí, čtvrtek, pátek: 10–17 hodin
úterý, středa: 10–18 hodin

Školní skupinová vstupenka (školní výpravy vedené pedagogem – platí pro oba výstavní prostory): 100 Kč

Václava Tmejová: Vyrábíme s dětmi. Polytechnická výchova v mateřské škole

· 0 komentářů

Polytechnická výchova je trendem, který si postupně nachází své místo v mateřských školách.

Pokud dětem připravíme podmínky k technickým činnostem a k hrám s dětským nářadím, budeme překvapeni, co dokážou vyrobit a s jakým zaujetím a úsilím hledají řešení k dosažení svého cíle. Technika je součástí našeho života, ale technické dovednosti se postupně vytrácejí. Polytechnická výchova přispívá především k vytváření pracovních dovedností a návyků, které děti využijí v běžném a později i pracovním životě. Vyrábění a společné hledání správných postupů rozvíjí spolupráci dětí, vzájemnou komunikaci a volní vlastnosti. Děti mají touhu práci dokončit, i když musí překonat překážky.

Václava Tmejová působí jako ředitelka MŠ Sebranice a také jako lektorka kurzů pro další vzdělávání pedagogických pracovníků.

Více informací včetně ukázek ZDE.

Šest charakteristik uchazeče

pátek 5. února 2016 · 0 komentářů

Britský online magazín SecEd věnovaný vzdělávání na druhém a třetím stupni škol přináší přehled šesti charakteristik, které jsou rozhodující při hledání zaměstnání.

Zdroj: Scio 26. 5. 2015


Tyto charakteristiky byly stanoveny na základě zjištění výzkumné zprávy Ready for Work organizace Impetus-PEF, která vycházela z dosavadního výzkumu a řady diskusí s žáky, pedagogy, zaměstnavateli a úřady státní správy. Tyto charakteristiky jsou běžně očekávány u mladých nastupujících pracovníků stejně jako u starších zaměstnanců a většina z nich bývá zmiňována v souvislosti s pěstováním charakteru ve školách (character education), kterému je věnována rostoucí pozornost.

Patří sem:

1. Povědomost o sobě samém – je odpovědný za sebe a za druhé, umí se ovládat, nepřenáší vinu na jiné, je si vědom vlastních silných a slabých stránek.

2. Otevřenost – ochotný zlepšit nedostatky, přístupný radě a zpětné vazbě, otevřený novým myšlenkám a způsobům práce, trpělivý, s otevřenou myslí, flexibilní.

3. Motivace – má pozitivní přístup, soustavně se snaží, je spolehlivý, dochvilný, motivovaný, umí si organizovat čas, usilovně pracuje a je připraven udělat něco navíc.

4. Sebejistota – je si vědom své ceny, je připraven klást otázky a hledat informace, umí pracovat samostatně.

5. Odolnost – umí se vyrovnat s odmítnutím a nezdarem, učí se z chyb, přijímá konstruktivní kritiku, překonává překážky, je vytrvalý a nepropadá panice ve stresu.

6. Informovanost – ví o svých možnostech na pracovním trhu, dokáže vyhledávat pracovní příležitosti, rozumí zásadám chování na pracovišti, umí se dobře sám uvést, umí sestavit výstižné CV a hovořit o tom, čeho dosáhl.

S úkolem cíleně pěstovat uvedené charakteristiky pomáhají mladým lidem v oblasti východního Londýna koučové v rámci programu Think Forward. Vedou je v průběhu středoškolského studia, pomáhají jim vybrat další studium nebo práci, propojí je s potenciálními zaměstnavateli. Důležitá je včasná podpora, nikoli rozhodovat nebo řešit neúspěch až na konci středoškolského studia.

Zdroj.

Plzeňský Prazdroj přispívá svým zaměstnancům na péči o předškolní děti

čtvrtek 4. února 2016 · 0 komentářů

Pružná pracovní doba, možnost práce z domova nebo 5 týdnů dovolené, to je jen část z mnoha benefitů, které poskytuje Plzeňský Prazdroj svým zaměstnancům. Nově jim chce usnadnit dřívější návrat z mateřské či rodičovské dovolené i tím, že jim poskytne příspěvek na péči o děti do tří let věku ve výši až 6 000 Kč měsíčně.

Plzeňský Prazdroj podpoří své zaměstnance přicházející z mateřské či rodičovské dovolené částkou až 6 000 Kč měsíčně na zajištění kvalifikované péče o předškolní děti. Na příspěvek má již od letošního roku nárok rodič, který se vrací do zaměstnání po mateřské a rodičovské dovolené dříve, než jeho dítě dosáhne věku osmnácti měsíců. Poslední příspěvek se vyplácí v momentě, kdy potomek oslaví třetí narozeniny. Největší český pivovar chce podpořit diverzitu na pracovišti a nabízí tak nové možnosti pro rodiče vracející se z mateřské či rodičovské dovolené, především ženy a pracující matky, pro které jinak český pracovní trh není připraven. Pomáhá rodičům sladit rodinný a pracovní život a současně tak zvyšuje svou atraktivitu na trhu práce.

„Mnoho rodičů by se chtělo vrátit do zaměstnání dříve, než jejich dítě dosáhne věku, kdy může být přijato do státní školky. Nechtějí na dlouho přerušit kariéru, ale soukromá předškolní péče je finančně náročná, což jim brzký návrat do práce komplikuje. Plzeňský Prazdroj se rozhodl své zaměstnance ve snaze o včasný návrat podpořit a kromě pružné pracovní doby, zkrácených úvazků nebo možnosti práce z domova, jim vypomůže i při zajištění odpovídající péče o děti,“ upřesnila Drahomíra Mandíková, ředitelka firemních vztahů a komunikace Plzeňského Prazdroje. Pokud se zaměstnanec vrací na minimálně poloviční úvazek, zaměstnavatel mu připlatí na péči o dítě ve státním či soukromém předškolním zařízení, které musí mít příslušnou certifikaci dle české legislativy. Dítě ale může hlídat i chůva či jiná osoba se živnostenským listem.

Plzeňský Prazdroj investuje do rozvoje i vzdělávání svých zaměstnanců a finanční příspěvek na péči o děti není zdaleka jediným benefitem, který svým lidem pivovar poskytuje. Samozřejmostí je pět týdnů dovolené, možnost využít jeden den v roce pro dobrovolnické aktivity, příspěvky na zdravotnickou péči, dopravu a připojištění, ale nezapomíná se ani na sportovní a kulturní vyžití. Pivovar zároveň poskytuje poukázky na nákup piva, dotované stravování a pivo na dovolenou či vánoční svátky. Zaměstnanci, kteří nepracují přímo ve výrobě, mohou využít i možnost práce z domova a pružnou pracovní dobu.

Češi jsou změnám otevření

středa 3. února 2016 · 0 komentářů

Češi jsou změnám otevření, ale aktivně je nevyhledávají. Postoj Čechů ke změnám, inovacím a rozvoji ve vědě i učení přibližuje aktuální dotazníkové šetření "Bayer barometr 2015".

Z rozsáhlého výzkumu mimo jiné vyplynulo, že česká společnost je vůči změnám otevřená, ale aktivně změny Češi nevyhledávají. Výsledky také ukazují výkonnostní a individualizovaný charakter současné české společnosti. Pro úspěch v životě je pro 87 % Čechů klíčová schopnost adaptace na měnící se podmínky, doprovázená ochotou riskovat (důležitá pro 75 % populace). Podle žen pak nejdůležitější změnou pro lepší život je změna životního stylu (87 %), zatímco pro muže je nejdůležitější změna v práci (80,7 %). Také 66 % Čechů uvedlo, že v nové situaci hledají raději nová fungující řešení.

Z výsledků průzkumu je tak patrná velká míra otevřenosti české společnosti vůči změnám. Obecně se dá říci, že lidé mají ke změnám spíše pozitivní vztah – přímo je vítá 37 %, zatímco vyloženě vadí pouze 0,3 % respondentů.


Změny, které může člověk udělat pro lepší život, jsou důležitější pro ženy než pro muže

Změny v hodnocených kategoriích (změna práce, změna životního stylu, změna v bydlení a změna v partnerském životě) jsou pro lepší život důležitější pro ženy než pro muže. Nejdůležitější z těchto změn je pro ženy změna životního stylu (důležitá celkem v 87 % případů), zatímco pro muže je nejdůležitější změna v práci (80,7 %). Pro obě skupiny je pak nejméně důležitá změna v partnerském životě, ale i zde jsou patrné genderové rozdíly. Pro ženy je důležitá v 52 % a pro muže v 41 % případů.


Považujeme nové situace za výzvu k hledání netradičních možností řešení, zároveň ale téměř 2/3 populace vnímá učení jako nutnost, nikoliv jako volbu
Kromě vztahu k vědeckým pokrokům se průzkum Bayer barometr zaměřil také na postoj Čechů vůči zavádění změn, učení během života, mobilitě a hodnocení aspektů úspěchu v jejich životě. 66 % Čechů uvedlo, že v nové situaci hledají raději nová fungující řešení, než aby si věci dělali "postaru". Zároveň bylo z výsledků patrné, že nové způsoby činnosti upřednostňují lidé s vyšším než základním dosaženým vzděláním.


Věda je přínosná v ochraně přírody, ale u vlivu na rodinu a vztahy už je prý její přínos menší, zejména podle lidí mladších 40 let

Češi považují pokrok ve vědě za nejpřínosnější v oblasti ochrany přírody a životního prostředí a také v rozvoji společnosti. 85 % českých mužů si myslí, že rozvoj ve vědě vede zpravidla k pozitivním změnám v běžném životě. Ke stejnému závěru se ale přiklání o 9 % méně žen.


Investice do vývoje a inovací je cestou k úspěchu

To, že rozvoj ve vědě vede zpravidla k pozitivním změnám v běžném životě, si myslí více mužů (85 %) než žen (76 %). Ženy jsou k vědeckým objevům také skeptičtější než muži a myslí si, že je potřeba je brát s rezervou (66 %). S tvrzením, že firmy, které investují do vývoje a inovací, sklízejí v delší časové perspektivě úspěch, rozhodně nebo spíše souhlasilo celkem 88 % dotázaných.

Ondřej Šteffl: Politika dojmů, pocitů a iluzí

úterý 2. února 2016 · 0 komentářů

Novela školského zákona přináší mj. * Povinný poslední ročník školky, * Jednotné přijímací zkoušky a * Povinnou maturitu z matematiky. Jednu věc mají tyhle věci společnou. Analýzy, zda to celé bude fungovat, nemáme. Kritéria, jak poznáme, zda jsme uspěli, také ne. Ale zavedeme to. Pocitů a dojmů máme totiž plno.

Zdroj: Perpetuum roč. III, 2015/2016, č. 5, str. 32–33


Zahraniční zkušenosti


Keňa – kontrolní skupina

Nizozemská charitativní organizace ICS financovala koncem 90. let v Keni program na podporu vzdělávání. Nadace ovšem neměla dost peněz na nějaké celoplošné operace. Naštěstí! Proto začala v malém. A moudře si ke každé akci vytvořila kontrolní skupinu škol. Děti v Keni neměly učebnice, a tak prvním nápadem bylo náhodně vybraným školám je dodat. Logické, že? Porovnáním výsledků v kontrolní skupině se ale ukázalo, že celá akce nepřinesla prakticky žádný výsledek. Druhý pokus – dodávka výukových tabulí s abecedou, čísly, koloběhem malárie apod. Zase nic. Až třetí operace přinesla skutečně významný efekt. Podávání pilulek proti průjmovým onemocněním. Nejlevnější, nejúčinnější.

Ukázalo se totiž, že problém není ve škole, ale v tom, že tam děti kvůli častým průjmům nechodí. Aby bylo jasno, rozhodně nenavrhuji, aby českým žákům byly podávány léky, jakékoliv. Z tohoto příkladu si však můžeme vzít poučení i pro nás. Za prvé: řešení problémů v tak složitém systému, jako je školství, může někdy spočívat v úplně nečekaném místě, a to, co se nabízí jako první, často nemusí fungovat. Význam učebnic se ukázal jako iluze. A za druhé, bez kontrolní skupiny nepoznáme, že naše opatření třeba nefunguje a že trvale dáváme peníze do něčeho neužitečného či dokonce škodlivého. Kolikpak takových věcí je v našem školství?


Finsko a Dánsko – s rozmyslem postupně

Ve finském školství zahájili zásadní reformu. Namísto předmětů chtějí výuku koncentrovat do komplexních projektů. Jistě to je zajímavý a moderní přístup, psalo se o něm i u nás. Nechci zde zkoumat jeho přínosy, ale ukázat, jakým způsobem o reformách Finové uvažují. Především, začali jen se dvěma regiony. Taková reforma je totiž složitá věc, a ve Finsku si jistě promysleli, jak na to. Změna vyžaduje nejen proškolení učitelů a vysvětlování rodičům, ale je třeba vyškolit i školitele a provést řadu dalších věcí.

A to by se nedalo udělat kvalitně v celém Finsku najednou. Navíc se nepochybně objeví nejrůznější nečekané problémy a překážky a i ty se budou jistě lépe řešit v malém rozsahu. Ostatní regiony mají zatím jen povinnost vyzkoušet si takovou výuku dvakrát za rok. Teprve až se projekt odzkouší, odladí a vše bude připraveno, zavede se v celém Finsku. Zase poučení pro nás: nevyzkoušené a nové věci není nutné zavádět najednou, na menším vzorku lze věci domyslet, odladit a hlavně snížit riziko neúspěchu.

Podobně jako ve Finsku uvažovali i v Dánsku, kde již několik let zavádějí maturitu, při které maturanti zpracovávají písemnou část na počítači, a to navíc s plným přístupem na internet. Zkoušku přizpůsobují reálným podmínkám řešení problémů, práci s informacemi i informačními zdroji a aplikaci znalostí tak, jak je to v současných podmínkách běžné v životě i v práci. A opět nechám stranou, že je takový přístup rozumnější než naše zastaralé pojetí. Zajímavý je ovšem způsob implementace. Začali v roce 2010 s několika experimentálními školami, postupně umožnili zapojení školám, které měly zájem se přidat, a nakonec přešli na systém, kdy si každý maturant může vybrat, zda bude maturovat s využitím internetu, nebo postaru. Teprve poté dojde k plošnému zavedení. Nedaly by se i u nás podobně zavádět změny státních maturit?


Norsko – Porozumět souvislostem

Česká republika je z devatenácti zemí OECD první v šetření ICILS počítačové gramotnosti. Nikdo ale neví proč. Jediné, co se zdá jisté – že ze školy to naše děti neumějí. Doprovodné dotazníky totiž ukazují, že ve všech školních parametrech zaostáváme. Např. ve využívání výukových aplikací v hodinách. Norové jsou na tom podobně. Na rozdíl od nás ale ustavili výzkumnou skupinu, která souvislosti podrobně zkoumá. Ano, Norsko je bohatá země, má ropu. Může si to dovolit. Možná by ale i u nás bylo účelnější nejprve investovat pár desítek milionů do výzkumu souvislostí a analýzy dat, jimiž disponujeme, než vydávat stovky milionů, či dokonce miliardy, ať už z operačních programů, či rovnou ze státního rozpočtu za nepřipravené celoplošné projekty, jejichž výsledek pak ani neumíme porovnat s tím, kdybychom nedělali nic.

A příklady: státní maturity, kariérní řád, jednotné přijímací zkoušky, povinnost pedagogického vzdělání učitelů bez ohledu na jejich odbornou kvalifikaci a kvalitu učitelské práce, povinný druhý cizí jazyk, povinné plavání, tablety do škol atd., atd. Současný chaos ve školství je z velké části způsoben tím, že většina opatření se zakládá spíše na dojmech a pocitech, snad někde na expertizách, ale už ne na datech, analýzách, dopředu promyšlených postupech či v malém odzkoušených procesech.


A u nás

Povinný poslední ročník školky – do školky dnes nechodí asi 10 % dětí, ale asi jen pětina z nich je problematických, těch, kvůli kterým to celé zavádíme. Kvůli asi 1500 dětí ukládáme povinnost pro 110 000. Analýzy, zda to celé bude fungovat, nemáme. Kritéria, jak poznáme, zda jsme uspěli, také ne. Ale zavedeme to. Pocitů a dojmů máme totiž plno. Zde dokonce nezávislá analýza existuje. Vyplývá z ní, že fungovat to nebude, a navrhuje jiné řešení.

Jednotné přijímací zkoušky – nevíme přesně, jaký cíl vlastně jejich zavedením stát sleduje. Ministr Chládek to vysvětloval snahou omezit neúspěšnost u maturit. Že takto to fungovat nemůže, jsem analyzoval zde. Třeba nemám pravdu, ale to by musel někdo vyvrátit. MŠMT na tento rozbor nereagovalo a dál trvá na svém. Analýzy, zda to celé bude fungovat, nemáme. Kritéria, jak poznáme, zda jsme uspěli, také ne. Ale zavedeme to. Pocitů a dojmů máme totiž plno.

Povinná maturita z matematiky – vůbec nevíme, co se v roce 2020 po jejím spuštění stane. Nikdo nezkoumal, co vlastně z matematiky umějí ti, co z ní nematurují, a proč z ní nematurují. A vůbec také nevíme, zda to přinese kýžené zlepšení znalostí maturantů v matematice. Ano, na první pohled to tak vypadá, ale to učebnice v Keni vypadaly taky. Analýzy, zda to celé bude fungovat, nemáme. Kritéria, jak poznáme, zda jsme uspěli, také ne. Ale zavedeme to. Pocitů a dojmů máme totiž plno.

Proč proboha všechny tyhle věci nejprve nevyzkoušíme na malém vzorku a nevyhodnotíme výsledky? Už pět let konáme státní maturity. Stojí to stamiliony korun, čas, nervy učitelů i žáků. Noviny jsou toho plné. Ale je to stejné. Dokonce ani po pěti letech nevíme, zda, jak a kde to vzdělávacímu systému prospělo a kde naopak uškodilo. Dokonce ani nevíme, zda maturanti dnes umějí víc než před pěti lety. Nevíme. Pocitů a dojmů ovšem máme plno. Analýzy, zda to celé bude fungovat, jsme na začátku neměli. Kritéria, jak poznáme, zda jsme uspěli, také ne.

Ondřej Hausenblas, Jindřich Kitzberger, Bohumír Šumský, František Tomášek: DOKUMENTY 101. Alternativní návrh Standardu základního vzdělávání

pondělí 1. února 2016 · 0 komentářů

Po diskusích v učitelských organizacích vytvořila pracovní skupina alternativní návrh standardu základního vzdělávání. V červnu 1995 byl předložen vedení MŠMT, ale nebyl přijat. Text návrhu a dva výkladové články uveřejňujeme ke stažení.


Ondřej Hausenblas o záměru tohoto návrhu později napsal:

„Tým tvůrců alternativního návrhu Standardu základního vzdělávání pro MŠMT se na jaře 1995 snažil obrátit pozornost úředníků k cílovým kvalitám absolventů školy a oslabit význam osnovních soupisů znalostí (tzv. kmenové učivo). Regulace kvality skrze znalosti (neoperativní čili faktické vědomosti) může pomáhat jen takové škole, jejímž cílem je vybavit žáky znalostmi. Nepomáhá to však, naopak brání to školám, které pochopily, že fakta se stále rychleji mění (historie se přepisuje častěji než za 50 let, školní fyzika jde 30 let za soudobou vědou, techniky a technologie učení jsou v českých školách podobné jako v zaostalejších afrických státech: učitelů ovládajících počítač je mizivě, učitelů s koncepčním a tvůrčím myšlením je minimálně, vzorových osobností nedostatek). V čase měnících se faktů je třeba pěstovat schopnosti operovat s informacemi, jednat s lidmi, vytvářet vlastní řešení.“

Zdroj: Hausenblas Ondřej: Standard vzdělávání a další prostředky regulace kvality školství. Učitelské listy, Praha: Agentura STROM, roč. 3, 1995/1996, č. 10, červen 1996, str. 11. ISSN 1210-6313.

Ukázka z návrhu:


Obecné cíle vzdělávání

Základní vzdělávání směřuje k tomu, aby žák po jeho ukončení mohl být:

1. Člověk schopný soužití s ostatními lidmi

Umí žít v sociální skupině, respektovat i spoluvytvářet její pravidla. Uvědomuje si, že jeho vlastní pohled je jedním z mnoha různých, a dokáže nahlédnout podstatu předsudků. Má tolerantní postoje k druhým lidem, jejich názorům a hodnotám. Rozpoznává netolerantní postoje a staví se proti ním. Má schopnost empatie, pomáhá slabším, nemocným, starým lidem a lidem v nouzi.

2. Člověk schopný jasného vyjadřování a účinného dorozumívání

Dobře rozumí tomu, co slyší nebo čte. Dokáže v cizím i vlastním projevu postihnout jak podstatu věci, tak i postoje a záměry účastníků komunikace. Své vyjadřování přizpůsobuje svému záměru, adresátovi svého projevu i okolnostem dorozumívání. Při dorozumívání je pozorný a zaujímá aktivní postoj. Je ochoten se dorozumívat, snaží se předvídat a odstraňovat závady během komunikace, přes ochotu k dorozumění je i kritický.

3. Zodpovědný spolupracovník

Dokáže se aktivně účastnit práce ve skupině, týmu a kolektivních her, má vůli spolupracovat k dosažení společných cílů. Umí se při spolupráci podřídit druhým i vést je podle potřeby. Své spolupracovníky, spoluhráče dokáže povzbudit.

4. Člověk se snahou o efektivní a kvalitní práci

Má návyk posuzovat svou práci co do úplnosti, bezchybnosti i přesnosti (čistoty) provedení. Spolehlivě plní své povinnosti a nese zodpovědnost za své závazky. Rozezná kvalitní práci a její produkty od nekvalitní. Prožívá uspokojení z pečlivě vykonané práce.

5. Člověk tvořivého myšlení, který chápe pojmy, efektivně pracuje s informacemi a dovede jich využít při řešení problémů
Dokáže se rozhodovat a řešit problémy ve všech běžných oblastech života pomocí logického uvažování, intuice a efektivní práce s informacemi. Uvědomuje si, jaké důsledky s sebou nese rozhodnutí, posuzuje je a je za ně zodpovědný. Váží si tradice, ale dokáže se oprostit od zavedených schémat myšlení i práce a nacházet netradiční, tvůrčí přístupy k řešení problémů.

6. Člověk, který se umí samostatně učit a má potřebu dalšího poznávání

Je otevřený vůči vnějším podnětům, vyhledává nové poznatky. Dokáže pochybovat a kriticky hodnotit informace a ovládá různé způsoby jejich získávání a zpracování, při svém učení je cílevědomý a vytrvalý.

7. Člověk uznávající mravní zásady a společenské normy

Zná a dodržuje obecně platné normy a dohodnutá pravidla. Při svém jednání respektuje práva, potřeby a názory druhých. Ví, že některé prostředky jsou nepřijatelné, i když jde o velké cíle.

8. Vyrovnaný, sebevědomý i sebekritický člověk usilující o zdravý životní styl

Má pozitivní vztah k sobě a svému zdraví, snaží se žít zdravým životem a rozvíjet se. Důvěřuje svým duševními fyzickým schopnostem a dovednostem, umí jich využívat a je schopný sebereflexe. Dokáže se prosadit, bránit se manipulaci, překonávat krize.

9. Člověk s citlivým vnímáním a prožíváním

Rozvíjí svou schopnost citlivého vnímání přírody, umění, svého prostředí i lidského jednání. Uplatňuje ji ve svém jednání a při vytváření krásna kolem sebe. Citový a estetický prožitek nad rozmanitými stránkami života a estetickými objekty je součástí jeho života.

10. Člověk schopný domýšlet souvislosti a nést spoluzodpovědnost za budoucnost
Nabývá občanské a právní vědomí, poznává a chápe principy demokracie v osobním i společenském životě. Má úctu k tradici, kladný vztah ke svému domovu, vlasti, Zemi. Chápe ekologická omezení a svou vazbu s životním prostředím.

(str. 12–14)

Zdroj: Standard základního vzdělávání, Praha červen 1995. Kopie, archiv autorky.
Digitalizovala Kateřina Brožová.

Celý text si můžete stáhnout ZDE.


A co bylo dál

MŠMT předložilo veřejnosti v letech 1994–1995 celkem tři různé varianty Standardu pro základní vzdělávání (0, 1, 2). Poslední z nich s datem 22. 8. 1995, čj. 20819/95-26 vstoupila v platnost od 1. 9. 1995 (všimněte si datování).

Na diskusi a připomínky bylo vždy velmi málo času, o vysvětlování smyslu a přípravě škol nemluvě. Přesto diskuse probíhala i nadále. Oldřich Botlík a David Souček do ní mj. napsali:

„Rčení, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly, platí i v případě Standardu základního vzdělávání, který ve svém Věstníku vydalo Ministerstvo školství v září 1995 (dále jen Standard). Jeho autoři nedbali varování, že dobře sestavené standardy nic nezaručí, zato špatné budou škodit zaručeně. Ačkoli Standard je proti osnovám určitým posunem, nejde o posun směrem, jímž se dnes ubírá státní kurikulární politika ve vyspělých demokraciích. Standard detailně předepisuje příliš mnoho učiva. Na druhé straně zcela pomíjí podobu vlastního procesu vzdělávání, která má klíčový význam. O podobě Standardu navíc rozhodli výlučně úředníci. Protože však upravuje povinnost, která smí být občanům ukládána jedině zákonem, je způsob jeho přijetí a vyhlášení krokem odporujícím Ústavě České republiky…“

Zdroj: Botlík Oldřich, Souček David: Standard a skutečnost. Učitelské listy, Praha: Agentura STROM, roč. 3, 1995/1996, č. 10, červen 1996, str. 10. ISSN 1210-6313.


Pravděpodobný vývoj v nejbližších měsících

odhadl Ondřej Hausenblas – můžete si přečíst ZDE.


Co je to standard základního vzdělávání

Pro členy PAU napsal Ondřej tento výklad v dubnu 1996 do Informačního listu v časopisu Gaudeamus – můžete si ho přečíst ZDE.

V závěru článku píše:

„Na standard základního vzdělávání musí navazovat rozpracovaná o přesná představa způsobů zavádění Standardu základního vzdělávání do školské praxe. Pouhým stanovením závazného kmenového učiva (dříve osnov) ani vzdělávacích cílů, ani nabídkou modelových osnov nebo vzdělávacích programů není stát schopen zaručit jejich uvedení do praxe a uspokojivé fungování.

Reformní Standard ovšem dnešní Ministerstvo přijmout neumí. Znamenalo by to přesvědčit o jeho přednostech především veřejnost včetně politiků. Přirozenou cestou k přijetí takzvaného Standardu by byly razantní akce rodičů a učitelů (v Parlamentu, v tisku, možná u ústavního soudu), pořádané k tomu, aby zabránily diskriminaci méně talentovaných dělí, aby odstranily segregaci postižených, aby osvobodily děti nadané od nutnosti prchat z místní nekvalitní školy do elitních, avšak vzdálených škol. Aby změnily školu z místa donucování a výchovy budoucích poddaných na místo, kde se neztrácí chuť k dozvídání a kde se buduje zodpovědná občanská společnost.“

Jak předvídavé, že?


Články z archivu autorky digitalizovala Kateřina Brožová. Texty převedené z archivních materiálů nebyly redakčně korigovány.


Další díly seriálu najdete ZDE.

Novinky Pedagogické knihovny J. A. Komenského za prosinec 2015

sobota 30. ledna 2016 · 0 komentářů

Z prosincových nabídek vás jistě zaujme téma Komunikační dovednosti a mluvený projev učitele.

Novinky za prosinec 2015

Knihy (hlavní fond):
pedagogika
psychologie
ostatní společenskovědní obory

Sukova studijní knihovna (literatura pro děti a mládež):
první čtení
první stupeň ZŠ
druhý stupeň ZŠ
naučná literatura
přečtěte si s dětmi

Články:
z českých časopisů
ze zahraničních časopisů

Tematická rešerše: Komunikační dovednosti a mluvený projev učitele


Ukázky

Komunikace s rodiči / Václav Mertin, David Čáp – cze
In: Školní poradenství v praxi -- ISSN 2336-3436 -- Roč. 01, č. 1 (2014), s. 20--23.
Psycholog V. Mertin se v článku zaměřuje na téma komunikace školy (učitele, výchovného poradce) s rodiči. Rodina a škola by měli být rovnocenní partneři a tomu musí učitel přizpůsobit své jednání i v případě nepříjemných situací, nepřátelského nebo agresivního jednání rodičů. Při jakékoli komunikaci s rodiči musí mít učitel na mysli profesionální naplnění vlastní role. V navazujícím textu radí psycholog D. Čáp, jak předcházet zbytečným konfliktům s rodiči žáků.

Komunikace s žákem v problémové situaci / Hedvika Boukalová -- cze -- Obsahuje bibliografické odkazy: 2
In: Školní poradenství v praxi -- ISSN 2336-3436 -- Roč. 2, č. 6 (2015), s. 35--37.
Komunikace s žáky ve školním prostředí je základem dobré interakce, vytváří příznivé učební prostředí i vztahy. Zároveň je nástrojem efektivního předávání informací, zkušeností, motivací k práci. Autorka se zaměřuje na specifické podmínky komunikace, a to na komunikaci v problémové situaci. Důležité jsou vstupní podmínky komunikace a s nimi související motivace dítěte s učitelem, výchovným poradcem nebo psychologem hovořit. V článku je naznačen určitý rámec, fáze a způsob komunikace dospělého s dítětem.

Ve škole se přece normálně nekřičí / Václav Mertin -- cze
In: Učitelské noviny: týdeník pro učitele a přátele školy -- ISSN 0139-5718 -- Roč. 118, č. 10 (2015), s. 13.
Konkrétní rady psychologa k problematice komunikace mezi učiteli a rodiči, která dnes patří k nejnáročnější disciplíně v učitelském povolání, agresivní jednání rodičů. Příprava učitele, aby mohl eliminovat úskalí komunikačních střetů. Prevence, preventivní zásady a pravidla, předvídání, profesní role, ochrana dětí i sebe před urážkami a křikem.

Markéta Čekanová: Jarní prázdniny s kriminálkou

pátek 29. ledna 2016 · 0 komentářů

Stát se kriminálním vyšetřovatelem a odhalit pachatele zločinu mohou děti i dospělí, kteří během jarních prázdnin zamíří do plzeňské Techmanie. Do programu laboratoří biologie, chemie i fyziky se vrací populární Kriminálka TSC.

„Práce kriminalistů byla v loňském roce nejoblíbenějším programem v laboratořích. Hrátky s forenzní vědou navštívilo více než 1500 lidí, z nichž téměř polovina vyšetřovala v laboratoři chemie vraždu,“ vysvětluje šéf marketingu Jan Štěpán, proč se kriminalistika do nabídky Techmanie nyní vrací. První vyšetřování se rozeběhnou už o víkendu 30. a 31. ledna a pak každý sudý víkend. „Novinkou bude průkaz vyšetřovatele, který každý účastník získá. Do něj obdrží od vedoucího laboratoře potvrzení, že daný program absolvoval a kdo odhalí pachatele ve fyzice, biologii i chemii, může se těšit na speciální odznak,“ dodává Jan Štěpán.

Kriminálka TSC přináší seznámení s forenzní vědou a odhalení mýtů a polopravd televizních seriálů. Návštěvníci si tu zkusí snímání otisků prstů, odebírání vzorků DNA či stanovení perimetru, seznámí se s balistikou, trasologií, sbíráním stop nebo chemickými rozbory, které jim nakonec pomohou určit pachatele.

Kriminálka však není jediným lákadlem, kvůli němuž stojí za to o jarních prázdninách do Techmania Science Center vyrazit. Jeho 3D Planetárium, jediné v Česku, láká na nový film pro nejmenší diváky, Polaris. Atraktivní jsou také expozice Budoucnost na talíři, Vzhůru dolů nebo Chemistři, které jsou přístupné od podzimu. A návštěvníci by neměli vynechat ani oblíbené Filmohraní. To je v Techmanii posledních pár týdnů, neboť v březnu je čeká stěhování do Finska.

Hana Vaverková: Testy, testy…

· 0 komentářů

Nastává doba zkoušek, testů, písemek. Ty nemusím. A víte proč? Před pár lety jsem si zkusila test z časopisu Rodina a škola. Jmenoval se„ Nejste náhodou geniální?“

Nejsem, odpovídám. Za dvacet minut jsem se jen horko těžko prokousala všemi otázkami testu a opět přiznala sama sobě, že do Mensy holt nepatřím. Na rozdíl od své bývalé školnice a jejího synka, kteří se dopracovali až na samý práh geniality.

O svém IQ jsem si přestala dělat iluze v prvním ročníku Pedagogické fakulty. 

Naštěstí se mi podařilo výsledky inteligenčního testu ututlat jak před svými spolužáky, tak před svým nastávajícím. Všemu navzdory jsem absolvovala bez problémů, dokonce s červeným. Diplomem. Nicméně od té doby se úspěšně vyhýbám všem nástrahám. Jen tu a tam si někdy o samotě zkouším vyluštit nějakou lehčí křížovečku, ovšem bez šance na tajenku.

Moje paměť je přímo katastrofální a vždy, když si mám na úřadě vzpomenout na data narození svých čtyř dětí, trapně tápu. Z historických dat si pamatuju akorát 1492 (objevení Ameriky) a z prezidentů Husáka a Havla.

Vědomostní testy raději přehlížím, nejsem masochista. To bylo tak.

Před lety začal v každém čísle Mladého světa vycházet jeden test. Tu z opery, tu zase z kosmonautiky. Velkou výhodou bylo, že správné odpovědi byly na stejné straně jako otázky, akorát vzhůru nohama. Jen tak mrknu okem a hned vidím, která z odpovědí je ta pravá.

Slušně jsem obstála v testu ze zdravotnictví a rodičovství, za což vděčím nejspíš své početné rodině, kterou vychovávám a kurýruju už pěkných pár let. Neuvěřitelných dvanáct bodů z patnácti jsem získala v kosmonautice. Určitě proto, že víc než polovina otázek byla součástí učiva pro mé čtvrťáky, s kterými se rok co rok znovu a znovu učím, že Gagarin byl první. I když, mezi námi, bůhví, jak to všechno bylo. (Bůh ví.)

Zato autor jazykovědného testu PhDr. V. Styblík, CSc. mi natrvalo znechutil můj oblíbený český jazyk. Nepotěšil mě ani přírodovědec RNDr. Ing. Dobroruka. Meteorologický test s tlakovou níží a studenou frontou mě zaskočil hned několikrát – jaké že větry převládají nad střední Evropou (naštěstí západní). A kdo že nám dodává energii (no přece Sluníčko!). Se svým bodovým ziskem jsem opět zůstala v nejnižší kategorii a mám prý věnovat své maturitní vysvědčení nejbližšímu muzeu. To zrovna!

Minimální počet bodů jsem získala i z právnictví, dějin marxismu leninismu a gurmánství. Přímo pohromou byl pro mě test z fyziky. Veškerá léta školní docházky nezanechala v mé mysli a paměti žádné stopy a fakt, že tranzistorové rádio hraje i bez šňůry, mě naplňuje bezmezným úžasem.

Pak přišel MS č. 14 a s ním“ Opera sem, opera tam“. Hned na začátku jsem propadla panice, neboť správné řešení nebylo tentokrát na téže straně jako otázky, ale až na straně padesát. Takový podraz! Po sečtení všech správných odpovědí jsem po dosažení jediného bodu začala rozvažovat, zda po 20 letech neodhlásit jinak milý Mladý svět, nebo opravdu zamířit do výše již doporučovaného muzea.

No, a pak přišel zázrak.

Neuvěřitelné se stalo skutkem. Patnácté číslo MS přineslo sextest Slastné téma, který mi jen s malou dopomocí vynesl plný počet bodů. Většina otázek byla neskutečně lehká. Jako třeba – kolik spermií má v jedné porci ejakulátu zdravý muž. Nevíte? Cé je správně! Ovšem otázka č. 7 byla pěkně zapeklitá i pro odborníka, za kterého se považuji. Tak schválně – kolikanásobek krve v penisu způsobí jeho erekci? Původně jsem si myslela, že by mohl stačit trojnásobek, ale letmý pohled do správného řešení mi zachránil bod a vyrazil dech. Deseti až dvacetinásobek! Tolik krve!

Obávám se, že jsem se tímto testem dostala až na samý vrchol svých možností. Těžko kdo vymyslí téma, které by mě tak zaujalo a ve kterém bych si byla tak jistá. Čeká mě buď ponižující klamání sebe sama, nebo trpká pravda na konci bodového hodnocení.

A tak si někdy, když mám čas, skládám test sama pro sebe s jednoduchými otázkami například: Král Lávra měl za a) oslí uši, za b) chobot, za c) obrnu.

Až ten test doskládám, pošlu vám ho, ať máte šanci i vy! Poznáte ho snadno. Bude se jmenovat – „Test pro blbce, jako jsem já“.

Ludvík Hradilek: Základní škola bez učitelů, známek i tříd. Vítejte ve ScioŠkole – fotoreportáž

čtvrtek 28. ledna 2016 · 5 komentářů

Co se mají učit naše děti? Jak uspět v rychle se měnícím světě? Jak je připravit na povolání, která ještě ani neexistují? V nové škole na pražském sídlišti to dělají jinak než většina škol. Nepotřebují učitele, známky ani třídy.

Pryč je doba, kdy učitel byl hlavním nositelem poznání. 80% procent vědomostí a dovedností se naučíme jinde. Od rodičů, kamarádů ve skautu nebo v hospodě. Učíme se na síti, spojující nás přes displej s celým světem. Přesto naše děti tráví ve škole spousty času šprtáním vědomostí, které nikdy nebudou potřebovat nebo si je lehce najdou na internetu.

Budou za dvacet let potřebovat psát rukou? Kolik cizích jazyků a jaké se mají učit?

Jiří Hokeš, ředitel základní ScioŠkoly neví, jestli moderní technologie nahradí dosud užitečné dovednosti, ale ví, co chce děti ve své škole naučit.

„Rozvoj myšlení spojený s psaním je tak speciální lidská dovednost, že chceme, aby to děti uměly, je vedlejší, jestli vázaně, nebo Comenia scriptem, je to důležité pro to, aby si na táboře mohly psát deník. Angličtina je mezinárodním komunikačním prostředkem a zatím to vypadá, že ještě nějakou dobu bude. Je důležitější se naučit ji používat, než se trápit s druhou cizí řečí."

Určitě se budou potřebovat přizpůsobit změnám, naučit se spolupracovat, umět kriticky hodnotit informace, samostatně si volit cíle i hodnotit jejich zvládnutí. To, co jim předepisuje zákon, se naučí jen tak mimoděk.

Většinu toho, co se chtějí naučit, zvládnou během tematických projektů. Trvají pět týdnů a děti si samy zvolí, na který budou chodit. „Když máte projekt 'Pes', dozvíte se nejen, co žere, ale i jak pro něj postavit boudu podle anglického návodu, jak má být velká a kolik nás to bude stát." Říká Hokeš.

„Nejdůležitější je, aby děti byly ve škole šťastné"

Jak se jim to daří, se podívejte v galerii ZDE.

Jsou vaše děti v bezpečí?

· 0 komentářů

Ať už mají mobilní telefon, tablet či počítač, s přístupem k internetu mohou být v ohrožení. Zjistěte, jak ochránit dítě. Podle jeho věku vám nabízíme základní pravidla pro digitální rodičovství a přístup k moderním technologiím. Zabezpečte zařízení svých dětí.

Zdroj: Digitální rodičovství


Základní pravidla

Myslete na to, jak se staráte o bezpečí své rodiny v reálném světě, a stejně tak přistupujte k její ochraně v tom digitálním. Nebojte se nastavit pravidla pro digitální ochranu svých dětí už od útlého věku.

Doporučujeme vyzkoušet spolu se svými dětmi technologie, které užívají. Zahrajte si s nimi hry nebo je požádejte, aby vám ukázaly, jak si nastavit profil na sociálních sítích.

Žádný učený z nebe nespadl. Proto své zkušenosti můžete sbírat a sdílet s dalšími rodiči, přáteli nebo v rámci rodiny ať už osobně nebo na různých webových portálech.

Nezapomeňte nastavit maximum nástrojů rodičovské kontroly na všech počítačích, mobilních telefonech a herních konzolích. Nastavte také maximum soukromí na všech profilech na sociálních sítích a bezpečnostní profily či ochranné módy na všech vyhledávačích a prohlížečích.

Můžete si s dětmi také nastavit časový rozvrh pro užívání moderních technologií, když jsou doma. Nebo jim nabídněte alternativní způsoby, jak trávit volný čas. Nemusíme připomínat, že je velmi důležité vědět o svých dětech co nejvíce.

Jedním z neposledních pravidel je vzdělávání dětí o digitálním světě. Dejte jim najevo, že chápete, jak jsou pro ně sociální sítě důležité. Můžete zmínit všechny výhody, které jim poskytují, ale nevyhýbejte se tématům, která se týkají zodpovědné konzumace digitálního obsahu, ochrany před šikanou a zneužíváním anonymity, kterou internet poskytuje.

Internetová matematická soutěž o rychlosti a týmové spolupráci už i v Česku!

středa 27. ledna 2016 · 0 komentářů

V únoru letošního roku proběhne druhý ročník internetové matematické soutěže MatX, která se letos uskuteční poprvé i v České Republice.

Soutěž MatX zaštiťuje nezisková organizace P-MAT, která již přes třicet let organizuje na Slovensku korespondenční semináře Pikomat a Pikofyz.

MatX je týmová internetová soutěž, kde čtyřčlenné týmy žáků 7. až 9. tříd ZŠ a příslušných ročníku osmiletých gymnázií soutěží v počítání netradičních matematických příkladů. Je to velmi dobrý způsob, jak žáky motivovat k zájmu o matematiku hravou a soutěživou formou.

Letošní ročník soutěže MatX se uskuteční 10. února 2016 a registrace už běží. Minulého ročníku, který byl jen pro slovenské školy, se zúčastnilo 126 týmů ze 43 škol. Vzhledem k vynikající zpětné vazbě doufáme, že se z Česka přihlásí podobný počet týmů a poskytnou slovenským týmům pořádnou konkurenci! Příklady budou k dispozici v češtině i v slovenštině.

Pravidla soutěže a formulář na přihlášení týmů ze své školy naleznete na http://matx.p-mat.sk/.

GHMP: aktuální výstavy a kompletní program

· 0 komentářů

AKTUALISOVÁNO.

Dovolujeme si vás pozvat na výstavy, doprovodné programy pro školy a další akce.


Aktuální výstavy

Přehled všech probíhajících i připravovaných výstav najdete ZDE.


Tematické prohlídky pro školy

Více informací a přehled doprovodných akcí pro školy najdete ZDE.


Štěpánka Šimlová: Léta levitace

Colloredo-Mansfeldský palác, do 20. 3. 2016

Štěpánka Šimlová (*1966) patří k dynamické generaci devadesátých let, v níž se důrazně přihlásily o slovo mladé umělkyně. Šimlová sama je osobností neokázalou, spíše introspektivní, „operující ve vlastní „tranzitní“ zóně, kde nejde ani tak o vytvoření definitivního okázalého „art worku“, jako o citlivou reflexi reality. Hybnou silou, která působí ve smyslu vnitřní sevřenosti a kontinuity jejích prací, je autorčino „úporně těkavé“ hledání úhlu vnímání.

Výstava v Colloredo-Mansfeldském paláci, která představí převážně nové práce autorky, se zaměří jak na užší privátní témata vycházející z osobní zkušenosti a vlastní „ženské pozice“, tak na náměty z reality dneška.

Více informací a doprovodné programy ZDE.


Květa Pacovská: Maximum Contrast

Městská knihovna, 2. patro, do 27. 3. 2016

Retrospektivní výstava umělkyně, která je známá především v zahraničí svými originálními knižními ilustracemi a experimentálními autorskými knihami.

Záměrem projektu bude poprvé přestavit domácímu publiku celou šíři její mimořádně soustředěné tvorby, nejen ilustrace a autorské knihy, ale také obrazy, sochařské objekty, grafiky, kresby, ilustrace, které měla možnost vidět veřejnost v řadě světových muzeí a galerií (Centre Georges Pompidou v Paříži, Museum für Angewandte Kunst ve Frankfurtu nad Mohanem aj.).

V Praze bude představena její tvorba v této souhrnné koncepci poprvé.

Více informací a doprovodné programy ZDE. Fotografie z výstavy najdete ZDE.


Výstava Alfons Mucha: Slovanská epopej

Velká dvorana Veletržního paláce, do 31. 12. 2016

Alfons Mucha (1860–1939), světově nejproslulejší český moderní umělec, získal mezinárodní slávu v Paříži na přelomu 19. a 20. století díky své originální secesní dekorativní tvorbě.

Smysl vlastního života ale spatřoval v jiném díle, jež považoval za mnohem závažnější – v souboru dvaceti monumentálních obrazů Slovanská epopej, na němž pracoval v letech 1912–1926. Dokončený cyklus byl jako celek poprvé představen pražské veřejnosti na podzim roku 1928 u příležitosti oslav deseti let samostatnosti československého státu ve Velké dvoraně tehdy právě dobudovaného Veletržního paláce. Do téhož prostoru se nyní vrátil.

Současná instalace vychází z Muchova původního obsahového rozvržení Slovanské epopeje, z časového sledu jednotlivých témat. Odkrývá vnitřní vazby mezi obrazy, podtrhuje rytmus cyklu a vyzdvihuje hlavní záměr rozsáhlého díla, do něhož Mucha po léta vkládal své nejlepší schopnosti.

Více informací a doprovodné programy ZDE.


Edukační aktivity (nejen) pro školy

GHMP organizuje pro všechny typy škol (od MŠ až po VŠ) z celé ČR i pro další skupiny ostatních věkových kategorií včetně znevýhodněných a seniorů několik typů výtvarných edukačních aktivit ve všech svých objektech, prioritou je intenzivní spolupráce se školami.

Hlavní aktivitou jsou interaktivní prohlídky výstav spojené s následnou výtvarnou reakcí, dále sem patří výtvarný kroužek v ateliéru a sobotní workshopy Tvořivé dialogy s uměním v různých objektech GHMP a workshopy ve spolupráci s dalšími institucemi.

Vše je maximálně formálně i obsahově provázáno s aktuálními výstavami i stálými expozicemi.

Podrobné informace najdete ZDE.


Spolupráce se školami a studenty

Pro zájemce existuje několik způsobů, jak se částečně zapojit do provozu galerie. Studentům poskytujeme možnost zrealizovat si zde odbornou praxi nebo stáž, institucím nabízíme příležitost spolupráce s GHMP na speciálních projektech a workshopech, případným dobrovolníkům umožníme dle uvážení spolupodílet se na činnosti galerie prostřednictvím realizovatelných, smysluplných a přínosných aktivit.

Více ZDE.


Výtvarný ateliér

Stěžejní edukační aktivity GHMP pro školy, děti, rodiny, dospělé, znevýhodněné, seniory i členy Klubu přátel GHMP probíhají nejen přímo v expozicích, ale i ve výtvarném ateliéru GHMP.

Zájemci si zde mohou vyzkoušet tradiční i netradiční výtvarné techniky z oblasti kresby, malby, prostorové tvorby, experimentální fotografie, intermediální, akční a konceptuální tvorby.

Významnou aktivitou v ateliéru je výtvarný kroužek, pravidelný cyklus tvůrčích dílen pro všechny věkové kategorie, který probíhá každou středu po celý školní rok od 16.00 do 22.00 hodin.

V případě zájmu je jednotlivým členům uděleno potvrzení o absolvování výtvarného kroužku v GHMP (což jim může prospět při dalším umělecky zaměřeném studiu). Už jsme zaznamenali řadu úspěchů přijetí pravidelných členů výtvarného kroužku na střední i vysoké umělecké školy, na které se zde také připravovali. Na přijímací zkoušky na odborné školy se zde připravují i další žáci a studenti.

Podrobné informace najdete ZDE.


Ostatní doprovodné akce

Kompletní přehled doprovodných akcí najdete ZDE.



KONTAKTY:

Galerie hlavního města Prahy
Staroměstské náměstí 605/13, 110 00 Praha 1

programy pro školy a veřejnost:
tel.: 606 612 987, e-mail: lucie.haskovcova@ghmp.cz

https://www.facebook.com/GHMP.cz
www.ghmp.cz

Jana Hrubá: Proč se zabývat auditem vzdělávacího systému?

úterý 26. ledna 2016 · 0 komentářů

Kulatý stůl SKAV a EDUin 21. 1. 2016 „Proč se zabývat auditem vzdělávacího systému“ se jaksi vymykal ostatním diskusím z řady. Debata byla zasvěcená a věcná, tón nekonfrontační, i když šlo o různé pohledy na problémy. Panoval vzájemný respekt k názorům druhých.

Jako pravidelná účastnice kulatých stolů od jejich prvopočátku jsem s potěšením vnímala posun v atmosféře diskuse. Myslím to teď obecně – veřejné debaty i diskuse na internetu. Ty v poslední době nabyly konfrontačních podob, osobního napadání a zpochybňování odlišných názorů. Pokud se pedagogové za více než dvacet let nedokázali domluvit ani mezi sebou, vzájemně pochopit odlišný pohled, hledat místo rozdílů shody a průniky názorů na podstatu i řešení problémů, hledat odshora dolů a napříč možnosti spolupráce, těžko si mohou stěžovat na to, že zlepšování kvality vzdělávání a podmínek pro jeho aktéry nenastává.

Je obtížné říci, co tuto atmosféru na kulatém stole způsobilo: hodnotící téma, složení panelu, vystupování panelistů či moderátora? Všeobecně panující pocit, že už by se problémy měly konečně systémově řešit? Nebo všechno dohromady?

Panelisty kulatého stolu byli:
Dominik Dvořák, vědecký pracovník, ÚVRV, PedF UK v Praze,
Bohumil Kartous, vedoucí komunikace, EDUin,
Jiří Kuhn, předseda Asociace ředitelů gymnázií, ředitel Gymnázia Bohumila Hrabala v Nymburce,
Stanislav Štech, náměstek ministryně školství, MŠMT,
Václav Trojan, vedoucí Centra školského managementu, PedF UK v Praze.

Moderoval Jindřich Kitzberger, ředitel ZŠ Duhovka, čestný člen SKAV.

Koho z čtenářů zajímá vzdělávací politika, měl by se po uveřejnění podívat na videozáznam na webu SKAV nebo EDUin. Panelisté se vyjadřovali o smyslu a užitečnosti auditu EDUin, měli najít body, ve kterých se s auditem ztotožňují, body, ke kterým mají výhrady nebo s nimi polemizují, a konečně, co by do auditu zařadili navíc. V debatě se objevila řada dalších důležitých myšlenek a námětů k řešení. Dostatek času zbylo i na diskusi z pléna. Dá se říci, že všechny spojoval společný zájem.

Mimo jiné se také mluvilo o nedostatcích ve strategickém řízení. K tomu bych ráda zdůraznila, jak se v uplynulých letech řada dobrých záměrů poškodila nevhodnou implementací. Mnohé změny byly zamýšleny tak, že nejprve musí být vytvořeny podmínky (vysvětlování smyslu aktérům vzdělávání i veřejnosti, zajištění financování, předběžného vzdělávání učitelů atd.), zavádění mělo být postupné a založené na dobrovolnosti, na osobním přijetí, a tudíž i na umožnění systému více rychlostí. Plošné nařizování shora, často bez předběžných analýz stavu a dopadů, bez zajištění podmínek opravdu strategické nebylo a není. S výsledky zápasíme všichni.

Myslím, že titulní otázka, proč se zabývat auditem vzdělávacího systému, byla na kulatém stole jasně zodpovězena. Má to smysl. Teď ještě ta realizace…

Celý audit je ke stažení ZDE. Doporučujeme využít i odkazy na podklady auditu.
Infografika ke stažení ZDE.

Ondřej Hausenblas: DOKUMENTY 100. Postup při tvorbě a zavádění standardu vzdělávání na školách ČR

pondělí 25. ledna 2016 · 0 komentářů

Jak jsme se již v našem seriálu zmiňovali, členové PAU a NEMES se v letech 1994–1996 aktivně účastnili diskusí o změnách obsahu vzdělávání a o přípravě standardu vzdělávání. Připravili také řadu návrhů. Přinášíme ukázku a další texty ke stažení.


Svoje první představy formulovali ve dvou publikacích: „Standardy na I. stupni základních škol očima PAU“ a „Standardy na II. stupni základních škol očima učitelů“.

V další fázi se zabývali představami, jak mají být tyto změny uskutečňovány. Jako dokument tehdejších představ se zachovalo několik textů zpracovaných Ondřejem Hausenblasem.

Všimněte si, jaká byla představa tohoto postupu: dohoda na formulaci cílů vzdělávání, vyjasnění pojmů a účelu standardu, tvorba a prodiskutování návrhů, zajištění podmínek, příprava učitelů, ověření v praxi, postupný a dobrovolný proces zavádění standardů, podpora zavádění a souběžná po celou dobu osvětová a informační kampaň, tvorba vzdělávacích programů… A můžete srovnávat, jaká byla později realita.

Po dvaceti letech přidávám některé komentáře (jsou psány kurzívou).

Na druhé z výše uvedených publikací je zajímavé, že si ji objednalo jako projekt – přičiněním dr. Miluše Havlínové – ministerstvo zdravotnictví, tedy nikoli ten, kdo by ji byl nejvíce potřeboval, MŠMT. Myslím, že to vypovídá i o tom, do jaké míry tehdy MŠMT dokázalo docenit, že proměny ve vzdělávání musejí jít zároveň shora, zprostřed i zdola.



…Dynamika vytváření a zavádění standardu vzdělávání

Pokud je smyslem standardu zaštiťovat kvalitu školství, pak je třeba počítat s tím, že do dnešního stavu školství vnese nové pohledy a vyzve k proměnám některých zaběhnutých mechanismů. Proto není možné si zavedení standardu představovat jednorázově a očekávat definitivní okamžitý účinek. Takový předpoklad by byl chybný i v případě pouhého zavedení nových osnov: srov. např. i praxi postupného ověřování při zavádění Obecné a Občanské školy.

Je třeba počítat s tím, že standard vzdělávání projde po určité době kritikou praxe i odborníků, že se odhalí slabiny a další potřeby upřesnění a že bude dopracováván vždy do dokonalejší podoby. Je tedy třeba, aby standard vzdělávání měl více složek stanovených právními předpisy různé úrovně: ty složky, které jsou nejobecnější a tedy budou patrně podléhat nejmenším změnám, je možné uzákonit (vzdělávací cíle), konkrétnější složky, které se budou po čase upravovat, by zákon měl uložit nižším předpisem – vyhlášce (kmenové učivo, požadavky na vzdělávací program).

Podobně i zavádění standardu vzdělávání do škol bude probíhat postupně, v různých úrovních a krocích (viz dále).

Zde je patrný rozdíl: pozdější realizace vzala všechny kroky a předpisy „jedním vrzem“. Podcenila to, do jaké míry byli učitelé a rodičovstvo i sami politici a lídři připraveni propojit ve svém uvažování a rozhodování tolik ohledů dohromady: cíle, učivo, postupy změn, postupy výuky, řízení školství, kvalitu učitelovy práce, a hlavně pokroky žáka. Dneska víme líp, že nevyhnutelně nutné je – jako zahájení vůbec úvah o „reformě“ – vytvořit konsensus, sdílené přesvědčení mezi všemi, koho změny zahrnují. Jak mezi lidmi smýšlejícími spíše progresivně, tak spíše konzervativně.

Nejen proto, aby jedni druhým neškodili, ale aby vůbec společně rozuměli pojmům jako je „program vzdělávání“, „cíle vzdělávání“, „autonomie školy a učitele“, a dokonce i sama „svoboda“ že není ani nezdůvodňovaná libovůle, ani absence vysokých nároků, ani malé pískoviště pro odpočinkové hry, ani volnost jen mimo zdi školy. Myslím, že protichůdným názorům bylo společné to, že „náš pohled je přece zřejmý, a ten druhý je pošetilý“. Trvalá střída ministrů dodnes znemožňuje takový konsensus systematicky hledat a vytvářet a předávat ho z vlády do vlády.

Obecností standardu se zaručuje pokrytí všech typů škol a zároveň vysoké nároky na kvalitu vzdělávání

Potřebujeme vytvořit, přijmout a zavádět takový standard vzdělávání, který by byl kompatibilní se západoevropským vývojem školství v posledním desetiletí. To bude znamenat, že se musí výrazně změnit způsob vyučování i to, jak se kvalita školství zajišťuje a kontroluje.

Na rozdíl od éry socialismu už není politicky ani společensky udržitelná představa jednotného školství a přímého, direktivního řízení, bude třeba vymezit standardizované požadavky na takové úrovni obecnosti, aby zahrnuly i velké rozdíly ve vyučovací praxi, a přesto vytvářely vysoké nároky na kvalitní vzdělávání… (str. 4–6)

Proti západní civilizaci u nás tehdy ještě nebyla mezi lidmi málo nebo výběrově informovanými taková nedůvěra jako dnes. Průběžnými proměnami, kterými Západ na rozdíl od nás procházel v nenarušeném vývoji po půl století, ještě nebyly vykládány jako „hloupé omyly, které my napodobovat nebudeme“. Mnozí jsme se domnívali, že chytré věci dokáže Česko převzít a z nemoudrých se poučit. Brzdné postoje jsou však ve školství silné a také potřebné – proti vzniku chaosu: nedůvěra v novinky, opatrnost, nechuť měnit zaběhané postupy a návyky, nezkušenost v reflektování vlastních pozic a názorů, potřeba bezpečí a nedoceňování individuální iniciativy a tvořivosti.

Zásadní vliv na pomalost změn mělo myslím i to, že jen málokdo si uvědomoval nebo připouštěl možnost, že starší třídy na druhém stupni ZŠ „dojedou“ školní docházku a výuku postaru, kdežto nastupující ročníky budou zažívat už poměrně odlišnou výuku. Ale k tomu by učitelé bývali potřebovali velmi dlouhou a pečlivou průpravu a podporu – každý by vlastně musel být rozdvojen třeba po dobu 4 let na udržovatele starého vzdělávacího řádu i na tvůrce řádu nového. A na prvním stupni by muselo být přijímáno to, že některá učitelka vyučuje „nově“, a jiná „postaru“. Nakonec k tomu po dvaceti letech dochází, například u Hejného matematiky, nebo v písmu Comenia Script, ale také méně viditelně v osobním přístupu paní učitelek jako spíše demokratických a spíše autoritativních typů.

Různost mechanismů, kterými se západní země dobíraly k proměnám školství, se u nás víceméně neznala, individuální zprávy o detailních odlišnostech školství přinášeli spíše navracející se vystěhovalci nebo lidé z delších stáží v cizině. (Například to, že jako v Austrálii se pojetí vyučovacích předmětů nevytváří v centrálních orgánech, nýbrž v silných a odborně zdatných profesních asociacích, které míří na zlepšování učení žáků, a ne na obranu navyklých učitelských představ proti zvůli vládních úřadů.)

Velmi nerozvinutá byla tehdy ještě i obecná představa o tom, jak velká může být a také bude rozmanitost v pojetí výuky, v chápání cílů vzdělávání, v pojetí žáka i role učitele. Většina populace v době pěti let od posledního převratu ještě nezažila ani jen neviděla nic jiného než jednotné školství s jednotnými osnovami.



Malé, ale důležité procento škol s vlastním programem

Pro začátek se dá počítat s tím, že školy s vlastní koncepcí vzdělávacího procesu budou představovat velmi malé procento z celkového počtu. Právě tyto ojedinělé školy však mají důležitou funkci „pojistného ventilu" – dokazují, že stav v ostatních školách není jedině správný a přípustný, že se může zlepšovat nebo naopak vyvarovat některých vývojových cest.

Školy s vlastním vzdělávacím programem tedy budou zpočátku spíše jen symbolizovat občanovu svobodu ve volbě vzdělávacích cest, ale v delším výhledu povede svobodná atmosféra ve školství nejprve ke změnám v přípravě kandidátů učitelství, posléze ke zvýšení počtu škol odlišných od dnešních (evropský vývoj však během této doby opět pokročí a objeví se i další inovace).

Tomu se patrně dodnes málo rozumí: v práci s cíli jak ve výuce, tak ve strategii školy, i ve vzdělávací politice dosud schází silné přemostění mezi cíli a realizací. Tedy jednak najít postupy, které k cíli vedou, ale zejména mít podmínky, které je také umožňují provádět a nebrání jim.


Standard vzdělávání podporuje kvalitu výuky a poskytuje podporu učiteli

Plošně je však třeba podporovat již dnes další z rysů demokratického školství: tvořivou a svobodnou vzdělávací atmosféru škol. Jinak se totiž počet absolventů schopných samostatné a tvořivé práce a řešení nových, teprve nastupujících problémů bude zdvihat velmi pomalu. Pro tento volný duch školy je třeba, aby požadavky a podmínky kladené vzdělávacímu provozu dodávaly učitelům a žákům jistotu v tom, že kráčejí dobrou vzdělávací cestou. Předepsané, standardizované požadavky tedy musejí nejen být prostředkem kontroly státu nad kvalitou výkonu škol, do kterých plynou daně občanů, ale standard musí také učitelům poskytovat při tvorbě takového kvalitního vzdělávání oporu.

Po přísunu tvořivých mladých učitelů se dodnes stále volá, ale v podstatě se nemění podmínky, které by je lákaly. Součástí dobrého učitelství je také potřeba osobně se realizovat, vytvářet vlastní vzdělávací kulturu ve své třídě a škole. Tomu vyšší orgány dosud dostatečně nerozumějí, reprezentanti a lídři takovou potřebu buď nemají, nebo si neuvědomují, že to, co oni prožívají jako seberealizaci v politice a managementu, potřebuje mít i učitel.(A že podobně jako učitel by politici měli cítit větší osobní zodpovědnost za to, co se přihodí, když realizují sami sebe.)


Výběr učiva podle místních podmínek a podle vlastni zkušenosti učitele musí prokazovat souvislost se závaznými cíli

Aby standard navozoval svobodnou a tvořivou atmosféru, poskytoval oporu a přitom i kladl na učitele i na žáky vysoké nároky, nestačí, aby obsahoval pouhé kmenové učivo. Musí obsahovat popis vzdělávacích cílů (schválený patrně parlamentem) a požadavky na podobu vzdělávacího programu. Přestože většina škol asi bude při výuce zpočátku využívat pouze soupisu kmenového učiva, vytýčení standardních cílů vzdělávání dá učitelům možnost alespoň časem podle vlastní zkušenosti a místních podmínek obměňovat a zdokonalovat obsahovou složku vzdělávání.

Kromě opory ve standardních cílech vzdělávání musí učitel nalézat možnosti rozvoje i ve způsobu, jakým je mu kmenové učivo doporučeno – učivo je pojmenováno velmi rámcové a volnost ve výběru může být poměrně vysoká, ale každý učitel musí být schopen na požádání vysvětlit a prokázat souvislost zvolených položek kmenového i nadstandardního učiva i svého výukového plánu se závaznými cíli.

Tomu se patrně dodnes málo rozumí: v práci s cíli jak ve výuce, tak ve strategii školy, i ve vzdělávací politice dosud schází silné přemostění mezi cíli a realizací. Tedy jednak najít postupy, které k cíli vedou, ale zejména mít podmínky, které je také umožňují provádět a nebrání jim.


Standard vzdělávání jako pramen jistoty

Takový režim může během 2–5 let po zavedení přinést školám požadovanou jistotu: vůči kontrole prováděné inspekci a rodiči bude škola schopna obhájit své rozhodování, pro učitele samé může standardní kmenové učivo znamenat ujištění, že nescházejí z vhodné vzdělávací cesty. Zároveň však je třeba od počátku zahájit přeorientování výuky a učitelů směrem k tomu, aby nad jejich volbou učiva, nad koncepcí předmětu nebo celé školy bylo stále prokazatelně vidět jasné zacílení, zřejmě i žáků a rodičů.

Umět využívat pedagogickou svobodu ovšem vyžaduje dobře rozumět jak „látce“ předmětu, jak didaktice a také procesům žákova učení. K tomu, aby to učitelé mohli zvládat, by byli potřebovali mnohem více podpory a hlavně času k přípravě i vedení výuky, a méně postranních administrativních a dozorovacích povinností, které by ve škole a třídě měl dělat nějaký pomocný element.


Postupné zavádění standardu

Postup v implementaci standardu vzdělávání tedy bude stupňovitý: bude se pracovat nejprve s dosavadními osnovami a ty se budou porovnávat a upravovat podle cílů a kmenového učiva. Pro učitele to bude znamenat, že se postupně přesune pozornost od znalosti encyklopedických faktů k vyšším dovednostem (k práci s informacemi, k přemýšlení a řešení problémů, k efektivnímu dorozumívání, k nalézáni souvislostí atd.)…


Tvorba vzdělávacích programů


Teprve postupně se dá předpokládat, že vzdělávací programy škol začnou vznikat i v konkrétních školách, nejen centrálně, v týmech spojujících učitele a odborníky. Vzdělávací programy budou východiskem pro tvorbu kurikula („osnov") jednotlivých učitelů, budou profilovat danou školu nebo některou z jejích větví podle určitých dominantních cílů nebo metod, budou vymezovat všechny formy a způsoby výuky i hodnocení, kterých se v daném programu bude používat atd.

Pro začátek, ale patrně i později, se dá očekávat, že nových vzdělávacích programů nebude velký počet, nebudou se šířit plošně, ale spíše po ověření v praxi budou přejímány určitou linií škol podobného zaměření.

Až budou zákonně vymezeny společné standardní cíle vzdělávání a jednotné požadavky na podobu vzdělávacího programu a až bude prodiskutováno i doporučené kmenové učivo, dá se očekávat, že odlišnosti programů budou spočívat zejména v metodách výuky a hodnocení, v časovém rozvržení látky, uspořádání předmětů nebo ročníků v míře spolupráce mezi učiteli. Je ovšem třeba počítat s tím, že pedagogicky vyspělé učitelské týmy budou vytvářet i velmi netradiční modely školy, které však budou přijatelné právě díky tomu, že vyhoví požadavkům standardu vzdělávání… (str. 8)

Kde vlastně udělali soudruzi z NDR chybu? Myslím, že na všech úrovních se pracovalo s tím, „co už vím“ a „já to vidím takhle“, a málo se dbalo na to, aby se každý nejprve a pak i průběžně dozvídal stále více. Nahoře trvala představa, že „se vydá zákon“, nebo vyhláška atp. Tak se to tehdy dělalo v byznysu, a patrně to šlo, ale přenést takový technokratický přístup do vzdělávání nebylo poučené a moudré. O tom, jak myslí a mluví učitelé, nebo co se děje s dětmi, lidé v řízení resortu buď mnoho nevěděli, nebo se domnívali, že to sledovat a znát nepotřebují. I ve vzdělávací politice se hrály hry, a nikoli budoval stát.


Nestačí vydávat předpisy, hlavní je přímá podpora změn

Novely předpisů a zákonů v období transformace školství probíhají nutně pomaleji než pozitivní aktivity tvůrců změny. Proto je potřebné, aby všechny nové předpisy byly koncipovány tak, aby ponechávaly školám dostatek volnosti a aby správě a inspekci poskytovaly nástroj k odůvodněnému postihování skutečně prokazatelných přehmatů a chyb výuky, nikoli pouhého odchýlení od starších praktik.

Řízení školství se musí přeorientovat ve shodě se západoevropskými a světovými trendy od příkazů a zákazů k servisu, k organizační i odborné podpoře pozitivních změn ve vzdělávání. Zároveň bude potřebné stanovit postup pro zacházení s těmi školami, které standardu vzdělávání nebudou schopny nebo ochotny vyhovět ani po uplynutí období vymezeného pro základní kroky transformace (tj. pro zohlednění cílů vzdělávání v programech výuky, revizi učiva, v humanizaci klimatu školy a v hodnocení žáků).


Změna ve standardu vzdělávání znamená změnu pohledu na vzdělanost

Postupně zavádění standardu vzdělávání musí být předcházeno a provázeno rozsáhlou a intenzívní osvětovou a informační kampaní, cílenou na všechny účastníky vzdělávání i na ostatní složky společnosti (rodiče, učitelé, žáci, úředníci, politici, zaměstnavatelé, asociace a spolky, sdělovací prostředky). Tato kampaň musí být předem promyšlené a připravená obsahově, metodicky i finančně.“ (str. 9)

Zdroj: Hausenblas, Ondřej: Postup při tvorbě a zavádění standardu vzdělávání na školách ČR, 23. 6. 1995. Kopie rukopisu, archiv autorky. Digitalizovala Kateřina Brožová


Celý text tohoto článku (a další texty Ondřeje Hausenblase) najdete ke stažení ZDE.

Politika reformy
A. Možnosti regulace reformy na cestě k zavedení standardu a ke kvalitě školství ZDE.
B. Verze silně kompromisnická a C. Verze jen málo kompromisnická ZDE.

Texty převedené z archivních materiálů nebyly redakčně korigovány. Digitalizovala Kateřina Brožová.


Další díly seriálu najdete ZDE.

Pozvánky

Pozvánky na výstavy

Archiv

Česká škola