Ani talent nazmar

čtvrtek 5. května 2016 · 0 komentářů

Pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) uspořádal 25. 4. nadační fond a patron nadaných žáků Qiido setkání škol z celé ČR, které se věnují vzdělávání mimořádně intelektově nadaných dětí.

Celodenní jednání se zaměřilo na výměnu zkušeností, sdílení rozšiřujících výukových materiálů a také zprostředkování komplexního pohledu na problematiku nadaných dětí a jejich inkluze do vzdělávacího procesu.

„Ve školách je řada dětí s výjimečnými schopnostmi a nemusí to být vždy premianti,“ uvedla na setkání zakladatelka a předsedkyně správní rady nadačního fondu Qiido, Miriam Janyšková. „Je třeba vyskočit ze škatulky, která vnímá mimořádné nadání jen optikou zjevného úspěchu, vynikajících výsledků, píle a vzorného chování ve škole. Intelektově nadané může být i dítě, které ve škole příliš neprospívá, učitelům se jeví jako zlobivé a nepřizpůsobivé nebo pochází z prostředí, ve kterém vysokou inteligenci zpravidla neočekáváme,“ doplnila Janyšková.

Na setkání také vystoupili náměstkyně MŠMT pro řízení sekce legislativy a strategie Dana Prudíková, dětský psycholog Václav Mertin, Zuzana Ludvíková z České asociace pro aktivní rozvoj dětí (CAPARD) a ředitel štěstí ve společnosti Avast, Michal Šrajer.

„Společné vzdělávání je dnes velmi často skloňované téma,“ říká Dana Prudíková. „Není to nicméně vůbec nic nového. Jde o otevřený lidský přístup ke všem, kteří se nějak odlišují. A kde lidskost a pochopení nestačí, musí pomoci systémová pravidla,“ dodává.

Nadační fond Qiido se od roku 2014 zaměřuje na komplexní, systematickou a kontinuální podporu vzdělávání mimořádně intelektově nadaných dětí (MiND) za účelem zvýšení ekonomické prosperity a renomé ČR. Qiidem vytvořený model vzdělávání a výchovy MiND umožňuje základním školám i rodičům naplňovat specifické vzdělávací potřeby takových žáků. Qiido usiluje o to, aby v horizontu 5 let byla v každém kraji ČR alespoň jedna základní škola, která bude v souladu s modelem Qiida rozvíjet kognitivní vědomosti i sociální dovednosti dětí, které myslí jinak.

Další informace jsou k dispozici na www.qiido.cz a facebook.com/qiido.cz

Výzkum: pedagogy práce naplňuje i přes velký stres

středa 4. května 2016 · 0 komentářů

V dnešní době je téma týkající se stresu a syndromu vyhoření velmi frekventované. Vysoce postavení pracovníci firem kolabují – zdravotně, psychicky a někdy dokonce i „hoří“, tedy jsou postiženi syndromem vyhoření. Jak je tomu ve školství?

Co pedagogové a stres? Tuto otázku si položil Ing. Přemysl Doležal, který zrealizoval dotazníkové šetření zaměřené na stres mezi pedagogickými pracovníky. Výzkum probíhal od ledna do března 2016 a celkově se do něj zapojilo 2009 pedagogických pracovníků z celé České republiky.


Jak to dopadlo?

– oslovené pedagogy jejich práce naplňuje (93 %) a chtějí se věnovat pedagogické profesi i v budoucnu (81 %)

– oslovení pedagogové se domnívají, že jsou velmi často v práci vystaveni stresu (89 %)

– tento stres má subjektivně negativní dopad na jejich pracovní výkonnost (76 %)

– nejvíce stresující faktory jsou:
– odpovědnost za zdraví a bezpečnost žáků
– nadměrná administrativa
– chování žáků

– negativní dopad stresu na své zdraví vnímá více než polovina oslovených pedagogů (69 %), především na fyzické úrovni (47 %)

– jako kompenzaci stresu pedagogové nejčastěji využívají
– aktivní pohyb
– četbu knih, poslech hudby, sledování filmů
– aktivity s rodinou

– obavy ze syndromu vyhoření má více než polovina oslovených pedagogů (54 %)

– v případě dlouhodobě trvajícího stresu by vyhledalo odborníka-psychologa 58 % oslovených pedagogů

– školský systém aktuálně nenabízí dostatek aktivit pro pedagogy v rámci prevence stresu a kompenzace pracovní zátěže (84 %)


Grafy si můžete stáhnout ZDE.

Monika Komárková a kol.: Výzkumné šetření sociální integrace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do běžných základních škol

úterý 3. května 2016 · 5 komentářů

Cílem tohoto článku je zprostředkovat průběh a výsledky výzkumného šetření studentek oboru Učitelství pro 1. stupně ZŠ Univerzity Palackého v Olomouci zaměřeného na integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do základních škol.



Komárková Monika, Kotrlá Jana, Krakovská Denisa, Pěnkavová Tereza, Zittová Aneta, Žaláková Ludmila

První část článku se zabývá použitou výzkumnou metodou – sociometrií a postupem při integraci. Druhá část je zaměřena na konkrétní základní školy zapojené do výzkumu a to se zaměřením na integrované žáky navštěvující čtvrté a páté ročníky daných škol a také na zkušenosti učitelů konkrétních tříd, které se výzkumného šetření zúčastnily. Sledována je především jejich odborná informovanost, průběh vyučování a hodnocení individuální integrace žáka. Třetí část se zabývá vyhodnocením výsledků výzkumného šetření a otázkami, které z nich plynou.


Pojem integrace
je v současné době skloňován ve všech pádech a právě tento článek se problematikou integrace, neboli česky,,začleňování“, zabývá. V České republice se o integraci snažíme teprve od počátku 90. let a podmínky a připravenost jsou na základních školách velice rozdílné. Proto bylo výzkumné šetření, o kterém tento článek pojednává zaměřeno na sledování sociálních vztahů ve třídách s integrovaným žákem nebo i několika integrovanými žáky, ale i na celkovou připravenost škol na správné začleňování dětí nejen do školního ale i sociálního prostředí…

Pro zkoumání samotné problematiky integrace byla zvolena metoda sociometrie, tedy „soubor specifických výzkumných postupů, které slouží ke zjišťování, popisu a analýze směru a intenzity mezilidských vztahů, jak se projevují v malých sociálních skupinách“ (CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu. 1. vydání. Praha: Grada, 2007).

Každá malá sociální skupina má určitou vnitřní strukturu. Existují zde určitě vztahy a to vztahy formální, jako podřízenost nebo nadřízenost a také vztahy neformální, které vznikají spontánně na základě právě probíhající situace. Sociometrickou technikou pro samotné šetření bylo zvoleno pozorování a sociometrický test.

A právě sociometrický test byl stěžejní technikou pro získání informací o vztahových vazbách v sociální skupině. Pomocí sociometrického testu se zjišťují pozitivní sociální volby, jako sympatie nebo preference, a také negativní volby, jako například odmítání. Sociometrický test obsahuje jednu nebo více otázek, které umožňují všem členům sociální skupiny volit partnery pro určité situace nebo určité společné činnosti. Zadává se zkoumaným osobám většinou písemně, přičemž tyto osoby odpovídají uvedením příslušných jmen. Obsah otázek je závislý vždy na konkrétním cíli sociometrického šetření.


První sledovanou školou byla plně organizovaná městská škola, která se nachází v blízkosti několika sportovišť a přírody. Jedná se o instituci velice otevřenou veřejnosti. Škola spolupracuje s řadou organizací, firem a především s rodinami jejich žáků.

Ve čtvrtém ročníku bylo přítomno 19 žáků, z toho 7 dívek. Z těchto 19 žáku jsou 3 žáci integrovaní a 5 žáků má jiné specifické poruchy učení či chování. Konkrétně se v této skupině jednalo o potíže dysgrafické a dysortografické, o oslabení percepčně-motorických složek; percepční potíže, mírné potíže v psaném projevu; dysortografie, dyslexie; obtíže ortografického a dysortografického charakteru; oslabení percepčně-motorických funkcí.

Při práci s dotazníkem vystupovali žáci ve skupinách většinou klidně, někteří se však přeli a byli hluční.

Žáci vzdělávaní podle IVP: První žák je integrován s poruchou percepčně-motorických funkcí, dyslexií a dysortografií. U tohoto žáka je nutné respektovat jeho osobní tempo, zadávat k vypracování kratší celky a poskytnout mu delší čas na kontrolu, zaměřit se na čtení s porozuměním. Žák s ostatními spolupracoval, nedělalo mu problém se na něčem dohodnout. Podle dotazníku jej spolužáci vnímají jako dobrého kamaráda a chovají k němu sympatie.

Druhý žák je integrován s dysortografií, dyslexií a dysgrafií. U žáka je třeba zohlednit pracovní tempo při čtení a psaní, zkrátit diktáty a jiné písemné práce, tolerovat specifickou chybovost při psaní a zhoršenou úpravu sešitů. Žák také potřebuje dostatečnou časovou dotaci při práci s texty. V kolektivu ostatních se zmiňovaný žák choval naprosto klidně a podobně jako žák 1 je svými spolužáky vnímán spíše kladně. Podle dotazníku je vůdcem třídy „Protože je srandovní.“, ale také osobou, kterou někteří jako první podezírají, když se stane nehoda.

Třetí integrovaný žák má oslabené percepčně-motorické funkce, dyslexií, dysortografií, dysgrafií a nevyzrálostí CNS. Tak jako u druhého žáka je třeba i tomuto zajistit dostatečnou časovou dotaci při práci s texty a zohlednit jeho pracovní tempo při čtení a psaní. Dále také zkrátit zadání písemné práce a tolerovat jeho specifickou chybovost. Tento žák se v dotazníku objevil (mezi jinými) pouze na pozici nemožného spolužáka, a to protože „Je pomalejší než ostatní.“

Vyučující by dle rozhovoru, který proběhl po dokončení samotného testu, byla ráda, kdyby měla ve třídě na pomoc pedagogického asistenta. Podle svých slov na žáky musí být přísná (obzvláště na jednoho agresivního žáka), aby výuka probíhala plynule. Ve chvíli kdy integrovaní žáci ještě pracují, zadává ostatním žákům další práci k udržení potřebného klidu ve třídě. S dětmi má ale dobrý vztah. V době našeho pozorování si na začátku hodiny povídali o uplynulém víkendu a bylo patrné pozitivní klima třídy.


Schéma č. 1: Škola č.1, 1.–4.třída




Závěr

Úmluva o právech dítěte uvádí: „Právo duševně či tělesně postižených dětí požívat plného a řádného života v podmínkách zabezpečujících důstojnost a umožňujících aktivní účast dětí ve společnosti.“(Úmluva o právech dítěte. Ostrava: Aries, 1993). Dle výzkumného šetření je ale již na první pohled patrné, že pozice integrovaných žáků ve třídách jsou různorodé. V několika třídách se ale opakovala situace, kdy byla integrovaným žákům vyhrazena okrajová nebo nepřátelská pozice. A to buď role nemožného spolužáka, nebo sociálního outsidera. Následuje tedy otázka, zda je plošná integrace žáků, kteří by přešli ze škol praktických na běžné základní školy, vhodná z pohledu zařazení se do kolektivu? V souvislosti s tím by se také mělo uvažovat nad možností, zda integrace může zvýšit procento šikany na školách?

Jak ukázalo výzkumné šetření, tak již nyní se najdou školy, které si z finančních nebo jiných důvodů nemohou dovolit žákům zajistit odborného asistenta. Proto připadá v úvahu se ptát, zda je české školství připraveno na tak rozsáhlou integraci, jakou přinese zrušení praktických škol. Připravil již stát vhodné podmínky pro práci pedagoga, postiženého žáka a i ostatních dětí? Samotné školy jistě vědí, co inkluze přináší jak z hlediska výuky, obstarávání financí a komunikací s rodinou a také pedagogicko-psychologickou poradnou, ale jsou na integraci připraveny také z hlediska socializace a personalizace?

Otázek k diskusi existuje celá řada, ale jediné věrohodné odpovědi přinese až samotná realizace.


Celý text s dalšími grafy si můžete stáhnout ZDE.

Jana Hrubá: DOKUMENTY 113. Máme nového ministra Pilipa II.

pondělí 2. května 2016 · 0 komentářů

Že různí ministři různých stran postupují i zcela protichůdně, to jsme už věděli. Ale že to může udělat jeden člověk, to byla novinka po volbách v roce 1996.

Tak zněl titulek úvodníku Učitelských listů v září 1996.


Máme nového ministra Pilipa II.

Nevěříte?

Jestliže budeme usuzovat podle signálů z jeho veřejných i mediálních vystoupení i z personálních změn po volbách, nastoupil do funkce ministra školství nový člověk jiných, ba zcela protichůdných názorů.

Pilip I. byl sice jmenován do funkce za konzervativní KDS, ale při nástupu vypouštěl balonky liberálních hesel. (Že by již tehdy pomýšlel na přestup do nového klubu?) Nahlédneme-li do tehdejšího tisku, můžeme číst jeho vyjádření jako „dát všem změnám větší dynamiku", „školám a lidem v nich jasnou politiku, jasnou koncepci", „školství by se mělo stát širokým tématem jak politiků, tak veřejnosti vůbec". Slíbil nejdříve „významné novely" a potom „komplexní školský zákon".

Po nástupu ing. Kouckého do funkce náměstka a rychlém urovnání sporů s parlamentním výborem pro školství to chvíli dokonce vypadalo jako realistický příslib. Dokument MŠMT „Kvalita a odpovědnost" se jevil velmi slibně. (Odpovědnost za veřejně deklarovaná koncepční rozhodnutí by se ovšem jistě měla týkat i pana ministra.)

Také v personálních otázkách měl Pilip I. jasno. Z rozhovoru pro UN 22/94: „Pro pedagogickou stránku je nezbytné najít schopné spolupracovníky. Věřím, že se mi časem podaří vytvořit na ministerstvu okruh lidí, kteří dokáží zprostředkovat tak důležitou zpětnou vazbu. Především lidi se zkušenostmi z každodenního chodu školy. K nám se problémy dostanou zprostředkovaně, řešíme vlastně zprávu o problému. Jejich čerstvé zkušenosti pro nás budou nesmírně cenné. Druhou skupinu pak budou tvořit lidé, kteří dokázali na svém místě, na svých školách pohnout věcmi kupředu. Schopní, iniciativní pedagogové s neotřelým myšlením a nápady."

Pilip II., ministr ODS, která se deklaruje jako liberální, se po volbách skutečně činí. Především se zbavuje všech lidí, kteří jen trochu zavánějí reformismem (nebo ho již v závěru předchozího období opouštějí sami – také signál, ne?). Neotřelé myšlení a iniciativa jsou nežádoucí, schopnosti nedůležité. Obstojí jen ti loajální, nejlépe ti servilní, a hlavně politicky užiteční. Fluktuace lidí z praxe na MŠMT je nesmírná, zato osvědčené kádry úředníků z doby před 1. lednem 1990 sedí na svých místech pevně. S nimi i duch jednotné školy, která se tak dobře centralisticky řídí. Pokusy o pluralitu přece přinesly tolik nepříjemností! (Bylo by jistě zajímavé zveřejnit, jaký procentní poměr tvoří obě tyto skupiny.)

Školské úřady si pokrotí bodováním, nejistotou existence a propuštěním několika méně schopných, nebo zase samostatně myslících ředitelů. Kuriózní je, jak MŠMT odůvodnilo odvolání ředitele ŠÚ v Jablonci nad Nisou Františka Vízka v MF DNES 8. 8. 96: „Neplnil jednu z povinností státního úředníka, kterou je respektovat a prosazovat rozhodnutí vyšších orgánů, a to i tehdy, kdy s nimi vnitřně nesouhlasí." Jenže Vízkova práce byla hodnocena v první třetině žebříčku školských úřadů. (Chybou tedy bylo samostatné myšlení a článeček v MF?)

Zpochybní potřebu nezávislosti České školní inspekce, která jako jediná dokázala vytvořit zcela nový systém, jenž mohl po odstranění počátečních šumů poskytovat opravdovou objektivní zpětnou vazbu o stavu českého školství. Vyjádří pochybnost, zda tento systém je to nejvhodnější pro tuto dobu, zda odpovídá tomu, co MŠMT od inspekce očekává (nejdůležitější je zřejmě služba operativě, funkce mocenského klacku!).

O představitelích „pestrých proudů" ve školství se vyjádří jako o „autonomních fundamentalistech", kteří si představují (darebáci!) naprostou volnost. Mají přece dost svobody v tom, j a k učí. Autonomie je podle něho ve stylu výuky v rámci daných regulí. Někteří „ultraliberálové si myslí, že oni nejlépe vědí, co je pro děti dobré." (Omyl – nejlépe to přece ví ministerstvo!) Na jejich tlaky je prý třeba dát pozor – každá chyba úředníka se vymstí.

Tak tohle všechno ke mně dolehlo z tisku nebo z různých vystoupení našeho nového pana ministra v těsně povolební prázdninové době. Když si k tomu přidám text vládního prohlášení (MF DNES z 12. 7. 96), kde není o další transformaci školství, natož o nějakých nových zákonech ani zmínka, musím dát za pravdu Petru Holubovi z Respektu: „Transformace skončila, zapomeňte!"

Pilip II. je ministr, který ji nechce, který ji potichoučku polehoučku odbourává, protože chce být ministrem bez problémů – chce centralistický aparát, shrbené úředníky, poslušné školy, žádné experimenty s nejistým výsledkem. O nic jiného přece ve školství nejde.

Nebo o co mu vlastně jde, nevíte?

Šťastný a veselý nový školní rok přeje všem Jana Hrubá

Zdroj: Hrubá Jana: Máme nového ministra Pilipa II. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 4, 1996/1997, září 1996, č. 6, str. 1. ISSN 1210-6313


Obrat v myšlení ministra Pilipa vyvrcholil při vystoupení v roli (staro)nového minstra školství na školském výboru Parlamentu 19. 9. 1996 – přepsali jsme si tehdy tok jeho myšlenek doslovně podle zvukového záznamu.
„Je nutné zdůraznit, že v tuto chvíli je tedy dokončena, jakkoli ten proces ve školství je samozřejmě věc, která není v jednom okamžiku hotová a tím nekončí na 50 či 100 let, ale pro tento okamžik a stav záměrů ministerstva je nutné říci, že je dokončena pro tuto etapu transformace školství, pokud jde o jeho strukturu. To znamená, že struktura školství je v tuto chvíli i zákony jasně definována.

Pokud hovořím o oblasti základního a středního školství, mám-li hovořit o našich nejvýznamnějších úkolech v této oblasti, musím říci, že nepovažuji za nejdůležitější úkol legislativního rázu. Domnívám se, že relativně rozsáhlé změny školských zákonů, které základním způsobem upravují základní a střední školství a mimoškolská zařízení, tj. zákon 564 o státní správě a samosprávě ve školství a zákon školský, nevyžadují, alespoň teď bezprostředně, nějakých zásadních změn a ta tíha úkolů pro ministerstvo – je nutné soustředit ji především na věci vyhodnocování škol, jasného stanovení nároků na tyto školy, což znamená co nejrychleji dokončit standardy výuky na středních školách a v souvislosti s tím stanovit povinné výstupy – nebo chcete-li, závěrečné či průběžné zkoušky, hodnocení úrovně na těchto školách. Zejména se to týká úvah o jisté transformaci či reorganizaci maturit.

Pokud jde o vysoké školství, myslím, že je známou věcí, že tady naopak na rozdíl od toho zbytku školství platí, že naším hlavním úkolem je úkol legislativního rázu a že předpokládáme, a teď určitě nestačí říct v tomto volebním období, ale v průběhu příštích měsíců předložit návrh zákona o vysokém školství k projednání vládě a Parlamentu. Já si teď netroufám odhadnout přesný časový rozpis, protože jde o otázku, ze které se stalo i výrazné politikum, nejde pouze o hledání technických řešení, ani o hledání průchodnosti různých návrhů, takže odhaduji tu dobu pro předložení na dobu několika měsíců, zhruba půl roku.

Pokud jde o snižování náročnosti, obavy z toho, že úroveň znalostí našich žáků se nějak fatálně zhoršila, v žádném případě nepotvrzuji. My si myslíme, že naším cílem by měla být větší volnost v metodách k tomu, jak dosáhnout stejné kvality. Čili méně předurčovat JAK těm školám, ale více dokázat kontrolovat, na jaké úrovni je potom ten závěrečný efekt, to znamená znalost žáka.“

(Přepis zvukového záznamu vystoupení – archiv autorky.)


Vyhlášení ministra, že transformace skončila, vyvolalo velkou odezvu. Dokumentuje to říjnový úvodník Učitelských listů.


NE depresi a strachu

Díky povolebním signálům ministerstva školství se začala mezi školskými pracovníky šířit deprese. Nahlas to vyjádřil poslanec Daniel Kroupa hned na prvním zasedání školského výboru Parlamentu k otázkám školství 19. 9.: „Vstupujeme do fáze jakési únavy. Obracejí se na mě desítky lidí a upozorňují mě, že ti, kteří se pokoušeli po listopadu 89 ve školství o určité iniciativy směrem ke zkvalitnění výuky, jsou vytěsňováni, potlačováni a je na ně pohlíženo spíše jako na nepříjemný hmyz než jako na ty, kteří mohou pomoci našemu školství. Mnozí z těchto lidí zklamaní odcházejí."

Není divu. Ministr Pilip při svém představení novému výboru na jedné straně rozdal poslancům programový materiál MŠMT „Kvalita a odpovědnost" a na druhé straně znovu vyhlásil, že „pro tento okamžik a stav záměrů ministerstva je transformace školství dokončena, pokud jde o jeho strukturu." Tečka – punktum!

Nepřipadá vám to poněkud feudální? Jeden člověk ze svých subjektivních důvodů odtroubí proces, kterému stovky lidí věnovaly šest let svého života v přesvědčení, že teď konečně je šance změnit školství podle potřeb budoucnosti těch, kteří jím procházejí.

Pokročilejší svět hospodaří s tvořivostí a iniciativou lidí jako s drahou mastí, protože ví, že jedině takoví lidé mohou posunout vývoj kupředu. U nás ti, kteří kýžených postů už dosáhli, bez milosti osekávají tyto snahy jako nepříjemné hloží. Ministr se v odpovědi poslanci Kroupovi vyjádřil, že „ti, kteří se snažili o změny, jejichž představy byly realistické a nějak se vešly do obecného pohledu, jak školství má vypadat, svůj prostor k realizaci mají. Pak byli lidé, kteří si představovali školu jako totálně neuspořádaný organismus, kde je pouze volná hra nabídky, poptávky, zájmu o to, co kdo chce učit, zájmu toho, co se já chci učit – ti mohou být zklamáni, ale těm já vstříc vyjít nedovedu, protože bychom opouštěli principy školské politiky."

Všimněte si pojmů „obecný pohled, jak školství má vypadat" a „principy školské politiky". Mají tato slova nějaký skutečný obsah? Diskutovalo se u nás opravdu v odborné i laické veřejnosti, jaké školství potřebujeme? Došlo se k nějakému konsensu? Nebo přežívá obecná představa staré tereziánské školy, protože většina lidí jinou nezná? A školská politika? Cožpak vláda tohoto státu nějakou zformulovala a přijala? Cožpak nějakou má? První vystoupení ministra školství před poslanci neobsahovalo ani stín nějaké koncepce na jeho nové volební období.

Šest let se houpeme na vlnách nesystémových kroků, vedených těmi, kdo jsou právě náhodou chvíli v jistých křeslech a jsou často ovlivňováni lobbystickými zájmy. Odshora dolů až na úroveň ředitelů škol se nám objevují noví „feudálové", používající zhusta totalitních praktik. Znovu se objevuje strach a zavaluje všechny svými chapadly. Znovu jsou lidé (a bohužel často i mezi učiteli, nejen mezi úředníky), kteří jsou pro samostatné názory nezaměstnaní, znovu je držení moci a váčku s penězi tou nejpůsobivější motivací pro podřízené. Dává právě tohle perspektivu tvůrčím lidem?

V parlamentním výboru se objevil ještě jeden jev. Upozorňování na problémy znělo většinou z úst poslanců opozičních. A je tady to, čeho jsme se obávali. Jestliže nejsou důležité otázky řešeny, ujímá se jich jako volebního kapitálu opozice. Jenže z jakých filosofických východisek? Poslanec za KSČM Klanica se pozastavil ve školském výboru nad „ideologizací" současných učebnic. Přirovnal ji k 50. létům! Jiným by se líbily opět jednotné učebnice (to naštěstí ministr Pilip odmítl). Nečpí vám to návratem k jednotné škole?

Domnívám se, že ti, kterým opravdu jde o pozitivní změny ve školství, musí rychle depresi a strach překonat. Musí najít odvahu a regulérní cesty, jak pokračovat v transformaci dál. Takové cesty jsou, ale přes ministerstvo (a ministra Pilipa) zřejmě nevedou.

Jana Hrubá

Zdroj: Hrubá Jana: NE depresi a strachu. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 4, 1996/1997, říjen 1996, č. 2, str. 1. ISSN 1210-6313


Předseda PAU Ondřej Hausenblas zareagoval na situaci v článku určeném členům PAU věštecky: „Do pěti deseti let se stane, že si rodiče všimnou rozdílu mezi tím, co si pro své dítě svobodně plánují, a co jim státní školství vnucuje.“ Stalo se, ale trvalo to dvacet let. Právě to prožíváme. A vlády, pro které není budoucí vzdělanost národa hlavním úkolem, máme dodnes…


Co si teď počneme?

V třetím zářijovém týdnu prohlásil ministr Pilip, že prý transformace školství skončila. Podařilo se mu tím přesně vyjádřit, jak málo pochopil, co transformace je. Cožpak opravdu provedl komplexní průzkum na všech školách, aby mohl s jistotou tvrdit, že my jsme už vymřeli nebo opustili školství? Podle úředníka ovšem transformace spočívá ve vydání pokynu k transformaci a Pokynu k ukončení transformace.

O tom, jestli transformace skončila, rozhodneme my, nikoli MŠMT. Rozhodneme to tím, že budeme pokračovat v tom, jak angažovaně vyučujeme, jak získáváme na svou stranu rodiče a další učitele, jak udržujeme vzájemné styky a navazujeme spolupráci s dalšími svobodnými asociacemi. Anebo se necháme otrávit předpisy, které jsou čím dál omezenější, a tím, že rezignujeme před povinnými a jednotnými osnovami. Možnost vytvořit pro své žáky tu svou, nejlepší verzi „osnov“, která se zpočátku slibovala aspoň pro Obecnou školu, už pominula taky. Představy vládních úředníků o tom, co národ potřebuje pro svou budoucí vzdělanost, jsou na úrovni jejich vlastních zážitků ze socialistické školy.

Dnešní základní škola, staré osnovy, Obecná/Občanská jsou si náramně blízké a jsou nápadně odlišné od toho, jak má vypadat skutečné kurikulum, program, který dává školám svobodu pracovat podle svého nejlepšího vědomí a podle kterého škola hledá a nabízí žákům nejlepší příležitosti k učení. České školství zůstává i nadále jednotné, přestože žáci jsou čím dál různější – za branami školy svoboda dosud kvete a čím dál míň občanů zůstává uniformními socialistickými poddanými. Do pěti deseti let se stane, že si rodiče všimnou rozdílu mezi tím, co si pro své dítě svobodně plánují, a co jim státní školství vnucuje.

Kde v té chvíli budeme my? Někteří nebudeme, někteří se budeme živit v jiných službách, někteří budeme ilegálně učit dobře a trápit se hlupáctvím nahoře, a někteří podlehneme a budeme předávat žákům své otroctví. Taková vize nás v PAU nemůže rozhodně těšit.

Naše snaha ovlivňovat toky byrokratických rozhodnutí tím, že podáme ministerstvu sem tam nějaký rozumný návrh, že vypracujeme stanovisko, kterým budou upozorněni, že dosud nejsme všichni stejně šediví, naše experimenty ve výuce, to vše mělo snad ten smysl, že to zpomalovalo byrokraty při brzdění reformy. Ale neubrzdilo. Jenže tyto naše PAUácké činnosti, které nám ukládají naše stanovy, naopak zrychlovaly transformaci tam, kde se skutečně odehrávat má a kde to jedině má smysl – uvnitř: učitele, třídy, školy. Vyzkoušeli jsme si, jak účinné je se žáky mluvit jako s partnery a svěřovat jim odpovědnost. Možná se už nebudeme umět vrátit k sekýrování, zastrašování známkou, omílání učebnicových frází. Transformace bude probíhat dál, dokud ve škole zůstaneme. Je nás málo – pár set ze 140 000 – a celkovému zhroucení mizerně řízeného školství tím nezabráníme, což je dobře – když to po dobrém nešlo, tak až to rodičům dojde, padne příslušný ministr. Ale budeme kolem sebe mít rodiče, žáky a absolventy, na kterých se ta naše transformace projeví. O to má smysl pečovat, aby jednou byli připraveni lidé ke zvolení do školských rad a ředitelských postů, až si vláda uvědomí význam vzdělanosti.

Měli jsme asi velké oči, když jsme si mysleli, že rozum vítězí tak rychle. Ale život si nakonec rozum proti ignoraci vydupe. Až rodiče dostanou strach, že jejich zotročené nevynalézavé dítě nenajde po škole práci, až si podnikatelé uvědomí, že tak vysoká míra lenosti, nepoctivosti a pasivity jejich zaměstnanců je produktem jednotného školství, pak bude po dobrém vzdělávání poptávka, a bude náhle příliš drahé na to, aby v něm směli překážet pantátové z minulého století.

Do té doby se budeme vzdělávat, seznamovat se se zkušenostmi učitelů v zemích se svobodným školstvím, vytvářet a vyměňovat si vlastní projekty a programy. Třebas nám nebude tak těžko přinejmenším platově: aby náš ministr mládeže neměl pod okny demonstrace a vypadal ve vládě schopně, možná zapracuje aspoň na zvýšení platů učitelů… Ostatně kdož ví, jak dlouho se může udržet vláda, pro kterou není budoucí vzdělanost národa hlavním úkolem.

Zdroj: Hausenblas Ondřej: Co si teď počneme? Informační list PAU, říjen 1996


Další díly seriálu najdete ZDE.

Jak na nenásilnou komunikaci s dětmi?

sobota 30. dubna 2016 · 0 komentářů

Nenásilná komunikace Brno vás zve k prvnímu on-line setkání s trenéry Mezinárodního intenzivního tréninku (IIT) Nenásilné komunikace v ČR 2. 5. 2016.

Děti by měly od svých rodičů dostat dvě věci: kořeny a křídla.“ (Johann Wolfgang von Goethe)

Jako prvního můžete virtuálně potkat Franka Gaschlera z Německa, jehož pozvánka zní takto: “Během webináře se chci podělit o několik myšlenek o vztahu s dětmi budovaném na principech Nenásilné komunikace a zejména potřebě důstojnosti dětí i rodičů.”


2. května v 19:00 hodin

Webinář je veden v angličtině a je zdarma.


Jak se připojit?

1. Zaregistrujte se ZDE.
2. Po té vám zašleme vstupní kód umožňují účast na webináři. Připojit se bude možné od 18:40
3. Připojte se nejpozději 18:55, ať můžeme začít v 19:00.


O Frankovi

Frank je mediátorem ve firmách a organizacích a koučem. Jeho vášní jsou však také děti a rodiny. Společně se svojí ženou Gundi vyvinuli program Giraffentraum, který přináší Nenásilnou komunikaci do školek a škol. Franka zajímá jak mohou rodiče co nejlépe plnit svoji roli, žít naplno svůj život a zároveň svým dětem poskytovat svobodu i oporu.

Více o intezivním kurzu Nenásilné komunikace 9.–13. 11. 2016 na www.cs.iit2016.com nebo na iit@nvcbrno.cz

Jaroslav Pinkas: Hodnoty rytířství

pátek 29. dubna 2016 · 0 komentářů

Učební materiál je určen pro hodiny dějepisu v gymnáziích s žáky ve věku 16–19 let.

Zdroj: Metodický portál RVP.cz

Žáci pracují s prameny, které jim umožní pochopit hodnotový svět rytířství. Analyzují obsahovou stránku textů a následně je srovnávají. Kromě rytířské etiky žáci interpretují posuny v postavení krále ve společnosti v souvislosti s rozvojem feudálních vztahů.

Pracovní listy najdete ZDE.

Očekávaný výstup definuje proměny hospodářského a politického uspořádání středověké společnosti 5.–15. století a jeho specifické projevy ve vybraných státních celcích.

Další materiály k tomuto výstupu najdete ZDE.

Vychovejte si svého robota

čtvrtek 28. dubna 2016 · 0 komentářů

Vychovat robota a vštípit mu lidské hodnoty a postoje je cílem unikátního projektu Výchova robota, na němž se podílí také česká firma Cyber Global. Společně s dalšími dceřinými společnostmi firmy People Global Limited z Cambridge nabízí účast na tomto projektu všem, kdo mají zájem naučit robota s umělou inteligencí něco ze svého oboru. Projektová hra má obrovský úspěch nejen mezi mladými lidmi.

Na diskusním setkání v dubnu 2016 v Praze byla přivítána v týmu Výchovy robota také Lucie Ferstová. Jako česká adeptka mise Mars One si Lucie v Londýně vyzkoušela také dialog s umělým mozkem Metila. Robotická neurotechnologie Metila je mozek pro humanoidního avatara nebo robota, díky němuž dokáže každý robot inteligentně komunikovat s člověkem a rozumět lidským potřebám a hodnotám. Robot se také dokáže přizpůsobit chování a komunikaci člověka.

Lucie o Metila říká: "Je zajímavé, že výstup z Metila mi potvrdil moje charakteristiky a způsob myšlení tak, jako ho vnímám vlastní sebereflexí – co více, na některých myšlenkových omezeních, které identifikovala, už se nějakou dobu snažím pracovat. Mít k tomu od Metila objektivní názor působí do značné míry motivačně".

"Nastal čas, kdy nám může umělá inteligence začít účinně pomáhat a sloužit, pokud je to naučíme. Dostali jsme se do bodu zlomu – člověk a robot spojí své síly, aby společně dosáhli většího pokroku ve světě nových technologií," říká investor a autor robota Metila Gustav Mistrík.

Účastníci neziskového herního projektu Výchova robota mají nyní jedinečnou příležitost ovlivnit, čemu bude robot rozumět a co bude moci zpětně předávat dalším lidem. Jde vůbec o první projektovou hru tohoto typu v České republice, který umožňuje interpretovat zkušenosti a postřehy ze všech oblastí lidské komunikace, od vzdělávání až po marketing nebo výuku angličtiny.

"Jde o uplatnění přirozeného talentu umět vést rozhovor nebo obratně mluvit. Jde ale také o příležitost vytvořit si vlastního pomocníka, přítele nebo asistenta, kterého vychováte a předáte mu své zkušenosti," říká Gustav Mistrík. Do projektové hry je stále možné se zapojit na adrese www.vychovarobota.cz.

Kontakt: vychovarobota@peopleglobal.cz

Badatelsky orientovaná výuka studenty zajímá

středa 27. dubna 2016 · 0 komentářů

Na Reálném gymnáziu a základní škole města Prostějova se 12. 4. konal workshop pro učitele chemie. Ten vznikl ve spolupráci s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze (VŠCHT Praha) v rámci projektu Amgen Teach. Cílem workshopů je zlepšovat přístup středoškolských profesorů k moderním poznatkům a metodám z oblasti výuky přírodních věd a zvýšit tak zájem studentů o jejich další studium.

Jarní série regionálních workshopů pro učitele chemie je další aktivitou na podporu moderního pojetí výuky chemie v České republice. VŠCHT Praha se dlouhodobě snaží zlepšit kvalitu středoškolského vzdělání a reaguje na jeho nedostatky, například klesající zájem studentů o studium přírodních věd nebo často omezený přístup učitelů k průběžnému školení. Program prostějovského workshopu byl zaměřen na badatelsky orientované experimentování a zahrnoval čtyři bloky, ve kterých byly představeny méně známé pokusy ze čtyř tematických oblastí: netradiční pokusy s mědí a chlorem, barevná chemie a pokusy na principu elektrolýzy.

„Součástí workshopu byly také dva typy demonstračních pokusů pro výuku. U žákovských pokusů se zaměřujeme na badatelsky orientovanou výuku, kdy žáci během realizace pokusů podstatu dějů objevují a chápou sami. Následoval již tradičně i seminář o využití badatelsky orientované výuky v praxi, na kterém naši odborníci hovořili o reálném zapojení těchto nových učebních postupů. Doufáme, že díky získaným poznatkům mohou učitelé efektivněji motivovat své žáky pro studium chemie a přírodních věd,“ shrnuje prof. Ing. Karel Melzoch, CSc., rektor VŠCHT Praha.

„Jsme velmi potěšeni, že se podobný workshop mohl konat také na našem gymnáziu. Průběžné proškolování našich učitelů považujeme za zcela zásadní. Cílem je předávat informace studentům záživnou a novou formou, abychom zvýšili jejich zájem o vyučovanou látku,“ dodává RNDr. Ing. Rostislav Halaš, ředitel Reálného gymnázia a základní školy města Prostějov.


Amgen Teach pomáhá učitelům zaujmout studenty

Program Amgen Teach, jenž byl v České republice zahájen v roce 2014, propaguje badatelsky orientovanou výuku přírodovědných předmětů a od svého počátku spolufinancuje vzdělávací aktivity VŠCHT Praha. Na organizaci odborných workshopů a vzdělávacích aktivit pro učitele přírodních věd v České republice poskytne do konce roku 2016 téměř 3 miliony korun.

„Řada pedagogů nemá přístup k průběžnému školení, zdrojům ani materiálům potřebným k tomu, aby drželi krok s moderními výukovými metodami. Workshopy v rámci programu Amgen Teach se jim snaží tyto nedostatky nahradit a naučit je ve třídě efektivně využívat výukové metody založené na výzkumu. Tímto způsobem bychom chtěli podpořit zvídavost žáků a zájem studentů o přírodní vědy,“ upřesňuje PharmDr. Mark Bachleda, MBA, ředitel společnosti Amgen v České republice, jejíž nadace program Amgen Teach financuje.

Efektivnější plánování hodin

úterý 26. dubna 2016 · 0 komentářů

Deník the Guardian přináší tipy australských učitelů na zefektivnění plánování hodin – i v Austrálii učitelé běžně dělají přípravy dlouho do noci. Server tak chce inspirovat kantory, jejichž novoročním předsevzetím je trávit plánováním hodin méně času (bez dopadu na kvalitu).

Zdroj: Scio 12. 1. 2016

Učitelka matematiky Mel Mudowney např. doporučuje určit si na přípravy předem časový limit a nastavit si budík, aby upozornil na blížící se konec. Učitelé informatiky Matt Britland a angličtiny Jack Askew zas nedají dopustit na techniky, které jim umožňují efektivní plánování. Doporučují dělat přípravy elektronicky a mít je dostupné ze všech zařízení.

Sami využívají nejrůznější aplikace a programy, Matt má přípravy v Outlooku, v případě plánování v týmu je pak sdílí na GoogleDrive, osvědčila se mu i aplikace iDoceo. Jack využívá cloudové aplikace a k uložení učebních plánů stažených na internetu využívá aplikaci EverNote. Vytištěné a psané přípravy doporučuje nafotit do telefonu a systematicky ukládat.

Bloggerka a zástupkyně ředitele velké australské střední školy Shaun Ellison pak nabízí seznam klíčových otázek pro naplánování hodiny:
Co přesně chci studenty naučit a jak to udělat zajímavě?
Co jsou časté omyly studentů v tomto tématu a jak jim předejít?
Jak zjistím, co už třída o tématu ví?
Kdy studentům ukázat, jak novou vědomost/dovednost použít v praxi?
Jaké otázky mám během hodiny studentům pokládat, abych si ověřil/a jejich pochopení látky?
Jaké otázky jim položit pro prohloubení základů, které si již osvojili?
V jaké části hodiny budou mít studenti možnost nové vědomosti/dovednosti použít a procvičit?

Shaun závěrem doporučuje zjistit na konci hodiny, co bylo pro studenty těžké, aby se k tomu mohl učitel vrátit v dalších hodinách.

Jack Askew dodává, že je třeba využít vždy toho, co v hodinách fungovalo a inspiraci hledat i u jiných kantorů. Lze využívat už připravené a osvědčené plány přizpůsobené konkrétní třídě. Andrew Foster vybízí k učení o trošku méně učiva s častějším opakováním a konečně Tim Head zdůrazňuje, že přípravy mají výuku podpořit, ne ji svazovat.

Jana Hrubá: DOKUMENTY 112. Budeme moci vytvářet vlastní vzdělávací programy?

pondělí 25. dubna 2016 · 0 komentářů

Představte si, že jsme po vlastních vzdělávacích programech kdysi toužili. Po tom, co později nevhodný způsob realizace mnoha učitelům znechutil. Jaké představy tedy byly na začátku?

Na začátku byla potřeba, přání a tápání.

„Nad touto otázkou se začátkem prosince (1995) sešli ředitelé ZŠ a další zájemci na semináři PAU. Základní informaci k tvorbě vzdělávacích programů a přípravě pravidel pro jejich schvalování podal Mgr. Bohumír Šumský, ředitel odboru základního školství MŠMT. Živá diskuse, která následovala, poukázala na celou řadu problémů. Přinášíme alespoň některé citace názorů účastníků:

„Bylo by možné, aby nebyl pevně stanovený rozvrh hodin podle předmětů a učivo mohlo být integrováno v projektech nebo jinak?"

„Jednou z platných hygienických norem je délka vyučovací jednotky a skladba rozvrhu. To už dávno odporuje živé praxi. Většina už přišla na to, že pevně ohraničených 45 minut není to pravé ořechové. Počítá se s uvolněním tohoto předpisu pro všechny programy? Je podivné, že Obecná škola tento předpis nerespektuje a už je předem známo, že bude přijata jako vzdělávací program, ačkoli ještě nejsou schválena kritéria pro akreditaci."

„Mnozí pedagogové sice volají po normách a pokynech, na které jsou z minulosti zvyklí. Ale pro jiné je zase problém v tom, že mantinely jsou příliš striktně vyznačené. Volnější prostor přece nutí ředitele a učitele, aby přemýšleli, jaké mají děti, jaké podmínky a potřeby. Těmto lidem by měla být dána možnost. Přitom jsou někdy trestáni za to, že zkoušejí něco nového. Kdo ušetří na výuce, na dětech, je dokonce odměňován. Není to tedy otázka peněz."

„Základní škola by měla mít možnost dávat dětem zajímavou nabídku. Jestliže to dělat nemůže, pak v konkurenčním prostředí nemůže konkurovat víceletým gymnáziím. Odchody žáků po 3. a 5. třídě znamenají selekci a trend k pětileté základní škole. O tom by neměli rozhodovat úředníci."

„Předpisy jsou šité na velká města. Pro malé školy a méně početné třídy jsou nedostupné volitelné předměty, kvalifikovaná výuka jazyků. Jak mají potom konkurovat?"

„Do jaké míry se při tvorbě bezpečnostních a hygienických předpisů spolupracuje s pedagogy a psychology? Je všeobecně známo, že mají k zastaralým předpisům řadu výhrad."

„Veškerá pedagogická a psychologická literatura hájí jednotnou, vnitřně diferencovanou školu. Selekce v německém stylu je krokem zpátky. Vždycky se však narazí na požadavky politické a ekonomické."

„Dostáváme řadu dopisů a telefonátů, že spousta škol a učitelů by chtěla zkoušet slovní hodnocení a ministerstvo jim to nedovolilo. Experimentující školy odevzdávaly každý rok podrobnou zprávu, VÚP napsal čtyřicetistránkový elaborát. Přesto kdosi u zeleného stolu rozhodne a nemá ani povinnost zdůvodňovat. Původní experiment se nechává vymřít."

„Mělo by se zhodnotit, co se vůbec na školách dělo za minulých 4–5 let. Určitá pluralita se už vytvořila, ať zákonně či nezákonně. Měly by se zhodnotit zkušenosti těchto učitelů."

„Dvakrát jsme se účastnili projektu ExTra. Zkoušeli jsme volitelné předměty, vnitřní diferenciaci. Nikdy nikoho nezajímalo, jaký je výstup, jaká zkušenost. Je to hrozná škoda, že nikdo nezaznamenal, co se dělo na tolika školách. Vždyť projekty stály obrovské peníze a výstup není žádný."

„Jsem studentka, takže co teď řeknu, je dáno věkem a nulovou zkušeností. Moje představa byla, že skupina pedagogů z praxe dává své zkušenosti a požadavky školským úřadům, ty je soustředí a poskytnou ministerstvu, které by mělo být naší matkou a mělo by nás hájit a prezentovat naše potřeby vládě a ekonomům. Jsem tady jako Alenka v říši divů."

„Je to krásné, co říkáte, ale musím dodat: Svatá prostoto!"

„Naše sedánky jsou pěkná věc, ale uvědomme si, že se vaříme v papiňáku. Vůbec nevíme, kde se nacházíme a kam jsme neseni. Nevíme, kam naše společnost bude směřovat. Může se stát, že to bude k německému modelu zkrácené základní školy… V samotném Německu po boomu 70. let mají takový zmatek a stojí to tolik peněz, že bychom se toho měli vyvarovat. Skandinávský model jde cestou opačnou – dlouhá povinná školní docházka v rámci jedné školy. Základní škola je tam devítiletá plus nepovinný 10. ročník. Společnost tam perspektivně směřuje k dalšímu rozvoji osobnosti.

U nás se tenduje k tomu, abychom se stali zásobárnou levné pracovní síly pro již rozvinuté země za cenu přijetí do evropských struktur. To je velmi krátkozraké, budou-li za to platit naše děti v možnostech své kvalifikace a rozvoje své osobnosti.

Je potřeba právě teď před volbami atakovat poslance. Všechny koaliční strany mají ve svých volebních programech všemožnou podporu diverzifikace a autonomizace škol. Zeptejme se jich, co v tom udělali!"

„Naše zkušenosti je potřeba sepsat, podložit argumenty a čísly a bojovat o ně. Není ještě všechno rozhodnuto."

„U nás se prosadí pedagogické záležitosti (ne správní, ne ekonomické), až se do toho vloží přiměřeným způsobem vzdělaní a orientovaní rodiče. V současné době nás brzdí střet hodnot, hodnotová orientace společnosti."

„Potácíme se na hraně mezi dvěma propadly. Šikovné školy, které jsou zde zastoupené, by chtěly naznačit, co by potřebovaly pro svou práci. Na druhé straně jsou ti rodiče, učitelé a úředníci, kteří nechápou, o co jde. Vstupují do toho s představami, které nejsou dnešní. Měli bychom hledat cesty, jak pokračovat v rámci daných možností."

„Měli bychom požadovat, aby dokument Kvalita a odpovědnost, kde je deklarována podpora plurality školství, byl schválen vládou."

„Cesta není jednoznačně otevřená. Neměli bychom se dohadovat o detailech, ale sjednotit se a jasně říci tomuto státu své priority. Na prvním místě je to autonomie školy, svázaná s plnou odpovědností. Požadovat na státu, aby připravil kvalitní zákon o vzdělávání. Měla by být ustavena Národní rada pro vzdělání – sdružení osobností (odborníků i praktiků), která by měla právo posuzovat jakákoli úřednická rozhodnutí. A hlavně bychom měli správně volit."

„Třeba nezískáme většinu, ale musíme být slyšet."

„Všem nám jde o rozvoj osobnosti každého dítěte. Klade si vůbec někdo kompetentní tuto otázku?"

Vybrala Jana Hrubá

Zdroj: Hrubá, Jana: Budeme moci vytvářet vlastní vzdělávací programy? Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 3, 1995/1996, únor 1996, č. 6, str. 2. ISSN 1210-6313


Kdo řekne, kolik bude vzdělávacích programů?

„Osobně si myslím, že to není otázka, kterou by mělo řešit ministerstvo. Je to věcí učitelů a lidí, kteří s dětmi pracují a naplňují státem stanovený standard… Byrokracie má zajišťovat a ne nařizovat… Jde o to, aby současná a budoucí legislativa byla koncipována tak, že nebude bránit těm, kteří chtějí učit jinak, aby to mohli dělat jinak a bylo to v souladu se zákonem. Aby byli novátoři chápáni v souladu se společenským trendem. Pluralita spočívá v tom, že si jednotlivé školy budou moci podle místních podmínek utvářet svůj program. To by měla legislativa umožnit, i kdyby to byly dvě školy v republice, nebo šest rodičů, nebo šedesát, nebo šest tisíc – to je úplně jedno. Jde o to, aby tu ta možnost byla." (Karel Rýdl)

Zdroj: JHá: Kdo řekne, kolik bude vzdělávacích programů? Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 3, 1995/1996, únor 1996, č. 6, str. 2. ISSN 1210-6313


Ministerstvo mělo ale jiné představy:

„Ministerstvo v nejbližší době předloží dva řekněme modelové vzdělávací programy, které budou naplňovat standard základního vzdělávání a všechny další podmínky nutné pro schválení takovéhoto učebního dokumentu. Bude to vzdělávací program "základní škola" a program "obecná a občanská škola". Současně s nimi předloží i pravidla pro schvalování vzdělávacího programu a stanovený postup při schvalovacím řízení, kterými budou kromě respektování standardu vázáni potencionální tvůrci dalších vzdělávacích programů…

…MŠMT předkládané modelové vzdělávací programy jsou stavěny a event. upravovány tak, aby stanoveným pravidlům a podmínkám vyhověly a aby mohly sloužit i jako výchozí model pro tvorbu dalších. Záměrně jsou koncipovány i tak, aby si školy mohly určité věci dopracovávat a upravovat podle svých podmínek. Budou umožňovat rozšířenou výuku některých předmětů, různé způsoby výuky i její organizace atp. Nebylo by jistě účelné, aby každá druhá škola měla svůj vzdělávací program, který by se v podstatě nelišil od ostatních. Chceme umožnit existenci odlišných programů, pluralitu cest, ale na druhé straně musíme zajistit kontrolovatelnost kvality, srovnatelnost financování a v základním školství i vzájemnou prostupnost těchto cest a srovnatelnost výstupů…

Zdroj: Šumský Bohumil: Co je to vzdělávací program? Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 3, 1995/1996, únor 1996, č. 6, str. 3. ISSN 1210-6313


V diskusích vyvstala závažná otázka podoby a obsahu vzdělávacích programů. V té době již existovalo několik návrhů. Jako modelové ovšem většinou přijaty nebyly.


Co, jak a proč se budou děti učit?

Kulatý stůl Ústavu rozvoje školství PedF UK k problematice vývoje vzdělávacích programů pro ZŠ – prosinec 1995
Za velkého zájmu pedagogické veřejnosti zde byly představeny svými autory vzdělávací programy, nacházející se v různých fázích přípravy. Nedostavili se pouze zástupci programu Obecná a Občanská škola (asi necítí potřebu, jsou si jisti…). Nedostavila se ani vedoucí oddělení inovačních programů MŠMT Mgr. Fleissnerová (také asi necítila potřebu).

Pokusíme se vám zprostředkovat alespoň základní informace a výběr ze zajímavé diskuse.


Základní škola: dr. Smejkalová

Na přípravě programu jako úkolu MŠMT se účastnilo asi 15 pracovníků VÚP ve své pracovní době v průběhu asi jednoho roku. Program je dokončen a je před schválením. Základním záměrem je orientace na žáka. Obsah vzdělávání je chápán jako nástroj orientace v životě. Důraz je kladen na činnostní vyučování. Učební plán je variabilní, umožňuje profilaci škol. (Program byl představen těžko reprodukovatelným způsobem. Fráze silně připomínaly podobné dokumenty minulosti.)


Národní škola: dr. Kitzberger

Program připravili členové Asociace pedagogů ZŠ na základě grantu MŠMT v hodnotě 285 000 Kč. Je to první program, na kterém pracovali výhradně učitelé z praxe – původně asi 150, větší podíl má 30. Práce o víkendech a prázdninách trvala jeden rok. Program prošel oponentním řízením. Nyní se zapracovávají připomínky a standard, který byl schválen až v průběhu prací. Vzhledem k zákazu MŠMT poskytnout výsledek třetí osobě, který je obsažen ve smlouvě, byly uvedeny jen rámcové údaje: Program obsahuje kmenové učivo a nadstavbovou část, která umožňuje profilaci školy (asi 30% učebního plánu). Je zpracován na 9 let školní docházky pro 95% populace, protože předčasnou selekci považují autoři za nesprávnou. Doporučuje nové prvky nebo legalizuje již používané: integrace předmětů, projekty, vnější moduly (zdravý životní styl, filosofie pro děti). (Podrobnější principy najdete v tomto čísle.)


Živá škola: dr. Hausenblas

Program vytvořený nezávislou Nadací Škola pro děti, pracovalo na něm 4–5 lidí ve svém volnu necelý rok. Liší se tím, že nejde o osnovy. Autoři se snaží toto pojetí překonat. Neuvádějí učební plán, protože se domnívají, že dělení do předmětů nebo bloků je v kompetenci školy. Stejně tak témata považují za záležitost metodiky. Za nejdůležitější pokládají, co se bude ve škole dělat. Nejde o metodu, ale o „základní stavební kameny" pro školy, které si budou vytvářet samostatná kurikula. Legislativa nesmí být šita na konkrétní představy nějakých osnov, ale zákon musí vytvořit prostředí pro vznik různých programů. Jinak by se školství uzavřelo změně a vnitřnímu vývoji. Program dává školám příležitost, aby si vyzkoušely, jak se dá učit jinak alespoň v týdenním projektu. Již půl roku je zdarma distribuován na školy. (Podrobné informace s adresou byly otištěny v UL 3/95 na str. 15.)


Reálná škola (ZDE a ZDE): dr. Macháček

Jeden autor, projekt financovala Nadace škola pro děti. Ideovým východiskem je to, že dnešní škola představuje dětem „malou" vědu. Počítá se s tím, že je to přípravka pro vysokou školu. Lidé ve skutečnosti potřebují pro život zdraví, peníze a mezilidské vztahy. O těchto věcech se děti ve škole naučí strašně málo, nedovědí se, co je dobré a špatné a proč. Program nevylučuje klasické předávání vědomostí, avšak chce podstatně zvětšit aktivitu dětí v hodině. Autor chce po dopracování přihlásit program k akreditaci. (Podrobnější informace vyšla o prázdninách v UN.)


Česká škola waldorfského typu: dr. Nejedlo

Východiskem je učení rakouského filosofa Rudolfa Steinera. Vychází z celkového pohledu na člověka, dětství chápe jako šanci hluboce prožít dobro, krásu, pravdivost, žít v dobrém vztahu k ostatním lidem. Ve waldorfské škole je preferováno umění, ať je to malování, modelování, hra na hudební nástroje. Pěstuje se hluboký vztah k přírodě. Je to škola svobodná a záleží zcela na svobodném rozhodnutí rodičů, zda do ní své děti dají. Lektoři byli vyškoleni v rámci programu TEMPUS. Učitelé si kursy platí. Program byl již předložen Sdružením waldorfských škol na MŠMT ke schválení.


Integrovaná tematická výuka: dr. Jana Nováčková

Východiskem je učení Američanky Susan Kovalikové. Vydání překladu její knihy bylo financováno z prostředků PHARE (240 000 Kč). Program vychází z výzkumů mozku v procesu učení. Vymezuje pravidla soužití ve škole a zdůrazňuje, že pocit ohrožení znemožňuje úsilí učitelů a kvalitní učení žáků. Model opouští klasický rozvrh předmětů. Obsah se zachovává, ale učí se integrovaně, což vyžaduje restrukturalizaci osnov. (Podrobnosti najdete v UL 1/94 na str. 12.)


Zdravá škola: dr. Břízová

Program je garantován Radou Evropy a Světovou zdravotnickou organizací, která také dotovala práci 4 lidí v Národním centru podpory zdraví. Podporu poskytlo i Ministerstvo zdravotnictví a dánská nadace. Ministerstvo školství poskytlo 63 000 Kč z projektu Extra. Projekt je již tři a půl roku realizován na 94 školách v republice, které se k němu dobrovolně přihlásily. Školy si zpracovaly vlastní projekty vycházející z jejich podmínek v rámci programu Obecné školy, ITV nebo České školy waldorfského typu. Zdraví je prezentováno jako priorita v komplexní podobě, tzn. jako stav tělesné, duševní, sociální, duchovní a morální pohody. Pracuje se na principu všesměrné komunikace v síti, uskutečňují se semináře pro učitele, byly zpracovány pomocné materiály pro děti i učitele. Výzkumy ukazují, že uvolnění atmosféry ve školách vede ke zlepšení fyzické kondice i školních výsledků dětí. (Podrobněji v UL 2/94, str. 7.)


Jaký učitel?

V diskusi se pak profiloval obraz učitele, který bude schopen učit v rámci některého z těchto programů, nebo si vytvořit s kolegy ve své škole svůj vlastní. Určitě to nebudou ti učitelé, kteří potřebují jako oporu podrobné učebnice s mnoha obrázky a s co nejpodrobnější metodickou příručkou. U těch je obvykle brzdou i jejich aprobace, která jim nedovoluje pustit se na tenký led integrovaných předmětů.

Učitel se především musí vnitřně ztotožnit s principy zvoleného programu. Musí to být učitel věrohodný, kterému dítě může důvěřovat. Nemůže říkat nic, čemu sám nevěří. Bude potřebovat výcvik v dovednostech, které mu jeho odborná příprava nedala – v komunikaci, ve spolupráci, v tvořivém myšlení. Důležitá je dobrá znalost oboru, všeobecná vzdělanost, stav psychosociální pohody. Měl by vědomě redukovat svou potřebu moci. Autoři věří, že pokud učitelé dostanou svobodu, tyto kvality v sobě najdou. Významnou roli tu musí sehrát příprava budoucích učitelů na pedagogických fakultách.


Pro koho?

Navrhované programy jsou určeny pro všechny děti. Autoři se většinou domnívají, že pro děti je důležité, aby se vyvíjely v přirozené vrstevnické skupině nejméně do 15 let. Jsou tedy proti předčasné selekci, protože vzdělávací šance pro méně nadané děti pak klesají. Tyto argumenty je ovšem nutno dobře vysvětlovat rodičům, protože oni mají právo na svobodu volby vzdělávací cesty pro své děti.


Co učit?

Při výběru obsahu učiva by mělo být základním kritériem, aby děti uměly své znalosti v životě použít, aplikovat, tvořivě myslet a řešit problémy ve variantách. To jim tradiční skladba učiva obvykle neposkytuje. Je tedy třeba jít za její hranice.


Proč?

Pluralita cest by měla vést k hledání společného cíle – jak nejlépe vybavit děti pro život, vštípit jim jako hodnotu touhu po celoživotním vzdělávání. Je to záležitost celospolečenská. Důležité samozřejmě je, co se děje přímo ve třídách. Učitelé by se měli zbavovat školometství, dostávat dostatek impulsů pro změnu. Pluralitu je třeba umožnit legislativou a dát jí rámec. A právě to je úlohou státu.

Ze záznamu vybrala Jana Hrubá

Zdroj: Hrubá Jana: Co, jak a proč se budou děti učit? Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 3, 1995/1996, únor 1996, č. 6, str. 4/5. ISSN 1210-6313


Všimněte si tehdejší představy o tom, pro jaké učitele bude zvolený nebo dokonce společně ve vlastní škole vytvořený vzdělávací program přitažlivý. „Učitel se především musí vnitřně ztotožnit s principy zvoleného programu.“ Na to MŠMT později při zavádění školních vzdělávacích programů zcela rezignovalo. Tam byl a je pes zakopán.

Obtíže s tvorbou školy pro děti

Hana Kantorková (Lukášová) z Ústavu pro svobodné alternativní školství, PdF Ostravské univerzity o tomto procesu napsala:

„…MŠMT se rozhodlo vstoupit do živého a možná trochu živelného proudu transformace a pluralizace české školy. Budeme vycházet z faktu, že ministerstvo má pozitivní snahu zmapovat tento živý transformační proud a orientovat se v něm pro nalezení odpovídajících evaluačních nástrojů. Co však už v pořádku není – úřednicky vnucovat pedagogické veřejnosti apriorní představu o transformaci prohlášeními, že uznám čtyři nebo sedm projektů. Zde totiž počet předem omezovat nelze.

Ani apriorní preference projektů Obecná a Občanská škola (viz ZDE), které jistě mají svou hodnotu, není možná, protože jejich násilné přijetí z vnějšku nemůže vést k vnitřní transformaci školy.

Autoři výchovně vzdělávacích projektů přitom byli ochotni od počátku respektovat školskou politiku státu. Tehdy bylo možno pracovat na otázkách standardů nebo standardu pro vzdělávání, který by vytýčil rámcové mantinely. Ve skutečnosti se tohoto úkolu musely ujmout iniciativy (viz NEMES, M. Havlínová: Jak měnit a rozvíjet vlastní školu? O individuálních projektech škol. Agentura Strom, Praha 1994 /viz ZDE/, V. Spilková: Standardy na 1. stupni základních škol očima PAU. Agentura Strom, Praha 1994 /ZDE)/, O. Hausenblas a kol.: Standardy na II. stupni základních škol očima učitelů. Agentura Strom, Praha 1994 /ZDE/).

Hlavní etapa obtíží s výchovně-vzdělávacími projekty škol však nastupuje právě teď – v roce 1996, kdy snad „ex post" budeme znát jistá kritéria, jež ministerstvo použije v činnosti své akreditační komise, která bude posuzovat hodnotu předkládaných projektů škol (viz vyhláška MŠMT ČR č.j. 20819/95-26) …

Zdroj: Kantorková, Hana: Obtíže s tvorbou školy pro děti. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 3, 1995/1996, květen 1996, č. 9, str. 10–11. ISSN 1210-6313


Téma vzdělávacích programů procházelo Učitelskými listy velmi frekventovaně. Bibliografii si můžete stáhnout ZDE.



Další díly seriálu najdete ZDE.

TOPIČŮV SALON: aktuální výstavy a další program

neděle 24. dubna 2016 · 0 komentářů

AKTUALISOVÁNO.

Dovolujeme si vás pozvat na výstavy a další akce.


Jan Kovářík: Statuofilia

Do 13. 5. 2016

Jan Kovářík je sochař vycházející z konceptuálního uvažování. Pracuje jak s klasickými materiály, tak s materiály na bázi syntetiky, tedy neklasickými a vnímanými spíše jako neušlechtilé. I v případě takzvaně neušlechtilých hmot důsledně usiluje o dokonalý výraz formy.

Vtip svých hravých, poetických objektů zakládá na psychologickém působení tvaru a barvy a nezatěžkává přílišným intelektualizmem, obecně hrozícím konceptu. Promýšlené, smyslné spojení barvy a tvaru v případě Kováříkových primárně vizuálních objektů překvapivě zasahuje téměř všechny smysly a vyvolává v divákovi téměř gurmánské zážitky.

Výstava představuje nejnovější autorovu tvorbu.

Kurátorka: Lucie Šiklová. Fotografie z výstavy najdete ZDE.


Připravované výstavy

Rudolf Němec: Vše může souviset se vším

Od 3. května do 10. června.

„Mohu malovat vším možným, ale převážně se maluje hlavou.“ R. N.

Výstava Rudolfa Němce v klubu Topičova salonu se uskutečňuje k osmdesátému výročí autorova narození. Bohužel již nedožitému. Představí výběr z Němcovy tvorby zejména z období šedesátých až devadesátých let.

Malíř, grafik a básník Rudolf Němec patří k nepřehlédnutelným představitelům Nové figurace, v jejímž rámci zastupuje originální pendant k dílu Jiřího Načeradského, Otakara Slavíka či Jiřího Sopka. Němcovy antropometrické malby měly od počátku charakter psychofyzické akce. Vznikaly přímým otiskem lidského těla – vlastního i umělcových přátel – do emailové vrstvy na plátně. Tyto rané obrazy umělec představil na první samostatné výstavě v Galerii Václava Špály (1968) a po okupaci ještě ve francouzském Caen (1969). S fenoménem tělesnosti úzce souvisí i Němcovy happeningy, často konané s Eugenem Brikciusem v souvislosti s činností Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu, jíž byl členem.

Potemnělost a monochromie raných obrazů od 70. let paradoxně ustupovala výraznějším a zářivějším tónům, otisk těla byl zaměněn přístupem dekalku a prací s šablonami, vyrobenými i nalezenými, a technologií stříkání barvy nejdříve fixírkou, poté pistolí a spreji.

Tvorbou Rudolfa Němce se jako červená nit táhne symbolika počátku – vejce a těla schouleného do prenatální pozice (Schoulená, 1974), od 80. let pak rozšířena o totemický znak, kdy se figura stává archetypem (stříkané kresby z 90. let). Zarputilé úsilí dotknout se nejzákladnějších hodnot a principů, které utvářejí naše životy, zakódovat je do řeči svých obrazů, grafik, kreseb, objektů, asambláží, reliéfů, fotografií a filmových záznamů, ale i literárních úvah, básní a sentencí, zkrátka formulovat jádro věci, bylo hybnou silou umělcovy tvůrčí cesty, která slučuje vizuální projev s uměním slova.

Kurátorka: Ilona Víchová. Více ZDE.


Přednášky a besedy

Přehled přednášek a besed najdete ZDE.


Společnost Topičova salonu

Současný program se orientuje na výrazné osobnosti české výtvarné a vyzvedá do popředí zejména autory nesporných kvalit, kteří jsou z různých důvodů nezaslouženě opomíjení nebo zapomínáni. Stejně tak nabízí prostor nastupující umělecké generaci.

Dalším aspektem, uplatňujícím se v činnosti je sběratelství a jeho význam pro umění mimo veřejnou výstavní síť. Společnost na toto téma pořádá ve spolupráci s AaA i přednášky (moderuje Jan Skřivánek). Jejím záměrem je ukázat, že kvalitu umění a umělců neurčují jen kulturní instituce – přirozené ocenění přináší autorům zejména kulturní veřejnost a pro umělce samé jsou nejdůležitější jejich sběratelé.

Výročí 4. Topičova salonu inspirovalo, a rozšíření o nové prostory Topičova klubu umožnily, že kulturní nabídka byla rozšířena i o besedy, přednášky, literární večery, divadelní i hudební představení. Topičův salon se tak postupně stává kulturním centrem se širokou nabídkou aktivit.

Další informace a podrobnosti: www.topicuvsalon.cz

Můžete nás sledovat též na facebooku: www.facebook.com/TopicuvSalon

Kontakty:
Topičův salon
Národní 9, Praha 1, 1. patro
e-mail: info@topicuvsalon.cz, topicuvsalon@volny.cz
tel.: +420 603 495 520

Otevřeno:
pondělí, čtvrtek, pátek: 10–17 hodin
úterý, středa: 10–18 hodin

Školní skupinová vstupenka (školní výpravy vedené pedagogem – platí pro oba výstavní prostory): 100 Kč

Naděžda Kalábová: Hry plné nápadů a fantazie. Do klubovny i do přírody

sobota 23. dubna 2016 · 0 komentářů

Kniha je určena učitelům, vychovatelům a všem volnočasovým pracovníkům s dětmi a mládeží.

Kniha obsahuje řadu námětů pro tvořivé hry a činnosti, které si děti mohou vyzkoušet ve škole, v družině, na škole v přírodě, na táboře, kroužcích či ve volných chvílích s rodiči. Cílem her je poskytnou dětem dostatek příležitosti k uplatnění fantazie a tvořivosti.

Všechny náměty mají charakter tvořivého hraní a napomáhají u dětí rozvíjet a zdokonalovat verbální schopnosti i mimoslovní vyjadřování, schopnost naslouchání a vzájemné komunikace, jemnou motoriku, pohybové schopnosti, smyslové vnímání, logické myšlení i výtvarné schopnosti.

Naděžda Kalábová působí v oblasti mimoškolní výchovy a vede kurzy pro pedagogy. V Portále vydala knihu Příroda plná her, hry plné přírody (2012).

Více informací a ukázky najdete ZDE. Knihu si můžete objednat též ZDE.

Jana Hrubá: Škola jako místo setkávání 2016

pátek 22. dubna 2016 · 0 komentářů

Název již 9. konference pořádané katedrou psychologie Filosofické fakulty UK by se dal parafrázovat: Filosofická fakulta jako místo setkávání. Konference umožňovala účastníkům setkání s více než pěti desítkami zajímavých lidí se zajímavým poselstvím. Díky za to!

Když se podíváte na webu konference na bohatý program, zjistíte, že jednotlivá vystoupení v plénu i v sekcích se týkala velmi aktuálních témat: vztahů učitel-žák, klimatu školy, pedagogické diagnostiky, zjišťování potřeb žáků, způsobů jejich podpory a inovativních forem výuky, řešení problémů a možností vzdělávání učitelů v těchto dovednostech atd. Například:

PhDr. Mgr. Tomáš Komárek mluvil ve svém vystoupení vztahu učitele a žáka a vlivu citové vazby k matce na další život. Dítě musí za nepříznivých okolností hledat citovou vazbu jinde a učitel může být někdy jediným dospělým, k němuž si dítě může vytvořit bezpečnou vazbu.

Doc. PhDr. Ilona Gillernová, Ph. D. hovořila o významu žákovské zpětné vazby pro učení učitelů. Prezentovala výzkum Jak se učit od svých žáků. Připomněla, že žáci vnímají chování učitele různě, učitel je pro každého žáka jiný.

PhDr. Iva Štětovská, Ph. D. uvedla výzkum Klima školy a jeho vztah k profesní spokojenosti a zdraví učitelů. Zdrojem spokojenosti učitelů je přímá práce s žáky, pohoda ve sboru, pozitivní vztahy, dobré zázemí pro práci, sociální opora, ocenění práce učitele a společné mimoškolní akce. Nejlépe se cítí učitelé malých škol.

RNDr. Břetislav Svozil, Ph. D. prezentoval mezinárodní projekt Prostor pro vzdělávání bez hranic (Open School Space). Řekl: „Změna začíná v nás. Neměli bychom jako ředitelé usilovat o změnu svých zaměstnanců, ale změnit podmínky, ve kterých pracují.“

Odpoledne se pracovalo ve 4 sekcích: MŠ + 1. stupeň ZŠ, 2. stupeň ZŠ + SŠ, Učíme se celý život a Učení ve škole i za školou. Paleta témat v sekcích byla opravdu pestrá, každý si mohl vybrat podle svého zájmu.

Mne zaujala vystoupení, která zabývala osobností učitele, jeho profesní spokojeností, psychickou pohodou, zdravím a zvyšováním jeho psychické odolnosti. Role psychologů je v tom důležitá a nezastupitelná.

Velmi záslužné jsou také iniciativy, které nabízejí vzdělávání pro rodiče. V rodinách je začátek mnoha problémů, ale také jejich řešení a nabídky kurzů by měly být dostupné ve všech regionech, nejlépe přímo na školách nebo on line. Může pomoci i na konferenci prezentovaná populárně-odborná literatura nakladatelství Wolters Kluwer a Portál.

Sborník vystoupení z této konference je dostupný pro přihlášené účastníky na webu. Určitě by vás v něm mnohé zaujalo. Pro ty, kteří na konferenci nebyli, existuje možnost získání přístupu ke sborníku. Můžete požádat o heslo PhDr. Lenku Krejčovou, Ph. D. na e-mailové adrese: lenka.krejcova@ff.cuni.cz

Vojtěch Škarda: Inspirace pro práci s interaktivní tabulí – tipy pro začínající učitele

čtvrtek 21. dubna 2016 · 0 komentářů

Interaktivní tabule je v dnešní době běžnou součástí mnoha mateřských škol a – troufnu si říct – všech větších základních a středních škol. Ovšem také je mezi pedagogy velká skupina těch, které tato technologie zajímá, ale v jejím užívání jim brání například strach, nedostatek zkušeností nebo malá podpora. A právě těm je určen tento článek.

Zdroj: www.fred.fraus.cz 6. 4. 2016


V úvodu jsem zmínil slova jako pomůcka nebo pomocí. Neúmyslně, ale ne náhodou. Bez těchto slov se totiž o dotykové tabuli mluvit nedá. Interaktivní tabule má být především pomocníkem učitele. Má za úkol mu s výukou pomoct, ať už tím, že mu usnadní přípravu na hodinu nebo její průběh, přinese do výuky zcela nové kvality, rozšíří možnosti předávání učiva žákům, nebo že proces učení žákům (a samozřejmě i vyučujícím) ozvláštní, zpříjemní, ulehčí, udělá ho zajímavějším, tedy i zábavnějším. A to už je pomoc, kterou stojí za to přijmout.

Jenže ne všude na školách, kde disponují interaktivní tabulí, tomu tak je. Mnohé akce provázející zavádění dotykových tabulí nutily učitele tvořit desítky a stovky DUMů, které často plnily pouze existenciální roli – stačilo, že jsou. Ovšem jejich kvalita a praktické využití zůstávaly daleko pozadu. Tvorbou těchto materiálů si učitelé nejen vybudovali negativní vztah k technologii, ale zároveň i mylnou představu o možnostech využití interaktivní tabule. Zkrátka powerpointová prezentace, kterou je potřeba jen „odklikat“, má na žáky stejný efekt, ať ji promítáme přes běžný projektor, nebo ji pouštíme na interaktivní tabuli. Jen to stojí o třicet tisíc víc.

Jak tedy využít potenciál tabule? Jaké materiály do výuky zařazovat, abychom peníze, které představují rozdíl mezi projektorem a dotykovou tabulí, opravdu využili? Jak postupovat, abychom po čase mohli říct, že to za to stálo a tabule opravdu pomáhá?

Tip 1: Zajistěte si kvalitní zaškolení.

Tip 2: Učte se materiály tvořit, ale nebojte se používat hotové.

Tip 3: Zapojte do práce žáky. Více žáků.

Tip 4: Využívejte tabuli k tomu, k čemu je určena. K dotýkání.

Tip 5: Podělte se s kolegy o své zkušenosti a výukové materiály.

Podrobnosti k jednotlivým tipům najdete ZDE.

Věřím, že vám tyto tipy pomohou v někdy nelehkém začátku práce s dotykovou tabulí. Nebojte se zkusit něco nového a změnit svůj dosavadní způsob výuky. Interaktivní tabule vám mají co nabídnout a opravdu umějí pomáhat. A za pomoc budete nakonec vděčni nejen vy, ale i vaši žáci. Držím vám palce.

Rozvíjíme digitální gramotnost a informatické myšlení?

středa 20. dubna 2016 · 0 komentářů

Jednota školských informatiků a Česká společnost pro kybernetiku a informatiku se dohodly na společném přístupu a podpoře informatického myšlení a digitální gramotnosti.

Jednota školských informatiků (JSI), profesní organizace sdružující zejména učitele se zájmem o tématiku digitálního vzdělávání a Česká společnost pro kybernetiku a informatiku (ČSKI), neziskové profesní občanské sdružení, národní autorita mezinárodního vzdělávacího konceptu digitálních znalostí a dovedností ECDL/ICDL pro Českou republiku, se dohodly na společném přístupu a podpoře informatického myšlení a digitální gramotnosti a podepsaly společné prohlášení týkající se problematiky informatického myšlení a digitální gramotnosti.

Zástupci obou organizací se kromě jiného shodli na tom, že základní cíle obou organizací jsou společné, tj. že budou ve svých aktivitách nadále maximálně podporovat využívání digitálních technologií napříč formálním i neformálním vzděláváním a prosazovat vyvážený a celostní přístup k tématům informatického myšlení a digitální gramotnosti.

„Ráda bych zdůraznila význam společné dohody mezi JSI a ČSKI, která podporuje vyvážený přístup ke vzdělávání. Praktické digitální dovednosti spojené s běžným využíváním digitálních technologií by měly být rozvíjeny společně s rozvojem informatického myšlení a schopností algoritmizace, ale i s dalšími profesními dovednostmi, ve kterých jsou mladí lidé vzděláváni,“ uvedla Olga Štěpánková, předsedkyně ČSKI.

„Podpora českých učitelů v tom, aby nacházeli v každodenní výuce rovnováhu ve výuce digitální gramotnosti i informatického myšlení, je jednou z priorit našeho spolku. Očekávám, že uzavřená dohoda mezi JSI a ČSKI napomůže do budoucna i kampaním jako je CODEWEEK či HOUR OF CODE, které tradičně na podzim proběhnou a náš spolek se na nich podílí,“ dodává Petr Naske, předseda JSI.

JSI a ČSKI vyjádřily maximální zájem o dosažení cílů popsaných v dokumentech Strategie digitálního vzdělávání MŠMT i Strategie digitální gramotnosti MPSV a jsou připraveny státním institucím pomoci s realizací konkrétních opatření i s hledáním vhodných cest.

Pozvánky

Pozvánky na výstavy

Archiv

Česká škola