NÁRODNÍ GALERIE: kurzy Cesta k mistrům a Portrét a figura podle mistrů 2013/2014

sobota 28. září 2013 · 0 komentářů


Milí přátelé,

nabízíme vám dva tradičně pořádané malířské kurzy Cesta k mistrům a Portrét a figura podle mistrů v Národní galerii v Praze – Veletržním paláci.

Pro přihlášení nás kontaktujte na telefonu 224 301 003 nebo e-mailu vzdelavani@ngprague.cz.

Kurz Cesta k mistrům 2013/2014

Tradiční malířský kurz zaměřený na zvládnutí základů malby s unikátním využitím kopírování přímo v expozicích Národní Galerie v Praze ve Veletržním paláci před originály uměleckých děl od 2. pol. 19. století do současnosti. Kurz Cesta k mistrům je vhodný i pro úplné začátečníky, stejně jako pro uchazeče o studium na uměleckých školách. Kurz začíná 19. října 2013.

Kurz Portrét a figura podle mistrů 3 2013/2014

Malířský výtvarný kurz s novým programem nejen pro zkušené s důrazem na figurální tvorbu: portrét, figuru a akt s živými modely. Kurz je výjimečný volnou inspirací i kopírováním podle originálů uměleckých děl z 2. pol 19. a z 20. století přímo ve stálé expozici Národní galerie v Praze ve Veletržním paláci. Kurz se realizuje v malé skupině max. 10 osob s individuálním přístupem. Je vhodný pro všechny zájemce o volnou tvorbu a pro uchazeče o studia na uměleckých školách. Tento kurz začíná 13. října 2013.

Podrobný program obou kurzů včetně rozvrhu jednotlivých lekcí si můžete stáhnout ZDE a ZDE.

Kontakt:
Lektorské oddělení / Education Department
Sbírka moderního a současného umění / Collection of Modern and Contemporary Art
Národni galerie v Praze / National Gallery in Prague
Veletržní palác
Dukelských hrdinů 47
170 00 Praha 7 ج Holešovice
tel.: 224 301 003
e-mail: vzdelavani@ngprague.cz
www.ngprague.cz
www.artcrossing.cz


Karel Vašíček: Profesní rozvoj učitelů – recenze

· 0 komentářů

Kniha uvádí v předmluvě, že téma profesního rozvoje pedagogických pracovníků se v odborné pedagogické literatuře sice objevuje poměrně často, dosud však chybí monografie, která by tuto problematiku uchopovala v celé šíři. Kniha je určena pro různé cílové skupiny čtenářů: pro aktéry vzdělávací politiky a řízení školství, pro poskytovatele dalšího vzdělávání, pro ředitele, pro učitele i studenty učitelství.


Karel Starý, Dominik Dvořák, David Greger, Karolína Duschinská: Profesní rozvoj učitelů. Podpora učitelů pro zlepšování výsledků žáků, Karolinum Praha, 2012, 190 str., brož., ISBN 978-80-246-2087-9

Kniha obsahuje předmluvu, úvod a šest kapitol, seznam použité literatury, seznam tabulek a obrázků, přílohy a rejstřík a summary v angličtině.

V úvodu se zdůrazňuje fakt, který není zcela známý asi ani pedagogické veřejnosti, že nejdůležitějším faktorem není učitel resp. učitelovo vyučování, ale proměnné vztahující se k žákovi – socioekonomický status, vzdělání rodičů atd. Autoři knihy se opírali o dva hlavní zdroje informací: zahraniční a domácí výzkumnou literaturu a o dosud nepublikovaná primární data o českém školství získaná nebo nově zpracovaná pro účely této knihy.

Profesní rozvoj učitelů jako pojem navazuje na pojem vzdělání učitelů v činné službě. Autoři knihy citují definici Schreense, který v roce 2010 definuje profesní rozvoj učitelů jako „jádro systematických aktivit připravujících učitele pro výkon profese, zahrnující přípravné vzdělávání, fázi uvádění do profese, další vzdělávání učitelů a průběžný profesní rozvoj ve škole.“ Dále citují Pedagogickou encyklopedii, která v hesle další vzdělávání učitelů představuje pojem profesní rozvoj učitelů jako „profesní zdokonalování vlastní učitelskou praxi, samostudium a další vzdělávání učitelů.“

Autoři knihy navrhuji pracovní definici: Profesní rozvoj učitelů je soubor aktivit vedoucích ke zdokonalování výsledků učení žáků. Zahrnuje akce dalšího vzdělávání učitelů, vzájemný odborný diskurs mezi pedagogy i samostudium.

1. kapitola je věnována profesnímu rozvoji učitelů v kontextu legislativy a vzdělávací politiky. Kvalitní profesní rozvoj učitelů je prioritu v mnoha zemích. V USA je součástí zákona No Child Left Behind (2001). V Evropě je trvale zřetel k účinkům rozvoje učitelů na výsledky žáků v zájmu evropské vzdělávací politiky. V ČR, jak konstatují autoři knihy, se mnohá doporučení nenaplňují nebo se plní jen částečně. Zejména je slabým místem vzdělávacího systému to, že nejsou dostatečně monitorovány účinky jednotlivých opatření. Další vzdělávání je tak u nás řízeno poptávkou ze strany pedagogických pracovníků. Dalším nedostatkem je uvádění začínajících učitelů do profese. V ČR neexistuje systém evaluace účinků dalšího vzdělávání učitelů do školní praxe, jak konstatují autoři knihy. Dále chybí profesní standard učitelské profese a není jasné, kdo nese zodpovědnost za kvalitu profesního rozvoje učitelů na národní úrovni.

Druhá kapitola nese název Teoretické předpoklady pro interpretace výzkumných zjištění. Autoři objasňují teoretické předpoklady pro interpretaci výzkumných zjištění, nejprve pojetí vzdělání založené na důkazech. A zamýšlí se nad scénáři budoucnosti školy jako instituce.

Třetí kapitola se zabývá aktuálními výzkumy profesního rozvoje učitelů. Podává systematický přehled článků v zahraničních odborných časopisech. Rešerši zahraničních zdrojů provedli s použitím databáze Web of Knowledge (funkce Citation reports). Vyhledali články, které mají v názvu slovo teacher a po zúžení pracovali se souborem 16 603 článků. Poté se omezili na články, které vyšly v posledních 10 letech (1999–2010). Shrnuli závěry z analýzy 20 nejcitovanějších článků o učitelích. Podrobnější informace shrnuli do příloh knihy. Jak uvádějí autoři, problémem čerpání z databáze je skutečnost, že se zde převážně vyskytují články v časopisech a nepostihují se jiné zdroje, monografie, slovníky, encyklopedie, sborníky z konferencí atd.

Profesní rozvoj českých učitelů v národních a mezinárodních výzkumech je ve výzkumech ztížen tím, že data o zapojení českých učitelů do programů profesního rozvoje jsou velmi omezená. Jedním zdrojem byl dotazník pro ředitele, který byl distribuován v rámci výzkumu PISA 2000. Ředitelé byli dotazováni, jakými programy profesního rozvoje prošli učitelé za poslední 3 měsíce. Dalším zdrojem byl mezinárodní výzkum TIMSS 2007, který ukázal, že ČR zaostala za evropskými zeměmi v množství učitelů matematiky a přírodovědných předmětů, kteří se v uplynulých 2 letech dále vzdělávali, ve všech oblastech vyjma zavádění informačních technologii do výuky. Stav profesního rozvoje učitelů zkoumal Ústav pro informace ve vzdělávání formou rychlých šetření. Při výběru kurzů sehrálo roli mnoho faktorů. V roce 2007 a 2010 považovali ředitelé za rozhodující zájem pedagogických pracovníků o potřeby školy a časové rozložení bylo méně důležité. V roce 2010 hrály všechny uvedené faktory významně vyšší důležitost. Školy si akce pečlivěji vybírají. Kariérní systém a systém odměňování považovaly za motivační k dalšímu vzdělávání v roce 2007 přibližně jen 2/5 ředitelů a tento podíl za 3 roky ještě dále poklesl. Vedle kurzů se pedagogičtí pracovníci mohou vzdělávat ještě jinými formami, hospitacemi a vzdělávacími programy na objednávku. Ojediněle se objevují hospitace v jiné škole a zejména zahraniční stáže. V národních šetřeních se nevyskytují položky jako neformální odborný diskurz nebo samostudium. Česká školní inspekce za rok 2008/2009 uvádí, že nabídka dalšího vzděláváni pro prohloubení kvalifikace nebo získání nových kompetencí ve vztahu k cílům kurikulární reformy se obsahově i rozsahem prakticky nezměnila. Pro získání informací o různých akcích DVPP lze využít databázi o akcích DVPP dostupnou ZDE.

Otázka rozvoje učitelů sehrála velkou roli při vytváření standardu kvality profese učitele. K veřejné diskusi byly předloženy teze. Odborná veřejnost dala najevo ochotu postavit profesní rozvoj učitelů na pevnější základy. Zodpovědným osobám na ministerstvu mohou sloužit jako základ pro změny expertizy, jako např. výzkum agentury Factum Invenio z roku 2008.

Kapitola Kvalitativní analýza vzdělávacích potřeb učitelů přinesla výzkumná zjištění z vlastního empirického výzkumu autorů knihy. Autoři citují výsledky sledování výuky a rozhovorů s učiteli.

V předposlední 5. kapitole se uvádějí příklady efektivní podpory učitelů v zahraničních vzdělávacích systémech. Konkrétně v Belgii, Nizozemsku a Anglii. Autoři vybrali země, které dosahují v mezinárodních výzkumech vynikajících výsledků a mají propracovaný systém profesního rozvoje učitelů.


Belgie

V Belgii, ve Vlámské komunitě je vzdělávací systém tvořeni třemi „vzdělávacími sítěmi“:

GO! Vzdělávací systém Vlámské komunity – veřejný systém tvořený ústředím a 28 skupinami primárních a sekundárních škol.

Veřejný podporovaný vzdělávací systém organizují obce a financuje Vlámská komunita

Nezávislé podporované vzdělávání zahrnuje především katolické školy a alternativní školy, ale také školy zřizované dalšími náboženskými nebo občanskými skupinami.

Přípravu učitelů ve Flandrech nepovažují ani sami Vlámové za progresivní. Od roku 2007 existují dvě cesty k učitelské profesi:

a) integrovaná příprava učitelů organizovaná university colleges trvá 3 roky a vede k získání bakalářského vzdělání pro vyučování v preprimární, primární nebo nižší sekundární škole

b) specifická příprava učitelů organizovaná univerzitami, neuniverzitními školami nebo centry pro celoživotní vzdělávaní pro uchazeče, kteří již mají vysokoškolské vzdělání nebo relevantní praxi a potřebují si doplnit učitelskou kvalifikaci.


Nizozemsko

Země řeší aktuální problémy učitelské profese. Kulturní tradice vede k preferencím efektivních a ekonomicky úsporných řešení. Vzdělání je zde prioritou a vláda se zavázala k masivním investicím do oboru. Základními problémy je nedostatek učitelů, nekvalifikovanost (10 proc.), nevýhodné demografické složení učitelů .


Anglie

Ve školství Anglie došlo v posledních 2 letech k velmi výraznému zlepšení v některých oblastech, které jsou významné i pro nás. Zde je třeba upozornit, že Británie dává přednost pomalým postupným změnám. Na okraj je možné uvést, že k zavedení povinné školní docházky došlo až v polovině 19. století.

Každý učitel musí po získáni vzdělání absolvovat jeden rok jako tzv. nově aprobovaný učitel. Během této doby by měli učitelé strávit 10 proc. mimo třídu a tuto dobu věnovat profesnímu rozvoji. V Anglii je mnohem více dospělých ve škole. Jako příklad posloužila primární škola Hazel Grove Primary School. Škola má šest tříd, šest učitelů, 10 asistentů učitele, okruh dobrovolníků, V každé hodině jsou tak dva dospělí a ještě rezerva pro individuální práci s problémovými dětmi, která probíhá mimo učebnu.

Poslední část knihy přináší závěry a doporučení. Autoři uvádějí, že učitelům by měla být poskytována cílená podpora podle průběhu jejich profesní dráhy a podle specifických potřeb skupin žáků. V profesním rozvoji učitelů je zásadní důraz na oborové didaktické kompetence

Přílohy obsahují rešerše článků v zahraničních odborných časopisech. Standardy pro profesní rozvoj pedagogických pracovníků, Znaky efektivního profesního rozvoje v Belgii, Soubor nástrojů pro analýzu potřeb a plánování podpory vzdělávání a Zásady hodnocení účinnosti profesního rozvoje učitelů.


Knihu si můžete objednat ZDE.