Helena Grecmanová: DOKUMENTY 162. Jak se žije na školách? Interview jako součást výzkumu školního klimatu

pondělí 5. června 2017 · 0 komentářů

V 90. letech se staly velmi populární otázky kolem školního klimatu. Celou řadu článků napsala pro Učitelské listy na základě svých výzkumů Helena Grecmanová. Tento zachycuje pohled ředitelů škol, školských úředníků a inspektorů. Možná by stálo za to pro srovnání takový výzkum dnes zopakovat.


Jak se žije na školách?

V současné době se začíná část naší pedagogické veřejnosti zabývat otázkami školního klimatu, které odkrývá život ve škole, její činnost, působení a význam, vede k evaluaci jejích funkcí. Stručně řečeno školní klima vypovídá o životě na sledované škole, který je pro nás vždy důležité znát, protože na základě jeho deskripce můžeme začít zdůvodňovat zjištěné skutečnosti a co více – směřovat především k vyvození bezprostředních pedagogických opatření.

A protože mám zájem vysvětlit i dalším pedagogům význam školního klimatu, eventuálně je získat pro jeho studium, představím nyní některé výsledky (které sama považuji za zajímavé) části rozsáhlého výzkumného šetření školního klimatu na 2. stupni základních škol ve městě XY v naší republice, které se realizovalo v roce 1995.

Mým záměrem je ukázat názory 15 ředitelů základních škol, 9 školních inspektorů, 1 zaměstnance školského úřadu a 2 pracovníků odboru školství Městského úřadu na materiální, společenskou, sociální a kulturní dimenzi prostředí 21 základních škol, protože tyto dimenze se podílejí na tvorbě a kvalitě školního klimatu. Jednotlivé skupiny respondentů vnímám rovněž také jako spolutvůrce zkoumaného školního klimatu.


Ekologická dimenze

Většina ředitelů škol se ztotožňuje s názorem zaměstnanců odboru školství Městského úřadu, že ve většině případů jsou školní budovy architektonicky nevyhovující. To se týká jak škol, které se nacházejí ve staré městské zástavbě, tak škol sídlištních. Nespokojenost je především se sídlištními školami, které jsou pavilonového charakteru. Školní inspektoři, zaměstnanci školského úřadu, ředitelé škol i zaměstnanci odboru školství Městského úřadu se ztotožňují v názoru, že tyto školy jsou architektonicky a stavebně nevhodné. Upozorňují především na zbytečně dlouhé a velké chodby, které zde byly vyprojektovány na úkor ostatních místností. V takových školách se ztrácí sounáležitost, objevuje se nervozita, což ovlivňuje také výuku. Většina školních budov především však sídlištních jsou gigantické objekty. Respondenti volají po menších, monoblokových školách, které se však objevují minimálně.

Objekty škol jsou zastaralé, chátrají (padá omítka, zatéká do střech atd.), nedostávají se však v dostatečné míře finance na jejich rekonstrukci.

I když na jedné straně je ve školách hodně nevyužitého prostoru, který vzniká v rozlehlých chodbách, na druhé straně se zápasí o prostor, protože chybí nebo nejsou odpovídající učebny, kabinety, někde i třídy, ojediněle tělocvična, hřiště, šatny, sociální zařízení, stravovna, sborovna, skladovací prostory, sklepy, půda atd.

Nábytek ve školách je většinou starší, postupně se obnovuje. Dodává se to, co je finančně únosné s ohledem na rozpočet. Mnohdy se školy vybavují levnými věcmi, které jsou často nekvalitní a vyžadují neustálé opravy, takže se vše nakonec prodraží. Ze škol jde mnohem více požadavků na jejich vybavení, než je schopen odbor školství uspokojit. Na některých školách pomáhají s jejich vybavením nábytkem nebo s jeho opravami učitelé dílen.

Klasických pomůcek je na všech školách dostatek. Horší je to již s vybavením škol moderní didaktickou technikou (počítače, zařízení jazykových učeben atd.), na čemž se jednotlivé skupiny respondentů shodují.


Společenská dimenze

Ředitelé škol se ve většině případů vyjadřují, že učitelé mají pěkný vztah k pedagogice a zájem o školu. Ojediněle se objevují hodnocení učitelů jako zodpovědných lidí, kteří, jsou-li finančně motivováni, dělají maximum, setkávají se s žáky po vyučování, dále se vzdělávají. V některých případech ředitelé upozorňují na to, že zájem o školu a dobrý vztah k pedagogice mají jen někteří učitelé, jiní neudělají nic nad rámec svých základních vyučovacích povinností. To potvrzují i školní inspektoři, kteří se vyjadřují dosti skepticky, když tvrdí, že skutečně se zájmem vyučuje méně než 50% učitelů.

Někteří ředitelé poukazují na poměrně starý učitelský sbor, jehož učitelé se sice mohou opírat o větší zkušenost, ale kde se objevuje také opotřebovanost. Fluktuace učitelů je nevelká.

Všichni učitelé jsou pro svoji profesi kvalifikovaní, což vyplývá ze sdělení školních inspektorů. Žákovskou populaci hodnotí školní inspektoři jako děti, které mají volnější morálku, což je ovlivněno dle jejich názoru jednak změnou společenských poměrů, jinými rodinnými vztahy, ale také za to mohou samotní učitelé. Žáci mají špatný vztah ke vzdělání, což souvisí se špatnou motivací ze strany společnosti. Zájmy dětí se úplně mění. Nehrají si jako dřív, ale zaměstnávají se např. jen počítačovou technikou. Jsou pasivnější na přijímání. Vzrostla agresivita.

S těmito názory se ztotožňuje téměř polovina ředitelů, přitom agresivitu připisují především jako projev jednotlivců než celých kolektivů, ojediněle zdůrazňují, že děti jsou individualisté, nedokáží se postavit jedno za druhé, opírají se o konzumní životní styl, objevuje se sociální diferenciace mezi dětmi (některé mají vše, jiné sotva základní prostředky), zvyšuje se fluktuace žáků, děti jsou nesoustředěné, citově chudé, málo manuálně zručné.

Druhá polovina ředitelů spatřuje u žáků zájem o školu, zvídavost, oceňuje jejich větší samostatnost, ctižádostivost, schopnost se prosadit, orientovat se v technice.

Zájem rodičů o děti a jejich vztah ke škole je dle ředitelů škol individuální, se školou spolupracují spíše jednotlivci, kteří jsou iniciativní, někteří jsou sponzoři, mají pěkný vztah ke škole. Tento názor se objevil u většiny ředitelů.

Další ředitelé a rovněž školní inspektoři byli ještě více kritičtí, když tvrdili, že rodiče se školou nespolupracují, že jejich zájem o školu a děti upadá, jsou příliš zaměstnaní, nemají na děti čas, mají však velké nároky na školu. Dále školní inspektoři upozornili na skutečnost, že někteří rodiče sponzorují školu proto, aby z toho mělo především prospěch jejich dítě. Roste počet anonymních stížností na školu ze strany rodičů. Pouze ve dvou případech se objevil názor ředitelů, že rodiče mají pěkný vztah ke škole.

Ředitele charakterizovali školní inspektoři takto: „Ředitel již není postrach školy". Jen někteří ředitelé však jsou osobnosti, konstatovali dále školní inspektoři, a to je problém, protože ředitel by měl být osobnost. Často vyšli ředitelé ze středu svých učitelských sborů a z toho důvodu je potom těžké získat autoritu. Mnohdy nejsou ředitelé do funkce proškoleni. Většinou se ředitelé snaží pracovat co nejlépe, aby zvládli pedagogickou stránku, organizaci, bezpečnost a provoz školy, což potvrzují také zaměstnanci školského úřadu a odboru školství Městského úřadu.

Z výpovědí ředitelů vyplývá, že všichni mají zájem o další rozvoj své školy, samozřejmě každý má svoji specifickou představu, kterou se snaží naplňovat tak, aby se zlepšilo prostředí ve škole (např. zřizování jazykových a počítačových učeben, speciálních a sportovních tříd, rozvoj výtvarné výchovy , matematiky a jazyka českého atd.).


Dimenze sociálního systému

Vztahy mezi učiteli a žáky, žáky navzájem, učiteli a ředitelem, ředitelem a žáky hodnotí většina ředitelů škol jako dobré a slušné nebo uspokojivé či vyhovující, bez problémů, kamarádské. Tomu přitakávají i inspektoři, kteří však sdělují, že mezi učiteli a žáky by vztahy mohly být ještě lepší. Obě skupiny respondentů upozorňují však na individuální rozdíly, které se objevují ve vztazích mezi jednotlivci. Vztahy mezi žáky jsou ale také někdy narušené zvýšenou agresivitou některých jedinců, individualismem, extrémní soutěživostí.

Vztahy mezi školou a rodiči se hodnotí v rámci společenské dimenze při charakteristice rodičů, přičemž vyplývá, že zájem o školu mají pouze někteří rodiče, kteří jsou s ní ochotní také spolupracovat.

Vztah mezi školou a školským úřadem charakterizuje většina ředitelů jako oficiální a v několika případech jako dobrý a vstřícný. Zaměstnanec školského úřadu upozorňuje v tomto smyslu na metodickou pomoc školského úřadu a pravidelnou komunikaci s řediteli na poradách. Školní inspektoři sdělují, že školský úřad přijde do styku pouze s řediteli, učiteli je vnímán jako zdroj financí.

Vztah mezi školou a školní inspekcí je nahlížen většinou ředitelů jako dobrý, ojediněle dokonce jako korektní se snahou škole pomoci. Několik ředitelů však také tvrdí, že tento vztah je oficiální, ojediněle se objevuje názor, že spolupráce se školní inspekcí není žádná, nebo že školní inspekce je vzdálená životu. Školní inspektoři se vyjadřují, že vztah školní inspekce a školy je dnes ovlivněn pozicí školní inspekce v předchozích letech. Učitelé se zbytečně školní inspekce bojí, často neví, jakou funkci školní inspekce má.

Vztah mezi školou a odborem školství Městského úřadu je polovinou ředitelů hodnocen jako dobrý, další polovinou jako oficiální. Rovněž zaměstnanci odboru školství a školského úřadu spatřují tuto spolupráci jako dobrou.

Vztah mezi školou a obecním zastupitelstvem není ve většině případů vůbec navázaný, takže se neobjevuje žádná forma spolupráce. Pouze ve čtyřech případech se ředitelé zmínili, že s obecním zastupitelstvem mají kontakty, např.: v době voleb tak, kdy škola poskytuje prostory, poslanci organizují pro školu besedy, poslanec pomohl škole, když měla problémy s kotelnou.


Dimenze kultury

Uplatnění následujících aspektů a hodnot spatřují ředitelé poměrně příznivě. Důvěra, úcta, podpora odpovědnosti, spolehlivosti v každodenní práci, řízení života dle domluvených pravidel, kázeň, vysoké očekávání od všech osob, spokojenost, funkčnost, jasná formulace cílů, orientace na skutečný život, integrace postižených a příslušníků jiných národností se ve škole uplatňuje. U vysokého očekávání od všech osob upozorňují ředitelé na respektování individuálních možností, ojediněle se zde objevuje názor, že osoby nejsou vždy na vysoké očekávání zvyklé. Co se týká integrace příslušníků jiných národností, jedná se především o Kubánce, Vietnamce, Cikány, Ukrajince, Mongolce, Jugoslávce, Slováky a Poláky.

Školní inspektoři hodnotí některé výše zmíněné aspekty mnohem skeptičtěji. To znamená, že podle školních inspektorů se ve škole objevuje důvěra jen mezi jednotlivci, rovněž tak úcta, která poklesla nebo není vůbec žádná, také podpora odpovědnosti a spolehlivosti v každodenní práci existuje spíše verbálně, učitelům chybí důslednost, spolehlivost je individuální. Kázeň se uvolňuje, spokojenost je větší na menších školách, a i když se školním inspektorům jeví škola jako funkční, sdělují, že je stále co zlepšovat.

Férové zacházení, orientace učitele na žáka, podpora vlastních schopností, možností a zájmů osob se snahou rozvíjet je dál, nejen kladení požadavků, ale také podpora se ve škole dle názoru ředitelů většinou objevuje. Ojediněle se vyskytly mezi řediteli dále ještě připomínky, že férové zacházení neexistuje vždy, nebo že se mezi učiteli objevují pomluvy. Při orientaci na žáka se respektují osnovy. Podpora vlastních schopností, možností a zájmů osob se snahou rozvíjet je dále se naplňuje i u učitelů formou různých vzdělávacích kursů. Požadavky se kladou na základě pravidel.

Školní inspektoři podotýkají, že férové zacházení najdeme pouze mezi jednotlivci, mezi učiteli a žáky je to horší, mezi učiteli jen u některých skupin, často se ale také pomlouvají, vcelku je férové jednání na ústupu, mnozí jednají nefér proto, že se bojí.

Svoboda, neagresivní atmosféra, řešení konfliktů diskusí uplatňování pedagogiky komunikace místo manipulace, atmosféra bezpečí, snížení stresových situací se obvykle podle ředitelů vyskytuje. Někteří ředitelé tvrdí, že nebrzdí učitele při volbě metod, důležité jsou přece pracovní výsledky. Jeden ředitel podotýká, že dává učitelům 100% svobodu, ale ti ji málo využívají. Agrese se vyskytuje občas mezi jednotlivými žáky. K řešení konfliktů diskusí je několik názorů ze strany ředitelů, že buď žádné konflikty neexistují, nebo že diskusí se řeší pouze některé konflikty v závislosti na jejich charakteru. O uplatňování pedagogiky komunikace místo manipulace si někteří ředitelé myslí, že se uplatňuje obojí. K atmosféře bezpečí podotýká jeden ředitel, že dospělí mají strach o místo. V případě posuzování aspektu snížení stresových situací zjišťujeme hned několik názorů: ve škole neexistuje stres, stres má jen ředitel a vedení, stresové situace se nesnížily, stres existuje, ředitel se snaží snížit stres.

Školní inspektoři potvrzují, že svoboda se uplatňuje, ovšem při respektování školního řádu a s ohledem na Úmluvu o dětských právech. Někdy mají prý učitelé svobody až moc, neustále se na ni odvolávají a přestávají respektovat osnovy. Dále školní inspektoři sdělují, že mezi žáky je agrese, že pouze konflikty mezi učiteli se řeší diskusí, mezi dospělými manipulace není, dítě však je dospělými manipulováno, atmosféra bezpečí schází.

Iniciativa se vyskytuje podle ředitelů jen někdy a v některých případech. Ředitelé poukazují na to, že učitelé nejsou ochotni pracovat nad rámec svých povinností, ředitel musí iniciativu vyvolávat, podporovat, ne u všech učitelů je však úspěšný, někteří učitelé vyžadují stále oporu, je málo iniciativních lidí.

To v podstatě potvrzují také školní inspektoři slovy, že iniciativa se většinou neobjevuje, iniciativní jsou jen jednotlivci.

Údaje, které jsem se od výše uvedených skupin respondentů v průběhu interview dozvěděla, považuji sice za zajímavé, ale pro zmapování prostředí školy a výzkum školního klimatu na 2. stupni základních škol pouze za orientační. Jejich výpovědní hodnota je omezená. Skutečný význam mají až při konfrontaci s výsledky dotazníkového šetření a pozorování, které se orientuje např. na učitele, žáky a rodiče atd. (o tom však zase až někdy příště).

Zdroj: Grecmanová Helena: Jak se žije na školách? Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 5, 1997/1998, září 1997, č. 1, str.12–13. ISSN 1210-6313


Školní klima v Učitelských listech (ročník/číslo/stránka)

Bláha J.: Prostor pro svobodu a tvořivost, IV/6/21
Co to je klima školy?, IV/5/19
Grecmanová H. : Pozitivní školní klima, IV/5/19
Grecmanová H.: Jak se žije na školách? (Interview jako součást výzkumu školního klimatu), V/1/12–13
Grecmanová H.: Některé typy školního klimatu a jejich vlivy, V/8/14–15
Grecmanová H.: Některé vlivy školního klimatu, IV/7/22
Grecmanová H.: Osobnost učitele při vytváření pozitivního školního klimatu, II/9/2–3
Grecmanová H.: Pro lepší pochopení školního klimatu, V/10/17
Grecmanová H.: Ředitel školy a pozitivní školní klima, III/3/9
Grecmanová H.: Stejné školy nejsou stejné, V/4/12–13
Havlínová, M.: Dobrá škola je přátelská k dětem i učitelům, XII/10/P 1–4
Hrubá J.: Má školní klima vliv na efektivitu učení?, XV/5/3–5
Odložilíková Ž.: Ředitelé, je to na vás!, XIV/10/9–10
Rychetský M.: Měření sociálního klimatu ve vlastní třídě, XV/8/6–7
Slezák V., Ošancová A.: Průzkum sociálního klimatu + dotazník, XIV/6/P2–3
Stibor M.: Vztahy žáků ve třídě, XII/6/14–15
Šimková I.: Podaná ruka, XIII/6/13


Další díly seriálu najdete ZDE.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger