Daniela Havlíčková: Vzdělání, vzdělání – všechny smutky zahání

pátek 10. října 2014 · 0 komentářů

…budeme-li se vzdělávat, budeme-li vzdělanější, budeme šťastnější, spokojenější, budeme dobrými lidmi? Kéž by to bylo tak jednoduché, ale jistě je na tom kus pravdy.

V současné době stále častěji slýcháme o celoživotním učení. Každý z nás se učí téměř na každém kroku dnes a denně. Mnozí z nás nezáměrně, mnozí záměrně. Celoživotní učení zahrnuje všechny možnosti učení, které jsou chápány jako jediný propojený celek, který dovoluje rozmanité a četné přechody mezi vzděláváním a zaměstnáním a který umožňuje získávat stejné kvalifikace a kompetence různými cestami a kdykoli během života. Zahrnuje tedy i neformální vzdělávání.

Neformální vzdělávání, uznávání neformálního vzdělávání – pro někoho podivné nebo nejasné spojení slov? Ano, pro mnohé ano. A přitom jde o velké téma v oblasti školství. Proč?
V České republice se často hovoří o poměrně vysoké nezaměstnanosti, poměrně mnoho lidí je na pokraji chudoby, chybí místa pro absolventy škol, přibývá nezaměstnaných, a přitom zkušených 50+, chybí nám specialisté v některých nových oborech. Někde se dočteme, že pracovní místa jsou, ale chybí to správné profesní zaměření, specifická odbornost a vzdělaní zaměstnanci, mnohým chybí tzv. měkké kompetence, jiným tohle a tamhleto. Na jedné straně je poukazováno na kult mládí v mnohých firmách, na druhé straně roste počet mladých, kteří se na trhu práce složitě uplatňují. Hovoříme-li o zkušených zaměstnancích, stávají se nadbytečnými, ale jejich zkušenosti mnohde chybí a nebo nejsou využívány, někde zkušení zaměstnanci zůstávají a zaměstnavatel je schopen rovnoměrně a vhodně vyvažovat veškeré schopnosti jednotlivých věkových skupin. Každá statistika vychází z jiných dat, má svůj záměr, svůj cíl a totéž je možné říci o výzkumech a průzkumech. Vždy se dozvíme něco jiného a z jiného pohledu.

Někteří lidé, často právě z tzv. ohrožených skupin, se neradi učí, neradi se vzdělávají. Co s tím? Milujme učení a vzdělávání? Berme překážky v práci jako příležitosti pro změnu sebe sama? Klišé, vtip? Rozhodně stojí za to, najít si dobrý vztah k učení. Nápomocni mohou být jak učitelé, tak rodiče, tak i všichni další vzdělavatelé v neformálním vzdělávání, a dokonce i zaměstnavatelé a různí poradci. Radost a hrdost díky přístupu ke vzdělání a k seberozvoji může podpořit správnou cestu v profesním i osobním životě.

Celý text si můžete přečíst ZDE.