Dietrich Schwanitz: Vzdělanost jako živý dialog s minulostí. Vše, co musíte vědět, chcete-li rozumět přítomnosti

sobota 16. května 2020 · 0 komentářů

„Znalosti jsou dnes naším největším bohatstvím. Lze je však získat jen prostřednictvím důkladného vzdělání… Tato kniha se opět zaměřuje na to podstatné a poskytuje čtenářům šíři základních vědomostí.“ (Roman Herzog, bývalý německý prezident)

Schwanitzova kniha je velmi čtivá a jeho vyprávěcí styl je uchvacující. Tomu nahrává nejen jazyk, jímž je kniha psána (a přeložena ). Pomáhá tomu i způsob, jakým během výkladu autor prakticky ukazuje, že vzdělanost nezahrnuje jen znalosti izolovaných jednotlivostí, ale vyžaduje porozumění faktům takovým způsobem, který umožňuje (často nečekané) propojování zdánlivě nesouvisejících fenoménů.“ (Petr Najvar, Pedagogická orientace)

Naše vzdělání prochází v současnosti hlubokou proměnou a všeobecně je v západní kultuře již delší dobu pociťována krize vzdělávacího systému, případně úpadek klasického vzdělání. Práce Dietricha Schwanitze se pokouší reagovat na tuto situaci a nově stanovit, co je základem naší vzdělanosti.

V první části, nazvané Vědění, skicuje autor obrysy klasické vzdělanosti. Dějiny Evropy představuje jako velký příběh od antiky přes utváření evropských států ve středověku až po modernizaci, revoluce a velké katastrofy 20. století. Provází nás rovněž literaturou, uměním, hudbou, filozofií, ideologiemi, teoriemi a vědeckými obrazy světa.

V druhé části, nazvané Znalosti, se zabývá komunikací, „infrastrukturou vzdělanosti“, například řečí, světem knih a novin. Dietrich Schwanitz zde pojednává o pravidlech, podle kterých se komunikuje mezi vzdělanci, a zejména o způsobech, jak vědění používat.

Kniha tedy není prvoplánově koncipována jako vzdělanostní suma, ale je nesena úsilím vzdělanost definovat, vymezit a zároveň v konkurenci s technicistními a technickými „informacemi“ obhájit její potřebu v nové době. Autor se snaží vymezit její jádro, kořeny a různým způsobem naznačit, jak se vzdělání dobrat a kudy se ubírat, aby se z návodu na vzdělanost stalo vzdělání skutečné.

Schwanitzova encyklopedická práce vyšla od doby svého vzniku v roce 1999 už ve více než třiceti vydáních a byla přeložena do řady cizích jazyků. Česky vychází od roku 2011 již ve třetím vydání (vydalo nakladatelství Prostor).

Teprve Dietrich Schwanitz pojal Evropu jako celek. A hned ji vidíte zcela jinou. Břitké autorovy velice objektivní postřehy začínají perfektními úvahami o mizerném školství vůbec… Čte se jako detektivka, místy sice smutná, ale zároveň optimistická, protože velice objektivně ukazuje, proč se mnohé stalo a jak z toho ven. Kdybychom chtěli naše znalosti a vědomosti přirovnat k lodi, tato kniha by rozhodně měla úlohu kormidla.“ (Petr Anderle, Neviditelný pes)

Další informace a ukázku najdete ZDE.