Petra Klimková: Pojmu žák se sociálním znevýhodněním odzvonilo

úterý 13. května 2014 · 0 komentářů

Jako stigma, nálepku či hanlivý termín, který ponižuje děti i jejich rodiče. Tak vnímá část pedagogické veřejnosti pojem žák se sociálním znevýhodněním.


Odborníci hledají způsob, jak citlivěji nazývat děti ze sociálně znevýhodněného prostředí

Jak ukázal nedávný workshop, na němž se v Praze sešly desítky odborníků, je načase tento pojem opustit. Vše souvisí s připravovanou novelou školského zákona. Ten dosud znal pojmy žák se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním a sociálním znevýhodněním. Nově by legislativa i školská praxe mohly používat pojem žák s potřebou podpůrných opatření.

Odborný workshop uspořádala společnost Člověk v tísni a Univerzita Palackého Olomouc, které jsou partnery v projektu Systémová podpora inkluzivního vzdělávání v ČR podpořeném Evropským sociálním fondem. Jedním z jeho cílů je tvorba Katalogu podpůrných opatření, které mají přinést lepší přístup k dětem se speciálními vzdělávacími potřebami. Pomoc, která bude dětem se znevýhodněním určená, se bude nově dělit do pěti stupňů.


Kdo koho může označit?

Zatímco u dětí se zdravotním handicapem nebo znevýhodněním se autoři katalogů mohou opřít o desítky let zkušeností, pojem sociálně znevýhodněný žák je v prostředí českého školství pořád ještě nováčkem. „Jestliže oblast zdravotního postižení jsme v katalozích již uchopili, tak u sociálního znevýhodnění stojíme teprve na začátku. Snažíme se najít obecně přijatelnou metodiku toho, kdo koho a kdy může označit za takzvaně sociálně znevýhodněného a kdy a pro koho by takové označení bylo nepřijatelné,“ vysvětlil hlavní řešitel projektu Jan Michalík z Univerzity Palackého.

Nepřijatelné je toto označení zejména pro lidi z terénu. Tedy učitele, ředitele škol nebo terénní pracovníky neziskových organizací, které se například sociálně slabším rodinám snaží pomáhat. „Dítě vnímá velmi negativně, když je označované jako sociálně znevýhodněné. Ve společnosti totiž převládá názor, že si lidi za svou situaci mohou vlastně sami. Kdyby to šlo, já bych ten termín jako diagnostickou kategorii úplně zrušila,“ řekla Petra Klingerová, která je manažerkou Programů sociální integrace společnosti Člověk v tísni. Klingerová zároveň ale připustila, že neví, jak termín nahradit v případě, kdy škola potřebuje pro takového žáka podporu. „Interně jsme začali používat termín ohrožené děti. I ten ale spoustě lidí nesedí, spojují si ho totiž s kriminalitou,“ doplnila.


Razítko na potíže

Proč je kategorie žák se sociálním znevýhodněním stigma? Vysvětlení nabídl například také ředitel Daniel Kaiser ze Základní školy Jižní IV v Praze – Spořilově. Ve škole má přípravnou třídu, která je určena především pro děti ze sociálně a kulturně znevýhodněného prostředí. Pro to, aby do ní mohl dítě zařadit, potřebuje doporučení pedagogicko-psychologické poradny. „Rodiče, kteří přišli s důvěrou do školy, najednou musí svůj problém vynést ven. Odejít do poradny a nechat si tam dát razítko, že jsou na tom sociálně špatně nebo že matka byla bitá svým manželem, se kterým se rozvedla… To všechno jsou věci, které rodič přináší do školní budovy, ale když si na ně má nechat dát štempl, tak v ten okamžik je to stigma.“

Daniel Kaiser sám se svými učiteli hledal vhodnější termín, než je žák se SZN. Žádný ale nenašel: „Začali jsme říkat ´děti problémové´ – no jo, ale problémové nejsou děti, nýbrž jejich zázemí, skupina, ve které se nacházejí, nebo třeba učitel, který s těmito dětmi neumí pracovat. Jsou tyto děti ohrožené? Vždyť škola má být bezpečná. Jak se v bezpečném prostředí může pohybovat ohrožené dítě? Připadali jsme si jako v Harry Potterovi. Všichni vědí, o kom se mluví, ale slovo Voldemort se nesmí říct.“

K podobným závěrům dospěla i společnost Člověk v tísni, která má v projektu na starosti tu část katalogů, která se týká právě dětí se sociálním znevýhodněním. „Snaha o vymezení pojmu se nejeví jako šťastná. Vede totiž k tomu, že se dostaneme buď k nedostatečné definici, nebo naopak definici bezbřehé, protože čím více lidí se sejde, tím více různých aspektů dá dohromady. Nehledě k tomu, že zaškatulkováním žáka hrozí jeho stigmatizace před kolektivem ve třídě,“ uvedl Tomáš Habart, který je hlavním manažerem partnera projektu.

I společnost Člověk v tísni vidí možné řešení situace v navrhované novele paragrafu 16 školského zákona, která do školské terminologie zavádí pojem podpůrná opatření.


Je třeba kategorizovat potřeby, nikoli děti

K názoru, že kategorii sociálně znevýhodněný žák je potřeba opustit, se přiklání i ředitel vládní Agentury pro sociální začleňování Martin Šimáček. Tvrdí totiž, že v mnohých případech je tato kategorizace dětí nesmyslná. „V terénu vidím, že tam, kde se na každé dítě ve třídě dívají optikou individuálních potřeb, se velice záhy ukáže, že řeší děti, které by mohly být ve všech třech kategoriích: sociální znevýhodnění, zdravotní znevýhodnění i zdravotní postižení. Žák může být pod zátěží svých zdravotních handicapů zdravotně znevýhodněn, na chvíli v tom může hrát roli i jeho sociální zázemí, a kategorizace rázem ztrácí smysl,“ popsal Šimáček a dodal: „Tým kolem učitele – speciální pedagog, psycholog, záleží, kdo je k dispozici – už nehledá, kam ho zařadit, ale co mu může poskytnout – jestli tam mají asistenta, jestli můžou snížit počet dětí ve třídě, jestli si můžou dovolit nějaké pomůcky. Důležité je mít systém opatření, která se budou moct k jednotlivým dětem přiřazovat podle jejich individuálních potřeb.“

Michaela Šojdrová, která pracuje na ústředí České školní inspekce, ale před rušením pojmu žák se sociálním znevýhodněním varovala. „Říct, že se nám ten termín nelíbí, že je stigmatizační – k tomu se klidně přihlásím. Ale ty děti tady jsou – ony opravdu nemají na to koupit si svačinu nebo oběd. Jak těm jim chceme pomoct, když se bojíme říct, že jsou z chudších rodin?“ upozornila žena, která kandiduje v letošních volbách do europarlamentu. Podle ní by obecné zrušení pojmu mohlo mít nepříjemné dopady na finanční situaci rodin. „Jestliže zrušíte tuto kategorii, tak si kladu otázku, zda máme ponechat v zákoně možnost odpustit poplatek za školku nebo vyšší odbornou školu, když takové děti nemáme.“


Postižení bylo defektem

Podle Jana Michalíka je to, jak moc je nějaký termín pejorativní, ovlivněno vnímáním společnosti. „Před pětačtyřiceti lety se o postižení mluvilo jako o defektu. Pak jsme říkali zdravotně postižený žák, posléze žák se zdravotním postižením, pak žák se speciálními vzdělávacími potřebami… Míra pejorativnosti nějakého pojmu není obsažena v pojmu samém, ale ve společenském přístupu k němu.“

Většina účastníků diskuse se nakonec shodla, že termín žák se sociálním znevýhodněním není třeba alespoň ve školském zákoně používat. Přiklonili se k tomu nahradit jej pojmem žák s potřebou podpůrných opatření. „Podrobnosti stanoví až prováděcí předpis, kde bude muset být výčet podpůrných opatření v jednotlivých stupních podpory. Na tento výčet teprve naváží naše katalogy, které paní učitelce vysvětlí, co ta podpůrná opatření znamenají, a řediteli řeknou, kde má na ně vzít pomůcky. V žádném případě nemůžeme přijmout tezi, že by naše kategorie nálepkovaly. Katalog je poradce, návodce v rukou učitele,“ uzavřel Jan Michalík.

Pro skupiny žáků se zdravotním postižením a zdravotním a sociálním znevýhodněním bude Katalog podpůrných opatření k dispozici na podzim roku 2014. Autorský tým jej poté bude ověřovat ve 140 školách v celé republice a výsledky ověřování zapracuje do textu. Na jaře 2015 dostane katalog ministerstvo školství. Více informací o postupu prací je na webových stránkách projektu www.inkluze.upol.cz.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger