Tomáš Feřtek: Nejistí rodiče, autoritativní učitelé a děti v pohodě

středa 4. dubna 2012 · 0 komentářů

V únorovém článku jsme si vysvětlili, co to přesně znamenají schůzky ve trojici rodič – dítě – učitel. Základní a asi nijak překvapivá informace je, že jde o metodu, která se jednoznačně osvědčila, pochvalují si ji vlastně všechny školy, které odpověděly na naši výzvu, aby nám napsaly své zkušenosti (z dvou set obeslaných zhruba šedesát). Dnes se chceme věnovat tomu, v čem vidí přínosy a rizika všechny tři strany, které byly přizvány k debatě.


Zdroj: Web Rodiče vítáni 14. 3. 2012


To hlavní sdělení ze zhruba šedesáti často velmi podrobných odpovědí, které jsme dostali od škol na otázku, jak se jim osvědčily schůzky ve trojici, bylo jednoznačně kladné. Stojí ale za podrobnější pohled, jak schůzku rodič – učitel – dítě vidí všechny tři strany, a kde jsou případné problémy.


Jak to vidí učitelé

Klady: To asi nejdůležitější je odstranění informačního šumu. Co dřív naštvaný rodič tlumočil doma dítěti, to se tady dá probrat napřímo a nedorozumění si rovnou vysvětlit. Stejně tak je užitečné vidět, jak spolu vlastně dítě a rodič komunikují, k tomu jindy učitel tak dobrou příležitost nemá. Podstatné je, že dítě se cítí zatažené do debaty a u většiny z nich to vede k větší zodpovědnosti. A protože je konzultace adresná, je daleko větší šance přitáhnout do školy i rodiče, kteří jinak hromadné schůzky s oblibou vynechávají.

Zápory: Všechny školy uvádějí jako problém časovou náročnost. Stojí to za to, ale prostě tomu musíte věnovat po odpoledních celý týden. Co učitelé hodnotí sebekriticky, je způsob komunikace. Museli se naučit problémy jen pojmenovávat a ne hned všechno hodnotit a hlavně cítí, jak je pro ně často těžké, nechat mluvit i někoho jiného. Návyk ze třídy mít první i poslední slovo se překonává obtížně. Ostatní problémy jsou spíše organizační – například není snadné přimět rodiče, aby dodržovali domluvené

Zajímavé výroky: „Někdy se děti bojí před rodiči říct, co jinak učiteli řeknou, a někdy se rodiče nebo děti předvádějí.“


Jak to vidí rodiče

Klady: Nejčastěji rodiče oceňují, že nemusejí nosit domů špatné zprávy a všechno se vyřeší na místě. Dítě si nemůže navíc moc vymýšlet, protože tu sedí obě dospělé strany. Pro rodiče je překvapivé vidět své dítě v „dospělé“ roli někoho, kdo sám sebe hodnotí. Ale především si pochvalují soukromí a čas řešit problémy jinde, než před ostatními rodiči ve třídě.

Zápory: Je zajímavé, že není úplně výjimečný odpor rodičů k tomu, aby se před dítětem mluvilo otevřeně. Mají pocit, že něco takového se nemá. Některé školy to řeší smírně, zpočátku může rodič chodit na konzultace sám, s dítětem přichází, až když si ověří, že to není nic nepřístojného. Jiné školy jsou ale striktní a schůzku bez účasti dítěte nepřipouštějí. I tak rodiče dodávají, že občas by některé věci potřebovali vyřešit ve dvou, jiné výhrady nemívají.

Zajímavé výroky: „Připomínky k některým předmětům či způsobu jejich výuky by dítě z úst rodiče slyšet nemělo. Učitel tak ztrácí respekt, dítě se domnívá, že budou jeho chyby tolerovány, když se mamince či tatínkovi výuka předmětu také nelíbí.“


Jak to vidí žáci

Klady: Děti vidí jako jednoznačný klad, že mohou být u toho, když se o nich mluví a mají možnost něco k tomu říct. Z reakcí je zjevné, že je to pro ně neběžná záležitost, které si váží.

Zápory: Problémů nevidí mnoho. Občas někoho takové vysedávání nebaví, někomu vadí mluvit před druhými o sobě a občas mají problém s tím, že je rodič před učitelem peskuje a ponižuje.

Zajímavé výroky: „Slyším pochvalu od paní učitelky, mamka by ji možná neřekla.“, „Vidím problém v tom, že dostanu seřváno hned na místě.“, „…že mě rodič hned chce mlátit.“

Pro zájemce nabízíme ke stažení precizně vypracovanou odpověď, kterou jsme dostali ze Základní školy ve Chvalšinách. Jde o šestistránkový materiál, který mohou školy, které by chtěly schůzky ve trojici vyzkoušet, klidně použít jako metodickou pomůcku.


Článek najdete ZDE.