Jana Hrubá: Jaká má být role školy, jak posílit její prestiž?

úterý 2. dubna 2013 · 0 komentářů

První kulatý stůl MŠMT, který se konal 21. 3. 2013 v Praze v rámci přípravy Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020, měl zásadní téma: Posílení relevance a prestiže školy a školního vzdělávání. Prestiž školy a učitele je v poslední době frekventovaný pojem.

Na zahájení promluvil první náměstek ministra školství Jiří Nantl. Uvedl, že základní východiska a principy byly představeny v materiálu MŠMT v lednu na zahajovací konferenci. (Můžete si je připomenout ZDE.)

Vyhodnocení první části veřejné debaty (leden–březen 2013) již bylo uveřejněno ZDE.

„Na základě reakcí získaných v průběhu zahajovací konference, kulatých stolů i na dalších fórech stejně jako prostřednictvím webového portálu je možné shrnout několik zásadních závěrů k obsahovému návrhu Strategie:

– všechny navržené směry budoucí strategie Strategie byly hodnoceny jako nosné, žádný z nich nebyl zpochybněn; otázky a podněty nejčastěji směřovaly k těm částem vstupního materiálu, které se týkají slabých míst systému, role učitele a spravedlnosti ve vzdělávání,

– velmi silně byly artikulovány požadavky, aby ve Strategii bylo výslovně pojednáno téma financování,

– z hlediska jednotlivých segmentů vzdělávací soustavy byla nejintenzivněji diskutována problematika předškolního vzdělávání (a rané péče), perspektiv odborného vzdělávání a technických a přírodovědných oborů,

– přestože Strategie bude zahrnovat všechny sektory vzdělávání, největší ohlasy zatím vzbudila témata charakteristická pro oblast regionálního školství, naproti tomu problematika vysokých škol a dalšího vzdělávání byla v dosavadních debatách akcentována méně.


Jaká budoucnost čeká české školství?

V úvodu diskuse promluvil Petr Černikovský. Připomněl, že ve studii OECD „What Schools for the Future?“ z roku 2001 bylo představeno 6 možných scénářů budoucího vývoje školství. Čtenáři Učitelských listů si jistě vzpomenou, že je kdysi podrobně popsal prof. Jiří Kotásek v článku Modely školy budoucnosti – můžete si jej stáhnout ZDE.

Petr Černikovský nazval tyto modely 1. status quo, 2. tržní model, 3. sociální centrum, 4. vzdělávací centrum, 5. společnost sociálních sítí, 6. zhroucení systému. Současné ministerstvo se hlásí k modelům rescholarizace (3. a 4. model), descholarizaci si nepřeje.

V podkladu pro diskusi na prvním kulatém stole (ZDE) byly položeny klíčové otázky:
1. Které vnější faktory mají největší vliv na proměnu postavení škol ve společnosti?
2. Do jaké míry a v čem se mají školy přizpůsobovat probíhajícím společenským změnám?
3. Jaké vzdělávací funkce a cíle by měly prioritně zajišťovat školy?
4. Co je třeba udělat pro to, aby školy lépe plnily prioritní vzdělávací funkce?

Ministerstvo zamýšlí tato opatření:
– Vymezit a podporovat nezastupitelné funkce škol.
– Propojit výuku ve škole s procesy vzdělávání, které dnes probíhají mimo školu.
– Rozšířit možnosti dosažitelného vzdělání.
– Monitorovat mimoškolní vzdělávání.
– Posilovat roli škol jako center podpory celoživotního učení.

Jako panelisté vystoupili Karin Marques (OSF) a Ondřej Šteffl (SCIO). Podle Karin Marques by škola mohla převzít sociální roli a suplovat rodinu tam, kde selhává – dávat dětem podněty, pečovat o rozvoj talentů, otevřít se individualizaci. Změny v myšlení jsou zodpovědností učitelů a ředitelů.

Ondřej Šteffl se zabýval relevancí vzdělání (= výsledek) a vzdělávání (= proces). Co chceme? Jaké jsou priority? Co má přednost? Ukázal na příkladech, že rodiče, zaměstnavatelé a společnost chtějí každý něco jiného. Cestami k nápravě jsou reformulace cílů vzdělávání a akceptace cílů širokou veřejností. Informace ztrácejí hodnotu, změnily se motivace k práci a ke studiu. Vliv školy se přeceňuje. Škola ztratila monopol na vzdělávání. Podle Šteffla je jedno, kde děti dosáhnou vzdělání. Veřejný prostor vzdělává v řadě oblastí lépe a efektivněji. Vzdělávání by mělo být pro děti smysluplné, bavit je a zaujmout, řešit jejich problémy. Je třeba najít novou roli školy ve vzdělávání: propojení školy s realitou, propojení výuky s mimoškolní zkušeností žáků, škola má žáka vést a pomáhat mu na cestě ke vzdělání.

Cesty:
– sledování zdrojů ve veřejném prostoru, analýza jejich vlivu
– podpora pozitivních aktivit, potlačování negativních
– kompenzace a vyrovnávání příležitostí
– nformování veřejnosti i škol
– synergie se školou
– ministerstvo vzdělávání

„Budoucnost školství je černá, budoucnost škol je nejasná, budoucnost vzdělávání je skvělá“, zakončil Ondřej Šteffl.


Střípky z diskuse

Diskuse účastníků se příliš nedržela položených otázek. Působila roztříštěně – řada diskutujících spíše očekávala odpověď na své problémy. Zaznamenali jsme heslovitě alespoň některé myšlenky, z nichž je vidět, že se řeč točila kolem několika okruhů.


Jaké chceme vzdělávání?

– Zamyslet se nad paradigmatem – přežívá staré. Učitelé chtějí nalívat do dětí co nejvíce vědomostí.

– Je na co navazovat – Bílá kniha, školský zákon. Cíle vzdělávání ve školském zákonu jsou – problémem je jejich formulace (srozumitelnost).

– Cíle vzdělávání jsou dobře nastaveny, ale my s nimi nepracujeme.

– Současná společnost školu destruuje. Trajektorie je černá – nemáme dobré příklady. Špatných škol je mnohonásobně víc. Společnost měří všechno penězi. Vzrůstá občanská nespokojenost. Mateřská centra svědčí o tom, že budou vznikat nezávislé komunity.

– Scénáře ukazují, že může dojít k rozpadu školského systému. Bez široké společenské podpory „učící se školy“, bez finančního zajištění se tomu nepodaří zabránit.

– MŠMT by mělo více medializovat otázky vzdělávání.


Obsah vzdělávání

– Minulost školy vyplývala z kánonu vědění, který už nefunguje. Co z jádra vědění je nosné v době internetu?

– Zájmy skupin se promítají do obsahu vzdělávání. Kurikulum by mělo být vyvážené – konzervativní základ + část umožňující vytvářet nové obsahy. Na čem jsme schopni se shodnout: pomáhat dětem objevit svůj potenciál a vyvíjet se k maximu. Měli bychom hledat průnik společných zájmů. Učitel by měl být integrátor.

– Jak se oprostit o vlivu minulé podoby školy? Nově promyslet jádro vzdělávání a co může udělat někdo jiný.

– Propojit školu s tím, co děti zažívají mimo školu.

– Je těžké laické veřejnosti vysvětlit, co je kvalitní škola – potřebujeme standard kvality.

– Důležitá je motivace dětí. V domech dětí a mládeže mají vedoucí prestiž, i když nedávají známky. Museli se přizpůsobit poptávce – o počítačové kroužky není zájem, skoro každý má počítač doma.

– Také škola se musí přizpůsobit!


Autorita a prestiž

– Vrátit škole relevanci může pouze osobnost učitele a kvalitní učitelský sbor. Učitelé nesmí ztratit autoritu u rodičů.

– Probíhá krize autorit – děti neznají řád a pravidla.

– Škola není „modelem světa“ – i v ní je krize autorit.

– Jak zvýšit autoritu? Nositel autority uspokojuje aktuální potřebu.

– Autoritu učitele nelze nařídit – řešením je udělat školu zajímavou.

– Technologie všechny dráždí. Měla by dráždit osobnost učitele. Na pedagogických fakultách s ní nikdo nepracuje (mentoring, koučink).

– Prestiž školy jako instituce tvoří učitelé – škola se musí otevřít (komunitní škola). Důležité je vzdělávání matek.

– Malý průzkum: čím se odlišují dobré školy? V každé třídě visí kodex dohodnutých pravidel, školu řídí skvělý manažer, který sdílí zkušenosti a komunikuje navenek, ředitel se maximálně věnuje péči o kvalitu učitelů. Negativně působí příchod rodičů nové doby – na všechno mají právo, žádné povinnosti. Není lepší prostor pro působení na veřejnost než komunitní škola.


Má škola vychovávat?

– Na prvním místě by měla být výchova – proto by měl být název ministerstvo výchovy. Měla by být obnovena výchovná role školy.

– Výchova by měla být součástí vzdělávání – proto název ministerstvo výchovy a vzdělávání (symbolika!).

– Role školy je nezastupitelná – neustupovat od výchovy, od pokládání morálních postojů. Někdy se začít musí.

– Pomáhat žákům zvýšit odolnost vůči negativním jevům.

– Učitelé jsou s dětmi více hodin než rodiče – jejich vliv je delší.

– Ve výchově je důležitá spolupráce s rodiči. Musíme s nimi pracovat, ne suplovat funkci rodiny, ale spolupracovat – bez toho se nic nepodaří.

– Luxus brání rozvoji volních vlastností. Formativní vliv je tím silnější, čím je dítě menší – docenit význam předškolního vzdělávání.

– Až děti přijdou do 1. třídy, je pozdě. Zbývá pracovat s rodinou.

– Ale jak pracovat s těmi, kteří nechtějí? Jen cíle nic neřeší.


Technologie – a rukodělná práce?

– Letos budou nejčastějším dárkem dětem od 18 měsíců tablety. Za tři čtyři roky budou tyto děti ve školách – co s nimi budete dělat?

– Programy pro tablety bude dělat byznys. Měli bychom přestat přemýšlet jen o škole, ale starat se, co se děje mimo školu, co se děje na tabletech. Co pak dělat s dětmi, které budou mít za sebou 4 roky s tabletem?

– Roste důležitost obnovy venkova. Za dva roky bude hlad a začne stěhování na vesnici. Snažme se zachovat malé školy a naučme děti i sebe práci rukama.


Poslední sentence nevyznívá příliš optimisticky, že?