Robert Čapek: Statečné srdce

středa 12. prosince 2018 · 0 komentářů

Líný učitel nemůže být líný/kreativní/podporující/klimatický – bez statečného srdce. Lidé neodpouštějí kvalitu tam, kde vládne podprůměr.

Zdroj: Čapek Robert: Líný učitel. Jak učit dobře a efektivně. Praha: Nakladatelství Dr. Josef Raabe s.r.o., 2017. ISBN 978-80-7496-344-5

Línému učiteli se může lehce stát, že bude pro žáky tím nejžádanějším a nejpopulárnějším učitelem ve škole. Musí se proto připravit na mínění některých nepřejících kolegů, že se dětem „podbízí“. Nedává špatné známky, takže dle mínění jiných bude „nenáročný“. Neprůměruje známky, systémy jako Bakalář považuje za nepedagogické a zbytečné, čtvrtletní práce nebere vážně, s dětmi si až příliš hraje – to vše bude trnem v oku některým vyhořelým, zpátečnickým nebo nekvalitním učitelům. Ani u vedení nemusí mít takový učitel na růžích ustláno. Na druhou stranu nemusí každému vnucovat své pravdy. Být líným učitelem znamená pro někoho projít si náročnou osobní změnou, jistým rozvojem spojeným s individualitou člověka. To je intimní věc. Pokud nemá štěstí na školu, kde se může opřít o kolegy nebo vedení, je vlastně průkopníkem, inovátorem a pionýrem, tím správným pedagogickým předvojem, a to bývá bolestivé. Ale žáci a jejich rodiče někoho takového zoufale potřebují!

Stejně musí prokázat, že má statečné srdce, když hájí zájmy žáků. Nesmí se bát přijít za kolegou, ba i vedením školy, když někdo zásadně porušuje správné pedagogické a (nebojím se toho slova) lidské řešení případů a problémů. Líný učitel může být líný na slovo, ale pokud je to potřeba, vezme věc za svou a jde za svými zásadami.

Na jisté škole, kde jsem dlouhá léta učil, jsem měl kamarádský vztah s 90% učitelů, svých kolegů. Kdybych měl neomezenou moc ředitele a chtěl vybudovat kvalitní školu, polovina z nich by musela dostat výpověď! Na hodinu. Ale protože jsou to mí přátelé a já nejsem ve škole absolutistický monarcha, mohu se alespoň pokusit je měnit, vysvětlovat, ukazovat. Je to přece i moje věc, moje škola, moji žáci! A k tomu je statečné srdce také třeba.

(str. 32–33)

A ještě odjinud:


Škola je příliš důležité místo na to, aby se tam učitelé mohli flákat, říká Robert Čapek, „ostrý“ školitel učitelů

Zdroj: Jitka Polanská, Rodiče vítáni 24. 10. 2018

…Mnozí učitelé vnímají limity svého způsobu výuky, ale nevědí, odkud to začít měnit, a jak. Je vždy spousta důvodů, proč to nejde. Jak se to stane, že se učitel odlepí od ostatních a začne dělat něco jinak?

Mám pocit, že se hodně učitelů i ředitelů bojí dělat něco svobodně. Přitom český školský systém je dost svobodný. Jho je někdy zcela zdánlivé nebo rozhodně ne tak velké, jak se zdá. Pokud učitel někoho nezmlátí, může si v podstatě dělat, co chce. Když si to obhájí. A to je možná ten problém. Musí být připraven na to, že se ho někdo zeptá, proč dělá to a to a umět to vysvětlit. Nebát se, neříkat si předem, tohle mi nedovolí vedení, tohle mi nedovolí rodiče. I když samozřejmě je fakt, že dobré vedení školy, které učitele podrží, je dobrý základ.

V mém případě to opravdu bylo tak, že když jsem si plnil základní „učitelské“ – rozuměj byrokratické – povinnosti, mohl jsem učit, jak jsem chtěl, a dokonce i hodnotit, jak jsem chtěl. Učitelé si na českých školách ani navzájem necpou, jak by se mělo učit. Řekl jsem kamarádovi: já známkuju takhle. A on: jo? Já zase takhle. A to bylo vše. Žádný tlak jsem necítil. To bylo kdysi, nepopírám, že nyní se šrouby utahují více. Shora i od kolegů. Tlak nastupuje ve chvíli, když žáci začínají říkat, že by chtěli místo nějakého učitele jiného. A tohle se rozšíří po škole nebo po městě. Když se začne řešit, že kvůli nějaké učitelce se děti do školy netěší, a na pana učitele naopak ano. A když to začnou řešit rodiče. Pak to někdy přeroste do kampaní, petic za odvolání učitele apod. Ostatně, proč ne, rodiče mají právo zatlačit na školu, že nechtějí špatného učitele.

Jsou ale i případy, že rodiče zatlačí, aby odešel ten dobrý…

Jasně, někdy nepoučení rodiče ze strachu třeba odpískají Hejného matematiku i s tím učitelem, který ji začal. Ale obecně si myslím, že učitel, který učí moderně, a je odejit, někde udělal chyby. V učitelských kruzích je známý případ mladého dějepisáře, který se strašně snažil o nové metody, ale ve škole neuspěl. Napsal o tom blog. Můj názor na tenhle případ je, že učil sice moderně, ale neměl zvládnuté hodnocení a ani nereflektoval postoj dětí ke své výuce. Zdá se mi, že u hodně učitelů, kteří neuspěli, nejsou na vině moderní metody, ale prostě didaktické chyby. Někde něco přepískli, nebo naopak neošetřili. Těch důvodů spojených s osobností a odborností daného člověka může být hodně. Zanedbání komunikace s dětmi a s rodiči je jeden z faktorů. A taky podcenění metod. Představa o moderní výuce je jedna věc, konkrétní realizace, metody, kterými toho dosahuju, je druhá věc. Když je dobře neznám, velmi snadno mohu pohořet. Já mám revoluci ve výuce v hlavě, ale také velmi dobře podepřenou metodami. Ideje se realizují praxí a ta praxe musí didakticky sedět…