Jana Hrubá: DOKUMENTY 180. Požadavek doby – inovativnost

pondělí 18. prosince 2017 · 0 komentářů

V roce 1998 jsme se učili přemýšlet o změnách, které neodvratně přicházejí. Nutně jsme přitom museli myslet na dopady do vzdělávání a na to, jaké nároky to na nás – učitele – klade.

„Inovace hýbou světem již řadu let. Zvláště oblast ekonomiky změnily k nepoznání. Pomalu se dostávají i k nám. Inovační firmy se sdružují, vznikla Asociace inovačního podnikání, v prosinci organizuje již třetí ročník soutěže Inovace roku. Tato nevládní organizace připravila návrh inovační strategie České republiky. Dobrou zprávou je, že konečně snad projevili zájem i někteří vládní činitelé a legislativci. (V programu současné vlády je totiž oživení ekonomického růstu.)

Na deseti vysokých školách se připravuje studijní obor či specializace „inovační podnikání". Do popředí se dostává poznání, že inovativnímu myšlení je třeba učit už na základní a samozřejmě na střední škole.

Co to vlastně je inovativnost, inovativní myšlení?

Pokusů o definice inovací bylo již mnoho. Jsou užší i širší, vztahují se pouze k inovaci výrobků nebo i k celým systémům řízení.

Domnívám se, že inovativnost je také přístup k životu, životní styl. Inovativní člověk je člověk otevřený změnám. Dívá se na změnu jako na příležitost, na výzvu – a ne jako na ohrožení. Umí se nadchnout pro vize budoucnosti, snaží se aktivně uplatňovat nové myšlenky i za cenu rizika, které dovede odhadnout. Schopnost překonávat obtíže patří k jeho základní výbavě.

Umí pochybovat, je skeptický k názorům tradičních autorit. Je schopen podívat se kriticky na vžité postupy a stále hledat nové, lepší, efektivnější. Umí myslet v souvislostech, dovede najít kritické body, odhalit příčiny problémů a z několika variant řešení zvolit tu nejlepší.

Inovativní člověk je tvořivý, nezřídka je obdařen intuicí a fantazií. Je schopen nacházet zcela neobvyklá řešení. Na Západě je kreativita lidí vysoce ceněnou vlastností. Často se však konstatuje, že tvořivé síly člověka blokuje vzdělávací proces. (Nad tím bychom se jako pedagogové měli vážně zamyslet!)

Inovativní lidé se stále učí – hlavou, srdcem i rukama. Umějí vyhledávat zdroje informací, s informacemi pracovat a aplikovat je do své práce. Nebojí se experimentování.

Vzájemná podpora je pro většinu z nich přirozenou potřebou. Dovedou komunikovat, respektovat názor druhých, vytvářet atmosféru důvěry a tolerance. Jsou schopni spolupracovat v týmu a učit se jeden od druhého. Ochotně přijímají zodpovědnost za sebe i za společnou věc. Nepropadají sebeuspokojení. Sebereflexe, kritické zhodnocení vlastních výsledků se pro ně stává motivací k dalšímu hledání.

Dá se tedy říci, že inovativnost je velmi cennou dimenzí rozvoje osobnosti. Patří k ní řada schopností, ale i mnohé dovednosti. Vrozené potencionality je třeba pěstovat, dovednostem se lze učit. Pro nás učitele by se to mělo stát imperativem jak vzhledem k našemu vlastnímu rozvoji, tak k rozvoji nám svěřených dětí a mladých lidí.

Naše společnost by si měla inovativních lidí vážit a podporovat je, vytvářet jim podmínky. Neboť jsou to oni, kdo jsou schopni vyvést ji z pokračujícího zaostávání za prosperujícím světem. Změny kolem nás jsou rychlejší než změny v postojích a myšlení většiny lidí. Lidé otevření změnám a nebojící se změn jsou naší nadějí.“

Zdroj: Hrubá Jana: Požadavek doby: Inovativnost. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 6, 1998/1999, listopad 1998, č. 3, str. 1. ISSN 1210-6313


Inovuj, nebo nepřežiješ!

Název jsme si vypůjčili z titulu knihy M. J. Kiernana s podtitulem Zásady strategického řízení pro 21. století (Management Press, Praha 1998). Začíná slovy: „O tobě je řeč, tebe se to týká, ty jsi ohrožen." V literatuře o řízení jsou důvody k inovacím popsány dostatečně. Svět se v 90. letech dostal do období trvalé změny a permanentních nejistot. Vše nasvědčuje tomu, že svět 21. století bude „globální, měnlivý a turbulentní, sofistikovaný, intelektualizovaný, interdisciplinarizovaný, urbanizovaný, propojený sítěmi, ekologizovaný, rozmanitý, militantní, a proto náročný." (Z. Souček, Moderní řízení 12/97). Na to staré postupy a zastaralé pojetí vzdělávání už nebudou stačit.

Chceme-li být učiteli zodpovědnými ke svým žákům, kteří budou v tomto světě žít, budeme muset co nejrychleji dělat něco sami se sebou a se svým způsobem výuky. Uvažme jen, jak se za poslední roky změnily děti a mladí lidé, jejich informovanost, způsob jejich výchovy a života v rodinách se všemi negativními důsledky stylu doby, jejich předčasná vyspělost a vzrůstající agresivita. Na to už učitel se svou zažitou frontální výukou i frontální „výchovou" nestačí. Stěžuje-li si, že udržet kázeň je čím dál obtížnější, měl by také přemýšlet o tom, jak a čemu učí. Všechny „obtížné žáky" přece nemůžeme vyčlenit do zvláštních škol, ale musíme se s nimi naučit jinak pracovat. Údaj, že ve zvláštních školách je zařazeno 50% dětí intelektově průměrných (dr. Pilař na tiskové konferenci MŠMT 8. 10. 98), je alarmující. Bohužel – dosavadní učitelské vzdělávání vůbec s těmito změnami ve společnosti nepočítalo. Většina učitelů neví nic o etopedii – výchově a vzdělávání mládeže sociálně narušené, neumí používat prožitkové metody, které mají v inovativních školách evidentní dobré výsledky a odstraňují problémy s kázní (ovšem při větší toleranci k pracovnímu ruchu ze strany učitele). Nebudeme-li inovovat, neobstojíme nejen my jako učitelé, ale ani naše společnost.


Co všechno patří ke znakům inovace?

Zkuste si vyplnit dotazník, který dostali účastníci semináře dr. Pavly Polechové na konferenci v Rožnově pod Radhoštěm v dubnu 1998. Jednotlivé body označte 4 – zásadně souhlasím, 3 – částečně souhlasím, 2 – částečně nesouhlasím, 1 – zásadně nesouhlasím. Budeme rádi, pošlete-li nám svůj názor do redakce UL (třeba s dalšími doplněnými znaky).

1. Obecné organizační změny a doplňky:
projektové vyučování – účast žáků včetně přípravné fáze
integrace předmětů
učení v delších blocích
minimalizace časového tlaku
variabilita strategií
nejen transmisivní, ale i konstruktivní škola

2. Organizační změny se silným vlivem na osobnostní rozvoj:
integrace znevýhodněných dětí
individualizace přístupu s cílem maximalizovat šance každého
kooperativní vyučování
a) s vrstevníky v hodině,
b) ve věkově heterogenních skupinách při projektovém vyučování,
c) v přípravě pomůcek pro mladší spolužáky
slovní hodnocení
sebehodnocení
školní řád utvořený a kontrolovaný ve spolupráci s dětmi
stimulující a příjemné prostředí
dobrovolné domácí úkoly

3. Opatření mimo vlastní vyučování:
intenzivní komunikace uvnitř učitelského týmu, chápání etosu školy všemi aktéry, vzájemné dobrovolné hospitace
dobrovolná účast v testech (Kalibro ap.)
intenzivní komunikace s rodiči včetně dotazníkových akcí
smlouva učitel–rodič–dítě a trojstranné konzultace
rodiče příležitostně partnersky zapojeni do školního vyučování
posilování „školní identity": oslavy, návraty absolventů, celoškolní vzdělávací projekty
škola kulturním a společenským centrem obce
publikace učitelského týmu a vedení seminářů
sebevzdělání učitelů

4. Další příznaky a průvodní jevy:
zrušení klasického dozoru o přestávkách a ve školní jídelně
o přestávce jsou učitelé k dispozici dětem
zápis žáků ze širší než spádové oblasti (včetně dětí se speciálními potřebami)
otevřenost komunikace: jedním z projektů je „škola naruby"
spontánní návraty absolventů
studijní návštěvy kolegů z jiných škol

5. Očekávané či možné nálezy:
samostatnost
vysoké procento těch, kteří jsou ochotni a schopni kulturně komunikovat s návštěvníkem před celou třídou
schopnost řešit krize a neočekávané situace:
a) individuálně,
b) v třídním kolektivu
empatie – vcítění
schopnost úvah o vlastním učení a o učení jiných
chápání osobní a kolektivní zodpovědnosti
vztah ke škole a k celoživotnímu vzdělávání
– velikost školy je faktorem
– nejsou zde výběrové třídy

Přes všechna rizika, problémy a nároky na nás učitele musíme inovovat proces vzdělávání, abychom my všichni v této společnosti přežili. Musíme se vyrovnat s nároky změn, naučit se novým přístupům a dovednostem, abychom jim mohli naučit své žáky. Je to na nás, každého z nás se to týká.

Na závěr malá parafráze „desatera" z knihy citované v úvodu:
– Přestaň se řídit zaběhanými pravidly.
– Prozkoumej svou školu (třídu), najdi skrytá aktiva a vytěž z nich, co se dá.
– Jednej rychle a akceschopně.
– Buď proaktivní a experimentuj.
– Boř hranice a zvyklosti.
– Využívej všeho, co umějí všichni tvoji spolupracovníci a partneři.
– Rozšiřuj své vědomosti i mimo svůj obor, nahlížej problémy v souvislostech.
– Přiznej si, že globální změny se dotýkají každého z nás.
– Udělej si z nepřetržitého vzdělávání životní návyk a ovlivňuj v tomto smyslu i své spolupracovníky.
– Vytvoř si nástroje sebehodnocení pro sebe i svou školu a sleduj přínosy změn.

Sestavila Jana Hrubá

Zdroj: Hrubá Jana: Inovuj, nebo nepřežiješ! Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 6, 1998/1999, říjen 1998, č. 2, str. 2–3. ISSN 1210-6313

Pokud jste si i vy odpověděli na uvedený dotazník Pavly Polechové, opravdu by nás zajímaly vaše bodové výsledky. A také, které tenkrát vzdálené cíle už považujete za naprostou samozřejmost. Předpokládám, že to bude po 20 letech většina a mnohem víc. Můžete psát na e-mail uvedený na webu Učitelských listů. (JHá)


Další díly seriálu najdete ZDE.