Simona Juřičková: Vliv temperamentových charakteristik na kresbu žáka

pátek 15. července 2011 · 0 komentářů

Dětská kresba představuje zcela přirozený způsob zobrazení reálného a fantazijního světa dítěte a je považována za jeden z vhodných způsobů poznání jeho osobnosti. Odkrývá vnitřní život dítěte – jeho myšlení, vnímání, cítění – a napovídá o rozvoji jedince v mnoha oblastech.


Děti kreslí na základě vlastního prožitku, motivovány tím, co právě prožívají. Do kresby promítají své nitro, svá vědomá i nevědomá přání. Kreslení, obdobně jako hra, je pro děti činnost zcela přirozená, zábavná, do které je nemusíme nutit. Tužku berou zcela spontánně tehdy, kdy jim to jejich myšlení, vnímání a jemná motorika dovolí.

Dětská kresba se vyvíjí, a to bez ohledu na umělecké schopnosti, v závislosti na vývoji jedince. Je úzce spjata s vývojem intelektu. Prochází několika vývojovými stadii a provází všechny fáze vývoje člověka z hlediska ontogeneze. Prvotním a také převažujícím námětem dětské kresby je lidská postava – člověk. Důvodem, proč právě člověk, je jednak sociální orientace dětí, a také to, že dítě je antropocentrické a středem jeho zájmu je nejprve člověk a až potom vše ostatní, co s ním nějakým způsobem souvisí. Kresbě lidské postavy se dostává zvláštní pozornosti, a to proto, že vypovídá o autorovi více než jiné symboly. Vychází se z předpokladu, že každý jedinec promítá do kresby sám sebe, tj. s postavou se identifikuje, a tudíž jí dává takové vlastnosti a znaky, o nichž se domnívá, že je sám má, respektive by je chtěl mít. Proto je také v popředí zájmu různých badatelů již mnoho let. Vykonaných prací a výzkumů v oblasti kresby je tedy poměrně mnoho, a to v širokém pojetí. Většina z nich je ale řešena v rovině psychologické.

Diagnostické využití kresby spadá i do oblasti výchovy a vzdělávání, především do oblasti primárního vzdělávání, kdy pedagogové pracují s dětmi mladšího školního věku. Kresba poskytuje učiteli určité představy o osobnosti dítěte, o jeho schopnostech, úrovni jemné motoriky, grafomotoriky, vývoji intelektu nebo školní zralosti. Kresbu lze v tomto období dítěte pojmout jako „obrázkovou řeč“, která mnohdy nahradí psané či mluvené slovo.

Kresbu a samotný proces kreslení ovlivňuje mnoho faktorů, jimiž jsou mentální vyspělost, motorika, lateralita nebo zrakové vnímání. Dalším významným činitelem je také temperament dítěte, který se více či méně podílí na charakteru výsledné kresby. Vycházíme-li z faktu, že temperament ovlivňuje celou osobnost jedince, jeho chování, jednání, prožívání, tempo práce, rychlost reakcí, vytrvalost, motivaci a výkony, je zde předpoklad, že se určitou mírou projeví i v kresbě. Temperament způsobuje, že na tentýž podnět nebo okolnost různí lidé reagují odlišným způsobem, a tak dává člověku ráz jedinečnosti. Lze předpokládat, že temperamentové charakteristiky se promítají i do dětské kresby a výsledný obrázek bude obsahovat znaky, které jsou typické pro kreslící dítě. Tyto znaky mohou být nejrůznějšího charakteru, mohou vypovídat o zájmech dítěte, jeho starostech, schopnostech nebo o jeho temperamentovém zaměření. Informace z kresby mohou přispět k uvědomění si, jak mnoho je osobnost dítěte ovlivněna nejrůznějšími faktory, mezi které patří i temperament.

Vzhledem k výše uvedeným faktům jsme se rozhodli prostřednictvím výzkumného šetření realizovaného v rámci disertační práce zjistit, jak se temperamentové charakteristiky dítěte projevují v kresbě. Zaměříme se pouze na stručnou charakteristiku výzkumného šetření a na prezentování výsledků.


Základní charakteristika výzkumu

Jak již bylo uvedeno, vycházíme z předpokladu, že temperament se projevuje ve všech činnostech dítěte a tudíž i v kresbě. Nejprve je třeba objasnit některá fakta výzkumu.

V obecné poloze sice mluvíme o temperamentu žáka, ale z hlediska temperamentu se zaměřujeme pouze na jednu temperamentovou dimenzi, a to na dimenzi extraverze. Konkrétně tedy ve výzkumném šetření zjišťujeme, nakolik se intenzita extraverze promítá do stanovených znaků v kresbě. Pracujeme pouze s jednou temperamentovou dimenzí proto, že práce s více dimenzemi současně by výzkum velmi rozšířila. Z podobného důvodu hledáme rysy temperamentu z hlediska námětů dětské kresby pouze v kresbě lidské postavy. Na druhou stranu předpokládáme, že temperament se v dětské kresbě projevuje nezávisle na kresebném námětu, ale kresbě lidské postavy se dostává zvláštní pozornosti, jelikož vypovídá o autorovi více než jiné symboly.

Žáci v našem výzkumném vzorku jsou prostřednictvím dotazníku B-J.E.P.I. (přesněji podle naměřených hodnot extraverze) rozdělováni na extravertní a introvertní. Žáci extravertní jsou ti, u nichž jsme pomocí dotazníku B-J.E.P.I. zjistili vysoké hodnoty extroverze, a žáci introvertní jsou ti, u nichž jsme naměřili nízké hodnoty extraverze. Střední (průměrné) hodnoty extraverze se vyskytují u žáků s nevyhraněnou temperamentovou dimenzí extraverze, proto je nazýváme žáky s nevyhraněnou dimenzí. Na základě uvedené specifikace budeme dále používat jen označení „extravertní žáci“, „introvertní žáci“ a „žáci s nevyhraněnou dimenzí“.

Extravertního žáka lze stručně charakterizovat jako takového, který se více motoricky pohybuje, mluví hlasitěji, efektivněji pracuje ve společnosti druhých, preferuje aktivní činnosti před klidovými, své pocity a myšlenky sděluje ihned a bez váhání, nevadí mu přerušení probíhající činnosti a pozitivně reaguje na novinky a změny. Oproti tomu introvertního žáka lze popsat jako takového, který je ve svých reakcích pomalejší, na otázky odpovídá se zdržením, dává přednost klidovým aktivitám, preferuje samostatnou práci nebo spolupráci se spolužákem, kterého si sám zvolí, své pocity a myšlenky sděluje jen tehdy, pokud je k tomu pobídnut, vadí mu přerušování stávající činnosti a na novinky a změny reaguje s negativní odezvou.

Výzkumné šetření jsme realizovali na žácích 4. tříd základní školy. Ve výzkumném vzorku mírně převažovali žáci introvertního typu (74) nad žáky extravertního typu (68). Poměrně vysoký byl i počet žáků s nevyhraněnou dimenzí (92), se kterými jsme dále ve výzkumu nepracovali.


Použité metody

Ve výzkumném šetření jsme použili tři výzkumné metody – dotazník B-J.E.P.I., Bender-Gestalt test a metodu kresby lidské postavy. Dotazníkem B-J.E.P.I. jsme zjišťovali osobnostní strukturu žáků – temperamentové dimenze extraverze a neuroticismu. Na základě výsledků v dotazníku je možné usuzovat na typ temperamentu. K účelům výzkumu využíváme pouze dimenzi extraverze. Dotazník je založen na metodě nepřímého posouzení, kdy dítě popisuje své chování a reakce v určitých situacích. Často je využíván k vědeckým účelům. Jeho výhodou je jednoduché použití a snadné vyhodnocení.

Bender-Gestalt test je kresebný test, který poskytuje rychlou orientaci o stavu a vývoji zrakového vnímání a senzomotorické koordinace. Test lze využít k zhodnocení grafomotorických schopností dítěte. Tvoří jej devět komplexních, členitých obrazců a úkolem dítěte je obkreslit dané tvary na list papíru. Bender-Gestalt testem jsme zjišťovali úroveň grafomotorických schopností extravertních a introvertních žáků. Test jsme také využili k vyrovnání výzkumných skupin z hlediska úrovně grafomotoriky a k ověření vztahu mezi úrovní grafomotorických schopností vyjádřených kresbou dle předlohy a temperamentem žáka (respektive úrovní zvolené temperamentové dimenze extraverze).

Poslední uvedenou metodu kresby lidské postavy jsme vytvořili za účelem hodnocení stanovených znaků v kresbě. Dětskou kresbu posuzujeme z hlediska tří stránek – obsahového, formálního a barevného provedení. Vyčlenili jsme 14 znaků, o nichž se domníváme, že jejich výskyt může být závislý na vysokých nebo nízkých hodnotách extraverze v temperamentové dimenzi. Všech 14 znaků v kresbě lidské postavy jsme se zřetelem na hodnocené stránky kresby rozdělili do tří skupin podle toho, jestli se hledaný znak týká provedení (formální znaky), obsahu (obsahové znaky) nebo barev (barevné zpracování). Každý znak má přesně stanovená kritéria pro jeho hodnocení. Jelikož by bylo zdlouhavé popisovat přesná kritéria pro hodnocení jednotlivých znaků, omezíme se pouze na jejich výčet a stručný popis.


Hodnocené znaky v kresbě lidské postavy

Po stránce formálního zpracování jsme v kresbě lidské postavy posuzovali následující znaky:
1. Doba kresby – čas věnovaný kresbě.
2. Velikost postavy – velikost nakreslené figury od hlavy (včetně pokrývky) až po chodidla.
3. Intenzita tlaku – síla tlaku vyvinutá na psací náčiní během kreslení.
4. Šikmá osa postavy – osa postavy nakloněná pod úhlem více jak 10°.
5. Umístění postavy na ploše papíru – lokalizace kresby postavy na papíru o formátu A4 (210 x 297 mm).
6. Časté opravování – větší počet oprav, škrtání, překreslování nebo gumování.
7. Vynechaný prvek – chybějící důležitý prvek, který by lidská postava měla mít (krk, končetiny apod.).
8. Disproporční kresba postavy – způsob zobrazení jednotlivých partií těla; určité zobrazené části postavy jsou v nepoměru k ostatním částem těla.
9. Vedení čar – převažující čáry v kresbě, jejich kvalita a způsob provedení (nepřerušované čáry – souvislé, plynulé; přerušované čáry – črtané, navazované; roztřesené a kostrbaté čáry).
10. Zdůraznění kresby určitého prvku na postavě – výskyt prvku, který byl v porovnání s ostatními prvky kreslen s větší silou na psací náčiní. Jde o míru tlaku na určitý kreslený prvek, kterou dítě vyvinulo během kreslení. Hodnocený znak je posuzován po formální stránce, nejedná se o obsahovou charakteristiku.

Po stránce obsahového zpracování jsme v kresbě lidské postavy posuzovali následující znaky:
1. Detaily v kresbě – prvky, které kresbu rozvíjejí a obohacují. Detaily se nevyskytují ve všech kresbách a na rozdíl od základních prvků (části těla a oděv), které jsou pro kresbu lidské postavy nezbytné, jsou detaily postradatelné.
2. Počet detailů – celkový počet detailů v kresbě.

Po stránce barevného zpracování jsme v kresbě lidské postavy posuzovali následující znaky:
1. Použití barev – jednobarevné nebo barevné zpracování kresby; v případě barevného zpracování počet použitých barev.
2. Výrazné tónování kresby – zhodnocení použitých barev po stránce sytosti.


Výsledky výzkumného šetření

Ve výzkumném šetření jsme srovnávali kresbu extravertních a introvertních žáků a zjišťovali jsme, zda a v jaké míře se intenzita temperamentové dimenze extraverze promítá do stanovených znaků v kresbě. Všechny kresby lidské postavy jsme hodnotili z hlediska 14 znaků, u nichž jsme předpokládali, že jejich výskyt bude závislý na vysokých nebo nízkých hodnotách extraverze. Každý znak byl hodnocen pomocí přesně stanovených kritérií. Dále uvedeme pouze znaky, u kterých byly prokázány statisticky významné rozdíly mezi oběma skupinami.

Po formální stránce byly mezi extravertními a introvertními žáky zjištěny významné rozdíly ve znacích: velikost postavy, umístění postavy na ploše papíru, časté opravování kresby, disproporční zobrazení figury a zdůrazňování kresby. Po stránce obsahové byly mezi extravertními a introvertními žáky zjištěny významné rozdíly jak ve výskytu detailů v určité oblasti na figuře, tak i v celkovém počtu zobrazených detailů. Poslední hodnocenou stránkou kresby bylo barevné zpracování, kdy mezi extravertními a introvertními žáky byly zjištěny významné rozdíly ve znacích: počet barev a výrazné tónování kresby.

Na závěr se pokusíme v souhrnu charakterizovat rozdíly v kresbě lidské postavy mezi extravertními a introvertními žáky v našem výzkumném souboru:

Extravertní žáci kreslili častěji větší postavy, které lokalizovali na střed do horní části papíru. Svoji kresbu méně opravovali a při zobrazování jednotlivých partií těla byli přesnější, jelikož se u nich vyskytoval menší počet disproporcí jednotlivých zobrazených partií těla. Kresbou zdůrazňovali na postavě především přídatné detaily, mezi které patří například různé doplňky typu kabelky, šperky, sportovní potřeby, zbraně aj. Kresby byly po obsahové stránce bohatší na detaily, které dominovaly především v oblasti obličeje a jeho prvků, v oblasti oděvu (různé zdobení, výšivky, nápisy, ztvárněné vzory látek aj.) a také přídatných detailů (šperky, sportovní potřeby, kabelky, květiny a různé drobné předměty v rukou). U barevných kreseb bylo použito většího počtu barev a převažovaly jejich výrazné, syté tóny.

Introvertní žáci kreslili postavy menší a z hlediska umístění je lokalizovali do středu papíru. V jejich kresbě se vyskytovalo častější opravování. Opravovány byly nejen určité partie, ale mnohdy i celá kresba, která byla vygumována a poté nakreslena jiným způsobem. U introvertních žáků se častěji vyskytovala disproporční kresba postavy a celkově větší počet disproporcionálně zobrazených partií těla. Kresbou zdůrazňované byly především prvky v obličeji. Po obsahové stránce byla kresba v pořádku, ale vyskytovalo se v ní méně detailů a ve srovnání s extravertními žáky nebyla zaznamenána převaha výskytu detailů v určité oblasti na figuře. Při použití barev dominovaly méně výrazné tóny.

U extravertních a introvertních žáků jsme také zjišťovali prostřednictvím kresebného testu (Bender-Gestalt test) úroveň grafomotorických schopností vyjádřených kresbou dle předlohy. Záměrem bylo získat informační podklady nejen pro vyrovnání sledovaných skupin z hlediska úrovně grafomotoriky, ale získané informace využít i pro ověření vztahu mezi úrovní grafomotorických schopností vyjádřených kresbou podle předlohy a temperamentem (respektive zvolenou dimenzí extraverze). Za velmi důležité považujeme zjištění, že mezi oběma skupinami byl prokázán významný rozdíl ve výsledcích testu, kdy žáci extravertní dosahovali vyššího počtu bodů než žáci introvertní. Důvody, proč introvertní žáci dosahují menšího počtu bodů, mohou plynout z jejich všeobecné osobnostní charakteristiky (obtížněji zvládají nové situace, hůře reagují na neznámé podněty).

Výzkumné šetření mělo charakter především základního výzkumu a jeho výsledky nelze všeobecně aplikovat do pedagogické praxe. Hlavní přínos výzkumu spatřujeme především v rozšíření poznatků v oblasti vztahů mezi kresbou a temperamentem žáka. S problematikou temperamentu a dětské kresby se velmi často setkáváme především v odvětví psychologie, oproti tomu v pedagogické oblasti jen zřídka. Proto vnímáme stěžejní přínos v začlenění uvedené problematiky do pedagogické oblasti.

Další přínos vidíme v tom, že jsme prokázali, že mezi hodnotami extraverze a výskytem určitých znaků v kresbě existuje závislost. Z toho plyne, že žák, aniž by si toho byl vědom, promítá své temperamentové charakteristiky do kresby. Domníváme se, že výsledky je možné pojmout jako důkaz o vlivu temperamentu na osobnost dítěte. Lze rovněž předpokládat, že temperament se podobným způsobem projevuje i v jiných, především školních činnostech žáka. Proto také upozorňujeme na zjištění, že jsme mezi extravertními a introvertními žáky prokázali významný rozdíl v úrovni grafomotorických schopností testovaných kresbou dle předlohy. Tímto bychom chtěli upozornit, že učitelé by si měli být vědomi, že některé schopnosti žáka mohou být prokazatelně ovlivněny temperamentovými charakteristikami. V neposlední řadě vnímáme přínos výzkumu ve stanovení znaků v kresbě lidské postavy, které se vážou na vysoké a nízké hodnoty extraverze v temperamentové dimenzi.

Na podkladě výsledků výzkumu bychom doporučili, aby se učitelé více zajímali o temperamentový profil svých žáků, jelikož temperament jako takový bývá v pedagogické praxi často opomíjen. Učitelé, aniž by si to uvědomovali, mnohdy hodnotí objektivní schopnosti žáků v souvislosti s jejich temperamentovými vlastnostmi. Děti s pozitivním temperamentovým profilem jsou považovány za inteligentnější, kdežto problémové temperamentové typy jsou naopak kognitivně podhodnocovány. Konkrétně například žáci, kteří se vlivem svých temperamentových vlastností obtížně přizpůsobují a špatně reagují na nové podněty, se pedagogům jeví jako méně schopní a méně nadaní. Jejich neúspěchy jsou mnohem častěji přičítány vnitřním dispozicím než jiným okolnostem. Citlivost na individuální odlišnosti v temperamentu je důležitá vlastnost pedagoga. Umožní učiteli správně interpretovat chování dítěte a objektivně jej hodnotit.


Použitá literatura

Brunner P.: Vybrané kapitoly z pedagogické psychologie. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2003. ISBN 80-7082-979-6.
Davido R.: Kresba jako nástroj poznání dítěte: dětská kresba z pohledu psychologie. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-449-4.
Keogh B.: Temperament ve třídě. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1504-9.
Klivar M.: Kresba v životě člověka: Funkce a netradiční techniky. Praha: SPN, 1987. Bez ISBN.
Miková Š., Stang J.: Typologie osobnosti u dětí: využití ve výchově a vzdělávání. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-587-5.
Senka J.: B-J.E.P.I.: Osobnostný dotazník pre deti. 2. vyd. Bratislava: Psychodiagnostické a didaktické testy, n. p., 1988. Bez ISBN.
Strnadová M.: Bender-Gestalt test: Příručka pro administraci, interpretaci a vyhodnocení testu. Bratislava: Psychodiagnostické a didaktické testy, 1974. Bez ISBN.
Šturma J., Vágnerová M.: Kresba postavy. Bratislava: Psychodidaktické a didaktické testy, 1982. Bez ISBN.