Josef Valenta: Global Teacher Pedagogika aneb O čem přemýšleli finalisté GTP CZ 2020

pátek 24. července 2020 · 0 komentářů

Luxujeme stupně pro vítěze, klademe salám na chlebíčky, žehlíme si puky na kalhotách… Čtvrtý ročník české verze Global Teacher Prize, ceny [cituju] „pro pedagogy působící na základních a středních školách v České republice“, je zdárně uzavřen! Vyhlášení výsledků sice teprve bude (11. VI. 2020), ale už teď (1. VI.) tu píšu o některých tématech probíraných v rozhovorech s finalisty.

Zdroj: blog autora 3. 6. 2020

Bylo jich 11 (7 žen a 4 muži ), s každým proběhly 2 online rozhovory (posuzovalo se ale, samozřejmě!, i skrze jiné důkazy a zdroje), tedy 22 rozhovorů. Trvaly cca od 30 do 70 minut. Došlo na různá témata. Na některá po našich otázkách, k jiným se zpovídaní dostali sami (a ne všichni mluvili ke všem tématům).

Až uvidí témata skeptici, možní namítnou, že nejde o nic převratného, že to či ono se prostě ví a taky že to či ono „v praxi nejde“. Jenže… Jde o finalisty vzešlé ze znamenitých nominací a širokého výběru. Mluvíme tu o výborných učitelích. Jejich názory a témata, která otevírali, mají proto pro všechny porotce (tedy i pro mne) svou váhu. V této souvislosti podotýkám, že jiný člen poroty by možná psal ještě o jiných tématech a některá zde uváděná by vynechal. Ale to je v pořádku. „Komise“ je složena pestře a není to náhodné, nýbrž záměrné.

Témata budu komentovat krátce (z důvodu žádoucího rozsahu blogu). Pokusím se je poněkud kategorizovat, ale nebude to dokonalé… Nuže k věci.


1. oblast: Co by mohlo zůstat jako využitelná zkušenost po skončení distančního vzdělávání?

– Rozhodně některé formy distanční online práce. Nikoliv jako náhrada kontaktní výuky, ale jako doplnění. Např. využití videoklipů k výuce natáčených žáky samými.

– A také by se neměly vytratit kantorům ani dětem nově nabyté technické dovednosti.

– Někde krizový čas a hledání způsobů jeho pedagogického zvládnutí znamenal semknutí sboru či zlepšení vztahů mezi učiteli apod. I to by bylo žádoucí přenést do budoucnosti.

– ¬Objevily se i poznámky na téma: „lépe si promýšlet cíle (a též kritéria jejich dosažení)“. Souvisely vesměs tím, že bylo třeba poněkud proměnit výběr a upořádání učiva a tedy i jinak cílovat. Tady si dovolím poznámku, že „práce s cílem“ − alespoň dle mé vážně letité zkušenosti s DVPP i výuky na VŠ − je u nás docela problém spočívající v tom, že formulace cílů často neobsahují vyjádření cíle… proto mne vnesení tohoto tématu do debat potěšilo.

– Zajímavé byla také dílčí téma, totiž že „online doba“ přinesla učitelům ne běžný pohled na dovednosti pohybu žáků ve virtuálním světě. Jak tomu rozumět? Např. tak, že žáci sami navrhovali učiteli, jaké aplikace by se pro online setkávání či distanční výuku hodily.


2. oblast: Co může být obecnou inspirací pro školní edukaci v ČR jak s ohledem, tak i bez ohledu na zkušenost z doby krize?

Distanční výuka obrátila pozornost našich finalistů k obecnějším tématům. Někdy proto, že − jak stojí zde výše v otázce − museli během distanční práce sami plout ve vodách daného tématu. Jindy proto, že na to přišla řeč v rozhovoru, kde jsme se mj. ptali na jejich představy o možných změnách ve zdejším školně edukačním systému. Nebo v povídáních o tom, co sám respondent ve své praxí dělá bez ohledu na to, zda je nějaká krize či ne.

– Individualizace a diferenciace se specificky řešily jak v online výuce, která pro ně otevřela nové možnosti, vč. technických, tak i v úvahách obecnějších. „Adresáty“ diferencované výuky přitom mají být nebo jsou v praxi finalistů nejrozmanitější typy žáků. Od polarit „rychlý – pomalý“ až po polaritu „různé národnosti/etnika – Čechové“. Slovo „inkluze“ znělo zřídka, nicméně chci jen připomenout, že právě individualizace a diferenciace − už sto let staré novinky −jsou jejími klíčovými nástroji.

– A návazně téma: samořízení učení. V něm jde o to, že žák má možnost nejen učit se tak, aby vzhledem ke svému typu dosáhl individuálního úspěchu, ale též aby si mohl postup práce sám roz/na/vrhnout. Opět to pedagogika umí už sto let a leckde to využívají. Je dobré, že ve finále GTP zaznělo i toto téma.

ؘ– Badatelská výuka byla dalším tématem některých finalistů. Jde − de facto − o typ konstruktivistické/ho výuky/učení − je samozřejmě aktivizující a učí znalostem a myšlení založeným na empirických důkazech a úkonům jejich objevování.

– Zpomalení! (vykřičník je můj) Téma opakované, podnícené tím, že při online výuce je prostě třeba počítat, že obvyklé a mnohými kantory oblibované vysoké tempo učení nebude moci dosti dobře nastat. Jsem rád, že se toto téma a tato zkušenost objevily − ano, jde to a mělo by to jít i pomaleji (viz o zpět téma individualizace). A také v souvislosti s následujícím:

– Výběr učiva. K tomu finalisté v praxi distanční přistupovali různě, avšak znovu sami potvrdili důležitost tohoto kroku didaktické analýzy a didaktického projektování. Samozřejmě, že úvahy o výběru se týkaly spíše redukce množství učiva, ale též jeho volby na základě smysluplnosti dané látky − viz o tom níže.

– Poslední téma pojmenuju sám jako „silná témata“. Týká se v každém ročníku většinou jen některých finalistů, ale to není kritická výtka ostatním. Co tím myslím? Někteří kantoři mají „silný tah na bránu“ v oblasti témat s velmi širokým společenským dopadem. Abych předem neprozrazoval nic o našich finalistech, dám jako příklad téma, které se v tomto ročníku GTP neobjevilo. Takový příkladem by mohlo být třeba „vypořádávání se s fake-news, postpravdami a falešnou virtuální realitou“. Doufám, že tento příklad je dostačující pro vytvoření si čtenářovy představy.


3. oblast: O jakých dalších pedagogických tématech se − bez ohledu na současnou situaci − mluvilo ve vztahu k práci finalistů?

– Zodpovědnost žáků a studentů za jejich vlastní vzdělání. Nikdo z finalistů samozřejmě nechtěl, aby ji přebírali jen „klienti“ škol, ale příklon k jejich vedení právě ke zvýšené odpovědnosti za své vlastní vzdělání tu byl (alespoň pro mne) zřetelný.

– Změna způsobu hodnocení ve školách, zejm. s ohledem na „formativní hodnocení“ − fenomén pulzující aktuálně v DVPP a v nejedné sborovně. Naši finalisté o něm hovořili nezřídka, hlásili se k němu a padly i kritické zmínky o tom, jak zní v ústech těch, kteří o něm mluví, ale přesně nevědí… [1]

– Redukce učiva (viz výše) jako téma sice vycházela v některých rozhovorech z aktuální zkušenosti, ale pokud jsem si dobře psal poznámky, tak nejen. Potěšilo mne, že finalisté považovali toto téma za důležité. Všeobecná redukce toho, co se chápe (v RVP) jako povinné, zřejmě klepe na dveře… jenže, nakonec to stejně bude záležet zase na učiteli…

– Smysluplnost učiva (viz též výše), a to v souvislosti s redukcí i motivací žáků. Nedá mi to nepodotknout, že kategorie smysluplnosti učiva jest u nás sice mluvena, ale ve třídách můžete běžně vidět, jak (dovolte využít mou oblíbenou trojici) láčkovci, bitva u Salamíny a gerundivum válcují např. rozvoj funkční gramotnosti, v životě použitelné co chvíli.


A návazně na redukci a smysl

– Výuka v mezipředmětových vztazích a tedy i projektová výuka a také důraz na

– skupinové kooperativní vyučování jsou sice pedagogickými evergreeny, ale mrzelo by mně, kdyby o nich finalisté nemluvili jako o důležitých jako pro ně osobně tak systémově.

– Velká témata či velké otázky pro vzdělávání ve škole a pro výuku jako „téma“, které rovněž zaznělo. Je to téma složitější v tom smyslu, že takovými tématy/otázkami mohou být na jedné straně témata vpravdě filozoficko-existenciální, ale také třeba klíčová témata řešená v konkrétním „odborném“ oboru (jehož pedagogickým „odrazem“ je obor edukační) nebo otázky, které si před sebe postaví na následující rok určitá školní komunita, protože jsou pro ni důležité nebo ji zajímají (viz tedy někdy, ne vždy, i předchozí dva typy).

– Rámcový vzdělávací program. Potěšením pro mne bylo, že s výjimkou úvah o redukci učiva právě v RVP, byl jinak tento dokument běžně akceptován až velmi chválen. Potěšením proto, že RVP dává učiteli značnou svobodu volby (např. učivo zde vymezené je pouze doporučené, nikoliv povinné, a pokud ho má někdo „moc“, mohl by − před klnutím dokumentu − zrevidovat nejprve svůj vlastní výběr množství látky), a že finalisté to vědí.

Tolik tedy bez dalšího k důležitým tématům, o nichž hovořili finalisté GTP CZ 2020.



_______________________

[1] Jen kratičce pro nezasvěcené: FH je souborem v didaktice ne neznámých postupů (od přesného cílování až po sebehodnocení žáka), avšak vycizelovaných a poskládaných (do podoby několika strategií) tak, aby prolnuly celou výukou (tedy nejen „na konci“), proměnily některé její parametry a zajišťovaly, aby hodnocení každému žákovi přinášelo informace potřebné k jeho dalšímu úspěšnému učení a rozvoji.