Jana Hrubá: Gordický uzel zjišťování kvality vzdělávání

čtvrtek 22. listopadu 2012 · 0 komentářů

Velmi zajímavý a hojně navštívený kulatý stůl SKAV a EDUin 19. 11. 2012 „Jaká má být úloha ČŠI – podpora učitelů, nebo kontrola škol?“ zvýraznil potřebu koncepčního rozhodování o systému vzdělávání a znovu upozornil na některé důsledky Dobešovy „střelby od boku“.

Po dlouhé době panovala již podruhé v sále vstřícná atmosféra vedená zájmem o problémy a jejich možná řešení. V panelu seděli náměstci ministra a ústřední školní inspektorky, akademik a dva ředitelé, v auditoriu ředitelé a učitelé, odboráři, inspektoři, úředníci a další zájemci. Tento vzájemný tok informací bývalý ministr Dobeš naprosto přerušil. Všichni kvitovali jeho obnovení s povděkem.


Co říká Zpráva OECD o hodnocení vzdělávání – Česká republika 2012

Externí hodnocení prováděné ČŠI je převážně hodnocením dodržování právních náležitostí, případně způsobů, jakými je naplňován školní vzdělávací program, a ověřováním, jak tento program odpovídá příslušnému rámcovému programu. Zajišťování odpovědnosti se tak spíše soustřeďuje na dodržování zákonných norem než na podporu školám v procesu zlepšování. Radí se pouze „slabším“ školám, které jsou identifikovány na základě toho, že nesplňují zákonem dané minimální standardy. Není kladen dostatečný důraz na strategie zaměřené na podporu zlepšování kvality výuky a učení a dosahování lepších výsledků žáků včetně zlepšování práce a výsledků těch škol, které to nejvíce potřebují. (Str. 128–129)

Proces externího hodnocení, které provádí ČŠI, by se měl více zaměřit na zkvalitňování práce škol a odklonit se od současného modelu, který je postaven na „dodržování předpisů“. To by znamenalo, že by ČŠI doporučovala kroky ke zlepšování všem hodnoceným školám a nesoustřeďovala by se pouze na ty, které vykazují nižší úroveň. (Str. 135)

Zprávu si můžete stáhnout ZDE.


Otázek je víc

O průběhu debaty u kulatého stolu si budete moci podrobně přečíst ve výstupu na webu SKAV. Zaujalo mne, že v mnoha příspěvcích se stále silněji vynořovala potřeba systémového řešení následujících (již dlouho neřešených) otázek:
– Jak dosáhnout shody na cílích vzdělávání?
– Kdo bude definovat kvalitu vzdělávání?
– Kdo zformuluje kritéria a standardy?
– Kdo a jak bude kvalitu zjišťovat?
– Kdo a jak poskytne školám podporu?
– Kdo bude systematicky zajišťovat další vzdělávání učitelů?

Řada kroků ministra Dobeše (i některých projektů) bylo izolovaných, některé šly dokonce proti vytvoření systému a doporučením zprávy OECD.

Národní program vzdělávání, který by zastřešoval jednotlivá kurikula stanovením společných cílů vzdělávání, chybí dodnes (konstatoval to i náměstek ÚŠI Ondřej Andrys). Neexistuje ani shoda na tom, co je kvalitní vzdělávání. Nemáme tudíž stanovena kritéria.

Standardy, tak vychvalované ministrem Dobešem, vznikaly improvizovaně a odděleně v náhodně sestavených skupinách jen pro pár předmětů.

Ústav pro informace vzdělávání byl z důvodů šetření „optimalizován“ pod Českou školní inspekci a jeho činnost se zcela rozplynula až na to, že někteří bývalí pracovníci se podílejí na mezinárodních šetřeních a statistika přešla v redukované podobě na MŠMT. Přitom zpráva OECD vytýká České republice neexistenci národního monitorovacího systému a komplexního informačního systému pro vzdělávací instituce.

Projekt NIQES, jehož hlavním cílem je vybudovat univerzální elektronický systém umožňující kdykoli realizovat sběr dat, byl svěřen inspekci. Je otázka, zda je k tomu nejlépe kvalifikovaná a zda přesunutí veškerých evaluačních aktivit pod ČŠI nepředstavuje přílišné soustředění „moci“ na jednom místě. Model, kdy jedna instituce vykonává hodnocení škol, měření výsledků vzdělávání a ještě mezinárodní srovnávací studie, je v mezinárodním kontextu krajně neobvyklý.

Inspektoři, kteří by měli napomáhat zlepšování kvality, byli „cepováni“, aby se drželi pouze litery zákona a papírů. Je otázka, jak rychle by se dokázali přeškolit na činnost poradenskou. Přitom kdo jiný má takový přehled o příkladech dobré praxe ve výuce jako inspektoři?

Vlastní hodnocení školy, na které zpráva OECD klade důraz, bylo podle náměstka Fryče „upozaděno“ zrušením povinnosti psát hodnotící zprávu, což si někteří ředitelé nesprávně vyložili jako zrušení autoevaluace školy. Fryč autoevaluaci považuje za „významný nástroj pro hodnocení kvality vzdělávání“.

Zůstává otázkou, kdo bude zajišťovat systematické další vzdělávání učitelů, počítá-li se se zrušením Národního institutu pro další vzdělávání (byť můžeme k jeho činnosti mít i výhrady). Jestliže pedagogické fakulty vždy nedovedou připravit budoucí učitele pro kvalitní výuku, jak to dokážou v dalším vzdělávání? A v jakém systému? Další vzdělávání by také bylo učitelům stále vzdálenější.


Jaká bude Strategie 2020?

Titulní otázka kulatého stolu, jakou roli bude hrát do budoucna Česká školní inspekce, je otázka důležitá, ale dílčí. Musí být řešena v systému a provázanosti se všemi dalšími otázkami. Ministerstvo školství nyní pracuje na Strategii vzdělávání do roku 2020 – nové Bílé knize. Doufejme, že se nám v ní bude snažit dát na všechny uvedené otázky odpověď. A nejen na ně.


Zdroj: Santiago, P., et al. (2012), OECD Reviews of Evaluation and Assessment in Education: Czech Republic 2012, OECD Publishing.


Zvukový záznam kulatého stolu a prezentace najdete na www.skav.cz