Čtení pomáhá slaví narozeniny a chystá novinky

pondělí 30. dubna 2012 · 0 komentářů

Více jak 90 000 dětí, které čtou, aby mohly pomáhat, přes 11 milionů korun pro charity, 130 naplněných dobročinných aktivit – taková je bilance prvního roku fungování projektu Čtení pomáhá.


Počet nových čtenářů stále roste

V dubnu loňského roku odstartoval unikátní projekt Čtení pomáhá a nyní slaví své první narozeniny. Do projektu je nyní zapojeno přes 90 tisíc mladých čtenářů, polovina z nich jsou nejmladší děti z prvních až pátých tříd základních škol. Dětí z druhého stupně je v projektu zapojeno 35 000, čtenářů ze středních škol je 10 000. Zájem dětí neubývá, každý den se průměrně zapojí dalších 100 dětí.

„Jsem nadšený z obrovského zájmu a hrdý na to, že se nám podařilo získat tolik dětí pro knihy a pomáhání druhým. Mám radost i z toho, že nejvíce se do projektu zapojily nejmladší děti, u nichž je velká šance, že se knihy stanou pevnou součástí jejich života a právě o to nám šlo,“ komentuje Martin Roman, iniciátor a donátor Čtení pomáhá.


Radost pro 130 potřebných

Dětským čtenářům, kteří získávají za každou přečtenou knihu padesátikorunový kredit, se podařilo za rok rozdělit charitám 11,5 milionů korun. Pomohli tak získat potřebnou podporu 130 projektům doporučeným renomovanými charitativními organizacemi. Děti pomáhaly svým vrstevníkům i dospělým se zdravotním postižením, dětem ze sociálně slabších rodin a třeba také dětem v Africe. „Nejrychlejší byly děti při načítání peněz na nákup koně pro postižené děti za účelem hiporehabilitace. Cílovou částku 60 tisíc korun se jim podařilo načíst za pouhé dva dny. Mile nás ale překvapilo, že potřebnou podporu rychle získaly i projekty na pomoc seniorům,“ dodává Martin Roman.

„Projektu Loutky v nemocnici děti poslaly 100 tisíc korun. Díky nim jsme dokončili nové představení O Lenochodech a naší divadelní medicínou můžeme zpříjemnit pobyt v nemocnici dalším stovkám stejně starých pacientů,“ říká Jakub Matějka z občanského sdružení Loutky v nemocnici.

Seznam všech uzavřených charit včetně jejich cílových částek a detailních popisů naleznete ZDE.
 

Harry Potter absolutní jedničkou

„Průběžně sledujeme, jaké tituly mají u dětí největší úspěch. Absolutně nejoblíbenější knihou je Harry Potter a Fénixův řád od J. K. Rowlingové. Z českých autorů je stále včele Karel Poláček a jeho nadčasová kniha Bylo nás pět,“ říká spisovatelka Alena Ježková, ambasadorka Čtení pomáhá. Seznam knih, které mají děti k dispozici, je stále aktualizován. Nyní je na něm zařazeno celkem 262 titulů.

Seznam knih pro všechny kategorie naleznete ZDE.


Vyhlášení soutěže tříd

Dvacátého května bude vyhodnocena soutěž tříd o zájezd na Mallorcu s Cestovní kanceláří Fischer. Vítězem v každé kategorii bude třída s nejvyšším počtem úspěšných testů na jednoho žáka. Vítězné třídy čeká přezkoušení. Pokud uspějí, mohou se těšit na prodloužené prázdniny. Jestliže neuspějí, šanci dostane třída, která se v celkovém pořadí umístila na druhém místě.


Olomouc v čele krajských měst

Mezi krajskými městy vede dle počtu registrovaných dětí na počet obyvatel město Olomouc, následované Karlovými Vary a Ostravou. Nejméně registrací má Liberec.


Novinky, na které se mohou mladí čtenáři těšit

Přibližně v polovině roku budou spuštěny nové webové stránky Čtení pomáhá se zbrusu novou grafikou. Přibude sekce s novinkami a možnost registrace pro knihovny a školy, které budou chtít dostávat aktuální informace o projektu. Nově si budou moct děti vytisknout certifikát o přečtené knize. Ten jim může usnadnit např. práci na jejich čtenářském deníku.

Ve spolupráci s nakladatelstvím Albatros a Nadací rozvoje občanské společnosti (NROS) bude na začátku listopadu zorganizován čtecí maratón s názvem „Čteme pro kuře“. Cílem je během jednoho dne načíst co nejvíce kreditů sbírce „Pomozte dětem“. Číst mohou nejen děti, ale i široká veřejnost, a zapojí se známé české osobnosti. Principem je nepřetržité předčítání, a to po více než 10 hodin. Co 5 minut bude číst jiný čtenář.

„Hra nazvaná Čtení pomáhá má za sebou první rok a setkala se s velkým celonárodním zájmem dětí, rodičů i učitelů. Ukázalo se, že nápad spojit zájem o literaturu se zájmem o pomoc potřebným byl šťastný,“ řekl o projektu jeho ambasador Zdeněk Svěrák, český dramatik, scénárista, textař a herec.


_______________

Projekt Čtení pomáhá podporuje čtenářství a zároveň umožňuje dětem a mládeži podílet se na charitativní činnosti. Děti jsou k četbě motivovány finanční odměnou 50 korun, kterou však nezískávají pro sebe, ale věnují ji na charitu. Každý rok se tak různým nadacím rozdělí až 10 miliónů korun. O tom, kdo pomoc obdrží, rozhodnou právě dětští čtenáři. Každý z čtenářů, který se zaregistruje na webových stránkách projektu, přečte některou z doporučených knih a správně zodpoví kontrolní otázky k dané knize, získává kredit 50 korun. Ten pak věnuje na některou z nabízených konkrétních charitativních akcí. Charity navrhují oslovené dobročinné organizace a partneři projektu. Knihy zařazené do projektu byly vybírány v celorepublikové anketě o nejlepší dětskou knihu. V odborné porotě, která knihy navrhovala, byly osobnosti, jako je Zdeněk Svěrák, Marek Eben, Alena Ježková, Jiří Dědeček a Martin Roman, který je iniciátorem a donátorem projektu. Jedním z ambasadorů Čtení pomáhá je také Vojtěch Dyk.

Webové stránky projektu: www.ctenipomaha.cz
Facebook: www.facebook.com/ctenipomaha

Rodiče, hledáte aktivní školy? Podívejte se na novou mapu na stránkách eduin.cz

pátek 27. dubna 2012 · 0 komentářů

EDUin nabízí rodičům interaktivní mapu škol, které jsou zapojené do rozvojových projektů.

Na stránkách eduin.cz můžete najít interaktivní mapu, která jako jediná na českém internetu umožňuje vyhledávat na celém území České republiky školy zapojené do projektů jako Zdravá škola, Rodiče vítáni nebo Začít spolu. Mapa má sloužit především rodičům k orientaci při výběru školy pro své dítě a odborné veřejnosti k informování o tom, které školy se do jednotlivých programů zapojují.

Mapu aktivních škol si můžete prohlédnout ZDE. Mapa umožňuje filtrovat obsah buď po jednotlivých programech (hledáte například jen školy s programem Začít spolu), nebo po jednotlivých krajích.

Tomáš Feřtek, tiskový mluvčí EDUin, řekl: „Mapa aktivních škol je nová pomůcka pro rodiče, novináře a odbornou veřejnost, která poprvé integruje informace ze sedmi rozvojových programů. Samozřejmě to neznamená, že škola, která se účastní práce ve všech programech, je právě ta nejlepší, ale přesto mapa umožňuje školám ukázat nadstandardní služby, které dětem a jejich rodičům nabízejí. Počítáme s tím, že tento softwarový nástroj budeme dále rozvíjet a doplňovat ho na základě připomínek od škol i rodičovské veřejnosti.“

Kontakt:
Tomáš Feřtek, tiskový mluvčí EDUin
e-mail: tomas.fertek@eduin.cz, mobil: 602 687 016

S jedinou profesí na celý život dnes už nikdo nevystačí

čtvrtek 26. dubna 2012 · 0 komentářů

Zaměstnavatelé ve Středočeském kraji nejvíce poptávají především řemeslníky a opraváře, obsluhu strojů, zařízení a montéry a pomocné pracovníky, přičemž nejvyšší počty nezaměstnaných vykazují absolventi maturitních oborů. Vyplývá to z analýzy disparit trhu práce, kterou představil Karel Tichý z Asistenčního centra.

Uvedená analýza byla jedním z bodů programu dalšího setkání pořádaného k informování účastníků trhu práce v jednotlivých krajích České republiky. Kulatý stůl pro Středočeský kraj s názvem Efektivní trh práce – další vzdělávání z pohledu zaměstnavatelů se konal 17. dubna v pražském hotelu Troja. Zahájil jej Miloš Rathouský ze Svazu průmyslu a dopravy ČR a zúčastnili se ho zástupci Úřadu práce ČR, Krajského úřadu Středočeského kraje, Ministerstva práce a sociálních věcí, Národního ústavu pro vzdělávání, Komory certifikovaných účetních, škol a vzdělávacích institucí.

Bohumil Mužík, manažer veřejných zakázek Národní soustava povolání (NSP) a Národní soustava kvalifikací (NSK) za Svaz průmyslu a dopravy ČR, prezentoval zmíněné systémy a vyzdvihl význam dalšího vzdělávání zájemců o práci: „V dalším vzdělávání vidíme ve Svazu průmyslu a dopravy ČR šanci, jak řešit disproporce na trhu práce. Chceme zapojit občany České republiky do tohoto procesu, protože doba, kdy člověk vystačil celý život s jediným povoláním a vzděláním dosaženým v mládí ve škole, je bohužel nenávratně pryč.“

„Pokud stát neuvolní dostatečné finanční prostředky a nedojde k novelizaci zákona o zaměstnanosti, není tento systém dalšího vzdělávání realizovatelný,“ apeloval Zdeněk Studený z Kontaktního pracoviště Mělník Úřadu práce ČR. Libuše Hošková z Krajské pobočky v Příbrami potvrdila, že možnost využívat NSP a NSK v rámci odpovídajícího zákona by usnadnila práci jak pracovníkům Úřadu práce ČR, tak i samotným uchazečům o zaměstnání.

Poté Zdeněk Vršník, koordinátor sektorových rad, představil hlavní tvůrce NSP a NSK, kterými jsou právě sektorové rady složené ze zástupců zaměstnavatelů, střešních organizací a svazů. V současnosti existuje již 29 sektorových rad, které pokrývají téměř celý rozsah činností českého národního hospodářství. Součástí sektorových rad jsou pracovní skupiny, jež zpracovávají jednotlivé jednotky práce a profesní kvalifikace. Výstupy pak ještě kontrolují tzv. stvrzovatelé. Do práce na tvorbě systémů NSP a NSK je nyní zapojeno více než 1200 lidí.

Po prezentaci sektorových rad následovala informace o sektorových dohodách, které jsou nástrojem řešení problémů identifikovaných v jednotlivých oborech. Mezi hlavní cíle jednotlivých uzavíraných sektorových dohod patří zajištění odpovídajícího počtu technických zaměstnanců, navázání spolupráce škol a zaměstnavatelů a doslova záchrana některých tradičních, ale v současné době skomírajících oborů.

„Dosáhnout konsenzu všech partnerů sektorové dohody, ke kterým patří jak ministerstva, krajské úřady, Úřad práce ČR, tak i školy a především zaměstnavatelé, považujeme za ohromný úspěch a jejich ochota sejít se u jednoho stolu a podniknout společné kroky k realizaci opatření sektorové dohody jen dokazuje zoufalou situaci na trhu práce,“ zdůraznil Zdeněk Vršník a demonstroval konkrétní kroky na příkladu Sektorové dohody pro obor dopravy, kde z údajů Úřadu práce ČR vyplývá nejvyšší počet volných míst.

Kulatý stůl uzavřela diskuze, která se věnovala možnosti vzniku Rady vlády pro rozvoj lidských zdrojů, o nějž Svaz průmyslu a dopravy ČR usiluje. Marcela Mertinová z Krajského úřadu Středočeské kraje by takovou instituci s aktivním podílem Krajských úřadů uvítala. Další otázky se týkaly potřeby spolupráce škol a zaměstnavatelů, kvality a rušení středních škol, neodpovídajících počtů vysokoškoláků, možnosti udělat po složení zkoušek z profesních kvalifikací podle NSK maturitu apod.

Národní soustava povolání je aktuální, efektivní a flexibilní systém mapování potřeb trhu práce. Obsahuje informace o povoláních uplatnitelných na trhu práce a kompetencích, které jsou v nich požadovány. Slouží pro podnikovou praxi, v poradenských službách a při ovlivňování odborného vzdělávání. Vytváří ji zaměstnavatelé prostřednictvím sektorových rad, ve kterých co nejpřesněji určují strukturu svých potřeb, a garantem celého procesu je stát. V databázi uživatel nalezne vše, co potřebuje vědět o jednotlivých povoláních, např. pracovní náplň, požadovanou kvalifikaci, kompetence, potřebné odborné dovednosti a znalosti, údaje o mzdovém ohodnocení, volných místech a další.

Národní soustava kvalifikací pak popisuje, co je potřeba umět pro výkon těchto povolání (úplná profesní kvalifikace) anebo jejich části, tj. dílčí pracovní činnosti (profesní kvalifikace). Je to státem garantovaný celorepublikový systém budovaný na reálných požadavcích na výkon činností v rámci jednotlivých povolání a pracovních pozic. NSK definuje požadavky na odborné způsobilosti jednotlivých kvalifikací bez ohledu na způsob jejich získání. Tvoří spojující systémový rámec pro počáteční a další vzdělávání a zároveň umožňuje srovnání našich národních kvalifikací s kvalifikacemi stanovenými a popsanými v jiných evropských státech.

Obě soustavy významně posílí smysl dalšího vzdělávání pro řešení struktury lidských zdrojů ve firmách, zpřesní komunikaci s Úřadem práce ČR a agenturami práce a pomohou účinněji koordinovat procesy rozvoje lidských zdrojů. Hlavním cílem obou systémů je optimalizace profesní skladby zaměstnanců ve firmách, tak aby zaměstnavatelé měli vždy příležitost vyhledat potřebnou pracovní sílu.

Více informací:
www.nsp.cz
www.narodni-kvalifikace.cz
www.vzdelavaniaprace.cz

Jana Hrubá: Od PUČE k PROROKOVI – a co dál?

středa 25. dubna 2012 · 0 komentářů

Ministr Dobeš zmizel (doufejme) v propadlišti dějin, ale jeho silný duch na ministerstvu školství zřejmě žije dál. Jak se zdá, disciplinovaní podřízení dále plní jeho úkoly – je to setrvačnost, nebo záměr? Měli bychom bedlivě sledovat, co se bude dít s projekty podpory učitelů.


Nerozumíte titulku? Není divu. Také jsem před časem pátrala a dostalo se mi od MŠMT vysvětlení.

Koncem února představil náměstek ministra školství Zaorálek cca 30 Individuálních projektů národních, které mají zachránit peníze z ESF pomalu mizející v dáli. Soupis projektů a graf najdete ZDE a ZDE.

Zajímalo mne, kolik projektů a v jaké hodnotě se týká tak dlouho slibované a ministrem Dobešem halasně proklamované podpory učitelů. Jsou čtyři – Kariéra, Gramotnosti, PROROK (Profesní rozvoj a kariéra) a Ředitel 21 v celkové hodnotě 334 337 800 Kč.

Protože vím, že již v roce 2007 se takové projekty připravovaly, zapátrala jsem ve svém archivu. (Bylo to za ministra Lišky.)


Na začátku byl PUČ

Projekt PUČ – Podpora učitele vycházel z potřeby systematického dalšího vzdělávání a všestranné metodické podpory učitelů a celých škol (což odpovídalo tehdy již probíhající kurikulární reformě).

Projekt měl – s velkým zpožděním – řešit tyto nedostatky:
– zaměření vzdělávání na předávání velkého objemu znalostí a s tím související malý důraz na rozvoj klíčových kompetencí jedince
– nízká míra individualizace ve vzdělávání
– nedostatečná nabídka nových forem vzdělávání
– nedostatečná připravenost pedagogů na realizaci kurikulární reformy
– nepřipravenost pedagogů na rozmanitost populace
– malá motivace se dále vzdělávat

Projekt se snažil „vyplnit chybějící místa v oblasti dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků“, a proto se projekt zaměřil na:
– usnadnění přechodu od znalostního učení k rozvoji kompetencí,
– rozvoj profesních kompetencí učitelů v návaznosti na již vytvořené školní vzdělávací programy,
– motivaci učitelů k profesnímu rozvoji,
– společné učení („učící se“ škola),
– rozvoj individuálního potenciálu žáka,
– různé formy vzdělávání, včetně poradenství.

V jednotlivých aktivitách měl:
– shromáždit existující informace o pedagogické individualizaci a individuálním rozvoji učitele, popř. vytvořit další metodické materiály, a využít je pro potřeby projektu;
– vytvořit a proškolit tým školitelů mentorů a tým externích mentorů;
– zavést do škol podporu učitelů formou mentoringu;
– vytvořit a nabídnout vzdělávání pro vedení školy zaměřené na podporu individuálního rozvoje učitele;
– zrealizovat pedagogický výzkum za účelem zjištění efektivity nabízených aktivit;
– na základě výsledků a výstupů z projektu navrhnout MŠMT systémové změny;
– zajišťovat stálou medializaci jednotlivých aktivit a výsledků projektu směrem jak pedagogické, tak k nepedagogické veřejnosti.

Náklady na projekt měly být 600 milionů korun a měl probíhat pět let (od 4. čtvrtletí 2008 do roku 2013).

Kromě toho probíhala také příprava projektu KLÍČ (Klíčové kompetence v počátečním vzdělávání).

Příprava těchto projektů byla zastavena ministryní Kopicovou (nástup 8. 5. 2009). Objevila se snaha propojit do systémového řešení více projektů a zároveň snížit dotaci (a peníze přesunout jinam).

V tomto případě se opět projevily nevýhody častého střídání ministrů. Každý nově nastupující přichází s nedůvěrou ve všechno dosavadní, přichází s novými lidmi, nově se přesvědčuje o všech důležitých kontextech, znovu zkoumá, zda čerpání peněz z ESF je v pořádku a chystané projekty smysluplné – a samozřejmě má na řadu věcí jiný názor. Svoji roli hrají i různé partikulární zájmy úředníků, kteří s různými motivacemi prosazují to či ono a využívají nových konstelací k zákulisnímu ovlivňování.

Snížení dotace vycházelo ale také z toho, že v příslušné „škatulce“ operačního programu nebylo dost prostředků na všechny chystané projekty. Původních 600 miliónů nerespektovalo celkový rozpočet, byla připravena řada projektů, které v podstatě vstupovaly do jakési soutěže o celkově menší balíček peněz.


Podpora profesního rozvoje pedagogů

Vize systému podpory profesního rozvoje pedagogů vznikla v červnu 2009 a navazovala na analýzu Bílé knihy. Píše se v ní:

„Výsledky vzdělávání nezlepší jen přímá a časově omezená podpora učitelů. Za současných organizačních, finančních a legislativních podmínek již dnes učitelé pracují na maximu svých možností a nelze od nich spravedlivě požadovat víc. Přímá časově omezená podpora vede jen k částečnému zlepšení u nevýznamné části učitelů bez záruky udržitelnosti. Pro zlepšení výsledků vzdělávání je nutné systémově změnit podmínky pro práci učitelů včetně ujasnění očekávané kvality učitelské práce, její systematické stálé podpory, jejího vyžadování a oceňování.

Je potřeba vyvinout plán pro zlepšení výsledků vzdělávání, vyčíslit náklady pro státní rozpočet a přijmout závaznou vládní strategii pro zajištění dlouhodobé konsistentní podpory implementace takového plánu.“ Zlatá slova!

Zajímavý je popis optimálního stavu, který je v ní uveden a k jakému bychom měli dlouhodobě směřovat:

1. Jsou vytvořeny legislativní i finanční podmínky, které umožňují fungování komplexního systému podpory profesního rozvoje učitelů. Je podstatně přepracován systém financování regionálního školství a navýšen státní rozpočet rezortu školství.

2. Jsou identifikovány a popsány klíčové úrovně očekávané kvality pedagogické práce učitelů i ředitelů. Odpovídají současným požadavkům na výkon profese a umožňují postupný profesní růst (víceúrovňový standard s ověřitelnými kritérii kvality). Slouží jako východisko ke stanovení nezbytných podmínek pro práci učitelů.

3. Popis očekávané kvality (standard) je využíván systémem celoživotního profesního růstu učitelů (přípravné i další vzdělávání).

4. Platy učitelů odpovídají jejich vysoce kvalifikované práci a zohledňují skutečnost, že učitelé musí pravidelně investovat do vlastního celoživotního vzdělávání a vlastní duševní hygieny. Průměrný plat učitele odpovídá 137% celorepublikového průměru.

5. Jsou zavedeny efektivní postupy prokazování a uznávání dosažené úrovně kvality pedagogické práce (atestační systém).

6. Počet let praxe má na plat učitele menší vliv než v minulosti. Významný vliv má prokázaná kvalita odvedené práce.

7. Ty činnosti, které nesouvisejí s výukou a výchovou žáků, vykonává pomocný personál (dozory, inventarizace, kopírování, výběr peněz na školní akce…).

8. Učitelé pracují v týmu s podpůrnými pedagogickými pracovníky – s pedagogickými asistenty, speciálními pedagogy, školními psychology a sociálními pracovníky.

9. Speciální odborné funkce učitelů jsou zohledňovány výrazným snížením vyučovací povinnosti (práce koordinátorů ŠVP, koordinátorů prevence, koordinátorů ICT apod.)

10. Učitelé se dokáží adaptovat na měnící se a zvyšující se požadavky, protože jsou motivováni k celoživotnímu vzdělávání. Konkurenční tlak zajišťuje, že ve školství zůstávají ti nejschopnější.

11. V důsledku výše uvedených změn se zvyšuje atraktivita a konkurenceschopnost učitelské profese. Zvyšuje se počet zájemců o studium učitelství. Kvalifikovaných zájemců o profesi je více než počet volných míst.

12. Školství (zejména odborné) více přitahuje špičkové odborníky z mimoškolní praxe. Školství se otevírá skutečným zkušenostem a požadavkům reálného světa.

13. Vzdělávací výsledky žáků se začínají prokazatelně zlepšovat.

Počítalo se, že projekt Podpora pedagogů by vznikl sloučením pěti projektových záměrů:
a) Podpora učitele
b) Klíčové kompetence
c) Systém DVPP
d) Standard kvality učitelské profese
e) Atestace

„Podporu učitelů je nutné řešit komplexně a koordinovaně. Není bezpečné připustit izolované řešení jen některých prvků systému podpory učitelů. To je i hlavní výtka z veřejných diskusí a kulatých stolů k jednotlivým projektům. Koordinovaný postup spolehlivě zajistí pouze společný projekt.“

Předpokládalo se, že takový komplexní projekt s dotací 200 milionů Kč by trval od ledna 2010 do prosince 2012. K realizaci opět nedošlo.

Myšlenku tohoto sloučeného projektu opět odmítla ministryně Kopicová, a to zejména proto, že klíčovým prvkem i výchozím bodem celého systému měl být standard kvality učitelské profese, jehož myšlence nedůvěřovala a nepokládala vytvoření tohoto standardu za potřebné. Práce na standardu zastavila a s nimi samozřejmě nemělo smysl dále připravovat i tento projekt.


Profesní podpora učitele

Další kolo se konalo již za ministra Dobeše. Nový projekt z dílny NIDV byl představen na kulatém stole 28. 6. 2011.

Měl vytvořit model a nástroje profesního rozvoje jednotlivce i profesního rozvoje uvnitř školy, model kolegiální podpory (mentoring), návrh legislativních změn ve vazbě na kariérní systém a systém dalšího vzdělávání učitelů a ředitelů v oblasti začleňování ICT do profesního rozvoje, výuky a života školy. Návrh byl předán k expertnímu hodnocení, partnerství NIDV a VÚP bylo zrušeno.


Záměr opět zapadl – objevuje se PROROK

Dostáváme se k projektům předloženým náměstkem Zaorálkem. Příjemcem je vždy MŠMT, partneři jsou uvedeni u jednotlivých projektů. Velká změna nastala po „optimalizaci“ přímo řízených organizací. Objevily se realizace prostřednictvím dodavatele – viz soukromý sektor. Výběrová řízení tak prý „budou čistší“, jak mi odpověděl tiskový odbor MŠMT.

Kariéra (kariérní systém, standard, systém vzdělávání a profesní portfolio pro učitele) – NIDV – 30 mil. Kč
Gramotnosti (model profesního rozvoje učitelů ve čtenářské, matematické a finanční gramotnosti) – soukromý sektor – 84 mil. Kč
Ředitel 21 (systém výběru, přípravy, hodnocení a rozvoje ředitelů škol v ČR) – NIDV – 90 mil. Kč
PROROK (Profesní rozvoj a kariéra = přejmenovaný projekt Profesní podpora učitele) – soukromý sektor – 129 mil. Kč

Přibyla ještě Podpora pedagogů MŠ (z prioritní osy 4a) – soukromý sektor – 85 mil. Kč

Hodnotícím procesem prošel pouze projekt Kariéra, nebyl však doposud zahájen (původní termín zahájení: září 2011).


A co dál?

Z jakých důvodů byly aktivity za ministra Dobeše rozdrobeny a podivně se proplétají, to si můžeme jen domýšlet.

Pět let se pracuje na projektu podpory učitelů. Vystřídali se tři ministři, peněz bylo k dispozici jako nikdy předtím a podpora učitelů stále nikde. Vyplýtvala se spousta času a lidské práce na tvorbě projektů, které nebyly využity ke zpracování komplexního řešení. Původně navržená suma byla snížena a rozdělena.

Teď se může stát, že kvůli dlouhým průtahům nepřijde na podporu učitelů vůbec nic. Nebo zasáhne nový ministr či ministryně?

Finále soutěže Němčina pro bystré hlavy

úterý 24. dubna 2012 · 0 komentářů

Dvanáct středoškoláků se zájmem o přírodní vědy a techniku bylo vybráno odbornou porotou do finále soutěže „Němčina pro bystré hlavy“. Finále se koná 25. dubna 2012 v pražském Goethe-Institutu. Na čtyři vítěze čeká dvoutýdenní jazykový kurz v německém Göttingenu. V České republice probíhá tato soutěž Goethe-Institutu ve spolupráci s Deutsche Telekom.

Soutěž „Němčina pro bystré hlavy“ je určena středoškolákům ve věku 15–18 let, kteří se zajímají o přírodní vědy a techniku, učí se němčinu jako druhý nebo další cizí jazyk a zatím v ní nepatří k pokročilým (úroveň A1–B1). Do konce února 2012 mohli soutěžící zasílat své soutěžní projekty z matematiky, fyziky, chemie, biologie či informatiky a zároveň se zúčastnit kvízu o německých vynálezcích a vynálezech.

Odborná porota, která se skládá ze zástupců Akademie věd ČR, Karlovy univerzity a Vysokého učení technického v Brně, vybrala dvanáct finalistů, kteří osobně představí své soutěžní projekty na finále dne 25. dubna 2012. Čtyři soutěžící, kteří přesvědčí porotu nejvíce, obdrží hlavní cenu: dvoutýdenní jazykový kurz v Göttingenu v srpnu 2012, na který se váže zajímavý doprovodný program, např. návštěva výzkumných ústavů a laboratoří. Cílem soutěže je podpořit výuku němčiny i technických a přírodovědních předmětů a také zprostředkovat aktuální obraz Německa z pohledu vědy a techniky.

O hlavní cenu se v letošním finále utká těchto dvanáct „bystrých hlav“: Barbora Heřmanovská z Benešova u Prahy, Irena Jamborová z Hradce Králové, Jan Kadlec z Klatov, Michal Klimeš a Miroslav Krejčí ze Žďáru nad Sázavou, Michaela Krákorová, Klára Kročová a Petr Pokora z Brna, Aneta Langmajerová a Jana Nedvědová ze Stříbra, Lucie Studená z Prahy a Veronika Valešová z Pardubic.

Soutěž se koná celkem v šesti evropských zemích. Na jazykový kurz v Německu, nové kamarády z různých zemí a na exkurze a výlety se mohou vedle vítězů z Čech těšit také vítězové ze Slovenska, Polska, Litvy, Lotyšska a Estonska. Naplánována je např. návštěva laboratoře X-LAB a Německého centra letectví a vesmírných letů v Göttingenu, vědeckého parku phaeno ve Wolfsburgu nebo centrály Deutsche Telekom v Bonnu.

Projekt dále podporují: MŠMT, SOČ a DAAD

Další informace: www.goethe.de/cesko/hk a na facebookové stránce Goethe-Institutu www.facebook.com/GoetheInstitutPrag.

Konkurs v Ďáblicích

pondělí 23. dubna 2012 · 0 komentářů

Konkursy na ředitele se zřejmě rozběhly na plné obrátky. Obrátil se na nás starosta městské části Praha – Ďáblice s informací o vyhlášení konkursního řízení na místo ředitele/ředitelky a žádostí o rozšíření této informace v relevantním prostředí potenciálních zájemců o účast v tomto konkursu.


Zřizovatel hledá osobnost s životní moudrostí, profesní zkušeností, s dovednostmi řídícího pracovníka a s pedagogickým rozhledem. Hledáme člověka pokorného ke všemu dobrému, co v našem zařízení již bylo učiněno, ale který současně umí vidět a realizovat nové příležitosti. Hledáme člověka, kterému je „vesta" současného průměru vzdělávací praxe těsná a má osobní potřebu a motivaci podílet se na budování moderního školského zařízení, na budování svobodného, etického a inspirativního prostředí v něm.

Hledáme člověka se schopností nejen komunikovat, ale aktivně a v synergii kooperovat se všemi možnými účastníky, v celé oblasti možného působení školy/školky (děti, žáci, rodiče i širší komunita obce, pedagogové, další odborníci, vědci, umělci atp.).

příspěvková organizace: Základní škola a mateřská škola, Praha 8 - Ďáblice, U Parkánu 17
termín uzávěrky podání přihlášky do konkursu: 30. 4. 2012
info o konkurzu najdete ZDE
info o škole (tak jak byly stávajícím vedením poskytovány): www.skoladablice.cz

Julie Daňková: Plošné testy žákům v učení nepomůžou

pátek 20. dubna 2012 · 2 komentářů

Velmi zajímavý rozhovor s Alison Gilmore, odbornicí na hodnocení vzdělávání a expertkou OECD z Nového Zélandu. Radí ukázat českým učitelům, že existují i jiné metody hodnocení než známky a žebříčky škol


Zdroj: Hospodářské noviny 17. 4. 2012, str. 14–15

V loňském roce si na české školství opět posvítili odborníci z OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). Tentokrát však nezkoumali, jak čeští žáci ovládají matematiku nebo čtenářské dovednosti. Poprvé se zaměřili na to, jak se na českých školách hodnotí práce žáků a učitelů. Z dostupných materiálů i pohovorů s úředníky, zřizovateli škol, pedagogickými fakultami, učiteli i samotnými žáky tak vznikla obsáhlá studie. Z ní mimo jiné vyplývá, že učitelům na tuzemských školách chybí příležitosti, kde by se mohli dozvědět, že děti lze hodnotit i jinak než jen známkou z písemného testu nebo zkoušení před tabulí.

Článek najdete ZDE (bohužel je rozhovor umístěn v placené části serveru).


Jana Hrubá: Co přinesla konference Inovace výuky?

čtvrtek 19. dubna 2012 · 1 komentářů

Již potřetí se 27.–29. 3. 2012 konala v Praze třídenní konference stejnojmenné vzdělávací společnosti. Nabízela obsáhlý seznam celebrit, spoustu prodejců, několik zajímavých panelů z oblasti vzdělávací politiky i tematické volitelné bloky.


Motto konference: Dopřejme dětem úspěch. Všem.

První den mohli účastníci navštívit doprovodné sekce „Kultura a škola“ v Divadle Na Fidlovačce nebo „Věda a život“ v Akademii věd ČR. Třetí den jednání byl určen pro mateřské školy a rodiče. Náplň konference byla obsáhlá, účastníků přes 800, takže organizace občas poněkud skřípala. (Také konferenční poplatky jistě nejsou pro běžného učitele zanedbatelnou částkou.)

Hlavní sekce se konala v kongresovém centru Olšanka symbolicky na Den učitelů. Zahájili ji zakladatel obecně prospěšné společnosti Inovace výuky a firmy HYL, s. r. o. Petr Hýl a kardinál Dominik Duka, který později také vedl volitelný blok Etická výchova. Připomněl, že „změna po listopadu 1989 byla velká a radikální. Někdy se vidí jen negativa. Škola jako svobodné prostředí – to nebylo od roku 1938!“ Původně ohlášený ministr školství Josef Dobeš (jenž se právě nacházel v demisi) se omluvil, nedostavil se ani nikdo jiný za ministerstvo školství.

Jako první vystoupil Václav Klaus, předseda Asociace aktivních škol a ředitel PORG, s přednáškou Školu dělají učitelé – Hodnocení pedagogické práce a školní personalistika PORG (Učitelské listy o této jeho přednášce informovaly již před rokem. „Školy jsou normální firmy – platí tu podobné postupy,“ řekl. Na tom jistě něco je, i když výběr učitelů pro prestižní soukromé gymnázium je poněkud něco jiného než pro běžnou školu. Na novém zaměstnanci Klaus požaduje, aby učil rád, měl odborné a pedagogické předpoklady, přirozenou autoritu, byl důsledný a uměl týmově pracovat. Kandidát musí předvést vyučovací hodinu.

Následoval diskusní panel Jak musí vypadat české školství – moderátor Tomáš Feřtek, EDUin, o. p. s., řekl, že panelisté v kontextu současné situace resortu dostali otázku „Co pomůže českému školství?“ Každý z nich přednesl několik návrhů okamžitých opatření. Uvádíme alespoň některá:

Karel Rýdl, prorektor Univerzity Pardubice: Reorganizovat MŠMT – ustavit poradní orgán s potřebnými kompetencemi. Dotáhnout reformu vysokých škol, upravit reformu financování, provést analýzu kurikulární politiky. „Odškolnění školy“ – organizace je pořád stejná jako v 19. století!

Marcel Chládek, místopředseda výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu Parlamentu ČR: Z pohledu politika se sotva pět poslanců zabývá školstvím. Je nutná domluva na 5–6 základních bodech bez ohledu na to, kdo je ministrem. Místo chaotičnosti a neprovázanosti řešení zavést systém!

Jana Straková, výzkumná pracovnice, Institut pro sociální a ekonomické analýzy: Stanovit komplexní a srozumitelné cíle vzdělávání, zajistit kvalitní lidi na všech úrovních vzdělávacího systému, potírat nerovnosti tak, aby se všem dětem dostalo kvalitního vzdělání ve všech školách.

Michaela Šojdrová, ředitelka odboru pro vnější vztahy České školní inspekce: Školství by mělo plnit své poslání – rozvoj osobnosti člověka. Nemáme širší vizi – proto potřebuje strategii rozvoje vzdělávání do r. 2020 – novou Bílou knihu a fungující rámec hodnocení kvality a efektivity vzdělávání (viz Zpráva OECD).

Jan Sokol, vysokoškolský pedagog a bývalý ministr školství: Škola by měla být pro děti místem osobního zrání. Bránit se pokusům jako být nejlepší v PISE. Cílem by mělo být zvýšení autonomie ředitelů škol a učitelů v tom, že nejde jen o měřitelné výsledky (to jsou jen pomocná data).

Jana Máchová, personální ředitelka Microsoft ČR: Nejde pouze o to, co mají studenti umět, ale jak umí kriticky myslet, spolupracovat – v tom nejsou připraveni.

Hynek Kalvoda, Unie zaměstnavatelských svazů: Ředitelé škol by měli sledovat uplatnitelnost studentů a jejich dovednosti.

V debatě zazněla řada dalších myšlenek:
– Kardinální otázka: Do jaké míry má škola připravovat na zaměstnání a do jaké na celý život?
– Absolventi by měli být schopni učit se novým programům, novým dovednostem.
– Společnost potřebuje cíle vzdělávání a jejich hierarchizaci (celospolečenské – resortní – školní – individuální).
– Republika potřebuje Národní program vzdělávání.
– Definovat rozmanité cíle v konkrétnější rovině, podívat se, jak se daří rozvíjet i jiné dovednosti.
– Mít představu, co mají děti umět, ale nepředepisovat učitelům, co mají s dětmi dělat.
– Zakotvit, aby národní srovnávací zkoušky nemohly být použity jinak (k vytváření žebříčků škol), což se stalo u státní maturity.
– V diferencovaném systému 14 krajů pohlídat rovný přístup ke vzdělávání.
– Řídící orgán se musí starat, aby se soutěživost neutrhla ze řetězu. Podporovat slabší!
– Zajistit dostupnost bezplatného vzdělávání – nůžky se rozvírají!
– Zhoršuje se klima ve školách (vliv PISA!). Školství je jako fotbal – každý mu rozumí.
– Podstatné je konkrétní učení ve třídě. Poskytovat učitelům prostředky k efektivnímu vzdělávání (finanční, metodické). Učitelé se musí učit stejně jako žáci.
– Učitel by neměl být jen vykonavatelem programu, ale měl by vědět, proč učí to, co učí.
– Založit kluby moderních učitelů v regionech.

Ke konkrétní situaci na MŠMT:
– Zrušit MŠMT, stačí menší odborný orgán.
– Nesouhlas – podceňujeme odbornost, která tam je. Ale ti lidé mají strach rozhodovat. Ministerstvo má kompetence, které nevyužívá.
– Ministr je politická role. Měl by mít oporu v akademickém zázemí (rada).
– MŠMT – „dům hrůzy“. Musí přijít někdo, kdo má přehled (nezávislý odborník) a vrátit mu důvěru. Odpolitizovat státní správu.

V dalším programu si účastníci mohli vybrat z volitelných bloků: Etická výchova, Jak budovat moderní školu s pomocí ICT, Inspirace a příklady dobré praxe v rozvoji školy a následující mezinárodní panel.

Panel Hodnocení škol a vzdělávání a rozvoj nových pedagogů moderoval Oldřich Botlík. Panelisté se soustředili na otázky: Co dělá učitele dobrými? Jak učinit povolání učitele atraktivnějším pro mladé Čechy a Češky? Jak zajistit, aby učitelé odváděli dobrou práci?

Alison Gilmore, ředitelka Oddělení pro výzkum hodnocení vzdělávání, Nový Zéland
Členka inspekčního týmu OECD, který měl za úkol posoudit systém evaluace a monitoringu v České republice a dalších devíti zemích.

Na Novém Zélandu existují profesní standardy pro učitele. Ti budují svou odbornost za podpory silné komunity a jsou sami motivovanými žáky.

Centrem pozornosti výborných učitelů je žák. Reagují na individuální potřeby jednotlivých žáků a jsou schopni zlepšovat jejich výsledky. Zodpovídají za své další vzdělávání, hledají zpětnou vazbu a přispívají svými zkušenostmi svému společenství. Řídí se principy kvality a efektivity povolání: učí se všichni (ředitelé, učitelé, žáci), profesní rozvoj je zaměřen na zlepšování výsledků žáků a tomu slouží i hodnocení.

Profesní vzdělávání je kontinuální, provázané s praxí ve třídách, podporuje učící se individuality i komunity a poskytuje znalosti a dovednosti, jak pomáhat těm, kteří se učí. Udržet výborné učitele pomáhá respekt, úcta, vytváření dobrých podmínek, podpora a důraz na jejich rozvoj, ne jen na kontrolu.

Jukka Alava, ředitel Institute of Educational Leadership, Finsko (zaměřuje se na organizační změny vzdělávání a učení a na leadership) prohlásil: „Kvalita není náhoda!“

Finsko má jinou kulturu a jinou historii. Jako chudá, nezávislá a vzdálená země potřebovalo dělníky, továrny, dobré odborné vzdělávání. Zaměřilo se na pečlivý výběr učitelů a soustředilo se na vzdělávání. To je možné kdekoli. Platy učitelů jsou středně vysoké, ale učitelství je prestižní povolání. Z množství zájemců se vybírá k magisterskému studiu jen 10 % nejlepších. Vzdělávání je založeno na výzkumu, reflexi a komunikaci. Existují fakultní školy. Kurikulum je decentralizované na úroveň škol, učitelé se zapojují do jeho tvorby. Finsko nemá standardizované testy, ale individualizované hodnocení žáků, nemá inspekci, ale autoevaluaci. Učitelé se zaměřují na zlepšování každého žáka, individuálně se věnují žákům se speciálními vzdělávacími potřebami. Došlo ke změně paradigmatu („rovnost – důvěra – kvalita“), od kritizování se přešlo k podpoře. Profesní autonomie je založena na důvěře. Školy se zaměřují na učení žáků, ne na vyučování. Pomáhá kultura školy, pedagogické vedení, podpora učitelů ve všech fázích profesního života, kolegialita a otevřený dialog, motivace rodičů.

Existují i hrozby: pracovní zátěž, strukturální změny (slučování škol) a nedostatek kvalifikovaných vedoucích pracovníků ve vzdělávání.

Arnošt Veselý, vedoucí katedry veřejné a sociální politiky FSV UK, nastínil situaci v ČR.

Vliv na výsledky má z 50 % žák sám, 5–10 % rodinné zázemí žáka, 5–10 % prostředí školy, z 30 % učitelé. Silný vliv učitele potlačují ostatní faktory. Dobrý učitel je (podle výzkumů) přesvědčen, že všichni žáci mohou být úspěšní, má dobré vztahy se žáky a dobrou komunikaci, je sebekritický a má touhu neustále se vzdělávat.

Co víme o českých učitelích? Málo! Nemáme informace, kdo se stává učiteli. Bývá to jejich druhá až třetí volba. Na pedagogické fakultě je nízká míra didaktiky a praxe, DVPP je problematické, málo efektivní, platy jedny z nejnižších, panuje apriorní nedůvěra k učitelům (výkazy, kontroly).

Dá se s tím něco dělat? Učitelů by mělo být méně (klesající počet žáků), měla by se zvýšit selektivitu při vstupu na PedF a zvýšit normativ pedagogickým fakultám.

„Měli bychom se věnovat porozumění metodám – přesunout pozornost od vyučování k učení. Podpora učitelů je velký dluh“, uzavřel panel moderátor.

(Škoda, že prezentace obou vzácných hostů ani dalších panelistů nebyly podle příslibu zveřejněny na webu konference. Odborníky by jistě zajímaly.)

Odpoledne přišlo na řadu téma finanční gramotnosti. Experti seznámili přítomné se situací, kdy v roce 2011 bylo nařízeno přes 900 000 exekucí. Zdůraznili, že „školství by nemělo vypouštět do života mladé lidi bez finanční gramotnosti. Stávají se oběťmi podvodníků a klienty poraden.“ Začít je ovšem třeba už v rodině ve 2–3 letech dítěte. Ve výuce FG podle nich fungují všechny formy zacílené na žáka – nefungují klasické formy výuky. Škoda, že postupně ubývající účastníci neviděli interaktivní divadelní představení „Zadní vrátka“. Studenti s ním putují po dětských domovech a svou názorností a možností vstupu diváků do děje je toto představení jistě účinnější než přednášky.

Závěr byl věnován diskusnímu panelu Jak odstranit znevýhodnění žáka. Pavla Polechová z České odborné společnost pro inkluzivní vzdělávání prohlásila, že zásadní je připravenost na školu. Čím je dítě více znevýhodněné, tím je potřeba začít dříve. Nic, na co dítě nemá vliv, nemá ovlivňovat výsledky dítěte. Iveta Němečková k tomu dodala: „Pouze 40 % dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí navštěvovalo mateřskou školu. Mají dlouhodobě lepší vzdělávací výsledky. Řada MŠ se ovšem romským žákům brání. V současné době sedm neziskových organizací zahajuje programy, kde pracují s dětmi i s rodinou.“ Tento trend podpořil ve svém vystoupení senátor Jiří Čunek. Řekl, že se včas nezabýváme problémem tam, kde vzniká. Děti z romských rodin neumí dobře česky. Žijí často v rodinách, kde neviděly nikoho pracovat. Stát by měl dopracovat koncepci, dát obcím peníze na „družinářky“, které by se věnovaly dětem bez domácího zázemí (pomoci jim s úkoly, učením nebo i dát najíst, doprovázet děti i na střední školu). Zdeněk Svoboda z Člověka v tísni varoval, že v sociálních ghettech žije na 80 000 lidí, ale vláda a MŠMT nevytváří pro ně podmínky, systém sociálních transferů je špatný. Finsko investuje do vzdělávání sociálně slabých. Pokud to naše vláda nezmění, čekají nás vážné sociální střety.


Co tedy přinesla konference Inovace výuky?

Konkrétním inovacím se příliš nevěnovala, zato se scénáristé snažili pokrýt celou řadu problémů, které naše školství v současnosti sužují. Bohužel nebylo s kým diskutovat. Avizovaná otevřená diskuse s ministrem školství na aktuální témata se z důvodu demise Josefa Dobeše nekonala. (Ovšem obávám se, že by nebyla mnoho platná ani za jeho přítomnosti.) Jak řekla jedna z panelistek: „Vznášíme hodně problémů a nacházíme málo řešení!“

Řešení se samozřejmě nedají najít na konferencích. Ta musí najít zodpovědné, kompetentní a s lidmi v resortu spolupracující vedení ministerstva školství a podpořit vláda a poslanci. Připomenu, co řekl finský expert: „Kvalita není náhoda!“ Krácením rozpočtu ve školství, chaosem v resortu a diletantským řízením se ke kvalitě určitě nedostaneme. A rozhodně se takto nepodaří dopřát VŠEM dětem úspěch, jak vyzývalo motto konference. To ale není chyba organizátorů, nýbrž těch, kdo za školství celá léta zodpovídali a zodpovídají.

Škola učitelů informatiky

středa 18. dubna 2012 · 0 komentářů

Pravidelně pořádané Školy jsou určeny učitelům informatiky na středních školách. Konají se v posledních 14 dnech měsíce srpna na nějakém odlehlém místě (posledních šestnáct ročníků v Lipnici nad Sázavou). V roce 2012 se bude konat již jednadvacátý běh Školy v Nečtinách.

Dlouhodobé zkušenosti ukázaly, že jsme schopni podstatnou mírou a velmi efektivně pomoci učitelům k získání resp. k udržení jejich odborné kompentence. Vzhledem k nesmírně rychlému rozvoji informatiky je to pro učitele bez podpory nesmírně obtížný úkol.

Letošní běh školy se koná od 13. srpna do 23. srpna 2012 ve školícím a rekreačním objektu Západočeské univerzity v Nečtinách.

Podrobnější informace najdete ZDE.

Škola získala pro léta 2012–2015 akreditaci v rámci Dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků – DVPP – pod číslem 6500/2012-25-177, která usnadňuje školám financování účasti jejich učitelů na Škole učitelů informatiky.

Kontakt na organizátory:
e-mail: mop@ksvi.mff.cuni.cz
telefon: 221 914 217 nebo 221 914 218, fax: 221 914 281
ČIS sekce MOP, KSVI MFF UK, Malostranské nám. 25, 118 00 Praha 1


O Škole učitelů informatiky

Cílem školy je doplnit resp. zčásti nahradit středoškolským učitelům vysokoškolské studium informatiky a především seznámit je s novými partiemi tohoto rychle se rozvíjejícího oboru. Na rozdíl od jiných školení nevychází náplň školy jen z toho, co by měli umět Vaši žáci, ale chceme Vám pomoci získat celkový přehled o oboru a tendencích jeho vývoje i praktické zkušenosti ze samostatné práce.

Forma dvoutýdenního intenzivního internátního kursu na relativně nepřístupném místě se ukázala jako velmi účinná, protože umožňuje dokonalé soustředění jak účastníků, tak lektorů. Účastníci tak mohou získat daleko větší hloubku znalostí i lepší pracovní návyky, než jaké jim mohou poskytnout krátkodobá školení. Nezanedbatelným přínosem pro účastníky je i navázání osobních kontaktů s kolegy z celé republiky i s odborníky v oboru.

Přednášky, semináře i praktická cvičení na Škole vedou zkušení pracovníci Matematicko-fyzikální fakulty, středoškolští učitelé i odborníci "z praxe". Účastníci kursu dostanou učební materiály (v písemné formě i programy ke zkopírování), některé z nich jsou připravené speciálně pro tento kurs. Po konci Školy vypálíme tyto materiály (doplněné o další vzniklé přímo na Škole) na DVD, které dostane každý účastník.

Na Škole instalujeme tři počítačové laboratoře, vybavené výkonnými počítači s 17" LCD monitory pracujícími v síti. Na dobu konání Školy zajišťujeme připojení k Internetu. Laboratoře budou sloužit jak pro praktická cvičení, tak pro samostatnou práci účastníků kursu. Kromě toho bude po celou dobu kursu účastníkům k dispozici rozsáhlá knihovna příruček a manuálů.

Od účastníků školy předpokládáme především zájem o obor, chuť a schopnost k intenzívní práci.

Vytvořte vlastní komiks na motivy obrázků z Dalimilovy kroniky a vyhrajte iPad nebo čtečku

úterý 17. dubna 2012 · 0 komentářů

K sedmému výročí zakoupení tzv. pařížského zlomku Dalimilovy kroniky vystavuje Národní knihovna ČR v Klementinu soubor gobelínů Věry Mičkové, které věrně zachycují scény z iluminací, jimiž je rukopis opatřen. Tkané tapisérie zobrazující epizody z raných českých dějin připomínají svým pojetím dnes tak oblíbené komiksy. Proto se Národní knihovna ČR rozhodla vyhlásit pro žáky základních a středních škol soutěž, v níž mohou prokázat své znalosti a tvůrčí schopnosti při doplňování textu do jednotlivých scén.


Ačkoli je komiks považován za fenomén až od 20. století, lze tento způsob vypodobnění událostí formou obrazových sekvencí se stručným textovým doprovodem nalézt již ve výtvarném umění starověkého Egypta, Říma, či předkolumbovské Ameriky. Egyptské nástěnné malby zaznamenávaly proběhlé děje v pásech obrázků s texty již v 2. tisíciletí př. n. l. Také křesťanské umění používalo v iluminovaných rukopisech způsob vylíčení děje formou obrázků, který vizuálně připomínal dnešní komiks. Čitelné originální uspořádání událostí do panelů je vidět i na tzv. pařížském zlomku Dalimilovy kroniky. Jiným příkladem je známá tapisérie z Bayeux – rozsáhlé dílo vykreslující metodou kontinuální ilustrace příběh dobytí Británie Normany roku 1066.

A právě tapisérie z Bayeux a iluminace tzv. pařížského zlomku Dalimilovy kroniky inspirovaly ke tkanému ztvárnění olomouckou textilní výtvarnici Věru Mičkovou. Její gobelínové repliky výjevů z Kroniky tak řečeného Dalimila vystavuje Národní knihovna ČR (dále jen NK) jako připomenutí sedmého výročí pořízení pařížského zlomku, jehož umělecká kopie je v rámci expozice rovněž k vidění. Komiksový způsob zobrazení je jasně patrný i na vystavených gobelínech, které zaznamenávají buď jednu konkrétní událost, nebo jejich vývoj ve směru zleva doprava (resp. obráceně), jak příběh graduje. Žáci základních a středních škol si mohou v soutěži vyhlášené NK ověřit nejen svoji schopnost české dějiny glosovat, ale také jejich příběhům porozumět. Stačí na jednom ze tří vybraných pracovních listů, které zobrazují Svatopluka v přestrojení před králem Arnulfem, Břetislavův únos Jitky nebo Drahomířin pokus o zavraždění Ludmily, vyplnit prázdné komiksové bubliny tak, aby slova dávala smysl v kontextu uvedených pověstí. O podrobnostech jednotlivých příběhů se mohou studenti poučit přímo na výstavě.

Tři nejvýstižnější a zároveň nejzajímavější „dalimilovské komiksové stripy“ budou odměněny hodnotnými cenami, dalších 10 – 20 nejpovedenějších prací vystaví NK na svých internetových stránkách, Facebooku i ve svých výstavních prostorách s uvedením jména autora i názvu školy, na které studuje. Tři nejlepší „komiksoví textaři“ obdrží hodnotné ceny. Žák, jehož práce podle posudku odborné poroty (složené z odborníků a zaměstnanců NK) získá první místo, dostane černý iPad 2 (64GB, 3G) a umožní navíc celé své třídě navštěvovat po dobu jednoho roku výstavy Národní knihovny v Klementinu zcela zdarma. Soutěžící, jehož text se umístí jako druhý v pořadí, vyhraje pro sebe čtečku e-Reading First edition a pro svou třídu bezplatný vstup na čtyři vybrané výstavy NK v Klementinu. Student s třetím nejlepším komiksem obdrží publikace z produkce NK a bezplatný vstup na tři výstavy v Klementinu pro celou svou třídu včetně pedagogického doprovodu.

Ceny do soutěže věnovala společnost Kancelářské stroje a portál eReading.cz

Soutěže se lze zúčastnit pouze při návštěvě expozice, která bude do 20. 5. 2012 k vidění ve Výstavním sále Galerie Klementinum každý den kromě pondělí od 10.30 do 18.00 hod. Vstupné: dospělí 60 Kč; senioři, studenti 40 Kč; skupina 10 a více osob 40 Kč/osobu; děti od 6 do 15 let 20 Kč, děti do 6 let zdarma.

Studie o vzdělávání upozorňuje na rostoucí nedostatek učitelů

pondělí 16. dubna 2012 · 0 komentářů

Podle nové studie „Klíčové údaje o vzdělávání v Evropě 2012" publikované Evropskou komisí se řada členských států, včetně Německa, Velké Británie, Itálie, Nizozemska, Rakouska a Belgie, může v budoucnu potýkat s vážným nedostatkem učitelů.


Studie „Klíčové údaje o vzdělávání v Evropě 2012" (Key Data on Education in Europe 2012) byla v únoru předložena ministrům školství zemí EU.

Ze studie vyplývá, že v době, kdy se věk mnohých současných učitelů blíží věku důchodovému, klesá počet absolventů učitelského studia. Studie však zároveň vyzdvihuje povzbudivé faktory – financování školství je ve většině členských států stabilní. Kromě toho studie zdůrazňuje, že vysokoškolské vzdělávání zůstává nejlepší pojistkou proti nezaměstnanosti; absolventi mají větší šanci najít si práci rychleji než ti, kdo vysokou školu nemají.

„Tato studie je neocenitelným zdrojem informací pro tvůrce politik a poskytuje jim důležité vodítko pro budoucí rozhodování. Pro zajištění vysoké kvality vzdělávání našich studentů je profesní rozvoj učitelů klíčovým faktorem. Proto se program Erasmus pro všechny [Komisí navržený nový program pro vzdělávání, odbornou přípravu a mládež] zaměřuje na posílení profesního rozvoje pedagogických pracovníků a zároveň na modernizaci vzdělávacích systémů," vysvětlila Androulla Vassiliou, komisařka pro vzdělávání, kulturu, mnohojazyčnost a mládež.

Ze studie vyplývá, že v současné Evropě je více rozšířena cílená příprava učitelů, jako je například mentoring, školení k hodnocení žáků a pro hospitace ve třídě. Tato opatření nejsou ale natolik účinná, aby atraktivitu učitelské profese zvýšila. Atraktivitu a kvalitu učitelské profese chce Komise podpořit tím, že v rámci navrhovaného programu Erasmus pro všechny umožní jednomu milionu učitelů získat zkušenosti s výukou a praktickou přípravou v zahraničí.

Studie uvádí, že podíl obyvatelstva s vysokoškolským vzděláním se zvýšil a že si tito absolventi nacházejí zaměstnání dvakrát rychleji než lidé se vzděláním nižším (5 měsíců oproti 9,8 měsíce). Z toho vyplývá, že cíl Evropské unie dosáhnout do roku 2020 40% podílu populace s terciárním vzděláním, je postaven na pevných základech. Je ale také zřejmé, že se objevuje stále více absolventů, kteří jsou pro svou práci překvalifikováni, a že některé profese nabízejí lepší pracovní perspektivu než jiné. Výběr studijního oboru je proto stále důležitější.


Základní informace

Studie „Klíčové údaje o vzdělávání 2012" byla předložena ministrům školství zemí EU zároveň se společnou zprávou Rady a Komise nazvanou „Vzdělávání a odborná příprava v inteligentní a udržitelné Evropě podporující začlenění" (viz MEMO/12/76).

Studie je vytvořena ve spolupráci sítě Eurydice a Eurostatu. Sleduje hlavní vývojové trendy evropských vzdělávacích systémů v posledním desetiletí na základě kombinace statistických dat s kvalitativními informacemi pro popis struktury, řízení a fungování 37 evropských vzdělávacích systémů, od předškolního až po terciární úroveň vzdělávání. Údaje se shromažďují prostřednictvím národních oddělení sítě Eurydice, Eurostatu a mezinárodního šetření PISA 2009 (Program pro mezinárodní hodnocení žáků) realizovaném Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Předchozí studie Klíčové údaje o vzdělávání byla zveřejněna v roce 2009.

Publikace zahrnuje prioritní oblasti evropské spolupráce ve vzdělávání a odborné přípravě a obecnější evropskou strategii pro inteligentní a udržitelný růst s podporou začleňování. Prostřednictvím 95 ukazatelů studie zachycuje oblasti jako jsou demografická situace, struktury vzdělávacích systémů, účast na vzdělávání, finanční zdroje, učitelé a řídící pracovníci, vzdělávací procesy a úrovně dosaženého vzdělání a přechod do zaměstnání.

Síť Eurydice poskytuje informace o evropských vzdělávacích systémech a o příslušných vzdělávacích politikách a zpracovává jejich analýzu. Síť tvoří 37 národních oddělení se sídlem ve všech 33 zemích, které se účastní Programu celoživotního vzdělávání EU (členské země EU, země ESVO, Chorvatsko a Turecko). Činnost sítě koordinuje a řídí Výkonná agentura pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast se sídlem v Bruselu.


Více informací naleznete zde:

Hlavní poznatky studie Key Data on Education in Europe 2012 (Klíčové údaje o vzdělávání v Evropě 2012)

Video interview o Klíčových údajích o vzdělávání v Evropě 2012 s Brianem Holmesem a Andreou Puhl z Výkonné agentury pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast.

Webové stránky Androully Vassiliou
Spojte se s Androullou Vassiliou přes Twitter @VassiliouEU

Libuše Křenková: Vzdělávání Romů jinak

pátek 13. dubna 2012 · 0 komentářů

Chcete poznat projekt Amari fajta – Naše rodina? Je vypracován na základě romské historie a etnografie.


Te jekh cirdel dori, na pomukel, te buter žene cirden, šaj pomukel. Provaz nepovolí, táhneš-li za něj sám; třeba povolí, potáhne-li vás více. (Romské přísloví)


V roce 1975 jsem nastoupila v 9. třídě na ZŠ v Potštátě jako třídní učitelka. Ve třídě sedělo v lavicích 22 děvčat a 4 chlapci. A pěkní výlupci. Odpolední hodiny dějepisu ignorovali, seděli na hřbitovní zdi a klidně a s úsměvem pokuřovali. Už cestou do třídy jsem přemýšlela, co s nimi. Kárat? Psát poznámky? Navrhnout sníženou známku z chování? Zavolat do školy rodiče? Ne!!! Nabídla jsem jim spolupráci při nácviku divadelní pohádky Zlatá kachna. Z žáčků-darebáčků se stali hrdinové našeho představení. Ten nejvíce problémový si vybral hlavní roli – jako mladý švec byl vynikající! Dokonce se naučil „ševcovat" s nářadím po mém dědovi ševcovi. A ještě jeden dopad naše Zlatá kachna měla. Do realizace se zapojili i rodiče. Pomáhali s kulisami, osvětlením, šitím kostýmů… Koncem devadesátých let minulého století mě tito žáci pozvali na Potštát na divadelní představení Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert. Výborně hráli a dojali mě k slzám…

V roce 1997 jsem se vrátila do svého milovaného rodiště Lipníku nad Bečvou. Do starého židovského domu, kde jsem vyrůstala. V prvním patře bydlela romská rodina s pěti dospívajícími dětmi. Později se nastěhovala mladá romská rodina s dvěma malými dětmi (novorozenětem a batoletem). Společné soužití mě přivedlo k neradostné myšlence: Vzdělávání Romů v ČR není na dobré úrovni. Jak řekla Mgr. Balabánová, která v Ostravě vedla první romskou školu: „Naši Romové jsou pořád lakováni na bílo!" Tudy cesta nevede…

Dlouhé roky jsem slyšela heslo Škola pro život, ale dodnes většina škol vyžaduje především encyklopedické znalosti, které jsou pro Romy většinou k ničemu. Potřebujeme Romy poctivé, tvořivé, kteří mají zájem nejen o sebe, ale také o rodinu, okolí a kteří vědí, že vzdělávání nekončí školní docházkou. V součinnosti s učitelem, rodiči a spolužáky si mohou osvojit mimo poznatků i postoje, dovednosti nezbytné pro učení a život. K tomu mohou dospět, když si budou všímat všeho kolem sebe, poznávat svět. Měli by zaujmout správný postoj k sobě i ostatním, k výtvorům lidské práce, k umění, k přírodě. Měli by získat vlastnosti, které vedou k jejich zdatnosti, odolnosti, výkonnosti a odpovědnosti.

Tuto změnu lze provést mnoha aktivitami, především těmi, které jsou Romům vlastní. Většina romských absolventů ZŠ v ČR neumí dobře číst a psát. Sotva zvládají techniku čtení, textu nerozumějí a doma nečtou. Ani v jedné lipenské rodině jsem nenašla knihovničku, jen několik českých pohádek.

Vyjadřovací dovednosti a znalost historie Romů? Posuďte sami. Jednou jsem potkala romskou babičku s dcerou. Na otázku, kdo jsou cikáni, mi odpověděla phuri daj (babička): „Pány učitelka, my jsme farúni". Dcera viděla můj nechápavý obličej a dodala: „V Egyptě byli králové-farúni (pochopila jsem, že faraoni) a odtamtud pocházeli naši předkové.“ To není pravda, Romové pocházejí z Indie…

Jak naučit Romy správně mluvit, psát, jak rozvíjet veškeré druhy komunikace? Vzpomněla jsem si na své potštátské žáky a divadelní představení Zlatou kachnu. A začala sestavovat projekt Amari fajta – Naše rodina. Je vypracován na základě romské historie a etnografie, splňuje veškeré požadavky psychologie učení a má několik částí:
O velikém putování Romů z Indie do Evropy
Putování s vojvodou Andrejem po středověké Evropě
V romské osadě
Naši pradědečkové v 19. a 20.století
Romský holocaust

Většina částí je doplněna dramatizací paramis: Jak Devloro stvořil Roma, Hadí princ, Romské oči, Poctivý Laci…

Dramatizace vede především k jazykové výuce a všem druhům komunikace. Jak odstranit při řeči strach, stud a ostatní psychické bariéry? Dejte dětem do ruky loutky Roma-tatínka, maminku nebo ostatní příbuzné. Na seminářích je vás naučím vyrobit. Při řeči je důležité úsilí, aby žáci vyjadřovali své myšlenky a názory po svém, svými slovy a vazbami, aby naslouchali druhým, aby o tom uvažovali a vyjadřovali se k tomu.

Pokud budou chtít hrát paramisu a naučili se textu, pak jsou nutné předpřípravní aktivity. Ty by měly rozvíjet myšlenky k pochopení textu, rozvíjet činnost mluvidel, která jsou závislá na účelném a úsporném dýchání, na hlasovém ústrojí, kde se řeč modeluje. Dobře mluvit znamená i správně dýchat. Správná mluva žádá také přiměřený silný hlas, správnou intonaci a přiměřené tempo řeči. Frázování mluvy chce srozumitelnost a dorozumitelnost. Nejednou jsem přišla do styku s rozčilenými Romy. Tehdy neovládají své emoce, křičí, není jim rozumět. Svou „řeč" doprovázejí rychlou gestikulací rukou, někdy i nohou. Dramatizace paramis a hlavně už předpříprava zušlechtí emoce, řeč i gestikulaci.

A nejen to. Romové rádi zpívají a tančí. Tanec rozvíjí kladné emoce – po skončení tančení nechte děti vypovídat o svých pocitech. A zjistíte,že vědci v Texasu, kteří zkoumali tanečníky, měli pravdu. Při tanci se aktivuje v pravé hemisféře centrum řeči podobné jako Brocovo centrum řeči v levé části mozku. V Harvardu prokázali, že tanec posiluje u dětí prostorové myšlení. Tanečníci měli v testech prokazatelně lepší výsledky v geometrii, vyšší pozornost, lepší schopnost koncentrace než osoby bez tanečního zázemí.

Jaké tedy aktivity využít při realizaci projektu Amari Fajta?

O jazykových jsem se už stručně zmínila. Aktivity řečové v romských písních, básních, vyprávění o rodině… Naučíme se psát rodinnou kroniku, vlastní učebnici Historie Romů, novinové články, pozvánky na představení…

Výtvarnými aktivitami budeme hledat talenty i mezi rodiči: ilustrace do kroniky i k paramisám, fotodokumentace…

Pohybové – nejen tanec, ale i z těla tvořit písmenka…

Rukodělné aktivity vycházejí z tradičních romských řemesel – výroba loutek (loutkové divadlo hráli cikáni už na Balkáně v 9.–10. století), kulis, drátenictví, síťování…

Tvořivé učení potřebuje i u romského žáka spontánní zvídavost a zájem, touhu po vědění a hlavně smysluplnost. Romští žáci i jejich rodiče mají malou příležitost ukázat majoritě své dobré „já". Pokud se dramatizace paramis stane součástí projektového vyučování na ZŠ v rámci RVP, pak každoročně můžeme uspořádat přehlídku romských dramatických forem s doprovodným programem (výstavy, koncerty, semináře, prodej publikací, obrázků)… Pokud se Romové naučí šít loutky a panenky, pak můžeme rozjet prodej do všech MŠ, DD, ZŠ v celé ČR především v rámci multikulturní výchovy.


Další podrobnosti na seminářích. Objednejte na mobilu: 739 302 671, e-mail: lkrenkova@volny.cz

Nebojme se trhu práce, i když neslyšíme

čtvrtek 12. dubna 2012 · 0 komentářů

Příprava středoškoláků se sluchovým postižením nebo s jinými komunikačními problémy na vstup na trh práce.

Ukončení střední školy nebo učiliště a vstup na pracovní trh představují pro většinu mladých lidí obtížnou a často stresující životní situací. U osob se sluchovým postižením je tato situace pochopitelně mnohem složitější. Ať už prožili svá školní léta ve speciální škole nebo byli integrováni do běžné školy, vždy žili až do okamžiku maturity nebo závěrečných zkoušek v určitém chráněném prostředí, kde měli svůj kolektiv, kamarády, učitele, kteří jim rozuměli nejen jazykově, ale i lidsky. V okamžiku, kdy jsou nuceni toto prostředí opustit a vstoupit do „normálního" světa,dostávají se do situace, na kterou nejsou teoreticky ani psychicky připraveni.

Příprava na budoucí povolání je sice součástí RVP pro všechny typy škol, ale hodinová dotace, kterou mohou učitelé věnovat této problematice, je nízká. U neslyšících žáků je situace o to komplikovanější, že různé příručky nebo poradny zaměřené na výběr povolání, hledání zaměstnání, přípravu k přijímacím pohovorům, navázání správných kontaktů na pracovišti nebo základy podnikání, apod. nejsou pro ně použitelné. Osoby s těžkou sluchovou vadou mají problémy nejen s porozuměním mluvenému textu, ale i psanému.

Informační nebo vzdělávací materiál, zbývající se problematikou trhu práce zpracovaný tak, aby mu neslyšící rozuměli, u nás až donedávna neexistoval. Proto v rámci projektu operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost s názvem „Práce i pro neslyšící“ byla vytvořena speciální učební opora využívající všech možností, které pro vzdělávání osob se sluchovým postižením nabízí současná audiovizuální a informační technika. Interaktivní multimediální výukový program „Nebojme se trhu práce… i když neslyšíme", seznamuje formou modelových situací, otázek a odpovědí, interaktivních modulů a v neposlední řadě formou dobrých i špatných příkladů z praxe osoby se sluchovým postižením se všemi důležitými aspekty úspěšného vstupu na trh práce.

V části věnované uplatnění formou OSVČ jsou přehledně shrnuty obchodní, marketingové a ekonomické zásady, legislativní rámec podnikání, společenské a etické aspekty úspěšného a seriozního podnikání, komunikace v obchodním styku s ohledem na sluchový handicap atd. Součástí je i kapitola věnovaná prezentaci firmy. Pochopitelně nechybí informace týkající se speciálně cílové skupiny. Tzn. legislativní a organizační podmínky zřízení chráněné dílny, možnost poskytovat náhradní plnění a další možnosti podpory podnikání neslyšících ze strany úřadů práce i jiných institucí.

V části věnované pracovnímu uplatnění formou zaměstnaneckého poměru je věnována pozornost oblastem: jak hledat zaměstnání, umění sebeprezentace, právní minimum v oblasti pracovních vztahů, podpora státu při zaměstnávání sluchově postižených atd. Vše přehledně strukturováno, doplněno komentovanými videoukázkami typických situací, do kterých se mladý člověk se sluchovým postižením při vstupu na trh práce dostává.

Součástí projektových výstupů je i metodika, obsahující jednak pokyny jak tuto učební oporu využívat v praxi a jednak materiál věnovaný využití prvků dramatické výchovy v přípravě na budoucí povolání.

Celý materiál je bilingvální. Tzn. je souběžně realizován jak v českém znakovém jazyce, tak v mluvené i psané češtině. Proto je velmi dobře využitelný v jakékoliv škole. Speciální stejně jako běžné škole pro intaktní žáky, ve které je integrován žák se sluchovým postižením nebo jinými komunikačními problémy. V takových třídách může být používán k souběžné výuce jak žáků se sluchovým postižením, tak žáků intaktních.


Bližší informace o produktu i o celém projektu najdete na www.praceiproneslysici.cz. Pro zájemce o tuto problematiku bude dne 20. 4.2012 uspořádán jednodenní seminář (pozvánka ZDE). Místo konání: Mateřská škola, základní škola a střední škola pro žáky se sluchovým postižením, Valašské Meziříčí.

Zlepšování kvality vedení škol ve střední Evropě

středa 11. dubna 2012 · 0 komentářů

Proměnlivost, složitost a nestálost dnešního světa (včetně světa vzdělávání) vyžadují profesionální vedení. Je proto nutné vědět, co dělá z vedoucího pracovníka profesionála – tedy jaké konkrétní kompetence by měl mít. Chování odráží kompetence v podobě našich konkrétních kroků, aktivit a tendencí a podle moderního řízení lidských zdrojů do značné míry určuje, zda se pro určitou práci hodíme, či nikoliv.


Závěrečná zpráva o projektu Kvalitním vedením škol k efektivnímu učení 2010

Účastnické země: Rakousko, Česká republika, Maďarsko, Slovensko, Slovinsko

Autoři:
Prof. Dr. Michael Schratz
Mgr. Martin Hartmann
Mgr. Eliška Křižková
Glynn Arthur Kirkham MSc., Med, BEd.
(Hons), Cert. Ed.
Mgr. Eva Keclíková
Prof. PaedDr. Alena Hašková, PhD.
Ing. Vladimír Laššák, PhD.
Dr. Justina Erčulj
Mag. Polona Peček
Dr. Tibor Baráth
Dr. Mária Szabó
Emese Abari-Ibolya


Úvod

V důsledku změn, ke kterým kolem nás dochází, se do života společností založených na znalostech dostává pojem celoživotní učení. Rychlost, jakou nové informace nahrazují staré, tempo, jakým vznikají nová pracovní místa s vlastní znalostní základnou, a míra a rozsah změn v technologiích, v organizacích a ve společnosti jako takové – to vše vyžaduje, abychom se neustále učili nové věci a dokázali se přizpůsobit.

Tyto změny do značné míry přetvářejí vztah mezi vzděláváním a světem práce. Na trhu práce je možné čím dál lépe definovat, jaké kompetence vyžadují určité úkoly a pracovní pozice. Současně roste význam úlohy a odpovědnosti jedince za rozvíjení a prohlubování vlastních odborných znalostí a dovedností. Jedním z důsledků těchto skutečností je proto i postupná změna úlohy sektoru vzdělávání, který lidem umožňuje, aby se připravili na nové způsoby učení a který jim zprostředkovává cestu do pracovního života.

V průmyslově rozvinutých a postindustriálních společnostech se stále častěji setkáváme s tím, že sociální partneři – tj. svět práce, vzdělávací instituce, veřejná správa a občanský sektor – zpracovávají jasně vymezené standardy pro pracovníky v různých sektorech, a tudíž pro různé pracovní úkoly. Smyslem jednoznačně určených standardů je zlepšit cílené a další vzdělávání a dosáhnout lepšího souladu mezi individuálním úsilím a úsilím organizací, což v konečné fázi vede k úspěchu v podnikání či jiných činnostech.

Typický příklad systematického vymezování kompetencí najdeme ve Velké Británii. Jednou z 25 takzvaných sektorových rad, které definují kompetence potřebné pro výkon konkrétních povolání, je organizace „Lifelong Learning UK
“ (LLUK), která podporuje celoživotní učení. Její význam mezi 25 sektorovými organizacemi je zcela zásadní. Zahrnuje totiž pět širších oblastí: učení v komunitě (vzájemné předávání znalostí a zkušeností v rámci určitého společenství), programy takzvaného „dalšího“ (further) vzdělávání (neuniverzitní vzdělávání po dosažení věku 16 let), vysokoškolské vzdělávání, knihovny a archivy, informační služby a přirozené učení při výkonu určité pracovní činnosti (1). Díky tomuto záběru má LLUK rozhodující roli ve vzdělávání odborníků v nejrůznějších sektorech. Proto je zvláštní důraz kladen na definování kompetencí pracovníků, kteří působí v oblasti celoživotního učení.

Evropská unie má jako jednu ze svých priorit vytváření kvalitních vzdělávacích příležitostí pro učitele. Za tímto účelem zpracovala doporučení týkající se kompetencí, které by měly národní systémy vzdělávání budoucích pedagogů rozvíjet (viz Společné evropské zásady v oblasti kompetencí a kvalifikací učitelů). Podobně významnou oblastí je i příprava ředitelů a vedoucích pracovníků škol a zprostředkování kompetencí, které potřebují ke kvalitnímu výkonu své profese.

Ve světě se s vymezováním kompetencí, které by měli vykazovat členové vedení škol, setkáváme stále častěji. Kompetence, které musí mít ředitel školy, jsou přesně definovány v podobě standardů například v Anglii (National Professional Qualification for Headship). Od dubna 2004 jsou všichni kandidáti na pozici ředitele školy povinni absolvovat vzdělávání, které je postaveno na těchto standardech (viz www.nationalcollege.org.uk).

Ve Spojených státech byly standardy pro vedoucí představitele škol zpracovány v roce 1996. V roce 2008 pak byly na základě zkušeností revidovány a upraveny. Podrobný výčet požadovaných kompetencí je uveden na domovské stránce Národní koncepční rady pro správu ve vzdělávání (National Policy Board for Educational Administration)

Ministerstvo školství Kanady vyhlásilo v roce 2009 program nazvaný Ideas to Action („Od myšlenek k činům“), jehož cílem bylo podpořit vzdělávání a rozvoj členů vedení škol v Ontariu.

Země, které se zúčastnily projektu School Leadership for Effective Learning („Kvalitním vedením (2) škol k efektivnímu učení“), byly zapojeny do celé řady iniciativ, které mu přecházely. Ty se zabývaly mimo jiné úlohou vedení škol v souvislosti s vytvářením a zlepšováním prostřední podporujícího učení. Zpráva o poslední z těchto iniciativ s názvem The role of School Leadership in the Improvement of Learning („Úloha vedení škol ve zlepšování procesu učení“), která je výstupem projektu The Role of School Leadership in Creating a Learning Environment that is Conducive to Effective Learning with Special Regard to the Improvement of the Quality of Teacher Activity („Úloha vedení škol při vytváření prostředí, které podněcuje efektivní učení, se zvláštním ohledem na zkvalitňování práce učitelů“), obsahovala doporučení pro tvůrce vzdělávací politiky.

Jedním z nich bylo i vytvoření národních standardů pro členy vedení škol. Realizátoři projektu měli velmi náročný cíl: zpracování struktury vůdčích kompetencí a standardů vedení na nadnárodní úrovni, které by bylo možné uplatnit v systémech jednotlivých účastnických zemí. Přestože na národní úrovni standardy a kompetenční modely pro členy vedení škol již existují, myšlenka nadnárodního modelu má velký přesah.

Hlavní otázkou však je, zda ve světě překotných změn, jejichž výsledkem je stále větší míra globalizace, lze proměnu charakteru činnosti členů vedení školy řešit společnou kompetenční strukturou, aniž by došlo k narušení národních zvyků, hodnot a praxe. Při čtení této publikace zjistíte, že odpověď na tuto otázku je do značné míry pozitivní. Proměnlivost, složitost a nestálost dnešního světa (včetně světa vzdělávání) vyžadují profesionální vedení. Je proto nutné vědět, co dělá z vedoucího pracovníka profesionála – tedy jaké konkrétní kompetence by měl mít. Náš přístup vychází z věd o lidském chování. Chování odráží kompetence v podobě našich konkrétních kroků, aktivit a tendencí a podle moderního řízení lidských zdrojů do značné míry určuje, zda se pro určitou práci hodíme, či nikoliv. Efektivitu pracovní činnosti lze zvyšovat zaměřením na určité chování, které budeme ovlivňovat. Náš projekt se zabýval tím, jak lze kompetence definovat, popsat a na základě zjištěných informací rozvíjet.

Doufáme, že výzkum a vývoj provedený v rámci tohoto projektu – konkrétně vymezení struktury kompetencí, popis profilu vedení apod. – přispěje ke zkoumání složité problematiky vedení škol, k jejímu hlubšímu pochopení a následně k dalšímu rozvoji v této oblasti.

Publikace se dělí na dvě části. Část A je věnována vymezování a chápání kompetencí členů vedení škol. Kapitoly 1, 2, 4 a 5 seznamují čtenáře s mezinárodními a středoevropskými souvislostmi, které se vztahují ke kompetenční struktuře a standardům, a pojednávají o hlavních cílech projektu. Třetí kapitola předkládá zcela nový přístup k chápání kompetenčních standardů pro ředitele škol. V 6. kapitole jsou uvedeny výzkumné metody a modely určování požadavků na kompetence. Tato kapitola dále přináší informace o názorech a prioritách tvůrců vzdělávací politiky a samotných vedoucích představitelů škol v této oblasti.

Na základě hlavních poznatků byly sestaveny nejdůležitější výstupy. Kapitoly 7, 9 a 10 předkládají čtenáři výklad a popis národních profilů ředitelů škol, které jsou analyzovány a porovnávány za účelem vymezení shodných prvků. Tyto kapitoly obsahují i nové informace o vztahu mezi kompetencemi a mírou autonomie školy. V 8. kapitole jsou uvedeny poznatky z případových studií v jednotlivých zemích. V závěru části A jsou předloženy závěry a doporučení pro tvůrce vzdělávací politiky.

Obsahem části B jsou tři případové studie z každé země, které pojednávají o vůdčích kompetencích v různých situacích na různých úrovních systému. Na základě těchto studií se čtenář může lépe zamyslet nad významem kompetencí k vedení z hlediska stavu, v jakém jsou nyní, i z hlediska jejich dalšího rozvoje. Čtenáři mohou interpretovat charakteristiky ředitele popsané v případových studiích buď pomocí profesních standardů (kapitola 3), nebo pomocí modelu měření a rozvoje kompetencí RDA (kapitoly 5, 7, 9 a 10).


Celý text závěrečné zprávy naleznete ZDE.


_________________

(1) Anglický původní termín: “work-based learning”.

(2) Pro překlad původního anglického termínu “school leadership” byl pro účely této publikace zvolen termín “vedení”, který zahrnuje: využití schopností a energie učitelů, žáků a rodičů a jejich motivace za účelem dosažení společných vzdělávacích cílů (určování vize školy, strategií k dosažení cílů, rozvoj organizace a jedinců v ní působících).

České děti a angažovanost. Prospěch: dostatečný

úterý 10. dubna 2012 · 1 komentářů

Jaké dnes potřebujeme občanské vzdělávání v ČR? Jak naučit žáky, že mají nejen práva, ale i povinnosti? Odpovědi naleznete na konferenci pro učitele a ředitele ZŠ, SOŠ a GYM i širší veřejnost.


CEDU (Centrum pro demokratické učení) už druhý rok po sobě pořádá celodenní konference ve třech různých krajích České republiky k tématům občanského vzdělávání. Konferenční diskusní úvod se zajímavými osobnostmi doplní tři bloky workshopů či dílen, které se věnují velmi konkrétním a praktickým tématům.

Můžete si vybrat, jaká konference je nejblíže Vašemu bydlišti, případně která Vám nejvíce vyhovuje termínově:
26. 4. 2012 Praha (OREA, Hotel Pyramida, Bělohorkská 24, Praha 6), www.hotelpyramida.cz/cs
3. 5. 2012 Ostrov u Karlových Varů (Dům kultury Ostrov, Mírové náměstí 733), www.dk-ostrov.cz
9. 5. 2012 Brno (Hotel Avanti, Střední 61), avanti.hotel.cz

Přihlásit se na konferenci můžete ZDE. Více o konferenci naleznete v pozvánce ZDE.

Další informace o konferenci, anotace konkrétních workshopů, více o programu, naleznete na našich stránkách v „Tématu měsíce“.

Těšíme se na Vás!

Michael Carr-Gregg: Psychické problémy v dospívání

pátek 6. dubna 2012 · 0 komentářů

Kniha je určena pro rodiče, učitele a vychovatele dospívajících, psychology, kteří pracují s dospívajícími dětmi a mládeží.

Knihu vydalo nakladatelství Portál 2012 – novinka!

Dospívání – raná puberta a adolescence – je období, když už se mladý člověk necítí jako dítě, a přitom ještě není dospělý. Je to období plné emocí, které někdy zaplaví nejen dospívajícího člověka, ale i jeho okolí, a většinou samy odezní. Pokud se ale u dospívajícího projeví deprese či porucha příjmu potravy, problém s přijetím vlastního těla, úzkosti nebo úvahy o sebevraždě, měli bychom mu bez váhání podat pomocnou ruku.

Psychické problémy však mohou zůstat skryty, nemusíme o nich vědět a naše dítě se pak trápí. Kniha nabízí rady, jak poznat, že se s dospívajícím „něco děje“ a že to „něco“ není běžným projevem dospívání, ale že se jedná o vážné obtíže. Autor v knize vysvětluje, jak vypadají běžné projevy dospívajících, a velmi přístupnou formou objasňuje psychické obtíže, s nimiž se dospívající mohou potýkat. Publikaci doprovodila předmluvou Jana Kocourková.

Michael Carr-Gregg působí jako poradenský psycholog, na Novém Zélandu a v Austrálii založil sdružení pro skupinovou terapii pro dospívající CanTeen. Je ženatý a je otcem dvou dětí. V Portálu vyšla jeho kniha Puberťáci a adolescenti.


Objednat si knihu můžete ZDE či ZDE.

Silvia Pongráczová: O ťažkostiach s čítaním a dyslexiou

čtvrtek 5. dubna 2012 · 0 komentářů

Viac desaťročí je známe, že pri učení čítania má určujúci význam jazyk a jazykové procesy. Čítanie – za predpokladu nepoškodenej inteligencie, nepoškodeného sluchu a zraku – je v úzkej spojitosti s materinským jazykom a jeho typickým osvojením.

Podmienkou pri učení jazyka je daný vek, v tomto veku očakávaná úroveň znalostí materinského jazyka, v tomto bližšie posudzované a hlavne výnimočnú úlohu zohrávajú rozpoznávanie reči a porozumenie reči. Rozpoznávanie reči je totiž zodpovedné za techniku čítania, kým porozumenie reči a jej chápanie sú zodpovedné za pochopenie prečítaného.

O učenie čítania už dlhšiu dobu prejavuje zvýšený záujem viac vedných odborov a pedagogických oblastí; s týmto spojené štúdie, pokusy, počet týchto štúdií sa zvýšil na medzinárodnej i domácej úrovni zároveň. Aktuálnosť témy, alebo problematiky je odvoditeľná od viacerých dôvodov. Počet detí s ťažkosťami čítania vykazuje zvýšenie; časť študentov sotva pochopí prečítané texty, ťažko sú schopní ich spracovať; jazyková recepcia u viacerých detí je neistá, v porovnaní ich veku funguje zaostalo; pomer študentov diagnostikovaných dyslexiou sa relatívne zvyšuje; dyslexia a ťažkosti s čítaním, problémy vymedzenia sa objavujú v každodennej praxi (v zozname je možné pokračovať).

Medzinárodné a domáce štúdie jednoznačne potvrdili, že pri učení čítania je rozhodujúca jazyková vedomosť, v jej rámci fonologická vedomosť. Ľahko predvídateľné je ak 6–7 ročné dieťa, ktoré vo vypočutých oznamoch nevníma, napríklad začiatok a koniec slov, je neisté v spoznávaní postupnosti, tiež v rozoznávaní týchto rečových zvukov, ktoré bude mať vážne ťažkosti pri učení písanej formy materinského jazyka.

Čítanie má viacero definícií (v Góssy 2005). Zvyčajná definícia považuje čítanie za rozmýšľanie vedené na základe napísaného. Presnejšia je tá definícia, podľa ktorej je čítanie dekódovacia schopnosť: premena napísaných slov (vyslovené), následne pochopenie napísaného textu. Čítanie je zložitý proces: východiskom je vizuálne dekódovanie (rozpoznanie písmen), výsledkom je pochopenie a chápanie prečítaného.


Poruchy pri učení čítania

Štúdia zaoberajúce sa s ťažkosťami náuky čítania, skúsenosťami spojenými s poruchami, majú storočnú minulosť. Už v druhej polovici 19. storočia sa datovalo, že dospelí zúčastnení na vyhovujúcej výučbe, ani napriek svojej úplnej inteligencii sa nevedeli naučiť vyhovujúco čítať. Táto skutočnosť vtedy a aj odvtedy bola pomenovaná rôzne (slovná slepota, dyslexia, legasténia, vývojová alexia a iné). Pál Rausching roztriedil poruchy čítania a zaviedol výraz legastémia: zdôrazňoval týmto rozdielnosť medzi slabým čítaním a vážnymi poruchami čítania.

Rozdelenie ťažkosti s čítaním a dyslexie v mnohých prípadoch nie je ľahká úloha, zároveň je to veľká zodpovednosť pre odborníka. Čo je vlastne rozdiel medzi týmito dvoma pojmami?

K vytvoreniu poruchy s čítaním vedie mnoho jazykových a nejazykových činiteľov (Józsa 2006), napríklad zaostalé vnímanie reči, alebo absencia vyhovujúceho pomáhajúceho zázemia. Aj keď dyslexia je jedným druhom ťažkosti čítania, nie každá porucha alebo ťažkosť s náukou čítania je zároveň dyslexia. V dnešnom vedeckom vnímaní je dyslexia vývojová.

Diferencializácia rečového zvuku u dieťať v 6–7 roku sa stabilizuje, funkčnosť tohto procesu je základná pri náuke písanej formy materinského jazyka. Je výhodné zdôrazniť, že podľa výskumných údajov v prvom ročníku nie sú rozdiely výkonov medzi skupinami typicky sa vyvíjajúcimi a medzi skupinou (už s zjavnými) ťažkosťami čítania. V treťom ročníku sú už značné rozdiely medzi deťmi s ťažkosťami čítania a takýto problém nepreukazujúcimi deťmi. Medzi prvými spomínanými sa výkon diferencializácie rečového zvuku sa ani zdanlivo nevyvíjal.

V chápaní viet je nízky rozdiel medzi typicky sa vyvíjajúcimi a medzi deťmi trpiacimi ťažkosťami v čítaní; v chápaní textov sú výrazne veľké rozdiely. V skupinových výkonoch sa našiel približne 30 % rozdiel, v prípadoch jednotlivých detí sú výsledné dáta veľmi rozdielne.

Boli porovnané výkony tretiakov s diagnostikovanou vývojovou dyslexiou a nedyslektickými ťažkosťami čítania (Gráczi et al., 2007).

V procesoch rozpoznávania reči medzi dvoma skupinami nebol štatisticky dokázateľný rozdiel. Chápanie textu bolo o čosi lepšie pri deťoch trpiacich s ťažkosťami čítania. Predchádzajúce štúdie potvrdili, že súvislosť rečovo-percepčných procesov preukázali zníženie postupom veku, tento jav je teda vývojovým faktorom. Skúmaním týchto súvislostí sa dozvieme, že medzi dyslektikmi sa nachádza približne trikrát toľko súvislostí, ako pri trpiacich s ťažkosťami čítania. Tento fakt sťažuje u dyslektikov spracovanie reči a na základe tohto sa vo veľkej miere sa podieľa na vytvorení neuspokojivých výsledkov v čítaní.


Záver

V súčasnosti je ťažkosť s čítaním dosť častý jav, oddelenie tohto javu od vývojovej dyslexie v každodennej práci nie je bezproblémovým. Pedagóg aj rodič má skúsenosti s tým, že dieťaťu sa nedarí najlepšie v čítaní (písanie, veľakrát ani v pravopise), v porovnaní s rovesníkmi preukazuje menšie – väčšie zaostanie. U niektorých technika čítania, u iných pochopenie prečítaného textu predstavuje nezdolateľnú prekážku. Po určitom čase všetky tieto deficity môžu prerásť do psychických následkov. Štúdie označujú v rôznych faktoroch tieto príčiny, ktoré vedu k ťažkostiam čítania. Takéto dieťa má pomalší (jazykový, kognitívny a iný) vývoj, zaostáva spracovanie reči (vnímanie reči, chápanie reči), porucha, nedostačujúce precvičovanie (chýba čitateľská rutina), socio-kultúrne faktory, z určitého pohľadu nevyhovujúca metóda náuky čítania a iné (Józsa 2006).

Dobrej náuke čítania predchádza jedna prípravná analyticko-syntetického fáza, kedy deti rozdelia vety na slová, slová na slabiky, neskôr na hlásky. Na toto všetko je potrebný žiakov typický vývoj materinského jazyka, jazykového a fonologického podvedomia na očakávanej úrovni. Porucha alebo zaostalosť od niektorej potrebnej vekovej úrovne môže byť rizikovým faktorom. Štúdie zistili napríklad, že medzi tými, ktorí sa učili čítať pomocou slov sa vo väčšom pomere našli slabší aj v pravopise (A. Jaszó 2006).

Výsledkom cieleného vývoja a vyhovujúceho precvičovania sa dá zlepšiť čítanie ako u trpiacich s ťažkosťami čítania, tak aj u vývojových dyslektikov a môže sa dosiahnuť vyššia výkonnostnú úroveň. (Fazekasová –Fenyvesi 2006). Čítanie na vyhovujúcej úrovni (chápajúcej) presahuje svoje limity – nevyhnutného pre štúdium a nadobudnutiu poznatkov a pri spracovaní informácií.


Literatúra

1. Adamikné Jászó Anna 2006. Az olvasás múltja és jelene. (Súčasnosť a minulosť čítania).Trezor Kiadó, Budapest.
2. Csépe Valéria 2006. Az olvasó agy. Akadémiai Kiadó, Budapest.
3. Csépe Valéria 2007. Azonos vagy különböző? (Rovnaké alebo rozdielne?). Beszédészlelési és olvasási zavarok: diszlexia és SLI. In: Gósy Mária (szerk.): Beszédészlelési és beszédmegértési zavarok az anyanyelv-elsajátításban. Nikol Kkt., Budapest, 164–184.
4. Fazekasné Fenyvesi Margit 2006. Az akusztikus és a vizuális észlelés szerepe az olvasástanulásban. In Józsa Krisztián (szerk.): Az olvasási képeség fejlődése és fejlesztése. Dinasztia Tankönyvkiadó, Budapest, 189–206.
5. Gósy Mária 2005. Pszicholinvisztika. Osiris Kiadó, Budapest.
6. Gráczi Tekla Etelka, Gósy Mária, Imre Angéla 2007. Olvasási nehézség és diszlexia a beszédpercepció tükrében. In: Gósy Mária (szerk.): Beszédészlelési és beszédmegértési zavarok az anyanyelv-elsajátításban. Nikol Kkt., Budapest, 2007, 214–229.
7. Józsa Krisztián (szerk.) 2006. Az olvasási képesség fejlődése és fejlesztése. Dinasztia Tankönyvkiadó, Budapest.
8. Pap-Szigeti Róbert, Zentai Gabriella, Józsa Krisztián 2006. A szövegfeldolgozó képességfejlesztés módszerei. In: Józsa Krisztián (szerk.): Az olvasási képesség fejlődése és fejlesztése. Dinasztia Tankönyvkiadó, Budapest, 235–259.


Silvia Pongráczová, ZŠ Podzáhradná, Bratislava

Tomáš Feřtek: Nejistí rodiče, autoritativní učitelé a děti v pohodě

středa 4. dubna 2012 · 0 komentářů

V únorovém článku jsme si vysvětlili, co to přesně znamenají schůzky ve trojici rodič – dítě – učitel. Základní a asi nijak překvapivá informace je, že jde o metodu, která se jednoznačně osvědčila, pochvalují si ji vlastně všechny školy, které odpověděly na naši výzvu, aby nám napsaly své zkušenosti (z dvou set obeslaných zhruba šedesát). Dnes se chceme věnovat tomu, v čem vidí přínosy a rizika všechny tři strany, které byly přizvány k debatě.


Zdroj: Web Rodiče vítáni 14. 3. 2012


To hlavní sdělení ze zhruba šedesáti často velmi podrobných odpovědí, které jsme dostali od škol na otázku, jak se jim osvědčily schůzky ve trojici, bylo jednoznačně kladné. Stojí ale za podrobnější pohled, jak schůzku rodič – učitel – dítě vidí všechny tři strany, a kde jsou případné problémy.


Jak to vidí učitelé

Klady: To asi nejdůležitější je odstranění informačního šumu. Co dřív naštvaný rodič tlumočil doma dítěti, to se tady dá probrat napřímo a nedorozumění si rovnou vysvětlit. Stejně tak je užitečné vidět, jak spolu vlastně dítě a rodič komunikují, k tomu jindy učitel tak dobrou příležitost nemá. Podstatné je, že dítě se cítí zatažené do debaty a u většiny z nich to vede k větší zodpovědnosti. A protože je konzultace adresná, je daleko větší šance přitáhnout do školy i rodiče, kteří jinak hromadné schůzky s oblibou vynechávají.

Zápory: Všechny školy uvádějí jako problém časovou náročnost. Stojí to za to, ale prostě tomu musíte věnovat po odpoledních celý týden. Co učitelé hodnotí sebekriticky, je způsob komunikace. Museli se naučit problémy jen pojmenovávat a ne hned všechno hodnotit a hlavně cítí, jak je pro ně často těžké, nechat mluvit i někoho jiného. Návyk ze třídy mít první i poslední slovo se překonává obtížně. Ostatní problémy jsou spíše organizační – například není snadné přimět rodiče, aby dodržovali domluvené

Zajímavé výroky: „Někdy se děti bojí před rodiči říct, co jinak učiteli řeknou, a někdy se rodiče nebo děti předvádějí.“


Jak to vidí rodiče

Klady: Nejčastěji rodiče oceňují, že nemusejí nosit domů špatné zprávy a všechno se vyřeší na místě. Dítě si nemůže navíc moc vymýšlet, protože tu sedí obě dospělé strany. Pro rodiče je překvapivé vidět své dítě v „dospělé“ roli někoho, kdo sám sebe hodnotí. Ale především si pochvalují soukromí a čas řešit problémy jinde, než před ostatními rodiči ve třídě.

Zápory: Je zajímavé, že není úplně výjimečný odpor rodičů k tomu, aby se před dítětem mluvilo otevřeně. Mají pocit, že něco takového se nemá. Některé školy to řeší smírně, zpočátku může rodič chodit na konzultace sám, s dítětem přichází, až když si ověří, že to není nic nepřístojného. Jiné školy jsou ale striktní a schůzku bez účasti dítěte nepřipouštějí. I tak rodiče dodávají, že občas by některé věci potřebovali vyřešit ve dvou, jiné výhrady nemívají.

Zajímavé výroky: „Připomínky k některým předmětům či způsobu jejich výuky by dítě z úst rodiče slyšet nemělo. Učitel tak ztrácí respekt, dítě se domnívá, že budou jeho chyby tolerovány, když se mamince či tatínkovi výuka předmětu také nelíbí.“


Jak to vidí žáci

Klady: Děti vidí jako jednoznačný klad, že mohou být u toho, když se o nich mluví a mají možnost něco k tomu říct. Z reakcí je zjevné, že je to pro ně neběžná záležitost, které si váží.

Zápory: Problémů nevidí mnoho. Občas někoho takové vysedávání nebaví, někomu vadí mluvit před druhými o sobě a občas mají problém s tím, že je rodič před učitelem peskuje a ponižuje.

Zajímavé výroky: „Slyším pochvalu od paní učitelky, mamka by ji možná neřekla.“, „Vidím problém v tom, že dostanu seřváno hned na místě.“, „…že mě rodič hned chce mlátit.“

Pro zájemce nabízíme ke stažení precizně vypracovanou odpověď, kterou jsme dostali ze Základní školy ve Chvalšinách. Jde o šestistránkový materiál, který mohou školy, které by chtěly schůzky ve trojici vyzkoušet, klidně použít jako metodickou pomůcku.


Článek najdete ZDE.

Martina Šaradínová: Životní styl českých školáků je alarmující, zjistila studie

úterý 3. dubna 2012 · 0 komentářů

Alkohol není pro dnešní školáky neznámou, zejména dívky pravidelně kouří. Chlapci více zápolí s nadváhou. Více než polovina patnáctiletých se ráno neobtěžuje se snídaní, a pokud se mladí lidé vůbec vyhecují k pohybu, rozhodně netouží po vítězství. Vyplývá to z mezinárodní studie, na níž se loni podíleli odborníci ze dvou fakult Univerzity Palackého v Olomouci.


Zdroj: České noviny 28. 2. 2012, ČTK

Cílem bylo kompletně zmapovat životní styl dětí a školáků, sdělil ČTK hlavní řešitel studie za ČR Michal Kalman z Fakulty tělesné kultury (FTK) UP. Výzkumu pro Národní zprávu o zdraví a životním stylu dětí a školáků v Česku, která vznikla poprvé, se zúčastnilo 94 škol ve všech krajích. Dotazníky v roce 2010 vyplnilo 5686 dětí ve věku od 11 do 15 let.

Studie má být podkladem například pro politické rozhodování v oblasti životního stylu a zdraví například pro ministerstva zdravotnictví a školství, ale i širší odbornou veřejnost. „Řada dat přitom nevyznívá pro české školáky a jejich zdraví příliš příznivě. Děti se s rostoucím věkem stále méně pohybují, přestávají sportovat a tráví stále více času u televize a počítače. Klesá konzumace zeleniny a ovoce, nárůst naopak pozorujeme u nezdravých potravin. Důsledky takového chování můžeme pozorovat již dnes. Česká republika je jednou ze zemí se značně vysokým výskytem nadváhy a obezity," uvedl Kalman.

Autoři průzkumu zmapovali širokou škálu témat, která významně ovlivňují tělesné a duševní zdraví dětí. Jde například o kouření, pití alkoholu, zdravotní obtíže, stravovací zvyklosti, pohybové a volnočasové aktivity apod. Odborníci zjistili například to, že ve skupině třináctiletých je chlapců s nadváhou třikrát více než dívek. V 15 letech snídá pouze 46 procent chlapců a 42 procent dívek. Slazené nápoje pije každý den čtvrtina chlapců, dívky častěji vyhledávají například bonbony a čokolády. Minimálně jednou denně jí ovoce 41,8 procenta dětí, 31,7 procenta jí denně zeleninu.
Hoši mají problémy s čištěním zubů, nedostatečné je u každého třetího jedenáctiletého chlapce. Dívky zase výrazně častěji než chlapci kouří, pravidelnými kuřáky je 18 procent patnáctiletých. Zkušenosti s marihuanou uvádí téměř třetina patnáctiletých.

Z alkoholu mají děti nejčastější zkušenosti s pivem. V 15 letech pravidelně pije alkohol třetina dívek a téměř polovina chlapců. Narůstá počet dětí, které uvádějí, že byly opakovaně opilé. „U patnáctiletých chlapců evidujeme v porovnání s rokem 2006 nárůst ze 37 na 47 procent, u děvčat ze 30 na 40 procent," uvádí studie. Sedm z deseti dětí tráví více než dvě hodiny denně u počítačů.

Národní zprávu o zdraví a životním stylu dětí a školáků ČR (celý text ke stažení v PDF) vydává Fakulta tělesné kultury UP ve spolupráci s Fakultou zdravotnických věd UP a Státním zdravotním ústavem ČR za podpory Světové zdravotnické organizace (WHO) a ministerstva zdravotnictví na základě mezinárodního výzkumu uskutečněného v roce 2010. Česko se studie poprvé zúčastnilo v roce 1994, mezinárodní výzkum se opakuje ve čtyřletých intervalech.

Trend, kdy mezi mladými lidmi přibývá konzumentů alkoholu, potvrdila i evropská školní studie o užívání drog dospívajícími ESPAD za rok 2011. Zatímco v roce 1995 se podle ní aspoň třikrát za poslední měsíc opilo 14 procent mladých, loni jich byla už pětina.

Metodika na včasnou péči – Olomoucký kraj

pondělí 2. dubna 2012 · 0 komentářů

V roce 2011 se mateřské školy v Olomouckém kraji zapojily do realizace projektu s názvem „Tvorba metodiky na poskytování včasné péče dětem se sociokulturním znevýhodněním a její implementace do MŠ“ v Olomouckém kraji.


Výše jmenovaný projekt je realizován neziskovou organizací Centrum pro veřejnou politiku z Prahy. Projekt se zaměřuje hlavně na realizaci inkluzivních aktivit pro děti předškolního věku a na zapojení rodičů do aktivit v MŠ. V rámci projektu 5 mateřských škol v Olomouckém kraji realizují inovativní aktivity pro děti, které jsou zařazené přímo do vzdělávacího plánu MŠ. Na tvorbě aktivit se podílely domácí expertky Zora Syslová, Leona Běhounková a Prof. Judy Hutchings z Walesu. Cennými poznámkami a komentáři ke tvorbě inkluzivních aktivit též přispěly učitelky ze zapojených mateřských škol v Olomouckém kraji.

Před zahájením implementace aktivit v MŠ se učitelky mateřských škol zúčastnily dvoudenního vzdělávacího semináře v Praze, na kterém se seznámily s teoretickými a praktickými poznatky včasné péče v České republice a zahraničí. Po absolvování školení, v měsíci prosinci 2011, mateřské školy v Olomouckém kraji začaly implementovat vytvořené aktivity do každodenního chodu mateřské školy. Aktivity jsou zaměřené na vývoj emočních a sociálních dovedností u dětí ve věku od 3 do 7 let a na posílení spolupráce mezi rodinou a MŠ. Na realizaci aktivit mateřská škola obdržela metodické pokyny a velké množství pomocných materiálů, včetně výtvarných pomůcek, maňásků pro děti i sešitů pro děti a rodiče. Více informací o jednotlivých aktivitách projektu můžete nalézt na internetových stránkách www.prevence.cpvp.cz.

_________________

Projekt „Tvorba metodiky na poskytování včasné péče dětem se sociokulturním znevýhodněním a její implementace do MŠ“ v Olomouckém kraji, reg. číslo CZ.1.07/1.2.12/03.0005 je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.