Daniel Münich a Vladimír Smolka: Platy učitelů v roce 2019. Blýská se na lepší časy?

pátek 14. srpna 2020 · 1 komentářů

Think-tank IDEA při Národohospodářském ústavu AV ČR vydává novou studii o loňských platech učitelů. Relativní úroveň učitelských platů vůči platům ostatních vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců byla v Česku dlouhodobě nízká. Nové údaje za rok 2019 ovšem indikují výrazné zlepšení. Pokud bude vývoj v letech 2020 a 2021 pokračovat podle vládního slibu, posune se ČR z posledních míst v rámci všech zemí OECD a samozřejmě EU.


Shrnutí

Co do relativní úrovně učitelských platů vůči ostatním vysokoškolsky vzdělaným zaměstnancům si Česko dlouhodobě vede velmi špatně. Ještě v roce 2018 patřilo Česku poslední pořadí ze všech ekonomicky vyspělých zemí. Relativní úroveň platů přitom spoluurčuje atraktivitu učitelské profese a zájem o ni. Atraktivitu vyžaduje nejen potřeba zajištění dostatku učitelů, ale umožňuje uplatňovat výběrovost s důrazem na kvalitu práce učitelů.

Nedávno zveřejněné podrobné národní údaje za rok 2019, na kterých je založena tato studie, ukazují, že se situace začala výrazně zlepšovat. A podle původního slibu současné vlády by to mělo pokračovat i v letech 2020 a 2021.

Průměrný plat učitelů základních škol (ZŠ) v roce 2019 dosáhl 123,5 % průměrného platu v ekonomice, oproti 114,3 % v roce 2018. Relativní platy učitelů tak po téměř patnácti letech překonaly historické maximum z roku 2006. Tempa růstu učitelských platů v roce 2019 výrazně převyšovala tempa u vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců veřejného sektoru a velmi výrazně sektoru podnikatelského. Během dvou let 2018–2019 tak průměrný i mediánový plat učitele vzrostl o více než 28 %. Odpovídající růst u vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců veřejného sektoru byl 19,8 % a v podnikatelském sektoru pouze 14,1 %.

Nejvíce v roce 2019 narostly relativní platy nejmladších učitelů, které byly vůči ostatním věkovým skupinám vysoké již od roku 2011. Naopak nejnižší zůstávají relativní platy učitelů středního věku 30–49 let. Nástupní platy českých učitelů jsou tak relativně atraktivní, ale atraktivita s roky praxe rychle klesá, jak se vysokoškolsky vzdělaným vrstevníkům v ostatních profesích platy zvyšují dynamičtěji.

Variabilita učitelských platů je velmi nízká a neodpovídá diverzitě v kvalitě práce učitelů. Příliš paušalizované platy ve školství vedou k platovému nedocenění a nedostatečné motivaci kvalitních učitelů, což je spojeno s rizikem jejich odchodu z profese nebo nezájmu o profesi.

V roce 2019 došlo i k velmi výraznému nárůstu podílu nadtarifní složky platů učitelů téměř na dvojnásobek. Díky tomu se tento podíl přiblížil platové situaci ostatních vysokoškolských profesí ve veřejném sektoru. Nezanedbatelná část celkového navýšení učitelských platů se tedy skutečně promítla do nadtarifních složek, jak bylo původně přislíbeno. Nadtarifní složky představují jeden z nástrojů řízení lidských zdrojů na úrovni škol a mohou mít charakter odměn za úsilí, přístup k práci a její kvalitu nebo fungovat jako nástroj externí motivace.

Motivační charakter učitelských platů je třeba sledovat i na úrovni krajů. Hlavní příčinou mezikrajských rozdílů v relativních platech učitelů jsou rozdíly v úrovni platů ostatních vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců v krajích. V tomto ohledu je nejhorší situace v Praze a Středočeském kraji. Relativní úroveň učitelských platů vůči platům ostatních vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců vychází výrazně příhodněji, pokud rozlišujeme mezi platovou úrovní mužů a žen s ohledem na to, že většinu učitelů představují ženy. Relativní úroveň učitelských platů vychází lépe také v případě mediánových platů, které nejsou ovlivněny extrémně vysokými platy ve vedoucích pozicích, kde pracují většinou muži. Naopak zohlednění věku snižuje relativní platy učitelů, protože český učitelský sbor je relativně starý.

Nedávno iniciovaná reformní snaha MŠMT snižovat mezikrajské rozdíly v úrovni financování učitelských platů různých typů škol se již zřejmě promítla do mezikrajských rozdílů relativní úrovně učitelských platů v roce 2019. Mezi rokem 2018 a 2019 se totiž relativní platy učitelů řady krajů o něco přiblížily celostátnímu průměru. Ztráta Prahy a Středočeského kraje za celonárodním průměrem však nadále zůstává vysoká.


Závěrečné poznámky

Dominantním zdrojem financování učitelských platů ve veřejných školách jsou účelově poskytované prostředky z kapitoly 333 MŠMT státního rozpočtu. Do platů však vstupují různým způsobem i prostředky z Operačních programů EU a na platy učitelů mohou přispívat i zřizovatelé (v případě MŠ a ZŠ jsou dominantním zřizovatelem obce a v případě středních škol kraje). Rozsah tohoto financování však dosud není zmapován a pro tento účel zřejmě ani nejsou sbírána vhodná data.

Změna mechanismu financování regionálního školství byla plně spuštěna až od kalendářního roku 2020, takže se její dopady výrazněji promítnou zřejmě až v datech roku 2020, která budou z databáze ISPV k dispozici až na jaře roku 2021.

Učitelů veřejných škol, jejichž platy tato studie sleduje, působilo v roce 2019 v regionálním školství necelých 130 tisíc a představují tak 55 % pracovníků regionálního školství. Další skupiny pracovníků představují vedoucí pedagogičtí pracovníci (10 %), řada profesí nepedagogických pracovníků (28 %), vychovatelé (6 %), učitelé odborného výcviku (2 %), asistenti pedagogů (6 %), speciální pedagogové (0,7 %), psychologové (0,5 %) a další. Vývoj platů těchto zaměstnanců tato studie nepokrývá.

Pokud se skutečně realizuje přislíbené zvyšování učitelských platů v roce 2020 (o 10 %) a 2021 (o 9 %), mezera relativních platů učitelů vůči průměru zemí EU (viz Graf 1) se výrazně uzavře. Pokud se posléze tento stav podaří udržet a zajistit věrohodnost dlouhodobých politických závazků, lze očekávat rostoucí zájem o učitelskou profesi jak v řadách absolventů středních škol (zájem o studium pedagogických a učitelských oborů), tak mezi těmi, kteří dříve z učitelské profese odešli, a také mezi zájemci z jiných profesí (1). Rýsuje se tak výhled, že by během několika let mohl být eliminován problém se současným nedostatkem učitelů. V dlouhodobějším horizontu by to ve vzdělávacím sektoru umožnilo výrazně posílit výběrovost do profese orientovanou na kvalitu práce učitelů (2). Zároveň je třeba mít na paměti, že tento pozitivní vývoj může zasáhnout různé regiony země různě. Problémy mohou bez dodatečných opatření přetrvávat například v malých odlehlých obcích s nízkým sociálně-ekonomickým zázemím.


Více o vývoji platů učitelů, jejich variabilitě, motivačním charakteru a mezikrajských rozdílech v porovnání s ostatními vysokoškolsky vzdělanými zaměstnanci naleznete v nové studii ZDE.


_____________________________

(1) Otázkou pro další empirické výzkumy zůstává, jak významná je relativní úroveň platového ohodnocení učitelské práce a další případné finanční a nefinanční atributy profese pro rozhodování o vysokoškolské přípravě na profesi učitele v ČR, respektive pro rozhodnutí po studiu v profesi dlouhodobě působit.

(2) Problematikou kvality práce učitelů se zabývají např. studie Hanushek (1971, 2011), IDEA 2018b, Hanushek a kol. (2018c), Golsteyn a kol. (2016), Hanushek a Rivkin (2004, 2006).