Ministr Fiala – Nečasovi jsem věřil, že se snaží dělat politiku, jaká má být

pátek 5. července 2013 · 0 komentářů

Petra Fialu zřejmě vystřídá ve funkci bývalý ředitel odboru výzkumu ministerstva školství Dalibor Štys. Sám Fiala od premiéra Jiřího Rusnoka nabídku na pokračování v ministerském úřadu sice dostal, ale odmítl ji.


Zdroj: Česká pozice, Martin Rychlík 3. 7. 2013

„Myslím, že fungování Nečasovy vlády – a to se špatně veřejně říká, protože to v současné situaci a po konci vlády není úplně srozumitelné – bylo pro mě jedním z nejpříjemnějších překvapení v politice. Rozhodování vlády, jehož jsem se účastnil, bylo velmi kompetentní; byla to směs odborných a politických postojů a v tomto směru jsem měl dobrý pocit,“ říká v rozhovoru pro Českou pozici končící ministr Petr Fiala, jenž je profesorem politologie na Masarykově univerzitě.

Z rozsáhlého rozhovoru vyjímáme:

ČP: Pro ČTK jste uvedl, že hlavními prioritami, na nichž musí pracovat váš nástupce, jsou kariérní řád pro učitele a Strategie 2020. Proč právě tyto dvě věci?

FIALA: To bylo jen ve stručnosti, úkolů je hodně. Nechtěl jsem zapomenout ani na to, co jsem dělal právě v pátek – předávání vysvědčení na základní škole (smích). Ale jde především o dvě koncepční věci, jež by významně změnily podobu vzdělávacího systému a doplnily to, co v něm chybí. Obojí musí mít širší podporu – jak politiků, tak i odborné veřejnosti, přičemž myslím, že jsme těsně před cílem a širší podpora se ukazuje.

U kariérního systému je to obzvláště důležité, neboť čelíme stárnutí pedagogického sboru, což je skutečně varující. Víme také, že atraktivita učitelství při výběru studia na vysoké škole je nízká. Bez dobrých učitelů nebude dobrých škol, to je jasné. Musíme proto povolání učinit prestižnějším, přilákat mladé lidi, aby se chtěli stát učiteli. Důležité jsou zde pochopitelně peníze, ale nejde jen o mzdy učitelů. Potřebujeme mít nabídku více profesních drah, podpořit pedagogy, kteří metodicky vedou ostatní, musíme ocenit ty, kteří mají výsledky a vzdělávají se. Původním plánem na zavedení řádu v praxi byl rok 2015, možná se to zpozdí, ale dříve či později musí být zaveden.

ČP: A proč je další prioritou právě Strategie 2020? Nebude to zase jen koncepce na papíře, kterých už mají učitelé nad hlavu?

FIALA: Jen já jsem napočítal 24 platných strategií, stovky opatření, vcelku i rozumných, ale nemáme v České republice žádnou koncepci, která by se dívala na vzdělávací strategii jako na celek. Která by se ptala, jaké je místo jednotlivých součástí systému a co společnost vlastně chce od vzdělání, od vzdělávacího sytému v jeho nejrůznějších stupních.

To má právě přinést Strategie 2020 – bez ní to půjde těžko dál, protože si nebudeme vědět rady v jednotlivých částech: co s vyššími odbornými školami, co učit na středních školách, co chceme od maturit, jaké typy škol ji potřebují a podobně. Tento materiál to všechno může postihnout. Věřím, že se Strategii 2020, jež vzniká z moderované diskuse, podaří dokončit bez ohledu na to, jak bude vypadat zdejší politická situace, a ke konci letošního roku bude již hotový materiál k dispozici.

ČP: A co evropské fondy? Když jsme před rokem při vašem nástupu do funkce spolu hovořili, byla kritická situace v operačním programu (OP) Vzdělávání pro konkurenceschopnost, kde byly dokonce zastaveny platby.

FIALA: Povedlo se něco, co je viditelné. Fondy jsou v lepší kondici, než byly před rokem. Nejen že jsou obnoveny platby, běží čerpání, zastavili jsme i problematické projekty IPn, ale získali jsme také důvěru Evropské komise. Jenom nesmíme udělat žádnou chybu. Chyba by mohla spočívat i v jakékoli razantní změně, a proto bych svému nástupci velice doporučoval, aby zůstaly zachovány stávající personální struktury, dovedly se do konce výzvy, nic zvláštního se nevymýšlelo, protože na nic víc už není čas. Stabilita je v oblasti fondů to nejpotřebnější. Evropská komise je v tomto směru velmi pozorná. Nedůvěra, která k ministerstvu panovala, byla extrémní, jak všichni vědí; ztratit důvěru jde hrozně rychle, těžko se obnovuje.

Průlomem je i získání části peněz z OP Výzkum a vývoj pro inovace pro pražské vysoké školy, klíčová je rovněž příprava budoucího OP Výzkum, vývoj a vzdělávání (OP VVV), což je dokladem, že i naše ministerstvo prokázalo, že je nakonec schopno strukturální fondy řídit. Česko nutně potřebuje program, kde se spojí prostředky pro výzkum i vzdělávání, a snažíme se nyní dojednat, aby bylo OP VVV „multifondové“.

ČP: Jaké jste učinil v úřadě chyby?

FIALA: Bilanci ať udělají jiní, nebudu sám sebe hodnotit. Větších chyb si vědom nejsem, i když to takto ode mě zní divně; snad jsme s mým týmem postupovali racionálně, snad kompetentně a rozumně a posouvali věci kupředu. Doba jednoho roku, kterou jsem mohl na MŠMT působit, byla do jisté míry delší, než jsem původně i mohl předpokládat (smích), ale na druhou stranu je samozřejmě krátká. Když mluvím s resortními kolegy z evropských zemí, nechápou, že je vůbec možné něco v resortu udělat, když mandát k výkonu není čtyřletý. Co stihnete za rok? Nicméně doufám, že jsme za ten rok udělali, co jsme mohli.


V čem jsou slabiny vzdělávacího systému

ČP: Když nechcete hodnotit sebe, zhodnoťte jako končící ministr vzdělanost a školství v Česku. Převládá názor a atmosféra, že je vše špatně, že se žáci zhoršují, že se vytrácí vzdělanost... Jsme na tom skutečně tak špatně?

FIALA: Ne, tak špatně, jak se často debatuje, na tom české školství není, ale neměli bychom přehlížet varovné signály. Je pravda, že z dlouhodobého hlediska ukazovaly výsledky našich žáků v mezinárodních srovnáních spíše klesající úroveň. Ovšem v poslední době jsme v některých testech, kde je sledována čtenářská, matematická a přírodovědná gramotnost u žáků 4. tříd, zaznamenali pozitivní změnu. Došlo zde k mírnému zlepšení, ale musíme počkat, jestli se to potvrdí jako trend i jinde. Testy neříkají, že naši žáci mají špatné znalosti, ale že je neumějí dobře používat, protože právě dovednosti a jejich praktické uplatnění testy sledují.

Zde se ukazuje určitá slabina našeho vzdělávacího systému: děti dostávají velmi dobré znalosti, přijímají kvalitní informace a průměrné vzdělání je u nás na vysoké úrovni. Málo však rozvíjíme v dětech kreativitu a individualitu, schopnost použít znalosti a také nemáme dobrou práci s těmi, kteří jsou mimořádně talentovaní, ani s těmi, kteří jsou naopak neúspěšní. Některá systémová opatření jsme už učinili a začíná se zdát, že si s tímto problémem školy vědí rady. Kvalita vždy závisí na učitelích, a jestliže vidím, že máme spoustu výborných motivovaných učitelů...

ČP: A také spousty nemotivovaných kantorů...

FIALA: Ano, i nemotivovaných, a to chceme změnit především. Lidé na pedagogických pozicích musejí vědět, že si jich společnost váží, že mají perspektivu a že se o ně někdo stará. Je těžké být učitelem ve chvíli, kdy se vám zvyšuje byrokracie, narůstají požadavky nesouvisející přímo s učitelským výkonem, povolání nemá perspektivu a prestiž, sotva dosahujete průměrné mzdy a někdo vám stále říká, že to děláte špatně. To je demotivující. Proto jsem učitele vyzýval k tomu, aby se podíleli na potřebných změnách ve školství, a myslím, že by to mohlo i fungovat.


Celý text rozhovoru najdete ZDE.