Sedm mýtů, které panují o vyučování na vysoké škole

pátek 6. listopadu 2015 · 0 komentářů

Paul Ashwin uvádí sedm mýtů, které panují o vyučování na vysoké škole a které mu škodí, a pokouší se je vyvrátit.

Zdroj: Scio


1. Vyučování je postaveno na inspirativním vystoupení jednotlivce – to je představa z filmů, ale proces vyučování je kolaborativní aktivita založená na spolupráci vyučujících, dalších odborníků a studentů a inspirativní přednáška může být jen malou součástí tohoto procesu.

2. Vynikající učitelé jsou vždycky dobří a základní standard se nemění – každý učitel může udělat chybu a pokazit výuku a každý učitel má svůj styl výuky a různorodost přístupů je pro studenty užitečnější než jediná standardizovaná praxe výuky.

3. Dobré vyučování musí vycházet z ústředního postavení studenta – dobrý odborník musí umět zpřístupnit studentům látku s ohledem na jejich zaměření a zkušenosti, výuka však musí vycházet především z důkladné znalosti oboru a vědomí o tom, co mohou žáci zvládnout.

4. Různé metody vyučování vedou k různým typům učení – výuka ve formě přednášky je považována za přežitou, ale přednáška může vypadat různě, důležitá je interakce studenta a učitele a společné chápání cílů.

5. Hodnocení má být ponecháno nakonec a zahaleno tajemstvím – teoreticky by studenti měli být připraveni na zkoušení kdykoli, ale hodnocení zaměřené na hlubší porozumění látce může probíhat od počátku a pomáhat studentům posoudit, jak pokračují v osvojování látky.

6. Spokojenost studentů nám neřekne nic smysluplného o tom, jak vyučujeme – spokojenost studentů záleží na tom, kolik se naučili, mohou srovnávat s dalšími kurzy, tato informace je pro učitele důležitá.

7. Studenti nejsou, jako bývali – vždycky byli studenti, kteří se zajímali jen o vyhlídky na zaměstnání a zisk, a také takoví, kteří se chtěli něco naučit a toužili po vědění a po uznání ze strany učitelů.


Původní text.