PF 2013

sobota 29. prosince 2012 · 0 komentářů

PF 2013

Tereza Dědinová: Život a práce podle biorytmů – pověra, nebo dávná moudrost?

pátek 28. prosince 2012 · 0 komentářů

„Slezte z toho lustru, Donalde! Vidím vás!“ Kdo by tuhle hlášku neznal… Nejspíš si vzpomenete i na další scény z proslulého českého filmu Jáchyme, hoď ho do stroje!, který v polovině 70. let minulého století režíroval Oldřich Lipský.


Zdroj: Vzdělávání.cz 26. 11. 2012


Jeho hlavnímu hrdinovi, původně až bolestně nesmělému a smolařskému mládenci jménem František, změní život pevná víra v „zázračný“ výpočetní stroj – tzv. kondiciogram, který na základě osobních údajů dokáže sestavit seznam šťastných a kritických dnů daleko do budoucnosti. František tak ví, čemu se ve které dny vyvarovat a naopak, co mu kdy půjde skvěle. Světe, div se – všechno vychází málem na jedničku. František překoná stydlivost a získá životní lásku. Film uzavírá prostřih do budoucnosti – šťastná rodinka kolem stolu, ke kterému přichází zkroušená delegace s hlubokými omluvami – po celá léta Františka zásobovali kondiciogramy určenými pro někoho docela jiného.

Lipský si ve své komedii utahoval z šířící se módy biorytmů – kondiciogram není jeho vynálezem, ale skutečně existující metodou výpočtu šťastných a kritických dnů. Biorytmy ale nabízejí více než to.


Celý text článku si můžete přečíst ZDE.

Základní výzkum dostane v roce 2013 o 300 miliónů více než letos

čtvrtek 27. prosince 2012 · 0 komentářů

Grantová agentura České republiky v roce 2013 rozdělí na projekty základního výzkumu téměř 3,2 miliardy korun, a to jak na již běžící projekty, tak na projekty, na něž byla vypsána soutěž v tomto roce. Pro srovnání: v roce 2012 disponovala GA ČR 2,9 miliardami korun.

„Rozhodně oceňuji to, že výdaje na výzkum a vývoj se zatím i přes trvající ekonomickou krizi nesnižují. Změny v alokaci peněz mezi tzv. velké hráče, tedy vysoké školy a ústavy Akademie věd ČR, reflektují skutečnost, že ve srovnání s minulostí se na vědecké produkci ve stále větší míře podílejí vysoké školy,“ uvedl předseda Grantové agentury ČR Petr Matějů. „Do projektů základního výzkumu, který se řeší v ústavech AV ČR, plyne téměř 40 procent veškerých účelových prostředků, které GA ČR rozděluje.“

V končícím roce 2012 činil podíl vysokých škol na přidělených grantech 55,6 procenta a AV ČR 38,6 %. Zbývající část mířila do ostatních institucí zabývajících se základním výzkumem, např. některých zdravotnických zařízení, muzeí, neziskovek nebo nadací.

Téměř shodný poměr rozdělených peněz vyšel v roce 2012 i u tzv. projektů excelence. Jde o mezioborové projekty základního výzkumu řešené širšími výzkumnými týmy, které se vymykají standardním skupinám grantových projektů GA ČR. Na řešení projektů excelence se podílí 41 týmů z ústavů AV ČR a 44 týmů z vysokých škol.

„Konkurence v soutěži o granty je čím dál ostřejší, protože počet podaných projektů roste rychleji než disponibilní prostředky. To nás zavazuje k tomu, aby šlo o soutěž transparentní a spravedlivou, která zajistí, že prostředky na základní výzkum nakonec doputují k těm nejlepším.“ uvedl předseda GA ČR.

Vánoce se Čtením pomáhá

sobota 22. prosince 2012 · 0 komentářů

Knihy jsou neodmyslitelnou součástí každých Vánoc. Patří mezi nejoblíbenější, nejčastější a nejvděčnější dárky. Díky projektu Čtení pomáhá a jeho speciální vánoční charitě můžete využít vánočních svátků, volného času a knížky od Ježíška k tomu, abyste přispěli, a udělali tak radost svým bližním. Cílem vánoční charity je získat 100 tisíc korun na zakoupení netradiční prolézačky s názvem „Hřiště dobrodružství“, jejíž součástí je čítárna a prostor pro knihovnu.


Kniha pro dobrou věc

Čtení pomáhá funguje od dubna 2011. Jeho cílem je přivést děti od internetových her a sociálních sítí ke čtení a rozvíjet jejich čtenářskou gramotnost a zároveň pomáhat potřebným. Do projektu se mohou zapojit žáci a studenti základních a středních škol. Za každou přečtenou knihu ze seznamu Čtení pomáhá, u níž prokážou svou znalost kontrolním testem, získávají kredit 50 korun. Peníze si však nenechávají pro sebe, ale pošlou je na některou z uvedených charit. Na výběr mají vždy z deseti různých.


Hřiště dobrodružství

Pro období Vánoc byla vypsána speciální charita, jejíž cílem je získat 100 tisíc korun na zakoupení netradiční prolézačky. „Hřiště dobrodružství“, jehož součástí je mimo jiné také čítárna a knihovna, je dílem umělce Nilse Normana. V této době je k vidění na výstavě „Kartografie naděje: Příběhy sociální změny“ v Centru současného umění DOX v Praze. Výstava trvá až do 21. února 2013.

„Čtenáři zapojení do projektu mohou posílat své kredity získané přečtením knih na zakoupení tohoto hřiště. Cílová částka představuje 100 tisíc korun. Po skončení výstavy bude dílo britského umělce předáno do vybrané knihovny, dětského domova, či mateřské školy. O tom, kdo ,Hřiště dobrodružství‘ získá, rozhodnou naši čtenáři,“ říká Alena Ježková, spisovatelka a ambasadorka Čtení pomáhá.


O výstavě

Výstava „Kartografie naděje: Příběhy sociální změny“ probíhá v Centru současného umění DOX v Praze Holešovicích od 22. listopadu 2012 a potrvá až do 21. února 2013. Jde o rozsáhlou výstavu, na níž tři desítky umělců z celého světa představují svými díly různé sociální změny. K vidění jsou zde fotografie, mapy, různé objekty či videa a konceptuální díla. Cílem je netradičním způsobem ukázat na krizi dnešní doby, ať už hospodářskou, morálních hodnot, životního prostředí a další, a podnítit lidi z různých sfér k tomu, aby se angažovali v hledání řešení a východisek.


Podpořte i vy Čtením pomáhá potřebné

V současné době je do projektu zapojeno přes 110 tisíc žáků a studentů základních a středních škol. Na různé dobročinné účely bylo posláno již více jak 16 milionů korun. Čtení pomáhá je otevřeno dalším čtenářům a zájemcům, stačí se zaregistrovat na www.ctenipomaha.cz.

Studenti vyjádřili své názory ohledně nezaměstnanosti mladých

pátek 21. prosince 2012 · 0 komentářů

Při příležitosti druhého přípravného setkání XVIII. ročníku Pražského studentského summitu 15. 12. několik stovek studentů debatovalo na téma nezaměstnanost mladých. Na Vysoké škole ekonomické v Praze proběhla panelové diskuze, které se zúčastnili odborníci z byznysu, akademické obce, médií i diplomacie. Studenti se prezentovali i plenárními projevy skrze názorů států, které na simulaci OSN, NATO a EU reprezentují. Akce je pořádána Asociací pro mezinárodní otázky a konaná pod záštitou ministra školství Petra Fialy.

Vedle vedoucího Zastoupení Evropské komise v ČR Jana Michala se studenty diskutoval také Tomáš Ervín Dombrovský ze společnosti LMC, která provozuje největší tuzemské pracovní portály. Studentům přiblížil trendy, které hýbou českým pracovním trhem. Jeho poznatky bohužel nepůsobily příliš optimisticky – pracovních pozic určených pro čerstvé absolventy ubývá a mladí lidé stále častěji musí zápasit s lidmi ze starších ročníků, kteří jsou ochotní jít s cenou své práce dolů a zároveň jim nechybí praxe. Mladí lidé tak přichází o své tradiční konkurenční výhody – nižší cena práce a flexibilita.

Další řečníci tyto závěry jen potvrzovali. Studenty zaujali také ekonom a pedagog Vladislav Flek z Metropolitní univerzity Praha a Lukáš Mašek, který pracuje na pozici specialisty personálního marketingu v Komerční bance a studentům nabídl úhel pohledu potencionálního zaměstnavatele. S ostatními panelisty se shodl na důležitosti vlastní praxe získané již při studiu. Jeho pohled na problematiku zaujal i jednoho z účastníků Damiána – Ondřeje Šulistu, delegáta Džibutska: „Potvrdilo se mi to, co jsem si již dlouho myslel, to že bez praxe nejsou koláče.“ Panelovou diskuzi moderoval původem americký novinář žijící v Česku Erik Best, který studentům mimo jiné zdůrazňoval důležitost znalosti cizích jazyků.

Další část programu vyplnily projevy přihlášených studentů před zaplněnou aulou. Pro mnohé z účastníků to bylo vůbec poprvé, kdy mluvili před 300 lidmi. Úkolem bylo zprostředkovat posluchačům jejich pohled na problematiku nezaměstnanosti mladých a zároveň nabídnout i budoucí vizi, to vše z pohledu států, které na projektu zastupují. Se svými projevy vystoupilo celkem patnáct studentů včetně zástupců Řecka, USA nebo Bangladéše. Zvláště hlasitý potlesk pak patřil Jáchymu Stoličkovi,delegátu Francie, který mimo jiné mluvil i o tom, proč zaměstnavatelé ztrácí zájem o mladé lidi kvůli jejich nezkušenosti: „Nelze býti člověkem a nechybovat. Dejme proto mladým lidem šanci, aby v budoucnu mohli dělat lepší chyby než dnes,“ vybídl své kolegy.

Problematika nezaměstnanosti mladých rezonovala mezi studenty po celý den. Nejen díky panelové diskuzi, plenárním projevům, ale i řadě interaktivních aktivit či prezentací se o tématu dozvěděli mnoho nového a naučili se, jak tomuto fenoménu čelit. Výsledkem setkání jsou tedy poznání, že nestačí pouze kvalitní vzdělání, znalost jazyků, ale především získání pracovních návyků a praktických zkušeností. A přesně to jsou cíle Pražského studentského summitu.

V dalším průběhu ročníku se tak budou jeho účastníci i dále připravovat na svou budoucnost, rozšiřovat faktografické znalosti, učit se pracovat s informacemi a zlepšovat své komunikační dovednosti. Mohou také absolvovat stáž v některých společnostech, které jsou partnerem projektu či využívat nejmodernějších počítačových technologií. Na dalších setkáních budou diskutovat například o roli médií v politice, problematice surovinových zdrojů či populační politice.

Pro více informací navštivte www.studentsummit.cz.

Profesor Milan Hejný je jednička mezi matikáři

čtvrtek 20. prosince 2012 · 0 komentářů

Prof. Milan Hejný obdržel v rámci projektu „Českých 100 Nejlepších“ ocenění „MathProf ONE“ neboli jednička mezi matikáři. Cenu mu 30. 11. 2012 na Pražském hradě předala ministryně práce a sociálních věcí Ludmila Müllerová.

„Profesor Milan Hejný působící na Pedagogické fakultě UK v Praze je uznávaný didaktik matematiky, který propaguje nový způsob výuky matematiky, při kterém děti mohou vycházet ze svých každodenních zkušeností. Při řešení úloh tak děti matematice snáze porozumí. Své bohaté zkušenosti profesor Hejný předává nynějším i budoucím pedagogům, aby výuka tohoto předmětu, mnoha žáky a studenty neoblíbeného a přitom tak důležitého, dosáhla vyšších kvalit,“ odůvodňuje volbu společnosti COMENIUS její prezident Karel Muzikář. „Považujeme matematiku za jeden z klíčových elementů úspěšného, efektivního a objektivně přínosného vzdělávacího procesu. Metoda profesora Hejného pomáhá ke kvalitnímu matematickému základu, na kterém se může dále stavět a díky kterému se rozvíjí intelekt,“ dodává Karel Muzikář, podle nějž má tato metoda význam i pro firmy jakožto budoucí zaměstnavatele těchto dětí.

Hlavní myšlenka originální metody, kterou profesor Hejný společně s doc. Darinou Jirotkovou a dalšími spoluautory vtělil do učebnic matematiky pro první až pátý ročník, není nová. Spočívá v poznání, že když žák sám řešením vhodných úloh matematiku objevuje, tak jsou jeho znalosti pevnější a hlubší a trvalejší, než když ji učíme tak, že žák od učitele přebírá hotové poznatky a ukládá si je do paměti. Problém ale je, jak toto poznání uvést do škol. Jak vytvořit bohaté soubory vhodných úloh, jejichž řešením třída opravdu celou matematiku prvního stupně objeví? Právě to se týmu profesora Hejného podařilo v učebnicích vydávaných Nakladatelstvím Fraus. Milan Hejný k tomu dodává: „Naše učebnice předpokládají, že učitel nic žákům nevysvětluje, pouze organizuje diskusi mezi žáky. Pro mnohé učitele je tato silně netradiční cesta výuky těžko pochopitelná a nepřirozená. Ale ve všech sledovaných třídách, ve kterých učitel dokázal překonat tradiční postupy, vidíme nejen výrazný vzestup znalostí žáků, ale i jejich radost z matematiky. Projevuje se to v soutěžích, jako je Cvrček, v nichž se tyto třídy umísťují na předních místech, přičemž i nejslabší žáci těchto tříd vykazují nadprůměrné výsledky.“

Hejného tým už pracuje na sbírkách úloh pro druhý stupeň základních škol

Žáci, kteří jsou na prvním stupni vedeni metodou Milana Hejného a jsou zvyklí nahlížet na matematiku tvůrčím způsobem, mají naději, že i na druhém stupni budou vedeni v podobném duchu. Proto již déle než rok pracuje jeho tým, postupně rozšiřovaný o učitele z druhého stupně a z gymnázií, na sbírkách úloh pro 6.–9. ročník.


_____________________

Nakladatelství Fraus je jedním z největších českých učebnicových nakladatelství a patří mezi hlavní propagátory interaktivní výuky v ČR. Stěžejní část sortimentu tvoří ucelené řady tištěných i interaktivních učebnic a vzdělávacích materiálů pro základní školy, víceletá gymnázia, střední a jazykové školy. Interaktivní učebnice Nakladatelství Fraus využívá v současné době více než polovina škol v ČR. Kromě výukových materiálů vznikl na půdě nakladatelství také unikátní systém pro vzdělávání, komunikaci a řízení výuky FlexiLearn. V konkurenci předních tuzemských i evropských nakladatelů získalo Nakladatelství Fraus řadu ocenění, například v soutěžích o nejlepší evropské učebnice. Nakladatelství poskytuje školám i službu vzdělávání učitelů. V minulém školním roce bylo v rámci tohoto projektu proškoleno 7 tisíc učitelů.

Kromě učebnic vydává nakladatelství také pedagogickou literaturu, edici Čti+ na podporu čtenářské gramotnosti nebo populárně-naučné encyklopedie pro děti CO-JAK-PROČ a další zájmovou literaturu.

Komentář SKAV k programovým tezím ČSSD pro veřejnou debatu s názvem Spravedlivé reformy podle ČSSD

středa 19. prosince 2012 · 0 komentářů

SKAV byl vyzván, aby poskytl své připomínky k tezím pro volební program ČSSD. Vzhledem k tomu, že vítáme jakoukoliv příležitost pro diskuzi o vzdělávání, poskytli jsme své komentáře.


Teze pro volební program ČSSD najdete ZDE.


Jak SKAV přistoupila k materiálu a jak pojala svoje komentáře

Nehodnotili jsme materiál jako celek, ale zabývali jsme se jednotlivými náměty, které materiál přináší. Vyjadřujeme se jen k těm oblastem, k nimž mají členské organizace profesně blízko. Obecně můžeme říct, že vnímání řady problémů českého vzdělávacího systému odpovídá tomu, jak situaci ve vzdělávání chápou členské organizace SKAV.

S materiálem zpravidla nesouhlasíme tam, kde navrhuje posilování státu prostřednictvím omezování (existujících či vznikajících) možností, které dávají občanům příležitost vzít odpovědnost do svých rukou, rozhodovat se. Jinak řečeno, členské organizace SKAV nepodporují představy, že zlepšit kvalitu vzdělávání lze prostřednictvím příkazů nebo zákazů, nadměrných legislativních regulací.

V předloženém materiálu často shledáváme vnitřní rozpor mezi snahou o centralizovaný vliv na to, co se ve vzdělávacím systému děje, a snahou nabídnout otevřený systém schopný vyrovnat se s rozmanitostí potřeb jeho účastníků. Domníváme se, že se ČSSD bude muset rozhodnout pro jednu z cest. Vzdělávací systémy, jimž se daří dosahovat dobrých vzdělávacích výsledků, volí autonomii škol a učitelů spojenou s odpovědností, nikoli centrální řízení.

Předložený materiál vyzývá k diskusi a je podkladem k ní. O širokou diskusi o vzdělávání usiluje SKAV soustavně již léta. V rámci svých možností ji vytrvale uskutečňuje pořádáním každoměsíčních kulatých stolů, na něž jsou zváni jako panelisté zastánci různých názorů, přístupů a řešení. SKAV organizuje každý rok veřejnou výroční konferenci, sdílí vlastní studie a jiné materiály.

Vytváření participativní politiky – politiky, která vtahuje do diskuse všechny relevantní partnery a bere se vší vážností jejich náměty – je charakteristická pro ty vzdělávací systémy ve světě, které vykazují dobré vzdělávací výsledky. V tomto směru je velmi inspirativní příklad Ontária. V českém prostředí je diskusní, participativní kultura vedoucí ke konsensu napříč názorovými proudy v plenkách. Proto oceňujeme snahu ČSSD takovou kulturu posilovat.

Vzdělávání je natolik zásadní téma, že může „vyhrát volby“ (Ontário). Členové SKAV, nepolitické organizace, považují za důležité, aby vzdělávací politika v České republice konečně vytvářela dlouhodobě předvídatelné a setrvale se zlepšující podmínky pro zvyšování kvality veřejného vzdělávání, z něhož bude profitovat každý jednotlivec i společnost jako celek.

Materiál je zřetelně poučen řadou významných studií a podkladů. Ve SKAV věříme, že dříve, než začneme vymýšlet něco nového, je dobré seznámit se s aktuálním stavem poznání o daném tématu a vše pozitivní nést dále. Proto oceňujeme snahu autorů zpracovat dostupné zdroje a poučit se z nich, konzultovat.

Materiál stručně, vcelku srozumitelně i přijatelně výstižně shrnuje na malé ploše prakticky všechny významné problémy systému vzdělávání v ČR. V materiálu postrádáme určitější návrhy na řešení pojmenovaných problémů, ačkoli v druhém odstavci se říká, že „ČSSD přichází s vlastní alternativou jejich řešení.“ Naznačená řešení mají povahu proklamací („mělo by se“) spíše než skutečných konkrétních kroků, které umožňují posoudit, jak účinná jsou řešení ČSSD. Umíme si ale představit, že i to může být předmětem další diskuse. Věříme, že ČSSD skutečně disponuje návrhy konkrétních opatření a že ví, jak je financovat.

Celý komentář si můžete přečíst ZDE.


Členové SKAV se rádi zapojí do diskuze i nad dalšími koncepčními materiály, obrátit se na nás můžete na emailové adrese info@skav.cz.

42 % dospělých Čechů si myslí, že další vzdělávání nepotřebuje

úterý 18. prosince 2012 · 0 komentářů

Český statistický úřad (ČSÚ) zveřejnil výsledky prvního šetření o vzdělávání dospělých. Z rozsáhlého šetření například vyplývá, že se vzrůstajícím dosaženým vzděláním roste zájem o další vzdělávání. Nejčastěji jsou navštěvovány jazykové kurzy a 78 % vzdělávacích aktivit probíhalo z pracovních důvodů.

Šetření o vzdělávání dospělých je realizováno ve všech zemích EU. Z jeho výsledků vyplývá, že osm z deseti studentů starších 25 let navštěvovalo vyšší odbornou nebo vysokou školu. Tato forma studia je zároveň finančně nejnákladnější, čtvrtinu studentů tohoto stupně vzdělávání stojí dvanáctiměsíční náklady více než 20 tisíc korun. Téměř 40 % středoškoláků si naopak za stejné období vystačí s částkou do 2 000 Kč.

Neformálního vzdělávání (jde především o kurzy, semináře, školení nebo soukromé lekce) se účastní třetina dospělých. Lidé se podle šetření vzdělávají především z pracovních důvodů (78 %), 88 % tohoto studia bylo plně nebo částečně hrazeno zaměstnavatelem a 79 % aktivit probíhalo v placené pracovní době. Téměř polovina lidí přiznává, že kurzy a školení navštěvuje z podnětu zaměstnavatele. „Vzdělávací systém prošel v posledních dvou desetiletích významnými změnami. Vzdělání se stalo dostupným pro široký okruh zájemců. A je velký prostor pro diskuzi, zda změny ve školství, jako rychlý nárůst počtu vysokých škol, stejně jako studentů, byl a je pro naši společnost jako celek, tím správným krokem správným směrem,“ říká předsedkyně ČSÚ Iva Ritschelová.

Více než poloviční podíl aktivit, vykonávaných ze soukromých důvodů, byl zjištěn u humanitních věd (především umění) a cizích jazyků. Cizí jazyky jsou i oblíbenou a nejčastější formou sebevzdělávání, a téměř pětina se učí z pracovních důvodů. Důvodem může být fakt, že 30 % lidí přiznává, že neovládá žádný cizí jazyk. Jen o něco málo vyšší počet ve sledované populaci má navíc jen základní znalosti. Pouze zcela výjimečně se jazykově vzdělávají právě lidé, kteří neovládají žádný jazyk. Na základě zjištěných informací lze předpokládat, že lidé, kteří neovládají žádný cizí jazyk, o jazykové vzdělávání nemají zájem.

Plných 42 % dospělých Čechů si myslí, že další vzdělávání nepotřebuje. Tento argument používají zejména muži, ženy svou neúčast ve vzdělávání odůvodňují spíše rodinnými povinnostmi. Naopak zájem o další vzdělání má především věková skupina 25–34 let.

Stupeň vzdělání úzce souvisí i aktivitami ve volném čase. Čím vyšší vzdělání, tím větší je zájem o kulturní akce, četbu denního tisku nebo knih. „Skoro třetina Čechů nepřečetla za posledních 12 měsíců jedinou knihu, nejméně čtou lidé středního věku,“ upozorňuje na výsledky šetření statistik Petr Nosál.


Podrobnější prezentaci z tiskové konference si můžete stáhnout ZDE.

Jan Voda: Manažerské rozhodování při řízení kvality školy

pondělí 17. prosince 2012 · 0 komentářů

Studie bilancuje reálné výsledky rozhodovacích procesů ve fázi zakládání školy a tvorby školního kurikula. Jedná se o soukromou bilingvní základní školu s prvním stupněm. Východisko kvality této školy je spatřováno v kvalitě rozhodovacích procesů. V rozpětí čtyř let sleduje, jak v cyklickém procesu analýza-návrh-evaluace-nový návrh dochází k posunům a přehodnocování původních rozhodnutí. Na základě získané procesní zkušenosti nabízí interpretace, které mohou zpětně přispět k rozšíření poznání rozhodovacích procesů managementu škol.


Zdroj: Pedagogická orientace 3/2012, str. 428–451


Autor v závěru uvádí: „V textu jsme se pokusili doložit, že pedagogické projektování na úrovni koncepce školy vychází z manažerských rozhodovacích procesů. Tyto procesy jsou jádrem pedagogické tvorby školy a jejich racionalita je ústředním momentem kvality školy. Výsledný produkt rozhodování má své explicitní vyjádření v klíčových pasážích školního vzdělávacího programu (zejména v kapitolách o filozofii školy a výchovně-vzdělávacích strategiích).

V praxi konkrétní soukromé prvostupňové školy jsme konsekvence těchto rozhodovacích procesů čtyři roky sledovali a podali jejich strukturovaný výčet. Současně jsme pozorovali, jak ve třech identifikovaných etapách došlo k jejich několikanásobné revizi v cyklickém procesu analýza-návrh-evaluace-nový návrh. Výzkumná reflexe těchto rozhodnutí se odehrávala jako kritické analyzování souvislostí, příčin a následků snahy implementovat teoreticky elaborované znaky kvalitní, dobré školy v praxi, přičemž tyto snahy byly prosazovány skrze subjekt rozhodování – ředitele školy s vědomím rizika všech bariér subjektivity v racionálním rozhodování.

Na základě zjištění, která vyplynula z kauzální analýzy čtyř klíčových rozhodnutí v procesu tvorby školy, můžeme konstatovat, že těžiště rozhodovacích procesů (procesů designování) spočívá v oblasti cílevědomého vytyčování budoucích stavů školy a cest k dosažení jejích žádoucích kvalit. Tyto aktivity ovšem představují jen jednu stranu mince. Druhou stranu lze spatřovat v procesech implementace těchto rozhodnutí ve smyslu řízení činností a zdrojů v daných podmínkách školy. Proměnlivost těchto podmínek vyžaduje neustálý proces funkčních změn iniciovaných v cyklickém rozhodování, které reaguje na nové informace a vynořující se alternativy. To poskytuje přesnější podklady a otevírá prostor pro další nová rozhodnutí.“

Celý text studie najdete ZDE.

Jana Klimešová: Sukova studijní knihovna literatury pro mládež

pátek 14. prosince 2012 · 0 komentářů

Sukova studijní knihovna literatury pro mládež – speciální fond Pedagogické knihovny J. A. Komenského – je nedílnou součástí PK JAK již od roku 1946, dnes představuje největší sbírku literatury pro děti a mládež v České republice.

Knihovna byla založena r. 1919 jako Knihovna českých spisů pro mládež, jejíž vznik iniciovali zakládající členové Společnosti přátel literatury pro mládež v čele s Václavem Františkem Sukem, středoškolským profesorem češtiny a francouzštiny na pražském gymnáziu v Křemencově ulici. Profesor Suk vymezil hned na počátku hlavní zásady budování knihovny a cíle její činnosti:
1. knihovna má sloužit odborné veřejnosti, nikoli k „zábavnému čtení“,
2. zařazovat se mají všechny knihy pro mládež vydané v češtině a slovenštině.

Základ Knihovny spisů pro mládež tvořilo několik stovek knih pro mládež, které byly vyčleněny z knihovny Pedagogického muzea Komenského. Jednalo se především o knihy vydané do roku 1914. Výnos ministerstva školství z roku 1921 stanovil, aby duplikáty knih vyřazovaných ze školních knihoven byly povinně nabízeny Knihovně spisů pro mládež, novinky získávala knihovna především jako dary od nakladatelů. Roku 1924 měla knihovna již 16 000 svazků a sídlila na Vinohradech u Riegrových sadů ve vile Saračinka.

Roku 1929 se knihovna s tehdy již více než 20 000 svazky přestěhovala do budovy nově vybudované Městské knihovny na Mariánském náměstí. V roce 1935, po předčasném úmrtí profesora Suka (+ 1934 v padesáti letech) byla knihovna přejmenována na Sukovu studijní knihovnu literatury pro mládež. V budově Městské knihovny přečkala válečná léta.

Nedlouho po válce, v roce 1946, byla knihovna rozhodnutím ministerstva školství a kultury včleněna do Státní pedagogické knihovny Komenského (SPKK). Současně s tím v roce 1946 získala Sukova knihovna na krátkou dobu osmi let právo tzv. oborového povinného výtisku. V roce 1974 se stala SPKK součástí Ústavu školských informací (ÚŠI), v té době měla Sukova knihovna necelých 40 000 svazků. Zpočátku došlo k omezení činnosti Sukovy knihovny, dokonce byla přejmenována na speciální fond literatury pro mládež a organizačně včleněna do oddělení doplňování a zpracování fondu. Po listopadu 1989 byla činnost knihovny obnovena v plném rozsahu a vrátil se jí také původní název.


Sukova knihovna dnes

Dnes má Sukova knihovna zhruba 60 000 svazků, které tvoří knihy pro mládež vydané na našem území od konce 18. století po současnost. Svou relativní úplností a dostupností služeb patří k nejvýznamnějším specializovaným knihovním sbírkám v republice. Knihovní fond je průběžně doplňován, značnou část akvizice představují dary od českých nakladatelství. Knihovnu využívají především studenti, redaktoři, literární badatelé a tvůrci knih pro děti a mládež. Knihy jsou půjčovány výhradně prezenčně.

Téměř celý fond Sukovy knihovny je přístupný prostřednictvím on-line katalogu, díky tomu knihovna může poskytovat knihovnicko-bibliografické služby i vzdáleným uživatelům.

Pravidelně je na webu vystavována měsíční výběrová bibliografie novinek. Tato služba je určena především učitelům českého jazyka na základních školách, kterým může sloužit jako vodítko při doporučování mimoškolní četby i při vlastním vzdělávání v oboru literatury pro děti a mládež.

Sukova knihovna je kolektivním členem Společnosti přátel literatury pro mládež, České sekce IBBY (Intenational Board of Book for Young People). S Českou sekcí IBBY a Obcí spisovatelů spolupracuje na organizaci soutěže Zlatá stuha, která každoročně oceňuje nové dětské knihy. Významná je také spolupráce se Svazem knihovníků a informačních pracovníků (SKIP), především s Klubem dětských knihoven a Klubem školních knihoven. Od r. 1993 pořádá knihovna každoročně akci „SUK – Čteme všichni“. Jde o celorepublikovou anketu, v níž děti, učitelé a knihovníci hodnotí knižní produkci uplynulého roku a hlasují pro nejoblíbenější dětskou knihu vydanou v příslušném roce.


Novinky za říjen

Knihy
pedagogika
psychologie
ostatní společenskovědní obory

Články
z českých časopisů
ze zahraničních časopisů

Výběrová rešerše na téma Lesní školky

Karel Starý at al.: Profesní rozvoj učitele – závěry a doporučení

čtvrtek 13. prosince 2012 · 0 komentářů

V druhé ukázce z knihy jsou závěry a doporučení členěné do úrovně jednotlivého učitele, školy a vzdělávacího systému jako celku.


Zdroj: Karel Starý, Dominik Dvořák, David Greger, Karolína Duschinská: Profesní rozvoj učitele. Podpora učitelů pro zlepšování výsledků žáků. Praha, Karolinum 2012. ISBN 978-80-246-2087-9

Anotaci knihy a první ukázku si můžete přečíst ZDE.


Závěry a doporučení (str. 130–134)

V poslední kapitole propojíme zjištění plynoucí z teoretického výzkumu s nálezy z empirického šetření. Zjištění strukturujeme do třech úrovní… Jedná se o úrovně jednotlivého učitele, školy a vzdělávacího systému jako celku. V prvním a ve druhém případě leží odpovědnost za profesní rozvoj na učitelích a ředitelích. Ve třetím případě už odpovědnost není tak zřetelná. Týká se široké a rozmanité skupiny tzv. stakeholders, tvořené zřizovateli škol, decizní sférou a legislativou. Vzhledem k decentralizované řídící struktuře ve vzdělávání, hrají značnou roli různé vlivové skupiny jako neziskový sektor a firmy zaměřené na vzdělávání. To má dopad i na mnohé oblasti vzdělávací politiky a vedou k některým nesystémovým, krátkozrakým a někdy vyloženě škodlivým rozhodnutím. To platí i pro oblast profesního rozvoje učitelů.


A. Učitel

Úroveň individuálního učitele je základní, protože práce učitele má přímý vliv na vzdělávací výsledky žáků. Učitel má rozhodující vliv na to, co si žáci ze školy odnášejí. Jestli se tam naučí pracovat nebo nudit, jestli získají touhu po poznání anebo budou od poznávání odrazeni, záleží z největší části na učitelích. Jedním ze základních doporučení zahraničních výzkumů (Garet, Porter, Desimone et al., 2001; Timperley, 2008) je, že za konečný cíl a kritérium posuzování kvality práce učitele by měly být brány v nejširším slova smyslu chápané výsledky učení žáků.

Pro stanovování potřeb profesního rozvoje učitelů jsou nejdůležitějším zdrojem data o procesech a výsledcích učení žáků. To představuje významný posun proti představě řízení profesního rozvoje učitelů v závislosti na jimi pociťovaných potřebách. Pro tento posun u nás zatím nejsou vytvořeny předpoklady, protože neexistuje systém objektivních dat postihujících výsledky učení žáků zejména v longitudinální perspektivě. Výjimkou je zapojení České republiky do mezinárodních šetření, které však má své limity. Bylo by proto vhodné doplnit je vhodnými formami národních šetření. Výsledky učení žáků je přitom nutno chápat komplexně, včetně dovedností a postojů, které nelze zjišťovat pouze písemnými testy. Jednostranné zaměření na „testovatelné“ výsledky žáků a jejich „využívání“ ke srovnávání v sobě skrývá nebezpečné dopady. Pro koncepční rozhodování o zaměření profesního rozvoji učitelů mohou poskytnout cenná zjištění i výběrová šetření, nikoli jen plošné testování; jak kvantitativní, tak kvalitativní výzkumy.

Učitelům by měla být poskytována cílená podpora podle průběhu jejich profesní dráhy a podle specifických skupin žáků. Učitelé v různých fázích své profesní dráhy potřebují odlišnou podporu. Za prioritní příjemce podpory jsou obvykle považováni zejména učitelé nově nastupující do škol. V zahraniční literatuře i v domácí studii vzdělávacích potřeb byla identifikována i potřeba podpory učitelů v pozdějších fázích kariéry jako prevence jako nebezpečí ustrnutí ve vývoji, projevující se používáním rigidních rutinních postupů ve výuce a neochotou dále se vzdělávat (syndrom vyhoření). Důležité je rozvíjet jak znalosti a dovednosti učitele, tak podporovat jeho kondici, nasazení a profesní identitu. V zahraničí se doporučuje zvláštní podpora učitelů ve školách s vysokým podílem socioekonomicky, sociokulturně nebo jinak znevýhodněných žáků. Klíčem pro výběr příjemců podpory musí být relevantní data o žácích. Specifickou podporu potřebují například učitelé, kteří vyučují děti, které doma mluví jiným jazykem než českým, které pocházejí z nepodnětného rodinného prostředí apod. Konkrétním příkladem takové podpory je systematické doučování žáků, kteří zameškali výuku nebo nezvládli některou oblast učiva.

V profesním rozvoji učitelů se jako zásadní jeví důraz na oborově didaktické kompetence (didaktické znalosti obsahu). Zahraniční výzkumy (např. Seidelová – Shavelson, 2007) ukázaly, že největší dopad na zkvalitňování výsledků žáků má profesní rozvoj vázaný na konkrétní vzdělávací obsah v rámci vzdělávací oblasti RVP, vyučovacím předmětu nebo dílčím tématu. Nabídka takových kurzů dalšího vzdělávání učitelů je však ve srovnání s jinými oblastmi poměrně chudá. Kurzy dalšího vzdělávání mají v průměru krátkou časovou dotaci, probíhají v krátkém časovém rozsahu, zpravidla neposkytují účastníkům podporu při implementaci nových dovedností do výuky a neobsahují evaluaci dopadů programu až na úroveň žáků. V zahraničí jsou úspěšné formy podpory poměrně často zaměřeny na základní kompetence funkční a matematické gramotnosti, v neposlední řadě v souvislosti s kategorickým požadavkem na evaluaci dopadů na výsledky žáků.


B. Škola

Úroveň školy přirozeně vyrůstá z roviny individuálního učitele. Školu však nelze vnímat jen jako skupinu učitelských individualit. Působení školy je mnohem komplexnější. Vliv školy jako celku (instituce) na žáka v průběhu školní docházky s narůstající intenzitou doprovází a doplňuje vliv konkrétního učitele. Zpravidla od 2. stupně základní školy působí na žáka větší část učitelského sboru a kultura školy se konkrétně projevuje v míře koordinace vyučovacích postupů, hodnocení, komunikace apod.

Nejdůležitějším faktorem, jímž škola přispívá k učení žáků, je kvalitní vyučování. Hlavní determinantou výsledků učení jsou proměnné na straně žáka, nikoli charakteristiky školy a učitelů. Jak jsme popsali v předchozích kapitolách, i ve školských systémech s rozvinutými postupy měření výsledků žáků je velmi náročné prokázat příčinné souvislosti mezi kvalitou učitele a výsledky žáků, a tím spíše nebývá měřitelný dosah programů podpory učitele na žáky. Závěry o žádoucích parametrech učení proto stavíme na modelech, které uvažují proměnné zprostředkovávající efekty učitele a školy na žáka, a to ty, u nichž lze efekt na žáky považovat za prokázaný: 1. kvalitní vyučování a 2. způsob řízení a vedení školy (nepřímý efekt). Jak podle zahraničních zkušeností, tak dle praxe našich inovativních škol a neziskových organizací je pro plánování i hodnocení programů podpory učitele klíčový popis žádoucího cílového stavu, často ve formě profesního standardu.

Preferovaným způsobem rozvoje je podpora poskytovaná přímo ve škole. Jako úspěšné se jeví projekty v oblasti DVPP probíhající ve škole, s aktivní spoluprací více učitelů z jedné školy (dle aprobace, vyučující obdobnou žákovskou populaci apod.). Často zapojují vedení a buď celý sbor, nebo předmětový tým. Vykazují vysoký kontaktní čas mezi poskytovatelem a příjemcem podpory a současně celkovou delší dobu trvání. Tematicky bývají zaměřené na specifické znalosti předmětu/oboru spíše než obecné schopnosti napříč předměty. Důležitá je koherence – návaznost na předchozí a budoucí aktivity v rámci systému profesního rozvoje učitelů. Dalšími faktory jsou vysoká odbornost lektora, korespondence mezi typem podpory a fází reformy ve škole. Je velmi významné, aby při výběru podpory měli významné slovo sami učitelé a další zainteresované skupiny, zároveň však doporučujeme respektovat princip rozhodování o cílech a formách podpory podloženého „daty“ o potřebách žáků.


C. Vzdělávací systém

Úroveň vzdělávacího systému je souhrnem všech vzdělávacích institucí a pedagogických pracovníků v nich. Jedná se o velmi různorodý a komplikovaný celek s mnoha podúrovněmi. Z hlediska podpory profesního rozvoje učitelů je možné i důležité v některých doporučení od specifik jednotlivých typů nebo stupňů škol odhlédnout a adresovat je národnímu vzdělávacímu systému jako celku.

Profesní rozvoj učitele je potřeba chápat širším způsobem než jen jako účast na kurzech dalšího vzdělávání. Kromě programů dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků jsou důležitými zdroji profesního rozvoje učitelů i interní a externí odborné služby, které mohou poskytovat školní psychologové a speciální pedagogové, asistenti učitele, případně dobrovolníci z řad rodičů, studentů a veřejnosti. Na profesním rozvoji učitele se podílí vedení školy a kolegové z učitelského sboru vlastní školy (uvádění začínajících učitelů, mentoring, koučování) nebo kolegové z jiných škol. Důležitým zdrojem profesního rozvoje učitele je kurikulární kapitál – rámcové a modelové vzdělávací programy, učebnice, metodické materiály a metodické servery, elektronické platformy pro práci učitele; data o výsledcích žáků a výzkumná zjištění. Především z uvedených zdrojů čerpají učitelé při samostudiu, které může přinášet stejně hodnotné výsledky jako účast na kurzech dalšího vzdělávání. Mělo by tedy být považováno za rovnocenné za předpokladu vhodných způsobů prokazování individuálního profesního rozvoje – např. profesní portfolio, prezentace nabytých znalostí a dovedností kolegům v učitelském sboru apod.

Jako specifické téma se v českých podmínkách projevují nedostatky v pedagogickém vedení školy (instructional leadership), které by vytvářelo sdílené porozumění tématům reformy a společnou platformu pro implementaci kompetenčního modelu vzdělávání do jednotlivých předmětů. Doporučujeme naučit školy a učitele užívat distribuovanou/delegovanou odpovědnost za kvalitu vyučování, aktivizovat potenciál středních článků řízení a zkušených kolegů ve škole. V neposlední řadě je předpokladem pro úspěšný profesní rozvoj i omezení zátěže vykonávání zbytečných administrativních a neodborných činností. To vše vyžaduje dostatečné zdroje včetně finančních. Systémové podmínky by měly zajistit, aby žádoucí formy podpory byly doprovázeny pozitivními finančními efekty jak pro školu, tak pro jednotlivé učitele.


Knihu si můžete objednat ZDE.

Pedagogická orientace 3/2012 se věnuje vztahu teorie a praxe

středa 12. prosince 2012 · 0 komentářů

„Pedagogická orientace se snaží reagovat na aktuální pedagogické problémy a zaměřovat na ně pozornost čtenářů. Toto monotematické číslo se zaměřuje na téma vztahu teorie a praxe, protože v současnosti vystupuje do popředí a projevuje se výrazně např. v kurikulu, v přípravě učitelů, ve výzkumných projektech atd.“, píše Josef Maňák v editorialu Teorie a praxe – aktuální a věčný problém.

Obsah nového čísla najdete ZDE.


„Přehled studií, které přináší Pedagogická orientace k problematice vztahu teorie a praxe v edukaci potvrzuje, že jde o problémy staré, ale stále živé. Teorie a empirie (praxe, konkrétní fakta) nejsou v rozporu, protože se navzájem podmiňují a doplňují a pouze ve vzájemné souhře jsou s to odpovídat na otázky, které klade život. Jen ve stále obnovované jednotě teorie a praxe lze uspokojivě odpovědět i na Kantovy znepokojivé otázky: Co můžeme vědět? Co máme dělat? V co máme věřit? Uveřejněné studie se na některé otázky z oblasti pedagogiky snaží odpovědět. Stále je však mnoho otázek, které čekají na své řešení. Uvedené studie mohou být podnětem k tomu, abychom se všichni do hledání nejlepších odpovědí zapojili,“ uzavírá editorial Josef Maňák.

Jaroslav Koťa píše v závěru své studie Traktát o vybraných problémech teorie a praxe v oblasti pedagogických věd: „Dobrá teorie bez praxe je příliš akademickou a odtrženou od života, podobně jako pouhá praxe příliš mnoho poučení nepřinese. O vztahu teorie a praxe lze říci, že praxe bez teorie je slepá, naopak teorii bez praxe zvláště v oblasti umění učit hrozí, že se stane jen soustavou prázdných pojmů či bezobsažných teoretických konstruktů. Budoucím adeptům učitelství je také třeba neustále připomínat, že – jak uváděl již Aristotelés – nesou plnou odpovědnost za kvalitu své vlastní vysokoškolské průpravy i celoživotní kultivace, odvíjející se z praktického jednání, které konec konců bude formovat i jejich charakter. I v době vlády vědotechniky právě pedagogická aktivita v sobě vždy bude obsahovat otázky smyslu, které nejsou řešitelné technickými prostředky, ale lze se k nim přiblížit pěstováním moudrosti a filosofickou kultivací.“

Studii si můžete přečíst ZDE.

Tereza Dědinová: Pět hlavních překážek úspěchu

úterý 11. prosince 2012 · 0 komentářů

Zní to jako přílišné zobecnění? Důvodů, proč se vám něco nedaří, přece musí být více… Novinář a blogger Geoffrey James ve svém sloupku na Inc.com pojmenovává pět hlavních důvodů, proč lidé ve svých snahách selhávají (nehledě na to, co je jejich cílem). Když se na ně podíváte blíže, zjistíte, že pod ně lze zařadit mnohé z dalších problémů, které člověka brzdí, včetně lenosti. Zkuste se přesvědčit sami.

Zdroj: Vzdělání.cz 31. 10. 2012


Jaké to jsou důvody?

1. Cíle, které neinspirují
2. Strach z neúspěchu
3. Strach z úspěchu
4. Nerealistický harmonogram
5. Strach z hluchých míst


Nerealistický harmonogram

Tomuto bodu se v manažerských kurzech dnes věnuje mnoho pozornosti.

Hlavní problém podle Jamese spočívá v tom, že lidé obecně přeceňují možnosti toho, co se dá zvládnout v krátkém časovém termínu (typicky během jednoho týdne), a podceňují se, když přijde na dlouhodobé cíle (např. rok a více). Díky tomu odkládáme úkoly na neurčito až do doby, kdy nám nezbývá už žádný čas – jejich řešení pak podle toho také vypadá. Ještě navíc ze své (pochopitelné) neschopnosti zvládnout všechno najednou vyvozujeme nesprávné závěry ohledně svých schopností vůbec a zbytečně se vzdáváme cílů, které vyžadují dlouhodobější úsilí.

Co s tím? James doporučuje ustoupit od klasických položkových seznamů toho, co musíme udělat, promyslet si předem, které činnosti přinášejí největší výsledek (pravidlo 20/80 praví, že 80 % výsledků dosáhneme ve 20 % času) a nezabývat se zbytečnostmi. Položky na seznamu si dále rozčleňte podle priority, úsilí, které musíte vyvinout, a podle toho, nakolik se vám vaše námaha vrátí. Zajistěte si tak, že jako první se budete věnovat úkolům, u kterých uvidíte výsledek.


Celý text si můžete přečíst ZDE.

Jitka Gobyová: U kulatého stolu o nové roli české školní inspekce

pondělí 10. prosince 2012 · 0 komentářů

Výstup z kulatého stolu SKAV a EDUin 19. 11. 2012 „Jaká má být úloha ČŠI – podpora učitelů, nebo kontrola škol?“

Cílem kulatého stolu bylo hledat odpovědi na otázky:
– Co by učitelé chtěli od ČŠI?
– Jaké jsou zkušenosti učitelů a ředitelů s dosavadní činností ČŠI?
– Jaká bude role ČŠI v novém systému hodnocení a ověřování vzdělávání?
– V čem může ČŠI pomoci v metodické podpoře učitelů?
– Jaká data chce v budoucnosti ČŠI školám poskytovat?
– Co může ČŠI udělat pro zvýšení kvality hodnocení v našem vzdělávacím systému?
– Připravuje ČŠI i nějaký systém hodnocení kvality škol a ředitelů?

Pozvání přijali tito panelisté:
PhDr. Ondřej Andrys, náměstek ústřední školní inspektorky, ČŠI;
Mgr. Jiří Dvořák, ředitel ZŠ Lesní, Liberec;
PhDr. Jindřich Fryč, náměstek ministra, MŠMT;
PhDr. David Greger, Ph.D., Pedagogická fakulta UK;
Mgr. Ivana Rosová, ředitelka ZŠ Grafická, Praha 5.


Z vystoupení náměstka ministra školství J. Fryče

ČŠI sehrává ve vzdělávacím systému zásadní roli, kterou umocňuje fakt, že náš vzdělávací systém prošel významnou liberalizací. Je otázkou, jak roli ČŠI usměrňovat do podoby zpětné vazby, jak ji proměnit. Hlavní inspirací je Zpráva OECD o evaluaci a hodnocení, v níž jsou uvedeny oblasti českého vzdělávacího systému s největšími problémy z hlediska hodnocení kvality ve vzdělávání.


Podněty ze Zprávy OECD o evaluaci a hodnocení

1) Důraz na postupný posun od sumativního k formativnímu hodnocení, které umožňuje poskytovat školám i rodičům poznatky, jak kvalitně probíhá vyučování, namísto současné hlavní složky činnosti ČŠI, tj. kontroly souladu s právními předpisy.

Velmi důležitý je v tomto kontextu Projekt NIQES, často vnímaný pouze jako šetření 5. a 9. ročníků ZŠ. Přitom se nepředpokládá, že by toto šetření měla realizovat ČŠI. Tento projekt ale bude mít zásadní dopad na možnost získávání dat a informací o tom, jak vzdělávací proces probíhá a jakých výsledků dosahují žáci. Bude pomáhat nejen školám a učitelům, ale také fungovat pro žáky a jejich rodiče.

2) Autoevaluace, jako nástroj pro hodnocení kvality ve vzdělávání, se v posledním období poněkud odsunula do pozadí. Je potřeba s ní pracovat i nadále jako s jedním z hlavních nástrojů pro hodnocení kvality ve vzdělávání.

3) V důsledku optimalizace přímo řízených organizací i ostatních organizací dnes ČŠI vykonává některé další činnosti, které jí v minulosti nepříslušely (např. mezinárodní šetření, které bylo v kompetenci ÚIV). To může budit dojem nepřehlednosti role ČŠI. Na druhou stranu přínosem těchto nových úkolů může být i pozitivní dopad na práci inspekce z hlediska stávajících činností.

ČŠI by se postupně měla stát pro školy jejich partnerem, který dává zpětnou vazbu z hlediska toho, jakým způsobem je zajištěna kvalita ve vzdělávání. Kontrola souladu činnosti škol s platnou legislativou by neměla být její jedinou činností. Různé projekty, které zpracovává, by k tomu měly přispět. Je to ale dlouhá cesta, musí na ni být připraveni také inspektoři, aby mohli měnit povahu šetření.

T. Feřtek: Chce MŠMT, aby se ČŠI více soustředila na metodickou podporu škol?
J. Fryč: Ano.

T. Feřtek: Jak by měla inspekce postupovat, aby se výsledky její práce dostaly ve větší míře k žákům a rodičům?
J. Fryč: Inspekční zprávy jsou veřejně přístupné. Zpráva po návštěvě školy by měla dávat přesnější zpětnou vazbu pro zřizovatele, školu i rodiče a žáky. Měla by dávat návody, jak řešit konkrétní problémy školy, dávat příklady, jakým způsobem se podobný problém řeší na jiné škole. Aby tento úkol mohla úspěšně plnit, měla by být jednodušší a srozumitelnější, i potencionální čtenář, laik, by měl rozumět jejímu obsahu.


Celý text si můžete přečíst ZDE.

Přijďte se podívat na vánoční výstavu do Národní knihovny

sobota 8. prosince 2012 · 0 komentářů

Jubilejní vánoční výstava České historické betlémy, kterou Národní knihovna ČR pořádá ve spolupráci s Muzeem betlémů Karlštejn, je oslavou 450. výročí postavení prvního betlému v českých zemích.

Nejčastěji zmiňovaným rokem, v němž byl prý první betlém v českých zemích postaven, je rok 1562. První české jesličky s jezulátkem nestály nikde jinde než v klementinském kostele sv. Klimenta. „Spojení s Klementinem je nasnadě, protože velké zásluhy o počátky stavění betlémů v Čechách patří právě jezuitskému řádu, který se snažil přiblížit věřícím okolnosti Kristova narození a umožnit jim prožít vánoční mystérium,“ vysvětluje Irena Maňáková, ředitelka odboru komunikace Národní knihovny ČR.

Základ expozice tvoří dřevěné betlémy z většiny touto tvorbou proslulých oblastí celé České republiky. Chybět však nebudou ani malované papírové betlémy, bohatě zastoupeny jsou rovněž raritní kousky z neobvyklých materiálů jako například z cukru, chleba, vosku, hlíny, sádry, durolinu i dobové umělé hmoty. Protože výroba scény Ježíškova narození zasáhla i do oborů, které s betlemářstvím zdánlivě nemají nic společného, bude na výstavě přiblíženo také cukrářství s důrazem na výrobu perníku.

Nejstarší betlém pochází z 2. poloviny 18. století, z hlediska časového rozložení budou vystavena díla vyrobená od období baroka až po konec druhé světové války. „Návštěvníky jistě upoutají dva mechanické betlémy, nebo největší exponát, který měří 110 cm na výšku a 220 cm na šířku. K nejmenším patří nesmírně křehké betlémy z cukru, které se musely dávat pod skleněný poklop, aby vydržely,“ láká na zajímavosti kurátorka výstavy Mgr. Romana Trešlová, ředitelka Muzea betlémů Karlštejn.

Součástí expozice je také hra nazvaná Co pro Vás znamená betlém? inspirovaná 150 let starým vyznáním betlémáře, který na ústeckoorlické malované figurce zanechal své vysvětlení, proč betlémy maluje. Návštěvníci se tak mohou zamyslet nad svým vztahem k betlémům i k vánočním svátkům a zaznamenat svůj vlastní pohled na tuto tradici.

Výstavu bude možné navštívit 16. 11. 2012 až 6. 1. 2013 ve Výstavním sále Galerie Klementinum každý den včetně všech vánočních i novoročních svátků od 9.00 do 18.00 hod. Na Štědrý den bude otevřeno od 9.00 do 15.00 hod.


Celý text najdete ZDE.

Kvalitní a efektivní výchova zdravotně postiženého žáka – základní krok do života

pátek 7. prosince 2012 · 0 komentářů

Projekt jsme začali realizovat v rámci grantů EU v únoru 2012. Obsahuje tři oblasti: Člověk a příroda, Strukturované učení a Zlepšování podmínek pro využívání ICT.

Manažeři celého projektu – Mgr. Taťána Semančíková, Mgr. Lenka Šípková a paní Eva Hüblová úzce spolupracují s vedoucími jednotlivých oblastí – klíčových aktivit, kteří se dlouhodobě věnují dané problematice. Za oblast člověk a příroda zodpovídá Mgr. Jana Vykouková, za oblast strukturované učení Mgr. Lenka Havlíková, za oblast ICT Mgr. Eva Rousová. Dalšími účastníky celého projektu jsou všichni pedagogičtí pracovníci společně se žáky Základní školy speciální. Cílem projektu je zavedení nových vyučovacích metod a forem práce u zdravotně postižených žáků.

Po půlroční práci se podařilo uskutečnit mnoho aktivit. Žáci se různými způsoby seznamovali s přírodou v ročních obdobích, čímž jsme podpořili přirozenou zvídavost žáků a zároveň žáci získali nové vědomosti v netradičních podmínkách a prostředí mimo školní lavice. Nabyté nové vědomosti žáci prohlubovali prostřednictvím informačních technologii – IT, i-Pad, PC, dotykových PC a speciálních klávesnic. Velkou část informačních technologií a pomůcek škola zakoupila z finančních prostředků v rámci projektu.

Z jednotlivých aktivit žáci vytvářeli pod vedením a s dopomocí pedagogů kreativní výstupy v podobě pracovních listů, DUMU, koláží, prostorových prací, výpěstků.

V rámci projektu se podařilo zajistit a realizovat pětidenní přírodovědný pobyt na Koňské farmě Vysoká v Chrastavě u Liberce. Tohoto pobytu se zúčastnilo 30 žáků s 10 pedagogy ze speciální školy. V tomto přírodním prostředí žáci pokračovali v prohlubování již získaných vědomostí.

Realizace celého projektu vyžaduje vzájemnou spolupráci manažerů, vedoucích aktivit a celého pracovního kolektivu. I když příprava aktivit předpokládá pro pedagogy velkou časovou náročnost, zároveň přináší inovaci a nové formy a metody práce pro žáky se zdravotním postižením. Z pohledu zúčastněných pedagogických pracovníků můžeme konstatovat, že nám práce přináší úzkou spolupráci, předávání zkušeností a rozvoj dalšího vzdělávání.


Kolektiv pracovníků Základní školy praktické, Základní školy speciální a Mateřské školy speciální KORÁLEK Kladno, Pařížská 2199

Pavel Sumec: Projekt Příběhy dvou generací

čtvrtek 6. prosince 2012 · 0 komentářů

Prezentace z kulatého stolu SKAV a EDUin 23. 9. 2012 na téma Co nám může přinést mezigenerační vzdělávání.

Výstup z kulatého stolu si můžete přečíst ZDE.

Film natočený žáky ZŠ Sedmikráska o. p. s, Rožnov pod Radhoštěm v rámci projektu, jehož impulsem byla slohová práce na téma zapomenutých příběhů. Děti se rozhodly navštěvovat domov seniorů, zapisovat vyprávěné příběhy, fotografovat a vše zpracovat výtvarně i jako film. Došlo také k vzájemným návštěvám – v rodišti několika babiček a v pokojíčcích dětí v panelácích.

Na závěr projektu byl film Domov promítán v kině a byla uspořádána výstava výtvarných prací a fotografií.

Na základě filmu můžete sami posoudit, kolik zážitků tento projekt dětem přinesl. Film si můžete stáhnout ZDE.

Ludmila Kubelková: Zajímají vás lesní školky?

středa 5. prosince 2012 · 0 komentářů

Nejdelší tradici tzv. lesních školek, školek v přírodě mají ve Skandinávii. U nás byla první lesní školka vybudována spisovatelem Eduardem Štorchem v roce 1926 na Libeňském ostrově v Praze. Hlavním posláním lesních školek je stálý pobyt dětí na čerstvém vzduchu, podpora dětí v pozitivním vztahu k přírodě a jejich všestranný a harmonický rozvoj.


Výběrovou rešerši z Pedagogické bibliografické databáze PK JAK na téma Lesní školky najdete ZDE.

Plné texty článků lze objednat v elektronické podobě prostřednictvím elektronické pedagogické knihovny (e-PK) nebo v papírové podobě e-mailem na adrese kubelkova@npkk.cz

Petr Daniš: Jděte ven, naučíte se víc

úterý 4. prosince 2012 · 0 komentářů

Environmentální výchova u nás přestala být tématem odborné i veřejné debaty o vzdělávání. Má se za samozřejmé, že svým významem nemůže konkurovat matematice, češtině, cizím jazykům nebo ICT a že době jejího rozmachu ve školství odzvonilo, stejně jako odzvonilo Straně zelených ve vládě. Opravdu má dnes environmentální výchova tak málo co nabídnout?


Zdroj: Zpravodaj SKAV č. 4, listopad 2012, str. 10–11


Rostoucí řada zahraničních výzkumů naopak prokazuje, že výuka, hra a odpočinek dětí venku v přírodním prostředí představují důležitý lék na celou řadu neduhů dětí současné počítačové generace. Kvalitní programy environmentální výchovy mají zásadní vliv na celkový rozvoj osobnosti dítěte i na jeho vzdělávací úspěchy.


Problémy počítačové generace a nové hnutí návratu k přírodě

Podle studií publikovaných v roce 2010 tráví americké dítě ve věku 8 až 18 let v průměru 7 hodin a 38 minut denně někde uvnitř koukáním do obrazovky elektronických médií jako jsou televize nebo videohry. Čas strávený venku, a to nejlépe v přírodním prostředí, se scvrkl na několik minut denně. Široká paleta odborníků teď diskutuje nad tím, co všechno platíme jako daň za to, že jsme nechali dětství zavřít mezi čtyři stěny místnosti. Patří sem například zvýšený výskyt obezity, cukrovky a astmatu u dětí, jejich nižší schopnost koncentrace, agresivnější chování, méně realistická očekávání od života nebo vyšší pravděpodobnost osobní izolace. Formující se hnutí návratu dětí k přírodě dnes ve Spojených státech nevedou žádní hippies, ale vědci a univerzitní profesoři. Pomocí výzkumů objevují, jak nenahraditelný je pro komplexní rozvoj osobnosti dítěte pobyt v přírodě, aby ho ospravedlnili v očích odborné i širší veřejnosti. Co všechno zjistili?


Význam přírodního prostředí

Již výzkumy prováděné v 90. letech na sídlišti Robert Taylor Homes v Chicagu přinesly důkazy, že bydlení v domech více obklopených zelení má u lidí pozitivní vliv například na životní spokojenost, sílu řešit různé životní problémy nebo také vyšší koncentraci pozornosti. Děti z domů s větším množstvím okolní zeleně trávily více času hrou venku, měly více sociálních interakcí s vrstevníky i dospělými a jejich hra vykazovala prvky větší kreativity.

Pozdější výzkumy provedené například na 101 středních školách v Michiganu ukázaly, že ve školách s okny s větším výhledem na zeleň nebo ve školách, kde dovolují studentům jíst mimo budovu školy, získávají studenti vyšší počet bodů v národních srovnávacích testech a mají méně výchovných problémů. Jiná série výzkumů prokázala, že děti s poruchou pozornosti (ADHD) ve věku 7 až 12 let se lépe koncentrují po procházce v parku, než po srovnatelné procházce v centru města či v bytové zástavbě.


Význam hry a vzdělávání v přírodním prostředí

V posledních 20 letech se především ve skandinávských státech a v Německu staly rovnocennou alternativou ve vzdělávání předškolních dětí tzv. lesní mateřské školky. Přinesly zajímavou možnost srovnání dětí z lesních MŠ, které většinu času tráví venku v rozličném přírodním prostředí a pro svoji hru používají především nejrůznější přírodní materiály, s dětmi z klasických MŠ, které většinu času tráví hrou uvnitř s hračkami, případně venku na upraveném hřišti. Celá řada výzkumů z několika zemí dospěla téměř ke shodným výsledkům. Děti z lesních MŠ jsou šikovnější v hrubé motorice, méně často nemocné, emocionálně stabilnější, kreativnější (např. dokáží navrhnout více cest k dosažení cíle nebo hrají rozmanitější a na fantazii bohatší hry), dokážou se lépe koncentrovat, navzájem si více
pomáhají a mají méně konfliktů.


Celý text článku si můžete přečíst ZDE (strana 10–11).

Ve stejném čísle naleznete interview s Petrem Danišem, ředitelem sdružení TEREZA, a profil sdružení.

Jana Hrubá: Lze šetřit na regionálním školství?

pondělí 3. prosince 2012 · 1 komentářů

Je potěšitelné, že diskusní fórum Hospodářských novin pod názvem „Regionální školství: Lze na něm šetřit?“ 20. 11. 2012 bylo věnováno školské problematice. Neděje se to mimo resort zase tak často, ačkoli se problémy prohlubují. Plný konferenční sál hotelu Jalta svědčil o velkém zájmu.


Hlavními řečníky byli ministr školství, mládeže a tělovýchovy Petr Fiala a senátor Marcel Chládek, stínový ministr školství ČSSD.

V panelu usedli:
– novinář Tomáš Feřtek, spolupracovník EDUin
– ředitelka Interaktivní ZŠ Varnsdorf Milada Hnilicová
– ředitel gymnázia Nymburk Jiří Kuhn, předseda Asociace ředitelů gymnázií
– Anna Putnová, předsedkyně sněmovního Výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, mládež a tělovýchovu a
– ředitel Masarykovy SŠ chemické Jiří Zajíček, předseda Unie školských asociací CZESHA a Asociace středních průmyslových škol.

Zastoupení tedy bylo více méně reprezentativní, až na nepřítomnost zástupců zřizovatelů a mateřských škol. Moderoval (někdy málo důrazně) šéfredaktor HN Petr Šabata.

Postupně vystoupili (a na diskusní příspěvky reagovali) všichni panelisté, což zabralo většinu vymezeného času. Dostalo se pak jen na tři diskutující, kteří se zabývali pouze problémy středních škol – škoda!

Nicméně bylo dobré, že veřejně zazněla řada problémů, které regionální školství trápí. Ministr Fiala ve svém vystoupení uvedl hlavní problémy současnosti, co pro jejich řešení na ministerstvu dělají, kroky k jejich zlepšení a parametry úspěšného vzdělávacího systému. Hovořil jasně, logicky, s velkým nadhledem. Škoda, že jednotlivé problémy nevysvětluje pedagogům i veřejnosti častěji – lidé zvyklí v předcházejícím období na Dobešovu „mediální smršť“ pak mají zbytečně dojem, že ministerstvo nic nedělá.

Problémy, které se v debatě vynořily, ilustrují známý fakt, že školství je velmi provázaný systém a každý jednotlivý, nedomyšlený a třeba i dobře myšlený zásah přináší někdy nepředvídané důsledky. Potíže, které dnes sklízíme, jsou výsledkem takových zásahů, nedohod, politizace a odkládání problémů v minulých více než dvaceti letech.

Doložme si názory na hlavní diskutované problémy stručnými tezemi účastníků debaty.

Chybí dohoda o cílech
– Pro úspěšný vzdělávací systém jsou důležité jasně definované cíle vzdělávání, které musí být předmětem celospolečenské diskuse (Fiala).
– Školství potřebuje stabilitu – je třeba domluvit se na několika základních bodech bez ohledu na to, kdo je právě ministrem. (Chládek)
– Základní otázkou je koncepce vzdělávací soustavy – musíme se dohodnout, co chceme. (Putnová)
– Je nutné ujasnit si nejdřív cíle vzdělávacího systému: Chceme výchovu elit, nebo sociální soudržnost? V tom případě je třeba přijmout, že regionálně dostupné školství nebude levné. (Feřtek)
– Ministerstvo připravuje koncepci vzdělávací politiky „Strategie 2020“ a chce ji předložit formou veřejné konzultace do konce roku 2013 (Fiala).

Síť škol je naddimenzovaná
– Základní školství je absolutní priorita systému. (Putnová)
– Prioritou ČSSD je zachovat dostupnou síť základních škol a volit odlišný přístup k základním a středním školám. (Chládek)
– Průměrná naplněnost základních škol je 63,4 %, 11 % tříd má méně než 7 žáků. (Putnová)
– Rušení škol je politicky obtížná otázka, zvláště v malých obcích (viz nedávné rušení mateřských škol, které nyní scházejí). (Chládek)
– Počet míst na středních a vysokých školách je větší než počet žáků. Na středních školách je spousta volných míst – berou každého. Situaci změní státní maturita. (Zajíček)
– Musí být víceletá gymnázia v tak velkém měřítku jako např. v Praze? Berou víceletá gymnázia jen nejlepší žáky? (Zajíček)
– Osmiletá gymnázia jsou vlajkovou lodí středních škol. Co uděláme pro talentované žáky? Musí mít řemeslník maturitu? (XY, G Cheb)
– Reforma nemůže jít ode zdi ke zdi. Zrušit víceletá gymnázia nemůžeme. Dnes je v nich 11% žáků, původně byla určena pro 5 %. Rozdíly výsledků žáků 9. tříd ZŠ a víceletých gymnázií nejsou velké. V kvalitě gymnázií jsou rozdíly. Přemýšlejme o šestiletých gymnáziích. (Fiala)
– Existuje velký nepoměr mezi volnými místy na středních školách a financemi. Je třeba dosáhnout politické shody a nastavit dlouhodobější pravidla. (Kuhn)
– Střední školy rušit lze – kraje provádějí optimalizaci. Letos klesá počet žáků na SŠ a stoupá na ZŠ. MŠMT chce vést s kraji dialog, protože rušení SŠ je problematické. Je třeba zachovat tradiční obory. (Fiala)
– Vysoké školství v ČR se změnilo z elitního na masové. Vysokoškolské vzdělání se stále ještě vyplatí – u absolventů je největší rozdíl v platech. To do budoucna nebude. Letos jsme stanovili limity počtu studentů – došlo k poklesu o 5 %. (Fiala)
– K úpravě sítě škol není politická odvaha. Měli bychom vrátit do školství resortní řízení. (Zajíček)
– Školství by mělo být nadstranické. Je třeba vytvořit transparentní kritéria pro optimalizaci (Putnová)

Financování regionálního školství
– Systém financování mateřských, základních a středních škol je neudržitelný. (Fiala)
– Školství v ČR je bolestivě podfinancované – u nás 4,5 % HDP, průměr OECD 5,2 % HDP. Kariérní řád bez finančních prostředků je k ničemu. Platy učitelů reálně klesnou o inflaci 2–3 %. (Chládek)
– Neměli bychom poměřovat jen procento HDP, nezahrnuje příspěvky krajů a obcí, které tvoří 41 %. (Putnová)
– V důsledku podfinancování musíme peníze z osobního ohodnocení převádět do základních platů (např. na asistenta pedagoga). ONIV tvoří u nás letos 18,4 % ve srovnání s rokem 2004. Peníze z projektů ESF by neměly suplovat státní prostředky, ale jít na nadstandard. (Hnilicová)
– Příští rok o miliardu navýšíme prostředky na neinvestiční výdaje. Školy budou moci tyto peníze utratit za učebnice, pomůcky i vzdělávání vyučujících. Navíc se o jedno procento zvýší platy učitelů. (Fiala)
– Klíčem k úspěchu je zásadně změnit financování regionálního školství. Kroky ministra Dobeše byly nepovedené – např. návrh zavedení „optimálně naplněné třídy“ o 26 žácích podle poměrů v Praze byl pro malé školy likvidační. (Chládek)
– Ministerstvo připravuje nový model financování na základě jednotného normativu na žáka a podpory škol v malých obcích. Měl by začít platit od 1. ledna 2014. (Fiala)

Podpora technického vzdělávání
– Chybí nám studenti. Střední školu si totiž žáci vybírají podle toho, co znají ze základní školy. A chemie ani technika to rozhodně není. Polytechnická výchova zmizela. Stát by měl podpořit technické obory. (Zajíček)
– Trh práce postrádá techniky. Tyto problémy trvají dlouhodobě – chybí celá jedna generace techniků, chybí manuální zručnost, chybí dlouhodobá koncepce. Došlo k nekontrolovatelnému nárůstu počtu vysokých škol a humanitních oborů. Problémy bude řešit trh – absolventi ekonomie, filosofie atd. už dnes těžko hledají práci. Střední odborné a vysoké školy jsou odtrženy od praxe. Měli bychom navázat před rok 1989. Neměla by se plánovat potřeba odborníků? Neměli bychom převést střední odborná učiliště pod ministerstvo průmyslu a obchodu? (Valenta, SOU Pardubice)
– Převedení SOU není cesta – učňovské školství se musí změnit. Okolní země přecházejí na duální systém: stát garantuje všeobecné vzdělání a firmy odborné. (Fiala)
– MŠMT připravuje program na podporu technického vzdělávání za téměř dvě miliardy korun z evropských peněz. V roce 2013 rovněž začíná pilotáž programu Pospolu – 25 škol a 25 firem bude spolupracovat. Učni se nebudou vzdělávat jen ve škole, ale i přímo ve firmách. Existuje také společný návrh ministerstva průmyslu a obchodu a Svazu průmyslu a dopravy, jak vytvořit firmám výhodné daňové podmínky. (Fiala)

Problémů (nejen ve financování) regionálního školství není málo. Pokud bude naše politická reprezentace schopna se dohodnout, jaké školství chceme, pak je možné hledat také shodu na systémových řešeních. Bez peněz se to ale v žádném případě neobejde. Stačily by ty, které unikají nezákonnými cestami.

Elektronické knihy pro využití při studiu

sobota 1. prosince 2012 · 0 komentářů

Pokud vás už nebaví kupovat, nebo půjčovat si těžké knihy za poměrně vysoké částky, využijte elektronické knihy ke studiu na středních a vysokých školách.

Odborné publikace z několika nakladatelství si můžete koupit, nebo pouze zapůjčit v elektronické podobě do vašeho PC, tabletu, chytrého telefonu, nebo e-knihy na novém portálu www.flexibookstore.cz. Naleznete zde tituly z nakladatelství Portál a Fraus. Nabídka publikací se bude dále rozšiřovat.


Co Flexibook nabízí?
– unikátní koncept umožňující využití elektronického obsahu ve škole (interaktivní tabule, dataprojektor) i doma (PC, notebook, tablet)
– shodnou vizualizaci učebnic ve všech zařízeních (PC, notebook, tablet, chytrý telefon)
– intuitivní ovládání
– snadnou orientaci v knize
– atraktivní grafiku a motivující interaktivní cvičeni
– rozšiřující multimédia (audio, video, animace) a další interaktivní prvky, které umožňují učitelům měnit formu i didaktiku výuky
– možnost zápisu vlastních poznámek a vkládání vlastních dokumentů
– snadné stahování

E-knihy jsou totožné s obsahem tištěné knihy a neobsahují žádné rozšiřující materiály. Interaktivní knihy obsahují přidaná multimédia, jako např. audionahrávky, videa, animace, dokumenty apod.

Více informací naleznete ZDE.

Milada Rabušicová, Lenka Kamanová, Kateřina Pevná: O mezigeneračním učení

pátek 30. listopadu 2012 · 0 komentářů

Publikace je o mezigeneračním učení převážně v souvislostech rodiny, ale také v souvislostech různých kurzů neformálního vzdělávání, jež mohou být pro mezigenerační učení podnětným prostředím.

V odborných diskurzech různých oborů – pedagogiky, psychologie či sociologie je možné vidět různé akcenty na to, čím rodina ve vztahu k rozvoji člověka je: „rodina je primárním edukátorem dětí“, říkají pedagogové, „rodina je místem, kde jsme potvrzováni“, říkají psychologové, „rodina je primární socializační jednotkou“, říkají sociologové, „rodina je jedním z míst, v nichž se všichni učíme“, říkají mezigenerační studia.

Toto poslední vymezení je prezentovanému tématu nejbližší a právě z něj publikace vychází. Objevují se názory, že automatická transmise v rodinách je minulostí. Je tomu skutečně tak? Jak probíhá učení v rodině? Kdo koho učí? Co se v rodině učíme? Lze identifikovat nějaké modely mezigeneračního učení v rodinách a podmínky, za nichž k němu dochází? Existují v těchto ohledech nějaké generační rozdíly? To jsou základní otázky, jimiž je vedena tato publikace.

Milada Rabušicová, Lenka Kamanová, Kateřina Pevná: O mezigeneračním učení. Brno: Masarykova univerzita, 2011, 208 s. ISBN 978-80-210-5750-0.

Knihu si můžete objednat ZDE.

Den pro dětskou knihu 2012

čtvrtek 29. listopadu 2012 · 0 komentářů

1. prosince 2012 se uskuteční ve stovce veřejných knihoven Den pro dětskou knihu. Je věnován nejen propagaci knih pro děti a čtení. Jeho hlavní atrakcí je předvánoční prodej knih a také doporučení rodičům, jaké knihy darovat dětem pod stromeček. Kdy jindy, než v předvánoční náladě, je vhodné myslet na knihu jako dárek.

Webová stránka: www.dendetskeknihy.cz

Přehled všech akcí řazený podle kraje: www.dendetskeknihy.cz/prehled-akci


Vybrané akce knihoven

Městská knihovna Nová Včelnice: vánoční výstava Zima podle Josefa Lady, prodej dětských knih vydavatelství Fragment, Mikulášská besídka pro děti, výtvarné dílny.

Městská knihovna Petřvald: společné vystoupení dětí ZŠ ze spřátelených polských měst, beseda se Zuzanou Pospíšilovou, Ježíškova pošta, vánoční koncert Jiřího Koběrského.

Krajská knihovna Vysočiny: klaunské vystoupení pro děti, malování na obličej, vánoční kuchyně pro děti, strašidlová stezka knihovnou, kvízy pro děti, hraní stolních her, testy.

Sylva Konečná: Vyučovací metody používané v předmětu vlastivěda na 1. stupni ZŠ

· 0 komentářů

V dnešní době české školství prosazuje do výuky používání co nejvíce moderních metod vyučování. Ty doby, ve kterých žák základní školy jen mlčky seděl v lavici a poslouchal výklad učitele, tudíž byl pouze pasivním účastníkem výuky, jsou snad již dávno pryč!

Současná výuka na základní škole nabízí mnoho možností, jak žáka zapojit do vyučovacího procesu, aby byl aktivním článkem, jak ho motivovat, aby vyjádřil a prosazoval svůj názor, uměl argumentovat, diskutovat o různých problémech, uměl vyhledávat a třídit informace apod. K tomu všemu je zapotřebí nového přístupu učitele a inovativních změn ve vyučování. Současná informační společnost, pro niž je charakteristický obrovský nárůst informací, vyžaduje novou úroveň gramotnosti i vyšší kulturu vzdělávání…

… Jedním ze způsobů, které podporují vlastní činnost dětí ve vyučování, je praktické pozorování v krajině neboli terénní pozorování. Jak popisuje Vavrdová (2003): „Při vlastivědných pozorováních žáci zkoumají jevy a děje v jejich přirozeném prostředí, všímají si různých zvláštností a vztahů. Většina pozorování by se měla konat v okolí školy nebo bydliště žáků, což umožňuje v plné míře uplatňovat regionální princip, který vede žáky k soustavnému a komplexnímu poznávání zvláštností vlastního regionu.“(1) U této metody se můžeme setkat s určitými výhodami, které se při pozorování uplatňují. Jde například o to, že pozorování rozšiřuje vizuální zkušenosti žáků, podporuje aktivitu a samostatnost žáků, žák má určitou úlohu, stává se z něho aktivní člen výuky, z představ a vědomostí žáků se vylučuje formalismus, zúčastnění žáci získávají citové zážitky, motivaci apod.

Pojem praktické pozorování v krajině můžeme označit jako způsob práce učitele a žáků, kde žáci pod vedením zkušeného pedagoga pozorují dané jevy ve skutečné podobě a v konkrétním prostředí. Hlavním cílem tohoto snažení je vytvoření správné představy o pozorovaných jevech a skutečnostech. S touto metodou se nejčastěji můžeme setkat při výuce o regionu, ve kterém žáci žijí a vyrůstají. Nejčastější formou výuky, při které je tato metoda uplatňována, je vlastivědná vycházka či exkurze.

Jak jistě víme, i pozorování se dá rozčlenit podle několika kritérií např. podle obsahu pozorování, časového kritéria, organizace pozorování atd. Samotná metoda pozorování klade vysoké nároky na přípravu, průběh, ale i na získané výsledky.

V každém takovém pozorování má svou úlohu jak učitel, tak i žáci. V první fázi by měl učitel informovat žáky o daném tématu, setřídit dostupné informace, aby tyto mohl později v praxi využít. V další části by se měl pedagog zaměřit na postupnou prezentaci textů, usměrňování diskuze, výklad dané problematiky a pozorování. V konečné fázi by se měla ze strany učitele objevit pomoc a uspokojující hodnocení pro jednotlivce či skupiny. Žák nejprve hledá a shromažďuje dokumenty, vybírá je a třídí, sepisuje poznámky a náčrty. V další části předčítá text a komentář autorů, třídí a uspořádává své myšlenky. V závěrečné fázi nejprve vytváří koncepty a později konkrétně tvoří makety, různé názorné předměty, výtvarné panely, audiovizuální montáže apod.

Terénní pozorování je nejčastěji zaměřeno na aktuální probírané téma. Vzhledem k tomu, že při výuce pracujeme s dětmi v rozmezí věku 10–12 let, musíme pro terénní pozorování vybrat vhodné objekty a jevy, na kterých si žáci osvojí prostorové představy. Nejčastěji se pozorují jevy jako velikost předmětů (objektů), vzdálenost mezi nimi, vzájemná poloha, určování světových stran, ať již podle přírodních úkazů, či podle buzoly. Pozorování v terénu nemusí být zaměřeno jen na neživé objekty, ale může se jím stát i rostlinstvo, živočišstvo, život a hospodářská činnost obyvatelstva.


Celý text článku si můžete přečíst ZDE.


_________________

(1) Vavrdová A.: Kapitoly z didaktiky vlastivědy. Olomouc, PdF UP, 2003, s. 40.

Karel Starý at al.: Profesní rozvoj učitele – návrhy pedagogických pracovníků

středa 28. listopadu 2012 · 0 komentářů

Cílem knihy je přispět k odborné diskusi o kvalitě práce učitelů aktuálními informacemi o různých cestách jejich profesního rozvoje. Panuje shoda, že kvalitní přípravné vzdělávání může zajistit dobrý základ pro výkon učitelské profese, ale skutečného mistrovství lze dosáhnout až v průběhu profesní dráhy.


Zdroj: Karel Starý, Dominik Dvořák, David Greger, Karolína Duschinská: Profesní rozvoj učitele. Podpora učitelů pro zlepšování výsledků žáků. Praha, Karolinum 2012. ISBN 978-80-246-2087-9


V zahraničních výzkumech, jejichž přehled mimo jiné najdete v této knize, se již delší dobu ozývá volání po tom, aby se účinky profesního rozvoje učitelů posuzovaly podle skutečných dopadů na výsledky jejich pedagogické práce. Informace o aktivitách profesního rozvoje učitelů v České republice jsou bohužel fragmentární, často chybí mezinárodní srovnání a pokud už nějaké existují, je jim věnována nedostatečná pozornost ze strany vzdělávací politiky. Spatřujeme v tom i jednu z možných příčin klesajících výsledků českých žáků v mezinárodních šetřeních.

Cílem knihy je přispět k odborné diskusi o kvalitě práce učitelů aktuálními informacemi o různých cestách jejich profesního rozvoje. Panuje shoda, že kvalitní přípravné vzdělávání může zajistit dobrý základ pro výkon učitelské profese, ale skutečného mistrovství lze dosáhnout až v průběhu profesní dráhy. Absence systematické podpory v profesním vzdělávání a jasných profesních perspektiv v podobě kariérního řádu nevytváří motivující prostředí pro profesní růst. Ukazuje se také, že tradiční pojetí profesního vzdělávání formou absolvování různých školení a kurzů je v současnosti doplňováno o nové formy, jako jsou sdílený odborný diskurs na pracovišti, mentoring či řízené samostudium, které čerpají z reflexe profesních zkušeností.

Na základě analýzy sekundárních i dílčích primárních pramenů si dovolujeme v závěru vyslovit určitá doporučení, na co by se v profesním rozvoji učitelů měl klást větší důraz a jaké formy podpory by to umožnily. Vhodnou kombinací vnější podpory učitele a vnitřní zodpovědnosti učitele za vlastní profesní zrání a předávání profesních zkušeností lze zvýšit kvalitu práce učitelů.


Shrnutí návrhů pedagogických pracovníků ke zkvalitnění profesního růstu (str. 109–110)


Hlavní výzkumná zjištění
– Metodická podpora je převážně ztotožňována s dalším vzděláváním učitelů. Dalšími významnými formami podpory je poradenství a vzájemný odborný diskurz učitelů.
– Deklarovaný zájem o další vzdělávání je u většiny učitelů vysoký. Učitelé chápou další vzdělávání jako součást svého profesního i osobního rozvoje a někteří jsou mu ochotni věnovat část svého volného času i se finančně spolupodílet na nákladech.
– Nabídka programů dalšího vzdělávání učitelů je značná, ale převažují krátkodobé akce bez systémového propojení, některé oblasti vzdělávání nejsou nabídkou pokryty. To je v rozporu se zjištěním, že efektivní jsou dlouhodobé programy (lze uvést údaj průměrně 50 kontaktních hodin). Nabídka a dostupnost studijních programů pro doplnění pedagogické kvalifikace je omezená a z pohledu ředitelů nedostačující.
– Metodickou podporu je potřeba rozvíjet vyváženě jak z interních zdrojů (koncept učící se školy), tak pomocí zdrojů externích (vzdělávání na zakázku, poradenské služby).
– Ve vzdělávacím systému jsou pociťovány vážné strukturální nedostatky, které brání profesnímu rozvoji učitelů. Mezi ně patří absence kariérního systému, neexistence koncepce a funkčního systému
dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, zrušení struktury okresních a krajských metodických sdružení, omezené prostředky na odměňování pedagogických pracovníků apod.
– Jako účinné formy metodické podpory uvnitř školy byly identifikovány kolegiální hospitace, aktivní činnost předmětových komisí, pomoc uvádějících učitelů začínajícím učitelům, přímé vzdělávání
kolegů např. v ICT nebo cizím jazyce.
– Optimálními aktéry externí metodické podpory učitelů jsou odborníci, kteří dlouhodobě spolupracují se školou a dobře znají učitele i žáky.


Doporučení vyplývající z výzkumných zjištění
– Profesní rozvoj učitelů by měl být přijímán jako klíčový nástroj ke zkvalitnění výsledků vzdělávacího systému a měl by být náležitě podporován odborně, legislativně i finančně.
– Umožnit, aby vzájemné vzdělávání ve škole bylo zrovnoprávněno s externím (legislativa, odměňování, hodnocení ČŠI apod.).
– Zajistit podmínky pro fungování metodické podpory uvnitř školy (výchovné poradenství, činnost předmětových komisí, metodických sdružení a uvádějících učitelů).
– Vytvořit funkční systém dalšího vzdělávání, který bude dobře propojen s kariérním systémem a bude motivovat učitele k profesnímu růstu.
– Prohloubit spolupráci s fakultami připravujícími budoucí učitele.
– Používat k metodické podpoře učitelů moderní technologie – např. videozáznamy vyučovacích hodin.
– Zvážit zapojení pomocného personálu a dobrovolníků, studentů, důchodců či dalších osob, aby se učitelé mohli věnovat především odborné práci.
– Poskytnout učitelům možnost ucházet se formou soutěže v určité fázi své kariéry o tvůrčí volno, které by mohli využít ke specifickým formám profesního rozvoje.


Knihu si můžete objednat ZDE.

Pražský studentský summit připravuje studenty na budoucnost

úterý 27. listopadu 2012 · 0 komentářů

V sobotu 10. 11. proběhlo první přípravné setkání XVIII. ročníku Pražského studentského summitu, unikátního vzdělávacího projektu. Na Vysoké škole ekonomické v Praze se tak prvně sešlo přes 300 studentů středních a vysokých škol z celé České republiky. Hlavním hostem setkání byl pan Jan Urban a před studenty vystoupila i Kateřina Werkman, Kryštof Kozák a mnoho dalších odborníků na mezinárodní vztahy.

„Podobné vzdělávací projekty jsou ve světě běžné, Pražský studentský summit je však unikátní svou velikostí, ale také univerzálním záběrem,” komentoval přínos projektu zástupce hlavního koordinátora Dominik Židek v návaznosti na hlavní letošní myšlenku Summitu, připravit studenty na budoucnost, ať už bude jakákoliv. Záštitu nad celým ročníkem převzal ministr školství, mládeže a tělovýchovy Petr Fiala.

Během dopoledního programu vynikla především interaktivní přednáška bývalého disidenta, dnes novináře a pedagoga Jana Urbana, který se studenty diskutoval o budoucnosti demokracie v dnešním světě. Oblíbenost tohoto vystoupení kvituje i Jáchym Vintr, zástupce Číny v Hospodářské a sociální radě: „Nejvíce se mi líbila přednáška hlavního hosta, protože byla přímočará a šla přímo do jádra věci.“ Studenti se pak zúčastnili regionálních seminářů, kde měli možnost debatovat například s Kryštofem Kozákem z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, Kateřinou Werkman z Metropolitní univerzity Praha či Vítem Dostálem z Asociace pro mezinárodní otázky a mnohými dalšími o současných problémech v jednotlivých částech světa.

V odpolední části programu se účastníci rozdělili do menších skupinek v jednotlivých mezinárodních organizacích dle zastupovaných států. Program spočíval především v seznamovacích hrách, úvodech do problematiky agendy a v praktických činnostech. Studenti se dozvěděli jak kriticky pracovat s informačními zdroji a rozeznávat jejich důvěryhodnost, jak správně vystupovat a mluvit před publikem nebo jak kriticky myslet.

Celá akce byla pokrývána v reálném čase na sociálních sítích. Především na Twitteru se pod #studentsummit mohli delegáti i všichni ostatní uživatelé sítě dozvědět, co se zrovna v děje v různých částech Summitu. Projekt tak sleduje nejnovější trendy v komunikaci 21. století.

Pro více informací navštivte www.studentsummit.cz

Výzkum výuky soudobých dějin

pondělí 26. listopadu 2012 · 0 komentářů

Výuku dějepisu a zvláště soudobých dějin považuje Ústav pro studium totalitních režimů za jeden z nejdůležitějších okruhů své veřejné působnosti. Letos připravil ve spolupráci s agenturou Factum Invenio výzkum, který podobu výuky soudobých dějin na českých školách podrobně zkoumá na vzorku téměř 1600 učitelů dějepisu na ZŠ a SŠ.


Výzkumné otázky vycházejí z tradovaného obrazu učitelů dějepisu:
– Období po roce 1945 se neučí.
– Vůči inovativním metodám výuky panuje mezi učiteli nepřekonatelný odpor.
– Učitelé nic pro svůj další rozvoj nedělají.
– Učitelé se bojí aktualizovat a provazovat tak historickou látku se současným světem.
– Učitelům chybí jasnější výklad minulosti.
– Dějepis má nedostatečnou časovou dotaci.
– Hlavním cílem pro většinu učitelů je naučit děti fakta

Prezentaci Dějepis a jeho kontext ve světle výzkumu najdete ZDE

Je potěšitelné, že mnohá zjištění již tento obraz nepotvrzují. O tom podrobně informuje výzkumná zpráva Stav výuky soudobých dějin.

Hlavní zjištění:
– Učitelé považují za hlavní cíle výuky dějepisu: zejména naučit žáky vyhledávat a zpracovávat informace, umět obhájit svůj názor a vést smysluplnou diskusi.
– Téměř 90 % učitelů přihlíží při své výuce k aktuálním událostem.
– Mezi tři nejvíce využívané zdroje pro přípravu výuky patří učebnice, internet a dokumentární filmy.
– Mezi tři nejvíce využívané výukové materiály patří pracovní listy, dokumentární a rozhlasové pořady a odborné knihy.
– Jako nejvýznamnější zábrany pro využívání materiálů se učitelům jeví nedostatek času na vyložení látky a na vyhledávání těchto materiálů. Přes 40 % kantorů se domnívá, že žáci o výukové materiály nemají zájem.
– Učitelé by při výuce rádi více využívali vzpomínky pamětníků, archivní materiály a dokumentární a rozhlasové pořady. Z pomůcek by chtěli více využívat interaktivní internetové prezentace, materiály na DVD a dobové materiály.
– Dvě třetiny oslovených učitelů se domnívají, že by se výuce moderních dějin mělo věnovat více času než dnes.
– Pedagogové se v rámci výuky soudobých českých dějin nejvíce věnují tématům přelomových let 1968 a 1989 a také výkladu politických procesů z padesátých let dvacátého století.

Výzkumnou zprávu si můžete přečíst ZDE.

Pokud postrádáte výukové materiály k soudobým dějinám, na webu Ústavu pro studium totalitních režimů jich najdete celou řadu.

Domov je doma!

sobota 24. listopadu 2012 · 0 komentářů

Společnost pro ranou péči, o. s., letos pořádá už pátý ročník osvětové kampaně Týden rané péče, jejímž cílem je informovat širokou veřejnost o službách rané péče rodinám, které vychovávají dítě s postižením. Týden rané péče 2012 proběhne od 26. listopadu do 2. prosince

„Zdravotní postižení dítěte zasáhne jako blesk do osudu celé rodiny a životy všech jejích členů se otočí nejméně o 180 stupňů. A právě na rodině nejvíc záleží, jak kvalitní život dítě s postižením prožije,“ říká Martina Dunděrová, ředitelka Společnosti pro ranou péči.

Kampaň proběhne v médiích, v rámci výstav, koncertů, zážitkových programů, seminářů pro odborníky i širokou veřejnost, telefonického a on-line poradenství, přednášek a diskusí s odborníky v rámci celé České republiky a zejména na webových stránkách www.ranapece.cz.

„Chceme upozornit širokou veřejnost na to, že rodiče s dětmi s postižením si zaslouží pozornost a podporu společnosti a že právo dětí s postižením na rodinný život je ohroženo a je třeba jej aktivně naplňovat,“ dodává Martina Dunděrová.


Nejvýznamnější aktivity, které proběhnou v Týdnu rané péče 2012

PRAHA
26. 11. 2012: tisková konference k Týdnu rané péče (od 9,30 do 10,30 hod.) a zážitkový seminář „Nevidím“ (od 10,30 do 19,00 hod.), Galerie GUD, Nám. Franze Kafky 24/3, Praha 1
29. 11. 2012 od 16,00 hod. do 19,00 hod. – seminář pro veřejnost (MUDr. František Koukolík – přednáška „Oči, srdce, maminka“, Terezie Hradilková – Společnost pro ranou péči), místo konání bude upřesněno

OSTRAVA – 28. 11. 2012, začátek od 18,00 hod. – multižánrový koncert pro ranou péči (Café Industrial + Radek Pastrňák a další hosté), Klub Parník, Sokolská tř. 26, Ostrava

OLOMOUC – 26. 11. 2012 od 9,00 do 19,00 hod. – informační road show „Raná péče on the road“, 3 posádky odborníků na ranou péči Společnosti pro ranou péči navštíví vybraná města v Olomouckém, Pardubickém a Zlínském kraji – časový harmonogram bude upřesněn

ČESKÉ BUDĚJOVICE – 30. 11. 2012, začátek od 19,00 hod. – benefiční koncert a křest knihy Naše cesta ( hostem Ivo Šmoldas), Taneční prostor Kredance, Riegrova 51, České Budějovice

BRNO – 27. 11. 2012, od 9,00 do 16,00 hod. – den otevřených dveří střediska Společnosti pro ranou péči Brno, Nerudova 7, Brno


Úplné informace o akcích pořádaných v rámci letošního Týdne rané péče naleznete na stránkách Společnosti pro ranou péči www.ranapece.cz nebo prosím kontaktujte Metodické centrum SPRP, tel.: 777 235 630

Linda Švrčinová: Proč mají učitelé číst knihu o dětech v náhradní rodinné péči?

· 0 komentářů

Knižní novinkou v oblasti problematiky náhradní rodinné péče se v roce 2012 stala publikace Dagmar Zezulové Pěstounská péče a adopce. Dagmar Zezulová, jejíž jméno je interesované veřejnosti známo především díky občanskému sdružení Děti patří domů, je lékařka a především matka a pěstounka. A z knihy je tato její životní role velmi zřejmá.

Knihu vydalo pražské nakladatelství Portál (Dagmar Zezulová: Pěstounská péče a adopce. Praha, Portál 2012, 197 s., ISBN 978-80-262-0065-9.). Text publikace je členěn do 19 kratších kapitol, které se zabývají motivací k náhradnímu rodičovství, příchodem dítěte do pěstounské (případně osvojitelské) rodiny, obzvláště závažnou problematikou ústavní deprivace a násilné rodinné historie dítěte. Otevírají otázky jiné etnické příslušnosti dítěte, handicapu, kontaktu s biologickou rodinou, rodičovské únavy. Zaměřují se také na často opomíjený názor již dospělých dětí, které vyrostly v pěstounské péči. Zmiňuje také aktuálně nové formy náhradní rodinné péče.

Nutno podotknout, že se nejedná o odbornou monografii. Již samotný pojem odborná monografie mnoho čtenářů od čtení knih zrazuje. Jedná se o velmi citlivou a laskavou knihu zkušeností s výchovou dětí, jež nejsou, a přesto jsou „vaše“. Velmi čtivá publikace popisuje aspekty života s přijatými dětmi, předává čtenáři zážitky a problémy běžného života náhradních rodin. Autorka se nevyhýbá citlivým tématům, která aktuálně tíží snad všechny pěstounské a osvojitelské rodiny, a to obzvláště otázkám, jak se vyrovnat s handicapem přijetého dítěte, jeho etnickou odlišností, jak spolupracovat s biologickými rodiči, jak jednat s dětmi deprivovanými a mnohými dalšími.

Ačkoliv je publikace primárně určena čtenáři zvažujícímu péči nebo již pečujícímu o děti, které se ocitly v tíživé životní situaci, spatřujeme její uplatnění i v širším okruhu čtenářů. Obzvláště u profesí pracujících s dětmi z náhradní rodinné péče považujeme za nutné, aby se snažily porozumět jejich specifikům, zvláštnostem projevů a chování, jejich odlišnosti. Přínos knihy tkví v předání přímé zkušenosti čtenáři a zprostředkování zážitků a problémů běžného života náhradní rodiny. Situace autorkou popisované jsou pro běžného rodiče neznámé, často hraničí až s nepochopitelností. Čtenáři je však tímto způsobem vysvětlena odlišnost dětí, které přišly o možnost vyrůstat v péči milujících rodičů.


Objednat si knihu můžete ZDE nebo ZDE.

Martin Macháček: Řekněme to natvrdo – škola se neobejde bez drilu, bez učení nazpaměť a bez kázně

pátek 23. listopadu 2012 · 0 komentářů

Ale s dvěma výhradami: Za prvé, jde o pouhé prostředky, nástroje, ne cíle – jejich užití je rozumné, jen když jimi dosahujeme rozumných cílů. A za druhé, jsou to nástroje nebezpečné jako skalpel – když je užíváme neopatrně, můžeme toho spoustu pokazit.


Zdroj: Martin Macháček, blog autora 4. 9. 2012


Dril, memorování a kázeň musí žáky bavit tak, že ani nepoznají že jde o dril, že se učí nazpaměť nebo že dodržují kázeň. Používání takových prostředků vyžaduje od učitele cit, inteligenci a zkušenost; a aby se lidé s těmito vlastnostmi hrnuli do učitelského povolání, k tomu je třeba, aby bylo úplně jinak placeno než dnes.

„Drilem“ budeme rozumět nácvik automatického chování, nácvik rutiny, tj. dovednosti, kterou vykonáváme podle daných pravidel a o které nepřemýšlíme…

…Proč se škola neobejde bez drilu? No protože drilem je například nácvik čtení, psaní a počítání; a dovedete si představit školu, která se bez nácviku těchto dovedností obejde?

Drilem je učení se cizímu jazyku, stejně jako nácvik řízení auta, pilotáže letadla nebo třeba výcvik zedníka v zateplování budovy. Drilem je nácvik psaní na klávesnici všemi deseti stejně jako nácvik fotbalu nebo hry na hudební nástroj.

Když prvňáček začíná psát, musí myslet na každý tah, dívá se, jak to písmenko paní učitelka předkreslila, až mu samým napětím jazýček z pusy vylézá. Po letech drilování o tvaru písmenek vůbec neuvažuje a prostě píše. Když začíná psát samostatné věty, musí ještě přemýšlet a v každém jednotlivém případě se rozhodnout, jestli napsat i nebo y, jestli s nebo z, kde se dělá čárka a kde ne; při rozhodování používá pomůcky jako vybraná slova a tvrdé a měkké souhlásky. Po letech drilování by měl psát pravopisně, gramaticky i stylisticky správně bez jakéhokoliv přemýšlení a bez pomůcek…

… Do školy nepatří neúčelný dril – mechanický nácvik dovedností, které žákovi nebudou k žádnému užitku. Rozlišit mezi drilem účelným a bezúčelným, užitečným a zbytečným, to je zásadní otázka, o které by měli učitelé, odborníci, ale vlastně i všichni vzdělaní lidé přemýšlet a diskutovat a v které by se měli dohodnout na nějakém pro většinu přijatelném stanovisku. Skutečnost je od tohoto ideálu dost vzdálená; názory učitelů a odborníků se spíš polarizují, než aby se sbližovaly, a vzdělaní laici se k těmto otázkám moc nevyjadřují.

Kromě toho, že dril musí být účelný, musí být také svým způsobem příjemný. Není-li tato podmínka splněna, je-li dril vynucován jako nepříjemná povinnost, pak je mnohem méně efektivní, tj. k získání stejně zafixované automatické dovednosti je třeba mnohem víc času a úsilí. Už jsem psal, jaké nároky klade tento požadavek „příjemnosti drilu“ na učitele.

Cílem tohoto blogu je připomenout, že i nejmodernější vzdělávání se bez některých tradičních, byť zdánlivě kontroverzních prostředků neobejde. O dalších dvou, totiž o paměťovém učení a o kázni, napíšu zase příště.


Celý text najdete ZDE.

Jana Hrubá: Gordický uzel zjišťování kvality vzdělávání

čtvrtek 22. listopadu 2012 · 0 komentářů

Velmi zajímavý a hojně navštívený kulatý stůl SKAV a EDUin 19. 11. 2012 „Jaká má být úloha ČŠI – podpora učitelů, nebo kontrola škol?“ zvýraznil potřebu koncepčního rozhodování o systému vzdělávání a znovu upozornil na některé důsledky Dobešovy „střelby od boku“.

Po dlouhé době panovala již podruhé v sále vstřícná atmosféra vedená zájmem o problémy a jejich možná řešení. V panelu seděli náměstci ministra a ústřední školní inspektorky, akademik a dva ředitelé, v auditoriu ředitelé a učitelé, odboráři, inspektoři, úředníci a další zájemci. Tento vzájemný tok informací bývalý ministr Dobeš naprosto přerušil. Všichni kvitovali jeho obnovení s povděkem.


Co říká Zpráva OECD o hodnocení vzdělávání – Česká republika 2012

Externí hodnocení prováděné ČŠI je převážně hodnocením dodržování právních náležitostí, případně způsobů, jakými je naplňován školní vzdělávací program, a ověřováním, jak tento program odpovídá příslušnému rámcovému programu. Zajišťování odpovědnosti se tak spíše soustřeďuje na dodržování zákonných norem než na podporu školám v procesu zlepšování. Radí se pouze „slabším“ školám, které jsou identifikovány na základě toho, že nesplňují zákonem dané minimální standardy. Není kladen dostatečný důraz na strategie zaměřené na podporu zlepšování kvality výuky a učení a dosahování lepších výsledků žáků včetně zlepšování práce a výsledků těch škol, které to nejvíce potřebují. (Str. 128–129)

Proces externího hodnocení, které provádí ČŠI, by se měl více zaměřit na zkvalitňování práce škol a odklonit se od současného modelu, který je postaven na „dodržování předpisů“. To by znamenalo, že by ČŠI doporučovala kroky ke zlepšování všem hodnoceným školám a nesoustřeďovala by se pouze na ty, které vykazují nižší úroveň. (Str. 135)

Zprávu si můžete stáhnout ZDE.


Otázek je víc

O průběhu debaty u kulatého stolu si budete moci podrobně přečíst ve výstupu na webu SKAV. Zaujalo mne, že v mnoha příspěvcích se stále silněji vynořovala potřeba systémového řešení následujících (již dlouho neřešených) otázek:
– Jak dosáhnout shody na cílích vzdělávání?
– Kdo bude definovat kvalitu vzdělávání?
– Kdo zformuluje kritéria a standardy?
– Kdo a jak bude kvalitu zjišťovat?
– Kdo a jak poskytne školám podporu?
– Kdo bude systematicky zajišťovat další vzdělávání učitelů?

Řada kroků ministra Dobeše (i některých projektů) bylo izolovaných, některé šly dokonce proti vytvoření systému a doporučením zprávy OECD.

Národní program vzdělávání, který by zastřešoval jednotlivá kurikula stanovením společných cílů vzdělávání, chybí dodnes (konstatoval to i náměstek ÚŠI Ondřej Andrys). Neexistuje ani shoda na tom, co je kvalitní vzdělávání. Nemáme tudíž stanovena kritéria.

Standardy, tak vychvalované ministrem Dobešem, vznikaly improvizovaně a odděleně v náhodně sestavených skupinách jen pro pár předmětů.

Ústav pro informace vzdělávání byl z důvodů šetření „optimalizován“ pod Českou školní inspekci a jeho činnost se zcela rozplynula až na to, že někteří bývalí pracovníci se podílejí na mezinárodních šetřeních a statistika přešla v redukované podobě na MŠMT. Přitom zpráva OECD vytýká České republice neexistenci národního monitorovacího systému a komplexního informačního systému pro vzdělávací instituce.

Projekt NIQES, jehož hlavním cílem je vybudovat univerzální elektronický systém umožňující kdykoli realizovat sběr dat, byl svěřen inspekci. Je otázka, zda je k tomu nejlépe kvalifikovaná a zda přesunutí veškerých evaluačních aktivit pod ČŠI nepředstavuje přílišné soustředění „moci“ na jednom místě. Model, kdy jedna instituce vykonává hodnocení škol, měření výsledků vzdělávání a ještě mezinárodní srovnávací studie, je v mezinárodním kontextu krajně neobvyklý.

Inspektoři, kteří by měli napomáhat zlepšování kvality, byli „cepováni“, aby se drželi pouze litery zákona a papírů. Je otázka, jak rychle by se dokázali přeškolit na činnost poradenskou. Přitom kdo jiný má takový přehled o příkladech dobré praxe ve výuce jako inspektoři?

Vlastní hodnocení školy, na které zpráva OECD klade důraz, bylo podle náměstka Fryče „upozaděno“ zrušením povinnosti psát hodnotící zprávu, což si někteří ředitelé nesprávně vyložili jako zrušení autoevaluace školy. Fryč autoevaluaci považuje za „významný nástroj pro hodnocení kvality vzdělávání“.

Zůstává otázkou, kdo bude zajišťovat systematické další vzdělávání učitelů, počítá-li se se zrušením Národního institutu pro další vzdělávání (byť můžeme k jeho činnosti mít i výhrady). Jestliže pedagogické fakulty vždy nedovedou připravit budoucí učitele pro kvalitní výuku, jak to dokážou v dalším vzdělávání? A v jakém systému? Další vzdělávání by také bylo učitelům stále vzdálenější.


Jaká bude Strategie 2020?

Titulní otázka kulatého stolu, jakou roli bude hrát do budoucna Česká školní inspekce, je otázka důležitá, ale dílčí. Musí být řešena v systému a provázanosti se všemi dalšími otázkami. Ministerstvo školství nyní pracuje na Strategii vzdělávání do roku 2020 – nové Bílé knize. Doufejme, že se nám v ní bude snažit dát na všechny uvedené otázky odpověď. A nejen na ně.


Zdroj: Santiago, P., et al. (2012), OECD Reviews of Evaluation and Assessment in Education: Czech Republic 2012, OECD Publishing.


Zvukový záznam kulatého stolu a prezentace najdete na www.skav.cz