Jana Hrubá: Nastává čas pro sebehodnocení?

středa 27. května 2020 · 0 komentářů

S postupujícím časem se v médiích objevují stále častěji výzkumy a průzkumy z oblasti on line vzdělávání, zkušenosti ředitelů, učitelů i rodičů s jeho zaváděním i zamyšlení, co by mělo nastat, až koronavrová krize skončí.

Generál Petr Pavel nedávno kdesi napsal: „Měli bychom využít tento oddechový čas, kdy je epidemie na ústupu, pro zlepšení toho, co fungovalo hůř, než bychom si přáli, abychom byli dobře připraveni, než přijde druhá vlna.“ Všechny nečekané události vždy ověřují připravenost. Nejen v armádě a ve strukturách státu. Také ve školách. Vždy lépe obstojí ti připravenější.

Abychom mohli tuto nečekanou zkušenost opravdu zhodnotit, musíme mít s čím porovnat stav předtím a poté. Dobře se dá využít mezinárodní výzkum TALIS 2018, který mapuje zkušenosti, názory a postoje učitelů a ředitelů v porovnání 48 států.

Proč připomínám tento výzkum? Výrazně se tam objevuje nízká sebedůvěra českých učitelů. Jejich pocit připravenosti na zvládnutí obsahu předmětu a didaktiky od roku 2013 dokonce poklesl. Necítí se dost připraveni na výuku různě nadaných žáků (dokonce jen 34 %!), ale i na chování žáků, vedení třídy, sledování pokroku žáků a využívání ICT (jen 47 %!) Nemluvě o připravenosti na motivování žáků, jejich vedení ke kreativitě, kritickému myšlení, samostatné práci, k řešení problémů a připravenosti na projektovou výuku.

Nemůžeme se tedy divit, že v čase koronaviru nezvládli všichni ředitelé a učitelé on line výuku stoprocentně, že nedokázali podchytit, motivovat a netradičně hodnotit všechny žáky. Naopak si myslím, že mnoho škol obstálo vzhledem k uvedenému pocitu nepřipravenosti velmi dobře. Ti, kteří dokázali komunikovat navzájem, s rodiči i žáky, spolupracovat, pomáhat si a rychle se učit jeden od druhého, novou situaci zvládli. (Možná to souvisí s pozitivním dopadem zpětné vazby, mentoringu a profesního rozvoje – i to se ve výzkumu TALIS objevuje.) Jejich sebedůvěra může výrazně vzrůst.

Pravdivé sebehodnocení by teď mělo rychle nastat na všech úrovních – u jednotlivých učitelů, vedení škol, celých sborů, zřizovatelů i představitelů státu. Měli bychom se ptát na názor i žáků a rodičů. Zvládli jsme všichni všechno dobře? Byli jsme na nenadálou situaci dobře připraveni po stránce koordinace, technické i lidské? Co způsobovalo, že to někde drhlo?

Vlastně jde o připravenost na změnu. Svět kolem nás se mění nesmírně rychle a nikdo neví, jaká překvapení nám vliv člověka, techniky a reakce přírody ještě mohou přichystat. Mnoho autorů dnes píše o tom, že bychom se neměli vracet k navyklým pořádkům a přístupům. Souhlasím – měli bychom zhodnotit dobré zkušenosti, využít je a doplnit své dovednosti. Pak můžeme hledět do budoucnosti s větší sebedůvěrou, že dokážeme zvládnout změny a naplnit své poslání.