DVD To nejlepší z Jednoho světa na školách

pátek 29. dubna 2011 · 0 komentářů

Jeden svět na školách vstupuje do 10. roku existence, učitelům nabízí výběrové DVD zdarma.

Vzdělávací program Jeden svět na školách, poskytující školám dokumentární filmy a doprovodné metodické pomůcky k výuce aktuálních témat současného světa a novodobé historie, letos vstupuje do 10. roku existence a při té příležitosti pro pedagogy připravil výběrové DVD To nejlepší z jednoho světa na školách.

DVD je k dispozici zdarma a je určeno jak pro učitele ze ZŠ, SŠ a pedagogických fakult VŠ, kteří jsou v programu již zapojeni, tak i těm, kteří se s ním setkávají poprvé. DVD obsahuje dokumentární filmy, sociální spoty, aktivity do vyučování, informace k tématům jednotlivých titulů, rady a doporučení pro práci s audiovizuálními materiály či komentář od režiséra, učitele a studenta.

DVD si mohou učitelé objednat jak pro sebe, tak i pro své další dva kolegy. Více informací o DVD, včetně možností objednávky, naleznete ZDE. Bližší podrobnosti k programu Jeden svět na školách jsou pak k dispozici ZDE

Autonomie, odpovědnost, kvalita

středa 27. dubna 2011 · 0 komentářů

Stálá konference asociací ve vzdělávání ve spolupráci se Senátem Parlamentu ČR a o. p. s. Pomáháme školám k úspěchu pořádá konferenci Autonomie, odpovědnost, kvalita s podtitulem Hledáme pro české školy cestu k úspěchu.


Konference se uskuteční v pátek 13. května 2011 od 9:45 do 15:00 v prostorách Hlavního sálu Valdštejnského paláce, Praha 1.

Cíle konference:
1. Informovat o studiích McKinsey & Company, které obsahují doporučení opřená o zkušenosti úspěšných vzdělávacích systémů v zahraničí.
2. Diskutovat o systémových formách pomoci školám, které účinně povedou ke zlepšení výsledků vzdělávání našich žáků.
3. Vést diskusi nad tím, jak najít rovnováhu mezi dosaženou autonomií škol a jejich odpovědností.
4. Podpořit tezi, že je důležité nejen, CO se má udělat, ale hlavně JAK, aby se naše vzdělávací výsledky přestaly zhoršovat.

Konference je určena především zástupcům:
– Parlamentu ČR;
– ministerstev a jejich přímo řízených organizací;
– České školní inspekce;
– veřejné správy na celostátní, regionální a lokální úrovni;
– vedení škol a školských zařízení;
– univerzit;
– asociací v oblasti vzdělávání.

Přihlásit se můžete online ZDE.

Program konference si můžete stáhnout ZDE.

Michal Kolář: Nová cesta k léčbě šikany

úterý 26. dubna 2011 · 0 komentářů

Nakladatelství Portál zve rodiče, učitele i všechny další zájemce na besedu s Michalem Kolářem, předním odborníkem na šikanu, na Mezinárodním knižním veletrhu Svět knihy v sobotu 14. 5. 2011 v 10 hod. v Autorském sále na Výstavišti Praha – Holešovice. Zároveň zde bude představena kniha tohoto autora – Nová cesta k léčbě šikany.

Kniha přináší nové poznatky o školní šikaně a nové metody jejího řešení. Je zde srozumitelně, krok za krokem a prostřednictvím řady případů osvětlována účinná a minimálně riziková cesta k léčbě šikanování, jejímž základem jsou metody vnitřní diagnostiky a alternativní nápravy, které respektují vývojová stadia a různé formy šikanování. Pozornost autora se obrací také na nové skutečnosti, jako je kyberšikana, šikana učitelů, projevy šikany v mateřských školách. Jedna kapitola je věnována rodičům, kteří hledají pomoc při šikanování svých dětí. 

Autor navazuje na svou úspěšnou knihu Bolest šikanování (2005), která se stala učebnicí na vysokých školách a zároveň si získala zájem široké veřejností. Knihu ocení učitelé, vychovatelé, psychologové, sociální pracovníci, rodiče, studenti pedagogiky.

Dr. Michal Kolář, etoped a psychoterapeut, se dlouhodobě zabývá problematikou šikanování. V této oblasti spolupracuje s MŠMT ČR na koncepci prevence. Je autorem řady publikací o sociopatogenních jevech.


Objednat si knihu můžete ZDE nebo ZDE.

Děti pomáhají zvýšit bezpečnost v okolí své školy

pátek 22. dubna 2011 · 0 komentářů

Rekordních dvanáct škol ze šesti krajů uspělo v letošním roce se svou žádostí o podporu bezpečných cest. Na ochranu dětí před dopravními nehodami a podporu šetrných způsobů cestování jim Nadace Partnerství rozdělí v programu Na zelenou celkem 1 milion korun. Umožní tak, aby děti samy poukázaly na nebezpečná místa, která musí na své cestě do školy překonávat.

O podporu v programu Na zelenou Nadace Partnerství mají školy i další školská zařízení velký zájem. „Letos jsme obdrželi 32 žádostí z celé České republiky. Všechny je posoudila odborná grantová komise a vybrala dvanáct nejkvalitnějších, mezi které rozdělí Nadace Partnerství celkem 1 milion korun. Jedná se o školy v Jihomoravském, Jihočeském, Zlínském, Libereckém, Královéhradeckém kraji a na Vysočině,“ uvádí Radek Patrný z Nadace Partnerství.

Jedinečností grantového programu Na zelenou je klíčová role dětí, které samy vyznačují do školní mapy nebezpečná místa na cestě do školy a navrhují, co s nimi. Zapojení žáků do školního projektu bezpečných cest je velmi důležitou a atraktivní formou realizace dopravní výchovy ve školách. Aktivity se často prolínají několika vzdělávacími oblastmi a nabízejí tak žákům ucelený pohled na šetrnou dopravu, který v tomto pojetí zatím v ČR nemá obdoby,“ říká o programu členka grantové komise Vladimíra Neklapilová z MŠMT.

Na základě školní mapy zpracuje dopravní odborník dopravně-inženýrskou studii s návrhy, jak dopravní bezpečnost v okolí školy zvýšit. Studii poté žáci předají zástupcům obce a policie. Cílem je, aby zastupitelstva obcí uvolnila na konkrétní navržená řešení prostředky ze svých rozpočtů. „Školy realizují také celou řadu drobných opatření na podporu šetrné mobility. Patří k nim výstavba přístřešků či stojanů na kola, organizace různých soutěží a dnů s dopravní tematikou nebo zpracování školních plánů mobility,“ upřesňuje Radek Patrný a dodává, že více informací je k dispozici na www.nazelenou.cz.

Generálním partnerem programu Na zelenou je finanční skupina AXA, novým partnerem je společnost 3M Česko a záštitu poskytují Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvo dopravy. „Máme za sebou již čtyři roky společného působení a mohu říci, že spolupráce s Nadací Partnerství na tomto projektu splnila naše očekávání. Program Na zelenou je pro naše klienty jasným důkazem, že AXA je společensky zodpovědnou společností všude tam, kde působí,“ říká Marek Zeman, ředitel PR a komunikace finanční skupiny AXA.


Kontakt:
Ing. Radek Patrný, Nadace Partnerství, tel.: 274 816 727, mobil: 774 676 139, e-mail: radek.patrny@nap.cz
 

Přehled všech podpořených projektů ZDE.
Příklad školní mapy ZDE.
Příklady dopravně-inženýrských studií ZDE.

Školy už odevzdaly k recyklaci téměř 800 tun drobného elektroodpadu a baterií

čtvrtek 21. dubna 2011 · 0 komentářů

Recyklohraní je školní recyklační program pod záštitou MŠMT České republiky, jehož cílem je prohloubit znalosti žáků v oblasti třídění a recyklace odpadů a umožnit jim osobní zkušenost se zpětným odběrem baterií a použitých drobných elektrozařízení. V současnosti je do projektu zapojeno 2318 mateřských, základních a středních škol.

Mateřské, základní a střední školy zapojené ve vzdělávacím programu Recyklohraní už odevzdaly k recyklaci 785 tun baterií a drobných elektrozařízení. Ke zpracování se jen v loňském roce dostalo také téměř 16 500 televizí a monitorů. Podle organizátorské společnosti ASEKOL díky vytříděným televizím a monitorům školy například uspořily tolik vody, kolik spotřebují za den obyvatelé Kladna a Chomutova dohromady, nebo zamezily vzniku 2 500 tun nebezpečného odpadu. Nejúspěšnější školou z hlediska sběru drobného elektra je ZŠ a MŠ Habry, jejíž žáci už dokázali vytřídit přes 21 tun elektroodpadu. Nejlepší ve sběru baterií je ZŠ Přepychy s 3 333 kg. Prvenství v oblasti soutěží a kvízů patří ZŠ Záboří nad Labem, kde již dokázali nastřádat 10 135 bodů.

České základní, mateřské a střední školy už třetím rokem třídí elektroodpad a baterie v rámci programu Recyklohraní. Aktivita škol každým rokem vzrůstá. Celkem 2 318 ústavů z celé ČR loni dokázalo vytřídit o 80 % televizí a monitorů více než v roce 2009, mimo jiné i při obměnách zařízení v počítačových učebnách. Díky společnosti Asekol, která se v Recyklohraní stará o sběr a osvětu na téma elektrooodpad, školy nyní přesně vědí, jak jejich snažení prospělo životnímu prostředí. „Ve spolupráci s kompetentními odborníky se nám podařilo vytvořit studii, díky níž jsme schopni přesně vypočítat přínosy recyklace televizí a monitorů pro životní prostředí. Na základě studie jsme se rozhodli pro obce a následně i školy vypracovat tzv. Environmentální vyúčtování za loňský rok. Je to další nástroj, jak motivovat žáky k třídění elektroodpadu,“ říká Hana Ansorgová ze společnosti Asekol, která Recyklohraní spoluorganizuje.

Obsahem Environmentálního vyúčtování je počet televizí a monitorů, které škola v minulém roce odevzdala k recyklaci, a přepočet na přínos životnímu prostředí. Díky této studii každá zapojená škola přesně zjistí, kolik bylo jejím přispěním uspořeno elektrické energie, ropy, primárních surovin a pitné vody, ale i její podíl na snížení produkce nebezpečných odpadů a emisí skleníkových plynů. „Školy v ČR dokázaly například uspořit téměř 2 500 MWh elektrické energie, což je pro lepší představu roční spotřeba 943 domácností. Přes 12 milionů ušetřených litrů vody zase představuje denní spotřebu 118 000 lidí,“ upřesňuje Ansorgová.

Zábavně-vzdělávací program Recyklohraní byl spuštěn v září 2008. Organizují ho neziskové společnosti Asekol, Eko-kom, Ekolamp a Ecobat, které se zaměřují na sběr a recyklaci elektroodpadu, obalů, svítidel a baterií. „V rámci programu děti do speciálních kontejnerů sbírají elektrozařízení a baterie, vyplňují kvízy a účastní se kreativních modelářských, výtvarných a literárních soutěží,“ říká manažerka projektu Recyklohraní Pavla Špringerová a dodává: Hlavním smyslem Recyklohraní tedy není sběr elektroodpadu a baterií, ale budování uvědomění směrem k životnímu prostředí.“

Školy za sběr a splněné úkoly dostávají body, za něž si mohou pořídit odměny podle svých přání z rozsáhlého katalogu. „Největší zájem je o stolní fotbálek, sportovní potřeby a drobnou elektroniku. Velké přízni se těší také nově přidané společenské hry,“ upřesňuje Špringerová. Organizátoři již za odměny vydali zhruba 2,2 milionu korun, školy však mají u organizátorů „uloženu“ ještě více než jednou tolik.

Recyklohraní také pořádá semináře pro učitele a poskytuje jim výukové materiály pro snazší práci s dětmi. V květnu letošního roku jsou například pedagogové zváni na konferenci Zpětný odběr 2011, kde bude environmentální vzdělávání jedním z hlavních bodů. Společnost Asekol také finančně podporuje celorepublikovou vědomostní soutěž Eurorebus, která probíhá právě v těchto dnech.


Kontakty:
Recyklohraní, Soborská 1302/8, Praha 6

manažerka projektu: Pavla Špringerová, e-mail: springerova@recyklohrani.cz, tel.: 733 361 155, www.recyklohrani.cz
Asekol, s. r. o., Československého exilu 2062/8, Praha 4
ředitelka komunikace a PR: Hana Ansorgová, e-mail: ansorgova@asekol.cz, tel.: 602 164 173, www.asekol.cz
Ondřej Tesař, tel.: 774 312 586, tesar@asekol.cz

Podrobnosti k projektu Recyklohraní si můžete stáhnout ZDE.

Dana Knotová: Málotřídní školy – školy venkovské

středa 20. dubna 2011 · 0 komentářů

V současné době se zřizovatelé zamýšlejí nad optimalizací sítě škol. Zajímavé podklady pro jejich rozhodování nabízí kniha Málotřídní školy v České republice. Děti do 14 let tvoří 17 % obyvatelstva venkova. Na venkov se stěhují mladé rodiny, které většinou hodlají zůstat. Školu pokládají za základní vybavenost obce. Negativní zkušenost se zrušenými a nyní citelně chybějícími mateřskými školami ukazuje, že je třeba se nad problémem zamýšlet s velkým místním i časovým nadhledem.


Zdroj: Kateřina Trnková, Dana Knotová, Lucie Chaloupková: Málotřídní školy v České republice, Paido Brno 2010. Kapitola 4.2 Demografické a geografické charakteristiky venkovských sídel a jejich vliv na existenci a fungování málotřídní školy, str. 108–114.


… „Ve střednědobém i dlouhodobém horizontu lze očekávat další snižování počtu dětí ve věku povinné školní docházky, které může být lokálně i regionálně různě intenzivní. Přestože absolutní počet narozených dětí v posledních letech ve srovnání s 90. lety roste, je zřejmé, že generace matek již nebude nahrazena, a zhruba od roku 2015 se dá očekávat další pokles porodnosti (podle vývoje porodnosti po roce 2005 se zdá, že se bude realizovat spíše vysoká varianta projekce dětské populace). Z toho vyplývá, že před českou vzdělávací politikou stojí rozhodnutí, jak na tuto okolnost reagovat. Jedná se buď o zachování stávajícího právního rámce a ponechání rozhodnutí o existenci škol na jejich zřizovatelích, tedy ponechat vše „přirozenému vývoji“, anebo o vyjasnění postoje a priorit vůči stavu sítě základních škol a vypracování vlastní strategie, která by na situaci reagovala.
Je zřejmé, že existenci školy v určité lokalitě podmiňuje zejména demografická struktura obyvatel, nezbytným předpokladem je dostatečné množství dětí. Celkový charakter školy pak ovlivňuje i její poloha, struktura osídlení lokality, nepochybně také socioekonomická a kulturní skladba populace. Škola je institucí zapojenou do složité sítě vztahů na lokální i regionální úrovni. Patří k základním institucím, jejichž prostřednictvím lze ovlivňovat rozvoj lokality (Kučerová, Kučera, 2009). Kvalsund (2004) dokládá, že postoje a hodnoty osvojené ve škole v dospělosti pak často ovlivňují rozhodování o místě bydliště. Škola tedy do určité míry ovlivňuje i budoucí strukturu osídlení a demografickou skladbu obyvatelstva.“

 

Ukázku z kapitoly Demografické a geografické charakteristiky venkovských sídel a jejich vliv na existenci a fungování málotřídní školy si můžete stáhnout ZDE.


Knihu Málotřídní školy v České republice vydalo nakladatelství Paido, kde si ji můžete objednat. Na webu nakladatelství také najdete seznam prodejen, které jeho produkci prodávají.

Málotřídní školy v České republice

úterý 19. dubna 2011 · 0 komentářů

Původní česká monografie o málotřídních školách vyšla třem brněnským autorkám Kateřině Trnkové, Daně Knotové a Lucii Chaloupkové. Na bezmála dvou stech stranách prezentují především výsledky svého tříletého výzkumného projektu podpořeného GA ČR (406/07/0806).

Kniha představuje málotřídky jako školy specifické, a to z mnoha hledisek. Sleduje především jejich pozici v rámci české vzdělávací politiky (její analýza ve vztahu k málotřídkám je jedním z výstupů projektu) a všímá si, zda a jak se liší od vzdělávací politiky ve vybraných evropských zemích, ale zejména jaké je postavení těchto škol v české školské síti.

Této analýze však předchází souhrn historického vývoje sítě málotřídních škol, který má čtenáři připomenout nejen to, že původní obecné školy z 19. století byly všechny organizované jako málotřídky, ale poukázat i na milníky, které výrazně ovlivnily jejich organizaci, pedagogickou práci a konec konců i jejich výskyt. Ten byl a je do značné míry svázán s vývojem našeho venkovského osídlení. Proto v knize nacházíme i kapitolu o demografickém a sociálním vývoji venkova a jeho obcí, které jsou dnes opět zřizovateli těchto škol. Ukazuje také, jaké funkce dnes tyto školy na vesnici plní a jaká očekávání od nich mají zřizovatelé, ale také jaké důvody je vedou k provozování těchto místních škol. Posledním velkým tematickým oddílem je problematika řízení málotřídních škol, která je oproti plně organizovaným školám dosti odlišná. I vůči těmto školám jsou dnes vznášeny různé reformní požadavky a je zřejmé, že dostát všem různým reformním nárokům v učitelském sboru čítajícím průměrně 3 nebo 4 lidi představuje zcela jiné pracovní nasazení než ve školách větších.

Všechny zmíněné tematické okruhy čerpají z domácí i zahraniční odborné literatury, z řady historických i aktuálních statistik a legislativy. Tyto zdroje jsou pak aktualizovány a doplňovány daty z realizovaného výzkumu, který proběhl v letech 2007–2009. Věříme, že autorky působící na Ústavu pedagogických věd Filozofické fakulty Masarykovy univerzity připravily české pedagogické obci nové údaje o našich málotřídních školách. Ač tyto školy díky nové legislativě zmizely z českých statistik, nejsou marginálním jevem a jejich zastoupení v síti základních škol je stále více než třetinové. Domníváme se proto, že si zasluhují pozornost. Kniha může poskytnout oporu pro opakující se diskuse o jejich fungování a dalším rozvoji.

 

Knihu Málotřídní školy v České republice vydalo nakladatelství Paido, kde si ji můžete objednat. Na webu nakladatelství také najdete seznam prodejen, které jeho produkci prodávají.

Jiří Večerník: Baví mě učit dospělé, říkají mnozí kantoři

pondělí 18. dubna 2011 · 0 komentářů

Olomoucká univerzita začala učit učitele středních škol, jak učit dospělé. Právě orientace na dospělou klientelu má středním školám pomoci překonat nadcházející složité období, kdy s ohledem na demografický vývoj a pokles počtu žáků v počátečním studiu nebudou moci plně využít některé své kapacity, anebo dokonce projdou reorganizací v rámci sítě škol.


Na probíhajících krajských konferencích projektu UNIV 2 KRAJE (U2K) je představována i jedna z jeho součástí – série vzdělávacích seminářů pro středoškolské učitele. V nich se mají kantoři zdokonalit v dovednosti vzdělávat dospělé posluchače.

Jak uvedl při nedávné návštěvě Jihlavy ministr školství Josef Dobeš, je totiž celoživotní učení trendem, kterému se do budoucna česká populace nevyhne, má-li držet krok s Evropou i nastupující dravou asijskou sférou, kde je velký hlad po vzdělání.

Právě orientace na dospělou klientelu má navíc středním školám pomoci překonat nadcházející složité období, kdy s ohledem na demografický vývoj a pokles počtu žáků v počátečním studiu nebudou moci plně využít některé své kapacity, anebo dokonce projdou reorganizací v rámci sítě škol.

Také proto se 325 středních škol v ČR spojilo v projektu U2K, aby se proměnily v centra celoživotního učení. Od letošního března do konce roku 2012 jejich učitelé sami usednou do školních lavic při seminářích andragogiky – lektorských dovedností. Semináře v celé ČR v rámci ministerského projektu U2K dodavatelsky zajišťuje Institut celoživotního vzdělávání FF Univerzity Palackého Olomouc (dále jen Institut).


Co největší praktičnost

Podle informace ředitelky Institutu Lenky Cimbálníkové se do semináře s cílem získat certifikát lektora vzdělávání dospělých zapojí v celé ČR 3250 účastníků ve 108 kurzech. Dotace 100 hodin kurzu bude rozdělena na 30 prezenčních hodin ve třech až čtyřech blocích a na 70 hodin distančních. „Možná si učitelé řeknou – co nám mohou dát vysokoškolští akademičtí pracovníci, když praxi vlastně vůbec neznají…?“ uvažuje Cimbálníková. Institut je však podle ní organizační jednotkou FF UP, která musí být schopna se o sebe postarat a uplatnit se na trhu: „Je to tedy tým kvalitních manažerů, kteří mají velké zkušenosti v oblasti vzdělávání dospělých. Stojí také na významných partnerech, kteří s námi dlouhodobě spolupracují.“

Kurz pro lektory vzdělávání dospělých Institut realizuje ve spolupráci s odborným garantem, Asociací institucí vzdělávání dospělých ČR. Podmínkou zakázky bylo, aby byl kurz s ohledem na pracovní vytíženost kantorů co nejméně náročný na prezenční výuku. Celý tedy bude realizován za pomoci e-learningu. „Tím naplníme i jeden ze sekundárních cílů projektu a naučíme účastníky pracovat v e-learningovém prostředí, v systému, který je již na naší univerzitě zaveden a funguje,“ argumentuje Cimbálníková.

Učitelé se budou učit v modulech Úvod do studia, Úvod do andragogiky, Psychologické aspekty vzdělávání dospělých, Metodika a didaktika vzdělávání dospělých, Evaluace ve vzdělávání dospělých a Závěrečné hodnocení vzdělávání.

Kurz se podle Cimbálníkové bude hodně zabývat psychologickými aspekty vzdělávání dospělých, metodikou a didaktikou (u ní už bude vyšší část prezenční výuky): „Budeme se snažit, aby byl celý veden k praktické aplikaci lektorských dovedností. Prezenční výuka tedy nebude o předávání informací a znalostí, ale budou to interaktivní výcvikové kurzy.“

Učitelé podle Cimbálníkové zjistí a uvědomí si, že je velký rozdíl mezi vzděláváním studentů a dospělých. „Právě to je největší problém – učitelé si většinou myslí, že protože jsou kvalitní učitelé, zvládnou bez problému i dospělé,“ říká Cimbálníková.

Zkušenosti však poukazují na řadu zásadních rozdílů – dospělý posluchač je už hotová osobnost s vlastním názorem, má zcela odlišnou schopnost vnímání i motivaci, často bývá unaven po práci. Práce lektora vyžaduje plné nasazení, vysokou odbornost a zejména praktickou využitelnost nových informací.

Pro realizaci rozsáhlého vzdělávání rozdělil dodavatel kurzů republiku do tří velkých oblastí. První obsáhne kraje Středočeský, Liberecký, Ústecký, Karlovarský a Plzeňský, druhá kraje Vysočina, Jihočeský, Jihomoravský a Zlínský a třetí kraje Pardubický, Královéhradecký, Olomoucký a Moravskoslezský.

Na zahájení kurzu proběhne tzv. vstupní tutoriál (řízená diskuse), kde všichni účastníci dostanou informace o kompetencích, které jim kurz přinese a jak bude organizován. Obdrží studijní texty a přístup do e-learningového systému. Doma pak budou studovat sami a podle svých časových možností. Vedle toho se zúčastní výcvikových seminářů, na kterých prohloubí své dovednosti, informace získané samostudiem zasadí do širšího kontextu. „Každý modul bude ukončenou malou korespondenční úlohou, abychom získali zpětnou vazbu. Práce zhodnotí závěrečný tutoriál,“ avizuje Cimbálníková.

V každé ze tří velkých oblastí bude činnost organizovat regionální manažer. Vstupní tutoriál prvního kurzu proběhl v březnu v Olomouckém kraji v osmi skupinách za celkové účasti 240 učitelů ze škol. Další vzdělávání bude probíhat v třicetičlenných skupinách přímo na školách. Skupiny se zde ještě rozdělí na části po patnácti účastnících. Zde proběhne i nácvik a hodnocení vystoupení lektora.
 

Po závěrečném tutoriálu dostanou učitelé – absolventi certifikát. „Jeden kurz by měl být zvládnut za dva měsíce, během té doby učitel pojede třikrát fyzicky na výuku,“ dodává Cimbálníková.

Vedení škol by podle Cimbálníkové mělo učitele motivovat k zapojení do lektorské činnosti. Současně si ale musí být vědomo toho, že každému vyučujícímu vyhovuje jiná věková skupina vzdělávajících se. Vynikající pedagog z prvního stupně může mít velké problémy s výukou na druhém stupni základní školy, mnohý úspěšný vyučující střední školy by nezvládal výuku v prvním či druhém ročníku ZŠ. Stejně tak platí, že ne každý dobrý učitel střední školy bude automaticky úspěšným lektorem dospělých. Pokud vyučujícímu nesedí věková skupina, se kterou pracuje, odráží se to na kvalitě jeho práce, což následně může vést k frustraci a pocitu vyhoření. Proto by měli ředitelé škol pečlivě vybírat vyučující, kteří se uvedené kurzu lektorských dovedností zúčastní.


Důležitý marketing

Olomoucká univerzita zároveň v krajích připravuje v rámci projektu U2K kurz, v němž bude školy učit marketingu. Kurz bude realizován ve spolupráci s Českým institutem pro marketing a bude mít 650 účastníků ve 22 kurzech. Zde bude z 27 výukových hodin kurzu vedeno prezenční formou 15 hodin. „Kurz marketingu škol v oblasti dalšího vzdělávání je organizačně jednodušší. Proběhne ve dvou dnech, bude se opět rozpadat do třicetičlenných skupin,“ vysvětluje Cimbálníková.

Řada odborných škol v ČR se už cestou vzdělávání dospělých vydala i sama. Cílem U2K je naučit i další školy nejen stavět vzdělávací programy pro dospělé a kvalitně je lektorovat, ale také si umět sáhnout pro zakázku na trhu práce. A k tomu je podle manažerů UNIV 2 KRAJE právě znalost marketingu nezbytná.


Bližší informace o projektu UNIV 2 KRAJE poskytnou:
PhDr. Jana Bydžovská, hlavní manažerka projektu UNIV 2 KRAJE, NÚOV Praha, tel: 274 022 312
PhDr. Helena Marinková, Ph.D., obsahová manažerka projektu UNIV 2 KRAJE, NÚOV Praha, tel: 274 022 311
Ing. Jarmila Halouzková, manažer pro PR a propagační kampaň k projektu UNIV 2 KRAJE, NÚOV Praha, tel: 274 022 307

UNIV 2 KRAJE na internetu: www.nuov.cz/univ


Maurice Berger, Isabele Gravillon: Když se rodiče rozvádějí

pátek 15. dubna 2011 · 0 komentářů

V situaci, kdy rozchod či rozvod rodičů je neodvratný, se svět dítěte hroutí. Dítě je v zajetí protikladných citů, nechápe, co se děje. S takovou situací se u svých žáků učitelé setkávají velmi často. Porozumět jim může pomoci kniha z nakladatelství Portál.


Jak pochopit cítění dítěte a jak mu pomoci

Rodiče, kteří jsou v krizi, si často nevědí rady, co dělat, jak si poradit s různými příznaky jeho obtíží, které se situací třeba zdánlivě nesouvisí. Autoři vysvětlují pocity, myšlení a reakce dětí a výklad doplňují konkrétními příklady z poradenské praxe. Poskytují rodičům podněty a rady, jak se zachovat, jak co nejlépe zorganizovat soužití dětí s rodiči po rozchodu, aby nepřerušili pouto dětí s jedním nebo druhým rodičem a umožnili dětem co možná nenarušený rozvoj. Východiskem k napsání knihy byly výzkumy vedené po 23 let a analýzy tří stovek situací, v nichž se ocitly děti při rozchodu rodičů. Knížka pomáhá rodičům, aby i přes rozchod a starosti s novou situací zůstali dětem oporou a vyhnuli se chybám a omylům při jednání s nimi.

Prof. Maurice Berger je dětský psycholog a psychiatr, působil jako profesor psychologie na univerzitě v Lyonu, vede oddělení dětské psychiatrie na klinice v Saint-Étienne, je autorem desítky knižních titulů, rádcovských pro rodiče i odborných z oblasti dětské psychologie a terapie.

Isabelle Gravillon je žurnalistka, spoluautorka a autorka knih s psychologickou tematikou, poskytujících rady rodičům při výchově dětí. V nakladatelství Portál vyšla její kniha Spánek malých dětí (2008).


Je to moje chyba (ukázka z knihy)

Dítě může v konfrontaci s rozchodem rodičů reagovat tak, že má pocity viny. Nemůže s tím téměř nic dělat. Jeho nevědomí se o to postará. Nevědomky přebírá odpovědnost za tuto událost podobně jako za jiné, které si nedokáže přesvědčivě vysvětlit. Ale mimo nevědomí může dítě často pouze konstatovat fakta: Ano, jeho narození je příčinou odhalení trhlin ve vztahu rodičů, které zůstávaly do té doby skryté.

„Já to nebyl, já to nebyl!“ Obyčejně se dítě snaží spíše vyhnout odpovědnosti, když dojde na nějakou lumpárnu. Jiné to je, když čelí vážné události, která se ho přímo dotýká, jako je rozvod rodičů. Za těchto okolností naopak často cítí vinu, v každém případě se cítí odpovědné za rozpad rodičovského vztahu. Proč si to dítě myslí? Mnoho rodičů si přitom dává obzvlášť záležet na tom, aby mu ve chvíli, kdy mu oznamují, že se budou rozvádět, vysvětlili, že ono za to vůbec nemůže. Proč jim tedy nevěří?

Jsme zde konfrontováni s dalším psychickým pravidlem. Dítě spíše uvažuje tak, jako by bylo původcem událostí, než aby mělo pocit, že nemůže nijak ovlivnit svůj osud; to by ho uvrhlo do tísnivé bezmoci. Studie zabývající se dětmi nemocnými leukemií ukazují, co se v důsledku této nemoci děje skoro pravidelně: Když je dětem položena otázka, co považují za příčinu své nemoci, odpovídají, že trpí, protože byly zlobivé, zlé nebo měly ošklivé myšlenky. Svým způsobem za to byly potrestány.

Sebeobviňováním si dítě prostě připravuje únikovou cestu. Protože ono je původcem katastrofy, může bezpochyby všechno urovnat. Tím, že bylo „zlé“, katastrofu vyprovokovalo. Jestliže bude „hodné“, dokáže snad situaci zvládnout. Pocity viny, které dítě zakouší ve chvíli rozvodu rodičů, jsou ovšem zjevně nebezpečné. Nejenže dítě zatěžují, zvláště když prožívá spolu s rodiči jejich utrpení, ale navíc mu pocity viny dávají iluzorní nápravnou moc, kterou samozřejmě nemá.

Bohužel je velmi obtížné tento nevědomý mechanismus pocitu viny odstranit. Vždyť pocit viny často pronásleduje až do dospělosti. Chodec, který jde poklidně po chodníku a jehož srazí šílený řidič, se nemůže smířit s absurdností situace, nemůže se zaručit, že to byla náhoda. Dříve nebo později mu nevědomí našeptá, že v tom prostě jeho osoba musela hrát nějakou roli, že se tam neměl v daném okamžiku vyskytovat. Tento druh magických představ nás nikdy neopouští. Jakou sílu pak musí mít u dítěte!




Knihu si můžete prolistovat ZDE. Knihu si múžete objednat také ZDE.

Nemoc bezmocných: lehká mentální retardace

čtvrtek 14. dubna 2011 · 0 komentářů

Už delší dobu se v České republice řeší, proč řada romských (resp. sociálně vyloučených) dětí selhává ve školském vzdělávacím systému. Velké procento těchto dětí má stanovenou diagnózu lehké mentální retardace a navštěvuje základní školu praktickou. S tím nutně souvisí i problematika diagnostiky těchto dětí v poradenských pracovištích.


Analýza inteligenčního testu SON-R

Lábusová, A., Nikolai, T., Pekárková, S., Rendl, M.: Nemoc bezmocných: lehká mentální retardace. Analýza inteligenčního testu SON-R. Člověk v tísni, o. p. s., Praha 2010.

Nezbytnou podmínkou stanovení diagnózy lehké mentální retardace je psychologické vyšetření, jehož zpravidla nejdůležitější součástí je inteligenční test. Analýza se věnuje jednomu z těchto testů a předkládá možné odpovědi na otázku, zda nejsou romské sociálně vyloučené děti testem znevýhodněny a pokud ano, jakým způsobem.

Analýza se zaměřuje na rozbor testu SON-R, který je označován jako „kulturně nezatížený“ či tzv. „culture fair“. Tento test je v současné době dostupný pro školská poradenská zařízení a je doporučován mimo jiné i pro děti „obtížně testovatelné“ či pro děti „socio-kulturně znevýhodněné“. Jeho hlavní odlišností oproti ostatním inteligenčním testům je to, že ho lze zadávat beze slov – neverbálně.

Sběr dat probíhal kvalitativní metodou, aby bylo možné zohlednit stěžejní okolnosti, a sice prostředí, ve kterém romské sociálně znevýhodněné děti vyrůstají. Materiál testu byl v průběhu devíti měsíců opakovaně procházen se třemi chlapci mezi šestým a sedmým rokem z rodin žijících v sociálně vyloučených lokalitách. Cílem výzkumu bylo zjistit, jak děti materiálu testu rozumějí a jak v kontextu prostředí, v němž žijí, chápou souvislosti zásadní pro vyřešení jednotlivých úloh. Posléze bylo možné zaměřit se na to, nakolik je selhání v jednotlivých úlohách známkou skutečné absence určité kognitivní funkce testovaných dětí.

Analýza dochází k závěrům, že dětem ze sociálně vyloučeného prostředí schází především vzdělanostní tradice v rodině a v testu neuspívají nikoliv z důvodů odlišné mentální dispozice, ale z důvodu odlišného charakteru výchovy v rodině. Sociálně znevýhodněným dětem chybí potřebné zkušenosti a znalosti, aby mohly být v testech, potažmo ve škole, úspěšné.


Závěrečná shrnutí Analýzy

Proč romské děti ze sociálně vyloučených rodin nesupívají v inteligenčních testech, ač jsou testy specifikovány jako tzv. kulturně nezatížené?

Výkonnost v testu i ve škole závisí do značné míry na vzdělanostní tradici v rodině. Tradice péče o vzdělání v rodině ovlivňuje to, nakolik je součástí výchovy tzv. didaktická nadstavba, tedy nakolik jsou samozřejmou součástí především předškolní výchovy specifické didaktické hračky, slovní hříčky, výklad rodičů, práce s obrázky, kreslení, usměrňování dítěte v oblasti analytického myšlení apod. Tyto činnosti rozvíjejí zásadním způsobem schopnosti potřebné pro budoucí školní úspěšnost, ačkoliv nesouvisí nutně s bezprostřední každodenní realitou. Pokud nejsou rozvíjeny, dojde v první třídě k zaostávání, které se postupem času v průběhu osmileté školní docházky stále prohlubuje.

Kromě toho jsou v podmínkách sociálně vyloučeného prostředí odlišné možnosti pro osvojování pojmů i na základě vlastní zkušenosti. Děti rozumějí světu kolem sebe a slova, kterými ho pojmenovávají, odpovídají jejich realitě. Některá slova a významy slov ale nemusí platit mimo jejich prostředí. Některé pojmy mají sociálně znevýhodněné děti založeny na jiných detailech, nebo jim naopak znalost zásadních detailů schází. V důsledku menšího podílu didaktického působení ve výchově rodičů a specifického prostředí sociálně vyloučených lokalit schází těmto dětem znalost očekávaných významů slov.

I neverbálně zadávaný test je postaven na jazykových významech a znevýhodňuje tudíž děti ze sociálně vyloučeného prostředí. Test, jakkoliv je zadáván neverbálně, je založen na obeznámení s určitým konvenčním způsobem používání jazyka, který nevyplývá z přirozeného způsobu vytváření souvislostí v běžné, každodenní realitě nezávisle na pro-školní výchově. Materiál testu – způsob zobrazení, výběr zobrazovaných předmětů a činností, způsoby třídění jevů a činností i způsoby řešení úloh – je pevně svázán s jazykem, resp. logikou vyplývající z pojmů a kategorií v jazyce ustavených. Znalost pojmů a kategorií přitom závisí do velké míry na životní zkušenosti. Nepředpokládá se, že neznalost konvenčních kategorií zakládá na neporozumění celému materiálu testu. Stejně tak, že odlišná didaktická výchova a specifické prostředí mohou ovlivnit způsoby chápání požadavků a řešení problémů, vnímání podnětů a ve svém důsledku schopnosti a možnosti nalézat a identifikovat konkrétní principy pro třídění, zákonitosti dedukce a indukce, a tedy logické uvažování vůbec.


Je možné sestavit kulturně nezatížené testy, které by neznevýhodňovaly mj. děti ze sociálně vyloučených rodin?


Nové kulturně či „sociálně nezatížené“ testy nepomohou. Pokud bychom dokázali vytvořit skutečně socio-kulturně relevantní test kognitivních schopností pro prostředí sociálně vyloučených lokalit, ztratil by test vypovídací hodnotu ve vztahu k tomu, jak dítěti pomoci, aby zvládalo školní docházku.

Řešením je změna způsobu interpretace výsledku testů. Řešením, které by napomohlo k nastavení vhodné nápravy – intervence, může být pouze kvalitativní analýza výsledků současných testů inteligence doplněných o další metody práce s dítětem. Kvalitativní přístup by vyžadoval rozšíření možností pracovat s dítětem v mnohem větším rozsahu než dosud – a to nejen v poradně, ale také v rodině i ve škole. Interpretace testu by neměla být založena převážně na číselném vyhodnocení tzv. inteligenčního kvocientu.

Specifické normy. Jednou z možností, jak předejít „znevýhodňování“ by popřípadě mohly být specifické normy testů standardizovaných v ČR pro děti ze sociálně vyloučených lokalit.

Výše uvedené návrhy samozřejmě předpokládají poměrně zásadní rozšíření počtu kvalifikovaných pracovníků poradenských služeb, změnu formy ambulantního charakteru práce poradenských pracovišť a interdisciplinární spolupráci s pedagogy, lékaři, terénními sociálními pracovníky, výchovnými poradci a jinými zainteresovanými profesemi.


Problém diagnostiky lehké mentální retardace

Diagnóza nemůže být založena pouze na výsledcích inteligenčního testu. Pro diagnostiku mentální retardace považujeme za nezbytné kromě kvalitativní analýzy použitých testů kognice zejména zjištění schopnosti adaptace na přirozené sociální prostředí dítěte a důkladnou znalost tohoto sociálního prostředí.

Existuje zde duální systém diagnostiky v oblasti zdravotnictví a školství. V systému zdravotnictví může pomocí Mezinárodní klasifikace nemocí diagnostikovat pouze lékař nebo odborný zdravotnický pracovník (klinický psycholog aj.) s příslušným vzděláním zakončeným atestační zkouškou. Podle aktuální vyhlášky MŠMT je však klinická diagnostika rovněž náplní práce psychologů působících v systému školských poradenských zařízení. Tento systém stojí mimo zdravotnictví a jeho pracovníci tak neprocházejí před-atestační přípravou, neskládají atestační zkoušku a nezískávají odbornou způsobilost k samostatnému výkonu povolání ve zdravotnictví.


Zhodnocení možností využití inteligenčního testu SON-R pro děti ze sociálně vyloučených rodin

Z hlediska diagnostiky kognitivních funkcí u romských dětí ze sociálně vyloučených lokalit je použití výsledku testu SON-R bez důkladné kvalitativní analýzy významně limitováno. Pro vhodnou interpretaci je základním předpokladem „vědět více o dítěti“. Hlubší obeznámenost s podmínkami života rodiny, pozorování dítěte v jeho přirozeném prostředí a i dlouhodobější znalost dítěte mohou napomoci k pochopení reakcí dítěte a k vhodné interpretaci toho, jak dítě vyhodnocuje a užívá své dosavadní znalosti a zkušenosti. Znalost života dítěte a jeho rodiny umožňuje identifikovat konkrétní momenty selhání a příčiny jejich vzniku.



Analýza byla financována z grantového programu na podporu desegregace českého školství Nadace Open Society Fund Praha. Realizátor projektu: Člověk v tísni, o. p. s. – Vzdělávací program Varianty. Doba realizace: březen – prosinec 2010.

Podrobnější výstupy analýzy jsou k dispozici ZDE.

V matematice jsou nejlepší středoškoláci z Tachova, Klatov a Prahy

středa 13. dubna 2011 · 0 komentářů

30. března vyvrcholilo celostátní kolo letošní matematické olympiády. Z celkem 40 talentovaných studentů středních škol z celé republiky se z vítězství mohl těšit student Anh Dung Le, který pochází z Vietnamu a v ČR navštěvuje Gymnázium Tachov. Na druhé a třetí místo se probojovali Tomáš Zeman z Prahy a Michael Bílý z Klatov. Za své úsilí a perfektní výsledky v soutěži získali nejúspěšnější řešitelé poprvé v historii olympiády odměnou finanční příspěvek určený na studium vysoké školy s technickým zaměřením. Tato odměna je vítězům poskytnuta díky generálnímu partnerství se Skupinou ČEZ.


Celostátní kolo matematické olympiády středních škol zná své vítěze

Nejlepšími studenty matematiky se může pochlubit Gymnázium Tachov, Gymnázium Jana Keplera Praha a Gymnázium Jaroslava Vrchlického v Klatovech. Potvrdily to výsledky letošního celostátního kola matematické olympiády, která proběhla od pondělí 21. do středy 30. března na Gymnáziu kapitána Jaroše v Brně. Náročné matematické úlohy zvládl nejlépe vyřešit student Anh Dung Le (17 let) původem z Vietnamu, který v ČR žije již pět let a studuje tachovské gymnázium. „V matematice nemám s češtinou jako cizinec problémy, je to logická a pro mě krásná věda. Olympiád se účastním pravidelně, ale vítězství v ústředním kole jsem nečekal a mám velkou radost,“ řekl vítěz Anh Dung Le při vyhlášení výsledků soutěže. Matematice se chce věnovat i v budoucnu a proto se přihlásil ke studiu Matematicko fyzikální fakulty na UK v Praze.

Na druhém místě skončil Tomáš Zeman z Gymnázia Jana Keplera Praha, který byl úspěšný také v celostátním kole fyzikální olympiády. Ze třetího místa se radoval Michael Bílý z Gymnázia Jaroslava Vrchlického v Klatovech.

Kromě diplomu si vítězové domů odvezou také symbolický šek v hodnotě 10 000 Kč určený na podporu jejich budoucího studia na vysoké škole s technickým zaměřením. Jednorázová odměna byla nadaným studentům poskytnuta díky energetické společnosti ČEZ, která je partnerem fyzikální a matematické olympiády a dlouhodobě podporuje technické vzdělávání. „Hledáme příležitosti, jak žákům a studentům ukázat techniku jako atraktivní obor pro studium i následné profesní uplatnění. Podporou matematických a fyzikálních olympiád chceme zvýšit oblíbenost předmětů, jejichž úspěšné zvládnutí je pomyslnou branou ke studiu technických oborů,“ říká Hana Krbcová, personální ředitelka Skupiny ČEZ.

„Matematické a fyzikální olympiády mají u nás dlouholetou tradici. Letos slaví fyzikální olympiáda 52 let od svého zahájení a matematická dokonce své 60. výročí,“ říká Josef Kubát, předseda Jednoty českých matematiků a fyziků. S organizátory matematických a fyzikálních olympiád uzavřela pětileté partnerství Skupina ČEZ. Olympiády se tak dočkají finanční podpory, která zajistí kvalitnější organizaci soutěže, podporu koordinátorů a větší motivaci soutěžících.

Školy zapojené do olympiád se navíc mohou zúčastnit soutěže o Oranžovou učebnu. Hlavní kritérium pro zařazení do slosování bude v této soutěži počet studentů, kteří postoupí do krajských kol obou olympiád, v poměru k počtu studentů na škole. Patnáct škol s nejvyšším poměrem se zařadí do slosování o grant Oranžová učebna. Vítězná škola peníze použije na nákup nebo modernizaci vybavení v učebnách fyziky, chemie, či v laboratořích a učebnách se zaměřením na technické předměty.

Skupina ČEZ dlouhodobě podporuje technické vzdělávání již od roku 1992. V rámci svého vzdělávacího programu Svět energie připravuje studijní materiály pro všechny typy škol, zapojuje své odborníky do výuky na vysokých školách, či vzdělává středoškolské učitele, jak zajímavě a poutavě učit fyziku. ČEZ také aktivně spolupracuje se středními a vysokými technickými školami při zvyšování kvality studia na těchto školách a navázal spolupráci s budoucími techniky ještě v době studia. Síť spřátelených technických škol dnes zahrnuje 46 středních škol a 13 vysokoškolských fakult.

Více informací na www.kdejinde.cz nebo na www.cezregionum.cz.

Radka Kvačková: Jak změřit uměleckou školu

pondělí 11. dubna 2011 · 0 komentářů

Ta věc je dneska už jistá: Veřejné vysoké školy nebudou nadále tlačeny k tomu, aby přijímaly co nejvíc studentů. Množství peněz, které dostávají od státu, začne být totiž méně závislé na počtu vzdělávaných, protože část dotace bude reflektovat i kvalitu škol. Bude se sledovat vědecký výkon, mezinárodní aktivita a úspěšnost absolventů.


Zdroj: Lidové noviny, příloha Akademie 22. 3. 2011


Hodnocení vědeckého výkonu má však jeden háček. Zatímco u většiny vysokých škol lze vycházet z citovanosti vědeckých prací v uznávaných publikacích, máme tu i vysoké školy, kde se věda neprovozuje. Třeba ty zaměřené na umění. Co s tím?

Pracovní komise Rady vysokých škol pro umělecké školy a fakulty iniciovala spolu s ministerstvem školství vytvoření registru výsledků tvůrčí umělecké činnosti a metodiku hodnocení výstupů. Na jejím základě se mají díla, která vytvořili učitelé těchto škol a případně i někteří studenti, třídit do kategorií a kombinací kategorií s různým bodovým hodnocením.

„Vlastně jsme o nějakém způsobu hodnocení uměleckých škol uvažovali už dávno, dokonce v devadesátých letech,“ říká prorektor Akademie múzických umění Miloslav Klíma, podle nějž k tomu nabádá i mezinárodní organizace, která tyto školy sdružuje. Nakonec si umělci přizvali matematiky. Ti jim vysvětlili, že nelze mít jedno kritérium. Proto vznikly tři kategorie, které mohou někomu znít poněkud cimrmanovsky: význam díla, rozměr díla a ohlas díla. V každé z nich existují tři stupně (více viz box Navrhovaná kategorizace děl).

Definičně to vypadá tak, že nejvyšší známku „A“ v kategorii „význam díla“ může dostat jen „nové umělecké dílo nebo výkon zásadního významu a originality“. Na béčko má nárok „nové umělecké dílo nebo výkon přinášející řadu významných inovací“, na céčko pak „nové umělecké dílo nebo výkon rozvíjející současné trendy“.

Áčko dostane film Bába Miloslav Klíma podotýká, že na začátku si zástupci jednotlivých segmentů, tedy výtvarného umění a designu, architektury, divadla, filmu, literatury a hudby, vytyčili pro získání měřítka jakési mety neboli top díla. V případě filmu to prý byl například Obchod na Korze Kadára a Klose nebo Menclovy Ostře sledované vlaky, v oblasti divadla třeba Grossmanova inscenace Krále Ubu…

…Kvalita vysokých škol se zohledňovala už v rozpočtu na letošní rok, a to deseti procenty státní dotace. Podle návrhu, který chce ministerstvo školství projednat s reprezentací vysokých škol do konce března, by to však mohlo být až třicet procent. Některým akademikům se to zdá moc, domnívají se, že by stačilo procent dvacet, náměstek ministra školství pro vysoké školy Jan Koucký však dává přednost vyššímu podílu s tím, že deset procent by tvořil nový ukazatel založený na absolventech. Přesněji na zaměstnaných absolventech. Nezaměstnaní kvalitu školy stvrzovat nemohou.

 

Celý text článku si můžete přečíst ZDE.

Inovace ve výuce opět na nejvyšší úrovni

sobota 9. dubna 2011 · 0 komentářů

Série konkrétních příkladů, souboj argumentů a různých pohledů na to, jak a zda lze inovovat české školství – to nabízí druhý ročník konference Inovace ve výuce. Uskuteční se v Praze od 11. do 13. dubna v malostranském Kaiserštejnském paláci. Již teď se přihlásilo 750 ředitelů a pedagogů.

Pondělí bude určeno středním školám, s tématem Státní maturita. A co dál? Úterý školám základním s diskusemi na téma Co je to kvalitní základní vzdělání a jak ho hodnotit. Středeční sekce O krok napřed se věnuje mateřským školám.

V diskusním panelu v pondělí vystoupí mimo jiné Josef Dobeš, ministr školství, Pavel Zelený, ředitel CERMAT, Vlasta Bohdalová, stínová ministryně školství, mládeže a tělovýchovy, či Ondřej Šteffl, ředitel společnosti Scio. Následující příspěvky k tématu přednesou třeba František Koukolík, primář Thomayerovy fakultní nemocnice v Praze, Tomáš Sedláček, člen NERV. V úterý budou následovat Karel Rýdl, prorektor pro vzdělávání a záležitosti studentů z Univerzity Pardubice, Miroslav Procházka, ředitel Národního ústavu odborného vzdělávání, Jana Zapletalová, ředitelka Institutu pedagogicko-psychologického poradenství.

Petr Hýl, zakladatel společnosti HYL s.r.o., organizátor konference a autor konceptu Inovace ve výuce: „Společnost, v níž žijeme a kterou sami tvoříme, podcenila předškolní výchovu a vzdělávání, nepřizpůsobila výchovu a vzdělávání pedagogů požadavkům doby, neumí definovat dobrého učitele, nezná cíle, ke kterému směřuje maturita, učitelské povolání nemá prestiž ani profesní perspektivu. Mezinárodní srovnávací studie PISA potvrzuje největší propad matematické gramotnosti českých žáků ze všech zemí OECD. Vědomostní společnost je chiméra, podpora neprospívajících neúčinná. S tímto stavem je spokojeno 81 % rodičů a 71 % vyučujících. Nelze čekat déle. Řada zemí dokázala své vzdělávací systémy výrazně zlepšit ve velmi krátké době. Doufám, že konference Inovace ve výuce nastartuje mobilizaci všech sil, abychom to dokázali také.“

Iva Zowadová: Ohlédnutí do historie předškolní výchovy – recenze

pátek 8. dubna 2011 · 0 komentářů

Autorka Eva Šmelová představuje čtenářům publikaci Ohlédnutí do historie předškolní výchovy. Je primárně určena studentům vysokých škol, budoucím a současným předškolním pedagogům, ale i těm, kteří mají zájem se blíže seznámit s vybranými otázkami z oblasti předškolní výchovy. Má charakter textů k distančnímu vzdělávání v rámci kombinovaného studia na vysoké škole.


Šmelová, Eva: Ohlédnutí do historie předškolní výchovy. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008. 75 s. ISBN 978-80-244-2238-1

Na historii předškolní výchovy nahlíží autorka komplexně a vnímá ji jako jedno z důležitých východisek pro chápání současného pojetí dítěte v oblasti předškolního vzdělávání.

Tematické zaměření jednotlivých částí je pro současnou teorii i praxi velmi přínosné. Prostřednictvím studijního textu se čtenáři seznámí s pojetím dítěte v kontextu společenských změn a z pohledu vybraných koncepcí, z nichž čerpá i současná předškolní pedagogika. Čtenářům jsou také přiblíženy počátky a vývoj předškolních institucí v rámci Evropy. Jednotlivé kapitoly se vztahují k jevům a procesům ovlivňující a podmiňující studium současného pojetí předškolního vzdělávání, z čehož vyplývá obsahová rozmanitost publikace.

Studijní text je členěn do šesti kapitol. Každá kapitola sleduje konkrétní téma, které je v závěru stručně shrnuto. Na začátku každé kapitoly čtenář najde konkrétně formulované cíle, prostřednictvím kterých, získá přehled o tom, co bude po nastudování příslušného tématického celku umět a znát. Autorka publikace provádí čtenáře každou kapitolou. Naviguje, upozorňuje čtenáře na důležitá místa v textu a nabízí čtenáři metodickou pomoc při studiu problematiky jednotlivých kapitol. Každá kapitola obsahuje pasáž textu, která je určena k objasnění nebo konkretizování problematiky na příkladu ze života, praxe či ze společenské reality. Příklad slouží vždy k lepšímu pochopení teoretických poznatků.

Prostřednictvím úkolů nebo cvičení v jednotlivých kapitolách autorka vybízí čtenáře k tomu, aby na základě studia určité tématiky něco vytvořili či zpracovali na základě již nabytých znalostí. Některé pasáže textu obsahují také řešení (klíč) k daným úkolům. Dále autorka publikace upozorňuje čtenáře na části textu, kterým by měli věnovat zvýšenou pozornost a při studiu těchto části být maximálně soustředěni a koncentrováni, protože tyto části vnímá sama autorka jako stěžejní. Dále v publikaci nalezne čtenář části textu určených pro ty, kteří mají hlubší zájem o danou problematiku. Na konci každé kapitoly najde čtenář kontrolní otázky a úkoly, které prověřují, do jaké míry bylo učivo pochopeno, zda si čtenář zapamatoval podstatné informace a zda je umí aplikovat. V neposlední řadě by neměly být opomenuty klíčové pojmy, které čtenář nalezne také na konci jednotlivých kapitol. Čtenář by měl být schopen po prostudování kapitoly tyto pojmy vysvětlit, umět si je objasnit a zafixovat v paměti.

První kapitola s názvem Dětství v zrcadle historických proměn je systematicky rozčleněna do čtyř podkapitol. Autorka v této kapitole přistupuje k otázce sociálního postavení dítěte ve společnosti, ke vztahu dospělých k dětskému světu, k rozdílnosti v oblasti sociokulturních charakteristik dětí a k dětství v souvislosti historických proměn. Pozornost je především věnována dítěti a dětství v období pravěku, starověku, středověku a v období novověku. Po prostudování této kapitoly by měl čtenář být schopen objasnit postavení dítěte z hlediska historických proměn společnosti.

Druhá kapitola nese název Dítě v centru pozornosti pedagogického hnutí a skládá se z pěti podkapitol. První z nich je věnována pedagogickému hnutí tzv. nové výchovy, které významně ovlivnilo výchovnou práci v rozvinutých evropských zemích. V česky a německy mluvících zemích se s tímto hnutím setkáváme pod názvem reformní pedagogika, ve frankofonních zemích pod názvem nová výchova a v anglosaských zemích pod názvem progresivní výchova. Představitelé tohoto hnutí usilovali o změnu v přístupu k dítěti a požadovali zásadní změny v oblasti předškolní výchovy. Druhá a třetí podkapitola se snaží čtenáři přiblížit pedagogický systém Marie Montessoriové a Waldorfskou pedagogiku, jejíž představitelem byl Rudolf Steiner. Oba významně přispěli k rozvoji předškolní výchovy a k pojetí dítěte jako autonomní osobnosti, disponující specifickými zvláštnostmi a potřebami. V následujících dvou podkapitolách se autorka věnuje pedagogickým hnutím, která vznikala v druhé polovině 20. století. Jednalo se zejména o výchovné přístupy v kontextu antiautoritativní výchovy a antipedagogiky.

Kapitola Práva dítěte pojednává o problematice práv dítěte, které nejsou záležitostí pouze nového tisíciletí. V třetí kapitole se seznámí čtenář s významnými iniciativami vztahujícími se k ochraně práv dětí a na základě analýzy předškolního kurikula pochopí čtenář uplatňování práv dítěte v mateřské škole.

Kapitola Dítě v zájmu vědních oborů se zabývá celou řadou vědních oborů, v nichž je dítě v centru pozornosti (např. pedagogika, předškolní pedagogika, biologie dítěte, vývojová psychologie, sociologie, psychologie dítěte a pediatrie).

V předposlední kapitole pod názvem Počátky a vývoj předškolních institucí v Evropě má možnost čtenář sledovat složitý vývoj, ve kterém bylo dítě zpočátku bezprávným jedincem, miniaturou dospělého a až posléze začalo být dítě vnímáno se svými specifickými zvláštnostmi a dětství uznáváno jako nedílná etapa v životě člověka. V této kapitole se pokusila autorka připomenout první impulsy, které se pojí s důležitými etapami v rozvoji veřejných institucí pro děti předškolního věku. Současně čtenáře seznamuje s počátky a s rozvojem těchto institucí v podmínkách Evropy a s osobnostmi, které se o jejich zakládání zasloužily.

Poslední část publikace – Proměny předškolního kurikula obsahuje vývoj předškolního kurikula od historie po současnost. Analyzuje jednotlivé koncepce předškolní výchovy ve vztahu ke společenským cílům, vysvětluje tradice české předškolní výchovy a vymezuje základní principy koncepcí předškolní výchovy v rámci vybraných dokumentů. Publikaci uzavírá seznam literatury, z které autorka při psaní čerpala.

Publikace je pojata jako studijní opora pro studenty vysokých škol zabývající se především studiem předškolní výchovy a pre-primárního vzdělávání. Text publikace je pro čtenáře srozumitelný a poskytuje jim dostatečný přehled o dané problematice. Student jistě ocení přístupnost a využitelnost této publikace v rámci přípravy při studiu. Kniha je dalším pomocníkem ve studiu předškolní výchovy. Vzhledem k tomu, že na základě otázek a úkolů podněcuje čtenáře k přemýšlení i k dalšímu zkoumání, lze ji považovat nejen za aktuální, ale rovněž za nadčasovou.

Mgr. Iva Zowadová, Katedra primární pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

ENTER – Pohled na umění budoucnosti

čtvrtek 7. dubna 2011 · 0 komentářů

Již pátý ročník multimediálního bienále ENTER proběhne ve dnech 14. až 17. dubna v Praze. Svým návštěvníkům nabídne pestrý program přednášek, workshopů, unikátní výstavy i neopakovatelných audiovizuálních a tanečních představení, která spojuje téma této letošní multižánrové přehlídky nejnovějších i budoucích trendů v umění – Datapolis.

Organizátoři chtějí české veřejnosti představit jak umění současnosti, tak i umění technologické budoucnosti, které se zabývá vztahem člověka k městu a životnímu prostředí. Výstavy, která bude probíhat po celé době konání bienále v budově Národní technické knihovny, se zúčastní několik umělců, jejichž díla získala ceny na předních zahraničních festivalech a přehlídkách a vzbudila zájem nejen odborné kritiky, ale i široké veřejnosti a v některých případech i ochránců zákona. Vedle výstavy čeká na návštěvníky i večer audiovizuálních performancí v klubu Cross a tanečních představení v Divadle Archa.

„Letošní festival se snaží o to, aby fungoval jako specifická forma veřejné laboratoře, která by měla poodhalit, co se v našem urbánním prostoru odehrává na základě proudu nejrůznějších dat a informací, která nejsou na první pohled patrná či vůbec viditelná,“ představuje záměr mezinárodního bienále kurátor Pavel Sedlák.

Bienále ENTER se uskuteční na několika místech Prahy. Výstava proběhne v budově Národní technické knihovny. Mezi vystavujícími a přednášejícími bude například italská dvojice Paolo Cirio a Alessandro Ludovico, kteří se proslavili krádeží dat z milionu facebookových profilů, která posléze nahráli do nově vytvořené on-line seznamky. Dvojice Marc Canet a Varvara Guljajeva přijede se svou unikatní expozicí metronomů Rytmus města, jež monitoruje přenosy dat na sociálních sítích v několika světových metropolích. Příkladem nové citlivosti k životnímu prostředí je projekt Trash Track světoznámé bostonské laboratoře MIT, která vypracovala systém pro zachycení a vizualizaci dráhy putování odpadků, aby se ukázala skutečná trasa, kterou musí vyhozená věc urazit, než najde místo svého určení.

Na výstavě se objeví ještě několik dalších projektů, které se zabývají reflexí sociálních médií. Jedním z nich je Urbansphere Wearable, který spojuje sociální sítě s módou. Vizualizuje klíčová slova, která se nejčastěji vyskytují v komunikaci na Twitteru a Facebooku v daném místě a pracuje s nimi jako se zdrojovým materiálem módního designu. Výsledným produktem jsou „noviny na tričku“, takže při troše svižnosti můžete večer vyrazit za zábavou a mít přímo na těle nejčerstvější výběr novinek.

Vedle výstavy a řady přednášek a workshopů konaných v Národní technické knihovně figurují v programu pátého multimediálního bienále ENTER také performance, a to jak taneční, tak audiovizuální. Pátek 15. dubna slibuje nevšední setkání s propojením současného tance a interaktivních technologií; v Divadle Archa se uskuteční představení ADAPT:act, v němž ústřední scénografickou roli hraje počítačový senzorový systém pro zachycení pohybu tanečníků a následné převedení tohoto pohybu v reálném čase do grafické trojrozměrné podoby. Světelnou atmosféru představení, které vzniklo v pražské laboratoři CIANT, doplňuje interaktivní laserová projekce sloužící nejen jako světelná kulisa, ale také jako hudební nástroj. Stejný den pak v Arše vystoupí i česká tanečnice Věra Ondrašíková s představením 15 Steps a po ní bude následovat multimediální koncert projektu My Name Is Ann.

Sobotní večerní program se v klubu Cross odehraje ve znamení stylu witch house. ,,Witch house je v našich podmínkách ještě stále ne tak objeveným stylem elektronické hudby, ale už i zde se objevuje pár audiovizuálních umělců, kteří během sobotního večera vystoupí po boku takových proslulých jmen jako jsou Stellar Om Source z Nizozemí, Mushy z Itálie či německo-francouzské seskupení o F F / GR†LLGR†LL.“ uzavírá dramaturg večera Michal Mariánek.

Program 5. multimediálního bienále ENTER naleznete na http://festival-enter.cz

Tomáš Feřtek: Hlasovali byste pro omezení víceletých gymnázií?

středa 6. dubna 2011 · 0 komentářů

Představte si, že jste krajský zastupitel, a protože musíte zrušit ve svém kraji některé školy, je nutné se rozhodnout, které to budou. Skuteční krajští zastupitelé většinou dávají přednost učilištím a technickým školám před gymnázii. Ministr školství s nimi souhlasí a doporučuje jim omezit především ta osmiletá. Zvednete pro tenhle návrh ruku?


Zdroj: EDUin 30. 3. 2011

„Ministerstvo školství připravuje dokument s názvem Dlouhodobý záměr a v něm se píše, jak by si ministr Josef Dobeš a jeho kolegové představovali v budoucnosti vzdělávací systém. K diskusi je tam leccos, dnes jsem vybral jen jeden bod, který budí už teď vášnivé diskuse. Předpokládá totiž, že při rušení středních škol (studentů je čím dál méně, tříd pořád stejně) budou omezena jednak gymnázia jako taková (protože více potřebujeme dělníky a techniky), ale především se sníží počet děti na víceletých gymnáziích z deseti procent v populačním ročníku na pět procent. Co vy na to?

…Musím se přiznat, že já osobně nepovažuji porevoluční návrat k víceletým gymnáziím za šťastný. Nicméně také vnímám, že pouhým omezením či zrušením víceletých gymnázií se náš vzdělávací systém nezlepší. Rád bych rozproudil diskusi na toto téma a pro její start tu co nejúplněji shromažďuji argumenty pro i proti omezení osmiletých gymnázií.“



Celý text článku včetně argumentů pro a proti najdete ZDE.

Čtení odemyká klíčem abecedy komnatu s pokladem

úterý 5. dubna 2011 · 0 komentářů

Ambasadoři projektu Čtení pomáhá Zdeněk Svěrák, Alena Ježková, Jiří Dědeček a Martin Roman odpovídají na otázky o knihách a čtení.


Zdeněk Svěrák

Můj tip na nejlepší knihu pro mladší školáky:
Jaroslav Foglar: Rychlé šípy, Jan Werich: Fimfárum

Dětské knihy, které ovlivnily můj život:
Ondřej Sekora: Ferda Mravenec, Jan Karafiát: Broučci, Božena Němcová: Pohádky

Proč mají děti číst:
Číst knížky je jako odemknout klíčem abecedy komnatu s pokladem. Tam se slova mění v obrazy a v pocity, které se rodí v čtenářově hlavě a srdci a jsou jedinečné a hluboké. Nepodaří-li se nám předat dětem tento klíč, přetrhneme i řetěz porozumění mezi generacemi.

Proč podporuji projekt Čtení pomáhá:
Projekt Čtení pomáhá je důmyslný. Spojuje pobídku ke čtení s pobídkou k dobrým skutkům, a to formou hravé soutěže. A využívá při tom jejich počítačové gramotnosti. Myslím si, že i dnešní internetové děti mají v duši místo pro pomoc postiženým nebo starým. Ta hra míří na toto místo a chce ho zvětšit. Vyvrací vlastně staré rčení o tom, že nelze honit dva zajíce najednou. Tady je chycení zajíce solidarity podmíněno chycením zajíce knížek. A všechny knížky, které jsme vybrali, za tu honičku stojí.


Alena Ježková

Proč mají děti číst:
Když čteme knihu, žijeme s jejími postavami v dobrém i zlém, poznáváme nové světy, nové myšlenky. Četbou každé kvalitní knihy se v nás něco mění – rosteme v lepší lidi. Děti potřebují číst, aby mohly vyrůst.

Dětské knihy, které ovlivnily můj život:
První kniha, kterou jsem sama přečetla, byl Mikeš od Josefa Lady. Tehdy jsem objevila, že zvířata mluví. Přečetla jsem Ferdu Mravence od Ondřeje Sekory, od té doby dávám pozor, abych nikoho nezašlápla. Přečetla jsem Ronju, dceru loupežníka od Astrid Lindgrenové, a pochopila jsem, že nejcennější je mít svobodné srdce.

Můj tip na nejlepší knihu pro mladší školáky:
Astrid Lindgrenová: Děti z Bullerbynu

Proč podporuji projekt Čtení pomáhá:
Projekt Čtení pomáhá v sobě spojuje čtení a pomoc potřebným. Obojí patří k dobrému životu.


Jiří Dědeček

Můj tip na nejlepší knihu pro mladší školáky:
Jan Werich: Fimfárum

Dětské knihy, které ovlivnily můj život:
Prožíval jsem dětství v 50. letech v Karlových Varech, všichni kluci jsme tehdy četli Arkadie Gajdara, ale nejen slavného „Timura a jeho partu“, nýbrž i neprávem opomíjené „Vojenské tajemství“. Pak jsme si v duchu této četby hráli na fašisty a našince a dětství nám vesele ubíhalo. Když se mi o pár let později dostaly do rukou „Děti z Bullerbynu“ od Astrid Lindgrenové, byl jsem překvapen, že existují i knihy, které nepíší o válce.

Proč mají děti číst:
Aby se pozdvihly alespoň na úroveň rodičů.

Proč podporuji projekt Čtení pomáhá:
Protože jsem přesvědčen o tom, že je třeba pomáhat všemu, co pomáhá. A čtení je navíc jedna z nejkrásnějších činností, které znám.


Martin Roman

Proč mají děti číst:
Čtení rozvíjí dětem fantazii, jejich obzory i schopnost vyjadřovat se. Také jim přináší spoustu krásných zážitků, když se vžijí do rolí knižních hrdinů.

Můj tip na nejlepší knihu pro mladší školáky:
Straka v říši entropie od Markéty Baňkové. Přečetl jsem ji nedávno se svými dcerami a nadchlo mě, jak poutavě dokáže přimět děti k poznávání přírodních zákonitostí.

Dětské knihy, které ovlivnily můj život:
Moje maminka si pamatuje první knížku, kterou jsem přečetl. Já se musím přiznat, že na zajíčka Matýska jsem už zapomněl. Hodně pro mě ale znamenal Robinson Crusoe, jako příklad toho, že člověk si dokáže poradit i v zdánlivě bezvýchodné situaci.

Proč iniciuji a podporuji projekt Čtení pomáhá:
Myslím, že je správné pomáhat potřebným a vést k tomu od malička i děti. A když jsem viděl studii PISA, jak špatně na tom jsou v průměru české děti s porozuměním čteného textu, napadlo mě pokusit se skloubit obojí dohromady.


Podrobnosti o projektu si můžete přečíst ZDE.

Nominované knihy pro kategorie 3.–5. třída a 6.–9. třída najdete ZDE.

Hlasovat o nejlepší knihu pro děti a mládež můžete na webech partnerů projektu kultura.idnes.cz a www.lidovky.cz . Tam také můžete poslat i své doplňující návrhy na nominaci knih.

Projekt bude spuštěn 8. 4. 2011.

Čtení pomáhá

pondělí 4. dubna 2011 · 0 komentářů

Spisovatelka Alena Ježková, předseda Českého centra Mezinárodního PEN klubu, básník, textař, písničkář, překladatel a spisovatel Jiří Dědeček a generální ředitel a předseda představenstva ČEZ, a.s., Martin Roman se zúčastnili Andersenovy noci. Představili zde projekt Čtení pomáhá a zároveň přečetli dětskému publiku úryvek ze své oblíbené dětské knihy.

Z 1. na 2. dubna se konal již jedenáctý ročník Noci s Andersenem, která podporuje dětské čtení, zároveň je netradiční oslavou Mezinárodního dne dětské knihy a rozloučením s březnem, měsícem spojeným s oslavami čtení, čtenářů a také knih. Desetitisíce dětí přenocovaly v knihovnách, školách a dalších komunitních místech po celé České republice, na Slovensku, v Polsku, Slovinsku, v australském Sydney, Českých školách bez hranic v Drážďanech, Ženevě, Paříži, Londýně, v Baltimoru (Maryland, USA) a v Českém kroužku v Kodani.

Noci s Andersenem se zúčastnili také Alena Ježková, Jiří Dědeček a Martin Roman – ambasadoři projektu Čtení pomáhá, který podporuje rozvoj čtenářství a zároveň umožňuje dětem a mládeži přímo se podílet na charitativní činnosti. Alena Ježková představila projekt v knihovně v Kamenici nad Lipou, nad kterou má patronát, Jiřího Dědečka přivítaly děti v Základní škole a Mateřské škole Červený vrch na Praze 6 a Martina Romana v Městské knihovně v Praze, na pobočce Smíchov.

V současné době probíhá v rámci Čtení pomáhá hlasování o nejlepší knihu pro děti a mládež, které podpořili i Zdeněk Svěrák a Marek Eben. Vyhlášení proběhne 8. dubna. Poté bude spuštěna charitativní část projektu. Martin Roman, iniciátor a donátor projektu, věnuje 50 korun každému dítěti, které přečte knihu ze seznamu Čtení pomáhá a zodpoví správně kontrolní otázky. Těchto 50 korun pak čtenář daruje na jeden z dobročinných projektů nominovaných renomovanými nadacemi. Celkem tak mladí čtenáři každoročně dostanou možnost pomoci 10 miliony korun.

Více informací naleznete na www.nocsandersenem.cz a www.ctenipomaha.cz