Dalibor Špok: Deficitní vzdělávání, deficitní výchova, deficitní jedinec

středa 29. května 2013 · 0 komentářů

Hlavní problém našeho pojetí výchovy a vzdělávání spatřuji v tom, že se zaměřujeme nikoli na silné stránky dítěte, žáka či studenta, ale na jeho...ano, deficity. Zaměření na deficity je naším deficitem (psychologů, pedagogů, vychovatelů, rodičů) a rafinovaným způsobem, jak přenést tento deficit také na naše potomky...neboť taková výchova s sebou samozřejmě nese poselství, které se odrazí i v přístupu člověka k sobě samému.


Zdroj: blog autora, 5. 4. 2013


Všeobecnost, stejnost, bratrství!

Nebavme se nyní o tom, že každý člověk musí umět číst, psát a počítat. Bavme se o podrobnějších znalostech, které dítě začíná získávat řekněme od 11. či 12. roku, od primy víceletých gymnázií či šesté třídy základních škol. Aby takový žák zvládl pouze základy všech důležitých oborů a lidských činností, musel by ve škole být dvacet, třicet let. Proč není? Protože tradičně považujeme fyziku či biologii, jejíž znalosti probíráme poměrně hluboko, za důležitější než například psychologii, filozofii nebo sémiotiku, které neprobíráme vůbec, nebo v tak okleštěné až směšné formě, že by bylo lepší neprobírat je vůbec.

Je ale biologie skutečně o tolik důležitější než psychologie? Je chemie o tolik důležitější než ekonomie? Historie než dietetika? Jednoznačnou odpověď nám v dnešní postmoderní, globalizované době bez zaváhání asi dají právě pouze učitelé aprobovaní v těžké váze předmětů typu fyzika-dějepis-chemie, děsících se toho, že by si museli „dodělat“ ekonomii či politologii. Ostatní spíše jen opatrně pokrčí rameny: těžko říct. Já osobně jsem stupnici tvrdosti nerostů, se kterou mě trápila neurotická učitelka v 7. třídě, nikdy nepotřeboval...

Jak by vypadal takový imaginární, ideální systém vzdělání, zaměřený na naše silné stránky? Na konci školního roku by se učitelé sešli a na konferenci si řekli: Romanovi šly letos výtečně jazyky, ovšem s chemií a fyzikou je na tom dost podprůměrně. Navrhneme mu proto přibrat si třetí jazyk. A z chemie a fyziky mu ubereme - dokončí pouze základní kurz. Slečna Nováková je velmi šikovná na výtvarné obory, zajímá ji umění. Proto ji doporučíme samostatné studium dějin umění, které se sice jinak u nás neučí, ale díky e-learningu by jej měla zvládnout. Tento předmět se bude učit namísto cvičení z těchto a těchto předmětů, ve kterých je podprůměrná a které ji neoslovují...


Čím méně, tím více. Čím více, tím méně. Zenový kóan našeho školství

Jak vypadá reálný, standardní, školní svět? Na konferenci učitele vzdychají: Roman naprosto propadá v chemii a s fyzikou je na tom jen o chlup lépe. No, těmi jazyky už to nespraví. Musí se nad sebou zamyslet. Navrhneme mu doučování z fyziky a chemie. Holt musí strávit prázdniny nad učebnicemi těchto předmětů. V nejhorším bude opakovat ročník!

Filozofie je jasná: čím méně jde žákovi oblast X, tím více se musí oblasti X věnovat. Zato čím více jde žákovi oblast Y, tím méně se jí musí věnovat - vždyť mu to už jde, tak proč by se jí měl věnovat dále. Slečna Nováková je velmi šikovná na výtvarné obory - proto už k nám do výtvarky ani chodit nebude (navíc chodí do uměleckých kurzů mimo školu, které jsou kvalitnější), a bude tedy mít dostatek času, aby si zapsala povinně volitelný předmět, v němž není nejlepší, v němž má co dohánět!

Náš vzdělávací systém neuvěřitelně úspěšně oživuje starověký mýtus Prokrustova lože - kdo z postele přečnívá, toho zkrátíme, kdo je do ní příliš malý, toho povytáhneme. Zapomněli jsme, že abychom nepokřivili páteř a nezpůsobili nevratné změny již v útlém věku, je dost dobré lože přizpůsobit osobnosti člověka. A více číst pohádku O ošklivém káčátku.

Celý text si můžete přečíst ZDE.