Lukáš Šlehofer: Trvalá obnova školy – energie pro lepší pedagogickou práci

úterý 13. června 2017 · 0 komentářů

„Vzdělávání ve školách by mělo být mnohem otevřenější a více zaměřené na potřeby budoucnosti,“ říká Karel Derfl, autor projektu Trvalá obnova školy a ředitel ZŠ a MŠ v Chrašticích. Jaká byla motivace sdružení založit? Jak funguje? A co je jeho vizí? To se můžete dozvědět v následujícím rozhovoru.

Pane řediteli, mohl byste nám vysvětlit, co dělá a jak funguje sdružení Trvalá obnova školy?

Občanské sdružení Trvalá obnova školy zastřešuje činnost networku několika desítek aktivně spolupracujících škol – resp. ředitelů a jejich zástupců, kteří se v letech 2000–2006 postupně zapojili do programu Trvalá obnova školy v rámci vzdělávacího projektu „Dokážu to?“ (AISIS) a později i do projektu „Spolupráce a důvěra“. Oba tyto projekty si kladly za cíl pomáhat zapojeným školám s nastartováním procesu změn nutných k realizaci kurikulární reformy a trvalé obnovy školy, vybavit vedení těchto škol potřebnými nástroji pro plánování i řízení změn a v neposlední řadě také vytvářet vhodné podmínky pro vzájemnou spolupráci a sdílení zkušeností.

Vycházeli jsme přitom ze skutečnosti, že lépe a otevřeněji mohou spolupracovat ředitelé těch škol, které si vzájemně nekonkurují. Proto mezi námi najdete školy prakticky z celé České republiky, ale zpravidla ne školy sousedící. TOŠ funguje jako poměrně soudržná skupina, v rámci které se společně vzděláváme (koučování, facilitování, leadership, zavádění inovací ve výuce, OSV a další), vyměňujeme si zkušenosti, sdílíme již vytvořené materiály, navzájem se podporujeme či v menších skupinách domlouváme a realizujeme některé další projekty.

Tak například vznikl projekt „Kruh spolupracujících škol“, který jsme zaměřili na „odprivatizování pedagogické praxe“, kdy jsme vyvezli učitele na jiné školy, nabídli si navzájem desítky ukázkových hodin výuky a každá hostitelská škola se samozřejmě snažila ukázat to, co se dnes nazývá příklady dobré praxe. Výhodou tohoto projektu realizovaného již v letech 2004–2008 bylo to, že se do něj aktivně zapojily i naše pedagogické sbory. V té době jsme již také připravovali a zaváděli ŠVP a právě setkávání na školách, předávání zkušeností a společné řešení některých problémů nám pomohlo lépe zvládnout tuto poměrně náročnou etapu kurikulární reformy. I to je jedna z forem naší spolupráce v rámci networku TOŠ.

Proč jste jej vůbec zakládali?

Již během účasti v projektu „Dokážu to?“ se podařilo vytvořit dobře fungující a silně motivovanou skupinu složenou převážně ze školských manažerů, kteří si rozuměli a měli zájem se dále setkávat osobně i profesně a především chtěli pokračovat společně i v dalším vzdělávání. Z této potřeby samotných účastníků vznikl nejprve neformální Klub TOŠ a později i registrované sdružení, jež se stalo akreditovanou organizací pro pořádání DVPP. Zpočátku jsme připravovali a zajišťovali vzdělávací akce výhradně pro sebe a pedagogy z našich škol TOŠ, později jsme ale začali nabízet některé semináře či kurzy i dalším zájemcům.

Občas také někdo přivedl podobně smýšlejícího kolegu z jiné školy a my jej přijali mezi sebe. Tak se z naší doposud uzavřené skupiny postupně stala skupina otevřená i pro ostatní, kteří mají zájem o trvalý rozvoj své školy i smysluplnou a otevřenou spolupráci. Naší zásadou ale je, že nepřesvědčujeme ani nenutíme ty, kteří nechtějí, ale nabízíme a dáváme podporu těm, kteří mají zájem.

Jaké cíle si kladete do budoucna?

V roce 2015 jsme oslavili 15 let od začátku naší činnosti, která vždy vycházela především ze zájmu učit se nové věci a z aktuálních potřeb. Několikrát se sice zdálo, že jsme se již vyčerpali, někteří z ředitelů skončili, opustili školství nebo se vzdálili, ale vždy jsme našli novou energii, nová témata a důvod se znovu potkat. V současné době nabízí Trvalá obnova školy asi 15 akreditovaných kurzů či seminářů, většinou jsou zaměřené na inovace ve výuce, rozvoj profesních dovedností pedagogů i vedení škol, osobnostní rozvoj atp.

K našim tradičním akcím patří každoroční Letní škola TOŠ. Poslední dvě byly u nás v Chrašticích, tu další uspořádáme v srpnu 2016 ve Žďáru nad Sázavou u pana ředitele Jardy Ptáčka, který je také členem TOŠ. Naše činnost je založena na dobrovolnosti, chuti a zájmu účastníků, takže dokud nám vydrží, bude pokračovat i Trvalá obnova školy.

Spolupracujeme také s H-mat, o. p. s., a pořádáme společně semináře Hejného metody výuky matematiky na celkem 10 místech v různých regionech po celé ČR. Samozřejmě, že na školách, jež jsou členy TOŠ! Musím říct, že Hejného matematika nás velmi oslovuje, na většině škol našeho networku se již podle této metody vyučuje nebo brzy začne. Jsme proto rádi, že můžeme přispět k její propagaci a dalšímu šíření…

…Jak si myslíte, že by mělo vypadat vzdělávání dětí, které jsou v současné době školou povinné?

V každém případě by mělo být vzdělávání ve školách mnohem otevřenější a spíše zaměřené na potřeby budoucnosti, abychom co nejlépe připravili děti na to, co je čeká (i když přesně nevíme, co to vlastně bude). Můžeme však odhadovat, že úspěšnější budou ti, kteří získají pozitivní vztah k učení, naučí se efektivně učit nové věci, nebudou švindlovat, budou mít motivaci k celoživotnímu vzdělávání, dokáží přijímat a reagovat na nejrůznější změny, budou umět dobře komunikovat v mateřském jazyce i v angličtině, dokáží naslouchat ostatním, ale i obhajovat svoje názory, a navzájem se respektovat. A tohle vše se dá naučit jedině tím, že to budeme vytrvale trénovat a prakticky zkoušet v bezpečném a motivujícím prostředí.

Rozvíjení znalostí, dovedností a schopností tohoto druhu je pro učitele samozřejmě mnohem obtížnější než např. zkoušení vyjmenovaných slov či hledání na slepé mapě. Nehledě na obtížnou měřitelnost a hodnocení výstupů i časté nepochopení ze strany některých kolegů či rodičů. Oceňuji proto snahu těch škol a pedagogů, kteří se na tuto obtížnou cestu vydávají, ale na druhou stranu vnímám jako určitý problém rozevírání nůžek mezi těmi školami, které usilují o změnu, a mezi jinými, které vytrvale brání svoje pozice a nehnou se z místa po mnoho let. Myslím, že tento trend bude v dalších letech ještě výraznější, zejména se vznikem desítek nových škol, které jsou často zřizovány rodiči, kteří nechtějí dát svoje děti do školy považované z dnešního hlediska za překonanou.

Co proto děláte konkrétně ve vámi vedené škole v Chrašticích?

Postupně jsme začali pracovat metodami, jež bývají označovány jako inovativní (genetická metoda výuky počátečního čtení a psaní, Hejného metoda výuky matematiky, využívání Montessori pomůcek, písmo Comenia Script, metoda CLIL, využití rodilého mluvčího, projektové vyučování, kooperativní výuka, volitelné předměty již na I. stupni…), umožňujeme dětem pracovat ve věkově smíšených skupinách, snažíme se o smysluplné a efektivní využívání ICT, vedeme žáky k sebehodnocení, učíme je plánovat si práci, obhajovat svoje názory, připravujeme a hrajeme s dětmi divadlo, realizujeme projekty podporující etické chování a OSV. Za základ všeho považujeme dobré vzájemné vztahy, příznivé klima školy a hlavně bezpečné prostředí. Právě to ovlivňuje, jestli děti chodí do školy rády i jakou motivaci získají pro svoji školní práci.

Název našeho ŠVP je „Spolu a v pohodě“. Myslím, že přesně vystihuje podstatu toho, o co usilujeme. Aby se všichni (dítě, rodič i pedagog, host) v naší škole cítili dobře a měli chuť do společné práce! Moje role ředitele školy je pak vytvářet co nejlepší podmínky pro práci pedagogů a zaměstnanců školy, aby oni mohli dělat dobře svojí práci a poskytovat co nejvhodnější podmínky pro děti a jejich rozvoj. Je to souhrn mnoha faktorů, které se navzájem ovlivňují a doplňují. Tento stav se buduje dlouhodobě a výsledek není vidět hned. I proto používám výraz trvalá obnova školy, protože někdy nejde jen pořád rozvíjet, ale je třeba udržovat a podporovat již dosažené…

Jak to vnímají rodiče?

Naštěstí máme bezva rodiče (i když jsme spádová škola), kteří se nám snaží porozumět a dokáží nám poskytovat zpětnou vazbu v případě, že něco není jasné. Vnímám i posun v otevřenosti, s jakou jsou v posledních letech rodiče schopni a ochotni diskutovat o škole. Mnozí rodiče se již nesoustřeďují jen na svoje dítě, ale začínají vnímat školní problematiku i z širšího hlediska. Pravidelně využíváme i anonymní dotazníkové šetření Mapa školy, které nám dává poměrně jasné informace a vodítka pro naši další práci. Pokud zjistíme, že v některé oblasti dochází k větším názorovým odlišnostem, je třeba s tím něco udělat – buď je něco špatně a musí dojít ke změně, nebo jsme přesvědčeni o správnosti našeho postupu, a pak je zde prostor pro lepší komunikaci a vysvětlování. Výsledky Mapy školy samozřejmě v plném rozsahu zveřejňujeme.

Co konkrétně děláte proto, aby přijali vaše myšlenky?

Je pro nás důležité, aby rodiče rozuměli tomu, co se ve škole děje a důvěřovali učitelům. Zveme proto rodiče do školy, aby se chodili dívat na výuku, otevřeně s nimi mluvíme o metodách, které používáme, vysvětlujeme jim, snažíme se předcházet možným nedorozuměním či pochybnostem. Uvědomujeme si, že každá změna nastane teprve tehdy, když je také přijata, proto se snažíme netlačit příliš na pilu, ale vytrvale a neustále směřovat k cíli, ale neztratit přitom ty, kteří potřebují více času k pochopení a přijetí. Daří se nám, že rodiče opravdu do školy a na vyučování chodí. Nestačilo ale jenom nabídnout rodičům tuto možnost a pak čekat, bylo nutné o tom s nimi mluvit, trochu je přesvědčovat a zbavit nedůvěry či obav. Po prolomení počátečních překážek se návštěvy ve výuce staly pro žáky, rodiče i učitele samozřejmostí a něčím, z čeho není nutné mít strach. Velmi si cením skutečnosti, že jsou naše paní učitelky ochotné a schopné pozvat rodiče na svoji výuku, protože vím, že to není zdaleka běžné. Ale velmi nám to pomáhá v komunikaci s rodiči – mnozí nám říkali, jak byli překvapeni, že se dnes vyučuje jinak, než byli oni zvyklí. Ono je to ani nenapadlo, dokud to neviděli na vlastní oči!

Kdybyste mohl vyslovit jedno přání směrem k tomu, jak má fungovat vzdělávací systém v ČR, co byste si přál?

Abych pravdu řekl, již dávno neočekávám od systému nějakou smysluplnou a fungující změnu trvalého charakteru. Proto se také v TOŠ snažíme o inovace ve školství spíše „zespoda“. Z tohoto pohledu by asi nejvíce pomohlo, kdyby nám školský systém co nejméně překážel a nezasahoval příliš do činnosti škol. K tomu by ale bylo nutné odpolitizovat celé školství na všech úrovních, aby školy i všichni zaměstnanci získali větší jistotu v tom, kam celý systém dlouhodobě směřuje a že s každým dalším volebním obdobím nebude docházet k nečekaným změnám a zvratům (od parlamentu až po radnice). Dále bych přenechal odborníkům zpracování dlouhodobé vize a koncepce školství, přidal dostatečnou zákonnou oporu a pak se už jen snažil vytvářet školám co nejvhodnější podmínky k jejich činnosti v dostatečně velkém prostoru, který umožní profilování škol. S tím ovšem souvisí i potřeba zajistit dostatečné financování školství tak, aby role ředitele nespočívala ve shánění peněz a psaní grantů na něco, co by mělo být běžně ve školství dostupné, a mohl si dovolit přijmout dostatečně kvalitní učitele a za jejich práci jim slušně zaplatit.

Obávám se však, že k podobným krokům nebude v nejbližších letech dostatek politické vůle. I to je jeden z důvodů, proč považuji za důležité a smysluplné pokračovat v činnosti Trvalé obnovy školy.


Celý text si můžete přečíst ZDE.