Ivo Rašín: Jak jsem se nechal opět nachytat…

středa 10. března 2010 · 1 komentářů

Věřte slibům politiků. Já opět věřil. V říjnu 2009 jsem byl osloven redaktory MF Dnes s dotazem, zda naše univerzita 3. věku dostává příspěvek na činnost seniorů od Středočeského kraje. Po pravdě jsem odvětil, že nedostáváme. Na dotaz, jak je to možné, když v Programových cílech ČSSD ve Středočeském kraji pod bodem 6. – podpora seniorů je i podpora univerzit 3. věku, sem nedokázal odpovědět.

Neuběhl ani týden od tohoto dotazu a už jsem byl osloven vedením Odboru školství Středočeského kraje. Dohodli jsem si schůzku v kanceláři odboru, kde jsem byl seznámen se záměrem naplnit Programové cíle. Cílem schůzky byl záměr získat ode mne informace o jediné fungující „neuniverzitní“ univerzitě 3. věku ve Středočeském kraji, o její programové nabídce, získávání prostředků atd. V podstatě šlo o získání veškerého know-how, které by pomohlo naplnit cíle Programu. Než jsem se stačil vyjádřit, byl jsem ubezpečen, že předání informací nebude určitě zdarma (sice nic velkého, vždyť senioři nejsou ekonomicky návratnou skupinou, ale přece…) a ať materiály, které předám, doplním o žádost o finanční dotaci na U3V. Bláhově jsem věřil, že slibovaná podpora kolem 120 tis. přinese naši U3V další rozvoj, a už jsem viděl, jak budu chválit sociální politiku politiků Středočeského kraje.

Ale opak je pravdou. Na žádost s veškerými předanými materiály jako by se zapomnělo. Když jsem se skromně začátkem ledna 2010 ozval, jak to vypadá s naši žádosti, byl jsem odkazován z jednoho místa ke druhému a zpět. Po dalším týdnu se vedoucí odboru školství ozval. Zajásal jsem: „Hurá! Že by se přeci jenom ledy hnuly a konečně došlo k naplnění politických slibů?“ Bohužel… Sice jsem obdržel řádnou omluvu, jak a proč, dokonce jsem byl pozván na oběd do Prahy. „ …vždyť přece musíme najít nějaké řešení,“ sdělil mě vedoucí odboru. A já opět věřil. Jenže opak se opět stal pravdou.

Schůzka byla dohodnuta na den 27. 1. 2010 na 12.00 hod. Já podle vzoru králů (přece není slušné někoho nechat čekat) jsem přijel včas a raději pět minut před schůzkou. Hlásil jsem se u paní sekretářky a postavil se do pozoru v očekávání, že konečně bude naše dohadování zdárně zakončeno. A ono ouha, pan vedoucí odboru školství se nedostavil. Čekal jsem dalších 15 min., paní sekretářka volala od čerta k ďáblu, na soukromý telefon, na služební telefon, ale očekávané schůzky jsem se nedočkal. Paní sekretářka se mně omluvila s dovětkem, že sice o naši schůzce ví, má ji v diáři ona i pan vedoucí, ten ale není nikde k sehnání. V tuto chvíli jsem si dal pohov a odešel. Nevím, jak páni politici a úředníci mají čas, ale mě toto stálo 3 dny práce a 2x návštěvu Prahy. Do dnešního dne se nikdo neozval, materiály nevrátil…

A co z toho pro mě vyplynulo? Nevěř slibům. A už vůbec ne některým politikům. A nebo ještě lepší: budu se chovat jako oni. Budu slibovat, chlubit se cizím peřím. Na www stránkách (www.visk.cz) nově vzniklého Vzdělávacího institutu Středočeského kraje je již kromě dalšího i záměr programu vzdělávání seniorů, který se objevil až 11.1. 2010. Že by ten náš?

Jedinou útěchou je, že magistrátu Města Mladá Boleslav není život seniorů lhostejný a jeho představitelé jsou ochotni univerzitu 3. věku podpořit i přesto, že „přece toto není ekonomicky návratná investice“…


Ivo Rašín, prorektor Mladoboleslavské univerzity třetího věku