Teodor Kolář: Stát má pět miliard na kurzy pro 100 tisíc lidí. Podívali jsme se, jaké jsou v nabídce

Mám se učit programovat, nebo jít na truhláře? Nepřijdu kvůli umělé inteligenci o práci? Proč jsem se víc nezajímal o počítače? Co by měly studovat moje děti? Podobné otázky si klade asi většina rodičů, studentů nebo zaměstnanců. Zjistili jsme, o jaké profese bude v příštích letech zájem a jak se novým dovednostem téměř zdarma naučit třeba s využitím peněz od Úřadu práce.

Kristýna Matějková: Češi se vrhli na rekvalifikace. Mladí se chtějí učit a těm ve středním věku nic jiného nezbývá

Trh práce se proměňuje stále rychlejším tempem. Podle ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL) v zemi v následujících letech vlivem digitalizace zanikne 300 tisíc pracovních pozic a další milion výrazně změní svou náplň. Stát proto plánuje velké investice do rekvalifikací. A o další vzdělávání nebo i přeučení na jiný obor má zájem i stále větší počet Čechů.

Jitka Smolíková: Creativemethodology – Malta

V rámci programu Erasmus+ , mobilita K1, vzdělávání dospělých, jsem se v září 2018 zúčastnila kurzu pro učitele Creativemethodology.

Na Maltě jsem už byla před několika lety ve městě Sliema na jazykové škole AM LanguageSchool. Vracela jsem se ráda z několika důvodů – jednak téma a zaměření kurzu, dále jsem měla zjištěno, že kurz povede rodilá mluvčí. Malta, přestože je nejmenším státem EU, má co nabídnout – na každém rohu na Vás dýchá kus historie. Chtěla jsem se znovu procházet starobylými uličkami Mdiny, bývalého hlavního města, a Valletty, toho současného. Valletta je pro letošní rok „Thecapitalofculture 2018“. Navíc je zde krásné počasí a moře.

Školu AlphaSchoolofEnglish jsem si vybrala na základě recenzí na FB a internetu. Také se mi líbilo umístění v klidnějším městě St.Paul´sBay.

Kurz byl zaměřený na rozvoj jazykových a komunikačních schopností, na metodiku výuky, kreativní výuku, aktivity hudební, dramatické a z oblasti umění,na použití moderních technologií a aplikací a na sdílení vlastních poznatků.

Teoritická i praktická výuka byla rozdělena do částí : My Teaching, ActiveTeaching, Techno-Teaching, DramaticTeaching, CreativeTeaching.

Výuku vedla Angličanka paní Christine Armstrong – 70 letá aktivní učitelka, vzdělaná v politice, kultuře i historii. Spisovatelka píšící třídílnou knihu pro děti o strašidlech z Hastings. Vzhledem k jejímu rozhledu je jasné, že její výuka byla velmi kreativní. A dávala nám, studentům, prostor, abychom mohli sdílet svoje metody a aktivity. Mými spolužáky byl polský profesor z právnické univerzity a lotyšská kolegyně, která část úvazku učila a další část věnovala projektům. Protože každý z nás učil na jiném typu škol a pracoval s jinou věkovou kategorií, byly naše metody, aktivity i slovní zásoba dost odlišné. To bylo pro všechny velmi přínosné.

Program kurzu vycházel ze skript, které vydala p. Armstrong. Skripta mají část teoretickou a praktickou.

Výuka byla doplňována velkým množstvím audio i videoukázek.

V rámci výuky jsme se zúčastnili doprovodného programu. Byla to exkurze do měst Rabat, Mdina a Valletta. V hlavním městě jsme navštívili expozice The Malta Experience a 3D Malta, které jsou věnované historii. Velmi zajímavá byla prohlídka bývalé nemocnice La SacraInfermeria.

Třešničkou na dortu byla plavba na ostrov Gozo a prohlídka hlavního města Victoria. Výhledy z Citadelly jsou dechberoucí a nezapomenutelné.

Kurz zcela naplnil moje očekávání, byl velmi přínosný, získala jsem materiály pro kreativní výuku a měla jsem štěstí i na vynikající učitelku.

Adéla Skoupá: Jsou budoucností české vědy, ale mnohdy se doktorandi sotva uživí

Není o nich příliš slyšet, přitom jsou možná budoucností české vědy. Studenti doktorského stupně teď dostali od státu přidáno na stipendiích. Jejich život ale zůstává balancováním mezi školou, výukou, výzkumem a prací, aby se uživili.

Zdroj: ihned.cz 12. 4. 2018

Bludištěm chodeb univerzitního kampusu v brněnských Bohunicích se vysoký mladík pohybuje s důvěrnou známostí. Do zdejších laboratoří chodí doslova každý den. „Buňky neznají prázdniny ani státní svátky," usmívá se Peter Lenárt. Pětadvacetiletý doktorand se na Masarykově univerzitě věnuje výzkumu stárnutí. „Je to podle mě ta nejzajímavější otázka v biologii, má obrovský potenciál. Mnoho lidí zkoumá například nádorová onemocnění, což je určitě dobře. Je ale třeba si uvědomit, že většina nemocí má spojitost s věkem. A když najdeme lék na jednu chorobu, zůstává tu jiná," vysvětluje Lenárt.

Je přesvědčený, že když pomůže odhalit, jak stárnutí buněk funguje, může to do budoucna pomoci předejít různým zákeřným onemocněním a zlepšit lidem život. „Nechceme prodlužovat život tak, abychom byli dlouho staří a bylo nám špatně. Cílem výzkumu stárnutí je prodloužit zdravou část života," popisuje. Pomocí úpravy jídelníčku, využití specifických látek nebo genových editací už vědci dokážou významně prodloužit život třeba myši nebo háďátku.

Slouží mu k tomu vzorky tuku od obézních pacientů, kterým lékaři operativně zmenšili žaludek. Ze vzorků získává staré tukové buňky a zkoumá, co produkují. „Doufám, že když to budu přesně vědět, budeme schopni vyvinout cílenou léčbu, která by potom léčila nějaká s věkem asociovaná onemocnění," vypráví nadšeně ve své kanceláři na Masarykově univerzitě.

Přestože studuje teprve druhý semestr doktorského stupně, nemůže si na podmínky pro svůj výzkum stěžovat. Dobře ale ví, že obecně mezi doktorandy platí spíš za výjimku. Jeho projekt je součástí velkého výzkumu v týmu environmentální medicíny pod vedením docentky Julie Bienertové Vašků, která nadějnému vědci dokonce zařídila na univerzitě plný úvazek. Po dobu svého doktorského studia si navíc přilepší stipendiem od vedení města Brna − letos se dostal mezi pětadvacet vybraných doktorandů, kteří budou po tři roky dostávat od města jako prémii sto tisíc korun. V součtu jeho měsíční příjem činí víc než třicet tisíc, což je zhruba dvakrát tolik, než na co si doktorand průměrně přijde. „Je to myslím dáno tím, že mám velké štěstí na školitelku a daří se mi publikovat," tvrdí skromně mladý vědec.


Roztříštěné osobnosti

Podmínky pro doktorandy se liší napříč fakultami i školami. Příspěvek na stipendium, který stát posílá školám, dnes činí něco přes 11 tisíc, donedávna to ale bylo 7500 korun na studenta na měsíc. V mnoha případech to byly jediné peníze, které od školy dostali. Museli si proto shánět přivýdělek jinde.

Krušnými začátky si během studia prošla i doktorandka sociologie z Masarykovy univerzity Ivana Rapošová. Ta nyní tráví semestr na Torontské univerzitě v Kanadě, kam ji vyslala mateřská škola. Její výzkum se točí okolo kulturního aktivismu, konkrétně srovnává kulturní festivaly v Brně, ve Vídni a v Bratislavě a snaží se porozumět tomu, jak takové akce přispívají k přetváření symbolických hranic ve společnosti. V čem bourají bariéry a pomáhají migranty nebo menšiny lépe začlenit do většinové společnosti a v čem naopak upevňují stereotypy a pomyslné hranice.

Na konto už si může přičíst akademický úspěch − její článek nyní přijal vlivný časopis v oboru, Journal of Ethnic and Migration studies. Mohla na něm pracovat i díky podpoře od školy − jako jedna ze dvou vybraných doktorandek získala fellowship podporu v Centru pro kulturní sociologii migrace. Dnes už má slibně nastartovanou akademickou kariéru a letos zřejmě odevzdá svou disertační práci. Vzpomíná ale, že když před čtyřmi lety jako doktorandka začínala, nemohla se studiu na univerzitě věnovat naplno, protože ze sedmitisícového stipendia se nedalo vyžít. Zvlášť první dva roky se neustále pohybovala mezi zaměstnáním ve slovenském Centru pro výzkum etnicity a kultury, doktorským studiem a asistováním nebo vyučováním na univerzitě.

„Byla jsem rozdrobená osobnost. Přepínala jsem mezi aplikovanou a univerzitní sociologií. Mnohdy šlo jedno na úkor druhého a nedá se to tak dělat dlouhodobě, neslo to s sebou osobní i zdravotní daně. Ale nechci vyznívat jako oběť systému, dalo mi to množství zkušeností," říká socioložka. Jelikož nebylo možné získat takový grant, který by skloubil její práci ve výzkumném centru s tou akademickou, vyřešila to po svém − napsala si grant vlastní, na výuku předmětu na škole. Stipendium potom dorovnala díky zahraničním výměnám, tedy grantům na studijní mobilitu.

Ivana Rapošová naráží na to, s čím se setkává spousta doktorandů v oboru sociálních a humanitních věd − jejich školitelé zřídkakdy získávají velké granty, do nichž by mohli přizvat i své doktorandy, jako se to děje například v přírodních vědách nebo na zahraničních univerzitách. Své akademické působení Rapošová zároveň vnímá jako společenské poslání. „Když člověk vstupuje do výzkumu, měl by si být velmi dobře vědomý svých motivací. Mám za to, že i lidé působící v akademické sféře by měli přispívat do společenského dění a častěji se veřejně vyjadřovat. Je ale třeba vést s lidmi dialog a nenechat se pohltit akademickou pozicí," věří osmadvacetiletá žena.


Věční studenti, nebo budoucí vědci?

Rapošová podobně jako Peter Lenárt upozorňuje, že při nastavení podmínek doktorátu se jen málo myslí na to, že doktorand je mladý člověk, který může chtít založit rodinu. S tím má zkušenost i Kateřina Čechová, která právě na ČVUT dokončuje doktorské studium architektury a zároveň se čerstvě stala matkou. „Mám teď přerušené studium v rámci takzvané uznané doby rodičovství, kdy se doba přerušení nezapočítává do maximální délky studia," popisuje mladá žena. Také díky tomu, že dříve na fakultě pracovala, má nárok na mateřskou a rodičovskou dovolenou.

Status studenta, který aspiranti na doktorský titul mají, ale považuje za velký hendikep. „Není to pro ně výhodné z hlediska zápočtu do důchodu nebo v případě, kdy si chtějí vzít hypotéku. Bylo by dobré, kdyby status doktorandů mohl v rámci fakult přejít do zaměstnaneckého poměru. K tomu by mohlo dopomoct jejich zapojení do grantových projektů. Jenomže v tuto chvíli jsou grantové soutěže často mimoběžné s tří až čtyřletým studiem, takže je to velmi těžké sladit," naráží třiatřicetiletá Čechová na nesoulad mezi nastavením doktorského studia a financováním vědy. Zároveň upozorňuje, že finanční nezajištěnost doktorandů se většinou odráží v jejich práci.

Rozšířit si studia se rozhodla před šesti lety, po návratu ze zahraničí, kde navštěvovala školy v Lichtenštejnsku a v Berlíně a pracovala na velkých urbanistických projektech v Šanghaji a Basileji. „Nastoupit na doktorát pro mě byla cesta, jak získat kontakty na domácí scéně a ponořit se hlouběji do nějakého problému," popisuje architektka s tím, že chtěla do tuzemské praxe vnést své zkušenosti z velkých zahraničních urbanistických projektů, kde navrhovala obnovu městských čtvrtí. Ve své doktorské práci se věnuje studiím nádraží jako nových center městského života. „V zahraničí daleko aktivněji vystupuje veřejná správa a třeba i státní drážní podniky. Způsoby, jak využít veřejné pozemky ve spolupráci se soukromým sektorem, mají ve srovnání s pražskými projekty více propracované," popisuje urbanistka. Upozorňuje zároveň na to, že v cizině se více zabývají rolí veřejného prostoru a hledí na to, aby nová čtvrť dobře doplňovala ty existující. Aby lidi přitahovala a zároveň "nevysávala" život z okolí.

Během studia se Čechová kromě vyučování na fakultě věnovala i práci na grantech a soukromých zakázkách − už jen proto, že se potřebovala uživit. Spolupracovala například na podobě proměny pražského železničního nádraží Bubny nebo Palmovky. „I za ztížených podmínek, jaké doktorandi v Česku mají, bych do toho šla znova," říká. Mrzí ji ale, jak Češi na doktorandy pohlížejí. „Doktorské studium není vnímáno jako příprava na vědeckou kariéru, ale spíš další vzdělávání, které je potřeba nějak doklepat. Trochu mě toto vnímání mrzí. Mohlo by to mít lepší zvuk, prestiž," věří.

Statistiky ukazují, že většina českých doktorandů ve svých studiích není příliš úspěšná. Odborný server Vědavýzkum.cz loni na podzim upozornil, že víc než polovina z nich své doktorské studium nikdy nedokončí. Může to vypovídat o selhání systému přípravy mladých vědců nebo dokládat, že školy nenastavily vhodné podmínky a doktorandy víc táhnou jiné příležitosti. Nyní se zdá, že se situace pomalu mění. Většina vysokých škol přístup k doktorandům upravuje a chce, aby si jich mentoři více všímali, nebo aby fakulty vybíraly jen hrstku nejschopnějších uchazečů.

Například na Právnické fakultě Univerzity Karlovy už se daly věci do pohybu − nařízením děkana se bude snižovat počet doktorských studentů na školitele a postupně začnou dostávat stipendia podle toho, jak se činí. Tamější doktorand Jakub Drápal se chce od počátku věnovat právní vědě. Ve své kanceláři na fakultě se v posledních měsících probírá štosy papírů s poznatky o ukládání trestů a vězeňství. „Dívám se na to, zda se z hlediska recidivy vyplatí posílat lidi do vězení nebo ne," prozrazuje téma svého disertačního výzkumu. Nyní jej čeká analýza rozsáhlých dat.

Téma jej pohltilo poté, co před devíti lety ještě jako středoškolák zasedl ve volební komisi v pankrácké věznici. Když pak začal studovat práva, všiml si rozporu mezi tím, co slýchá na přednáškách, a tím, co se skutečně děje ve věznicích. Po promoci v Praze proto zamířil studovat na rok kriminologii na Cambridge. „Dobrých advokátů a soudců je hodně, ale lidí, kteří se detailně věnují výzkumu v oblasti kriminologie a ukládání trestů a vězeňství, příliš není," vysvětluje své rozhodnutí mladý muž, který při studiu pracuje na čtvrt úvazku jako asistent u soudkyně Ústavního soudu Kateřiny Šimáčkové.

Přilepšuje si také účastí ve dvou grantech a nyní už se bez problémů uživí. „Na konci roku se doktorandům připočítávají odměny za publikace nebo třeba výhry v soutěži, část peněz se přiděluje nárazově, takže s tím člověk nemůže počítat dopředu. To je rozdíl oproti severským státům nebo třeba Nizozemsku, kde mají doktorandi pravidelný příjem," popisuje. Právnické fakulty se navíc od jiných liší tím, že mnoho doktorandů pracuje na plný úvazek v soudnictví nebo advokacii, protože potřebují tříletou praxi ke složení odborné zkoušky, aby se mohli stát advokáty, soudci nebo státními zástupci. I to rozptyluje jejich pozornost od vědy.

„Podmínky pro doktorandy se zlepšují, ale myslím si, že by se za to od nich mělo začít chtít víc. A teď nemyslím, že by měli být víc využíváni k výuce, ale že by měli více dělat vědu, jezdit do zahraničí nebo psát zahraniční články," podotýká Jakub Drápal.


Celý text najdete ZDE.

Firmám chybí zaměstnanci, uchazeči nesplňují nároky firem

V České republice je v současné době téměř 400.000 nezaměstnaných. I přesto si zaměstnavatelé stěžují, že nemohou najít nové pracovníky. Důvodem je chybějící vzdělání či zkušenosti, které jsou z pohledu firem nedostatečné a neodpovídají aktuálním potřebám trhu.

Zdroj: Protext 8. 8. 2016


Nároky na uchazeče se mění podle toho, jak se mění celý trh. Zatímco firmy pružně reagují na nové potřeby, trh práce zaostává a vzniká propast mezi tím, co pracovníci nabízejí a tím, co firmy doopravdy poptávají. Podle Mgr. Štěpána Miky, ředitele institutu CEMI, je řešením především prohloubení znalostí a dovedností díky dalšímu profesnímu vzdělávání.

„Důvodem nezaměstnanosti není nedostatečné množství pracovních míst. Problém je v tom, že firmy po uchazečích chtějí určité dovednosti, které si žádá trh, ale zájemci o práci tyto požadavky nenaplňují. Chybí jim potřebná kvalifikace," říká ředitel institutu CEMI Mgr. Štěpán Mika.


Důležité je praktické uplatnění znalostí

V dřívějších letech si uchazeči vystačili s teoretickými vědomostmi z vysokých škol a jedním cizím jazykem. Zahraniční zkušenosti také nebyly nutností. Dnes se však s rostoucí globalizací a otevřeným trhem požadavky zpřísňují. Profesní vzdělání se proto dnes na určitých pozicích stává samozřejmostí, dokonce i v oblastech jako je lékařství, bezpečnost, veřejná správa a další.

„Profesní vzdělávání je dnes naprosto nezbytné. Je potřeba sledovat novinky a trendy, neustále prohlubovat své znalosti s důrazem na jejich praktické uplatnění. Firmy vyžadují především zahraniční zkušenosti a znalost několika cizích jazyků na dobré úrovni. A netýká se to pouze mezinárodních koncernů, ale i středně velkých tuzemských firem, které přichází do kontaktu se zahraničím. V tomto ohledu může pomoci studium manažerských programů v angličtině, které je vedeno mezinárodním týmem lektorů nabízejících pohled a zkušenosti z celého světa,“ vysvětluje Štěpán Mika.


Výhodou je rozšíření vzdělání v dalších oblastech

Do budoucna se tento nastolený trend bude ještě více zostřovat. Ve výhodě proto budou uchazeči, kteří si svou kvalifikaci rozšíří i do jiných odvětví a specificky zaměřených oborů. Získají tak komplexnější pohled na danou oblast a budou schopni lépe reagovat na aktuální situaci na trhu.

„Na současné trendy je však potřeba reagovat již samotným systémem vzdělávání. To je také důvod, proč na institutu CEMI probíhá výuka online. Díky e-learningu můžeme pružně reagovat na všechny měnící se tendence na trhu a aktuálně studenty informovat o nových možnostech. Studenti si pak získané znalosti mohou přímo prakticky vyzkoušet při tvorbě seminárních prací i práce diplomové, jejímž cílem je prokázat uplatnitelnost nabytých manažerských dovedností v praxi, protože řeší konkrétní manažerský problém, se kterým se student v rámci své kariéry potýká. I naši lektoři jsou z praxe, takže studentům předávají zkušenosti, se kterými se na trhu sami setkávají a poskytují jim tak kromě teoretických základů i potřebný praktický nadhled,“ uvádí Štěpán Mika.

Profesní vzdělávání se netýká pouze manažerů, ale rovněž i CEMI všech osob v řídících funkcích a specialistů, kteří aspirují na manažerské pozice. Ti musí mít široké spektrum znalostí a to jim klasické vzdělání již neposkytuje. I z toho důvodu se rozšiřuje zájem o odborné disciplíny jako např. strategický management, právo, marketing se zaměřením do specifických oblastí (např. zdravotnictví), ale také management osobního rozvoje či koučování.


Vzdělávací institut CEMI zahájí v říjnu 2016 již 11. ročník kurzů, přičemž příjem přihlášek do všech MBA a LLM programů končí 31. 8. 2016. Zájemci mohou volit celkem z devíti studijních oborů, které jsou vyučovány online v českém či anglickém jazyce.


CEMI (Central European Management Institute)

Institut byl založen v roce 2011 s cílem poskytovat kvalitní MBA a LLM vzdělání na evropské úrovni. Studium trvá 1 rok a je dostupné především studentům z České a Slovenské republiky. Všechny česky vyučované MBA a LLM obory na CEMI jsou navrženy a přizpůsobeny potřebám českých a slovenských studentů a také místnímu trhu práce. MBA programy v angličtině jsou celosvětově využitelné a jsou vyučovány mezinárodním týmem lektorů.

S více než 800 úspěšnými absolventy a 400 současnými studenty patří mezi nejvýznamnější a největší poskytovatele MBA a LLM studia ve střední Evropě. Institut CEMI je držitelem certifikátu partnerství projektu Tango, jenž podporuje zdravotně znevýhodněné manažery. Již čtvrtým rokem také spolupracuje s projektem Ocenění českých podnikatelek, který koresponduje s posláním institutu poskytovat vzdělání, které vás podpoří v profesním i osobním růstu.

Více informací naleznete na www.cemi.cz.

Jana Hrubá: Škola jako místo setkávání 2016

Název již 9. konference pořádané katedrou psychologie Filosofické fakulty UK by se dal parafrázovat: Filosofická fakulta jako místo setkávání. Konference umožňovala účastníkům setkání s více než pěti desítkami zajímavých lidí se zajímavým poselstvím. Díky za to!

Když se podíváte na webu konference na bohatý program, zjistíte, že jednotlivá vystoupení v plénu i v sekcích se týkala velmi aktuálních témat: vztahů učitel-žák, klimatu školy, pedagogické diagnostiky, zjišťování potřeb žáků, způsobů jejich podpory a inovativních forem výuky, řešení problémů a možností vzdělávání učitelů v těchto dovednostech atd. Například:

PhDr. Mgr. Tomáš Komárek mluvil ve svém vystoupení vztahu učitele a žáka a vlivu citové vazby k matce na další život. Dítě musí za nepříznivých okolností hledat citovou vazbu jinde a učitel může být někdy jediným dospělým, k němuž si dítě může vytvořit bezpečnou vazbu.

Doc. PhDr. Ilona Gillernová, Ph. D. hovořila o významu žákovské zpětné vazby pro učení učitelů. Prezentovala výzkum Jak se učit od svých žáků. Připomněla, že žáci vnímají chování učitele různě, učitel je pro každého žáka jiný.

PhDr. Iva Štětovská, Ph. D. uvedla výzkum Klima školy a jeho vztah k profesní spokojenosti a zdraví učitelů. Zdrojem spokojenosti učitelů je přímá práce s žáky, pohoda ve sboru, pozitivní vztahy, dobré zázemí pro práci, sociální opora, ocenění práce učitele a společné mimoškolní akce. Nejlépe se cítí učitelé malých škol.

RNDr. Břetislav Svozil, Ph. D. prezentoval mezinárodní projekt Prostor pro vzdělávání bez hranic (Open School Space). Řekl: „Změna začíná v nás. Neměli bychom jako ředitelé usilovat o změnu svých zaměstnanců, ale změnit podmínky, ve kterých pracují.“

Odpoledne se pracovalo ve 4 sekcích: MŠ + 1. stupeň ZŠ, 2. stupeň ZŠ + SŠ, Učíme se celý život a Učení ve škole i za školou. Paleta témat v sekcích byla opravdu pestrá, každý si mohl vybrat podle svého zájmu.

Mne zaujala vystoupení, která zabývala osobností učitele, jeho profesní spokojeností, psychickou pohodou, zdravím a zvyšováním jeho psychické odolnosti. Role psychologů je v tom důležitá a nezastupitelná.

Velmi záslužné jsou také iniciativy, které nabízejí vzdělávání pro rodiče. V rodinách je začátek mnoha problémů, ale také jejich řešení a nabídky kurzů by měly být dostupné ve všech regionech, nejlépe přímo na školách nebo on line. Může pomoci i na konferenci prezentovaná populárně-odborná literatura nakladatelství Wolters Kluwer a Portál.

Sborník vystoupení z této konference je dostupný pro přihlášené účastníky na webu. Určitě by vás v něm mnohé zaujalo. Pro ty, kteří na konferenci nebyli, existuje možnost získání přístupu ke sborníku. Můžete požádat o heslo PhDr. Lenku Krejčovou, Ph. D. na e-mailové adrese: lenka.krejcova@ff.cuni.cz

Šest charakteristik uchazeče

Britský online magazín SecEd věnovaný vzdělávání na druhém a třetím stupni škol přináší přehled šesti charakteristik, které jsou rozhodující při hledání zaměstnání.

Zdroj: Scio 26. 5. 2015


Tyto charakteristiky byly stanoveny na základě zjištění výzkumné zprávy Ready for Work organizace Impetus-PEF, která vycházela z dosavadního výzkumu a řady diskusí s žáky, pedagogy, zaměstnavateli a úřady státní správy. Tyto charakteristiky jsou běžně očekávány u mladých nastupujících pracovníků stejně jako u starších zaměstnanců a většina z nich bývá zmiňována v souvislosti s pěstováním charakteru ve školách (character education), kterému je věnována rostoucí pozornost.

Patří sem:

1. Povědomost o sobě samém – je odpovědný za sebe a za druhé, umí se ovládat, nepřenáší vinu na jiné, je si vědom vlastních silných a slabých stránek.

2. Otevřenost – ochotný zlepšit nedostatky, přístupný radě a zpětné vazbě, otevřený novým myšlenkám a způsobům práce, trpělivý, s otevřenou myslí, flexibilní.

3. Motivace – má pozitivní přístup, soustavně se snaží, je spolehlivý, dochvilný, motivovaný, umí si organizovat čas, usilovně pracuje a je připraven udělat něco navíc.

4. Sebejistota – je si vědom své ceny, je připraven klást otázky a hledat informace, umí pracovat samostatně.

5. Odolnost – umí se vyrovnat s odmítnutím a nezdarem, učí se z chyb, přijímá konstruktivní kritiku, překonává překážky, je vytrvalý a nepropadá panice ve stresu.

6. Informovanost – ví o svých možnostech na pracovním trhu, dokáže vyhledávat pracovní příležitosti, rozumí zásadám chování na pracovišti, umí se dobře sám uvést, umí sestavit výstižné CV a hovořit o tom, čeho dosáhl.

S úkolem cíleně pěstovat uvedené charakteristiky pomáhají mladým lidem v oblasti východního Londýna koučové v rámci programu Think Forward. Vedou je v průběhu středoškolského studia, pomáhají jim vybrat další studium nebo práci, propojí je s potenciálními zaměstnavateli. Důležitá je včasná podpora, nikoli rozhodovat nebo řešit neúspěch až na konci středoškolského studia.

Zdroj.

Projekt Univerzita lektorů na ICV MENDELU na podporu učitelů MŠ a ZŠ

Hlavním cílem projektu byla podpora dalšího vzdělávání pedagogů MŠ a ZŠ, rozvoj jejich odborných, pedagogických a sociálních kompetencí a zlepšení jejich uplatnění na trhu práce.

Sebereflexe, mentoring, evropské dotační programy, aktuální změny ve školském zákoně, muzikoterapie, práce s dětmi se specifickými poruchami učení – to je jen malá ochutnávka z témat, kterým se věnovala konference projektu Univerzita lektorů. Tu ve dnech 9.–10. června 2015 uspořádal Institut celoživotního vzdělávání Mendelovy univerzity v Brně jako závěrečnou tečku za projektem.

„Dalšímu vzdělávání učitelů ZŠ, ale zejména učitelů MŠ, se dosud nevěnovala taková pozornost, jakou by si zasloužilo. Proto jsme projekt Univerzita lektorů věnovali právě jim a setkali se s velmi kladným ohlasem. Pokud to bude možné, rádi bychom podobný projekt uskutečnili i v budoucnu.“ říká doc. PhDr. Dana Linhartová, CSc., ředitelka Institutu celoživotního vzdělávání, který, vedle dalších aktivit, realizuje další vzdělávání pedagogických pracovníků. „Zaměřením na rozvoj vzdělávání učitelů MŠ a ZŠ reagujeme také na současnou situaci ve školství a přetlak dětí na těchto stupních vzdělávání. Rádi bychom přispěli k tomu, aby kvalitní učitelé vychovali z žáků kvalitní studenty vysokých škol,“ dodává doc. Linhartová.

Konferenci otevřela série čtyř přednášek s řadou praktických doporučení, a to na následující témata:
– Možnosti financování aktivit škol z Operačního programu Výzkum, vývoj, vzdělání. Během této přednášky se účastníci konference dozvěděli např. o tzv. „šablonách“, které od roku 2016 umožní MŠ, ZŠ a SŠ získat finance pro vybrané aktivity administrativně méně náročnou cestou.
– Aktuální změny v legislativě, které ovlivňují praktický chod škol. Hovořilo se o novelizacích školského zákona, zákona o pedagogických pracovnících a vyhlášce o předškolním vzdělávání.
– Profesní kompetence učitelů a jejich profesní rozvoj. Zvlášť byla zdůrazněna potřeba sebereflexe, která stimuluje profesní růst učitele a zabraňuje stereotypům jeho práce.
– Mentoring jako forma učení dospělých, která zvyšuje kvalitu pedagogického procesu, posiluje profesní sebevědomí pedagoga, zlepšuje sebereflexi, je prevencí proti syndromu vyhoření.

Na úvodní přednášky navázaly workshopy, které probíhaly v malých skupinách a rozvíjely znalosti a dovednosti pedagogů po praktické stránce. Workshopy se věnovaly muzikoterapii, práci s dětmi se specifickými poruchami učení, komunikačním dovednostem či tvořivosti v práci učitelů.

Závěrečnou konferenci i projekt samotný jsme orientovali především prakticky a naším cílem bylo vzdělávat v praxi pro praxi. Tedy realizovat vzdělávání takovým způsobem, aby mohli účastníci použít co nejvíce získaných poznatků ve svých školách a mohli vzájemně sdílet své zkušenosti. Aneb jak pravil J. A. Komenský: „Teorie zůstane pouhou teorií, pokud nepřikročíme k činu.“


O projektu Univerzita lektorů na ICV MENDELU

Projekt Univerzita lektorů byl zaměřen na podporu dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků MŠ a ZŠ. Trval téměř jeden rok a umožnil rozvoj odborných, pedagogických, osobnostních a sociálních kompetencí u učitelů, a to z Jihomoravského kraje a Kraje Vysočina.

Hlavním cílem projektu bylo posílit konkurenceschopnost pedagogů a zlepšit jejich uplatnění na trhu práce. V rámci projektu se uskutečnilo celkem 14 odborných kurzů, 2 speciální semináře a 50 odborných stáží.

Projekt byl spolufinancován z Evropského sociálního fondu a ze státního rozpočtu České republiky.

Náš trh čím dál více pociťuje nedostatek školených a vzdělaných lidí

Více než 60 odborníků z řad vrcholného managementu českých i nadnárodních společností se sešlo při příležitosti Dne rozvoje a vzdělávání dospělých, aby diskutovali nad významem edukace dospělých.

Jak rozpoznat kvalitu rozvojových programů v přesycené nabídce vzdělávacích společností, jak správně změřit jejich efektivitu či jak rozpoznat talenty na vysokých školách a mnoho dalších témat se probíralo ve čtvrtek 4. června 2015 v pražském PentaHotelu na prvním ročníku konference nazvané "Zaostřeno na kvalitu". Pořádala ji společnost MgC Group, která se dlouhodobě zabývá vzděláváním a rozvojem zaměstnanců nejen v České republice, ale také na Slovensku, v Polsku, Maďarsku, Rakousku či Německu.

"Z průzkumu Stanton Chase mezi řediteli významných společností v České republice CEO Survey 2015 vyplynulo, že náš trh čím dál více pociťuje nedostatek školených a vzdělaných lidí. Až 67 % respondentů uvedlo jako hlavní problém na trhu práce nedostatek vůdců, dalším problémem se pak ukázala absence podnikatelského myšlení a kreativity, tu pociťuje 66 % dotazovaných,“ poukázal na jeden z klíčových problémů na trhu práce Jozef Papp, Managing Partner ze společnosti Stanton Chas.

"Čím dál tím víc společností začíná pociťovat nezájem rodičů a dětí o technické profese. Podporu znovuzavedení Duálního vzdělávání považujeme za základní předpoklad k řešení nedostatku vysoce kvalifikovaného personálu pro náš průmysl," uvedl Peter Chudoba, ředitel ze společnosti MIBA Steeltec.

"Vyhledávání studentů s předpoklady pro konkrétní pozice se stává pro vysoké školy důležitým tématem. Programy pracovních workshopů, nabídky stáží a pracovních pozic jsou pro univerzitu nezbytností, stejně tak následná spolupráce s absolventy a zaměstnavateli. Vyhledávání talentovaných studentů je v tomto procesu kritickým prvkem," komentoval důležitost Talent Managementu proděkan ČZU Roman Kvasnička.

Konference byla rozdělena do tří na sobě nezávislých sekcí s prezentacemi, workshopy, otevřenou diskuzí a společným obědem.

Mezi přednášejícími byli zástupci společností LIDL, MIBA Steeltec, Philip Morris, Vienna Intenational, Mandarin Oriental či Stanton Chase. Zastoupeny zde byly také univerzity jako Vysoká škola ekonomická či Česká zemědělská univerzita.

Nejčastěji diskutovaná témata v průběhu celého dne byly talent management, diverzita či spoluzodpovědnost manažerů za rozvoj svého týmu.

Konference se stala prvním podnětem pro otevření diskuze mezi zaměstnavateli a vzdělávacími institucemi na téma "Kvalita vzdělávání dospělých v ČR". Dalším krokem, který podpoří tento nastartovaný proces jsou plánované diskuze se zástupci AIVD (Asociace vzdělávání dospělých), AHK (Česko-německá obchodní komora) a AMCHAM (Americká obchodní komora). Celý proces bude podpořen pravidelným setkáním vždy v červnu v souvislosti s Dnem rozvoje a vzděláváním dospělých.

Jana Hrubá: Úspěšná konference Úspěch pro každého žáka 2015

Stálá konference asociací ve vzdělávání, o. s. (SKAV), EDUin, o. p. s., Pomáháme školám k úspěchu, o. p. s., MŠMT a Centrum současného umění DOX pořádají společnou konferenci již několik let. Myslím, že ta letošní byla zatím nejzdařilejší.

Smyslem konference bylo zamyslet se, jak společně vytvářet kulturu vzdělávání zaměřenou na úspěch pro každého žáka. Zájem byl veliký a místa po vyhlášení rychle obsazena. Složení účastníků bylo příjemně různorodé, potěšitelné bylo, že narostl počet ředitelů a učitelů. Spousta mladých lidí vnesla nový elán a způsob myšlení. Mě osobně potěšilo setkání s více než dvěma desítkami lidí, které potkávám na podobných akcích už celou řadu let. Návaznost generací v usilování o proměnu vzdělávání je zřejmě zajištěna.

Konferenci zahájil náměstek ministra školství Jaroslav Fidrmuc. Řekl, že rád přichází mezi lidi, kterým záleží na vzdělávání. Že bychom měli v žákovi víc vidět člověka, kterého vzděláváme a který touží po smyslu, mít ho rádi a dávat mu podporu, kterou právě potřebuje.

Informace o Strategii vzdělávací politiky do roku 2020, její implementaci a o Dlouhodobém záměru rozvoje vzdělávání a vzdělávací soustavy najdete ZDE.

Program byl postaven na příbězích aktérů. Podle hodnocení účastníků byly vybrány skutečně charismatické osobnosti. Ačkoli každý z řečníků nahlížel problém z jiného úhlu, všemi vystoupeními prostupovalo jako červená nit zaměření na vzdělávání, kde je v centru pozornosti žák a jeho učení, jeho úspěšný rozvoj.

Milan Hejný vyprávěl, jak navázal na myšlenky svého otce Víta Hejného, a na několika malých příbězích s dětmi vysvětlil principy používané metody. Jednoduše, názorně a lidsky. Přístupová strategie učitele je vlastně permanentním dialogem se žákem. Profesor Hejný vůbec nehovořil o výuce matematiky jako takové, ale o radosti dítěte z objevování, o jeho radosti z radosti spolužáka – o základech demokracie. Prezentaci si můžete přečíst ZDE.

Vladimír Foist se zaujetím hovořil o své škole v Poběžovicích, o pestrém složení žáků a jejich společném vzdělávání „tady a teď“, o týmové práci a hledání možných cest, o významu lidského zrání učitelů pro jejich práci. Řekl, že v dnešní době LZE vytvořit školu zaměřenou na společné vzdělávání, ale za cenu enormního vytížení. Překážkou je především nedostatečná finanční podpora.

Říká: „Přes všechny uvedené překážky věříme, že inkluzivní škola může být vytvořena. Vše záleží na lidském přístupu, na úsilí a nasazení celého týmu. Vedení školy musí umět a nesmí se bát nést související rizika (vyplývající z ekonomické nestability nebo z nefunkční legislativy). Rozhodující je přesvědčení zaměstnanců školy.“ Jeho prezentace s mottem „Otevřít školu znamená otevřít sebe sama“ určitě stojí za přečtení ZDE.

Břetislav Svozil ze ZŠ Deblín vyprávěl o svých cestách na Sibiř, které mu poskytly zkušenost, že viděné není důležité – důležité je to, co je skryté. Řekl, že každá hodina by měla být objevováním. Mluvil o vzdělávání jako o systému. Důležitý není cíl, ale proces. Na ten by měl mít učitel vliv, pochopit jeho strukturu a odlišnosti, proměnlivost našeho snažení a míru nejistoty, která z toho vychází. Pochopit, jak vytvářet podpůrné mechanismy. Cesta k nové škole, pedagogika orientovaná na dítě, znamená změnu myšlení.

Uzavřel myšlenkou A. Töfflera: „Negramotní 21. století nebudou ti, kteří nebudou umět číst a psát, ale ti, kteří se nebudou umět učit.“ Zajímavá prezentace B. Svozila „Sdílená vize – otevřenost, kreativita, různorodost, inovace“ se nabízí k prostudování ZDE.

Hana Košťálová mluvila o svém působení v roli národní koordinátorky programu RWCT, o Kritickém myšlení jako sociální a kognitivní dovednosti. Cílem je, aby „žák nepodléhal prvnímu dojmu, obecnému mínění nebo naléhavosti nějakého sdělení, naivně nepřebíral tradované názory, nýbrž dokázal si vytvořit odstup a vlastní názor; budoval si informované soudy, reflektoval při tom svá hodnotová východiska“.

V otevřené a demokratické společnosti tuto dovednost potřebuje každý – každý je (budoucím) občanem, každý rozhoduje o svém osudu a každý má podíl na osudu celku. Úspěchem podle ní je, že některé podmínky kritického myšlení už se nezpochybňují (bezpečné prostředí). Zůstala nedůvěra učitelů k tomu, že lze něco ovlivnit. Hana Košťálová nyní zhodnocuje své zkušenosti v programu Pomáháme školám k úspěchu. Její prezentaci najdete ZDE.

Vladimír Srb se zamyslel nad otázkou, jak poznáme kulturu vzdělávání zaměřeného na úspěch každého žáka. Loni byla na konferenci představena dlouhodobá vize. Posláním je spojit organizace i jednotlivce a postupně vytvářet tuto kulturu vzdělávání, vytvářet příležitosti ke společnému učení. Předávat si příklady dobré či slibné praxe i zkušenosti ze slepých cest.

Kultura vzdělávání vzniká roky – je to naučené chování a prožívání vzdělavatelů dlouhodobě osvědčené v praxi, způsob, jakým jsme se naučili myslet. Na kulturu je třeba mířit, když chceme zavést něco nového. Je silnější než většina pokusů ji měnit, protože čerpá sílu z tradice. Přesto je možné ji měnit. Dá se proměnit promyšleným dlouhodobým přístupem s jasnou vizí, strategií a potřebnými zdroji. Co můžeme dělat?

Promyslet si, co všechno můžeme dělat tam, kde právě působíme. Vytrvale měnit ty prvky, které zaměřují pozornost na efektivní učení žáků, a učit se vzdorovat tlakům. Navazovat na prameny, na hluboké kořeny, které v ČR existují. Prezentaci si můžete přečíst ZDE.

Arnošt Veselý vysvětloval, co je budování kapacit a jak by měla vypadat podpora pro zvyšování kvality výuky. Řekl, že jsme svědky zásadní změny – za posledních 10 let proběhlo v OECD na 450 vzdělávacích reforem. U nás se stala jednou z výrazných změn decentralizace. Více rozhodnutí je prováděno na školní úrovni, což s sebou nese vysoké a konfliktní nároky na lídry, na jejich zodpovědnost. Vyhoření ředitelů v důsledku stresu je běžné. Probíhá postupný přechod od tradičního modelu (přikazovat, kontrolovat, dávat sankce) přes „tržní“ model (hodnotit, informovat a pak nechat na svobodném rozhodnutí aktérů) k pomáhajícímu modelu (podporovat, pomáhat a pozitivně vést).

Co je budování kapacit? „Cokoli pomáhá lidem dělat jejich práci lépe“. Úsilí o zvýšení kolektivní schopnosti zlepšovat výsledky a snižovat nerovnosti má smysl pouze tehdy, je-li vztaženo k žákům a jejich učení. Učitelé a ředitelé potřebují přitom podporu (hmotnou, informační, emocionální – pocit, že patří do stejně smýšlejícího společenství) a vytvoření dobrých podmínek. Budování kapacit a podpory je nikdy nekončící úkol. Podrobnosti k prostudování v prezentaci ZDE.

Všechny výstupy z konference včetně videí z vystoupení řečníků najdete ZDE.

Zajímavý program, skvělá organizace a pocit sounáležitosti jistě přispěly k pocitu všech účastníků, že do tohoto společenství stojí za to patřit a podílet se na uskutečňování společné vize.

Kooperativní učení, pedocentrismus a individualita dítěte

Vstup do školky je prvním krokem dítěte do společnosti. První kontakty s cizími dospěláky pak děti navazují s pedagožkami, které mají nelehký úkol – ukázat dětem svět dospělých tak, aby se v něm orientovaly a staly se z nich soběstační lidé se správným vnímáním světa.


Trutnovská mateřská škola přejímá nové trendy ve vzdělávání předškoláků

„Jak říká zakladatelka soukromé litevské organizace Vaikystés Sodas, jde nám přeci hlavně o děti,“ uvádí ředitelka trutnovské mateřské školy, Vlaďka Priputenová, která, stejně jako její litevské kolegyně, preferuje pedocentrismus před pedagocentrismem.

Inspirace z ostatních zemí je vždy zkušeností, právě proto absolvovala Vlaďka Priputenová, vzdělávací stáž Začít spolu v litevském Vilniusu. Litevská stáž jí ukázala nový způsob, jak vzdělávat děti pomocí kooperativního učení, které vychází z konstruktivismu. „Třífázový model učení evokace – ukotvení – reflexe dokáže dítěti jednoduchým a pro něj pochopitelným způsobem rozšířit poznatky o dané problematice,“ vysvětluje Priputenová. „Nejprve učitelka zjistí, jaké informace již děti o tématu mají, poté se děti dozví nové poznatky a v poslední fázi si znovu uvědomí, co se nového dozvěděly, a dají si to do kontextu se svými již nabytými informacemi.“

„Litevské předškolní vzdělávání představuje celistvý proces, který zasahuje celou osobnost dítěte. Učení probíhá s důrazem na prožitkové učení, kooperativní činnosti a na učení se ze života a pro život. Děti se učí nové věci pomocí vlastního samostatného poznávání. Důležité je, že se učí ne vedle sebe, ale spolu, společnou kooperací a společnými silami,“ vysvětluje Priputenová efektivnější metody vzdělávání.

„Ke každému dítěti je důležité přistupovat individuálně, tento trend už se u nás začíná prosazovat. Právě u kooperativního učení je velkým pozitivem možnost rozvíjení dětí podle jejich zájmů a dle typu jejich inteligence tak, jak ji vymezil Howard Gardner,“ uvádí Priputenová, která vysvětluje, že to, že dítěti nejde oproti ostatním matematika tak jednoduše, nemusí nutně znamenat, že je méně inteligentní. „Samozřejmě, že je důležité posilovat všechny typy inteligence, ale nejdůležitější je individuální zaměření se na převažující typ, ne násilný rozvoj typů všech,“ dodává Priputenová.


Stáž Začít spolu

„Během stáže jsme navštívili celkem čtyři předškolní zařízení, tři v rámci soukromé organizace Vaikystés Sodas a jednu státní mateřskou školu,“ vypráví Priputenová průběh stáže. „Po celou dobu jsme měli možnost přímo sledovat práci pedagogů s dětmi v jejich vlastním prostředí, dívat se, jak je možné nahlížet na výchovu dětí i ze zcela inovativních úhlů. Díky této stáži jsme získali zcela nový pohled, na co se při vyučování v mateřských školách zaměřit.“

„Každý den začíná ranním komunitním kruhem, kde se děti pozdraví, poví si, co se za dobu, kdy se neviděly, stalo nového a samy zjišťují, kteří kamarádi dnes nedorazili do školky,“ říká Priputenová, která upozorňuje, že paní učitelka zároveň rozdá dětem role. „Některé z dětí dohlíží na pořádek, jiné na umyté ruce před jídlem. Děti se tak učí odpovědnosti,“ dodává. Součástí ranního kruhu je i ranní dopis – do připravené tabulky spolu s dětmi paní učitelka každé ráno zapíše základní denní fakta a téma, o kterém se bude daný den mluvit. Zároveň zjišťuje, co by samy děti chtěly dělat za činnosti.

„Následuje denní téma – učitelka zjišťuje, co o něm děti vědí a co je potřeba rozšířit. Poté se děti rozejdou do center aktivit, tedy jednotlivých míst, kde mají nachystané činnosti k danému tématu,“ vysvětluje průběh dne trutnovská ředitelka, která upozorňuje, že zde dochází ke zmiňovanému ukotvení. „Před obědem pak učitelka svolá hodnotící kruh, kde si děti zopakují, co všechno nového se dozvěděly.“

A na co je v Litvě kladen největší důraz? „Osobně mě nejvíce zasáhl patriotismus už u těch nejmenších dětí ve věku dvou let. Každé dítě zná hymnu, pozná vlajku své země i mapu Litvy. V každé třídě je navíc barevný obrázek litevské prezidentky i autora tamější hymny,“ vysvětluje Priputenová s tím, že ve třídách pro nejmenší na stěnách visí i jejich vlastní fotografie s rodiči a sourozenci. „Je to skvělý způsob, jak mít své nejbližší neustále na očích a adaptovat se díky tomu v novém prostředí.“

Dalším důležitým prvkem, se kterým učitelky se svými malými žáčky v mateřských školách pracují, jsou lidské hodnoty a emoce. „Ve třídách mají děti kartičky s obrázky a názvy hodnot, najdeme tu například empatii, toleranci, entuziasmus, respekt nebo upřímnost. Je skvělé, že už i ty nejmenší děti se v těchto termínech orientují a dokáží je využívat, a to nejen teoreticky, ale i prakticky. K tomu jim slouží například emoční strom a plyšová zvířata, která mají za úkol pomoci dětem vyjádřit, co přesně cítí,“ uvádí Priputenová a vysvětluje, že když se děti necítí dobře nebo naopak velice dobře, vezmou si daného plyšáka, aby tím ostatním daly své pocity najevo. A každé dítě ve školce ví, že obláček znamená, že je jeho spolužák smutný, kdežto že plyšová kočka znamená zvědavost. „V některých třídách mají děti k dispozici i obrázky s obličeji, které emoce vyjadřují,“ dodává.


Pedocentrismus před pedagocentrismem

„Děti se, stejně jako doba, neustále vyvíjí a učitelky mateřských škol by se měly vyvíjet v reakci na potřeby dané situace,“ uvádí ředitelka MŠ Trutnov důvody, proč by se měly pedagožky vzdělávat po celý život. „Změnit myšlení v předškolním vzdělávání je běh na dlouhou trať, ale pokud budeme více prosazovat pedocentrismus, důraz na dítě samotné a jeho vlastní potřeby a emoce, vydáme se tím správným směrem ke kvalitnímu vzdělávání," uzavírá Priputenová.


Mateřská škola Trutnov

Mateřská škola Trutnov vznikla v roce 2003 sloučením všech 11 mateřských škol v Trutnově do jednoho právního subjektu a je v republikovém měřítku čtvrtou největší organizací zabývající se vzděláváním předškolních dětí ve věku 2,5 – 6 let. Sídlo má v MŠ Komenského a tvoří ji dalších 10 odloučených pracovišť. Celkem se v Mateřské škole, Trutnov vzdělává 998 dětí v 36 třídách, vzdělávání zajišťuje 76 pedagogů a o provozní podmínky se stará 60 zaměstnanců.

Kontakt:
Bc. Vladimíra Priputenová, ředitelka
Mateřská škola, Komenského 485, 541 01 Trutnov
tel.: 499 810 443, 737 224 544
e-mail: v.priputenova@mstrutnov.cz

Iniciativa za oživení didaktiky – Didactica viva

Počínaje lednem 2015 je péčí Institutu výzkumu školního vzdělávání Pedagogické fakulty MU vydáván Newsletter Didactica viva – iniciativy za oživení didaktiky. Newsletter bude v měsíčním intervalu zasílán na e-mailové adresy příznivců didaktiky a učitelského vzdělávání.

Newsletter bude sledovat aktuální dění (nejen) ve vzdělávací politice a přinášet odkazy na podnětné příspěvky z oblasti didaktiky, kurikula a učitelského vzdělávání a informace o dění v profesním společenství učitelů, oborových didaktiků, pracovníků ve výzkumu vzdělávání apod.

Didactica viva neboli Živá didaktika je zastřešujícím označením pro snahy směřující k zpřístupnění a oživení didaktiky. Reaguje na nové poznatky pedagogických, psychologických a didaktických výzkumů a pokouší se je zhodnotit pro školní praxi.

Didactica viva je adresována učitelům, ředitelům škol, mentorům – reflektivním praktikům, kteří chtějí hluboce (tzn. na úrovni teorie) porozumět praxi a na tomto základě ji zlepšovat. Je rozvíjena pro učitele a s učiteli přesvědčenými o tom, že jakožto profesionálové si nemohou vystačit s recepty, a proto mají zapotřebí celoživotně rozvíjet své profesní dispozice (např. diagnostické a reflektivní kompetence, profesní vidění).

DiViWeb je prostředím pro komunikaci a vzdělávání učitelů – reflektivních praktiků. Je využíván mj. jako podpora kurzů přípravného a dalšího vzdělávání učitelů, které pod označením profesní (video)kluby nabízí Institut výzkumu školního vzdělávání (prozatím v pilotní verzi pro učitele anglického a německého jazyka). Princip práce ve (video)klubech spočívá v analýzách záznamů výuky (lesson study) a v navazujícím plánování výuky s cílem jejího zlepšování. Podobně je DiViWeb využíván v práci tzv. inkubačních center, které působí na PedF UK.

Vedle spolupracovníků (autorů kazuistik) existuje skupina "přátel" DiViWebu, tj. příznivců Živé didaktiky, čtenářů publikovaných textů, komentátorů či konzultantů didaktických kazuistik apod. Je jim zasílán newsletter, ve kterém jsou v měsíčním intervalu informování o dění v profesním společenství pedagogů. Jste-li přítelem DiViWebu a přejete-li si stát se adresátem newsletteru, vyplňte on-line formulář.

Více informací: www.ped.muni.cz/didacticaviva

Jaroslav Kalous: Vzdělávací revoluce

Ve Vile Flora (Vlašimská 13, Praha 10) začal 4. února od 19 hodin cyklus večerů věnovaných inovativnímu vzdělávání. Byl zahájen přednáškou doc. Jaroslava Kalouse na téma vzdělávací revoluce.

Zdroj.

Autor svůj cyklus uvádí takto:

„Jaká revoluce? Proč je současný vzdělávací model nevyhovující a nereformovatelný? Jaké budou principy nového vzdělávacího paradigmatu? Co a jak má smysl se učit v 21. století?” O těchto otázkách budeme hovořit v úvodní přednášce nového kurzu organizovaného Institutem pro podporu inovativního vzdělávání. Můžeme probrat i aktuality – odborné stanovisko k výrokům ministra školství, prezidenta …

Následně se budeme scházet každou středu v 19 hodin. Formou přednášek, diskusí a promítání filmů o zajímavých školách se budeme zabývat těmito tématy:
– Inspirace z jiných zemí – školské systémy ve Švýcarsku, Německu, Skandinávii, Indii…
– Porovnání alternativních pedagogických proudů, jejich filosofické pozadí, historický vývoj a současný stav – Svoboda učení a unschooling, Montessori, Waldorf, Lesní školy a školky, Rodové školy…
– Vnitřní a vnější autorita učitele a jak může učitel na sobě pracovat.
– Klíčové kompetence, portfolia aneb jak propojit školu se světem práce.
– Hodnocení žáka, jeho objektivita a psychologický dopad, otázka pochval a trestů.
– Vývojové fáze dítěte aneb jaká metodika a jaká látka se hodí k jakému věku.
– Role ředitele a samosprávy školy. Jak vypadá zdravý organismus školy, role učitelů, rodičů a žáků? Úskalí hierarchie a anarchie.
– Povídání a promítání o zajímavých školách u nás a v zahraničí – Solvik, Sudbury, Summerhill, Interkulturní škola, Štětininova škola, Krishnamurtiho a jiné indické školy…

Určeno pro širokou veřejnost, tematické večery je možné navštěvovat i samostatně.

Při výběru témat rádi přihlédneme i k zájmům účastníků. Garanty kurzu jsou Mgr. Pavel Kraemer, Ph.D. a doc. Jaroslav Kalous, Ph.D. Vstupné na jednotlivou přednášku je 150 Kč , pro studenty 80 Kč.

Přihlásit se můžete na facebooku nebo na e-mailu inovativnivzdelavani@gmail.com.


Příští přednáška 11. 2. 2015 – Jaroslav Kalous: Cíle vzdělávání pro 21. století

„Cílem vzdělávání není plnění nádob, ale zažíhání ohňů.“ – prohlásil před 2,5 tisíci lety filosof Empedoklés. Jak jsme na tom s cíli vzdělávání dnes? Jaké jsou cíle vzdělávání formálně proklamované a skutečně realizované? A jaké cíle jsou smysluplné a možné? Nemá-li jasný cíl, jsou pro loď všechny přístavy dobré.

Druhý večer cyklu ve vile Flora proběhne ve středu 11. 2. 2015 19.00–21.00 a naváže na předchozí přednášku Vzdělávací revoluce.

Zdenka Hanyšová Celá: Akademie Libchavy má vizi „tvořit“ spokojené a klidné školy

Představte si, že jste žákem ve škole. Do třídy přijde váš učitel, pozdraví vás a zajímá se o to, jak se máte. Hodiny jsou bez zkoušení a přesto učitel i vy víte, co umíte a kde potřebujete zabrat. Hodnocení nese základní zásady zpětné vazby – reflexi vaši i učitele na otázky: „Co jsem udělal dobře? Co bych nyní udělal jinak? V čem jsem byl výborný?“.

Odpovědi pak spolu probíráte a k tématům se můžete svobodně vyjadřovat. Vaši rodiče jsou přizváni, aby s učitelem spoluvytvářeli vhodné podmínky pro váš vědomostní i osobnostní rozvoj. Cítíte se dobře, protože vnímáte, že jim jde o vás, a ne o známky.

Vše z toho je v dnešní škole možné. Umí to už někteří pedagogové, kteří se koučovacímu přístupu učili po dva roky v Akademii Libchavy v projektu „V zemi Komenského v Královehradeckém kraji“, financovaném z evropských zdrojů. Avšak pro některé je to tak velká změna, kterou těžce integrují do své práce. Nové zkušenosti získalo 10 ředitelů a 37 učitelů základních a středních škol z Královéhradeckého kraje, kteří projekt úspěšně dokončili.

„Žák díky přístupu učitele – kouče získává sebevědomí, že to, co se potřebuje naučit, je v jeho moci, že na to má. Protože dobře chápe, proč se učí, přebírá za své učení přirozeně odpovědnost. Své učitele ctí jako přirozené autority. Učí se ctít druhé lidi a respektovat odlišné názory a víru. Naučí se týmovému cítění a spolupráci,“ vysvětlil efekt nového přístupu lektor projektu psycholog Jiří Šmejkal a dodal: „Připomněl jsem jen pár obrazů o škole, jakou bychom ji mohli mít. Vězte, že tohle všechno máme přirozeně v sobě a kouč to pomáhá objevovat.“


Spokojení žáci mají spokojené rodiče i spokojené učitele

Pedagogové škol a školských zařízení se v průběhu projektu od ledna 2013 do prosince 2014 učili novému přístupu k vedení lidí a k vytváření vztahů s žáky a jejich rodiči, i rozvoji vztahů mezi pedagogy navzájem. Absolvovali programy Ředitel koučem – koučovací styl vedení školy, Personalistika pro ředitele škol, Typologie, Účinné porady ve školách, Vedení týmu učitelů, Učitel koučem – koučovací styl vedení žáků. Od září učitelé absolvovali Skupinové koučování ve školách. Je důležité zmínit, že během 18 školicích dní pro ředitele a 14 dní pro učitele mohl každý účastník chybět pouze jednou. „To byly docela tvrdé podmínky, které jsme si stanovili na začátku projektu. O to více nás těší vysoký počet úspěšně podpořených osob,“ poznamenal Zdeněk Štěpánek.

„Naší vizí, na které jsme se shodli s řediteli, je tvořit spokojené a klidné školy. Spokojení žáci mají spokojené rodiče a spokojený rodič, to je sen každého učitele i ředitele. A proč klidné? Děti pro svůj rozvoj přece potřebují klidné, vlídné motivující prostředí,“ uvedl Zdeněk Štěpánek z Akademie Libchavy, který je garantem projektu.


A co dál?

Akademie Libchavy připravuje pro ředitele, učitele a další pedagogické pracovníky následné programy po tomto projektu, např. Zavedení koučovací kultury ve škole, Dílny pro další rozvíjení koučovacího přístupu, Práce s emoční inteligencí a další.

V lednu 2015 se uskuteční závěrečné setkání ředitelů, pořádané Akademií Libchavy, kde ředitelé společně s lektory budou moci sdílet své zkušenosti. „V rámci udržitelnosti projektu začneme připravovat ochutnávková setkání a zahájení dalších běhů Ředitel koučem a Učitel koučem, věříme, že reference účastníků jsou tak dobré, že se nové běhy kurzů naplní a další školy poznají, v čem jim může být koučovací přístup užitečný jak při vedení školy, tak i v každodenní práci se žáky a studenty,“ uzavřel Zdeněk Štěpánek.

Projekt V Zemi Komenského v Královéhradeckém kraji je financovaný z evropských fondů a ze státního rozpočtu České republiky v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost a jeho smyslem je posílení přirozených hodnot učitele, který by měl být vždy silným ve své roli a přijímanou autoritou a životním vzorem.


__________________

O Akademii Libchavy

Akademie Libchavy sídlí v Libchavách na Orlickoústecku. Zabývá se především rozvojem manažerů průmyslových podniků a vytvářením inovativních týmů v nich, mezi ostatní projekty patří projekty pro školy, města, zdravotnictví či rodiny. Nabízí lidem fyzický prostor i prostor „sám v sobě“. „Setkávají se tu lidé, kteří řídí velké firmy či úřady a mají velký vliv na další rozvoj naší společnosti. U nás se násobí jejich chuť se zapojit a vědomě se rozvíjet,“ upřesňuje poslání Akademie Zdeněk Štěpánek.

„V současnosti se lidé běžně chvilku nezastaví a nepřemýšlí. U nás toto zastavení přichází samo a inspiruje k němu právě prostředí, které jsme vytvořili z matky přírody, ze stromů. Jsme místem transformace ve smyslu napojení se na kořeny a na generace. V minulosti bylo toto spojení zpřetrhané, a to nám teď působí potíže, které můžeme sami vyřešit, když se dokážeme uvolnit a otevřít se sami sobě,“ vysvětluje Štěpánek.

Semináře pro učitele aneb inkluzívní vzdělávání v praxi v roce 2015

Semináře jsou určené učitelům a dalším pedagogickým pracovníkům a zaměřují se na nové metody a přístupy v práci s kolektivem třídy, na tvorbu a praktické využití individuálního vzdělávacího plánu, na efektivní spolupráci mezi učitelem a asistentem pedagoga nebo na nové nástroje, které pomohou v začleňování dětí se znevýhodněním do běžných škol.


1. Krabička na cestu – rady, nápady, zkušenosti a informace, 18. 2. 2015

Jste učitelka/učitel na základní škole a chtěla/chtěl byste vědět, co udělat pro začlenění dítěte s postižením? Jak se připravit? Co je přínosné pro samotné dítě, jeho rodinu, pro vás jako učitele? Nabízíme seminář, který pomůže učitelům připravit se na příchod žáka se znevýhodněním do školy, třídy. Častokrát se v naší praxi setkáváme s učiteli v této situaci a vnímáme jejich obavy, potřebu informací, touhu připravit se co nejlépe na to, jak učit v nové situaci.

Více ZDE.


2. Tvorba a využití individuálního vzdělávacího plánu, 20. 2. 2015

Individuální vzdělávací plán (IVP) je základem kvalitního vzdělávání žáků se znevýhodněním. Individuální vzdělávací plán nemůže být "formální formulář", ale živý dokument, který při dobrém nastavení bude učiteli ku pomoci. Z IVP by učitel i rodič měli jasně vědět, co se bude žák učit a jakým způsobem. Také jakým způsobem bude hodnocen. Během kurzu se budeme zabývat také tím, jak efektivně definovat vzdělávací cíle vzhledem k individuálním potřebám žáků. Jak sestavit IVP tak, aby dosáhl formy nástroje, který vám pomůže při každodenní pedagogické práci se začleněným žákem.

Více ZDE.


3. Společný seminář pro pedagogy a asistenty pedagoga, 13. 3. 2015

Seminář nabízí učitelům a asistentům v běžných školách informace i zkušenosti o tom, jaké jsou výhody efektivní spolupráce a komunikace mezi oběma pedagogickými pracovníky během náročného procesu práce ve třídě se začleněným žákem. Kurz je veden prožitkovou formou.

Více ZDE.


4. Inkluzívní vzdělávání v praxi – s Martinou Novákovou věnující se 7 let začleňování žáků se znevýhodněním v běžné ZŠ, 26. 3. 2015
Účastníci semináře se seznámí s novým způsobem jak vzdělávat žáky v běžné ZŠ (ať už jsou ve třídě začleněni žáci se SVP či ne), ukáže jim výhody tohoto způsobu výuky a nabídne zkušenosti s touto formou výuky z praxe (včetně fotografií a videoukázky).

Více ZDE.


5. Profil na jednu stránku: metodické setkání, 14. 5. 2015

Profil na jednu stranu je souhrn důležitých informací o dítěti či mladém člověku a o způsobech jak jej nejlépe podpořit. Může se využít i ve škole jako jeden z nástrojů, který pomáhá začlenění žáka se
speciálními vzdělávacími potřebami.

Více ZDE.


Kompletní nabídku naleznete na našich stránkách:
www.rytmus.org/aktuality/485
http://inkluze.cz/clanek-769/zveme-ucitele-na-seminare-aneb-inkluzivni-vzdelavani-v-praxi
nebo ji lze sdílet na Facebooku: https://www.facebook.com/rytmusos

Daniela Havlíčková: Vzdělání, vzdělání – všechny smutky zahání

…budeme-li se vzdělávat, budeme-li vzdělanější, budeme šťastnější, spokojenější, budeme dobrými lidmi? Kéž by to bylo tak jednoduché, ale jistě je na tom kus pravdy.

V současné době stále častěji slýcháme o celoživotním učení. Každý z nás se učí téměř na každém kroku dnes a denně. Mnozí z nás nezáměrně, mnozí záměrně. Celoživotní učení zahrnuje všechny možnosti učení, které jsou chápány jako jediný propojený celek, který dovoluje rozmanité a četné přechody mezi vzděláváním a zaměstnáním a který umožňuje získávat stejné kvalifikace a kompetence různými cestami a kdykoli během života. Zahrnuje tedy i neformální vzdělávání.

Neformální vzdělávání, uznávání neformálního vzdělávání – pro někoho podivné nebo nejasné spojení slov? Ano, pro mnohé ano. A přitom jde o velké téma v oblasti školství. Proč?
V České republice se často hovoří o poměrně vysoké nezaměstnanosti, poměrně mnoho lidí je na pokraji chudoby, chybí místa pro absolventy škol, přibývá nezaměstnaných, a přitom zkušených 50+, chybí nám specialisté v některých nových oborech. Někde se dočteme, že pracovní místa jsou, ale chybí to správné profesní zaměření, specifická odbornost a vzdělaní zaměstnanci, mnohým chybí tzv. měkké kompetence, jiným tohle a tamhleto. Na jedné straně je poukazováno na kult mládí v mnohých firmách, na druhé straně roste počet mladých, kteří se na trhu práce složitě uplatňují. Hovoříme-li o zkušených zaměstnancích, stávají se nadbytečnými, ale jejich zkušenosti mnohde chybí a nebo nejsou využívány, někde zkušení zaměstnanci zůstávají a zaměstnavatel je schopen rovnoměrně a vhodně vyvažovat veškeré schopnosti jednotlivých věkových skupin. Každá statistika vychází z jiných dat, má svůj záměr, svůj cíl a totéž je možné říci o výzkumech a průzkumech. Vždy se dozvíme něco jiného a z jiného pohledu.

Někteří lidé, často právě z tzv. ohrožených skupin, se neradi učí, neradi se vzdělávají. Co s tím? Milujme učení a vzdělávání? Berme překážky v práci jako příležitosti pro změnu sebe sama? Klišé, vtip? Rozhodně stojí za to, najít si dobrý vztah k učení. Nápomocni mohou být jak učitelé, tak rodiče, tak i všichni další vzdělavatelé v neformálním vzdělávání, a dokonce i zaměstnavatelé a různí poradci. Radost a hrdost díky přístupu ke vzdělání a k seberozvoji může podpořit správnou cestu v profesním i osobním životě.

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Martina Honsová: „Webináře“ jsou novým hitem vzdělávání

Podle výzkumů Českého statistického úřadu využívá přes 40 % lidí ve věku 35–44 let ke svému dalšímu vzdělávání počítač či připojení k internetu. Mladší věkové skupiny využívají těchto zdrojů až z 65 % a u starších podíl naopak klesá na zhruba 30 %.

Tito studující už ale nechtějí využívat jen klasické e-learningy, do popředí jejich zájmu se dostávají živá a interaktivní online školení. Oproti klasickému e-learningu, který ztrácí na popularitě kvůli nedostatečné interaktivitě a chybějícímu kontaktu s lektorem, a prezenčním kurzům, které jsou logisticky a časově náročné, kombinují online školení – tzv. „webináře“ – aktivní komunikaci se školitelem a snadné absolvování kurzu.

„Manažeři firem se často zdráhají vysílat svoje zaměstnance na školení, protože pak nestíhají svou práci. Klasické školení je většinou jednodenní, zatímco online školení trvá 60 – 90 minut. Při pravidelných lekcích se tak postupně dá zvládnout kompletní téma a pracovní výkon zaměstnance není nijak omezen. Za rok pilotování projektu živých online školení jsme uspořádali přes 50 webinářů a proškolili na 200 osob. Někteří přitom kurz zvládli i při cestě autobusem, nebo na dovolené v zahraničí,“ komentuje situaci Jiří Pašek, ředitel společnosti SoftGate, která se zaměřuje na implementaci nových forem vzdělávání dospělých v rámci projektu ŠkolímeNaživo.CZ.


Virtuálně a interaktivně, to jsou hesla online školení

Novinka mezi školicími koncepty, online kurzy (webináře), jsou alternativou k prezenčním kurzům. Základem je interaktivita tréninku – internetový prohlížeč je pouze prostředníkem mezi lektorem a účastníkem školení, vše ale probíhá v reálném čase v tzv. virtuální učebně, kam se stačí z domu, z práce či odkudkoliv přihlásit ve stanoveném čase.

„Může se zdát, že se jedná o klasické kurzy, které běží jen přes internet. To ale rozhodně neplatí. Metodika je jiná – informace se musí účastníkům podávat v menších dávkách, je třeba udržet jejich pozornost. Lektoři také musí projít důkladným školením, jak webináře vést – jak vhodně použít techniku, jak obsah online školení časově rozplánovat, musí s účastníky nastavit realistická očekávání a do výuky je vtáhnout,“ uzavírá Jiří Pašek.


Projekt "Pravidelná online výuka počítačových kurzů – počítačová e-škola", RČ projektu CZ.1.07/3.2.10/04.0003 je spolufinancován z OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Akreditováno. Goethe-Institut učí učit

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR udělilo českému Goethe-Institutu akreditaci k provádění vzdělávacích programů a k vydávání osvědčení o jejich absolvování. Česká pobočka německého kulturního institutu tak nyní může nabízet plně akreditovaný program dalšího vzdělávání učitelů německého jazyka.

„Ministerstvo školství prověřilo naši v lednu podávanou žádost a aktuálně rozhodlo, že Goethe-Institut splnil podmínky pro udělení akreditace. Můžeme nyní rozšířit naše aktivity v oblasti vzdělávání pedagogických pracovníků,“ vysvětlil Berthold Franke, ředitel pražského Goethe-Institutu.

Akreditovaný cyklus dalšího vzdělávání, nazývaný Naučit se učit němčinu (tzv. DLL – Deutsch Lehren Lernen) se vyznačuje inovačním didaktickým přístupem k dalšímu vzdělávání. Zohledňuje aktuální stav předmětu němčina, reflektuje nový vývoj v didaktice předmětu, resp. didaktice dalšího vzdělávání, aktuální evropské vzdělávací standardy a celosvětově pozměněné požadavky na kvalifikaci vyučujících.

„Ministerstvo akreditovalo šest jednotlivých vzdělávacích modulů i celý vzdělávací program,“ vysvětluje Štěpánka Laňová z jazykového oddělení Goethe-Institutu: „Akreditované školení, uznatelné v českém portfoliu dalšího vzdělávání, je tak možné splnit absolvováním celého vzdělávacího programu, nebo jeho jednotlivých částí,“ dodává Laňová.

Akreditovaný program sestává z modulů věnovaných např. uzpůsobení výuky, učebním materiálům a médiím, plánování výuky a specifikům němčiny jakožto cizího jazyka. Goethe-Institut očekává, že zájem o něj projeví především vyučující v primárním a v sekundárním vzdělávání a ve vzdělávání dospělých, kteří mají ukončené vysokoškolské vzdělání a (alespoň minimální) zkušenostmi s výukou.

Přihlášky a bližší informace k nově akreditovanému programu, jenž bude realizován kombinovanou formou prezenční a on-line formy studia, poskytne zájemcům Susan Zerwinsky, referentka pro spolupráci ve vzdělávání pražského Goethe-Institutu: Susan.Zerwinsky@Prag.goethe.org.

Učitelky se školí, od září budou angličtinu v MŠ učit samy

Stovky učitelek mateřských škol absolvují v těchto dnech školení, aby mohly od září učit děti angličtinu podle materiálů Wow. Tyto výukové materiály, sestávající z učebnic, videoklipů, písniček, metodik, zásobáren her ad., vyvinula britská jazyková společnost Wattsenglish, která se již dlouhodobě snaží o zapojení angličtiny do běžného programu předškoláků. Školení je zdarma a učitelky s ním získají ikompletní výukový set Wow.

Školení k výukovým materiálům WoW probíhají ve všech krajích České republiky. Učitelky se naučí, jak lekci angličtiny vést – jak používat metodiku, která je každou lekcí provází doslova minutu po minutě, jak začleňovat videoklipy, jak pracovat s učebnicemi, maňáskem, jak zapojovat hry. „Tyto materiály jsou z hlediska metodického připraveny tak dokonale, že učitelkám skutečně stačí základní znalost angličtiny, aby mohly kroužky v MŠ rozjet,“ vysvětluje ředitel Wattsenglish Marek Kadlec.

Materiály Wow ctí zásadu přirozeného osvojování si řeči a jsou šité na míru právě předškolákům a jejich vnímání světa. Prostřednictvím videí navíc přivádějí do školek rodilého mluvčího – Steva Wattse. „Odpadá tak problém se sháněním externího lektora na angličtinu,“ doplňuje Kadlec. „Videa jsou natočena tak atraktivně, že si je děti chtějí neustále pouštět, a tím si prohlubují znalost jazykových struktur, které jsou v nich obsaženy.“

Ze strany učitelek je o školení obrovský zájem. „Myslím, že by se děti měly s angličtinou začít seznamovat již co nejdříve. Setkávají se s ní všude – v televizi, na internetu, z filmů,“ říká Andrea Beránková, učitelka v MŠ Sluníčko v Roudnici nad Labem. „Interní angličtinu v mateřských školách vítají i rodiče, aspoň pak nemusejí honit děti po kroužcích. I z jejich strany cítíme v tomto směru velký zájem.“


Stáž pro učitelky MŠ hradí EU

Wattsenglish rozjelo i další projekt, který plně hradí Evropská unie s názvem Stáž v jazykové mateřské škole. Probíhá přímo v Liberecké jazykové školce a za cíl si klade pomoci zájemcům se zahájením nebo obohacením výuky angličtiny v mateřských školkách. „Absolvent stáže získá dostatečnou přípravu a materiály k tomu, aby jazykové vzdělávání v jeho školce vycházelo z daného Školního vzdělávacího programu a bylo s ním v souladu,“vysvětluje Jiří Šoltys z Liberecké jazykové školky.

I toto školení je celé zdarma, a to včetně ubytování, stravování, jízdného i získaných materiálů. Mateřská škola může získat i mzdovou náhradu za učitelku, která se stáže zúčastní. Trvat bude tři pracovní dny. „Účastníkům se bude věnovat český tým v čele s rodilým mluvčím Stevem Wattsem, který má velké zkušenosti v práci s dětmi i s metodikou,“ doplňuje Šoltys.

Více informací na www.wattsenglish.cz a na e-mailu liba.ourednickova@wattsenglish.cz

Prezentace z konference Úspěch pro každého žáka

„Vzájemně se učíme podporovat učitele, aby každý žák zažíval úspěch“ – to byl podtitul květnové konference uspořádané SKAV, o. s., Pomáháme školám k úspěchu, o. p. s., EDUin, o. p. s., Centrem současného umění DOX Prague, a. s. a MŠMT.

„Čemu se potřebujeme společně učit?“ položila v úvodu konference základní otázku Hana Košťálová. „Smysl podpory učitelů je v žácích. Jak zajistit, aby se každý žák v každé vyučovací hodině naučil něčemu pro něj hodnotnému. Chceme podporovat učitele v tom, co funguje.“

Proto letošní konference takové příklady účastníkům předložila. Mohli si vybrat z dvanácti prezentací různých vzdělávacích aktivit.

Můžete se také podívat:

1. Jak pomáhat učitelům, aby se jejich žáci učili matematiku s radostí
Darina Jirotková, Jitka Michnová, H-mat

2. Podpora učitelů v rozvoji dětského čtenářství prostřednictvím vývojového kontinua
Ondřej Hausenblas, Hana Košťálová, Pomáháme školám k úspěchu

3. Podpora inkluzivního vzdělávání
Jindřich Monček, Tomáš Habart, Člověk v tísni

4. Mentorská podpora pro ředitele mateřských škol a její vliv na žáky
Jana Kargerová, Juliana Gardošová, Step by Step ČR

5. Kreativní partnerství na českých školách – jak umění mění učení
Marianna Sršňová, Společnost pro kreativitu ve vzdělávání, Matěj Smetana, umělec a pedagog

6. Kvalita v přípravném vzdělávání učitelů
Michaela Píšová, Institut výzkumu školního vzdělávání PedF MU, Vladimíra Spilková, Katedra primární pedagogiky PedF UK

7. Jak podporujeme učitele, aby se jejich žáci stali hybateli změn ve škole a okolí
Petra Šimonová, Sdružení Tereza

8. Jak se vzájemně učíme v naší Základní škole Zdice
Jitka Palanová, Jana Štybnarová, ZŠ Zdice

9. Jak podporuje Centrum současného umění DOX učitele a jaký to má dopad na žáky
Jiří Raiterman, Centrum současného umění DOX

10. Co nás naučila párová výuka? Aneb učitelský Tandem na škole
Martin Kozel, Kristýna Cihlářová, Nadace Depositum Bonum

11. Jak podporujeme učitele z celého Moravskoslezského kraje
Miloš Šlapal, Bohumil Zmrzlík, Krajské zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a informační centrum Nový Jičín

12. Začátky mentoringu v českých školách a Dilemata školních konzultací
Karolína Smejkalová, Bohumíra Lazarová, Ústav pedagogických věd FF MU a Česká asociace mentoringu ve vzdělávání

Zdroj.


Srdečně Vás zveme k dlouhodobé vizi!

V závěru předložil Vladimír Srb jménem pořadatelů účastníkům konference vizi a pozvání k dlouhodobé spolupráci:

„Jsme otevřená neformální síť organizací, které se učí společně rozvíjet v České republice vzdělávací kulturu zaměřenou na dosahování maximálních vzdělávacích úspěchů u každého žáka.


Jaké jsou naše cíle


Chceme se společně vytrvale učit:

1. Dosahovat v běžné výuce větších vzdělávacích úspěchů a u většího počtu žáků než doposud.

2. Podporovat učitele tak, aby se to pozitivně projevilo na učení žáků a na atmosféře školy.

3. Být dobrými lídry a spolupracovat na všech úrovních vzdělávacího systému.


Hodnoty, principy a strategie, ke kterým se hlásíme

1. Hodnoty soudržné demokratické společnosti.

2. Principy učení, práce a tvorby, které podporují vnitřní motivaci lidí.

3. Principy a formy dobrovolného vzájemného učení učitelů, které se osvědčily v ČR.

4. Osvědčené principy celoplošného zlepšování vzdělávacího systému.

5. Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020.


Naše aktivity

1. Hlásíme se k cílům a hodnotám vize – každý ve svých vlastních aktivitách a projektech.

2. Své aktivity a projekty vyhodnocujeme s ohledem na cíle a hodnoty vize.

3. Sdílíme zkušenosti a vzájemně se vzděláváme. Informujeme se a zveme se navzájem.

4. Účastníme se „páteřních aktivit“ (roční konference a roční setkání lídrů organizací).

5. Kdokoli z nás organizuje nové (i společné) projekty zaměřené na cíle vize.


Pokud se vám tyto myšlenky líbí, můžete svou organizaci také přihlásit na adrese monika.mrnavkova@skav.cz.

První setkání lídrů organizací se bude konat 24. 9. 2014.