Sylva Konečná: Regionální prvky, regionální princip – jejich využití ve vlastivědě

pondělí 11. února 2013 · 0 komentářů

Hlavním cílem vlastivědy je vést žáky k tomu, aby získali základní vědomosti o místní obci, krajině a České republice obecně. S poznáváním regionu daného kraje úzce souvisí pojmy „regionální prvek“ a „regionální princip“.

Již v minulosti mnoho autorů a pedagogů zdůrazňovalo potřebu využívání regionálních prostředků ve výuce. Právě Komenský ve svém díle prosazoval metodický postup od blízkého k vzdálenému, či od známého k neznámému. Zmíněná Komenského zásada přiměřenosti je v současném pojetí vlastivědy zpodobněna jako tzv. regionální princip (vlastivědný). V dřívějších dobách jsme se mohli setkat i s pojmem domovědný. Podle J. Šupka a E. Hofmanna je regionální princip „cílevědomé a soustavné využívání místní krajiny a všech jejích složek ve výchovně-vzdělávací činnosti na základní škole.“ (1) Ve vlastivědě se při rozvíjení orientačních schopností žáků vychází od poznávání okolí vlastní školy, následně se postupuje k místní obci, popřípadě k její části, širšímu okolí obce až k poznávání jednotlivých regionů v České republice. Tímto postupem si žáci vytvářejí ucelený obraz místa a společnosti, ve které žijí.

S regionálním principem velmi úzce souvisí pojem „místní krajina“, kterou můžeme chápat jako území obce. Žáci poznávají reliéf místní krajiny, seznamují se s určitými změnami, způsobenými např. aktivitou člověka. Pro poznání místní krajiny je taktéž důležité seznámit se s minulostí dané obce. Zde můžeme využít různých kronik, informací od místních pamětníků, návštěv historických budov, muzeí atd. Postupně se náš pojem „region“ zvětšuje například na okres, kraj, nebo jiný geomorfologický prvek – např. Krkonoše.

Už samotným konáním různých procházek se rozvíjí orientační schopnosti žáků. Ve vlastivědné terminologii rozlišujeme mezi procházkou a vycházkou. Zatímco procházka je spíše spojena se zdravým pobytem na čerstvém vzduchu a je realizována bez nějakých specifických vzdělávacích úkolů a cílů, vycházka a exkurze umožňuje využití výchovně-vzdělávacích cílů a úkolů a je více spojena nejen s přírodním, ale i společenským či výrobním prostředí, ve kterém žáci získávají určité vědomosti. Pro podrobnější, konkrétnější poznávání daného regionu jsou již vhodnější vycházky či exkurze, v nichž seznámení s pozorovaným prvkem probíhá právě na základě žákovy aktivity při plnění daného úkolu. Žáci tak mohou poznávat konkrétní skutečnost sami za sebe, autenticky, a nikoliv prostřednictvím cizích svědectví jako v tzv. tradiční výuce vlastivědy.

Regionálními prvky se zabýval např. F. Povolný a následně B. Fabiánková. F. Povolný ve své publikaci „O regionalismu„ definuje regionální prvky jako „doklad společenskoekonomického dění spolu s přírodními jevy, jež blíže charakterizují a dokumentují zvláštnosti určité oblasti.“ (2) Regionální prvky můžeme dělit dvěma způsoby.

První je dělení podle názorného materiálu:
– geografické (např. geomorfologické útvary, terénní zvláštnosti, přírodní útvary)
– sociální (sociální zvláštnosti – charakteristické stavby, objekty)
– populační (hustota osídlení, sídlištní síť, mapy a plány)
– ekonomické (ekonomický potenciál)
– komunikační a kulturní (mezilidské vztahy, národní bohatství)

Další je dělení podle faktoru časového na:
– historii (dějiny obce, historické události a osobnosti, lidové tradice)
– současnost (současný stav průmyslu, zemědělství, školství, počet obyvatel)
– budoucnost (plány rozvoje obcí a kraje, výstavby) (3)

Všechny regionální prvky, které uvádí B. Fabiánková, se dají při výuce na školách využít. Na 1. stupni se zmíněné regionální prvky dají ve velké míře uplatnit v hodinách prvouky a vlastivědy. Ve vlastivědném vyučování zeměpisného charakteru, tj. zaměření na orientaci v místní krajině, v tématech o domově, obci a krajině mého domova, lze výuku obohatit o místní údaje a zajímavosti. Především ve vlastivědné výuce zaujímají regionální prvky důležitou pozici. Fabiánková říká, že „láska k vlasti začíná tím, že se dítě učí milovat nejdříve svoji matku, rodinu a svůj domov. Postupně se láska rozšiřuje na rodnou obec, kraj a celou vlast. Jedině tímto postupem od blízkého ke vzdálenému se může dojít k tomu, že se na určitém stupni vývoje člověka začnou formovat vlastenecké city.“(4)

Regionální prvky nám poskytují vhodný názorný materiál pro danou výuku o regionu. Tento názorný materiál by měl zajišťovat především pedagog, který daný region zná a dokáže zajistit různé aktivity spojené s poznáním místního prostředí. Na pedagogovi může tedy velkou měrou záviset, jakým způsobem využije regionální princip i regionální prvky k tomu, aby v dětech probudil lásku a úctu k odkazu svých předků; prostě vložil do jejich povědomí zárodky citu vlastenectví.



_________________

(1) In. KANCÍR, J. – MADZIKOVÁ, A. Didaktika vlastivědy.Prešov: Universum, 2003. s. 26.
(2) In. FABIÁNKOVÁ, B. Didaktika prvouky. Brno: Paido, 1995, s. 24.
(3) FABIÁNKOVÁ, B. Prvouka v 1. – 3. ročníku základní školy. Brno: Paido, 1996, s.25.
(4) Tamtéž, s. 24.